// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 28.11.2018

K určitosti kauzální námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu

Námitka proti směnečnému platebnímu rozkazu, že konkrétní pohledávku, k jejímuž zajištění podle ujednání účastníků směnka sloužila, již žalovaný zaplatil, je ve smyslu ustanovení § 175 o. s. ř. odůvodněnou námitkou i tehdy, není-li v ní uvedeno, kdy (popř. jakým způsobem) k zaplacení došlo.

Namítal-li v posuzované věci žalovaný, poukazuje na obsah dohody o vyplňovacím právu, že směnka zajišťuje pohledávky vzniklé na základě „smlouvy o provádění faktoringu účetních a směnečných pohledávek ze dne 13. listopadu 2007“, s tím, že z výpisů saldo účtů je patrné, že byly závazky postupně hrazeny, až byly zcela uhrazeny, pročež neexistoval neuhrazený závazek výstavce směnky z výše uvedené smlouvy, nemá Nejvyšší soud žádné pochybnosti, že napadl směnečný platební rozkaz v plném rozsahu a současně konkretizoval důvod, proč tak učinil.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 5415/2016, ze dne 22. 8. 2018

vytisknout článek


Dotčené předpisy: § 175 odst. 4 o. s. ř.

Kategorie: cenné papíry; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

Městský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 23. dubna 2010, č. j. 7 Cm 561/2009-15, uložil žalovaným [1) J. M., 2) I. L., 3) M. D. a 4) S. G.], aby společně a nerozdílně zaplatili (původnímu) žalobci (TRANSFINANCE a. s.) směnečný peníz ve výši 190.324,- EUR s 6% úrokem od 29. prosince 2009 do zaplacení a s 10% úrokem z částky 190.324,- EUR od 13. listopadu 2007 do zaplacení, směnečnou odměnu 634,- Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 362.710,- Kč.

K námitkám žalovaných Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. března 2011, č. j. 7 Cm 561/2009-98, směnečný platební rozkaz zrušil a rozhodl o povinnosti (původního) žalobce zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. října 2011, č. j. 5 Cmo 286/2011-133, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) uzavřel, že nejsou důvodné námitky žalovaných ohledně „nesprávného vyplnění směnky, pokud se týká měny ve směnce vyznačené“; soudu prvního stupně současně uložil, aby se zabýval dalšími námitkami žalovaných.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. března 2013, č. j. 7 Cm 561/2009-174, vyloučil „věc projednávanou ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými J. M., M. D. a S. G. k samostatnému projednání a rozhodnutí; následně rozsudkem ze dne 14. ledna 2014, č. j. 7 Cm 110/2013-212, směnečný platební rozkaz ve vztahu mezi žalobcem a těmito žalovanými ponechal v platnosti v rozsahu povinnosti zaplatit směnečný peníz 190.324,- EUR spolu s 6% úrokem od 29. prosince 2009 do zaplacení a s 10% úrokem od 13. listopadu 2007 do zaplacení a v rozsahu směnečné odměny ve výši 634,- Kč (výrok I.); ve vztahu mezi žalobcem a těmito žalovanými směnečný platební rozkaz zrušil ve výroku o náhradě nákladů řízení (výrok II.) a nově rozhodl o povinnosti žalovaným zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení společně a nerozdílně částku 742.298,- Kč (výrok III.).

Proti tomu rozsudku podali označení žalovaní odvolání.

Usnesením ze dne 10. dubna 2015, č. j. 7 Cm 110/2013-400, Městský soud v Praze, odkazuje na ustanovení § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), připustil, aby na místo (původního) žalobce vstoupil do řízení nabyvatel práva – „MBANK SPÓLKA AKCYJNA, identifikační číslo: 001254524, ul. Senatorska č. 18, 00-950, Warszawa, Polsko“.

Usnesením ze dne 26. srpna 2015, č. j. 7 Cm 110/2013-425, Městský soud v Praze zastavil odvolací řízení „ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými J. M. a M. D.“ pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. června 2016, č. j. 8 Cmo 332/2015-441, k odvolání žalovaného S. G. potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2014, č. j. 7 Cm 110/2013-212 (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a tímto žalovaným (druhý výrok).

Odvolací soud předeslal, že „námitku nesprávně uvedené měny směnečné sumy“ shledal nedůvodnou již v kasačním usnesení (ze dne 11. října 2011). Současně přitakal závěru soudu prvního stupně, podle něhož je „námitka excesivního vyplnění blankosměnky“ uplatněná žalovaným neurčitá.

Podle odvolacího soudu „pouhé konstatování, že byly závazky … postupně hrazeny, až byly uhrazeny, dostatečně nevymezuje předmět námitkového řízení“. Žalovaný ve včasných námitkách „neuvedl nic o tom, kdy, která částka, z jakého důvodu byla výstavcem zaplacena, aby mohlo být o takových návrzích provedeno dokazování, aby bylo možno uzavřít, že směnka byla vyplněna v rozporu s dohodou o vyplnění“. Přitom s ohledem na ustanovení § 175 odst. 4 o. s. ř. již nebylo možno přihlížet k výhradám, které žalovaný uplatnil až v odvolání a podle kterých měla směnka „správně znít na Kč 112.000,- …“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, namítaje, že se odvolací soud odchýlil při posouzení (ne)určitosti námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu od závěrů formulovaných Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007, uveřejněném pod číslem 3/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 3/2010“), jakož i v rozsudku ze dne 25. ledna 2012, sp. zn. 29 Cdo 577/2010 a v usnesení ze dne 31. července 2012, sp. zn. 29 Cdo 2906/2010.

Dovolatel akcentuje, že v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu „zcela konkrétně popsal obsah směnečné smlouvy, tedy, že sporná směnka byla vystavena za účelem zajištění budoucích pohledávek remitenta vůči výstavci vzniklých v souvislosti s konkrétní faktoringovou smlouvou a že veškeré závazky výstavce, jejichž zaplacení remitentovi směnka zajišťovala, byly postupně hrazeny, až byly zcela uhrazeny“. Námitkami napadl směnečný platební rozkaz v plném rozsahu; vzhledem ke skutečnosti, že směnka zajišťovala „pohledávky vzniklé v souvislosti s faktoringovou smlouvou“, mohl žalovaný zajištěné pohledávky popsat pouze obecným způsobem.

Jelikož „požadavek na přesné vymezení zcela konkrétních částek a konkrétního času jejich zaplacení v námitkách“ nevyplývá ani z judikatury Nejvyššího soudu, měl odvolací soud k těmto námitkám přihlédnout a projednat je; případně měl žalovaného vyzvat podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. aby neúplná tvrzení doplnil, poučit jej o tom, jakým způsobem tak má učinit, jakož i o případných následcích nesplnění této výzvy.

Dovolání žalovaného je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když dovolatelem zpochybněné právní posouzení věci – řešení otázky (ne)určitosti kauzální námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu – odporuje níže uvedené judikatuře Nejvyššího soudu.

Jak správně namítl dovolatel, Nejvyšší soud již v R 3/2010 formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož námitka proti směnečnému platebnímu rozkazu, že konkrétní pohledávku, k jejímuž zajištění podle ujednání účastníků směnka sloužila, již žalovaný zaplatil, je ve smyslu ustanovení § 175 o. s. ř. odůvodněnou námitkou i tehdy, není-li v ní uvedeno, kdy (popř. jakým způsobem) k zaplacení došlo.

V rozsudku ze dne 25. ledna 2012, sp. zn. 29 Cdo 577/2010, rovněž v dovolání zmíněném, Nejvyšší soud uzavřel, že je projednatelná námitka proti směnečnému platebnímu rozkazu, podle níž byla směnka vlastní vystavena za účelem zajištění předpokládaných budoucích pohledávek remitenta za výstavcem, které měly vzniknout v době od podpisu směnky výstavcem do určitého data, ve spojení s výhradou, že ve vymezeném období žádná pohledávka remitentovi vůči výstavci nevznikla.

Namítal-li žalovaný, poukazuje na obsah dohody o vyplňovacím právu ze dne 13. listopadu 2007, že směnka zajišťuje pohledávky vzniklé na základě „smlouvy o provádění faktoringu účetních a směnečných pohledávek ze dne 13. listopadu 2007“, s tím, že z výpisů saldo účtů (…) je patrné, že byly závazky (…) postupně hrazeny až byly zcela uhrazeny, pročež neexistoval neuhrazený závazek společnosti Dynamax Trade s. r. o. (výstavce směnky) vůči (původní) žalobkyni z výše uvedené smlouvy, nemá Nejvyšší soud žádné pochybnosti, že napadl směnečný platební rozkaz v plném rozsahu a současně konkretizoval důvod, proč tak učinil.

Jelikož právní posouzení věci (závěr o neurčitosti kauzální námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu) odvolacím soudem není správné, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil. Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil (ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným S. G.) i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).

V další fázi řízení bude úkolem soudu prvního stupně posoudit důvodnost žalovaným uplatněné kauzální námitky, a to s přihlédnutím ke skutečnosti, že směnečným platebním rozkazem bylo rozhodnuto o zaplacení směnky splatné na viděnou s prodlouženou lhůtou k jejímu předložení k placení (do 31. prosince 2010) [srov. ustanovení čl. I. § 34 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového].

Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů