// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 28.11.2017

Nárok člena představenstva a. s. na odměnu určenou dle § 571 odst. 1 obch. zák.

Obecně platí – podle právní úpravy účinné do 31. prosince 2013 – že nebyla-li mezi akciovou společností a členem jejího představenstva uzavřena písemná smlouva o výkonu funkce, má člen představenstva právo na odměnu určenou podle § 571 odst. 1 obch. zák. (§ 66 odst. 2 obch. zák.). Označená ustanovení v této situaci zakládají zákonný nárok člena představenstva na poskytnutí takto zjištěné odměny. Její schválení přitom nespadá do působnosti valné hromady společnosti.

Na uvedených závěrech přitom zásadně nic nemění (nemusí měnit) ani skutečnost, že člen představenstva je zaměstnancem mateřské (ovládající) společnosti a za práci pro zaměstnavatele pobírá mzdu. Uplatnění nároku na zaplacení odměny za výkon funkce člena představenstva však může v takovém případě odporovat (s ohledem na konkrétní okolnosti) zásadám poctivého obchodního styku ve smyslu § 265 obch. zák.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1866/2016, ze dne 30. 8. 2017

vytisknout článek


Dotčené předpisy: 
§ 265 obch. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 66 odst. 2 obch. zák. ve znění do 31. 12. 2013

Kategorie: akciová společnost; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

Žalobce se (žalobou ze dne 29. února 2012) domáhal zaplacení 1.404.000 Kč s příslušenstvím z titulu odměny za výkon funkce předsedy představenstva žalované společnosti Euro Mall Praha a. s. (nyní Via Outlets Praha s. r. o.) za období od 28. února 2008 do 9. ledna 2012.

Podáním ze dne 12. června 2012 vzal žalobu v rozsahu částky 748.000 Kč, představující odměnu za období od 22. prosince 2009 do 9. ledna 2012, zpět.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. června 2012, č. j. 72 Cm 22/2012-36, řízení „co do částky 748.000 Kč s příslušenstvím“ zastavil, a rozsudkem ze dne 27. května 2014, č. j. 72 Cm 22/2012-234, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 656.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).

Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že:

1) Žalobce byl v období od 2. února 2007 do 9. ledna 2012 členem a předsedou představenstva žalované.

2) Jediným akcionářem žalované byla v rozhodné době společnost TK Czech Operations s. r. o., jejímž jediným společníkem byla (je) společnost EURO MALL HOLDING A/S, se sídlem v Aalborgu, Vestre Havnepromenade 7, DK-9000, Dánské království (dále jen „EURO MALL HOLDING A/S“),

3) V období do 22. prosince 2009 nebyla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena písemná smlouva o výkonu funkce. Poté strany uzavřely (z podnětu auditora) písemnou smlouvu o výkonu funkce, podle které je výkon funkce předsedy představenstva bezúplatný.

4) Žalobce byl zaměstnancem společnosti EURO MALL HOLDING A/S. Podle pracovní smlouvy ve znění dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 24. března 2004 vykonával činnost ředitele divize a rovnocenného člena divize v České republice se zodpovědností za aktivity zaměstnavatele na českém trhu. Náplň práce byla charakterizována jako „výkon nejvyššího a celkového řízení a odpovědnost za organizaci TK Development“ mimo jiné v České republice; v souladu s ujednáním této pracovní smlouvy měl být „registrován jakožto oprávněný jednat jménem českých společností TK Development a společností souvisejících s firmou TK Development“.

5) Podle pracovní smlouvy měl žalobce nárok na mzdu ve výši „přesahující 700.000 Kč“ měsíčně, 1 % podíl na zisku vytvořeném v ČR a SR nad 50.000.000 Kč, ubytování (včetně jeho rodiny) ve vile v Praze 6 (za nájemné ve výši 100.000 Kč měsíčně), služební automobil značky VW Touareg 3,0 TDI V6 v hodnotě 1.391.000 Kč (s neomezeným limitem spotřeby a s právem jej užívat i pro osobní potřebu) a služební telefon, datové a telefonní připojení v místě bydliště.

6) Žalovaná nevyvíjí žádnou činnost; vlastní pozemky, na kterých má být vybudováno obchodní centrum, což zatím (s ohledem na stávající územní plán) není možné.

7) Další členové představenstva žalované vykonávali své funkce bezúplatně.

8) Dle znaleckého posudku vypracovaného v projednávané věci činí odměna za výkon funkce předsedy představenstva v obdobných společnostech za posuzované období 799.336,30 Kč; znalec při určení výše odměny vyšel z mediánu mezd manažerů ve společnostech, které vykonávaly obdobnou činnost.

Na takto ustaveném základu soud prvního stupně – odkazuje na § 66 odst. 2, § 566 odst. 1 a § 571 odst. 1 a 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) – uzavřel, že žalobci náleží za výkon funkce předsedy představenstva žalované v období od 28. února 2008 do 21. prosince 2009 odměna ve výši obvyklé, jež činí – jak plyne ze znaleckého posudku – 799.366,30 Kč; žalobou se domáhá zaplacení toliko 656.000 Kč.

K námitkám žalované soud prvního stupně uvedl, že neprokázala uzavření ústní dohody o bezúplatném výkonu funkce (v období před 22. prosincem 2009), navíc i kdyby zde taková dohoda byla, nebyla by pro nedodržení písemné formy platná. Navíc společnost EURO MALL HOLDING A/S, jež měla takovou dohodu schválit, nebyla akcionářem žalované.

Za nepodstatnou pak soud prvního stupně považoval skutečnost, že žalobce vykonával funkci člena statutárního orgánu v řadě dalších společností. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2009, sp. zn. 23 Cdo 4388/2007, pak neshledal důvodnou ani námitku žalované, podle níž je jednání žalobce spočívající ve vymáhání žalobou uplatněné pohledávky v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, resp. v rozporu s dobrými mravy.

Vrchní soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 21. ledna 2016, č. j. 7 Cmo 395/2014-310, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud zcela přisvědčil skutkovým i právním závěrům soudu prvního stupně. Zdůraznil, že provedenými důkazy nebyla prokázána „vůle žalobce“ vykonávat funkci předsedy představenstva (v období před 22. prosincem 2009) bezúplatně; na tom nic nemění ani přesvědčení ostatních členů představenstva, že funkci vykonávali bezúplatně. Navíc ústní dohoda by na věci nic nezměnila; nebylo-li zde písemné smlouvy o výkonu funkce, měl žalovaný nárok na odměnu obvyklou dle § 66 odst. 2 obch. zák.

Žalovaný netvrdil, že by žalobce svoji funkci nevykonával řádně, tedy že by porušoval povinnosti při výkonu funkce; skutečnost, že mu pro výkon funkce stačil „zlomek času“, neboť žalovaná nevykonávala činnost, nepovažoval odvolací soud za podstatnou.

Neuzavření písemné smlouvy o výkonu funkce nelze považovat za pochybení žalobce, neboť mělo být iniciováno především jediným akcionářem žalované (což se následně i stalo).

To, že žalobce neuzavřel jménem akciové společnosti „se sebou“ smlouvu o výkonu funkce, neodporuje podle odvolacího soudu zásadám poctivého obchodního styku či dobrým mravům. Uvedeným pravidlům pak neodporuje ani vymáhání nároku na odměnu u soudu; to, zda svůj nárok uplatní, záleží na rozhodnutí žalobce.

Konečně skutečnost, že žalobce pobíral odměnu a další benefity podle pracovní smlouvy uzavřené se společností EURO MALL HOLDING A/S odvolací soud nepovažoval za významnou. Poukázal na to, že uvedená společnost nebyla „přímou“ mateřskou společností žalované, a odměna pobíraná od této společnosti „je bez souvislosti s odměňováním žalobce za výkon funkce v dceřiné společnosti zcela jiné obchodní společnosti“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to,

1) zda člen statutárního orgánu akciové společnosti může být současně v pracovním poměru ke společnosti (poukazujíc na to, že činnost žalobce podle pracovní smlouvy se překrývala s náplní funkce předsedy představenstva dovolatelky, a odkazujíc na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. ledna 2003, sp. zn. 21 Cdo 963/2002, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. srpna 2004, sp. zn. 21 Cdo 737/2004), a

2) zda jednání žalobce (spočívající v tom, že požaduje zaplacení odměny za výkon funkce člena představenstva) odporuje (s ohledem na okolnosti projednávané věci) zásadám poctivého obchodního styku, resp. dobrým mravům.

Dovolatelka má především za to, že s ohledem na skutkové okolnosti projednávané věci, které v dovolání podrobně rozebírá, byl nárok žalobce uplatněn v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a dobrými mravy, přičemž opačný názor odvolacího soudu je v rozporu se závěry, jež Nejvyšší soud formuloval např. v rozsudku ze dne 27. dubna 2011, sp. zn. 32 Cdo 4428/2009, v usnesení ze dne 27. ledna 2011, sp. zn. 23 Cdo 505/2010, či v rozsudku ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 33 Cdo 866/2010.

Když žalobce na konci roku 2009 uzavíral písemnou smlouvu o bezúplatném výkonu funkce, bylo jeho „zjevným úmyslem písemně vyjádřit to, co všichni považovali za dané a dohodnuté, tedy že výkon funkce byl, je a bude bezúplatný“. Žalobce svůj postoj nepoctivě změnil až v roce 2012. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu by mělo být „jednání žalobce a jeho náhlá změna názoru, přístupu a postoje považováno za jednání v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a neměla by mu být poskytnuta právní (soudní) ochrana“. Žalobce zažaloval všechny projektové společnosti, přestože s nimi uzavřel písemné smlouvy o bezúplatném výkonu funkce. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 32 Cdo 4428/2009 konstatoval, že i neformální ujištění věřitele, že nebude požadovat dlužnou částku, má právní význam. V této souvislosti doslova uvedl, že jakékoliv jednání věřitele, které je v rozporu s takovým ujištěním, i když je formálně po právu, je z hlediska zásad poctivého obchodního styku nepřijatelné a v důsledku toho si nezaslouží poskytnutí soudní ochrany. Uvedené závěry dopadají podle přesvědčení dovolatelky i na projednávanou věc.

Dovolatelka poukazuje i na to, že úkoly, které měl žalobce plnit dle pracovní smlouvy, se zcela překrývaly s úkoly, které plnil jakožto předseda představenstva dovolatelky. Žalobce se tak vlastně domáhá dvojí odměny za jednu a tu samou činnost. To je však v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, jakož i s dobrými mravy.

Nehledě k tomu soudy zcela pominuly obranu dovolatelky, podle níž žalobci nepřísluší odměna podle § 66 odst. 3 och. zák. proto, že opakovaně porušoval péči řádného hospodáře, což nakonec vedlo i k jeho odvolání.

Dovolatelka považuje za nesprávnou i výši obvyklé odměny určenou znalcem a převzatou soudy, poukazujíc na vnitřní rozpory a „nelogičnost“ znaleckého posudku, s nimiž se soudy nevypořádaly, což odporuje nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 299/06. Dovolatelka zdůrazňuje, že podle znaleckých posudků, zpracovaných v jiných řízeních vedených žalobcem proti dalším společnostem z téže skupiny, byla obvyklá odměna žalobce rovna nule. Taktéž z řady dalších důkazů, předložených dovolatelkou, vyplývá, že za obdobných okolností, jako je tomu v projednávané věci, je obvyklá odměna člena statutárního orgánu českých společností nulová. Soudy se s těmito skutečnostmi nevypořádaly.

Dovolání nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v § 238a o. s. ř.; může tak být přípustné pouze podle § 237 o. s. ř.

Přípustnost dovolání nezakládá první dovolatelkou předestíraná otázka, a to již proto, že na jejím posouzení napadené rozhodnutí nespočívá; žalobce neměl uzavřenou pracovní smlouvu na výkon činností, spadajících do náplně funkce člena (předsedy) představenstva, se společností, v níž funkci člena (předsedy) představenstva zastával (tedy s dovolatelkou). Proto není na místě zabývat se přípustností tzv. souběhu.

Nicméně dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení druhé otázky předkládané dovolatelkou, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.

S ohledem na skutkové okolnosti projednávané věci je pro její posouzení rozhodný zákon č 40/1964 Sb., občanský zákoník a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ( dále též jen „obch. zák.“) [srov. § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 775 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)].

Obecně platí – podle právní úpravy účinné do 31. prosince 2013 – že nebyla-li mezi akciovou společností a členem jejího představenstva uzavřena písemná smlouva o výkonu funkce, má člen představenstva právo na odměnu určenou podle § 571 odst. 1 obch. zák. (§ 66 odst. 2 obch. zák.). Označená ustanovení v této situaci zakládají zákonný nárok člena představenstva na poskytnutí takto zjištěné odměny. Její schválení přitom nespadá do působnosti valné hromady společnosti (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2007, sp. zn. 29 Odo 994/2005, uveřejněného pod číslem 20/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

Na uvedených závěrech přitom zásadně nic nemění (nemusí měnit) ani skutečnost, že člen představenstva je zaměstnancem mateřské (ovládající) společnosti a za práci pro zaměstnavatele pobírá mzdu.

Až potud jsou závěry odvolacího soudu ohledně nároku člena představenstva na odměnu správné.

Podle § 261 odst. 3 písm. f) obch. zák. se třetí částí obchodního zákoníku řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy mezi společností nebo družstvem a osobou, která je statutárním orgánem nebo jiným orgánem nebo jeho členem.

Podle § 265 obch. zák. výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany.

Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté při výkladu posledně citovaného ustanovení se podává, že:

1) Korektiv zásadami poctivého obchodního styku je poslední možností (ultima ratio), jak – ve výjimečných případech – zmírnit či odstranit přílišnou tvrdost zákona v situaci, ve které by se přiznání uplatněného nároku jevilo krajně nespravedlivým. Ustanovení § 265 obch. zák. je třeba vnímat jako příkaz soudci, aby rozhodoval v souladu s ekvitou.

2) Účastník obchodněprávního vztahu nesmí překročit meze, které vyplývají ze zásad poctivého obchodního styku při prosazování svých zájmů, a tudíž nesmí zneužít práv, která mu podle zákona, resp. na základě zákona vznikla (rozsudky ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 427/2003, či ze dne 16. února 2005, sp. zn. 32 Odo 487/2004, a usnesení ze dne 1. února 2005, sp. zn. 32 Odo 731/2004,).

3) Při posuzování, zda je právo vykonáváno v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, je třeba přihlédnout ke všem okolnostem konkrétní věci (rozsudek ze dne ze dne 22. listopadu 2007, sp. zn. 32 Odo 175/2006).

K uvedeným závěrům se Nejvyšší soud přihlásil v řadě dalších rozhodnutí, mimo jiné i v dovolatelkou přiléhavě citovaném rozsudku sp. zn. 32 Cdo 4428/2009.

V projednávané věci jsou pro posouzení, zda žalobce uplatnil nárok na odměnu za výkon funkce člena (předsedy) představenstva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, rozhodné tyto (soudy nižších stupňů zjištěné) okolnosti:

A) Žalobce byl po celou dobu, kdy vykonával funkci člena (předsedy) představenstva dovolatelky, zaměstnancem dánské společnosti EURO MALL HOLDING A/S, ovládající (mimo jiné) dovolatelku. Náplní jeho práce byl „výkon nejvyššího a celkového řízení a odpovědnost za organizaci“ společností patřících do podnikatelského seskupení zaměstnavatele a sídlících (mimo jiné) v České republice. Do jeho pracovních povinností spadalo i jednání jménem těchto společností. Za tuto činnost (práci pro zaměstnavatele) žalobce pobíral výše specifikovanou mzdu a další benefity.

B) Žalobce se po celou dobu, kdy vykonával funkci člena (předsedy) představenstva, nedomáhal po dovolatelce odměny za výkon funkce; naopak, dne 22. prosince 2009 uzavřel s dovolatelkou písemnou smlouvu o bezúplatném výkonu funkce. Stejně tak i ostatní členové představenstva vykonávali své funkce bezúplatně.

C) Dovolatelka po dobu, kdy byl žalobce členem (předsedou) jejího představenstva, nevykonávala fakticky žádnou činnost.

D) Nárok na odměnu žalobce uplatnil až poté, kdy byl z funkce člena představenstva odvolán.

Z řečeného se podává, že náplň práce žalobce podle pracovní smlouvy, uzavřené s EURO MALL HOLDING A/S, se zcela překrývala s činnostmi spadajícími do působnosti člena (předsedy) představenstva dovolatelky. Žalobce za výkon těchto činností pobíral odměnu v podobě mzdy a dalších benefitů od svého zaměstnavatele (ovládajícího dovolatelku). Skutečnost, že i v období do 22. prosince 2009 vykonával funkci člena (předsedy) představenstva, aniž by po dovolatelce požadoval odměnu a aniž by alespoň inicioval jednání o této odměně (např. v podobě návrhu smlouvy o výkonu funkce, obsahující určitou výši odměny), a že dne 22. prosince 2009 uzavřel (stejně jako ostatní členové představenstva) písemnou smlouvu o bezúplatném výkonu funkce, nasvědčuje tomu, že již od vzniku funkce vycházel z toho, že funkci vykonává bezúplatně (resp. že za činnosti spadající do výkonu funkce je odměňován v podobě mzdy a dalších benefitů vyplácených zaměstnavatelem - společností EURO MALL HOLDING A/S). Svůj postoj změnil až po odvolání z funkce. Konečně nelze přehlížet, že dovolatelka prakticky žádnou činnost nevyvíjela.

Jakkoliv dovolatelka (resp. členové jejích orgánů) pochybila, neuzavřela-li se členy svého představenstva písemné smlouvy o bezúplatném výkonu funkce k okamžiku vzniku jejich funkcí, a jakkoliv stricto sensu žalobci vskutku vznikl za období do uzavření písemné smlouvy o výkonu funkce nárok na odměnu určenou podle § 571 odst. 1 obch. zák., ze shora popsaných okolností je patrné, že žalobce tento nárok uplatnil v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a podle § 265 obch. zák. mu jej tudíž nelze přiznat. V jednání žalobce lze spatřovat zneužití popsaného pochybení dovolatelky (neuzavření písemné smlouvy o bezúplatném výkonu funkce ke dni vzniku funkce člena představenstva), na němž se ostatně sám žalobce – jakožto člen představenstva – podílel.

Zbývá dodat, že ke shodnému závěru dospěl i Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 17. února 2016, č. j. 14 Cmo 370/2014-271, jímž rozhodl o žalobě téhož žalobce směřující proti další ze společností ze stejného podnikatelského seskupení. Dovolání žalobce proti tomuto rozhodnutí Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 25. května 2017, sp. zn. 29 Cdo 2975/2016.

Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.)

Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).

V novém rozhodnutí bude rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2013), se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů