<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<!-- generator="FeedCreator 1.7.2" -->
<rss version="0.91">
    <channel>
        <title>Profiprávo.cz - Z rozhodnutí dalších soudů</title>
        <description>aktuální články z kategorie Z rozhodnutí dalších soudů</description>
        <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=list&amp;id_category=16&amp;csum=e0c7a027</link>
        <lastBuildDate>Tue, 28 Apr 2026 21:37:40 +0100</lastBuildDate>
        <generator>FeedCreator 1.7.2</generator>
        <language>cs</language>
        <item>
            <title>NSS: Zákaz diskriminace osob mladších 18 let (24.04.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=16&amp;id_article=266784&amp;csum=b466f5d7</link>
            <description><![CDATA[Prodávající poruší zákaz diskriminace spotřebitele podle § 6 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, pokud bez objektivních a rozumných důvodů vyloučí všechny osoby mladší 18 let z možnosti samostatně využívat jím běžně poskytované služby (např. věrnostní program nebo online nákupy), a to i tehdy, umožňuje-li jim využití těchto služeb pouze zprostředkovaně prostřednictvím zákonných zástupců. Samotná snaha předejít porušení veřejnoprávních povinností (zejména zákazu reklamy či prodeje vybraného zboží nezletilým) nepředstavuje dostatečné ospravedlnění takového plošného věkového omezení, pokud existují méně omezující prostředky, které by sledovaného legitimního cíle dosáhly.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2025, čj. 21 As 125/2025-46)
]]></description>
            <author>SbNSS</author>
            <pubDate>Fri, 24 Apr 2026 00:05:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>KS: Kratom jako potravina dle nařízení č. 178/2002 (24.04.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=16&amp;id_article=266782&amp;csum=9538e517</link>
            <description><![CDATA[Kratom je potravinou ve smyslu čl. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin.

(Podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 30. 9. 2025, čj. 65 A 4/2025-45)
]]></description>
            <author>SbNSS</author>
            <pubDate>Fri, 24 Apr 2026 00:04:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>KS: Čekárna pro cestující jako zařízení služeb (24.04.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=16&amp;id_article=266783&amp;csum=70ecd077</link>
            <description><![CDATA[I. Čekárna pro cestující, která se nachází v železniční stanici, je zařízením služeb podle § 2 odst. 9 ve spojení s § 23d odst. 5 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, a § 3 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 76/2017 Sb., o obsahu a rozsahu služeb poskytovaných dopravci provozovatelem dráhy a provozovatelem zařízení služeb.

II. Při posuzování sporů o pravomoc mezi Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže a civilním soudem podle zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, se bez dalšího neuplatní obecný princip, že výluky z rozhodovací pravomoci obecných soudů ve prospěch správních orgánů je třeba vykládat restriktivně. Je naopak třeba vždy zkoumat, zda by projednání případu před civilním soudem nenarušilo výlučnou pravomoc úřadu.

III. Řízení podle § 23d odst. 4 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, je řízením o žádosti ve smyslu § 44 správního řádu, a nikoliv sporným řízením dle § 141 tohoto zákona.

(Podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2025, čj. 31 A 87/2024-211)
]]></description>
            <author>SbNSS</author>
            <pubDate>Fri, 24 Apr 2026 00:03:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>NSS: Žaloba proti pravomocnému platebnímu výměru (24.04.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=16&amp;id_article=266786&amp;csum=6cb4a837</link>
            <description><![CDATA[I. Zjistí-li krajský soud, že žaloba podaná proti platebnímu výměru, který nabyl právní moci dle § 243 odst. 2 daňového řádu, je důvodná, zruší napadený platební výměr a vysloví současně, že věc se vrací žalovanému, tedy prvostupňovému správci daně, k dalšímu řízení.

II. Po zrušení platebního výměru, který nabyl právní moci dle § 243 odst. 2 daňového řádu, prvostupňový správce daně nalézací daňové řízení zastaví podle § 106 odst. 1 písm. f) téhož zákona.

(Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 1. 2026, čj. 2 Afs 328/2023-45)
]]></description>
            <author>SbNSS</author>
            <pubDate>Fri, 24 Apr 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>NSS: Osvobození lihových aromat od daně z lihu (24.04.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=16&amp;id_article=266785&amp;csum=b46600d7</link>
            <description><![CDATA[Ustanovení § 72 odst. 1 ve spojení s § 71 písm. c) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění účinném do 31. 12. 2024, jež podmiňovalo osvobození lihových aromat s kódy nomenklatury 3302 od daně z lihu tím, že je jejich výrobce prodá uživateli [§ 3 odst. 1 písm. i) téhož zákona], který je užije ke stanovenému účelu, bylo v rozporu s čl. 27 odst. 1 písm. e) směrnice Rady 92/83/EHS o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů (rozsudek Tribunálu ze dne 22. 10. 2025, AROCO, T-614/24). Osvobození od daně nelze podmínit tím, že výrobce aromat je prodal výlučně jejich konečnému uživateli, ustanovení směrnice proto mělo přímý účinek a musí být použito namísto vnitrostátní právní úpravy.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 12. 2025, čj. 1 Afs 75/2023-197)
]]></description>
            <author>SbNSS</author>
            <pubDate>Fri, 24 Apr 2026 00:01:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>ÚS: Rozhodování o péči o dítě po novele č. 268/2025 Sb. (23.04.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=16&amp;id_article=266777&amp;csum=b6857807</link>
            <description><![CDATA[Primárním hlediskem při rozhodování soudu o rozložení péče o nezletilé dítě má být jeho nejlepší zájem. Byť má soud zvažovat všechny varianty rozložení péče, tedy i možnost rovnoměrného rozložení, nejde nutně o nějakou „startovací pozici“ (či „defaultní nastavení“). Tou je vždy posuzování a zjišťování nejlepšího zájmu dítěte. Tyto závěry judikatury Ústavního soudu, stejně jako vymezení a jednotlivá kritéria konceptu nejlepšího zájmu dítěte, jsou nadále použitelné i po změně právní úpravy účinné od 1. ledna 2026, jak byla provedena zákonem č. 268/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3718/25, ze dne 30. 3. 2026
]]></description>
            <author>US</author>
            <pubDate>Thu, 23 Apr 2026 00:05:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>ÚS: Společenská škodlivost jako podmínka trestní odpovědnosti (23.04.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=16&amp;id_article=266779&amp;csum=026b3427</link>
            <description><![CDATA[I. V ústavním principu subsidiarity trestní represe se odráží ústavní princip proporcionality. Ústavní princip subsidiarity trestní represe včetně požadavku na posouzení společenské škodlivosti činu je ústavním předpokladem pro použití trestního práva, resp. pro vznik trestní odpovědnosti. Tam, kde lze užít jiných, mírnějších nástrojů, užijí se přednostně před nástroji trestního práva.

II. Ukazují-li zvláštní okolnosti případu na nepatrnou či nízkou společenskou škodlivost činu, je ústavní povinností trestních soudů ji zkoumat. Při posouzení míry společenské škodlivosti je třeba čin zasadit do širších okolností případu a zohlednit všechny zvláštní okolnosti, které škodlivost činu zeslabují. Jen tak lze řádně vyhodnotit, zda čin byl či nebyl společensky škodlivý.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 455/26, ze dne 25. 3. 2026
]]></description>
            <author>US</author>
            <pubDate>Thu, 23 Apr 2026 00:04:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>ÚS: Vyloučení povinnosti provozovatele dopravy k náhradě škody (23.04.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=16&amp;id_article=266780&amp;csum=6162a757</link>
            <description><![CDATA[V případě, kdy byla škoda způsobena zvláštní povahou provozu (§ 2927 odst. 1 občanského zákoníku), lze zcela vyloučit povinnost provozovatele dopravy k náhradě škody (újmy) z důvodu spoluúčasti poškozeného (§ 2918 občanského zákoníku) pouze tehdy, existuje-li na straně poškozeného mimořádně silné zavinění, a zároveň, nejsou-li na straně škůdce dány žádné okolnosti zvyšující nebezpečnost provozu nad základní míru ohrožení. Pokud obecné soudy rozhodnou o úplném vyloučení náhrady škody (újmy) poškozenému, aniž by vzaly v úvahu odlišnou povahu kritérií pro přičtení odpovědnosti provozovateli dopravy (objektivní odpovědnost) a poškozenému (zavinění), a niž by svůj závěr náležitě a přesvědčivě odůvodnily, dopustí se nepřípustného porušení práva poškozeného na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1948/25, ze dne 26. 3. 2026
]]></description>
            <author>US</author>
            <pubDate>Thu, 23 Apr 2026 00:03:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>ÚS: Konkordátní smlouva se Svatým stolcem (23.04.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=16&amp;id_article=266778&amp;csum=4fbb9df7</link>
            <description><![CDATA[I. Součástí referenčního rámce přezkumu ústavnosti mohou být jen ty mezinárodní smlouvy, které byly k 1. 1. 1993 buď recipovány jako mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách (čl. 10 Ústavy ve znění účinném před 1. 6. 2002), anebo byly mezi 1. 1. 1993 a 31. 5. 2002 ratifikovány příslušnou procedurou podle čl. 10 ve spojení s čl. 39 odst. 4 a čl. 49 odst. 2 Ústavy, vše ve znění účinném před 1. 6. 2002.

II. Podmínkou aplikační přednosti jednotlivých ustanovení mezinárodní smlouvy podle čl. 10 Ústavy ve znění účinném od 1. 6. 2002 je jejich samovykonatelnost, tj. vnitrostátní přímá použitelnost normy obsažené v mezinárodní smlouvě, bez nutnosti převtělení do zákonného ustanovení. Samovykonatelnost je standardně určována kritérii a metodami založenými v právu vnitrostátním, nikoli mezinárodním. Pokud je z textu mezinárodní smlouvy zřejmé, že smluvní ustanovení zavazuje stát k přijetí právní úpravy a přizpůsobení vnitrostátního zákonodárství požadavkům mezinárodní smlouvy, pak zpravidla bezprostředně použitelné není a nemá ani aplikační přednost před zákonem podle čl. 10 Ústavy. Neplatí však, že jedno ustanovení samovykonatelné buď je, anebo není. Běžná jsou i ustanovení smíšená. Byť se může na první pohled jevit, že ustanovení mezinárodní smlouvy není dostatečně komplexní pro svou bezprostřední aplikovatelnost, přesto může být samovykonatelné přinejmenším v tom rozsahu, v jakém zakládá státu negativní závazek zdržet se určitého konání, třebaže v jiných svých aspektech stejné ustanovení bude vyžadovat provedení zákonem. Samovykonatelnosti nebrání bez dalšího ani to, že pravidlo mezinárodní smlouvy obsahuje neurčitý právní pojem.

III. Článek 2 odst. 1 Listiny základních práv a svobod vyjadřuje sekulární a konfesně neutrální charakter státu, který svou legitimitu neodvozuje z náboženského zdůvodnění (tj. z důvodů transcendentních), nýbrž z demokratických a právních principů. V sekulárním státu není základem státního uspořádání či právního řádu náboženství. Stát a náboženství jsou od sebe oddělené, stát se neváže na žádné náboženství a ani žádné náboženství nereprezentuje. Požadavky článku 2 odst. 1 Listiny souvisí s "dobrými tradicemi státnosti československé" (preambule Ústavy), která byla již od roku 1918 ideově budována v duchu republikánství a v opozici vůči privilegovanému postavení jakékoli církve v právním řádu i v politickém systému.

IV. Důsledkem sekulárního a konfesně neutrálního charakteru státu (čl. 2 odst. 1 Listiny) a dílčích kooperačních prvků vztahu mezi státem a církvemi (čl. 16 Listiny) je rovný přístup státu k církvím. Pokud stát na sebe převzal závazek vytvářet právní a faktický rámec pro výkon náboženské svobody, aniž by se současně mohl vázat na kterýkoli z dotčených náboženských směrů, musí k nim přistupovat rovně a bez nedůvodného rozlišování. Církvím musí být zaručeno rovnocenné právní postavení, nejsou-li dány legitimní důvody pro přístup odlišný.

V. Samotný fakt, že byla uzavřena mezinárodní smlouva se Svatým stolcem jako subjektem reprezentujícím zájmy pouze dvou z registrovaných církví (církve řeckokatolické a církve římskokatolické), nelze považovat bez dalšího za rozporný s čl. 2 odst. 1 Listiny. Klíčové pro posouzení ústavnosti takové smlouvy není to, že tato smlouva byla uzavřena, ale to, jaký má obsah a zda právě tento obsah není v rozporu s ústavním pořádkem.

VI. Přizná-li mezinárodní smlouva se Svatým stolcem katolické církvi odlišný a na zákonu nezávislý právní režim v oblasti zpovědního práva či zpřístupnění církevního kulturního dědictví, získává tím katolická církev v právním řádu privilegované postavení. Mezinárodní smlouva tak zakládá neodůvodněnou nerovnost založenou výhradně na kritériu náboženství, nerovnost, která má ústavní rozměr a porušuje náboženskou neutralitu státu podle čl. 2 odst. 1 Listiny.

VII. Zpovědní tajemství [§ 7 odst. 1 písm. e) zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech)] plní vícero navzájem se překrývajících funkcí. Zahrnuje povinnosti a současně též ochranu duchovních osob, stejně jako aspekt církevní nebo náboženské autonomie, ale též systémovou záruku náležející církvím a náboženským společnostem, záruku, která slouží ústavním hodnotám a základním právům, jako je ochrana důvěry a svobody náboženského vyznání (čl. 16 odst. 1 Listiny).

VIII. Právo obdobné zpovědnímu tajemství [§ 7 odst. 1 písm. e) zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech)] se nevztahuje na listiny v držení církve, např. spisy z různých vnitrocírkevních řízení.

IX. Ze svobody vědeckého bádání (čl. 15 odst. 2 Listiny) i z práva na přístup ke kulturnímu bohatství v souladu se zákonem (čl. 34 odst. 2 Listiny) plynou státu pozitivní závazky, byť to samozřejmě neznamená povinnost zajistit každému badateli přístup k jakémukoli dokumentu či archiválii. Stát nesmí vytvářet nepřiměřené a nepřezkoumatelné překážky vědeckému poznání. Tak tomu bude i tehdy, pokud mezinárodní smlouva s aplikační předností před zákonem přiznává určité kategorii soukromých právnických osob právo stanovit podmínky přístupu ke kulturnímu dědictví "za jimi stanovených podmínek", aniž sama obsahuje kritéria, meze či mechanismus přezkumu těchto podmínek.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 8/25, ze dne 25. 3. 2026
]]></description>
            <author>US</author>
            <pubDate>Thu, 23 Apr 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>ÚS: Právo na účinné vyšetřování (23.04.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=16&amp;id_article=266781&amp;csum=cc1cfe77</link>
            <description><![CDATA[I. Ani při posuzování naplnění znaků určité skutkové podstaty, ani při zvažování aplikace zásady subsidiarity trestní represe se nelze spokojit toliko s obecnými frázemi (např. o nedostatečné intenzitě útoku). Kde je to možné, musí závěrům orgánů činných v trestním řízení předcházet širší analýza běžné aplikační praxe v úvahu přicházejících ustanovení zvláštní části trestního zákoníku.

II. Odůvodnění závěrů o netrestnosti fyzického násilí je ještě důležitější v případech, v nichž orgány činné v trestním řízení posuzují jednání vůči zvlášť znevýhodněným skupinám, aby bylo jednoznačně vyloučeno, že se stát skrze svévolně neefektivní výkon trestního práva nedopouští prohlubování jejich znevýhodnění. Zároveň je nutné odůvodnit, zda toto znevýhodnění nesnižuje hranici společenské škodlivosti danou v § 12 odst. 2 trestního zákoníku.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 3027/24, ze dne 25. 3. 2026
]]></description>
            <author>US</author>
            <pubDate>Thu, 23 Apr 2026 00:01:00 +0100</pubDate>
        </item>
    </channel>
</rss>
