<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<!-- generator="FeedCreator 1.7.2" -->
<rss version="0.91">
    <channel>
        <title>Profiprávo.cz - Procesní shrnutí</title>
        <description>aktuální články z kategorie Procesní shrnutí</description>
        <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=list&amp;id_category=12&amp;csum=7ea4ae37</link>
        <lastBuildDate>Fri, 11 Sep 2026 12:49:44 +0100</lastBuildDate>
        <generator>FeedCreator 1.7.2</generator>
        <language>cs</language>
        <item>
            <title>Určení obecného soudu při zjistitelném bydlišti fyzické osoby v zahraničí (10.09.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=12&amp;id_article=267076&amp;csum=8faf2697</link>
            <description><![CDATA[Pravidlo obsažené v poslední větě § 85 odst. 1 o. s. ř. (doplněné zákonem č. 296/2017 Sb.) nelze vykládat tak, že určení obecného soudu podle místa evidovaného trvalého pobytu je možné i tehdy, lze-li bydliště fyzické osoby zjistit, avšak nachází se mimo území České republiky. Nemá-li fyzická osoba na území České republiky bydliště ani se zde nezdržuje, přičemž její bydliště v zahraničí je zjistitelné, určení místní příslušnosti podle místa formálně evidovaného trvalého pobytu nepřichází v úvahu, jelikož není splněna podmínka, že bydliště nelze zjistit.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Nd 168/2026, ze dne 29. 7. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Thu, 10 Sep 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Místní příslušnost v řízení o určení otcovství s mezinárodním prvkem (10.09.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=12&amp;id_article=267077&amp;csum=62799057</link>
            <description><![CDATA[I. Otázku příslušnosti ve věci určení rodičovství neupravuje žádný předpis Evropské unie, když z působnosti nařízení Brusel II ter jsou tyto věci výslovně vyloučeny [čl. 1 odst. 4 písm. a) nařízení], neupravuje ji ani žádná mnohostranná smlouva, kterou by Česká republika byla vázána, ani dvoustranná smlouva mezi Českou republikou a Německem; místní příslušnost je proto třeba posoudit podle § 53 zákona o mezinárodním právu soukromém. Skutečnost, že citované ustanovení používá pojmy „žalobce“ a „žalovaný“, které neodpovídají nesporné povaze řízení o určení otcovství, je důsledkem toho, že zákon o mezinárodním právu soukromém byl schválen více než rok před schválením zákona o zvláštních řízeních soudních. Podala-li návrh na určení otcovství matka, je ji proto pro účely určení příslušnosti podle zákona o mezinárodním právu soukromém třeba považovat za „žalobkyni“ a domnělého otce za „žalovaného“.

II. Nelze-li v řízení o určení otcovství s mezinárodním prvkem určit místní příslušnost podle speciálního ustanovení § 53 zákona o mezinárodním právu soukromém, je třeba zvážit, zda ji nelze určit podle obecné úpravy v zákoně o zvláštních řízeních soudních.

Nemají-li matka ani domnělý otec na území České republiky bydliště ani se zde v době podání návrhu nezdržují, přičemž jejich bydliště v zahraničí je zjistitelné, určení jejich obecného soudu podle místa formálně evidovaného trvalého pobytu nepřichází v úvahu. Nenachází-li se na území České republiky ani obecný soud dítěte, nelze místní příslušnost určit ani podle § 417 z. ř. s. Při splnění předpokladu pravomoci českých soudů jsou proto dány podmínky pro určení soudu, který věc projedná a rozhodne, podle § 11 odst. 3 o. s. ř. V tomto směru se nadále uplatní závěry vyslovené v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Nd 231/2012, přestože bylo vydáno před novelizací § 85 odst. 1 o. s. ř. zákonem č. 296/2017 Sb.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Nd 168/2026, ze dne 29. 7. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Thu, 10 Sep 2026 00:01:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Úplatná zápůjčka mezi nepodnikateli podle nařízení Brusel I bis (09.09.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=12&amp;id_article=267075&amp;csum=1d882947</link>
            <description><![CDATA[I. Pojmy použité v nařízení Brusel I bis musejí být v zásadě vykládány autonomně, a to především s přihlédnutím k systematice a cílům uvedeného nařízení; nemohou proto být chápány jako odkaz na kvalifikaci právního vztahu projednávaného před vnitrostátním soudem v příslušném vnitrostátním právu. Není proto nikterak rozhodné, že pohledem českého práva představuje smlouva o zápůjčce reálný kontrakt, jenž vzniká okamžikem předání věci vydlužiteli, takže na straně zapůjčitele nevzniká žádný závazek, jenž by bylo možno kvalifikovat jako „poskytnutí služby“. Pro kvalifikaci smluv o zápůjčce jako smluv o poskytování služeb je rozhodné, zda podstatu těchto smluv lze v autonomním pojetí označit za poskytování „služeb“ tak, jak je definováno judikaturou Soudního dvora. Závěr, který Soudní dvůr vyslovil v kontextu smlouvy o úvěru ve věci Kareda (C-249/16), tj. že poskytnutí peněžních prostředků za úplatu ve formě úroků je „službou“ ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) druhé odrážky nařízení Brusel I bis, se uplatní i u úplatné smlouvy o zápůjčce, neboť závazek vydlužitele vrátit jistinu společně s úroky je toliko důsledkem skutečnosti, že zapůjčitel vydlužiteli tyto prostředky poskytl.

II. Autonomní pojem „služby“ ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) druhé odrážky nařízení Brusel I bis se zakládá toliko na dvou pojmových znacích, a sice výkonu určité (i) „činnosti“ za (ii) „úplatu“. Přesvědčení, že kvalifikace smlouvy o poskytování služeb se odvíjí rovněž od postavení smluvních stran, ve své podstatě předpokládá „třetí pojmový znak“, jenž z judikatury Soudního dvora nikterak nevyplývá. Formulaci závěru v bodě 36 rozsudku ve věci Kareda proto nelze vykládat v tom smyslu, že by činila kvalifikaci smlouvy o úvěru jako smlouvy o poskytování služeb závislou rovněž na okolnosti, zda úvěrující vykonává tuto činnost v rámci své profesionální nebo podnikatelské činnosti, nýbrž toliko jako důsledek skutečnosti, že Soudní dvůr v řízení o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce nutně přihlíží k právnímu a skutkovému rámci sporu v původním řízení.

III. Úplatnou smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi dvěma fyzickými osobami jednajícími mimo rámec své profesionální nebo podnikatelské činnosti je třeba kvalifikovat jako smlouvu o poskytování služeb ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) druhé odrážky nařízení Brusel I bis.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 328/2026, ze dne 29. 7. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Wed, 09 Sep 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Nové omezení svéprávnosti po zániku účinků původního rozhodnutí (03.09.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=12&amp;id_article=267065&amp;csum=1010f3a7</link>
            <description><![CDATA[I. Dojde-li v průběhu odvolacího řízení v řízení o prodloužení doby omezení svéprávnosti k uplynutí doby jednoho roku podle § 59 odst. 2 o. z., aniž bylo v této době o prodloužení doby omezení svéprávnosti rozhodnuto pravomocným rozsudkem, posuzovaný ex lege nabývá plné svéprávnosti, čímž odpadá důvod pro vedení řízení o prodloužení doby omezení svéprávnosti. Odvolací soud v takovém případě řízení podle § 211 o. s. ř. a § 16 z. ř. s. zastaví za současného zrušení rozsudku soudu prvního stupně v příslušném rozsahu (§ 222a odst. 1 o. s. ř. per analogiam).

II. V řízení o prodloužení doby omezení svéprávnosti není zcela zapovězeno, aby soud – s ohledem na účel sledovaný tímto řízením, tj. skutečnou a plnohodnotnou ochranu posuzovaného člověka – rozhodl o omezení svéprávnosti této osoby; nemůže tak však učinit, aniž by předtím řízení o omezení svéprávnosti vlastním usnesením zahájil, a to bez ohledu na to, zda již uplynuly právní účinky původního rozhodnutí o omezení svéprávnosti posuzovaného či nikoliv. Ustanovení § 26 z. ř. s. neumožňuje soudu rozhodovat mimo rámec předmětu řízení; o změně předmětu řízení přitom soud nemůže rozhodovat až v rámci meritorního rozhodnutí, neboť předmět řízení musí být postaven najisto ještě před vynesením rozsudku.

III. Uvedený postup je zcela zapovězen v průběhu odvolacího řízení o prodloužení doby omezení svéprávnosti. Nelze-li v průběhu odvolacího řízení uplatnit nový nárok (§ 216 odst. 2 o. s. ř.), nepřísluší ani odvolacímu soudu změnit předmět řízení z řízení o prodloužení doby omezení svéprávnosti na řízení o omezení svéprávnosti, takové řízení zahájit ani o novém omezení svéprávnosti rozhodnout. Takovým postupem by dotčená osoba byla nebo mohla být zasažena na svém ústavně zaručeném právu na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť by jí byla odebrána možnost podat proti rozhodnutí o omezení svéprávnosti řádný opravný prostředek – odvolání.

IV. Nemůže-li soud o prodloužení doby omezení svéprávnosti pravomocně rozhodnout právě z důvodu uplynutí nebo v blízké době předpokládaného uplynutí doby podle § 59 odst. 2 o. z., v důsledku čehož dochází k pozbytí právních účinků původního rozhodnutí o omezení svéprávnosti a k odpadnutí důvodu vedení řízení o prodloužení doby omezení svéprávnosti, není vyloučeno tuto situaci posoudit jako „skutečnost rozhodnou“ ve smyslu § 13 odst. 1 z. ř. s. pro zahájení nového řízení o omezení svéprávnosti z úřední povinnosti. Není také vyloučeno, aby důkazy opatřené v řízení o prodloužení doby omezení svéprávnosti byly využity také v novém řízení o omezení svéprávnosti.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 780/2026, ze dne 23. 6. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Thu, 03 Sep 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Vadný důkazní návrh „celým spisem“ (18.08.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=12&amp;id_article=267039&amp;csum=d448ac37</link>
            <description><![CDATA[Ustanovení § 129 odst. 1 o. s. ř. zapovídá souhrnné provádění důkazů listinami („celým spisem“). Provádění důkazu celým spisem souhrnně není správné, neboť nelze posoudit, který z konkrétních důkazních prostředků ze spisu soud využil.

To, že spis (katastrálního úřadu), který účastník řízení v rozporu s požadavkem určitosti důkazního návrhu navrhuje v žalobě k důkazu jako celek k prokázání určité skutečnosti, shodou okolností obsahuje i listinu, která se jako možný důkaz stane v průběhu sporného řízení významnou pro účely prokázání jiné (později tvrzené) skutečnosti, nečiní z včasného důkazního návrhu na provedení důkazu o určité skutečnosti oním spisem včasný návrh na provedení důkazu o jiné (později tvrzené) skutečnosti onou listinou.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 77/2024, ze dne 8. 7. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Tue, 18 Aug 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Přípustnost odvolání proti usnesení exekutora o přerušení exekuce (18.08.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=12&amp;id_article=267040&amp;csum=9d22e717</link>
            <description><![CDATA[Proti usnesení exekutora o přerušení exekuce souběžně postihující týž nemovitý majetek povinného ve smyslu § 15a odst. 3 zákona č. 119/2001 Sb. není odvolání přípustné.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1389/2026, ze dne 29. 7. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Tue, 18 Aug 2026 00:01:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Vykonatelnost rozhodnutí o povinnosti odstranit stavbu (11.08.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=12&amp;id_article=267023&amp;csum=84cf43a7</link>
            <description><![CDATA[Rozhodnutí správního orgánu ukládající povinnost odstranit stavbu je vykonatelné podle § 74 odst. 2 správního řádu tehdy, jestliže nabylo právní moci a současně uplynula lhůta stanovená ke splnění uložené povinnosti. Uplynula-li lhůta stanovená ke splnění povinnosti ještě před nabytím právní moci rozhodnutí, nastává vykonatelnost rozhodnutí dnem jeho právní moci.

Stanovení lhůty ke splnění povinnosti konkrétním datem, které uplyne před nabytím právní moci rozhodnutí, samo o sobě nezpůsobuje nicotnost takového rozhodnutí.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1412/2026, ze dne 21. 7. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Tue, 11 Aug 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Důkazní břemeno k povaze cestovních náhrad (11.08.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=12&amp;id_article=267024&amp;csum=5ece54f7</link>
            <description><![CDATA[I. Zjišťování průměrného výdělku zemřelého zaměstnance je předběžnou otázkou ve sporu o náhradu nákladů na výživu pozůstalých. Tvrdí-li pozůstalý, že hrubá mzda zúčtovaná zaměstnavatelem neodpovídá skutečnosti, neboť část mzdy jako zastřenou odměnu za práci obsahovaly i cestovní náhrady, nese k této tvrzené skutečnosti důkazní břemeno.

II. K dokladům potřebným k vyúčtování cestovních náhrad má podle právní úpravy (§ 183 odst. 3 a 5 zák. práce) přístup nejprve zaměstnanec a poté zaměstnavatel. Zaměstnanec tak ihned po vyúčtování cestovních náhrad zaměstnavatelem musí vědět, že vyúčtování neodpovídá dokladům, které zaměstnavateli předložil, nebo že takové doklady vůbec nebyly předloženy; podle toho může v následném soudním řízení uvádět svá skutková tvrzení a navrhovat důkazní prostředky (i jiné, než má v dispozici zaměstnavatel). Protože zaměstnanec takovou možnost měl, nelze uvažovat o tom, že by zaměstnavatel tím, že soudu nepředložil doklady potřebné k vyúčtování cestovních náhrad, znemožnil zaměstnanci vedení důkazu k tvrzení, že částka vyplacená na cestovní náhrady byla ve skutečnosti odměnou za vykonanou práci (mzdou), a že by mělo dojít k výjimečnému obrácení důkazního břemene k této tvrzené skutečnosti.

III. Podmínky pro aplikaci pravidla o vysvětlovací povinnosti strany nezatížené důkazním břemenem nejsou v takové situaci dány, neboť k informacím o dokladech, na jejichž základě (případně přes jejich absenci) byly zaměstnavatelem vyúčtovány cestovní náhrady, měli z povahy věci přístup zaměstnanec i zaměstnavatel. Vysvětlovací povinnost pojišťovny, která vstoupila do postavení zaniklého zaměstnavatele, nelze odvozovat od postupu tohoto zaměstnavatele ani ji pojišťovně uložit na základě jejího vlastního postupu v řízení, je-li zřejmé, že předmětnými informacemi nedisponuje.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 908/2025, ze dne 30. 6. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Tue, 11 Aug 2026 00:01:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Soudní poplatek za opakovaný opravný prostředek (06.08.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=12&amp;id_article=267007&amp;csum=677bf927</link>
            <description><![CDATA[Úprava § 6a odst. 5 zákona o soudních poplatcích je projevem zásady, že soudní poplatek za opravné prostředky platí každý účastník pouze jednou, i když je využije opakovaně. Smyslem a účelem citované právní úpravy je tudíž zamezit tomu, aby účastník platil další soudní poplatky za každé další řízení o stejném opravném prostředku proti rozhodnutí soudu o věci samé, který již využil v minulosti a za který již jednou soudní poplatek zaplatil. Nejde-li o takový případ, nelze o aplikaci citovaného ustanovení uvažovat. 

Ustanovení § 6a odst. 5 zákona o soudních poplatcích se proto nepoužije v případě, kdy účastníku byla podle § 9 odst. 6 zákona o soudních poplatcích v souvislosti s podáním prvního opravného prostředku proti rozhodnutí soudu o věci samé uložena povinnost zaplatit soudní poplatek za řízení o tomto opravném prostředku, avšak tato povinnost nebyla dosud splněna.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 408/2025, ze dne 29. 6. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Thu, 06 Aug 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Vyklizení při vydražení spoluvlastnického podílu k nemovité věci (04.08.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=12&amp;id_article=267003&amp;csum=db104a17</link>
            <description><![CDATA[Je-li udělen příklep k (ideálnímu) spoluvlastnickému podílu povinného k nemovité věci, jde z hlediska § 336j odst. 4 o. s. ř. o nemovitou věc, u níž „povaha vydražené nemovité věci“ neumožňuje rozhodnutí o jejím vyklizení v usnesení o příklepu.

Pro závěr, zda lze spoluvlastníku, jehož spoluvlastnický podíl byl vydražen, uložit povinnost vyklidit nemovitou věc nebo její část, je významné, zda mu po pozbytí spoluvlastnického práva svědčí jiné právo užívat nemovitou věc založené ostatními spoluvlastníky. Pro řešení této otázky není v poměrech usnesení o příklepu a rozhodování podle § 336j odst. 4 o. s. ř. prostor; své místo má v nalézacím řízení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 3054/2025, ze dne 9. 7. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Tue, 04 Aug 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
    </channel>
</rss>
