<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<!-- generator="FeedCreator 1.7.2" -->
<rss version="0.91">
    <channel>
        <title>Profiprávo.cz - Obchodněprávní shrnutí</title>
        <description>aktuální články z kategorie Obchodněprávní shrnutí</description>
        <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=list&amp;id_category=10&amp;csum=914df367</link>
        <lastBuildDate>Tue, 27 Oct 2026 13:31:29 +0100</lastBuildDate>
        <generator>FeedCreator 1.7.2</generator>
        <language>cs</language>
        <item>
            <title>Právo společníka veřejné obchodní společnosti na vypořádací podíl (27.10.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=10&amp;id_article=267178&amp;csum=bc1e0147</link>
            <description><![CDATA[I. Účast společníka veřejné obchodní společnosti, který ji vypověděl, zaniká uplynutím výpovědní doby bez právního nástupce; společnost i nadále trvá, samotným zrušením a vstupem do likvidace společnost nepřestává existovat. Společníku veřejné obchodní společnosti, jehož účast ve veřejné obchodní společnosti zanikla bez právního nástupce v důsledku výpovědi, proto vzniká právo na vypořádací podíl v souladu s § 36 odst. 1 z. o. k. Naopak, není-li nadále společníkem veřejné obchodní společnosti, nesvědčí mu ani právo na podíl na likvidačním zůstatku podle § 37 odst. 1 z. o. k., jež náleží toliko společníkům.

II. Předestírá-li účastník řízení věcné a racionální argumenty na podporu svého právního názoru (byť tak činí odkazem na jím předložené právní stanovisko zpracované odborně způsobilými osobami), je povinností soudu na tuto argumentaci věcně reagovat. Nemusí tak přitom činit v podobě podrobné oponentury (a vyvracení) jednotlivých argumentů; postačí, postaví-li proti nim vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně odůvodní správnost jeho závěrů. Nemůže však věcné argumenty účastníka řízení fakticky ignorovat s tím, že jde „jen o názory dotčených právníků“, aniž se s nimi jakkoliv vypořádá; takový postup odporuje požadavkům na odůvodnění podle § 157 odst. 2 o. s. ř.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1521/2025, ze dne 29. 9. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Tue, 27 Oct 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Zrušení trestně stíhané právnické osoby bez oznámení nebo souhlasu (20.10.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=10&amp;id_article=267161&amp;csum=4a2b5137</link>
            <description><![CDATA[I. Ustanovení § 32 odst. 4 zákona č. 418/2011 Sb. obsahuje zvláštní právní úpravu, která vylučuje použití obecných zákonných ustanovení (§ 580 odst. 1 a § 588 o. z., popř. § 245 o. z. a § 45 odst. 1 z. o. k.) a nesplnění oznamovací povinnosti, popř. nedostatek souhlasu příslušného orgánu činného v trestním řízení, sankcionuje (pouhou) relativní neplatností právního jednání. Pod rozsah tohoto ustanovení je nutné zahrnout veškerá právní jednání směřující ke zrušení, zániku nebo k přeměně právnické osoby, tj. nejen usnesení orgánu spolku nebo obchodní korporace, ale například též dohodu společníků o zrušení společnosti s ručením omezeným uzavřenou podle § 241 odst. 1 z. o. k., popř. rozhodnutí jediného společníka společnosti s ručením omezeným (učiněné nikoli v působnosti valné hromady) tuto dohodu nahrazující. Nedává totiž jakýkoli smysl rozlišovat právní následky porušení § 32 odst. 1 a 3 zákona č. 418/2011 Sb. pouze podle toho, kdo právní jednání učinil.

II. Náleží-li do působnosti valné hromady společnosti s ručením omezeným rozhodování o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora [§ 190 odst. 2 písm. d) a f) z. o. k.], jedná valná hromada (jediný společník při výkonu její působnosti), která o nich rozhodne, v záležitostech, o nichž má působnost rozhodnout. Na tato rozhodnutí nelze jen z důvodu nesplnění povinností podle § 32 odst. 1 a 3 zákona č. 418/2011 Sb. hledět, jako by nebyla přijata.

III. Neplatnosti právního jednání směřujícího ke zrušení, zániku nebo k přeměně právnické osoby učiněného v rozporu s § 32 odst. 1 a 3 zákona č. 418/2011 Sb. se musí příslušný orgán činný v trestním řízení dovolat, a to obecně způsobem uvedeným v § 586 o. z., popř., jde-li o usnesení orgánu spolku nebo obchodní korporace, způsobem uvedeným v § 258 a násl. o. z., popř. v § 191 a násl. z. o. k., § 428 a násl. z. o. k. nebo § 663 a násl. z. o. k. Návrh na vyslovení neplatnosti usnesení orgánu spolku nebo obchodní korporace může příslušný orgán činný v trestním řízení podat u soudu jen ve lhůtě stanovené zvláštním právním předpisem (§ 259 o. z., popř. § 191 odst. 1 z. o. k., § 428 z. o. k., § 663 z. o. k.). Zmešká-li státní zástupce nebo předseda senátu tuto lhůtu a nepodá-li včas návrh ani jiná k tomu oprávněná osoba, anebo nebude-li včas podanému návrhu vyhověno, je přijaté usnesení platné.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 771/2025, ze dne 30. 9. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Tue, 20 Oct 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Odpůrčí žaloba po splnění reorganizačního plánu (20.10.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=10&amp;id_article=267162&amp;csum=b73ad4b7</link>
            <description><![CDATA[Ve sporu na základě odpůrčí žaloby [§ 159 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona], který byl přerušen dnem, kdy insolvenční řízení skončilo rozhodnutím, jímž vzal insolvenční soud na vědomí splnění reorganizačního plánu, lze pokračovat pouze na návrh některého z dlužníkových věřitelů, podaný do 30 dnů ode dne přerušení takového sporu. Předpoklady určené § 159 odst. 6 insolvenčního zákona pro pokračování v incidenčním sporu nejsou splněny, nepodal-li návrh na pokračování v řízení věřitel, který řádně a včas (způsobem určeným insolvenčním zákonem) uplatnil v insolvenčním řízení (tedy před jeho skončením) pohledávku za dlužníkem, ani právní nástupce takového věřitele.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 80/2025, ze dne 31. 8. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Tue, 20 Oct 2026 00:01:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Obvyklý obchodní styk při posuzování zvýhodňujících právních jednání (07.10.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=10&amp;id_article=267125&amp;csum=c8b86ed7</link>
            <description><![CDATA[I. Při posouzení, zda platba, kterou dlužník plní dluh, byla učiněna za podmínek obvyklých v obchodním styku ve smyslu § 241 odst. 5 písm. b) insolvenčního zákona, je východiskem posouzení právního vztahu, z nějž dlužníku vzešla povinnost splnit dluh.

Uzavřel-li dlužník jako podnikatel a kupující se svým věřitelem jako podnikatelem a prodávajícím v daném místě a čase kupní smlouvu o koupi movitých věcí v rámci obvyklého obchodního styku dlužníka, nelze mít odporované právní jednání dlužníka spočívající v uhrazení kupní ceny za zboží dodané podle kupní smlouvy za vybočující z podmínek obvyklého obchodního styku proto, že v době uskutečnění platby měl dlužník více věřitelů ve srovnatelném postavení s pohledávkami po splatnosti vzešlými z obvyklého obchodního styku. Předpoklad pro závěr, že jde o zvýhodňující právní jednání ve smyslu § 241 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona, nemůže současně sloužit jako překážka pro uplatnění výjimky podle § 241 odst. 5 písm. b) insolvenčního zákona při zkoumání, zda šlo o právní jednání učiněné za podmínek obvyklých v obchodním styku.

II. Obvyklým (běžným) obchodním stykem lze obecně rozumět takové jednání (právní jednání), které vychází z ustálených pravidel chování, jež jsou obecně přijímána a dodržována účastníky obchodních vztahů, a to buď všeobecně, nebo v určitém obchodním odvětví, a které dlužník činí v rámci své obvyklé (běžné) činnosti a v rámci předmětu svého podnikání. Jde-li o právní jednání mezi podnikateli, lze výklad obvyklého (běžného) obchodního styku navázat na jemu blízký, byť úžeji pojatý, pojem „obchodní zvyklosti“ (zachovávané obecně, anebo v daném odvětví) podle § 558 odst. 2 o. z. To, že určité právní jednání splňuje předpoklad právního jednání obvyklého (běžného) v obchodním styku, může být i předmětem dokazování.

III. Samostatným předpokladem pro uplatnění výjimky podle § 241 odst. 5 písm. b) insolvenčního zákona není, aby dlužník učinil právní jednání proto, aby získal finanční prostředky využitelné k úhradě svých závazků nebo k dalšímu pokračování v podnikatelské činnosti. Při individuálním posouzení obvyklosti obchodního styku však nelze opomenout takové právní jednání, jímž dlužník uhradil dluh sice jen jednomu z věřitelů, leč činil tak v zájmu zachování hodnoty svého závodu pro další své věřitele.

IV. Předpoklad, aby šlo o právní jednání učiněné za podmínek obvyklých v obchodním styku ve smyslu § 241 odst. 5 písm. b) insolvenčního zákona, se posuzuje ve vztahu k dlužníku. Takové právní jednání může učinit jen dlužník, který jako podnikatel provozuje závod a vyvíjí přitom obvyklou obchodní činnost. Výjimka se může prosadit jak při právním jednání dlužníka – podnikatele s jinými podnikateli, tak při jeho právním jednání se spotřebiteli. Neuplatní se u dlužníka, který není podnikatelem, i když podmínku obvyklosti obchodního styku splňuje osoba, v jejíž prospěch právně jednal. Neuplatní se ani tehdy, učiní-li dlužník – podnikající fyzická osoba odporované právní jednání ve prospěch podnikatele mimo rámec své podnikatelské činnosti jako spotřebitel.

Účelem ochrany právního jednání učiněného za podmínek obvyklých v obchodním styku je v první řadě poskytnout osobám, které vstupují v právní styk s dlužníkem, přiměřenou míru právní jistoty, že jejich „obchod“ s dlužníkem uskutečněný v rámci obvyklého (běžného) provozu jeho závodu nebude zpětně stižen neúčinností. Takto je též chráněn provoz dlužníkova závodu, a to i v zájmu zachování jeho hodnoty pro dlužníkovy věřitele. O právní jednání učiněné za podmínek obvyklých v obchodním styku proto nejde, jestliže je dlužník sice učinil v souladu se svým (ve veřejném rejstříku dosud zapsaným nebo jinak povoleným) předmětem podnikání, avšak poté, kdy ukončil provoz svého závodu nebo kdy svým vědomým jednáním, zpravidla doprovázeným prohlášením, že nebude hradit své dluhy, zastavil platby podstatné části svých dluhů ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona.

V. Pravidlo, podle kterého se podmínky odporovatelnosti posuzují ke dni vzniku právního jednání, nebrání tomu, aby byl význam právního jednání dlužníka vykládán též s přihlédnutím k jeho následnému chování podle § 556 odst. 2 o. z. Zjištění, že dlužník i po uskutečnění odporovaného právního jednání pokračoval v podnikatelské činnosti a provozoval závod, zásadně potvrzuje, že závod provozoval i v době tohoto právního jednání.

VI. Na závěr, zda posuzované právní jednání bylo učiněno za podmínek obvyklých v obchodním styku, nemá vliv dobrá víra osoby, v jejíž prospěch dlužník právně jednal. Jde o okolnost rozhodnou pro zkoumání jiného předpokladu pro uplatnění výjimky podle § 241 odst. 5 písm. b) insolvenčního zákona, totiž zda tato osoba nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku nebo že by toto právní jednání mohlo vést k jeho úpadku.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 100/2024, ze dne 31. 8. 2026]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Wed, 07 Oct 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Splatnost protiplnění při vytěsnění vlastníků zaknihovaných akcií (07.10.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=10&amp;id_article=267124&amp;csum=67a09e47</link>
            <description><![CDATA[I. Přiměřené protiplnění při nuceném přechodu zaknihovaných účastnických cenných papírů, včetně protiplnění přiznaného soudem podle § 183k odst. 3 obch. zák., je splatné ve lhůtě bez zbytečného odkladu po zápisu vlastnického práva na majetkovém účtu v příslušné evidenci cenných papírů. Splatnost se dovozuje přímo z ustanovení § 183m odst. 2 a 3 obch. zák. a není podmíněna výzvou dosavadního vlastníka k plnění podle § 340 odst. 2 obch. zák. Nevyplatí-li hlavní akcionář v této lhůtě protiplnění v přiměřené výši, dostává se do prodlení a dosavadnímu akcionáři vzniká právo požadovat úroky z prodlení i z doplatku protiplnění přiznaného soudem.

II. Na uvedeném závěru ničeho nemění znění § 183j odst. 4 obch. zák., ve znění zákona č. 216/2005 Sb., které nelze vykládat tak, že hlavní akcionář nemohl dosavadním vlastníkům akcií nabídnout jinou výši protiplnění než tu určenou znalcem ve znaleckém posudku. Teleologický výklad této právní úpravy, vycházející zejména z požadavku přiměřenosti, resp. spravedlnosti protiplnění, vede k odlišnému závěru.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 470/2026, ze dne 26. 8. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Wed, 07 Oct 2026 00:01:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Velikostní přirážka při určení přiměřeného protiplnění (06.10.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=10&amp;id_article=267123&amp;csum=e1d7ee17</link>
            <description><![CDATA[Vychází-li soud při určení přiměřeného protiplnění podle § 390 z. o. k. z hodnoty závodu společnosti určené výnosovou metodou, zpravidla může být při stanovení hodnoty závodu v rámci diskontní míry aplikována tzv. velikostní přirážka, pokud tomu nebrání zvláštní okolnosti konkrétního případu. Velikostní přirážka je zcela nezávislá na otázkách týkajících se nižší likvidity akcií; důvody pro vyloučení použití přirážky za nízkou likviditu při stanovení spravedlivé hodnoty akcií proto nelze argumentovat v neprospěch používání velikostní přirážky. Přípustnosti jejího použití nebrání ani neexistence úplné shody v odborné veřejnosti, spočívá-li posouzení odborné otázky znalcem v konkrétní věci na běžně používaných oceňovacích metodách a praktikách.

Otázka přípustnosti použití velikostní přirážky při určení přiměřeného protiplnění je otázkou právní, neboť její řešení závisí na výkladu pojmu „přiměřené protiplnění“. Naproti tomu existence velikostního efektu je otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení jsou potřebné odborné znalosti a jejíž posouzení náleží znalci.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1678/2025, ze dne 31. 8. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Tue, 06 Oct 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Plnění dorovnání podle § 390 ZOK do soudní úschovy (06.10.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=10&amp;id_article=267122&amp;csum=68925367</link>
            <description><![CDATA[I. Žaloba podle § 390 odst. 3 z. o. k., ve znění účinném do 31. 12. 2020, je žalobou na plnění, jíž se bývalý minoritní akcionář domáhá zaplacení dorovnání. Rozhodnutí, kterým bylo hlavnímu akcionáři uloženo zaplatit mu konkrétní částku dorovnání, představuje přímý exekuční titul vůči hlavnímu akcionáři. Výrok, jímž soud uloží hlavnímu akcionáři zaplatit žalujícímu akcionáři dorovnání z prostředků složených do soudní úschovy, není v rozporu s § 390 z. o. k.; do okamžiku složení dorovnání do soudní úschovy se žalující akcionář může domáhat výkonu svého práva přímo.

Plnění do soudní úschovy podle § 390 z. o. k. představuje povinnou úschovu ve smyslu § 3 odst. 2 písm. e) z. ř. s. a má soluční účinky. Složením dorovnání do této úschovy je povinnost hlavního akcionáře splněna vůči všem bývalým minoritním akcionářům, tedy i těm, kteří byli účastníky řízení o dorovnání. Žalobě o splnění této povinnosti nebo návrhu na exekuci již poté nelze vyhovět; oprávnění akcionáři se mohou domáhat plnění pouze z částky složené do soudní úschovy.

Žalujícímu akcionáři k poskytnutí plnění ze soudní úschovy postačuje předložení žádosti o vydání úschovy a kopie soudního rozhodnutí o dorovnání zakládajícího jeho nárok, vyplývají-li z tohoto rozhodnutí ve vztahu k němu skutečnosti vyžadované § 298 odst. 2 z. ř. s.

II. Vlastníci účastnických cenných papírů, kteří se dovolali práva na dorovnání, mají podle § 390 odst. 3 z. o. k., ve znění účinném do 31. 12. 2020, zásadně – nejde-li o zneužití práva – právo na náhradu v řízení účelně vynaložených nákladů. Zákon toto právo nepodmiňuje jejich úspěchem v řízení; ani v případě jejich neúspěchu jim tak soud zásadně nemůže uložit povinnost hradit náklady hlavního akcionáře. Toto právo se uplatní i v dovolacím řízení, v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
 
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1678/2025, ze dne 31. 8. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Tue, 06 Oct 2026 00:01:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Postižní právo pojistitele v insolvenčním řízení (17.09.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=10&amp;id_article=267088&amp;csum=4b9d1b67</link>
            <description><![CDATA[I. Postižní právo pojistitele podle § 10 zákona č. 168/1999 Sb. vzniká okamžikem výplaty pojistného plnění poškozenému. Poskytnutí pojistného plnění poškozenému je předpokladem vzniku postižního práva pojistitele, jako práva odlišného od práva na náhradu škody; nemůže proto jít o odkládací podmínku ve smyslu § 548 o. z. Neplnil-li pojistitel poškozenému z titulu své odpovědnosti za škodu, nýbrž z titulu pojistného plnění, nejde o situaci, kdy by mohl a musel přihlásit postižní pohledávku do insolvenčního řízení jako pohledávku vázanou na splnění odkládací podmínky.

Vznikla-li pohledávka pojistitele za provozovatelem vozidla výplatou pojistného plnění až po rozhodnutí o úpadku provozovatele a po uplynutí lhůty k podání přihlášek pohledávek, není dán důvod pro zastavení řízení o této pohledávce podle § 140c a § 141a insolvenčního zákona.

II. Osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení podle § 414 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona se nevztahuje na postižní pohledávku pojistitele podle § 10 zákona č. 168/1999 Sb., která vznikla výplatou pojistného plnění až po rozhodnutí o úpadku dlužníka. Nejde o žádnou z pohledávek vypočtených v uvedeném ustanovení, nýbrž o novou pohledávku vzniklou až po rozhodnutí o úpadku.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2672/2025, ze dne 29. 7. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Thu, 17 Sep 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Vadné zveřejnění smlouvy v insolvenčním rejstříku (08.09.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=10&amp;id_article=267074&amp;csum=57d32027</link>
            <description><![CDATA[I. Řádné zveřejnění smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení majetku náležejícího do majetkové podstaty dlužníka prodejem mimo dražbu, v insolvenčním rejstříku zakládá počátek běhu lhůty podle § 289 odst. 3 věty první insolvenčního zákona bez zřetele k tomu, zda osoba, která hodlá podat žalobu, o zveřejnění ví, a bez zřetele k tomu, zda jí v seznámení se zveřejněním bránily překážky v jejích osobních poměrech.

Vadné (nikoli řádné) zveřejnění smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení majetku náležejícího do majetkové podstaty dlužníka prodejem mimo dražbu, v insolvenčním rejstříku vylučuje možnost spojit s takovým zveřejněním počátek běhu lhůty podle § 289 odst. 3 insolvenčního zákona. O takový případ jde i tehdy, je-li vadné označení události, pod níž byla smlouva zveřejněna; nedostatky zveřejnění dokumentu co do označení zveřejňované události nelze vykládat k tíži uživatele insolvenčního rejstříku.

Je-li zveřejňovaným dokumentem kupní smlouva, je typově správným (pro započetí běhu lhůty dle § 289 odst. 3 insolvenčního zákona nezpochybnitelným) označením události označení „kupní smlouva“; lze si však představit i jiné správné způsoby označení takové události. Je-li takových kupních smluv více, předpokládá se, že každá bude zveřejněna v insolvenčním rejstříku jako samostatná „událost“ a je žádoucí tyto události od sebe odlišit např. datem uzavření té které kupní smlouvy nebo jiným (doplňujícím) identifikačním znakem. Zveřejnění kupní smlouvy jako přílohy podání insolvenčního správce pod označením události „Zpráva o průběhu zpeněžení“ požadavkům na řádné zveřejnění kupní smlouvy neodpovídá.

II. Ochranu spočívající ve vyloučení účinku vadného zveřejnění smlouvy v insolvenčním rejstříku na počátek běhu lhůty k podání žaloby o určení její neplatnosti je namístě poskytnout jen osobám, jejichž práva byla nebo mohla být zkrácena vadným postupem insolvenčního soudu při zveřejňování dokumentu.

Není důvodu takto chránit osobu, o které v řízení vyšlo najevo, že se přes nepřesné označení zveřejňované události dozvěděla, že takto došlo ke zveřejnění smlouvy. Počátek běhu lhůty k podání žaloby podle § 289 odst. 3 insolvenčního zákona se v takovém případě pojí s okamžikem, kdy se tato osoba prokazatelně dozvěděla, že vadně označená událost identifikuje v insolvenčním rejstříku zveřejnění dokumentu, jímž je smlouva, kterou došlo ke zpeněžení majetku náležejícího do majetkové podstaty dlužníka prodejem mimo dražbu.

III. Úprava promítnutá v § 289 odst. 3 insolvenčního zákona nevybízí k analogické aplikaci § 225 odst. 3 insolvenčního zákona tak, že by samotné předchozí podání žaloby o určení neplatnosti smlouvy, jestliže řízení o ní skončilo jejím odmítnutím nebo zastavením, znemožňovalo opětovné podání stejné žaloby, neuplynula-li dosud zákonem určená lhůta k jejímu podání.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 48/2024, ze dne 31. 7. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Tue, 08 Sep 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Použití žaloby na doplnění pasiv na jednání před 1. 1. 2021 (02.09.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=10&amp;id_article=267064&amp;csum=1867e897</link>
            <description><![CDATA[Z dikce přechodného ustanovení čl. II bodu 7 zákona č. 33/2020 Sb. je zřejmé, že zákonodárce po zrušení dosavadní právní úpravy ponechal její použití (pouze) pro insolvenční řízení zahájená před 1. 1. 2021. Jde-li o insolvenční řízení zahájená po 31. 12. 2020, je podle pravidel časového střetu staré a nové právní normy nutné vycházet z principu nepravé retroaktivity, tj. od účinnosti nového právního předpisu se i právní vztahy vzniklé podle zrušeného právního předpisu řídí právním předpisem novým. Tak tomu bude i tehdy, přispěl-li člen statutárního orgánu porušením svých povinností k úpadku obchodní korporace v době před účinností nové právní úpravy.

Použití právní úpravy účinné od 1. 1. 2021 přitom nebrání zákaz pravé retroaktivity. Nová právní úprava totiž nezakládá právní následky pro minulost, nýbrž pouze na skutkové podstaty v minulosti vzniklé váže pro budoucnost jiná práva a jiné povinnosti než zákonodárství dosavadní. Tzv. „sankční“ ručení podle § 68 z. o. k., ve znění účinném do 31. 12. 2020, vznikalo teprve právní mocí rozhodnutí, ve kterém soud rozhodl, že člen (nebo bývalý člen) statutárního orgánu obchodní korporace ručí za splnění určitých (konkrétních) povinností obchodní korporace. Rozhodnutí soudu o žalobě podle § 68 z. o. k., ve znění účinném do 31. 12. 2020, tudíž bylo konstitutivní. Nebyl-li v době do 31. 12. 2020 pravomocným soudním rozhodnutím založen ručitelský závazek podle § 68 z. o. k., ve znění účinném do 31. 12. 2020, nemůže použití § 66 odst. 1 písm. b) z. o. k., ve znění účinném od 1. 1. 2021, bránit zákaz pravé retroaktivity, neboť se tím zpětně nijak nezasahuje do již v minulosti konstituovaných právních vztahů. Členové statutárního orgánu obchodní korporace jako adresáti práva navíc i za účinnosti dosavadní právní úpravy museli počítat s negativními důsledky svého protiprávního jednání majícími podobu majetkoprávních sankcí v případě úpadku obchodní korporace.

Použití § 66 odst. 1 písm. b) z. o. k. je proto v případech jednání členů statutárního orgánu obchodní korporace uskutečněných v době od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2020 v insolvenčním řízení zahájeném po 31. 12. 2020 projevem obecně přípustné nepravé retroaktivity a neporušuje princip ochrany důvěry adresátů právní regulace ve stabilitu právního řádu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 27 ICdo 6/2025, ze dne 22. 7. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Wed, 02 Sep 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
    </channel>
</rss>
