// Profipravo.cz / Zastoupení
Zastoupení
29.02.2016 00:01
Rozpor zájmů zástupce a zastoupeného v občanském soudním řízení
Jiného nemůže zastupovat (ani v občanském soudním řízení, ani při hmotně právním úkonu) ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného. Zjistí-li soud v občanském soudním řízení, že zájmy účastníka řízení jsou v rozporu se zájmy jeho zástupce, je tím zástupce (přímo ze zákona) vyloučen z řízení; soud proto přestane s takovým zástupcem jednat, aniž by o tom vydával zvláštní rozhodnutí, a procesní úkony učiněné takovým zástupcem jsou od počátku neúčinné a soud k nim nepřihlíží. Rozpor v zájmech zastoupeného a zástupce má za následek neplatnost (absolutní bezúčinnost) plné moci.
K vyloučení osoby zástupce ze zastupování nestačí pouhá možnost střetu se zájmy zastoupeného; tento rozpor musí existovat a musí být v řízení zjištěn (postaven najisto). Byl-li takto zjištěn střet zájmů mezi účastníkem a jeho zástupcem na základě plné moci, soud dále jedná (jen) s účastníkem.
V posuzované věci je již z obsahu plné moci a dohody o narovnání zjevné, že zájem žalobce, aby mu žalovaní zaplatili částku 64.000.000,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení, je v příkrém rozporu se zájmem zástupce žalobce, který vyplynul z jím učiněných (procesních a hmotně právních) úkonů, podle nichž se žalobci nejen že nedostalo žádného plnění, ale plnění žalovaných v rozsahu částky 25.000.000,- Kč se dostalo do dispozice zástupce žalobce a třetího žalovaného.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1593/2014, ze dne 17. 12. 2015
29.12.2014 00:02
K výkladu § 441 odst. 2 in fine o.z.
Odvolacímu soudu lze přisvědčit, že § 441 odst. 2 in fine o.z. klade na plnou moc požadavek zachování téže formy, jakou zákon vyžaduje pro právní jednání, k němuž je plná moc udělena. Je-li tudíž plná moc udělena k právnímu jednání, pro které zákon vyžaduje formu notářského zápisu, měla by zásadně být i plná moc udělena ve formě notářského zápisu. To však neznamená, že nedodržení této formy bez dalšího vede k neplatnosti plné moci, či dokonce k neplatnosti právního jednání učiněného na jejím základě zmocněncem jménem zmocnitele.
Právní jednání odporující zákonu je neplatné pouze tehdy, vyžaduje-li to smysl a účel zákona (§ 580 odst. 1 o.z.). Uvedené omezení platí i pro posouzení důsledků nedodržení formy právního jednání vyžadované zákonem (§ 582 odst. 1 o.z.). Jinými slovy, není-li právní jednání učiněno ve formě stanovené zákonem, je (z tohoto důvodu) neplatné pouze tehdy, vyžaduje-li to smysl a účel zákona.
Je-li pro právní jednání vyžadována forma notářského zápisu, je smyslem a účelem požadavku § 441 odst. 2 in fine o.z. na formu plné moci zabezpečit ověření totožnosti zmocnitele a současně zajistit, aby plná moc byla udělena k zamýšlenému právnímu jednání (tj. aby z ní plynulo oprávnění zmocněnce učinit jménem zmocnitele požadované právní jednání).
Obecně tudíž platí, že není-li pochyb o totožnosti zmocnitele, tj. je-li zcela zjevné, kdo udělil plnou moc, není plná moc neplatná jen proto, že nebyla udělena ve formě notářského zápisu, a to přesto, že byla udělena k právnímu jednání, které musí být podle zákona učiněno ve formě notářského zápisu (důsledky případné neurčitosti či nesrozumitelnosti obsahu plné moci řeší ustanovení § 553 o.z.).
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3919/2014, ze dne 27. 11. 2014
29.12.2014 00:02
K formě plné moci k založení spol. s ručením omezeným jediným zakladatelem
I. Ustanovení § 6 odst. 1 ZOK je – jde-li o požadavek formy plné moci k založení společnosti s ručením omezeným – ustanovením zvláštním, které se uplatní přednostně před § 441 odst. 2 in fine o.z. Postačí tudíž, aby plná moc k přijetí zakladatelské listiny o založení společnosti s ručením omezeným byla udělena v písemné formě s úředně ověřeným podpisem zmocnitele (zakladatele), a to bez ohledu na to, že zakladatelská listina musí být sepsána ve formě notářského zápisu o právním jednání. To samozřejmě zmocniteli nebrání, aby plnou moc udělil ve formě notářského zápisu o právním jednání.
Není-li plná moc k založení společnosti s ručením omezeným udělena v písemné formě nebo není-li podpis zmocnitele úředně ověřen, je neplatným právním jednáním; soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
II. Obecně platí, že není-li pochyb o totožnosti zmocnitele, tj. je-li zcela zjevné, kdo udělil plnou moc, není plná moc neplatná jen proto, že nebyla udělena ve formě notářského zápisu, a to přesto, že byla udělena k právnímu jednání, které musí být podle zákona učiněno ve formě notářského zápisu (důsledky případné neurčitosti či nesrozumitelnosti obsahu plné moci řeší ustanovení § 553 o.z.).
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3919/2014, ze dne 27. 11. 2014
20.06.2014 00:03
KS: Výběr obce jako veřejného opatrovníka opatrovance
Obec, kterou soud jmenuje jako veřejného opatrovníka opatrovance, vybere podle bydliště opatrovance s vědomím toho, že za bydliště člověka podle § 80 odst. 1 a 2 o. z. nelze považovat místo, kde se zdržuje z důvodu svého nepříznivého zdravotního stavu a kde je umístěn z důvodů, které sám nemohl ovlivnit a není jisté, po jakou dobu se na takovém místě bude zdržovat.
podle usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 18Co 71/2014, ze dne 28. 2. 2014
11.11.2013 00:01
K jednání za obchodní společnost v pracovněprávních vztazích
S účinností od 14. dubna 2008 byl nálezem Ústavního soudu vyhlášeným pod č. 116/2008 Sb. opuštěn tzv. princip delegace ve prospěch principu subsidiarity. Znamená to, že právní úpravu občanského zákoníku a dalších soukromoprávních předpisů lze vztáhnout na pracovněprávní vztahy přímo neupravované zákoníkem práce nejen tehdy, jestliže to zákoník práce výslovně stanoví, ale bez nezbytného odkazu i v těch případech, kdy je to v pracovněprávních vztazích zapotřebí. Je-li obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku upravena podrobněji soukromoprávním předpisem, jenž je k občanskému zákoníku ve vztahu speciality, lze aplikovat i tento předpis.
Jestliže tedy ustanovení § 20 odst. 1 obč. zák. stanoví obecně, že právní úkony právnické osoby ve všech věcech činí statutární orgány, je třeba, jde-li o obchodní společnosti, vztáhnout na způsob jednání těchto právnických osob navenek (v závislosti na jejich formě) příslušná specielní ustanovení obchodního zákoníku.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2802/2012, ze dne 18. 10. 2013
11.11.2013 00:00
K jednání za příspěvkovou organizaci podle § 20 odst. 2 obč. zák.
V posuzovaném případě byla žalovaná zřízena jako příspěvková organizace Radou Karlovarského kraje s tím, že „statutárním orgánem je ředitel jmenovaný a odvolávaný radou kraje“. Řediteli, jako statutárnímu orgánu již dále nepřísluší oprávnění jmenovat svého zástupce, který by měl rovněž oprávnění a postavení statutárního orgánu, jako to učinil žalobce jmenovací listinou ze dne 1.9.2010, kdy jmenoval D. S. „do funkce statutárního zástupce ředitele, a to v plném rozsahu“. Lze tedy přisvědčit názoru, že poté, co se žalobce vzdal funkce ředitele ke dni 31. 10. 2010, neměla žalovaná až do jmenování nové ředitelky Radou Karlovarského kraje svého statutárního zástupce.
Odvolací soud však opomenul, že podle ustanovení § 20 odst. 2 věty první obč. zák. za právnickou osobu mohou činit právní úkony i jiní její zaměstnanci, pokud je to stanoveno ve vnitřních předpisech právnické osoby nebo je to vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé. Jestliže tedy Rada Karlovarského kraje vzala na vědomí, že „s účinností od 1. listopadu 2010 vykonává práva a povinnosti vyplývající z pracovního místa ředitele uvedené příspěvkové organizace D. S., jako zástupkyně ředitele, která jej v době jeho nepřítomnosti zastupuje v plném rozsahu činnosti, a to do doby jmenování nového ředitele na základě výsledků konkursního řízení“, je mimo pochybnost, že uvedená zástupčí činnost byla vzhledem k pracovnímu zařazení D. S. činností „obvyklou“, a že tedy D. S. - aniž byla statutárním zástupcem - mohla za žalovanou činit právní úkony ve smyslu ustanovení § 20 odst. 2 obč. zák., včetně právních úkonů směřujících k rozvázání pracovního poměru.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2668/2012, ze dne 7. 10. 2013
18.10.2013 00:01
ÚS: Kolize zájmů mezi opatrovancem a opatrovníkem
Ačkoli ústavní hodnoty právně subjektové, práva na soukromí, lidské důstojnosti a individuální autonomie v projevu vůle byly dosud povýtce vztaženy k soudnímu řízení o omezení způsobilosti k právním úkonům, není pochyb, že z povahy věci mají dispozici intervenovat i do řízení, jehož předmětem je návrh opatrovance, aby dosud určený opatrovník byl nahrazen osobou jinou.
Tyto ústavní hodnoty působí ve prospěch osoby omezené ve způsobilosti k právním úkonům tak, že jí odpovídající právní omezení musí být stanovena v nejnižší (ještě) účelné úrovni, která vystihuje princip přiměřenosti zvolených prostředků a sledovaného cíle, což znamená v konkrétním případě uvážit, zda i ignorování individuálního projevu vůle opatrovance směřujícímu k určení osoby jeho opatrovníka je součástí této „nejnižší“ úrovně omezení.
V obecné rovině ústavním principům lidské důstojnosti a autonomie odpovídá, že vůle opatrovance co do určení osoby jeho opatrovníka musí být brána v potaz, byť přirozeně s tím doprovodným požadavkem ku zjištění relevance a opodstatněnosti takového projevu; jsou-li odtud vyplývající podmínky splněny, je pominutí takové vůle opatrovance postupem zjevně nepřiměřeným k realizaci účelů, které institut zákonného zastoupení sleduje, jestliže jejich dosažení je odvislé rovněž od splnění podmínky existence vztahu důvěry opatrovance k opatrovníkovi.
Tyto závěry se přiměřeně uplatní i v případě, že je nutné rozlišovat mezi opatrovníkem a „vykonavatelem opatrovnictví“, je-li opatrovníkem ustanovena obec. Neobstojí proto představa, že splnění podmínky pro zproštění funkce opatrovníka spočívající v tom, že její výkon není v souladu se zájmy opatrovance, lze eliminovat (bez dalšího) úvahou, že vykonavatelem opatrovnictví lze v poměrech téže obce pověřit jinou osobu. To platí tím spíše v malých obcích, kdy výběr „vykonavatelů“ opatrovnictví, nezávislých na dosavadním, je z povahy věci omezený.
Okolnost, že opatrovanec nemůže být (zcela) „autonomní“ v majetkových věcech, sama o sobě tedy neznamená, že by nebyl schopen relevantně vyjádřit svou vůli ve vztahu k osobě svého opatrovníka i mimo obec, jestliže tomu žádný (jiný) veřejný zájem nekonkuruje. Je-li účelem omezení autonomní volby jeho ochrana, jakož i jeho okolí před důsledky této volby, pak není co chránit, je-li ztráta důvěry k dosavadnímu opatrovníku zjištěna jako opodstatněná a jím jmenovitě navržená změna rizika nepředstavuje.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3333/11, ze dne 26. 9. 2013
11.03.2013 00:00
Ke zvýšení nájemného z bytu zmocněncem pronajímatele
Podle § 33b odst. 6 obč. zák. je zmocněnec po smrti zmocnitele povinen učinit jen to, co nesnese odkladu tak, aby zmocnitel nebo jeho právní nástupci neutrpěli újmu na svých právech. Takto učiněné úkony mají stejné právní účinky, jako kdyby zastoupení ještě trvalo, pokud neodporují tomu, co nařídil zmocnitel nebo jeho právní nástupci. Toto ustanovení sice neobsahuje žádné časové omezení, které by limitovalo možnost zmocněnce učinit právní úkon za zemřelého zmocnitele, musí však jít o úkon neodkladný. Předpokladem neodkladnosti úkonu je újma na právech zemřelého zmocnitele či jeho právních nástupců v případě jeho neučinění. Zvýšení nájemného více než rok po smrti pronajímatele nelze za takovýto neodkladný úkon považovat, a to ani v případě, že dědické řízení v té době nebylo skončeno a nebylo zřejmé, kdo je jeho právním nástupcem; nezvýšením nájemného k újmě na právech zmocnitele ani jeho právních nástupců ve smyslu § 33b odst. 6 obč. zák. nedojde.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 4306/2011, ze dne 20. 2. 2013
05.02.2013 00:02
K účinkům zániku vztahů z dohody o zmocnění na trvání plné moci
Jakékoli interní pokyny, příkazy, zákazy, omezení, či výhrady stanovené v dohodě o zmocnění, avšak nevyjádřené v samotné plné moci, nemají vůči třetím osobám žádné právní účinky, ledaže jim jsou známy. To platí i o časovém omezení dohody o zmocnění; má-li být zmocněncovo oprávnění omezeno časem, musí mu zmocnitel udělit plnou moc, z jejíhož obsahu takové omezení pro třetí osoby vyplývá.
Jelikož dohoda o zmocnění působí zásadně mezi zmocnitelem a zmocněncem a ve vztahu k třetím osobám je rozhodný pouze obsah plné moci, nelze zánik právních vztahů z dohody upravující vnitřní vztahy mezi zmocněncem a zmocnitelem ztotožňovat se zánikem účinků plné moci. Protože časové omezení dohody o plné moci je svou podstatou vymezením rozsahu zmocněncova oprávnění podle § 31 odst. 1 obč. zák., nezpůsobuje uplynutí času, na který je její trvání omezeno, zánik účinků plné moci automaticky; časové omezení v ní musí být vyjádřeno. Není-li z plné moci zřejmé její časové omezení, nemůže se zmocnitel úspěšně dovolat nedostatku zmocnění, byla-li třetí osoba v dobré víře a mohla-li rozumně předpokládat, že zmocnění bylo uděleno. Zmocnitel, který v plné moci udělené zmocněnci nevyjádřil její časové omezení, může přivodit zánik právních účinků plné moci např. jejím odvoláním podle § 33b odst. 1písm. b/ obč. zák., nebo na základě dohody se zmocněncem.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 2038/2011, ze dne 16. 1. 2013
31.01.2013 00:00
K překročení jednatelského oprávnění zmocněnce z plné moci
Jestliže byl zmocněnec podle předmětné plné moci oprávněn zastupovat zmocnitele při všech úkonech, „které souvisejí s ukončením leasingové smlouvy“, nelze z z takto formulovaného zmocnění bez dalšího dovozovat zmocnění též k zakládaní nových závazků (ručení) pro zmocnitele; zmocněnec zde sjednáním ručitelského závazku překročil své jednatelské oprávnění vyplývající z plné moci.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 3297/2012, ze dne 15. 1. 2013
30.07.2012 00:02
K zastoupení vlastníka na shromáždění vlastníků jednotek
Jakkoliv lze hlasování na shromáždění vlastníků jednotek považovat za právní úkon vlastníka jednotky, účast na shromáždění jako taková právním úkonem není. Nelze proto právo vlastníka jednotky nechat se na shromáždění zastoupit dovozovat z ustanovení § 3 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů a § 31 odst. 1 obč. zák.; plná moc k zastoupení vlastníka na shromáždění není plnou mocí k uskutečnění právního úkonu ve smyslu posledně označeného ustanovení.
Ze zákona tudíž oprávnění vlastníka jednotky nechat se na shromáždění vlastníků jednotek zastoupit neplyne. Nicméně v souladu s ustanovením § 9 odst. 14 písm. d/ zákona o vlastnictví bytů mohou takové právo vlastníka jednotky založit stanovy společenství.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3399/2010, ze dne 23. 5. 2012
02.03.2012 00:01
K omezení rozsahu zmocněncova oprávnění jednat za zmocnitele
Má-li být rozsah zmocněncova oprávnění jednat za zmocnitele nějakým způsobem omezen, musí být toto omezení výslovně vyjádřeno v plné moci. Jinak řečeno, pokyny dané zmocnitelem zmocněnci, které z plné moci nevyplývají (byť by plynuly z dohody o zastoupení), nejsou vůči třetím osobám zásadně právně relevantní. Na druhé straně však samozřejmě nelze vyloučit, že neobvyklé smluvní ujednání sjednané v neprospěch zmocnitele (např. velmi dlouhá doba splatnosti) ve smlouvě uzavřené zmocněncem, který překročil oprávnění plynoucí z dohody o zastoupení, může v konkrétním případě indikovat, že osoba kontrahující se zmocněncem nejednala v dobré víře (srov. § 32 odst. 2 obč. zák.).
Osoba, která je nepodnikatelem zmocněna k prodeji automobilu, je proto zásadně (není-li v plné moci uvedeno jinak) oprávněna prodat tento automobil i na základě kupní smlouvy obsahující ujednání dle § 262 obch. zák. o volbě obchodního zákoníku.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2788/2011, ze dne 18. 1. 2012
10.02.2012 00:00
K podání odpůrčí žaloby při správě majetku nezletilého dítěte
Podání odpůrčí žaloby se týká oblasti správy majetku nezletilého dítěte a nelze je považovat za běžnou záležitost, jež by svou povahou patřila do běžné správy jeho majetku (za běžné hospodaření s jeho majetkem). Spor z odpůrčí žaloby může mít do majetkové sféry nezletilého dítěte významný dopad, a to již jen z hlediska možných pohledávek na náhradu nákladů řízení.
Proto podání takové žaloby za nezletilé žalobce vyžaduje schválení soudu (soudu péče o nezletilé). Nedostatek tohoto souhlasu je odstranitelným nedostatkem podmínky řízení ve smyslu ustanovení § 104 odst. 2 o.s.ř.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 856/2011, ze dne 15. 12. 2011
30.01.2012 00:00
Ke konkludentnímu schválení jednání tzv. nezmocněného jednatele
Jedná-li s třetí osobou někdo za jiného bez plné moci (tzv. nezmocněný jednatel), je vůči tomu, s kým bylo jednáno, zavázán sám. To však neplatí, jestliže ten za koho bylo jednáno, právní úkon bez zbytečného odkladu následně schválí (ratihabice). V takovém případě je z právního úkonu vůči třetí osobě zavázán ten, kdo dodatečně schválil jednání bez plné moci. Podle § 33 odst. 2 obč. zák. lze tedy dodatečně schválit právní úkony zastoupeného, při kterých došlo k excesu při zastoupení, a to i konkludentně [např. tím. že z realizovaného právního úkonu příjme takto (ne)zastoupený kupní cenu].
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 5273/2009, ze dne 15. 12. 2011
04.07.2011 00:02
K omezení oprávnění osob jednajících jménem občanského sdružení
V obecné rovině není vyloučeno, aby stanovy občanského sdružení obsahovaly vnitřní omezení jednatelského oprávnění osob oprávněných jednat jménem občanského sdružení (organizační jednotky občanského sdružení). Jejich úprava nicméně není záležitostí, která by bez dalšího měla vliv na právní postavení třetích osob, neboť má pouze interní dosah a dopadá primárně na vztahy mezi občanským sdružením a jeho členy.
Právní úkon učiněný jménem občanského sdružení tím, kdo zastává funkci statutárního orgánu nebo jeho člena, je právním úkonem občanského sdružení. Je tudíž pojmově vyloučena možnost občanského sdružení odmítnout účinky jednání svého statutárního orgánu. Jakmile se právní úkon stane perfektním, je jím občanské sdružení vázáno. Neomezitelnost jednatelského oprávnění statutárního orgánu vyplývá z ustanovení § 20 obč. zák.
I v občanském právu tedy platí obecný princip (pro poměry obchodněprávní výslovně vyjádřený v ustanovení § 13 odst. 6 obch. zák.), podle něhož omezení jednatelského oprávnění statutárního orgánu právnické osoby vyplývající ze stanov či jiného obdobného dokumentu nebo z rozhodnutí právnické osoby není možno uplatňovat vůči třetím osobám, i když byla zveřejněna.
K rozdílům mezi způsobem jednání jménem právnické osoby a vnitřním omezením jednatelského oprávnění dotčených osob srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 198/2002, nebo rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 216/2003.
Pro poměry projednávané věci z uvedeného plyne, že uzavřeli-li místostarosta a jednatelka organizační jednotky občanského sdružení Česká obec Sokolská jejím jménem zástavní smlouvu, aniž by si opatřili stanovami předepsaný předchozí souhlas předsednictva výboru České obce Sokolské, odpovídají České obci Sokolské za škodu, kterou jí tímto jednáním způsobili. Na platnost úkonu učiněného jménem organizační jednotky občanského sdružení však překročení tohoto vnitřního omezení žádný vliv nemá.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 382/2010, ze dne 31. 5. 2011
30.06.2011 00:00
K odvolání opatrovníka a "protichůdným zájmům" ve smyslu § 192 odst. 1 OSŘ
I. Ustanovení § 192 o.s.ř. představuje procesní provedení hmotněprávních ustanovení soukromého práva o ustanovení zákonného zástupce fyzické osobě, která byla zbavena způsobilosti k právním úkonům. Vzhledem k tomu, že opatrovník jako zákonný zástupce je oprávněn jednat za fyzickou osobu zbavenou způsobilosti k právním úkonům jejím jménem a že z tohoto zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo opatrovanci, musí soud při výběru opatrovníka dbát především o to, aby skýtal záruky, že se své funkce zhostí v souladu s účelem opatrovnictví a že zajistí všestrannou a efektivní ochranu práv a oprávněných zájmů opatrovance.
Je nepochybné, že zajistit všestrannou a efektivní ochranu práv a oprávněných zájmů opatrovance může jen ten, kdo vůči němu nemá protichůdné zájmy, tedy, řečeno jinak, ten, jehož zájmy nejsou v rozporu se zájmy opatrovance. Z opatrovnictví ovšem nevylučuje opatrovníka každý (případně možný) rozpor se zájmy opatrovance; funkci opatrovníka nemůže vykonávat jen ten, kdo z důvodů soustavnější a dlouhodobější povahy má s opatrovancem protichůdné zájmy, takže je tu nebezpečí, že opatrovník nebude vůbec nebo po delší období způsobilý jednat jménem opatrovance a hájit jeho práva a oprávněné zájmy. Nejde proto o případ ojedinělého a dočasného (možného) střetu zájmů v určité přechodné právní situaci, který se řeší - obdobně jako při zastoupení ze zákona, např. ve vztahu mezi rodičem coby zákonným zástupcem a nezletilým dítětem - prostřednictvím ustanovení zvláštního zástupce (tzv. kolizního opatrovníka) podle ustanovení § 30 občanského zákoníku.
II. Dovolací soud nesouhlasí s názorem dovolatele, podle kterého by ustanovení § 30 občanského zákoníku, upravující institut zvláštního zástupce (tzv. kolizního opatrovníka), bylo "derogováno novelou ustanovení § 192 odst. 1 o.s.ř. provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. dle zásady lex posterior derogat priori". Citovanou novelou, účinnou od 1.7.2009, byla do ustanovení § 192 odst. 1 o.s.ř. doplněna věta druhá, jejímž smyslem je bližším způsobem procesně rozvinout podmínky ustanovení opatrovníka osobám, které jej podle zákona, tedy i podle ustanovení § 30 občanského zákoníku, musí mít; není tedy správný názor, že by nové ustanovení § 192 odst. 1 věta druhá o.s.ř. "suspendovalo" právní úpravu obsaženou v ustanovení § 30 občanského zákoníku. Podmínce uvedené v ustanovení § 192 odst.1 větě druhé o.s.ř. "nebrání-li tomu zvláštní důvody, zejména protichůdné zájmy mezi touto osobou a rodičem či jinou osobou blízkou či mezi těmito osobami navzájem", pak je třeba, jde-li o střet zájmů nastalý až v době po ustanovení opatrovníka, rozumět právě ve shora uvedeném smyslu soustavnosti a dlouhodobosti a nikoliv v jeho ojedinělosti a dočasnosti, související pouze s určitou přechodnou právní situací, z níž možný střet vyvěrá.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3871/2010, ze dne 26. 5. 2011
12.05.2011 00:05
ÚS: Procesní způsobilost osob omezených na způsobilosti k úkonům
Analytická právní věta
Právní úprava, která bez legitimního účelu omezuje jednotlivce v uplatnění jeho procesní způsobilosti, je protiústavní.
PRÁVNÍ VĚTY
Ustanovení § 33 odst. 3 věty první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dle něhož: "Účastník je způsobilý samostatně činit v řízení úkony (dále jen "procesní způsobilost"), jen jestliže má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu", je v rozporu s principem proporcionality i s maximou, podle níž zásahy do práv musí odrážet specifika každého jednotlivého případu.
Přetrvává tak protiprávní stav spočívající v tom, že osobám, jejichž způsobilost k právním úkonům byla rozhodnutím soudu omezena, je tímto ustanovením bráněno v jejich procesní způsobilosti v soudním řízení správním dle zákona č. 150/2002 Sb., i když jejich omezení na právech se nijak nedotýká daného soudního řízení. Takový závěr vyplývá nepochybně i z role správního soudnictví, které má jako jedno z nejdůležitějších poslání ochranu práv jednotlivce při jeho kontaktu se správními orgány.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 43/10, ze dne 13.04.2011
17.03.2011 00:01
K ukončení smlouvy o stavebním spoření rodičem nezletilého dítěte
I. Právní úkon směřující k předčasnému ukončení stavebního spoření nezletilé, který za ni učinil její otec, a v jehož důsledku by nepochybně byla zmenšena majetková bilance nezletilé (zaniklo by právo na připisování záloh státní podpory a na úročení), byl s přihlédnutím k těmto okolnostem případu, k výši uspořené částky a k věku nezletilé právním úkonem týkajícím se nikoli běžné záležitosti při nakládání s jejím majetkem, jehož platnost vyžadovala schválení soudu podle § 28 obč. zák.
Jestliže stavební spořitelna návrh na předčasné ukončení smlouvy akceptovala, aniž byl tento právní úkon soudem schválen, a vyplatila otci nezletilé peněžní prostředky z účtu stavebního spoření, plnila mu bez právního důvodu. Takový neplatný právní úkon totiž nemohl vyvolat zamýšlený právní účinek - zánik stavebního spoření. Otec nezletilé přijetím plnění bez právního důvodu získal bezdůvodné obohacení na úkor stavební spořitelny.
II. Peněžní prostředky na účtu vedeném stavební spořitelnou na základě smlouvy o stavebním spoření nejsou v majetku účastníka stavebního spoření, v jehož prospěch byl účet zřízen, ale v majetku stavební spořitelny, která svěřené peněžní prostředky využívá v souladu s § 9 zákona č. 96/1993 Sb., a představují její závazek za sjednaných podmínek je vyplatit účastníku stavebního spoření spolu s úroky a státní podporou.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2912/2008, ze dne 23. 2. 2011
24.06.2010 00:01
K zániku plné moci a následnému jednání bývalého zmocněnce
I. Plná moc zaniká pro důvody demonstrativně vypočtené v ustanovení § 33b občanského zákoníku. Důvodem zániku plné moci v tomto ustanovení neuvedeným je ovšem – logicky – také například uplynutí doby, na kterou bylo trvání plné moci časově omezeno.
II. Pokud zmocněnec, jehož plná moc k zastupování zanikla (s výjimkami uvedenými v § 33b odst. 6 obč. zák.) činí právní úkony jménem osoby, která mu zaniklou plnou moc udělila, jde o nezmocněné jednatelství (§ 33 odst. 2 obč. zák.) a tyto úkony jsou pro zmocnitele závazné jen v případě, že je dodatečně schválí. Pokud však plná moc zanikla, nelze již uvažovat o zmocniteli ani o zmocněnci (postavení účastníků jako uvedených osob již zaniklo), ani o překročení plné moci, neboť nelze překročit něco, co již neexistuje.
III. V dané věci je zřejmé, že závěry odvolacího soudu, o které výhradně opřel své dovoláním napadené rozhodnutí, že, „i když příkazní smlouva mezi žalobkyní společností IMPRESA INVEST, s.r.o. k 21.3.2003 zanikla, nezpůsobilo to zánik účinnosti plné moci, kterou žalobkyně jmenované společnosti udělila dne 21.6.2002“, neboť „z jejího obsahu nevyplývá, že by její účinnost byla jakkoli časově omezena“; že „IMPRESA INVEST, s.r.o. tak jednala při uzavření kupní smlouvy se společností Promising Union, s.r.o. jménem žalobkyně na základě zmocnění vyplývajícího z plné moci ze dne 21.6.2002, které ke dni uzavření smlouvy dne 25.9.2003 trvalo“, nejsou správné.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5429/2007, ze dne 22. 4. 2010
30.05.2010 18:48
Rc 100/2009
Vymáhat pohledávku sám svým jménem „na účet“ někoho jiného znamená sice, že jde o vymáhání ve prospěch této jiné osoby, avšak do rukou vymáhajícího, který také plnění od dlužníka sám přijímá, a tímto plněním zaniká pohledávka a dluh.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2009, sp. zn. 25 Cdo 2193/2006)