// Profipravo.cz / Kupní a směnná smlouva

Kupní a směnná smlouva

17.02.2021 00:02

Přechod závazku z porušení předkupního práva na osobu blízkou

Převedl-li nástupce spoluvlastníka, který porušil předkupní právo, podíl nemovité věci osobě blízké, přestože oprávněný spoluvlastník uplatnil vůči němu právo na převod podílu, přešel – při splnění podmínek § 1107 odst. 1 o. z. – závazek z porušení předkupního práva na osobu blízkou.

Na rozdíl od předkupního práva sjednaného smluvně – bez ohledu na to, zda působí jen mezi stranami nebo má věcněprávní účinky – je předkupní právo spoluvlastníků nemovité věci zákonným institutem; je spjato s věcí (podílem). Okamžikem uplatnění práva na převod je podíl zatížen závadou nezapsanou ve veřejném seznamu (§ 1107 odst. 1 o. z.). Takovou „jinou“ závadu nabyvatel vlastnického práva přejímá za podmínky, že ji měl nebo mohl z okolností zjistit, tedy nebyl-li v dobré víře, že věc není závadou zatížena. Měřítko posuzování dobré víry je objektivní, nabyvatel musí vynaložit úsilí, které mu lze rozumně uložit, aby zjistil, zda na věci vázne závada, bez dalšího se nemůže spokojit s ujištěním převodce, že „na převáděné nemovitosti neváznou žádné dluhy, věcná břemena, zástavní práva nebo jiná práva třetích osob, právní povinnosti a vady či omezení vlastnického práva“.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1480/2020, ze dne 29. 10. 2020

01.02.2021 00:02

Opětovný běh lhůty k uplatnění práva z vady (součásti) věci

Občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 rozlišuje při prodeji zboží v obchodě mezi jakostí při převzetí, zákonnou povinností z vadného plnění a smluvní zárukou (zárukou za jakost). Ustanovení § 2165 o. z. upravuje jak zákonnou povinnost z vadného plnění (v odstavci 1), tak smluvní záruku (v odstavci 2) u zboží při jeho prodeji v obchodě. Délka zákonné povinnosti z vadného plnění je stanovena na dvacet čtyři měsíců.

V rámci dvacetičtyřměsíční zákonné povinnosti z vadného plnění vyplývají kupujícímu při prodeji zboží v obchodě nároky zásadně z § 2169 o. z. Kupující má podle tohoto ustanovení limitovaný nárok na to, aby mu prodávající dodal novou věc bez vad, tedy věc, která bude značkou, typem, provedením, výbavou apod. shodná s původně koupenou věcí; nárok na doplacení rozdílu v ceně, pokud by prodávající dodal věc technologicky vyspělejší, prodávající nemá. Nárok na výměnu za novou věc je limitován požadavkem přiměřenosti, resp. nepřiměřenosti. Kritérium nepřiměřenosti není zákonem specifikováno a posuzuje se v každém konkrétní případě (čl. 3 směrnice 1999/44/ES sice implementován v tomto směru nebyl, může však poskytnout interpretační vodítko). Obecně se zjednání nápravy považuje za nepoměrné (nepřiměřené) v případě, že by pro prodávajícího znamenalo náklady, které by byly ve srovnání s ostatními způsoby zjednání nápravy přehnané s ohledem na hodnotu, kterou by mělo bezvadné zboží, význam porušení povinnosti předat kupujícímu bezvadné zboží, a s ohledem na to, zda by jiné možnosti zjednání nápravy znamenaly značné obtíže pro spotřebitele. Za neúměrné je považováno i takové zjednání nápravy, které v porovnání s jinými formami přináší nepřiměřené náklady (tj. náklady jednoznačně vyšší než náklady na zjednání jiné formy nápravy). Na nepřiměřenost upravenou v první větě § 2169 o. z. navazuje věta poslední, a to pokud je to k povaze vady neúměrné, má kupující právo pouze na bezplatné odstranění vady.

Pokud se vada týká jen součásti věci, může kupující požadovat jen výměnu této součásti. Podle občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 však neplatí, že výměnou věci začne běžet nová záruční doba, jak tomu bylo v § 627 odst. 2 obč. zák. (podle něhož, dojde-li k výměně, začne běžet záruční doba znovu od převzetí nové věci, což platí i dojde-li k výměně součástky, na kterou byla poskytnuta záruka), a to z toho důvodu, že zákonná povinnost z vadného plnění se váže k závazku prodávajícího zajistit, aby mohl kupující po určitou dobu (dvaceti čtyř měsíců) věc bezvadně užívat, a neváže se tedy na věc jako takovou (na věc samotnou), čímž však není dotčen § 2161 odst. 2 o. z. Pokud by zákonodárce zamýšlel spojit se zjednáním nápravy výměnou věci či její součástky běh nové záruční doby, jistě by to v občanském zákoníku účinném od 1. 1. 2014 výslovně stanovil, jak tomu bylo v případě občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013.

Pro nyní posuzovanou věc výše citovaný výklad znamená, že odvolací soud nepochybil, vztáhl-li počátek běhu lhůty pro uplatnění práva vyplývajícího ze zákonné povinnosti z vadného plnění k okamžiku převzetí předmětu díla (bazénu, jehož součástí bylo LED osvětlení). Kupující poprvé reklamoval vadu LED osvětlení po osmi měsících od převzetí bazénu, a běh zbývajícího času lhůty pro uplatnění práv z vady pokračoval poté, co prodávající reklamaci vyřídila. Vytkl-li kupující podruhé vadu LED osvětlení 22 měsíců od jeho výměny, učinil tak zjevně až po uplynutí dvacetičtyřměsíční lhůty od převzetí bazénu (předmětu díla). Na uvedeném ničeho nezmění fakt, že prodávající vyměnila původní LED osvětlení za jiný výrobek stejného druhu z důvodu, že původní typ byl stažen z prodeje. LED osvětlení totiž bylo od počátku součástí bazénu (předmětu díla), přičemž prodávající svědčí zákonná povinnost zajistit bezvadnou funkčnost věci (zde díla) jako celku po dobu 24 měsíců, čemuž dostála.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 416/2020, ze dne 29. 10. 2020

26.05.2020 00:01

Rozvazovací podmínka v souvislosti s uplatněním předkupního práva

Účelem rozvazovací podmínky podle § 2145 o. z. je ochrana dlužníka v situaci, kdy je zavázán zároveň z kupní smlouvy uzavřené s koupěchtivým a z předkupního práva uplatněného předkupníkem. Jejím splněním (uplatněním předkupního práva) dochází k zániku povinností stran z kupní smlouvy uzavřené s koupěchtivým, a to ex nunc, v důsledku čehož k okamžiku splnění rozvazovací podmínky dlužník a koupěchtivý přestává být vázán účinky mezi nimi uzavřené smlouvy.

Zanikl-li však závazek, jehož účinky měly pominout splněním rozvazovací podmínky, dříve, než byla tato podmínka splněna, nemá její splnění z hlediska zániku práv a povinností z tohoto závazku žádný význam. Uplatnil-li tedy předkupník svůj nárok až poté, co již došlo k převodu předmětného pozemku z dlužníka na koupěchtivého, nemohly již účinky rozvazovací podmínky dle § 2145 o. z. (ale ani ze smlouvy samé) nastat.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 4737/2018, ze dne 26. 2. 2020

27.01.2020 00:02

Odstoupení od kupní smlouvy v případě tzv. předčasného plnění

Ustanovení § 2101 o. z. o tzv. předčasném plnění dopadá na situace, kdy prodávající dodá kupujícímu předmět koupě dříve, než byl povinen. Zákon s takovou situací spojuje možnost (v situaci, kdy kupující byl ochoten přijmout předčasné plnění), aby případně vyskytnuvší se vady předmětu koupě napravil do původně dohodnuté doby pro odevzdání věci. Je přitom ponecháno na vůli prodávajícího, jakým způsobem nedostatky plnění odstraní, neboť zatím nejde o nároky z titulu práv z vadného plnění, ale o právo prodávajícího „odstranit vady předčasného plnění.“ Kupující si v tomto časovém úseku (tj. mezi okamžikem poskytnutí předčasného plnění a původně sjednané doby určené pro odevzdání věci) nemůže zvolit, jakým způsobem má být vada plnění odstraněna a nemá tak možnost postupovat podle § 2106 o. z.

Jestliže zde kupující sice po převzetí předmětu koupě, ale ještě před sjednaným termínem předání plnění adresoval prodávající své odstoupení od smlouvy, nemohlo toto jeho právní jednání vyvolat zamýšlené účinky (odstoupení od smlouvy), neboť prodávající měla právo vadu odstranit do doby určené pro odevzdání věci.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 5857/2017, ze dne 31. 10. 2019

13.12.2019 00:02

ÚS: Ochrana spotřebitele u smluv uzavíraných na dálku

Nezohlední-li obecný soud ochranu spotřebitele dle čl. 38 Listiny základních práv Evropské unie a právní úpravu přijatou k zajištění této ochrany, postupuje v rozporu s čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a a čl. 4 Ústavy České republiky, a porušuje tím právo účastníků řízení na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2778/19, ze dne 5. 11. 2019

04.11.2019 00:02

Zahrada přilehlá k domu s jednotkami jako předmět přídatného spoluvlastnictví

I. Užívání věci bez předmětu přídatného spoluvlastnictví není ve smyslu § 1223 odst. 1 o. z. „dobře možné“ nejen v případě, že není možné vůbec, ale i tehdy, je-li podstatně omezeno či ztíženo. Tak např. zahradu lze užívat i bez zdroje vody – společné studny, ovšem jde o užívání natolik nekomfortní, že splňuje kritérium § 1223 odst. 1 o. z., že není „dobře možné“. Společná věc, která má jako celek vymezený místně sloužit k určitému účelu, je tak předmětem přídatného spoluvlastnictví, jestliže její dělení by bylo funkčně neopodstatněné a podstatně by ztížilo užívání samostatných věcí oproti stavu před rozdělením věci společné. Převod podílu na věci v přídatném spoluvlastnictví se řídí § 1227 o. z.; předkupní právo se tu neuplatní.

I zahrada přilehlá k domu s jednotkami a určená ke společnému užívání jejich vlastníky může mít povahu přídatného spoluvlastnictví.

II. Vztah § 1142 odst. 1 o. z. k § 1223 o. z. je vztahem normy obecné k normě zvláštní; věcí v přídatném spoluvlastnictví je taková společná věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu (§ 1142 odst. 1 o. z.), ovšem za splnění dalších podmínek uvedených v § 1223 o. z.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1216/2019, ze dne 31. 7. 2019

21.10.2019 00:02

Sjednání nesplnitelné povinnosti v kupní smlouvě

Zaváže-li se fyzická osoba k něčemu, co patří do pravomoci státního orgánu (co může/smí pouze státní orgán), jde o závazek nesplnitelný. Bylo-li sjednáno, že splnění „nesplnitelné“ povinnosti jedné smluvní strany je podmínkou pro vznik povinnosti druhé smluvní strany, nelze než uzavřít, že taková podmínka je nemožná.

Zavázala-li se tedy v posuzované věci prodávající k něčemu, co objektivně nemohla splnit (zajistit zrušení chráněného ložiskového území nacházejícího se na některých předmětných nemovitostech), a smluvní strany splnění tohoto závazku učinily podmínkou vzniku povinnosti kupujícího zaplatit poslední splátku kupní ceny, jednalo se o podmínku nemožnou, k níž se ve smyslu ustanovení § 36 odst. 1 věty druhé obč. zák. nepřihlíží.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 118/2019, ze dne 23. 7. 2019

23.07.2019 00:02

Záruka za jakost zboží poskytnutá jinou osobou než prodávajícím

I. Záruka za jakost prodávaného zboží může být obecně poskytnuta i jinou osobou než prodávajícím.

Skutečnost, že kupní smlouva založila závazkový vztah mezi prodávající a kupující a že zákon upravuje odpovědnost za vady a smluvní záruku za jakost právě jen v rámci úpravy kupní smlouvy, není překážkou, aby mohl vzniknout i závazkový vztah mezi kupující a třetí osobou, jehož obsahem je garance určitých vlastností zboží a specifikace práv, která z toho v případě vad vzniknou. Žádná právní norma takovou možnost nezakazuje. V soukromém právu založeném na principu autonomie vůle nelze vycházet z toho, že pokud je nějaký institut upraven v rámci určitého smluvního typu (např. záruka za jakost ze strany prodávajícího v § 429 obch. zák.), je zakázáno totéž sjednat i se třetí osobou (záruka poskytnutá osobou odlišnou od prodávajícího), případně též ujednat konfiguraci obecnějšího typu (záruční smlouva jako taková), byť by mělo jít o inominátní ujednání. Vyloučit ostatně nelze ani kombinaci ujednání, v jejichž důsledku by byl závazkový vztah, případně alespoň jeho část týkající se odpovědnosti za vady, trojstranný.

II. Soutěžně-právní koncepci „podniku“ jako jediné ekonomické jednotky, zakládající odpovědnost mateřské obchodní společnosti za protiprávní jednání dceřiné společnosti, jejímž je stoprocentním společníkem, v soukromoprávních závazkových vztazích použít nelze.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2214/2017, ze dne 24. 4. 2019

01.04.2019 00:01

Sjednání úhrnné kupní ceny za vícero movitých věcí

Kupní smlouva uzavřená podle § 2079 a násl. o. z., jejímž předmětem je vícero movitých věcí, ohledně nichž je dohodnuta pouze úhrnná kupní cena, není bez dalšího neurčitým a nesrozumitelným právním jednáním, k němuž nelze přihlédnout.

Nejvyšší soud již dříve dovodil, že není vyloučeno, aby účastníci kupní smlouvy ohledně více věcí sjednali cenu souhrnnou bez ocenění jednotlivých věcí; taková smlouva není bez dalšího neplatná pro neurčitost. Sjednání úhrnné kupní ceny za věci uvedené v kupní smlouvě může způsobit neplatnost kupní smlouvy jako celku jen v případě, že vlastnické právo k některé z věcí uvedených v kupní smlouvě nemohlo být touto smlouvou převedeno; teprve za takových okolností totiž není zřejmé, za jakou kupní cenu měly být prodány ostatní věci, jejichž převodu kupní smlouvou nic nebránilo. V ostatních případech není důvod nerespektovat zcela zjevnou vůli kupujícího a prodávajícího směřující k převodu vlastnického práva k věcem za konkrétní úhrnnou cenu, protože nevzniká pochybnost, úhrnem co a za kolik má být převedeno. Na uvedené rozhodovací praxi dovolacího soudu není důvod ničeho měnit ani při posouzení platnosti (určitosti) kupní smlouvy podle hmotněprávní úpravy účinné od 1. 1. 2014. Podle ust. § 2080 o. z. kupní cena je sjednána dostatečně určitě, je-li ujednán alespoň způsob jejího určení. Jestliže tedy není důvod konstatovat neplatnost či neurčitost kupní smlouvy nebo její části (ohledně některé z movitých věcí, které jsou prodávány za úhrnnou kupní cenu) z jiného důvodu, nevede sjednání výhradně úhrnné kupní ceny (aniž by se prodávající s kupujícím dohodli na kupní ceně každé jednotlivé věci) k závěru o tom, že jde jen o zdánlivé právní jednání, k němuž nelze přihlédnout, protože kupní cena byla sjednána neurčitě nebo nesrozumitelně.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 4452/2018, ze dne 16. 1. 2019

11.12.2018 00:02

Oprávnění prodávajícího stanovit podmínky prodloužené záruky

Zatímco v případě obecné záruky upravené v ustanovení § 620 odst. 1 obč. zák. se jednalo o záruku zákonnou, od které se prodávající nemůže odchýlit v neprospěch kupujícího (spotřebitele), v případě záruky podle ustanovení § 620 odst. 5 obč. zák. (prodloužené záruky) záviselo na vůli prodávajícího, zda a za jakých podmínek ji kupujícímu poskytne.

Nerespektoval-li kupující podmínky, které prodávající určila v záručním listě pro prodloužení záruky nad dobu určenou zákonem, nárok na takovou záruku mu nesvědčí. Podmínky prodloužení záruky určila prodávající v záručním listě jasně a srozumitelně; stanovila mimo jiné, jak se musí kupující chovat (jaké zásady musí dodržet), aby vady věci mohl (směl) reklamovat v době sedmi let od jejího převzetí. Z prohlášení prodávající v záručním listě se nepodává (slovy zde není nikterak vyjádřeno), že v sedmileté době od převzetí věci nemůže kupující úspěšně reklamovat pouze ty vady, které si nechal opravovat v neautorizované opravně. Již proto nelze akceptovat názor, že pouze pro takové vady neplatí prodloužená záruka.

Kupujícímu nelze přisvědčit ani v tom, že se prodávající při určení obsahu a rozsahu záruky odchýlila od zákonné úpravy v neprospěch spotřebitele jako slabší smluvní strany. Poskytnutí záruky přesahující rozsah a obsah zákonné záruky je zásadně vždy ve prospěch kupujícího – spotřebitele, ať již jde o prodloužení záruční doby nebo rozšíření okruhu práv kupujícího apod.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 4362/2017, ze dne 20. 9. 2018

08.11.2018 00:01

K přiměřenosti výše smluvní pokuty za pozdní odhlášení z prodávané nemovitosti

Účastníky sjednaná smluvní pokuta ve výši 1.000 Kč za každý den, kdy prodávající zůstala po obdržení kupní ceny hlášena k pobytu (a fakticky i pobývala) v převedeném domě, není v posuzované věci nepřiměřeně vysoká ve vztahu vůči povinnosti, jejíž splnění zajišťuje (odhlásit se včetně všech příslušníků domácnosti nejpozději do 60 dnů od obdržení kupní ceny z trvalého pobytu).

Na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou "denní sazbu“ smluvní pokuty.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 613/2018, ze dne 28. 8. 2018

23.10.2018 00:01

Řádné splnění závazku zaplatit kupní cenu ve stanoveném místě

K podmínkám řádného a včasného splnění závazku patří splnění ve stanoveném místě (tzv. splniště). Nebyla-li kupní cena složena do úschovy advokáta v souladu s ujednáním účastníků na k tomu určený a dohodnutý bankovní účet, ale jiným způsobem stejnému schovateli, přičemž však jiný způsob „složení“ nebyl účastníky kupní smlouvy, popř. všemi účastníky smlouvy o úschově dohodnut, nebyla kupní cena kupujícími řádně zaplacena.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 4288/2016, ze dne 28. 8. 2018

03.07.2018 00:02

Absence oprávnění prodávajícího nakládat s předmětem koupě

Pravidlo obsažené v § 1760 o. z. nerozlišuje, zda má smlouva (titulus) tzv. translační účinky, tj. zda se vlastnické právo k věci převádí již samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti (a titulus a modus splývají v jedno; srov. ustanovení § 1099 o. z.), anebo zda je k nabytí vlastnického práva kupujícím (tj. ke splnění závazku prodávajícího umožnit kupujícímu nabýt vlastnické právo k věci, jež je předmětem koupě) nutné další právní jednání (modus). V obou případech platí, že skutečnost, že prodávající není ke dni uzavření kupní smlouvy vlastníkem předmětu koupě, nečiní kupní smlouvu sama o sobě neplatnou pro počáteční nemožnost plnění ve smyslu § 580 odst. 2 a § 588 o. z.

Převede-li prodávající po uzavření kupní smlouvy předmět koupě na třetí osobu, nestává se (zásadně) závazek kupujícího převzatý kupní smlouvou (umožnit kupujícímu nabýt vlastnické právo k věci, jež je předmětem koupě) pouze z tohoto důvodu nesplnitelným ve smyslu § 2006 o. z., a nezaniká pro (následnou) nemožnost plnění. To platí tím spíše, jde-li o věci druhově určené.

Obecně platí, že prodávající je povinen splnit svůj (kupní smlouvou převzatý) závazek odevzdat věc, která je předmětem koupě, kupujícímu a umožnit mu nabýt vlastnické právo k ní (srov. § 2079 odst. 1 o. z.); není-li jejím vlastníkem, je povinen si ji opatřit, popř. jinak zajistit splnění svého (kupní smlouvou převzatého) závazku. Důsledky prodlení dlužníka s plněním dluhu upravují ustanovení § 1968 a násl. o. z., důsledky případné změny okolností a tzv. hospodářské nemožnosti plnění pak ustanovení § 1764 až 1766 o. z.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2601/2016, ze dne 26. 4. 2018

03.04.2018 00:01

Lhůta k vytknutí vad vodícího psa podle obč. zák. č. 40/1964 Sb.

Vodícího psa je nezbytné posuzovat současně jako zvíře a (živou) věc - specifickou kompenzační pomůcku; přitom je třeba pečlivě lišit, které případné vady má pes jako zvířecí druh (vady zvířete) a které vady se týkají nedostatků té jeho složky, která je kompenzační pomůckou (a činí jej vodícím psem). Pokud vodící pes vykazuje vady, které by bylo možno přisoudit jakémukoliv psovi (např. skrytá nemoc nebo zranění, výskyt dysplazie kyčelního kloubu, apod.), pak je na místě požadovat, aby byly vytknuty v prekluzivní lhůtě šesti týdnů po převzetí. Avšak vady spočívající v neschopnosti vodícího psa disponovat vlastnostmi (schopnostmi) stanovenými vyhláškou č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, resp. tyto vůbec získat, lze vytknout do šesti měsíců od předání, neboť jde o vady věci - specifické kompenzační pomůcky.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2017, ze dne 25. 1. 2018

30.01.2018 00:01

Počátek běhu záruční doby týkající se společných prostor v domě

U prodeje jednotky podle zákona o vlastnictví bytů začíná běžet zákonná záruční doba od zápisu převodu jednotky do katastru nemovitostí. To platí i pro stanovení počátku běhu zákonné záruční doby při postupném prodeji více jednotek v jednom domě se spoluvlastnickým podílem na společných částech tohoto domu.

Vkladem kupní smlouvy do katastru nemovitostí, tedy převodem vlastnictví k jednotce a podílu na společných částech domu, začne vždy kupujícímu běžet zákonná záruční doba k uplatnění práva z odpovědnosti za vady, a to bez ohledu na to, zda k převodu všech jednotek dojde v jeden okamžik, nebo bude k převodům docházet postupně. Pro určení počátku běhu záruční doby podle § 621 obč. zák. nemůže být významné, že část prodávané věci (společné části domu) nenabývá kupující do výlučného vlastnictví, ale jen do spoluvlastnictví. Ani u společných částí domu, které nabyl kupující kupní smlouvou do spoluvlastnictví (spolu s „celou“ jednotkou), nemohou účastníci smlouvy změnit běh zákonné záruční doby tak, že by částečně či zcela běžela už před uzavřením kupní smlouvy a jejím vložením do katastru nemovitostí, a tak ji zkrátit, či úplně vyloučit. Má-li být zachován smysl úpravy odpovědnosti za vady prodané věci – tj. ochránit kupujícího a umožnit mu domáhat se u prodávajícího nároků z odpovědnosti za vady věci, kterou od něho koupil – musí se tato ochrana v plném rozsahu týkat všech věcí, které jsou předmětem kupní smlouvy.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 3075/2016, ze dne 9. 11. 2017

29.01.2018 00:01

Odstoupení od kupní smlouvy z důvodu nečitelnosti VIN kódu vozidla

Pokud pro absenci možnosti vozidlo identifikovat podle VIN kódu neprojde vozidlo s úspěchem evidenční kontrolou podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, je silniční vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Takovou vadu vozidla je namístě považovat za vadné plnění, naplňující podstatné porušení kupní smlouvy a opravňující kupujícího odstoupit od kupní smlouvy.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3724/2017, ze dne 16. 11. 2017

22.01.2018 00:00

K žádosti o koupi obecní nemovitosti

Obec není povinna z vlastní iniciativy informovat zájemce, kteří podali nabídku v reakci na zveřejnění záměru o prodeji pozemku podle § 39 odst. 1 zákona o obecném zřízení, o obsahu ostatních nabídek a umožnit jim na ně reagovat.

Tím spíše se uvedený závěr uplatní v případě, kdy zájemce o koupi obecní nemovitosti zašle obci – a to zcela nezávisle na zveřejněné záměru obce – žádost o koupi konkrétního nemovitého majetku, aniž by v ní učinil nabídku, za jakou finanční částku je ochoten (schopen) takový majetek od obce koupit. Za takové situace není žádným pochybením obce, jestliže tato žádost, v níž absentuje nabídka na koupi nemovitého majetku, není předložena zastupitelstvu obce (např. z důvodu, že příslušný orgán obce připravující podklady pro zasedání zastupitelstva z doručené korespondence zjistí, že daný zájemce o koupi nemovitého majetku obci vlastně žádnou nabídku neučinil, pouze projevil zájem, že by koupil určitý obecní nemovitý majetek), které provádí výběr z nabídek z hlediska určení finálního zájemce o koupi obecního nemovitého majetku, jenž (z doručených nabídek) obci učinil nevýhodnější nabídku.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 5197/2017, ze dne 15. 11. 2017

12.01.2018 00:04

NSS: Informační povinnost prodejce ojetého vozidla

Informační povinnost prodávajícího (§ 9 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele) u prodeje ojetého vozidla není splněna pouhým uvedením údaje o stavu počítače kilometrů ve vozidle. Nemůže-li prodejce kilometrový proběh ani při zachování veškeré odborné péče zjistit či ověřit jinak (diagnostikou, zjištěním v on-line databázích atp.), musí na to zájemce o koupi výslovně upozornit. Stav tachometru je totiž jen údajem orientačním, a v některých případech dokonce bezcenným a zavádějícím.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2017, čj. 8 As 255/2016-36)

13.11.2017 00:01

Rozdíl mezi stavem ujetých kilometrů uvedeným v kupní smlouvě a skutečností

Pokud je v kupní smlouvě vozidlo identifikováno (i) tachometrovým náběhem kilometrů, tak jeho technický stav musí odpovídat – kromě jiných znaků – také ujetým kilometrům. Prodávající vystupující jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti se nemůže zprostit odpovědnosti, že tomu tak není, tj. nepoměřovat celkový technický stav vozidla tachometrovému náběhu uvedenému ve smlouvě, i když má pochybnosti o skutečném počtu ujetých kilometrů a ty uvede v kupní smlouvě.

To samozřejmě platí za předpokladu – v souzené věci splněného, neboť skutečný náběh kilometrů byl minimálně 3,5 krát vyšší než stav tachometrového náběhu podle smlouvy –, že rozdíl mezi deklarovaným stavem v kupní smlouvě a následně zjištěným skutečným stavem ujetých kilometrů je zásadní.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 5153/2016, ze dne 15. 9. 2017

27.09.2017 00:00

Vada prodávané věci vs. projev běžného opotřebení

I když občanský zákoník č. 40/1964 Sb. pojem vady výslovně nedefinoval, lze za faktickou vadu předmětu kupní smlouvy podle § 588 a násl. obč. zák. považovat nedostatek jejích vlastností nebo projevů, které zejména vzhledem k obsahu smlouvy, prohlášení prodávajícího o vlastnostech nebo ustanovení právních předpisů či technických norem měla prodaná věc mít. Za faktickou vadu věci lze pokládat i nedostatky takových vlastností nebo projevů, které se u věcí téhož druhu (movitých či nemovitých) obecně předpokládají a jejichž absence snižuje využití věci. Není přitom rozhodující, zda konkrétní vada činí věc neupotřebitelnou; tento požadavek musí vada splňovat pouze tehdy, jestliže má být důvodem pro odstoupení od smlouvy. Ustanovení § 597 odst. 1 obč. zák. upravovalo (objektivní) odpovědnost prodávajícího za skryté nebo zjevné vady existující v době uzavření kupní smlouvy, na které prodávající kupujícího neupozornil, čímž porušil povinnost danou § 596 obč. zák. Vada se přitom nemusí projevit při užívání věci (nemusí kupujícího v užívání věci omezovat).

Odvolací soud v posuzované věci právní otázku, zda napadení krovu domu dřevokazným hmyzem a dřevokaznou houbou dřevomorkou domácí je či není projevem běžného opotřebení stavby, ale vadou ve smyslu § 597 odst. 1 obč. zák. zatěžující nemovitost v době uzavření smlouvy, vyřešil v souladu s rozsudkem sp. zn. 33 Cdo 896/2010, v němž se Nejvyšší soud v obecné rovině zabýval rozdílem mezi vadou v právním smyslu a projevem běžného opotřebení, resp. stavem předmětu koupě z hlediska jeho stáří a způsobu využití. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí zpochybňovaný právní závěr totiž učinil s přihlédnutím k obvyklé době životnosti domu odpovídající jeho stáří, charakteru a rozsahu provedených rekonstrukcí a běžnému způsobu užívání a údržby; tím respektoval soudní praxi, která se ustálila v názoru, podle něhož je třeba rozlišovat, zda jde skutečně o vadu nebo jen o projev běžného opotřebení. Žalovaná se mýlí, dovozuje-li, že závěr odvolacího soudu - napadení krovu domu dřevokazným hmyzem a dřevokaznou houbou dřevomorkou domácí není projevem běžného opotřebení stavby, ale vadou ve smyslu § 597 odst. 1 obč. zák. zatěžující nemovitost v době uzavření smlouvy - se odchyluje od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 274/2017, ze dne 26. 7. 2017