// Profipravo.cz / Přeprava věci, zasílatelská smlouva, nájem dopravního prostředku

Přeprava věci, zasílatelská smlouva, nájem dopravního prostředku

18.01.2011 20:52

Rc 106/2010

Dopravní prostředek ve smlouvě o provozu dopravního prostředku podle § 638 odst. 1 obch. zák. je dostatečně určen druhově.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 23 Cdo 3021/2009)

13.07.2010 00:02

K výkladu pojmu reklamace a pozdější reklamace dle Úmluvy CMR

I. Reklamace, již má na mysli Úmluva CMR v čl. 32 odst. 2, nepochybně je právním úkonem ve smyslu ustanovení § 34 občanského zákoníku. Takovou reklamací, jejímž doručením dochází ke stavení běhu promlčecí doby ve smyslu článku 32 odst. 2, věty první Úmluvy CMR, může být podle svého obsahu i faktura.

II. Obsahové náležitosti reklamace Úmluva CMR nestanoví. O reklamaci ve smyslu Úmluvy CMR tedy půjde též tehdy, bude-li projev oprávněného obsahovat oznámení o skutečnostech, jež mají zakládají jeho nároky z přepravy vůči dopravci, a vyplývá-li z něho vůle tyto nároky vůči dopravci uplatnit; uplatnění konkrétního nároku se nevyžaduje. Je-li pro účinky reklamace na běh promlčecí doby bez významu, zda v ní oprávněný již uplatnil konkrétní nárok, pak je též bez významu, zda v ní uplatnil všechny nároky, které mu z přepravy vznikly, či jen některé z nich, např. proto, že pro uplatnění dalších neměl v době reklamace dostatek poznatků.

Pak je zřejmé, že dodatečné uplatnění dalších nároků je již jen pozdější reklamací v téže věci ve smyslu čl. 32 odst. 2, věty čtvrté, Úmluvy CMR, jehož účinky na běh promlčecí doby Úmluva CMR výslovně vylučuje.

III. Též odmítnutí reklamace ve smyslu čl. 32 odst. 2, věty první, Úmluvy CMR je právním úkonem, neboť i ono je projevem vůle směřujícím k důsledkům v právních vztazích.

IV. Popřel-li dopravce samotný vznik škody na zásilce, pak zpochybnil reklamaci co do základu a tedy v plném rozsahu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2499/2009, ze dne 27. 5. 2010

13.07.2010 00:00

Ke kvalifikovanému porušení povinností dopravce dle Úmluvy CMR

Odvolacímu soudu je zde třeba přisvědčit v tom, že skutkový stav věci zjištěný soudem prvního stupně neumožňuje závěr, že poškození zásilky dopravce způsobil kvalifikovaným porušením svých povinností ve smyslu čl. 32 odst. 1, věty druhé, Úmluvy CMR (úmyslným či takovým, jež se považuje za rovnocenné úmyslu). Samotné zjištění, že v průběhu přepravy „mělo“ dojít k poruše mrazícího zařízení, které muselo být opravováno, a že v jejím průběhu došlo ke zvýšení teploty v chladícím prostoru nad teplotu požadovanou odesílatelem a rovněž nad teplotu, při jejímž dodržení lze maso považovat za hluboce zmražené, není postačující pro závěr o zavinění dopravce vůbec, natož o zavinění úmyslném či úmyslnému „rovnocenném“.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2499/2009, ze dne 27. 5. 2010

25.05.2010 00:02

K určení dopravního prostředku ve smlouvě o jeho provozu

Určení dopravního prostředku je podstatnou náležitostí smlouvy o provozu dopravního prostředku podle ustanovení § 638 obch. zák. Požadavek zákona na určení dopravního prostředku ve smlouvě o provozu dopravního prostředku je přitom splněn též určením druhovým.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3021/2009, ze dne 25. 2. 2010

12.05.2010 00:02

Ke vlivu vlastnictví k přepravované zásilce na odpovědnost dopravce

I. Otázka vlastnictví k přepravované zásilce, případně otázka újmy vzniklé odesílateli nebo příjemci v důsledku škody na přepravované zásilce, je pro odpovědnost dopravce za škodu vzniklou ztrátou zásilky během mezinárodní přepravy dle čl. 17 odst. 1 Úmluvy CMR nerozhodná. Odkaz dovolatele na konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu, která podmiňuje vznik škody na straně oprávněného subjektu vlastnictvím věci v okamžiku její ztráty, je nepřípadný, neboť dovolatelem uváděná rozhodnutí se týkají právní úpravy obecné odpovědnosti za škodu v občanském zákoníku, která na danou věc nedopadá.

Pro odpovědnost za škodu v důsledku ztráty zásilky postačí sama skutečnost, že došlo ke ztrátě zásilky, a to na rozdíl od obecné odpovědnosti za škodu, která vyžaduje vznik majetkové újmy oprávněného (srov. 23 Cdo 2668/2009). V této souvislosti odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku správně uvedl, že často dochází k tomu, že přepravovaná zásilka je ve vlastnictví jiného subjektu, odlišného od odesílatele nebo příjemce; odesílatel nemusí v případě vzniku škody na zásilce během přepravy prokazovat, že je vlastníkem zboží.

II. Předpoklady odpovědnosti dopravce v mezinárodní silniční nákladní dopravě za škodu na přepravované zásilce jsou výlučně a komplexně upraveny v čl. 17 a násl. vyhlášky č. 11/1975 Sb. o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), která má ve smyslu § 756 obch. zák. přednost před právní úpravou obsaženou v obchodním zákoníku, a proto je nelze doplňovat ani omezovat aplikací právní úpravy předpisů národního práva, a to ani za použití argumentu, že úprava těchto předpokladů odpovědnosti dopravce v Úmluvě CMR neřeší otázku vlastnictví k přepravované zásilce a tím i újmy vzniklé odesílateli. Nepodmiňuje-li Úmluva CMR odpovědnost dopravce za škodu na přepravované zásilce vznikem újmy na straně oprávněné osoby (odesílatele nebo příjemce zásilky), nelze tuto skutečnost konstruovat jako další předpoklad odpovědnosti dopravce za použití předpisů národního práva s tím, že Úmluva CMR tuto otázku neřeší.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1658/2009, ze dne 20. 4. 2010

15.03.2010 00:00

K náležitostem přepravní smlouvy

I. Základní ustanovení o přepravní smlouvě v ust. § 610 obchodního zákoníku, které má kogentní povahu definuje tento smluvní typ jako smlouvu, v níž se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc z určitého místa (místo odeslání) do určitého místa jiného (místo určení), a odesílatel se zavazuje zaplatit mu úplatu (přepravné). I když jde o smlouvu konsenzuální, je zřejmé, že smluvní strany musí vždy přesně vymezit zásilku i místo odeslání a určení. Rámcové vymezení (květiny, N. – A., Č. r. – Č. L. a P.) není pro přepravní smlouvu dostačující.

II. Úmluva CMR se vztahuje (pouze) na přepravní smlouvy.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2704/2009, ze dne 25. 11. 2009

29.05.2009 00:02

K vynaložení odborné péče zasilatelem při sjednání přepravy

Podle § 603 odst. 1 obch. zák. je zasilatel povinen s vynaložením odborné péče sjednat způsob a podmínky přepravy odpovídající co nejlépe zájmům příkazce, jež vyplývají ze smlouvy a jeho příkazů nebo jež jsou zasílateli jinak známé. V § 603 odst. 2 obch. zák. se stanoví, že zasílatel odpovídá za škodu na převzaté zásilce vzniklou při obstarávání přepravy, ledaže ji nemohl odvrátit při vynaložení odborné péče.

V právní literatuře je zastáván názor, že „zasílatel se odpovědnosti za škodu na převzaté zásilce nemůže zprostit prokázáním okolností vylučujících odpovědnost za škodu podle § 374, ale jen v případě, že prokáže nemožnost škodu odvrátit při vynaložení odborné péče. Jinak však, zejména pokud jde o rozsah a způsob náhrady škody, platí obecná úprava náhrady škody, pokud je na odpovědnost zasílatele za škodu na převzaté zásilce vzniklé při obstarávání přepravy použitelná.“

Pro posouzení, zda žalovaná zasilatelka v projednávaném případě pochybila, je rozhodující nejen okolnost, zda vzniklou situaci předvídala, ale zda ji s ohledem na podmínku odborné péče předvídat měla a mohla. Samotné zaslání koncesní listiny a pojistné smlouvy dopravce, které podle odvolacího soudu „při zběžné prohlídce nevykazovaly žádné významné nesrovnalosti a zásahy“ (a které podle skutkových zjištění soudů obou stupňů obsahovaly rozdílné identifikační číslo dopravce), nemůže být z objektivního hlediska považováno za dostatečnou obezřetnost, neboť pouhé zaslání listin bez jejich prověření, nemusí představovat bez dalšího dostatečné vynaložení odborné péče a tím odpovědnost žalované vyloučit.

Dovolací soud na rozdíl od soudu odvolacího dovodil, že v případě nesrovnalostí v identifikačních číslech dopravce v zaslaných listinách, lze klást k tíži žalované, že skutečnosti v nich uvedené dále neprověřovala (např. ve veřejně dostupných databázích, příp. u pojišťovacího ústavu). To se jeví zásadním rovněž s ohledem na povahu přepravovaného zboží, tj. konzumního alkoholu, který se velmi často stává předmětem kriminální činnosti. Obezřetnost žalované měla být tedy na takové profesionální úrovni, aby to odpovídalo povaze a druhu zásilky, zejména když odborná péče spočívala především v prověření smluvního partnera, který měl toto rizikové zboží přepravit.

Ze shora uvedeného vyplývá, že odvolací soud nesprávně usoudil, že žalovaná svou povinnost podle § 603 odst. 1 obch. zák. neporušila.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 241/2009, ze dne 22. 4. 2009

12.09.2008 00:00

K určení obsahu přepravní smlouvy dle nákladního listu CMR

I. Vzhledem k § 756 obch. zák. a článku 4. a článku 9. odst. 1 Úmluvy CMR je třeba dospět k závěru, že ustanovení § 610 obch. zák. se ve vztahu, na který se vztahuje Úmluva CMR, neuplatní.

II. Podle článku 9. odst. 1 Úmluvy CMR je nákladní list, pokud není prokázán opak, věrohodným dokladem o uzavření a obsahu přepravní smlouvy, jakož i o převzetí zásilky dopravcem. Je-li tedy podle článku 9. odst. 1 Úmluvy CMR mezinárodní nákladní list dokladem o uzavření a obsahu přepravní smlouvy, pak obsah smlouvy je (může být) dán údaji, které článek 6. Úmluvy CMR předepisuje pro nákladní list (a které v dané věci podle zjištění odvolacího soudu předmětný mezinárodní nákladní list obsahoval).

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1676/2006, ze dne 10. 7. 2008

11.09.2008 00:00

K náhradě nákladů vynaložených na splnění závazků zasílatele

bez právního shrnutí - usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 790/2006, ze dne 27. 3. 2008

16.06.2008 00:00

K vynaložení potřebné odborné péče zasílatelem a mezizasílatelem

I. Jednání mezizasílatele se ze zákona (§ 605 odst. 2 obch. zák.) přičítá zasílateli. Nesjedná-li mezizasílatel způsob a podmínky přepravy s vynaložením odborné péče, odpovídá příkazci zasílatel a taktéž není-li zasílatelem označena osoba, s níž byla uzavřena přepravní smlouva (dopravce), je příkazce oprávněn domáhat se plnění vůči zasílateli.

II. K vynaložení potřebné odborné péče zasílatelem – bez právního shrnutí

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1134/2006, ze dne 30. 4. 2008

05.06.2008 22:18

Rc 81/2007

Ustanovení § 676 odst. 2 obč. zák. o obnovování nájemní smlouvy se vztahuje i na smlouvu o nájmu dopravního prostředku, sjednanou podle § 630 a následujících obch. zák.

(Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21.3.2006, sp. zn. 26 Co 632/2005)

30.04.2008 00:01

K odborné péči zasílatele (mezizasílatele) a odpovědnosti za škodu

Podle ustanovení § 603 odst. 2 obch. zák. zasílatel odpovídá za škodu na převzaté zásilce vzniklou při obstarání přepravy, ledaže ji nemohl odvrátit při vynaložení odborné péče. Použije-li zasílatel k obstarání přepravy dalšího zasílatele (mezizasílatele), odpovídá přitom, jako by přepravu obstaral sám (§ 605 odst. 2 obch. zák).

Z uvedených ustanovení plyne, že odpovědnost zasílatele za škodu je speciálně upravena v poměru k obecné úpravě náhrady škody podle § 373 an. obch. zák. Jde o odpovědnost objektivní – stejně jako u obecné úpravy – avšak zvlášť je upraven liberační důvod, spočívající v nemožnosti škodu odvrátit při vynaložení odborné péče. Jinak platí obecná úprava.

V posuzovaném případě odvolací soud při aplikaci § 603 odst. 2 obch. zák. nepřihlédl současně k ustanovením § 605 odst. 2 o odpovědnosti zasílatele za jednání (opomenutí) mezizasílatele, který pouhým sdělením, že zásilka „má být překryta plachtou“, nesplnil svou povinnost odborné péče. Neměla-li být v dané věci zásilka barev vystavena mrazu, pak pokyn o překrytí plachtou byl z hlediska odborné péče nedostatečný a je nutno jej přičíst zasílateli k tíži.

Škoda však přitom nemohla vzniknout již nedodržením ochrany před teplotou nižší než 0°C, ale teprve vznikem skutečné škody v důsledku nedostatečné ochrany.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 5414/2007, ze dne 26. 3. 2008

15.04.2008 00:01

K obecné úpravě odpovědnosti dopravce za škodu (§ 610 a násl. ObchZ)

I. Ustanovení § 622 ObchZ obsahuje speciální úpravu podmínek odpovědnosti dopravce za škodu na zásilce. Pouze pro tuto škodu je vyloučena obecná úprava odpovědnosti za škodu. Toto ustanovení se však nevztahuje na jiné škody způsobené dopravcem porušením povinnosti ze smlouvy o přepravě věci, např. povinnosti pojistit přepravované zboží, jako tomu bylo v posuzovaném případě.

II. K příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti pojistit přepravované zboží a vzniklou škodou – bez právního shrnutí

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1312/2005, ze dne 27. 2. 2008

07.03.2008 00:02

K promlčení nároků ze vztahů podléhajících režimu Úmluvy CMR

Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) je svou povahou komplexní úpravou, která řeší závazkové vztahy založené jakýmikoli smlouvami o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, pokud místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této Úmluvy. Úmluvou jsou tedy řešeny i otázky nároků na přepravné a odpovědnostních nároků, a to včetně promlčecích dob, v nichž je nutno nároky uplatňovat.

Jestliže tedy v daném sporu uplatnila žalovaná jako svou procesní obranu proti nárokům žalobkyně započtení škody způsobené jí žalobkyní v jiném přepravním vztahu, který ale rovněž podléhá právnímu režimu Úmluvy CMR, bylo nutno promlčení toho nároku i možnost jeho uplatnění proti nároku žalobkyně posoudit podle citované úmluvy. Pro případ uplatnění promlčených práv v procesní obraně obsahuje Úmluva CMR speciální pravidlo v čl. 32 odst. 4, kde stanoví, že promlčené nároky se nemohou již uplatňovat ani vzájemnou žalobou ani námitkami.

Znamená to, že zatímco obchodní zákoník ve svém ust. § 388 odst. 2 upravuje určité situace, za nichž dovoluje uplatňovat promlčená práva, Úmluva CMR to výše citovaným ustanovením nepřipouští. Vzhledem k tomu, že má ve smyslu ust. § 756 obch. zák. přednost před českou právní úpravou, je nutno aplikovat čl. 32 odst. 4 Úmluvy CMR, který vylučuje aplikaci ust. § 388 odst. 2 obchodního zákoníku.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 5121/2007, ze dne 28. 1. 2008

07.01.2008 00:02

K aplikaci § 584 odst. 2 ObchZ v případě zasílatelské smlouvy

Podle ustanovení § 609 ObchZ, podle něhož se na zasílatelskou smlouvu použijí podpůrně ustanovení o smlouvě komisionářské, se v případě zasílatelské smlouvy aplikují i ustanovení § 584 odst. 2 ObchZ.

Ustanovení § 584 odst. 1 ObchZ určuje, že po zařízení záležitosti je komisionář povinen o výsledku podat komitentovi zprávu a provést vyúčtování. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení ve zprávě komisionář označí osobu, se kterou smlouvu uzavřel. Jestliže tak neučiní, je komitent oprávněn vymáhat vůči komisionáři nárok na plnění závazku z této smlouvy.

Není žádného důvodu, proč by podpůrné použití ustanovení § 584 odst. 2 ObchZ mělo být pro vztah ze zasílatelské smlouvy vyloučeno. Význam splnění této povinnosti (přičemž pro její splnění není předepsána forma) se projevil i v daném případě, kdy v přepravním listu nebyl dopravce jednoznačně označen. V případě tohoto zákonného samovstupu pak ve vnitrostátní silniční nákladní přepravě vstupuje zasílatel do postavení dopravce.

Právní posouzení věci odvolacím soudem, který zde dospěl k závěru, že zasílatel za škodu na zásilce, jejíž náhradu příkazce požaduje, odpovídá s ohledem na to, že nebylo zjištěno, že by zasílatel označil příkazci osobu dopravce, je proto správné.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1254/2005, ze dne 26. 9. 2007

27.04.2006 00:00

Ke škodě vzniklé při obstarání a/nebo při přepravě zásilky

Ustanovení § 603 odst. 2 obch. zák. upravuje odpovědnost zasílatele za škodu na převzaté zásilce vzniklou při obstarávání přepravy a nikoli při přepravě zásilky. Jak je z tohoto ustanovení zřejmé, zasílatel (při absenci jiné dohody) neodpovídá za škodu na zásilce vzniklou při přepravě věci, nýbrž pouze za škodu na převzaté zásilce vzniklou při obstarávání přepravy, tj. neodpovídá za případné porušení smlouvy sjednané s dopravcem a za škody vzniklé porušením přepravní smlouvy dopravcem.

Nevznikla-li případná škoda na věci (převzaté zásilce) při obstarávání přepravy, nýbrž při přepravě samotné, nemůže obstát ani závěr soudu o odpovědnosti zasílatele za takto vzniklou škodu ve smyslu § 603 odst. 2 obch. zák. a v úvahu tak přichází pouze odpovědnost za škodu při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 373 a násl. obch. zák. ve spojení s ustanovením § 757 obch. zák. (srov. 29 Odo 152/2003).

rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 529/2005, ze dne 22. března 2006

29.03.2006 00:00

Ke vzniku práva na přepravné dle Úmluvy CMR

Za situace, kdy v souladu s § 756 obchodního zákoníku aplikovaná vyhláška č. 11/1975 Sb., o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) vznik práva na přepravné neupravuje, je třeba vyjít (jedná-li se o obchodněprávní vztah řídící se jinak českým právem) z právní úpravy smlouvy o přepravě věci podle § 610 a násl. obch. zák., konkrétně pak z jeho ustanovení § 625 odst. 1 a 2.

rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 32/2005, ze dne 16. února 2006