// Profipravo.cz / Procesní jednání za účastníka

Procesní jednání za účastníka

11.04.2008 00:02

K doručování soudních písemností státu, resp. jeho organizační složce

Jménem státu, vystupuje-li za stát před soudem organizační složka státu příslušná podle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, jedná před soudem vedoucí této organizační složky nebo jím pověřený zaměstnanec působící u této nebo jiné organizační složky státu.

Vedoucí organizační složky státu ani jím pověřený zaměstnanci však nejsou zástupci státu ve smyslu ustanovení § 24 a násl. o.s.ř. (tj. zástupci na základě plné moci), neboť jednání těchto osob představuje procesní úkony přímo státu. Proto také písemnosti určené státu, ať již jako účastníku řízení nebo jako tomu, na koho se soud obrací v souvislosti s probíhajícím řízením, se doručují příslušné organizační složce (srov. § 48e odst. 1 o.s.ř.), a nikoli jim.

Pro závěr o okamžiku doručení písemností určené státu je tedy rozhodující, kdy byla písemnost doručena na adresu sídla příslušné organizační složky státu, případně na jinou adresu v České republice, kterou tato organizační složka soudu sdělila (např. na adresu svého územního pracoviště), kde mohou doručovanou písemnost přijmout osoby uvedené v ustanovení § 48e odst. 2 o.s.ř.; to, kdy se tato písemnost fakticky dostane do dispozice osob oprávněných podle ustanovení § 21a odst. 3 o.s.ř. jménem státu jednat před soudem, není z tohoto hlediska významné, a to ani tehdy, obsahuje-li doručenka doplňující údaj o tom, že písemnost určená státu – jeho příslušné organizační složce směřuje „k rukám“ určité, jmenovitě označené osoby.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1133/2007, ze dne 29. 1. 2008

(posuzováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném k 26.9.2006)

28.03.2008 00:01

K pasivní legitimaci u zásahu do osobnostních práv při výkonu soudní moci

Došlo-li k zásahu do osobnostních práv fyzické osoby chráněných ustanovením § 11 násl. obč. zák. při výkonu soudní moci, neboli při výkonu veřejné moci, je nutno při řešení otázky pasivní legitimace postupovat analogicky, jako je tomu při odpovědnosti státu za škodu způsobenou podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. To znamená, že i při vzniku nemajetkové újmy ve smyslu § 13 obč. zák. je pasivně legitimován stát, za nějž jedná Ministerstvo spravedlnosti České republiky (§ 21a odst. 1 o.s.ř.).

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1638/2007, ze dne 31. 1. 2008

25.02.2008 00:01

K dobrovolnému splnění dluhu v průběhu provádění výkonu rozhodnutí

Není pochyb o tom, že splnit dluh může povinný i po nařízení výkonu rozhodnutí, tedy v průběhu jeho provádění. O dobrovolné plnění, jehož důsledkem je zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř., jde jen tehdy, jestliže k němu ze strany povinného došlo mimo rámec výkonu rozhodnutí nařízeného některým ze způsobů vyjmenovaných v § 258 odst. 1 o.s.ř.

Vykonavatel, který úkony vyžadované výkonem provádí, je – obecně – oprávněn přijmout od povinného plnění. V případě výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí je postup při dobrovolném plnění povinného upraven v § 59c odst. 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb.; vykonavatel převezme od povinného hotové peníze, uvede to v protokolu o úkonu a na odevzdanou částku vystaví povinnému potvrzení.

Protože vykonavatel činí úkony při provádění (soudního) výkonu rozhodnutí na základě zmocnění, které má podklad v zákoně (srov. § 374 odst. 1 o.s.ř.), uplatní se v případě dobrovolného plnění povinným ustanovení § 41 odst. 3 o.s.ř., podle něhož je hmotněprávní úkon účastníka učiněný vůči soudu účinný také vůči ostatním účastníkům, avšak teprve od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděli. Platí, že dluh je splněn, jakmile se oprávněný od soudu dozví, že povinný plnil, a to za předpokladu, že oprávněný peníze skutečně od soudu obdržel.

Provádění výkonu rozhodnutí však nelze považovat za ukončené, jestliže peněžní částku složenou dobrovolně povinným soud „odevzdal“ povinnému (v posuzované věci na účet označený povinným).

Okolnost, že povinný zde byl statutárním orgánem oprávněné veřejné obchodní společnosti, na tom nic nemění. Fyzická osoba, jež je statutárním orgánem právnické osoby, nemá právo jednat jménem této právnické osoby ve sporu, který s ní vede (viz R 6/2000); tento závěr se uplatní i v řízení o návrhu povinného na zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2765/2006, ze dne 29. 1. 2008

02.07.2007 00:01

K učinění procesního úkonu za právnickou osobu neoprávněnou osobou

I. U právnické osoby vyplývá z povahy věci, že v občanském soudním řízení za ni jednají fyzické osoby, které mají odpovídající postavení ve struktuře právnické osoby, tedy jen prostřednictvím těchto osob může právnická osoba uplatňovat procesní oprávnění či plnit procesní povinnosti. To platí jak pro podání žaloby, tak pro udělení zmocnění zástupci. Okolnost, že procesní úkon za právnickou osobu učinila osoba, která k tomu není oprávněna, je procesní vadou stejně jako situace, kdy za účastníka učiní procesní úkon osoba, které k tomu chybí zmocnění. V případě podání žaloby (návrhu na zahájení řízení) pak jde o nedostatek podmínky řízení, který je podle ustálené judikatury dovolacího soudu odstranitelný podle § 104 odst. 2 o.s.ř. (srov. zejm. R 64/1998).

II. Podle § 21 odst. 3 část věty před středníkem o.s.ř. byla-li u právnické osoby zavedena nucená správa, jedná za ni nucený správce, který má podle zákona postavení jejího statutárního orgánu, popřípadě zaměstnanci právnické osoby, které tím nucený správce pověřil.

Odvolací soud oproti výše uvedenému v posuzované věci ve shodě se soudem prvního stupně nesprávně dovodil, že udělení plné moci advokátovi k zastupování (podání žaloby) žalující družstevní záložny v nucené správě ze strany statutárních orgánů, které nebyly oprávněny za tuto právnickou osobu jednat, je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, a řízení podle § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavil, aniž se pokusil zjistit, zda podání žaloby je v souladu s vůlí právnické osoby projevené k tomu oprávněnou fyzickou osobou.

Navíc dovodil, že nucený správce má podle zákona č. 87/1995 Sb. po zavedení nucené správy postavení statutárního orgánu, ačkoliv z ustanovení § 28d tohoto zákona ve znění účinném v době udělení předmětné plné moci se podává, že doručením rozhodnutí o zavedení nucené správy se nepozastavuje výkon funkce kontrolní komise (předsedkyně kontrolní komise je přitom jednou z osob, které plnou moc udělily).

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2814/2004, ze dne 26. 4. 2007

02.07.2007 00:01

K vystupování jménem státu ve sporu o náhradu škody dle z. č. 82/1998 Sb.

Úprava plynoucí z ustanovení § 6 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, použití ustanovení § 3 zákona č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, vylučuje [srov. § 5 písm. d) tohoto zákona včetně poznámky pod čarou], a proto nepřichází v úvahu, aby ve sporech o náhradu škody či regresních nárocích podle zákona č. 82/1998 Sb. vystupoval jménem státu Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Výjimku tvoří od účinnosti zákona č. 160/2006 Sb., tedy od 27. 4. 2006, tzv. dohodnuté jednání úřadu (§ 6 – 8 zákona č. 201/2002 Sb.).

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2814/2004, ze dne 26. 4. 2007

12.02.2007 09:00

Ke způsobilosti být účastníkem řízení ve věcech týkajících se Policie ČR

Policie České republiky je organizační složkou státu. Jako organizační složka státu není právnickou osobou; protože ani zákon jí nepřiznává způsobilost být účastníkem řízení, není způsobilým účastníkem občanského soudního řízení ve smyslu ustanovení § 19 o.s.ř. Způsobilost mít práva a povinnosti, jakož i způsobilost být účastníkem řízení, má ve věcech týkajících se Policie České republiky stát, tj. Česká republika. (srov. R 11/1997).

Jestliže v projednávané věci žalobce označil za žalovanou „Českou policii v K.“, je takové označení žalované úplné (přesné), určité a srozumitelné a nevzbuzuje žádné pochybnosti o tom, kdo se měl podle údajů v žalobě řízení jako žalovaná účastnit; nebyl proto dán důvod k postupu podle ustanovení § 43 o.s.ř. Žalobu nebylo možné projednat a rozhodnout ve věci samé proto, že žalobcem úplně (přesně), určitě a srozumitelně označená žalovaná neměla způsobilost být účastníkem řízení. Uvedená skutečnost není vadou žaloby, ale nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit a který vede bez dalšího k zastavení řízení.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1526/2006, ze dne 5.12.2006

05.08.2006 21:35

Rc 29/2006

Při zkoumání důvodů pro zrušení konkursu podle ustanovení § 44 odst. 1 písm. a) zákona č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se konkursní soud nezabývá správností procesního postupu soudu předcházejícího vydání usnesení o prohlášení konkursu, ani správností rozhodnutí o prohlášení konkursu, případně rozhodnutí je potvrzujícího. Okolnost, že nebyl podán návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka nebo že tento návrh podala jménem navrhovatele osoba, která k tomu nebyla řádně zmocněna, není důvodem pro zrušení konkursu postupem podle § 44 odst. 1 písm. a) zákona č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Nejde o zmatečnostní vadu ve smyslu ustanovení § 229 odst. 1 písm. d) o. s. ř., jestliže soud nepřihlédl k tomu, že návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka podala jménem navrhovatele osoba, která k tomu nebyla řádně zmocněna.

Jednal-li navrhovatel při podání návrhu na zahájení řízení jedním ze svých jednatelů, pak za navrhovatele ve smyslu § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jednala osoba k tomu oprávněná; to platí bez zřetele k tomu, že společenská smlouva předepisovala jednatelům jednat za navrhovatele společně (§ 133 odst. 1 obch. zák.).

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10.3.2005, sp. zn. 29 Odo 963/2003

02.08.2006 00:01

K jednání za stát v občanském soudním řízení

I. Z pohledu jednání za stát ve smyslu ustanovení § 21a o. s. ř. v rozhodném znění není podstatné, kdo se podílel na přípravě a zpracování odvolání, nebo kdo věc podle údaje uvedeného v tomto podání „vyřizuje“, nýbrž to, kdo podání jménem příslušné organizační složky státu podepsal.

II. Ustanovení § 5 zákona č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů, užití otisku razítka s malým státním znakem na podáních učiněných organizační složkou státu jednající za stát jako účastníka občanského soudního řízení nepředepisuje a takový požadavek neplyne ani z občanského soudního řádu.

rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 730/2004, ze dne 31. května 2006

19.06.2006 00:02

K jednání za právnickou osobou v občanském soudním řízení

Při posuzování řádnosti návrhu na nařízení exekuce soud – vedle dalšího – také zkoumá, zda-li v případě právnických osob za osobu oprávněnou jedná ten, kdo je k tomu ze zákona (§ 21 o.s.ř.) oprávněn (statutární orgán), popř. jinak smluvně zmocněn. Podává-li pak navrhovatel (oprávněný) návrh na nařízení exekuce v zastoupení zmocněncem (§ 24 o.s.ř.), je nutné, aby toto zastoupení bylo doloženo plnou mocí, udělenou písemně nebo ústně do protokolu tím, kdo je za právnickou osobu oprávněn jednat; absence řádné plné moci je považována za nedostatek podmínky řízení, který lze postupem předjímaným § 104 odst. 2 o.s.ř. odstranit (srov. Kůrka, V., Drápal, L.,: Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha, a.s., 2004, str. 191).

Lze připustit, že se v soudní praxi při zjišťování osob oprávněných jednat za právnickou osobu (statutární orgán) zhusta vychází ze stavu zjišťovaného z aktuálního výpisu z obchodního rejstříku; vždy však s tím rizikem, že tento stav nemusí odpovídat stavu skutečnému. Od 1. července 1996, kdy vstoupila v účinnost novela obchodního zákoníku č. 142/1996 Sb., je nezbytné považovat zápis jednatele společnosti s ručením omezeným do obchodního rejstříku za zápis mající deklaratorní povahu (srov. např. 29 Cdo 3025/2000).

Požadavku uvedenému v § 21 odst. 5 o.s.ř. aby každý, kdo jedná za právnickou osobu, své oprávnění prokázal, odpovídá povinnost soudu prostředky, jimiž fyzická osoba své oprávnění prokazuje, vyhodnotit. Názor odvolacího soudu, dle nějž je povinnost osoby uvedené v § 21 odst. 1 o.s.ř. vždy splněna předložením výpisu z obchodního rejstříku obsahujícího tvrzený údaj bez ohledu na zpochybnění správnosti takového údaje, není ve svém absolutním závěru správný a vedl by ve svém důsledku k vytvoření stavu, v němž by i při zjištění opaku takto tvrzeného stavu nebylo možno řízení zahájené k návrhu podepsanému neoprávněnou osobu ukončit procesně, nýbrž vždy jen věcně.

usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 552/2006, ze dne 17. května 2006

20.03.2006 00:00

K opatrovníkovi, kterým je ustanoven justiční čekatel

Byl-li soudem ustanoven jako opatrovník justiční čekatel, který je zaměstnán u téhož soudu, pak tento postup nelze shledat správným. Opatrovník je osobou, která má v řízení hájit práva a oprávněné zájmy účastníka, kterého zastupuje. Při ustanovení opatrovníka je proto třeba přísně vážit, aby nedošlo ke kolizi zájmů zástupce a zastoupeného. Nelze očekávat, že podřízený pracovník soudu jako opatrovník účastníka řízení ve věci řešené tímtéž soudem bude brojit proti postupu a rozhodnutí soudu. Funkce opatrovníka byla vytvořena proto, aby byly do důsledku hájeny zájmy nepřítomného účastníka řízení tak, jak by takovou povinnost plnil smluvní zástupce. Pokud má účastník řízení svého zvoleného zástupce, odpovídá za jeho volbu a za jeho konkrétní kroky v řízení tento účastník sám. Pokud však opatrovníka, coby zástupce účastníka řízení, ustanoví soud, odpovídá za to, že opatrovník bude hájit práva a oprávněné zájmy účastníka řízení. Má přitom povinnost zprostit opatrovníka jeho funkce pokud zjistí, že opatrovník svoji funkci v řízení buďto nevykonává fakticky vůbec, anebo zcela nedostatečně. Postup, kdy je soudem ustanoven a poté tolerován zcela nečinný opatrovník, je nepřípustným formalismem, který ve svém důsledku popírá právo nepřítomného účastníka na spravedlivé řízení (viz nález ÚS ČR ze dne 31.3.2005, sp.zn. II ÚS 629/2004).

usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2765/2004 ze dne 15. prosince 2005

01.10.2005 18:00

K jednání obcí před soudem

Otázku jednání obcí a jejich zastoupení v řízení před soudem je nutno posuzovat dle ustanovení procesních předpisů, a sice podle § 21b o.s.ř. Toto ustanovení předvídá existenci zvláštního zákona, který upravuje otázku jednání obce; tímto zvláštním zákonem je zákon o obcích. Z ustanovení § 103 odst. 1 zákona o obcích vyplývá, že obec navenek zastupuje starosta, není to však jediné ustanovení, které jednání obce upravuje. Ve smyslu § 134 zákona o obcích za statutární město jednají i městské obvody, a to v záležitostech jim svěřených zákonem a v mezích zákona statutem.

usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1654/2004 ze dne 19. května 2005

01.10.2005 00:00

K ustanovení opatrovníka účastníku řízení bez splnění podmínek stanovených v § 29 odst. 2 o.s.ř.

Byl-li účastníku řízení ustanoven opatrovník, ačkoli k tomu nebyly splněny podmínky formulované v § 29 odst. 2 o. s. ř. a uvedené mělo za následek, že soud nejednal s účastníkem, nebo s jiným jeho zástupcem, jde o případ, kdy účastníku byla nesprávným postupem soudu v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem (srov. 20 Cdo 2850/99).

usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 108/2004 ze dne 29. dubna 2005