// Profipravo.cz / Nedostatek podmínky řízení, překážky postupu řízení

Nedostatek podmínky řízení, překážky postupu řízení

13.12.2018 00:00

Překážka věci pravomocně rozhodnuté v případě určovací žaloby

Pro odstranění duplicitního zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí je nutné rozhodnout ve vztahu mezi všemi zapsanými vlastníky (spoluvlastníky), kteří se takového řízení musí účastnit. Proto není možné uzavřít, že jde o totožnou věc v případě řízení, ve kterém vystupují pouze někteří ze zapsaných spoluvlastníků a řízení, kterého se účastní všichni spoluvlastníci. Taková řízení se totiž netýkají stejných osob.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3385/2016, ze dne 18. 9. 2018

21.08.2017 00:00

Určení nesouladu rozhodnutí občanského sdružení se zákonem či stanovami

Je pravdou, že § 15 zákona č. 83/1990 Sb. ode dne 1. 1. 2003, kdy nabyl účinnosti zákon č. 151/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím soudního řádu správního, výslovně zakotvoval právo člena občanského sdružení žádat okresní soud o určení, zda je rozhodnutí občanského sdružení v souladu se zákonem a stanovami. Soudy tudíž podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 (v současné době srovnej odlišnou textaci § 258 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) nemohly vyhovět žalobě, jejíž petit zněl na vyslovení neplatnosti rozhodnutí sdružení, nýbrž byly oprávněny toliko konstatovat nesouladnost dotčeného aktu se zákonem či stanovami.

Z předeslané teze však nikterak nevyplývá, že by se snad otázka platnosti rozhodnutí, jehož soulad se zákonem a stanovami byl již autoritativně přezkoumán, zůstávala nejistou a mohla být samostatně posuzována v jiném řízení.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2869/2016, ze dne 1. 6. 2017

31.07.2017 00:02

Překážka věci pravomocně rozsouzené; adhezní řízení

Jestliže soud v trestním (adhezním) řízení uplatněný nárok na náhradu škody zcela nepřizná z jakéhokoliv důvodu (v daném případě s poukazem na spoluzavinění poškozeného) a se zbytkem nároku odkáže poškozeného (pozůstalé uplatňující nárok na odškodnění za usmrcení osoby blízké) na řízení ve věcech občanskoprávních, nejde v tomto rozsahu o věc pravomocně rozsouzenou a lze ji v občanskoprávním řízení znovu projednat, aniž by soud v občanskoprávním řízení byl vázán závěrem trestního soudu o spoluzavinění poškozeného.

Výše zmíněný procesní postup nevylučuje ani povaha nároků na odškodnění podle § 444 odst. 3 obč. zák., neboť procesní úpravy trestního i civilního práva přímo předpokládají, že soud rozhodující v občanskoprávním řízení o nároku na náhradu škody, s nímž byl poškozený odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních, projedná (zcela či zčásti) totožný nárok, jaký již byl poškozeným neúspěšně (ne zcela úspěšně) uplatněn v trestním řízení. Teprve pravomocným rozhodnutím soudu v občanskoprávním řízení je takto uplatněný nárok poškozeného v plném rozsahu vypořádán, pokud poškozený takovou žalobu podá.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1689/2017, ze dne 25. 5. 2017

18.05.2017 00:01

Překážka věci rozhodnuté u doplněného vzájemného návrhu

Vzájemný návrh, který se od předchozího zamítnutého vzájemného návrhu liší doplněním synallagmatického závazku žalované, nepředstavuje překážku věci pravomocně rozhodnuté.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3833/2016, ze dne 2. 3. 2017

17.05.2017 00:00

Překážka věci rozsouzené v případě dalšího návrhu na zastavení exekuce

Soud k dalšímu návrhu povinné na zastavení exekuce nemůže uzavřít, že dohoda, v níž se povinná zavázala splnit pohledávku, o níž byl sepsán notářský zápis se svolením k vykonatelnosti ve smyslu ustanovení § 71b odst. 1 not. řádu, je neplatná, jestliže námitkou její neplatnosti povinná odůvodnila již svůj dřívější návrh na zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., který byl pravomocně zamítnut pro absenci skutkových či právních okolností, které by odůvodnily závěr o neplatnosti takové dohody.

Překážka věci pravomocně rozhodnuté by pominula jedině tehdy, kdyby nový požadavek na posouzení platnosti smlouvy byl opřen o skutečnosti, které zde v době původního řízení nebyly a došlo k nim až později.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 5537/2016, ze dne 21. 2. 2017

12.04.2017 00:00

Přerušení exekuce v případě tzv. opozičního nebo impugnačního sporu

Exekuci konanou podle exekučního řádu nelze přerušit ani tehdy, když probíhá opoziční nebo impugnační spor, jehož věcný výsledek může být ovlivněn skutkovými okolnostmi, které mají být zjištěny v souvisejícím (např. trestním) řízení.

Nemožnost přerušení však exekuce neznamená, že by exekuční soud neměl vyčkat případného výsledku souvisejícího trestního řízení, lze-li důvodně očekávat, že související řízení nebo důkazní prostředky, které budou v jeho průběhu zajištěny, podstatně ovlivní výsledek procesního dokazování v řízení o opoziční nebo impugnační žalobě. Jestliže by exekuční soud za takových okolností nevyčkal výsledku souvisejícího řízení, ačkoliv některý z účastníků takový postup za účelem unesení svého důkazního břemene navrhl, šlo by popřípadě o vadu řízení, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 5739/2016, ze dne 10. 1. 2017

06.03.2017 00:01

Přerušení řízení po zrušení rozhodnutí dovolacím soudem

Za situace, kdy žalovaná plnila na základě pravomocného rozhodnutí, které bylo dovolacím soudem zrušeno, a žalovaná následně po žalobkyni požaduje v jiném řízení zaplacení této částky z titulu bezdůvodného obohacení, je důvodné, aby v původním řízení, které následuje po vrácení věci dovolacím soudem, bylo aplikováno ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. o přerušení řízení i v případě, že žalobkyně vezme žalobu zpět, neboť vyřešení otázky bezdůvodného obohacení má dopad na rozhodnutí ohledně nákladů řízení podle § 146 odst. 2 o. s. ř. v tom, zda k zastavení řízení došlo pro chování žalobkyně, resp. zda žalobkyně zavinila, že došlo k zastavení řízení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 938/2016, ze dne 2. 1. 2017

31.01.2017 00:02

Zamítnutí návrhu na nařízení exekuce po usnesení o příklepu

Nařízení exekuce podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2012 (od 1. 1. 2013 dochází v souvislosti s novelou exekučního řádu již jen k pověření exekutora vedením exekuce) je předpokladem k tomu, aby soudní exekutor mohl exekuci vést, zvolit vhodný způsob jejího provedení atd. Smyslem vedení exekuce je vymožení povinnosti, jež byla uložena vykonatelným rozhodnutím, a přitom nebyla dobrovolně splněna. Je-li však návrh na nařízení exekuce zamítnut (pro zjištěný nedostatek vykonatelnosti exekučního titulu) dříve, než rozhodnutí o rozvrhu rozdělované podstaty nabylo právní moci, není již možné rozhodnutí o rozvrhu v odvolacím řízení potvrdit jako správné, neboť pro další provádění exekuce chybí řádný exekuční titul, další pokračování v exekuci by znamenalo neoprávněný zásah do majetkových práv povinného a řízení o rozvrhu je třeba zastavit pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Tím pozbývají účinnosti i usnesení ve věci dříve vydaná.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 741/2016, ze dne 19. 10. 2016

09.09.2016 00:00

Zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí záznamem

Vlastnické právo ve prospěch oprávněné osoby, se kterou Pozemkový fond uzavřel smír schválený soudem, v němž se zavázal uzavřít s oprávněnou osobou smlouvu o bezúplatném převodu pozemku podle ustanovení § 11a zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se zapisuje do katastru nemovitostí záznamem.

Domáhá-li se někdo povolení vkladu práva do katastru nemovitostí, přestože jde o právo, které se do katastru nemovitostí zapisuje záznamem podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., nemůže být jeho návrhu vyhověno. Rozhodnutí, kterým katastrální úřad takový návrh zamítne, je proto správné (v souladu se zákonem). Žalobu, kterou se ten, kdo tvrdí, že byl tímto rozhodnutím katastrálního úřadu dotčen na svých právech, domáhá, aby tatáž věc vkladu práva k nemovitosti byla projednána v občanském soudním řízení podle ustanovení § 244 a násl. občanského soudního řádu, proto soud podle ustanovení § 250i občanského soudního řádu zamítne. Okolnost, že právo do katastru nemovitostí se nezapisuje vkladem, nýbrž záznamem, je tedy důvodem pro zamítnutí takové žaloby a – vzhledem k tomu, že nepředstavuje překážku, pro kterou by nemohlo být rozhodnuto ve věci samé – nikoli důvodem k zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2669/2015, ze dne 28. 4. 2016

21.07.2016 00:03

Překážka věci rozsouzené pro řízení o žalobě na určení

Pravomocné rozhodnutí soudu o žalobě na zaplacení slevy z kupní ceny sporných (zaknihovaných) akcií či bezdůvodného obohacení získaného prodávajícím z neplatné smlouvy o převodu sporných (zaknihovaných) akcií, v němž soud jako předběžnou otázku posuzoval platnost kupní smlouvy (o převodu sporných akcií), nevytváří překážku věci rozsouzené ve smyslu § 159a odst. 5 o. s. ř. pro řízení o žalobě na určení vlastnictví ke sporným akciím.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 468/2015, ze dne 27. 4. 2016

03.06.2016 00:01

ÚS: Překážka věci rozsouzené

Uplatňuje-li účastník řízení svůj nárok v řízení před soudem za situace, kdy o části tohoto nároku již bylo pravomocně rozhodnuto zamítavým rozsudkem, znamená to, že i kdyby bylo dodatečně prokázáno, že jej tento účastník důvodně uplatnil v celém žalovaném rozsahu, jeho žalobě bude možné vyhovět jen ve zbývající – tedy doposud nerozhodnuté – části. Nad její rámec takovémuto rozhodnutí brání překážka věci rozsouzené (§ 159a odst. 4 občanského soudního řádu), jejímž smyslem je zajištění právní jistoty pro účastníky řízení tam, kde již bylo o určitém nároku či jeho části pravomocně rozhodnuto. Uvedená překážka však již sama o sobě nemá vliv na to, v jakém rozsahu lze uplatněný nárok v mezích stávajícího předmětu řízení přiznat. Snížení výsledné částky, která má být přiznána, o část, o které již bylo rozhodnuto, by přicházelo v úvahu jen v případě, jestliže by rozsudkem, jenž ji měl založit, bylo žalobě vyhověno, k čemuž však v dané věci nedošlo. V opačném případě by pro takovéto snížení nebyl dán žádný důvod a jeho provedení by mohlo mít za následek porušení práva dotčeného účastníka řízení na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2741/15, ze dne 10. 5. 2016

31.03.2016 00:00

KS: Schválení udělení plné moci opatrovnickým soudem

V situaci, kdy je dokazováním mj. zjištěno, že žaloba byla v dané věci podána advokátem na základě plné moci udělené mu žalobcem v době, kdy již tento v důsledku postupující duševní choroby neměl k takovému právnímu jednání dostatečné ovládací a rozpoznávací schopnosti, nebyla žaloba podána oprávněnou osobou a jí vyvolané řízení je postiženo odstranitelným nedostatkem podmínek řízení, který je nutné odstranit (dle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř.) dodatečným schválením (novým udělením) plné moci advokátovi opatrovníkem, který byl (bude) žalobci mezi tím ustanoven jako osobě pravomocně omezené ve svéprávnosti podle § 62 o. z. Takový úkon opatrovníka není běžnou záležitostí při správě majetku osoby omezené ve svéprávnosti a vyžaduje v režimu § 461 odst. 1 o. z. schválení soudu.

podle rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 8Co 2033/2015, ze dne 7. 1. 2016

02.02.2016 00:00

Zrušení pravomocného platebního rozkazu odvolacím soudem

Odvolací soud není oprávněn zrušit pravomocný platební rozkaz k odvolání žalobce proti usnesení o jeho návrhu na opravu zřejmé nesprávnosti.

Námitka, že odvolací soud nebyl oprávněn v odvolacím řízení přezkoumávat a rušit pravomocný a vykonatelný platební rozkaz, je zde důvodná, neboť zrušením pravomocného rozhodnutí prvoinstančního soudu k odvolání žalobce proti usnesení o návrhu na opravu zřejmé nesprávnosti platebního rozkazu postupoval odvolací soud v rozporu s ustanovením § 159a o. s. ř. a překročil tak své procesní oprávnění. K nápravě vad řízení v případě pravomocného rozhodnutí slouží pouze instituty mimořádných opravných prostředků.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2630/2015, ze dne 29. 10. 2015

05.01.2016 00:02

Překážka věci rozsouzené v případě rozhodnutí vydaného rozhodcem bez pravomoci

Vydá-li rozhodnutí orgán, který k jeho vydání neměl pravomoc, nemůže takové rozhodnutí představovat překážku věci rozhodnuté. Nejde proto o překážku věci rozhodnuté, jestliže o stejné věci, týkající se stejného předmětu řízení a týchž osob bylo již rozhodnuto rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem, jenž neměl k vydání takového rozhodčího nálezu pravomoc.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4460/2014, ze dne 30. 9. 2015

29.09.2015 00:01

Přerušení civilního řízení do doby skončení trestního řízení

Je-li účelem rozhodnutí o přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. zjistit, zda účastník spáchal trestný čin či nikoli, může soud v přerušeném řízení pokračovat již po skončení trestního stíhání, i když celé trestní řízení, do jehož skončení bylo řízení přerušeno, dosud formálně neskončilo.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4119/2014, ze dne 25. 6. 2015

25.09.2015 00:02

ÚS: Překážka věci pravomocně rozsouzené

Skutečnost, že se obecný soud v odůvodnění svého pravomocného rozhodnutí vypořádal s námitkou započtení, kterou uplatnil žalovaný jako procesní obranu vůči žalobou uplatněnému nároku žalobce ve smyslu § 98 o. s. ř., a věcně se tak vyjádřil k tomu, zda žalovaný má započitatelný nárok vůči žalobci, nebrání tomu, aby se žalovaný domáhal tohoto nároku žalobou v samostatném soudním řízení. Nejedná se o překážku věci rozsouzené (§ 159a odst. 5 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013; nyní § 159 odst. 4 o. s. ř.), neboť uvedený nárok žalovaného za této situace nebyl předmětem původního řízení. Pokud tedy soud dospěl právě na základě této skutečnosti k závěru, že nebyly splněny podmínky řízení o takovéto žalobě původního žalovaného, a řízení o ní zastavil, pak nelze než konstatovat, že o této žalobě odmítl věcně rozhodnout bez relevantního zákonného důvodu. Zastavením řízení tak porušil základní právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2280/14, ze dne 11. 8. 2015

16.07.2015 00:02

Průkaz zastoupení v řízení o přihlášce pohledávky do insolvenčního řízení

Je-li přihláška pohledávky do insolvenčního řízení podepsána pouze tvrzeným zástupcem věřitele na základě procesní plné moci, která nebyla doložena, jde o odstranitelný nedostatek podmínky řízení, k jehož nápravě (předložení procesní plné moci) musí být tvrzený zástupce vyzván; nebude-li ani tak zjednána náprava, musí být řízení o přihlášce pohledávky zastaveno dle § 104 odst. 2 o. s. ř. K případnému odstranění vad přihlášky lze přikročit až po zhojení nedostatku podmínky řízení.

Nedostatek podmínky řízení a vada přihlášky jsou navzájem nezaměnitelnými pojmy procesního práva, samostatně upravenými, které mají odlišné důsledky a s nimiž se pojí i rozdílné reakce soudu. Nedostatek podmínky řízení není vadou přihlášky z hlediska její správnosti či úplnosti a taková vada přihlášky naopak nepředstavuje nedostatek podmínky řízení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 26/2013, ze dne 28. 5. 2015

10.07.2015 00:02

Překážka věci zahájené v případě odškodňovacího řízení dle zák. č. 82/1998 Sb.

I. Obecně platí doktrinální procesní závěr, že předmět řízení je totožný, jsou-li totožná jak skutková tvrzení žalobce, tak žalobní petit. Taková zásada působí i ohledně nároků na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu.

II. Domáhá-li se žalobce v pozdějším řízení náhrady újmy na základě totožných skutkových tvrzení jako v řízení již dříve zahájeném a dosud pravomocně neskončeném, ovšem požaduje vyšší náhradu než v řízení prvním, pak je dána překážka řízení (věci zahájené) pouze co do části, v níž se žalobní žádání překrývá s žádáním v řízení prvním. Naopak nic nebrání tomu, aby o zbývající části – žádání „navíc“ - soud meritorně rozhodl, a buď případně žalobci náhradu přiznal, dospěje-li ke zjevně výjimečnému závěru, že přiznání náhrady požadované v prvním řízení nebylo jen se zřetelem k projevu dispozitivní zásady přiměřeným, anebo aby rozhodl o takovém žádání zamítavě, byla-li náhrada přiznaná při rozhodování o dřívějším návrhu ve smyslu přiměřenosti vypořádána nebo byl-li nárok shledán zcela nedůvodným. Řízení by ovšem měla být především ve smyslu § 112 odst. 1 o. s. ř. spojena. Nestane-li se tak, bude muset soud rozhodující o pozdějším návrhu vyčkat rozhodnutí o původně uplatněném návrhu. Uvedené ostatně musí platit i pro případ, že takový, oproti původně uplatněnému, zvýšený nárok uplatní samostatnou žalobou po skončení řízení o původním nároku.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4020/2014, ze dne 28. 4. 2015

20.04.2015 00:01

Označení organizační složky zahraniční osoby v žalobě

Soudní judikatura již dříve dospěla k závěru, že organizační složka zahraniční (fyzické nebo právnické) osoby umístěná na území České republiky a zapsaná do obchodního rejstříku nemá způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní subjektivitu). Ve všech záležitostech týkajících se organizační složky je totiž vždy nositelem práv a povinností zahraniční osoba, jíž je organizační složka součástí. Tzv. právní subjektivitu a tedy i způsobilost být účastníkem řízení má proto ve všech případech (včetně pracovněprávních) pouze zahraniční (fyzická nebo právnická) osoba a nikoli její organizační složka. Na těchto závěrech dovolací soud i nadále setrvává.

Údaj o tom, že se věc týká organizační složky, zákon nevyžaduje. Z toho plyne, že v žalobě sice může být tento údaj uveden, nicméně jestliže žalobce takový údaj v žalobě neuvede, nelze v tom spatřovat nedostatek (neúplnost nebo nesprávnost) žaloby.

Okolnost, že věc se týká organizační složky zahraniční právnické osoby, žalobce může vyjádřit tím, že za označení účastníka řízení připojí údaj o organizační složce. Údaj, že věc se týká organizační složky, však může být v žalobě vyjádřen i jinak (při vylíčení rozhodujících skutečností, v označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, apod.).

Připojí-li žalobce za označení účastníka řízení údaj o jeho organizační složce, není takový postup na újmu určitosti označení účastníka řízení a nelze z něj ani dovozovat, že by za účastníka řízení byla označena jen organizační složka. Jestliže žalobce označil účastníka řízení v souladu s ustanovením § 79 odst. 1, větou druhou a třetí o. s. ř., nevzbuzuje údaj o organizační složce tohoto účastníka žádnou pochybnost o tom, kdo je účastníkem řízení. O vadnou žalobu (neúplné podání) jde tehdy, jestliže účastník řízení je označen jen obchodní firmou (zahraniční) právnické osoby a chybí údaj o její právní formě, popřípadě též uvedení jejího sídla, byť za těmito údaji následuje údaj o její organizační složce. Protože tento nedostatek brání pokračování v řízení, je soud povinen pokusit se zjednat nápravu postupem podle ustanovení § 43 o. s. ř. Podle ustanovení § 43 o. s. ř. soud postupuje také tehdy, jestliže v žalobě není jednoznačně vyjádřeno, zda byla za účastníka řízení označena (zahraniční) právnická osoba nebo její organizační složka. Jen tehdy, byla-li mimo jakoukoliv pochybnost za účastníka řízení označena samotná organizační složka, soud řízení podle ustanovení § 104 odst. 1, věty první o. s. ř. zastaví. V takovém případě jde o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, neboť je zřejmé, že za účastníka byl označen ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1592/2013, ze dne 4. 12. 2014

13.02.2015 00:01

ÚS: Nedostatek pasivní legitimace účastníka řízení

Podle § 219 o. s. ř. má odvolací soud potvrdit i rozhodnutí prvoinstančního soudu, které je postaveno na nesprávném právním názoru, avšak přesto je co do výroku správné. Nemohou-li účastníci předpokládat, zda odvolací soud zaujme jiný právní názor, má odvolací soud v zájmu předvídatelnosti svého postupu buď rozhodnutí soudu I. stupně zrušit a vrátit mu věc k dalšímu projednání (připouští-li to důvody taxativně vypočtené v § 219a o. s. ř.) nebo seznámit účastníky se svým odlišným právním názorem a dát jim tak příležitost se k tomuto názoru vyjádřit.

Za situace, kdy odvolací soud shledá, že řízení před soudem I. stupně proběhlo na straně žalovaného s účastníkem, který nebyl ve věci pasivně legitimován, přičemž se nejednalo o pouhé nesprávné označení účastníka, nýbrž o zcela odlišný právní subjekt, tedy o vadu, kterou nebylo možno v rámci řízení odstranit, bylo namístě zrušení rozsudku soudu I. stupně a vrácení mu věci k dalšímu řízení.

Postup, kdy odvolací soud dospěl k závěru o věcné správnosti výroku prvoinstančního rozhodnutí na základě odlišného právního posouzení pasivní legitimace žalovaného, s nímž však účastníky vůbec neseznámil a nedal jim příležitost se k němu vyjádřit, byl odepřením práva na právní slyšení ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 3330/13, ze dne 27. 1. 2015