// Profipravo.cz / Vyloučení soudců

Vyloučení soudců

19.06.2015 00:02

ÚS: Prostředky řešení podjatosti soudce

1) Integrální součástí práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod je garance toho, aby ve věci rozhodoval nestranný soudce. Dbát na dodržení nestrannosti je povinností soudců, a nikoliv účastníků řízení. Při plnění této povinnosti musí soudci o nestrannosti uvažovat nejen v subjektivní, ale i v objektivní rovině. Soudce se tedy nesmí spokojit s tím, že se subjektivně necítí být podjatý, ale vždy se musí zabývat i otázkou, zda s ohledem na jemu známé okolnosti případu jsou (objektivně vzato) vyloučeny oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti.

2) Žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. nevyžaduje jako nezbytnou podmínku svého uplatnění ani úspěchu vyčerpání námitky podjatosti podle § 15a o. s. ř.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1811/14, ze dne 27. 5. 2015

15.04.2015 00:01

K důvodům pro vyloučení soudce („pracovní vztah advokáta a soudce“)

Důvodem pro vyloučení soudce není bez dalšího okolnost, že – jak se někdy namítá – soudce „zná“ advokáta, který účastníka zastupuje, neboť je vyloučeno, aby se soudce a advokát v průběhu dlouhodobého působení v obvodu téhož soudu vůbec neznali; musí se však jednat o vztah, který zůstává v profesionální společenské rovině. Obdobné pravidlo je třeba uplatnit v případech běžných kontaktů s účastníky odborných konferencí a seminářů.

V posuzovaném případě zastupuje žalobce advokát, který jako advokát zastupoval soudkyni v řízení probíhajícím v roce 2005. Z jejího vyjádření nevyplývá, že by po skončení řízení jejich vztah v jiných mezích než společenských nebo pracovních pokračoval. Za této situace, kdy jde o řízení skončené téměř před deseti lety, nemůže být uvedená skutečnost důvodem pro pochybnosti o její nepodjatosti.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Nd 394/2014, ze dne 26. 11. 2014

27.02.2015 00:01

ÚS: Právo na zákonného soudce - rozvrh práce

Připouští-li rozvrh práce soudu úvahu interpretující konkrétní jeho ustanovení (typicky pojem „kvalifikace sporné právní otázky“), musí být při posuzování otázky zachování ústavního práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod z okolností případu zřejmé, že při výkladu tohoto pojmu nešlo o libovůli, která by vytvářela prostor pro neopodstatněný (účelový) výběr soudce, nýbrž o postup racionální, logický a zdůvodnitelný.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1589/13, ze dne 21. 1. 2015

11.04.2014 00:02

ÚS: K odepření práva uplatnit námitku podjatosti

1. Důležitým prvkem a hodnotou aktů veřejné (a zvláště soudní) moci je jejich důvěryhodnost. Proto je povinností orgánů veřejné moci přihlížet k tomu, jaká očekávání svým postupem a činností vyvolaly.

2. Porušením práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod spočívá zejména v rozhodování věci soudem, jehož složení není předem známo, popř. není v souladu s požadavky zákona, nikoli v tom, že soud, jehož složení nebylo řádně zpochybněno, rozhodl dříve, než uplynula v akceptačním dopise stanovená lhůta k vznesení námitky proti jeho složení.

3. Zašle-li soud takový akceptační dopis, je jeho povinností v něm stanovenou lhůtu k vyjádření respektovat, jinak dojde k zásahu do práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, popř. na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1570/13, ze dne 27. 3. 2014

10.01.2014 00:01

ÚS: Vyloučení soudce podle § 8 zákona o soudních rehabilitacích

Existuje-li zákonný důvod pro vyloučení soudce, definovaný speciální právní úpravou, v tomto případě zákonem o soudní rehabilitaci, který je obecnou právní úpravou (trestním řádem), aplikovatelný i bez návrhu účastníka, není možno takové ustanovení přejít, aniž by tím současně nedošlo k porušení práva na zákonného soudce. Pokud krajský soud teprve po ukončení řízení ve věci stěžovatele zjistil, že existuje důvod k vyloučení soudce, a to na základě dalšího řízení v téže věci, ovšem ve vztahu ke společníkovi stěžovatele, byl postup vrchního soudu v řízení o stížnosti stěžovatele, v níž byla tato okolnost zmíněna, zásahem nejen do práva na zákonného soudce, ale i do práva na rovnost a do práva na spravedlivé soudní řízení a na ochranu práv nezávislým a nestranným soudem.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 4686/12, ze dne 6. 11. 2013

06.06.2013 00:00

Uplatnění námitky podjatosti neoprávněnou osobou

Námitku podjatosti soudce může uplatnit pouze účastník řízení. V daném případě námitku podjatosti uplatnil dlužník, který však již v době, kdy tuto námitku učinil, přestal být účastníkem řízení, neboť se účastníkem namísto něj stal insolvenční správce. Nejvyšší soud proto s analogickým použitím ustanovení § 16 odst. 2 o. s. ř. námitku podjatosti odmítl, neboť byla učiněna neoprávněnou osobou.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Nd 145/2012, ze dne 24. 4. 2013

09.04.2013 00:01

K přítomnosti jiné osoby na oddělené poradě senátu v průběhu řízení

Byla-li jakékoli oddělené poradě senátu v průběhu řízení přítomna jiná osoba (mimo členy senátu a zapisovatele), je dána pochybnost o nepodjatosti senátu, neboť za této situace nelze jednoznačně vyloučit, že tito soudci získali o věci poznatky neprocesním způsobem. To neplatí, proběhne-li (tichá) porada senátu bez toho, že by jednání bylo přerušeno a soud se odebral k poradě.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1659/2012, ze dne 21. 3. 2013

12.12.2012 00:00

K podjatosti soudce pro zveřejnění jeho politické angažovanosti v minulosti

Objektivním důvodem zpochybnění nestrannosti soudce nemůže být zveřejnění jeho politické angažovanosti v minulosti a pouze z toho, bez dalších okolností odůvodňujících pochybnosti o jeho podjatosti, nelze dovozovat, že takovýto soudce je z projednávání a rozhodnutí věci vyloučen.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Nd 286/2012, ze dne 31. 10. 2012

14.05.2012 00:00

K podjatosti soudce v řízení o nároku na náhradu újmy z průtahů v řízení

Pouhá skutečnost, že je soudem projednávána věc náhrady nemajetkové újmy, která měla být způsobena nesprávným úředním postupem téhož soudu v jiné věci, hypotézu právní normy § 14 odst. 1 o. s. ř. nenaplňuje.

Poměr soudce k věci zakládající pochybnosti o jeho nepodjatosti by mohl být naplněn například tehdy, měl-li by tentýž soudce projednat žalobu na náhradu nemajetkové újmy nebo škody, která měla být způsobena jeho vlastním postupem v posuzovaném řízení, popř. postupem jiného soudce či soudkyně, ke kterým by byl vyřizující soudce ve vztahu osoby blízké.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 727/2011, ze dne 27. 4. 2012

30.04.2012 00:01

K podjatosti z důvodu nesprávného obsazení soudu

Důvod pochybovat ve smyslu ustanovení § 14 o. s. ř. o nepodjatosti soudce nebo přísedícího nespočívá (objektivně nemůže spočívat) v tom, že soud je nesprávně obsazen.

Lze tedy v dané věci shrnout, že námitka spočívající v tvrzení, že soud je nesprávně obsazen (že o odvolání účastníka má podle rozvrhu práce odvolacího soudu rozhodovat jiný odvolací senát než ten, jemuž byla věc přidělena k vyřízení), není způsobilá založit důvod pochybovat o nepodjatosti soudců odvolacího senátu, jemuž byla věc přidělena k vyřízení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 26/2012, ze dne 18. 4. 2012

20.07.2011 00:01

K nesprávnému obsazení soudu při vyhlášení rozsudku

Jestliže odvolací soud při jednání, při kterém došlo jen k vyhlášení rozsudku, zasedal v jiném složení senátu, než ve kterém věc naposledy projednal u jednání, jež vyhlášení rozsudku předcházelo, jde o tzv. zmatečnostní vadu podle § 229 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že úprava občanského soudního řízení vůbec nepočítá s tím, že by se složení senátu odvolacího soudu, který ve věci rozhodl, mohlo lišit od složení senátu odvolacího soudu, který rozhodnutí (v téže věci) vyhlásil. Skutečnost, že takový postup není zákonem výslovně zakázán, proto na jeho nesprávnosti ničeho nemění.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 659/2010, ze dne 31. 5. 2011

15.07.2011 00:03

ÚS: K právu na zákonného soudce (přísedícího)

Součástí základního práva na zákonného soudce je i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátů na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce soudů. Mezi požadavky, jež vyplývají pro rozvrh práce z čl. 38 odst. 1 Listiny, patří dále předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu, včetně zastupování, ve vztahu k účastníkům řízení. Základní právo na zákonného soudce (tj. příslušnost soudu a soudce), resp. v tomto případě právo na zákonného přísedícího, totiž není vyčerpáno jen zákonným vymezením věcné, funkční a místní příslušnosti soudu, ani pouhým zákonným vymezením obsazení soudu (srov. III. ÚS 29/01). O tom, že pravidla pro soudce se vztahují i bez dalšího na přísedící, pak není třeba pochybovat. Zákonná úprava je totiž založena na tom, že přísedící musí splňovat v zásadě stejné podmínky jako profesní soudce (vyjma odbornosti) a při rozhodování má také stejné postavení (jeho hlas má stejnou váhu). Požadavek na zákonného soudce (přísedícího) není ovšem možné též absolutizovat. Samozřejmě existují situace (nemoc, dovolená, pracovní cesta apod.), kdy senát nebude moci rozhodovat v původně určeném složení. V jiném než určeném složení však může příslušný senát, stanovený rozvrhem práce, rozhodovat pouze tehdy, jestliže je absence rozvrhem práce soudu určených soudců či přísedících důvodná (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 307/03). V takovém případě se ovšem zastoupení soudců i přísedících, stejně jako složení senátů, musí řídit předem stanovenými pravidly určenými rozvrhem práce.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 3213/10, ze dne 02.06.2011

27.12.2010 00:01

K povaze usnesení vydaného soudcem v pracovní neschopnosti

Soudní rozhodnutí nelze považovat za nicotné jen proto, že je vydal soudce v době dovolené nebo nemocenské. Podstatné je, zda o věci bylo rozhodnuto soudcem, který k tomu byl oprávněn podle rozvrhu práce pro příslušný kalendářní rok (usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 96/2008).

Skutečnost, že soudce, jemuž věc napadla podle platného rozvrhu práce, je v době vydání usnesení, jímž konkursní soud uděluje souhlas se zpeněžením majetku konkursní podstaty prodejem mimo dražbu, (formálně) evidován v pracovní neschopnosti, tudíž nezpůsobuje nicotnost vydaného usnesení. Vykonává-li soudce činnost, k níž byl povolán rozvrhem práce, i v době své (formálně ohlášené) nemocenské, není to ostatně ani důvodem zmatečnosti jím vydaného rozhodnutí (ústavně garantovaný princip zákonného soudce /srov. článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod/ je zachován a požadavek, aby o věci rozhodoval „náhradní“ /rozvrhem práce pro případ nemoci zákonného soudce určený/ soudce, se neprosadí).

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1599/2008, ze dne 10. 11. 2010

12.12.2010 19:34

Rc 65/2010

Soudci soudu, jenž vystupuje za stát v občanském soudním řízení jako jeho organizační složka, nejsou bez dalšího (jen proto, že u takového sou­du působí) vyloučeni z projednávání a rozhodnutí příslušné věci. Tím méně mohou být pak vyloučeni jen proto, že je v jiném občanském soud­ním řízení veden spor se státem, za nějž vystupuje soud, u kterého tito soudci působí.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 31 Nd 209/2009)

12.12.2010 19:32

Rc 66/2010

Námitka odvolatele o tom, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící), představuje odvolací důvod podle ustano­vení § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. O této námitce proto nerozhoduje nadřízený soud podle ustanovení § 16 o. s. ř. a pro její uplatnění neplatí lhůta uvedená v ustanovení § 15a odst. 2 o. s. ř. Její důvodnost posuzuje vždy odvolací soud, aniž by přitom byl vázán tím, zda, popř. jak otázku podjatosti soudce (přísedí­cího) posoudil ještě před vydáním napadeného rozhodnutí nadřízený soud (§ 16 o. s. ř.); shledá-li ji opodstatněnou, napadené rozhodnutí soudu prvního stupně bez dalšího zruší (§ 219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. ).

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2009, sp. zn. 21 Cdo 3483/2008)

02.12.2010 00:03

ÚS: Obsazení soudu prizmatem práva na zákonného soudce

Analytická právní věta

K porušení práva na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny nedochází za situace, pokud v řízení před obecným soudem rozhoduje soudce, který byl k tomuto soudu dočasně přidělen. Po dobu přidělení totiž nemá daný soudce žádný skutečný vztah k soudu původnímu, a proto je třeba jej považovat za soudce toho soudu, k němuž byl přidělen. Ústavně konformní je také to, že dočasně přidělený soudce může být jmenován předsedou senátu soudu, k němuž byl dočasně přidělen.

PRÁVNÍ VĚTY

Ústavní soud považuje za ústavně souladný závěr dovolacího soudu, že soudce dočasně přidělený k určitému soudu se dočasně stává soudcem tohoto soudu na dobu, po kterou toto dočasné přidělení trvá. Z toho pak plyne i akceptovatelnost závěru, že dočasně přidělený soudce může být jmenován předsedou senátu soudu, k němuž byl dočasně přidělen, jak se stalo v posuzovaném případě.

Nesprávná aplikace podústavního práva může mít za následek porušení základních práv a svobod zásadně jen v případech konkurence norem podústavního práva, konkurence jejich interpretačních alternativ, a konečně v případech svévolné aplikace podústavního práva. Nesprávná realizace důkazního řízení pak může mít za následek porušení postulátů spravedlivého procesu zásadně jen v případech důkazů opomenutých, v případech důkazů získaných a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a konečně v případech svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného logického základu. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti je tak v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy. O nic takového ale v posuzovaném případě nejde.

V samotné skutečnosti, že soudce poskytne novinám rozhovor týkající se případu, který rozhoduje, a který je mimo jiné hojně medializován, nelze spatřovat okolnost hodnou ústavněprávního zřetele (srov. sp. zn. I.ÚS 722/05; N 42/44 SbNU 533), pokud nenaznačuje, jak chce ve věci rozhodnout.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 721/10, ze dne 16.09.2010

27.08.2010 10:28

ÚS: Odůvodnění rozhodnutí o přidělení věci jinému soudci

Analytická právní věta

Nedostatek vyčerpávajícího odůvodnění rozhodnutí o odnětí věci soudci dle § 221 odst. 2 o.s.ř. vede k porušení práva za zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny.

PRÁVNÍ VĚTY

Ústavní soud ve své judikatuře důsledně uplatňuje zásadu minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci. Jedním z jejích projevů a současně i jedním ze základních atributů řízení o ústavní stížnosti je skutečnost, že Ústavní soud svou přezkumnou pravomoc v rámci řízení o ústavní stížnosti zpravidla uplatňuje až ve vztahu k řízením pravomocně skončeným po vyčerpání všech řádných i mimořádných opravných prostředků. Ve vztahu k rozhodnutím přijatým dle § 221 odst. 2 občanského soudního řádu však Ústavní soud činí, s ohledem na mimořádný význam práva na zákonného soudce pro ústavně souladný průběh řízení, výjimku, neboť, jak již podrobně vyložil v usnesení sp. zn. IV. ÚS 111/04 (dostupném na http://nalus.usoud.cz) proti rozhodnutí o přidělení věci jinému soudci neexistuje jiný opravný prostředek a námitka porušení čl. 38 odst. 1 Listiny vznesená po skončení celého řízení by zjevně nebyla efektivní.

Ústavní soud přezkoumal napadenou část výroku věcně, přičemž se v prvé řadě, obdobně jako ve věci IV. ÚS 956/09, zabýval otázkou, zda odvolací soud svůj postup odůvodnil co do nezbytnosti odnětí věci zákonnému soudci z důvodu ochrany práva účastníků řízení na spravedlivý proces. Shledal přitom, že z odůvodnění napadeného výroku není zřejmé, zda vrchní soud zvažoval střet základních práv účastníků řízení či zda pouze mechanicky aplikoval zákonem svěřenou kompetenci. Smyslem ustanovení § 221 odst. 2 občanského soudního řádu jako celku, jak bylo vyloženo již v nálezu IV. ÚS 956/09 výše, je především „odblokovat“ řízení zatížené neschopností soudu prvního stupně uzavřít věc zákonným způsobem. Tomuto účelu slouží jak možnost odejmout věc soudci z důvodu nerespektování právního názoru, tak z důvodu existence závažných vad řízení. Prostřednictvím ustanovení § 221 odst. 2 občanského soudního řádu se tak realizuje právo na soudní ochranu (věc bude možno skončit) a brání vzniku průtahů v řízení. Z nutnosti restriktivního výkladu posledně uvedené kompetence (odnětí věci pro závažné vady řízení) ovšem vyplývá, že vždy půjde o mimořádný krok odůvodněný vysokou pravděpodobností, že v případě ponechání věci současnému soudci tento nebude schopen ukončit řízení způsobem, jenž by mohl odvolací soud aprobovat. V případě pochybností by se soud vždy měl přiklonit k ústavně garantované stabilitě obsazení soudu, a to zejména jedná-li se o přezkum prvního ve věci vydaného rozsudku, kdy ještě nebylo soudu prvního stupně poskytnuto vodítko, a to i pokud jde o procesní otázky, které, jak je ostatně patrno i z odlišných vyjádření stěžovatelky a vedlejších účastníků, mohou být rovněž sporné.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 170/08, ze dne 28.06.2010

13.04.2010 00:00

ÚS: Povinnost vypořádat se s námitkou podjatosti exekutora

Rozhodnutí o nevyloučení osoby v postavení osoby veřejné moci z řízení k námitce podjatosti zásadně není důvodem k ústavní stížnosti. To je dáno tím, že tato námitka zůstává i v případě takového rozhodnutí zachována i pro případný opravný prostředek o věci samé. Přesto i na řízení o této námitce je nutno aplikovat principy spravedlivého řízení, jak bylo uvedeno výše.

Skutečnost, že obecný soud ve svém rozhodnutí ignoroval věcné důvody podání stěžovatele, že exekutor je žalován spolu s Českou republikou o náhradu škody na zdraví a nesprávného úředního postupu, je dána pochybnost o jeho nepodjatosti, tak představuje porušení zásad spravedlivého procesu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2928/09, ze dne 09.03.2010

16.12.2009 00:03

ÚS: K právu na zákonného soudce (JUDr. Cepl)

Ustanovení § 221 odst. 2 občanského soudního řádu ve slovech „nebo že v řízení došlo k závažným vadám“ je v souladu s ústavním pořádkem, neboť sleduje ochranu jiného ústavně zaručeného práva (čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) a činí tak prostředky přiměřenými (nezbytnými), nicméně současně toto ustanovení klade značné nároky na aplikující orgán, který musí k jeho užití přistupovat zodpovědně a interpretovat jej v přímé návaznosti na čl. 4 odst. 4 Listiny.

Smyslem ustanovení § 221 odst. 2 občanského soudního řádu je „odblokovat“ řízení zatížené neschopností soudu prvního stupně uzavřít věc zákonným způsobem. Tomuto účelu slouží jak možnost odejmout věc soudci z důvodu nerespektování právního názoru, tak z důvodu existence závažných vad řízení. Prostřednictvím ustanovení § 221 odst. 2 občanského soudního řádu se tak realizuje právo na soudní ochranu (věc bude možno skončit) a brání vzniku průtahů v řízení. Z nutnosti restriktivního výkladu posledně uvedené kompetence (odnětí věci pro závažné vady řízení) ovšem vyplývá, že vždy půjde o mimořádný krok odůvodněný vysokou pravděpodobností, že v případě ponechání věci současnému soudci tento nebude schopen ukončit řízení způsobem, jenž by mohl odvolací soud aprobovat. V případě pochybností by se soud vždy měl přiklonit k ústavně garantované stabilitě obsazení soudu, a to zejména jedná-li se o přezkum prvního ve věci vydaného rozsudku, kdy ještě nebylo soudu prvního stupně poskytnuto vodítko.

Vrchní soud své rozhodnutí o odnětí věci samosoudci JUDr. Vojtěchovi Ceplovi dostatečně nezdůvodnil, neboť sám výčet závažných vad, jichž se měl soud prvního stupně dopustit, bez uvedení důvodů, z nichž je odvozena obava, že další řízení před týmž soudcem nebude splňovat parametry spravedlivého procesu, pro takový postup, nahlíženo z hlediska ústavněprávního, nepostačuje. Absence příslušného odůvodnění pak zakládá porušení ústavně zaručeného práva stěžovatelky na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny, neboť odnímá věc původně určenému soudci, aniž by pro takový postup byly splněny zákonné předpoklady.

Jelikož Ústavní soud shledal u napadeného rozhodnutí vadu, spočívající v absenci adekvátního odůvodnění, jež sama o sobě postačovala jako důvod pro kasaci napadeného výroku, nebyl již nucen přistupovat k dalšímu kroku, jímž by bylo meritorní posouzení souladu odůvodnění s ústavně zaručeným právem stěžovatelky na zákonného soudce, zahrnující mimo jiné i hodnocení, zda jsou vady vytýkány soudu prvního stupně právem či nikoliv.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 956/09, ze dne 22.10.2009

11.12.2009 00:02

K vyloučení soudců soudu jednajícího v řízení za stát

Soudci soudu, jenž jedná za stát v občanském soudním řízení jako jeho organizační složka, nejsou bez dalšího (jen proto, že u takového soudu působí) vyloučeni z projednávání a rozhodnutí příslušné věci. Tím méně mohou být pak vyloučeni jen proto, že je v jiném občanském soudním řízení veden spor se státem, za nějž vystupuje soud, u nějž působí.

Opačný názor by bez dalšího presumoval, že každý soudce bez rozdílu bude vyloučen z projednávání a rozhodovaní věci již jen kvůli tomu, že účastník podal žalobu, ve které soud vystupuje jako organizační složka žalovaného státu, čímž by docházelo k neřešitelným situacím zejména u soudů vyšších stupňů, a dále, že soudce jako reprezentant veřejné moci je profesionálně neschopen (patrně s výjimkou uvedenou v ustanovení § 16 odst. 1 větě druhé o.s.ř.) oprostit se od záležitostí týkajících se soudu jako organizační složky státu. Protože účastník je povinen v námitce podjatosti označit konkrétního soudce, jehož podjatost namítá, a v čem spatřuje důvod jeho podjatosti, je zřejmé, že paušální návrh na vyloučení soudců určených k projednání a rozhodnutí věci rozvrhem práce z uváděných důvodů nemůže být způsobilým důvodem k pochybnostem o nepodjatosti soudců, kteří jsou podle rozvrhu práce povoláni projednávat a rozhodnout posuzovanou věc.

V této souvislosti se připomíná, že soudní praxe dosud neměla pochybnosti o tom, že okolnost, že stát u příslušného soudu jako oprávněný uplatňuje vůči povinnému ve vykonávacím řízení pohledávku (soudní poplatky, náklady řízení) vzešlou z činnosti téhož soudu, který za stát v řízení vystupuje, nevede automaticky k vyloučení soudců takového soudu pro jejich poměr k věci. Obdobně to platí pro uplatňování pohledávek státu v konkursním a v insolvenčním řízení.

podle usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Nd 209/2009-57, ze dne 11.11. 2009