// Profipravo.cz / Společné jmění manželů
Společné jmění manželů
09.01.2023 00:01
K účinkům modifikace SJM ve vztahu ke třetím osobám
I. Pro případ, že k modifikaci společného jmění manželů došlo do 31. 12. 2013, je pro posouzení, zda a do jaké míry lze pro dluh povinného postihnout nyní již výlučný majetek manželky (tedy i právo manželky povinného na vyplacení její pohledávky z účtu), rozhodná právní úprava účinná do 31. 12. 2013, nikoliv právní úprava účinná od 1. 1. 2014, a to i v případě, že ke vzniku dluhu založeného povinným došlo až po 1. 1. 2014. Modifikací společného jmění manželů je přitom třeba rozumět i tzv. předmanželskou smlouvu, došlo-li k jejímu uzavření do 31. 12. 2013 (srov. NS 20 Cdo 169/2019). Jinými slovy, hmotněprávní účinek modifikace společného jmění manželů, k níž došlo do 31. 12. 2013, je třeba posoudit podle právních poměrů do 31. 12. 2013.
II. Podle čl. XIII bod 4 zák. č. 303/2013 Sb., má být i v případě modifikací společného jmění manželů, k nimž došlo do 31. 12. 2013, na základě žádosti obou manželů proveden zápis modifikace do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu. Z dikce tohoto ustanovení však samo o sobě nevyplývá, že by se tyto dřívější modifikace měly stát ex post neúčinnými, jestliže po 31. 12. 2013 nedojde k jejich dodatečnému zápisu do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu podle § 35l odst. 1 NotŘ. Ze znění citovaného ustanovení se podává, že ustanovení notářského řádu, včetně účinků modifikace ve vztahu ke třetím osobám předpokládaných § 35l odst. 1 NotŘ ve znění od 1. 1. 2014, se použijí až po zápisu modifikace do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu. Do doby zápisu tedy nelze z existence § 35l odst. 1 NotŘ ve znění od 1. 1. 2014 činit žádné právní závěry ohledně účinků modifikace společného jmění manželů vůči třetím osobám.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2318/2022, ze dne 4. 10. 2022
03.01.2023 00:02
K tzv. valorizaci vnosu ze SJM do výlučného majetku
Hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen (tzv. valorizace), jen pokud se tak účastníci dohodli. Jestliže by v konkrétní věci bylo nezohlednění valorizace vnosu v důsledku zvýšení hodnoty věci, na kterou byl vynaložen a ke které došlo až později, po vynaložení vnosu v rozporu s dobrými mravy anebo vedlo ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění (§ 2 odst. 3 o. z.), bylo by třeba k těmto okolnostem přihlédnout v rámci stanovení výše podílů na společném majetku (tzv. disparita podílů), aniž by bylo (zejména v případě rozsáhlejších rekonstrukcí staveb) nutné zjišťovat přesnou výši takového zhodnocení. Uvedená argumentace se přiměřeně uplatní i při vypořádání vnosu z výlučného na společný majetek.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1172/2022, ze dne 27. 9. 2022
12.12.2022 00:01
K (ne)závislosti smluv uzavíraných v případě tzv. smluveného rozvodu
Byla-li schválena dohoda rodičů o úpravě poměrů dítěte pro dobu po rozvodu rodičů uzavřená ve smyslu § 757 odst. 1 písm. b) o. z., není změna rozhodnutí soudu o schválení této dohody rodičů v době po rozvodu manželství sama o sobě důvodem k zániku smlouvy o vypořádání vzájemných majetkových vztahů uzavřené ve smyslu § 757 odst. 1 písm. c) o. z. nebo ke změně či zániku práv a povinností z ní vyplývajících.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 783/2022, ze dne 27. 9. 2022
15.11.2022 00:02
K nemožnosti vypořádání společného jmění manželů pro jeho předlužení
I. Je-li majetek náležející do (nevypořádaného) společného jmění insolvenčního dlužníka a jeho (bývalého nebo současného) manžela důvodně sepsán do majetkové podstaty dlužníka postupem podle § 274 insolvenčního zákona, tedy proto, že vypořádání společného jmění manželů nelze provést pro jeho předlužení, proces vypořádání společného jmění manželů tím končí (společné jmění manželů se má za vypořádané) i ve vztahu ke dříve nevypořádaným vnosům dlužníkova (bývalého) manžela (k tomu, co ze svého výlučného majetku vynaložil na majetek ve společném jmění manželů).
II. Pro závěr, že je důvod zamítnout žalobu o vypořádání společného jmění manželů, jelikož se tak již stalo způsobem plynoucím z § 274 insolvenčního zákona, není postačující zjištění, že označený majetek ve společném jmění manželů byl sepsán do majetkové podstaty dlužníka, nýbrž až zjištění, že šlo o soupis podle § 274 insolvenčního zákona. Půjde-li o soupis podle § 274 insolvenčního zákona [tedy o soupis vyvolávající účinky vypořádání (jinak nevypořadatelného) majetku ve společném jmění manželů], pak tento důvod soupisu musí být u příslušné položky soupisu také uveden; jinak bude mít soupis účinky prostého soupisu majetku ve společném jmění manželů, který vypořádání společného jmění manželů nebrání.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 15/2021, ze dne 31. 8. 2022
01.11.2022 00:02
Důkazní břemeno ve sporu ohledně toho, zda věc patří do SJM
I. Základní norma týkající se nabytí věci do SJM byla obsažena v § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. Společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství. Protinorma stanoví, že do SJM nepatří majetek nabytý za podmínek uvedených v základní normě, pokud byl získán dědictvím nebo darem, majetek nabytý jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věci, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věci vydané v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství anebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka. Struktura této normy (§ 143 odst. 1 obč. zák.) určuje rozložení důkazního břemene; ten, kdo tvrdí, že jde o majetek v SJM, prokazuje, že byl nabyt za trvání manželství; prokáže-li se tato skutečnost, je na tom, kdo nabytí do SJM i za tohoto stavu popírá, aby prokázal, že nastaly skutečnosti uvedené v protinormě. Z toho se podává, že rozložení důkazního břemene není závislé na § 144 obč. zák., ale na struktuře § 143 odst. 1 obč. zák.; domněnka uvedená v § 144 obč. zák. je tak nadbytečná.
To obdobně platí i pro dokazování v poměrech zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník; prokáže-li se, že věc nabyl v tzv. zákonném režimu jeden z manželů nebo oba manželé společně za trvání manželství, má se za to, že věc je součástí společného jmění; toho, kdo přesto tvrdí, že jsou splněny podmínky pro nezařazení věci do společného jmění, uvedené zejména v § 709 odst. 1 pod písm. a) až e) o. z., tíží důkazní břemeno ohledně skutečností tam uvedených.
II. Účelem § 980 odst. 2 o. z. je ochrana dobré víry třetích osob - domněnka správnosti a úplnosti zápisu má zaručit, aby se na (formálně) zapsaný stav v katastru nemovitostí mohl každý spolehnout, i když je v rozporu se stavem skutečným. Dosah § 980 odst. 2 o. z. by neměl jít dál, než kam sahá jeho účel. Proto je zapotřebí pomocí teleologické redukce zúžit příliš široce formulovaný text tohoto ustanovení a dovodit, že § 980 odst. 2 o. z. se vztahuje na třetí osoby, nikoliv na vzájemný vztah mezi manžely týkající se nemovitosti evidované v katastru nemovitostí jako vlastnictví jen jednoho z nich. Nemůže proto ani mít vliv na rozdělení důkazního břemene ve sporu (bývalých) manželů o určení, že věc je součástí SJM.
Prokáže-li se tedy v poměrech zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, že věc nabyl v tzv. zákonném režimu jeden z manželů nebo oba manželé společně za trvání manželství, má se za to, že věc je součástí společného jmění; toho, kdo tvrdí, že jsou splněny podmínky pro nezařazení věci do společného jmění, uvedené zejména v § 709 odst. 1 a 3 o. z., tíží důkazní břemeno ohledně skutečností tam uvedených. To platí v poměrech mezi manžely i pro věc evidovanou ve veřejném seznamu jako vlastnictví jen jednoho z účastníků.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3070/2021, ze dne 27. 7. 2022
01.11.2022 00:01
K povaze prostředků na bankovním účtu jednoho z manželů
I. Není důvodu, aby nebylo možné rozlišovat mezi výlučnými prostředky a prostředky náležejícími do SJM, byť jsou uloženy na jednom bankovním účtu. Opačný závěr by nedůvodně nutil manžele k zakládání „oddělených“ bankovních účtů, přičemž se však může v každém konkrétním případě stát, že na účet s prostředky ve výlučném majetku bude připsána (byť bagatelní) částka ze SJM; v takovém případě není správný závěr, že by výlučné prostředky nebylo – v poměrech konkrétní věci – možné od společných odlišit. Jestliže byly na účet u peněžního ústavu patřící jednomu z manželů uloženy jeho výlučné peněžní prostředky i prostředky pocházející ze společného jmění manželů, neznamená to, že by bez dalšího na všechny platby z tohoto účtu bylo nutné pohlížet jako na plné nebo částečné platby ze společného jmění manželů. Bude vždy záležet na okolnostech dané věci, na výši uložených prostředků, jejich původu a na výši platby.
II. Jsou-li na účtu u peněžního ústavu patřícím jednomu z manželů uloženy peněžní prostředky původem jak ze SJM, tak i z výlučného majetku, přičemž za prostředky z tohoto účtu nepřevyšující výši uložených výlučných prostředků je pořízena věc výslovně do vlastnictví toho, jehož výlučné prostředky byly v dostatečné výši na účtu uloženy, a druhý manžel výslovně souhlasí s tím, že jde o věc pořízenou za výlučné prostředky, je třeba vyjít z toho, že i nabytá věc je ve výlučném vlastnictví. Důkaz o opaku je na tom, kdo to popírá.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3070/2021, ze dne 27. 7. 2022
29.08.2022 00:01
Řízení o relativní neúčinnosti vypořádání společného jmění manželů
V řízení o relativní neúčinnosti vypořádání společného jmění manželů (§ 737 odst. 1 o. z.) není významné, že žalovaný nedlužný manžel projevil nesouhlas s dluhem vůči věřiteli bez zbytečného odkladu poté, co se o dluhu dozvěděl. V takovém případě může být ve vykonávacím řízení postižena celá masa společného jmění, avšak jen do výše, již by představoval podíl dlužníka, kdyby bylo společné jmění zrušeno a vypořádáno podle § 742 o. z. Uvedené skutečnosti lze uplatnit návrhem na (částečné) zastavení vykonávacího řízení [§ 262b o. s. ř., § 55 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád)].
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2724/2021, ze dne 31. 5. 2022
22.08.2022 00:02
Oceňování družstevního podílu v bytovém družstvu při vypořádání SJM
I. Samotným zánikem, zrušením či zúžením SJM společné členství manželů v družstvu nezaniká. K zániku dojde až vypořádáním zaniklého, zrušeného nebo zúženého SJM, nebo uplynutím lhůty pro jeho vypořádání podle o. z. Předmětem vypořádání je vlastnické právo k družstevnímu podílu v bytovém družstvu, neboli při vypořádání je řešena otázka, komu bude nadále náležet družstevní podíl. Není proto namístě nejprve v samostatném řízení rozhodnout o tom, kdo bude výlučným členem družstva a teprve poté se zabývat vypořádáním družstevního podílu.
Z uvedeného plyne, že zánik společného členství manželů v bytovém družstvu přímo závisí na vypořádání samotného družstevního podílu. Proto již není nadále bez dalšího použitelná judikatura dovolacího soudu, která řešila tuto otázku při zániku SJM před 1. 1. 2014 podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.
Při oceňování družstevního podílu v bytovém družstvu je při vypořádání SJM zaniklého po 1. 1. 2014 třeba zásadně vyjít z obvyklé ceny družstevního podílu a jeho stavu v době rozhodování soudu o vypořádání SJM.
Nadále přitom platí, že hodnotu družstevního podílu v bytovém družstvu je třeba pro účely vypořádání stanovit cenou obvyklou, tedy cenou, kterou by bylo možno za převod družstevního podílu v rozhodné době a místě dosáhnout.
II. V poměrech projednávané věci je však nutno vzít do úvahy, že ještě před řízením o vypořádání zaniklého SJM účastníků rozhodl obvodní soud o zrušení práva společného nájmu k družstevnímu bytu, a o tom, že členkou družstva a vlastníkem družstevního podílu spojeného s nájmem bytu je žalobkyně.
V tomto konkrétním případě je tak nutné zohlednit, že o zrušení společného členství manželů v bytovém družstvu, i o tom komu bude nadále náležet družstevní podíl, rozhodoval soud v jiném, již pravomocně skončeném řízení, a proto o něm nelze rozhodnout znovu v probíhajícím řízení o vypořádání zaniklého SJM účastníků. S přihlédnutím k individuálním okolnostem posuzované věci bude proto podle dovolacího soudu požadavku spravedlivého řešení nejvíce odpovídat postup, při kterém nalézací soudy ve svém dalším řízení o vypořádání zaniklého SJM účastníků rozhodnou již pouze o vypořádání hodnoty družstevního podílu v bytovém družstvu. Při stanovení hodnoty pro účely vypořádání SJM pak budou s ohledem na výše uvedené vycházet z obvyklé ceny podílu a jeho stavu ke dni právní moci rozsudku obvodního soudu, kterým bylo rozhodnuto o zrušení práva společného nájmu k družstevnímu bytu, a o tom, že členkou družstva a vlastníkem družstevního podílu spojeného s nájmem bytu je žalobkyně. Již od tohoto data se totiž žalobkyně stala výlučnou faktickou uživatelkou bytu.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 229/2021, ze dne 23. 5. 2022
27.07.2022 00:02
Vyplacení částky na vyrovnání vypořádacího podílu ze zaniklého SJM
Ani občanský soudní řád, ani občanský zákoník neobsahují právní úpravu, která by umožňovala soudu nařídit vyplacení částky na vyrovnání vypořádacího podílu ze zaniklého SJM na určitý, konkrétní účet. Občanský soudní řád upravuje postup soudu při stanovení povinnosti plnit peněžitý dluh v § 160 odst. 1 o. s. ř. jen tak, že může ke splnění určit delší lhůtu, nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Je-li třeba dlužnou částku splnit bezhotovostním převodem, je na věřiteli (oprávněném), aby (případně i na výzvu dlužníka) poskytl dlužníkovi (povinnému) údaje potřebné ke splnění dluhu. Dlužník volbu účtu u peněžního ústavu, na který má být částka poukázána, nemůže ovlivnit. Je pak věcí věřitele, jak bude s přijatou částkou nakládat.
V řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů tak soud nemůže nařídit bez souhlasu účastníků vyplacení částky na vyrovnání vypořádacího podílu ze zaniklého SJM na účet u peněžního ústavu, na kterém je veden společný dluh účastníků.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3288/2021, ze dne 18. 5. 2022
20.06.2022 00:02
Zrušení stejného nebo společného práva bydlení rozvedených manželů
Ustanovení § 768 o. z. řeší následky rozvodu manželství na společné nebo stejné právo manželů k domu nebo k bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, a upravuje jejich bydlení po rozvodu manželství. Formulačně připomíná dřívější úpravu zrušení práva společného nájmu bytu manžely obsaženou v § 705 obč. zák., přičemž zakotvuje možnost (kteréhokoliv) rozvedeného manžela domáhat se zrušení dosavadního práva a případně i náhrady za ztrátu tohoto práva, jestliže má dům nebo byt po zrušení společného práva opustit. Jako náhrada je výslovně zmíněna náhrada ve formě zajištění náhradního bydlení nebo založením práva bydlení a v zákonem předpokládaných případech dokonce ve formě práva odpovídajícího věcnému břemeni bydlení, ale může jít i o náhradu finanční (v penězích), což při současných ekonomických poměrech bude zřejmě forma nejčastější, a to i proto, že občanský zákoník bytové náhrady nyní neupravuje a blíže nespecifikuje. Zákon v tomto směru preferuje vypořádání vzájemných vztahů bývalých manželů dohodou, ale jestliže k ní nedojde, vypořádá jejich společné nebo stejné právo užívat byt po rozvodu manželství na návrh jednoho z nich soud.
Ze znění tohoto ustanovení plyne, že míří především na případy zrušení společného práva nájmu (§ 745 o. z.) či na jiné obligační tituly stejného nebo společného práva bydlení, čemuž nasvědčují hlediska uvedená v § 768 odst. 1 věta za středníkem o. z., ke kterým by měl soud přihlížet při rozhodování o tom, kterému z manželů dosavadní právo zruší a za jakou náhradu. Nelze vyloučit použití uvedeného ustanovení i na věcně právní tituly (např. společná služebnost užívání bytu), nebude se však vztahovat na společné právo v bytě nebo domě ve společném jmění manželů či stejné právo v rámci podílového spoluvlastnictví manželů. Samostatná úprava vypořádání společného jmění manželů (§ 736 a násl. o. z.) a samostatná úprava zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví (§ 1140 a násl. o. z.) použití § 768 o. z. neumožňuje.
Není totiž sporu o tom, že řízení o žalobě na zrušení stejného nebo společného práva bydlení je řízením sporným, které lze zahájit jen na návrh jednoho z bývalých manželů. Tento návrh nemůže být uplatněn v rámci řízení o vypořádání společného jmění nebo v rámci řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví a samostatně jej nelze uplatnit předem ani později, kdy jsou již vlastnické vztahy uspořádány jinak. V řízení by mělo být současně rozhodnuto o zrušení dosavadního práva a eventuálně o náhradě za jeho ztrátu. V případě společného jmění manželů však návrh na jeho zrušení nepřichází v úvahu, neboť trvalo-li společné jmění manželů v době (ke dni) rozvodu, zaniklo ze zákona rozvodem manželství a není tedy zřejmé, o zrušení jakého práva by měl soud ještě rozhodovat. Samostatně nelze podat ani návrh na zrušení podílového spoluvlastnictví, neboť zrušení podílového spoluvlastnictví je nedílně spjato s jeho vypořádáním (§ 1143 o. z.), přičemž možné způsoby vypořádání a jejich závazné pořadí stanoví zákon.
Ustanovení § 768 o. z. by tak mělo být aplikováno na případy, kdy společné nebo stejné právo bývalých manželů nejde zrušit a případně vypořádat jiným zákonným způsobem.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 1040/2021, ze dne 23. 3. 2022
23.05.2022 00:02
Právní režim dávky Kindergeld a společné jmění manželů
Peněžní prostředky tvořící dávku Kindergeld jsou německou veřejnoprávní úpravou pojímány jako prostředky vyplácené rodiči dítěte (zpravidla nezletilého) a mající kompenzovat výdaje a náklady, které jsou spojeny s plněním vyživovací povinnosti rodiče vůči dítěti. Proto je také veřejnoprávními předpisy naznačováno (§ 1 BKGG), že tyto prostředky mají být použity ve prospěch dítěte, aniž by však v soukromoprávní rovině byla jakkoliv řešena situace, že rodič tyto prostředky ve prospěch dítěte nepoužije. Neplnění vyživovací povinnosti v takovém případě umožňuje dítěti žádat o vyplácení dávky Kindergeld (§ 74 EStG) Úřad pro rodinné dávky, který je poskytuje z tzv. rodinných fondů (Familienkasse). Uvedená dávka není shodná s tzv. přídavky na dítě poskytovanými jako dávka státní sociální podpory podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, neboť přídavek na dítě představuje dávku poskytovanou v závislosti na výši příjmu (§ 2 písm. a) bod 1 zákona č. 117/1995 Sb.), zatímco Kindergeld je vyplácen bez ohledu na výši příjmů rodičů.
Dovolací soud pak nemá pochybnost, že pokud uvedené prostředky jsou použity ve prospěch dítěte, odpovídá jejich použití účelu vyplývajícímu z uvedených veřejnoprávních předpisů a představují finanční prostředky spotřebované v souladu se zákonnou úpravou.
Jestliže však spotřebovány ve prospěch dětí nejsou a ani německá právní úprava soukromoprávní dosah takových případů výslovně neřeší (vyjma § 1612b BGB řešícího promítnutí Kindergeld do vyživovací povinnosti), zastává dovolací soud názor, že takové prostředky nejsou vyloučeny z režimu společného jmění manželů jenom pro veřejnoprávní naznačení účelu takových prostředků, neboť splňují předpoklady obsažené v § 709 odst. 1 o. z. To v dané věci platí tím spíše, jestliže Kindergeld byl (zčásti) vyplácen zpětně k rukám rodiče, jemuž nezletilé děti nebyly ani na dobu před rozvodem ani pro dobu pro rozvodu svěřeny do výchovy.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3127/2020, ze dne 8. 2. 2022
03.02.2022 00:01
Stanovení rozsahu a výše investic ze SJM na výlučný majetek
Judikatura v zájmu spravedlivého vypořádání vztahů mezi účastníky řízení o vypořádání společného jmění manželů a při vědomí obtížnosti dokázat vynaložené investice a jejich výši doklady připouští, aby v případě, že je prokázáno, že investice ze společného majetku v SJM na výlučný majetek jednoho z manželů byly skutečně vynaloženy, a je v zásadě zřejmé, na co byly vynaloženy, připouští tam, kde je to vzhledem k individuálním okolnostem věci namístě, aby rozsah a výše investic vynaložených na rekonstrukci domu ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů byla za podmínek § 136 o. s. ř. stanovena úvahou soudu; tím spíše je třeba připustit její stanovení znaleckým posudkem, ve kterém znalec popíše jednotlivé práce a určí celkové náklady, které bylo v rozhodné době třeba na takovou rekonstrukci vynaložit (nikoliv tedy zhodnocení věci či „hodnotu rekonstrukce“). Není žádný důvod vyloučit pro tyto případy to, co se uvádí v § 125 o. s. ř. Znalec přihlédne k dokladům, které jsou k dispozici a ke skutečnostem, které vyšly najevo, jejich posouzení je však již věcí jeho odborných znalostí.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1541/2021, ze dne 26. 10. 2021
29.09.2021 00:02
Vypořádání dluhu tvořícího součást společného jmění manželů
I. V řízení o vypořádání společného jmění manželů („SJM“) je u společných dluhů tvořících součást SJM na základě rozhodnutí soudu stanoven podíl každého z manželů na společných dluzích jen ve vnitřním poměru mezi manžely. Vypořádáním dluhů tvořících součást SJM nepřestávají být tyto dluhy společné a věřitel se může nadále domáhat uspokojení vůči oběma manželům; vypořádání společných dluhů manželů náležejících do SJM je tak důležité zejména pro tzv. předběžný a následný regres ve smyslu § 1876 o. z.
Společný dluh tvořící součást společného jmění manželů v případě, že SJM zaniklo po 1. 1. 2014 a je vypořádáváno na základě aplikace zákona č. 89/2012 Sb., tak soudy mají zásadně vypořádávat jeho přikázáním oběma manželům rovným dílem.
II. Přesto nelze zcela vyloučit, že ve výjimečných případech, ve kterých pro to budou dány okolnosti konkrétní projednávané věci, bude společný dluh náležející do SJM přikázán jen jednomu z manželů. Podmínkou takového postupu bude zpravidla souhlas manžela, jemuž má být celý dluh přikázán, a řádné zdůvodnění mimořádných okolností případu, které přikázání celého dluhu jen jednomu z manželů odůvodňují.
Za takovou mimořádnou okolnost lze v poměrech konkrétního případu označit například situaci, kdy společný dluh vznikl v souvislosti s pořízením věci, která je také předmětem vypořádání, ale její obvyklá cena je snížena právní závadou (např. zástavním právem). Vzhledem k tomu bude snížena i náhrada za přikázání věci jednomu z manželů. V takovém případě se může (po zvážení všech okolností případu – např. délky předpokládaného splácení dluhu) jevit jako nespravedlivé, aby dluh související s vypořádávanou věcí byl přikázán oběma manželům rovným dílem.
III. Je-li dluh tvořící SJM přikazován pouze jednomu z manželů, není zásadně na místě, aby byla při určení vypořádacího podílu stanovena povinnost druhého z manželů zaplatit manželovi, kterému byl dluh přikázán, polovinu výše jistiny dluhu, případně i splatného, avšak dosud neuhrazeného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu. Jinými slovy, při přikázání společného dluhu jednomu z manželů zásadně nevzniká tzv. kompenzační pohledávka manžela, kterému byl dluh přikázán, vůči druhému manželovi ve výši jedné poloviny dluhu. Jestliže je soudním rozhodnutím uloženo splnit společný dluh jen jednomu z manželů, nemá nadále druhý z nich (i když pouze s účinky mezi manželi navzájem) povinnost dluh hradit. Není tedy ani důvod, aby soud v této souvislosti zakládal novou povinnost k úhradě nějaké peněžité částky mezi manželi, například z titulu regresu.
V případě přikázání celého společného dluhu jednomu z manželů tak dochází k založení nestejné velikosti podílů, tedy disparity svého druhu (společný dluh má uhradit jen jeden z manželů; druhý manžel není ve vztahu mezi manželi nadále povinen dluh plnit, a jestliže přesto na dluh následně něčeho zaplatí, vznikne mu regresní nárok podle § 1876 odst. 2 o. z.). Přikázat společný dluh jen jednomu z manželů lze proto jen tehdy, kdy mimořádné okolnosti případu takové vypořádání odůvodňují.
IV. Dochází-li v rámci vypořádání společného jmění manželů k vypořádání dluhu, je nezbytné vypořádat dluh ve výši, v jaké existoval v době rozhodování soudu, a nikoliv v době zániku společného jmění manželů; v případě, že o věci rozhoduje odvolací soud, je třeba přihlédnout k částkám zaplaceným na dluh do dne jeho rozhodnutí. Jestliže některý z manželů po zániku společného jmění hradil takový dluh ze svých výlučných prostředků, má při vypořádání SJM právo na náhradu ve smyslu § 742 odst. 1 písm. c) o. z. Tato skutečnost se projeví ve výroku o povinnosti jednoho z manželů zaplatit druhému určitou částku na vyrovnání jejich vypořádacích podílů.
V. Soudy jsou povinny vypořádat celý dluh, který byl učiněn předmětem řízení o vypořádání SJM, včetně jeho příslušenství, byť přiroste i v budoucnu po rozhodnutí o vypořádání SJM, aby tak byl zcela vypořádán předmět řízení. Soudy však nemohou vedle zjištění aktuální výše dluhu a rozsahu splatného, avšak doposud neuhrazeného příslušenství, složitě dopočítávat či jakkoliv odhadovat výši příslušenství až do okamžiku úplného splacení dluhu. Pomine-li dovolací soud obtíže s tímto zjišťováním spojené, je nutno upozornit i na tu skutečnost, že například úvěrové produkty (na jejichž základě společné dluhy vznikají) v současnosti často umožňují předběžné splacení úvěru, mění se tzv. fixační období, dochází ke změnám v úročení, ke změnám v délce následných fixačních období, změnám bankovních ústavů poskytujících daný úvěr apod., což jsou okolnosti, které brání ke dni rozhodování soudu zjistit výši budoucího příslušenství.
Vzhledem k tomu jsou soudy při vypořádání úročeného dluhu povinny pro účely vypořádání zjišťovat výši jistiny, případně i výši splatného a doposud neuhrazeného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu, a následně dluh (s příslušenstvím splatným ke dni rozhodnutí soudu) přikázat k uhrazení oběma manželům společně (tj. každému jednou polovinou), či (ve výjimečných případech, viz shora) jen některému z nich. Příslušenství, které k dluhu přiroste teprve v budoucnu (tj. po rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů), je pak nezbytné vypořádat tím způsobem, že se toliko obecně přikáže k úhradě oběma manželům, či (ve výjimečných případech) jen některému z nich; nedochází tedy ke stanovení jeho konkrétní výše a ani k zanesení takového příslušenství do výpočtu o vypořádacím podílu.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 753/2020, ze dne 29. 6. 2021
03.08.2021 00:02
Účinnost soudem schváleného smíru o vypořádání společného jmění manželů
Soudem schválený smír o vypořádání společného jmění manželů, uzavřený až po zániku společného jmění, nabývá účinnosti ke dni, kdy rozhodnutí o schválení smíru nabylo právní moci.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 616/2021, ze dne 28. 4. 2021
16.06.2021 00:02
Vypořádání investice jednoho z manželů do družstevního bytu
Investici výlučného majetku jednoho z manželů do družstevního bytu (provedenou v době kdy manželé byli společnými členy bytového družstva) za situace, kdy před rozvodem manželství došlo k převodu bytu z vlastnictví bytového družstva do společného jmění manželů, nelze v řízení o vypořádání společného jmění manželů vypořádat jako vnos ve smyslu § 742 odst. 1 písm. c) o. z., protože nesměřovala vůči majetku náležejícímu do společného jmění účastníků, nýbrž do majetku třetí osoby (družstva).
Takové vynaložení finančních prostředků jednoho z manželů vedoucí byť k nepřímému zhodnocení majetku náležejícího do společného jmění manželů je však v rámci soudního vypořádání zaniklého společného jmění možné zohlednit při úvahách o disparitě podílů.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1794/2020, ze dne 10. 3. 2021
25.05.2021 00:02
Exekuce přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného
Účelem manželství není placení dluhů druhého manžela, vzniklých před uzavřením manželství; opak by byl v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, neboť by vedl k nepřijatelnému posílení práva věřitele na úkor manžela dlužníka. Vůle „nebýt po uzavření manželství negativně dotčen již existujícími dluhy svého nového manžela“ je legitimní a legální.
V projednávané věci je vymáhán dluh, který vznikl povinnému před uzavřením manželství jako jeho výlučný dluh, a povinný před uzavřením manželství (po vzniku vymáhaného dluhu) smlouvou, řádně zveřejněnou v Seznamu listin o manželském majetkovém režimu, sjednal se svou snoubenkou režim oddělených jmění, pročež mezi ním a jeho budoucí manželkou SJM nevzniklo. Za těchto okolností tedy ani nemohly být na žádném z účtů manželky povinného uloženy žádné peněžní prostředky náležející do SJM a nebylo ani třeba vyvracet domněnku v tomto směru. Jelikož nebyly dány podmínky, za nichž lze vést exekuci přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného, bylo na místě zastavit exekuci co do jejího provedení postižením účtů bývalé manželky povinného (§ 262b odst. 2 o. s. ř.).
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1846/2020, ze dne 24. 2. 2021
03.05.2021 00:02
Závažné důvody pro zúžení SJM; nakládání s finančními prostředky
I. K existenci závažných důvodů pro zúžení SJM se vyslovila i nejnovější komentářová literatura; ta spatřuje závažné důvody ve vzniku takové situace, která v konkrétních faktických okolnostech způsobuje, že další trvání společného majetku může znamenat narušení či vážné ohrožení majetkových zájmů jednoho z manželů, jakož i zájmů rodiny.
Tento závěr považuje dovolací soud za přiléhavý a pro úplnost dodává: Při zvážení, zda jde o „závažný důvod“ ve smyslu § 724 odst. 1 o. z., jde o posouzení, zda žalujícím manželem tvrzené důvody jsou objektivně způsobilé přivodit dostatečně závažnou újmu na právech manželů, případně na majetku náležejícím do společného jmění; mělo-li by jít o důvody (tvrzená rizika hrozící majetkovým hodnotám v SJM) objektivně nezpůsobilé přivodit závažnou újmu, nýbrž jen újmu zanedbatelnou, pak není důvod pro autoritativní rozhodnutí soudu a s ním spojený zásah do práv druhého manžela; řešení je tak v souladu se zásadami soukromého práva ponecháno na uvážení manželů. Výklad § 724 odst. 1 o. z. totiž musí především respektovat účel právní normy, jímž je ochrana společného jmění manželů před důsledky jednání některého z manželů. Bez významu není ani skutečnost, že ustanovení § 724 odst. 1 o. z. je (oproti předchozí úpravě v obč. zák. nově) formulováno tak, že soud při naplnění zákonných podmínek žalobě vyhoví („soud společné jmění zúží“), není mu dán prostor pro uvážení; ten má pouze v posouzení míry závažnosti tvrzeného důvodu pro zúžení SJM.
V kontextu uvedeného nemá dovolací soud pochyb o tom, že situace, kdy jeden z manželů znemožní druhému nakládat se společnými finančními prostředky, spolurozhodovat o jejich nakládání a mít o jejich výši a využití přehled, je právě tou skutečností, která společně s neshodami na podstatných záležitostech hospodaření se společnými věcmi, nezájmem o obnovu manželského soužití a odděleným hospodařením již postačí k závěru o existenci závažného důvodu k zúžení SJM ve smyslu § 724 odst. 1 o. z. Je zde totiž taková neshoda ohledně hospodaření s majetkem náležejícím do SJM, která je způsobilá přivodit vznik závažné či těžko nahraditelné újmy na právech manželky. Je-li zde manželka zcela odkázána na vůli manžela při správě celoživotních společných úspor náležejících do SJM, přičemž manžel dal najevo, že manželce spolurozhodování, případně nakládání s těmito prostředky do vypořádání SJM neumožní, již tím je bezpochyby založeno riziko závažné újmy na právech manželky a není již dále podstatné, že nebyla prokázána tvrzení ohledně nepřiměřeného utrácení společných prostředků manželem, ani jejich využívání na renovaci nemovitosti ve výlučném vlastnictví manžela.
II. Pohledávka z účtu, jehož majitelem je jeden z manželů, není součástí společného jmění; společným jměním mohou být jen peněžní prostředky z účtu již vybrané, resp. majetková hodnota odpovídající částce uložené na účtu. Navzdory samotné povaze pohledávky vůči peněžnímu ústavu soudní praxe běžně při vypořádání SJM společné prostředky uložené na účtu jen jednoho z manželů vypořádává. Formulace petitu žaloby, v němž žalobkyně požaduje zúžení SJM účastníků řízení o finanční prostředky v určité výši, je tedy správná a odpovídá skutkovému vymezení žaloby.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3575/2020, ze dne 28. 1. 2021
12.04.2021 00:01
Doručení návrhu na zvýšení nájemného oběma nájemcům (manželům)
V hmotněprávní oblasti se nedílnost společného nájmu bytu manželů projevuje i tak, že pronajímatel musí navrhnout zvýšení nájemného oběma nájemcům (manželům) a oběma musí být návrh také doručen. Doručení návrhu oběma manželům pak není na překážku, že zásilku může fyzicky převzít pouze jeden z nich, neboť ten druhého adresáta (manžela) s jejím obsahem může seznámit. Neučiní-li tak (a podaří-li se tato skutečnost také prokázat), je na místě považovat zásilku vůči neinformovanému manželu za nedoručenou.
V projednávané věci se návrh pronajímatelky na zvýšení nájemného ze dne 20. ledna 2014 se dostal do dispozice nájemců (manželů) dne 21. ledna 2014, kdy jim bylo do jejich poštovní schránky vhozeno oznámení o uložení zásilky na poště. Za vadný nelze považovat postup pronajímatelky, která návrh adresovala a doručovala oběma manželům současně, tedy jako jedno právní jednání. Ze skutkového stavu vyplývá, že pronajímatelka návrh na zvýšení nájemného doručovala nájemcům hned dvakrát, a v každém případě je potvrzeno, že poštovní doručovatelka vhodila do jejich poštovní schránky oznámení o uložení zásilky na poště. Nájemci – každý z nich – tudíž měli objektivní příležitost se s doručovanou písemností seznámit a nelze klást k tíži pronajímatelky, že tak neučinili. Ostatně na uvedeném by se nezměnilo nic ani v případě, kdyby se na místo jednoho oznámení nacházely v poštovní schránce nájemců oznámení dvě – pro každého z nich na zvláštní listině.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 3398/2020, ze dne 26. 1. 2021
29.03.2021 00:02
Splácení hypotéky na nemovitost ve výlučném vlastnictví ze společného majetku
Peníze vynaložené na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti ze společného jmění manželů se nenahrazují; nejde totiž o „to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek“. Částky vynaložené takto na zajištění bydlení rodiny tedy nejsou předmětem vypořádání společného jmění manželů. Nahrazuje se to, co bylo ze společného majetku vynaloženo na výhradní majetek; v zásadě tedy i splátky hypotéčního úvěru, vynaložené ze společného majetku na nemovitost ve výlučném vlastnictví.
Při vypořádání vnosu ze společného majetku na výlučný majetek jednoho z manželů jde o to nahradit, oč byl společný majetek ochuzen, nikoliv o odčerpání toho, oč se manžel v důsledku takového vnosu obohatil. Může však nastat situace, kdy dojde k souběhu hypotéz ustanovení § 742 odst. 1 písm. b) o. z. a § 690 o. z.; peníze vynaložené ze společného majetku slouží k zajištění potřeb života rodiny a společné domácnosti, a současně jsou i vynakládány na výlučný majetek. V takovém případě je třeba věc individuálně posoudit z hledisek uvedených v § 2 odst. 2 o. z., zejména zvážit, zda částka takto vynaložená by musela být vydána na zajištění totožné potřeby rodiny i v případě, kdyby současně nebyla vynaložena na výhradní majetek, a zda šlo o vydání přiměřené peněžní částky (částek). Podle výsledku této úvahy pak bude možno rozhodnout o úhradě toho vnosu – úplné, částečné anebo o tom, že vnos uhrazován nebude.
Je-li tedy v době trvání SJM ze společných prostředků hrazena hypotéka na nemovitost, ve které bydlí, resp. ji užívá rodina manželů, a jde tedy i o peníze vynaložené na potřeby života rodiny a rodinné domácnosti, je třeba zjistit, jakou částku by bylo nutno vynaložit na zajištění stejného či podobného bydlení na základě jiného právního důvodu (zejména nájmu). Jestliže by částka vynaložená na splátky hypotéky byla stejná nebo i nižší, neměl by ten, na jehož nemovitost byly prostředky takto vynaloženy, v zásadě povinnost tento vnos nahrazovat. Jestliže by však např. měsíční splátky hypotéky byly vyšší než (potenciální) nájemné, bylo by třeba přistoupit k poměrné úhradě toho, co bylo na splátky hypotéky vynaloženo.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3428/2020, ze dne 28. 1. 2021
05.03.2021 00:05
ÚS: Legitimní očekávání spravedlivého ocenění
V případech, kdy je dotčeným majetkem (ať v případě zrušení spoluvlastnictví nebo jiného zákonného zbavení majetku) statek, sloužící k podnikání, se nelze při stanovení přiměřené náhrady spokojit s mechanickým oceněním věci; je také nutné přihlédnout k ostatním prvkům, majícím vliv na tržní hodnotu. Jiný postup při stanovení přiměřené náhrady je v rozporu s ústavním pořádkem zaručeným právem vlastnit majetek, jak vyplývá z čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 560/20, ze dne 26. 1. 2021