// Profipravo.cz / Právní úkony
Právní úkony
15.07.2026 00:02
Doručení právního jednání určeného členovi statutárního orgánu
Nachází-li se v dispoziční sféře právnické osoby písemnost, která je určena (také) osobě, jež je zároveň členem jejího statutárního orgánu, nelze bez dalšího uzavřít, že takové právní jednání došlo též do sféry dispozice konkrétního člena statutárního orgánu. Tak by tomu bylo jen tehdy, měl-li by adresát (člen statutárního orgánu) také objektivně možnost seznámit se s doručovanou zásilkou.
Na uvedeném závěru nic nemění povinnost člena statutárního orgánu (jednatele) vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře. Při doručování právního jednání určeného přímo jednateli jako fyzické osobě nejde o výkon jeho funkce člena voleného orgánu právnické osoby; v tomto směru je pouze povinen jednat v právním styku poctivě a s běžnou péčí.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1923/2024, ze dne 30. 4. 2026
15.07.2026 00:01
Vědomé zmaření dojití platebního příkazu
Obecné pravidlo obsažené v § 570 odst. 1 větě druhé o. z., podle něhož nastává fikce dojití jednostranného adresovaného právního jednání, jestliže druhá strana dojití vědomě zmaří, je možné aplikovat též na zvláštní úpravu přijetí platebního příkazu.
Vědomé zmaření dojití ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. předpokládá úmyslné protiprávní jednání adresáta s cílem zabránit tomu, aby právní jednání odesílatele došlo do sféry jeho dispozice. O takový případ zpravidla nepůjde při zadání platebního příkazu v systému internetového bankovnictví tehdy, jestliže systém internetového bankovnictví není funkční v důsledku přetížení, systémové chyby či jiné technické poruchy. Jinak řečeno, je třeba rozlišovat mezi poruchou funkčnosti internetového bankovnictví způsobenou objektivními (na vůli poskytovatele platební služby nezávislými) faktory a mezi vědomou a cílenou odstávkou takových služeb, přičemž musí jít jednak o jednání protiprávní (v rozporu s dohodnutými smluvními nebo obchodními podmínkami vztahujícími se k poskytování služeb internetového bankovnictví), jednak o jednání vedené úmyslem zmařit dojití platebních příkazů uživatelů takových služeb.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 157/2024, ze dne 28. 5. 2026
02.06.2026 00:01
Námitka neplatnosti právního jednání pro nedodržení ujednané formy
Jakkoliv § 582 odst. 2 o. z. neobsahuje výslovné ustanovení obdobné znění čl. 29 odst. 2 Vídeňské úmluvy o smlouvách o mezinárodní koupi zboží, dle kterého strana může svým chováním ztratit možnost dovolávat se tohoto ustanovení v rozsahu, v jakém druhá strana spoléhala na toto chování, je tento závěr i v poměrech občanského zákoníku plně odvoditelný ze zákazu zneužití práva a z principu poctivosti (§ 6 a § 8 o. z.).
I pro výkon práva vznést námitku neplatnosti právního jednání pro nedodržení ujednané formy platí, že nesmí být v rozporu s principy poctivosti. Je vždy na zvážení soudu, zda doložce písemné formy změny smlouvy přiznat plný účinek, a vyslovit proto neplatnost právního jednání, které mění závazek jinak než sjednanou formou, či zda této námitce právní účinky odepřít. Při těchto úvahách soudy musí na jedné straně brát zřetel k autonomii vůle stran, které mění závazek jiným než ujednaným způsobem (formou), a na straně druhé zohlednit účel a smysl sjednané doložky písemné formy změny smlouvy. Pravidelně jde o ujednání, které má za cíl zvýšení právní jistoty ohledně změny obsahu právního vztahu a omezuje případné spory o obsahu změny závazku v soukromoprávním styku.
V obecné rovině lze předpokládat, že závěr soudu o nemožnosti strany dovolat se neplatnosti změny závazku pro nedostatek formy přichází v úvahu zejména v případech zneužití (dovolání se) formy. O takovém zneužití lze uvažovat např. tehdy, kdy strana vlastním chováním vzbudí v druhé smluvní straně důvodnou důvěru v to, že jednáno bude bezformálně (resp. že toto jednání akceptuje), nebo tím, že bez výhrad přijme či poskytne plnění dle neformálně změněné smlouvy. V takových případech je nutno mít na zřeteli princip důvěry, podle něhož se poskytuje zásadně ochrana té osobě, která činila právní úkon s důvěrou v určitý, jí druhou stranou prezentovaný skutkový stav. Ten, kdo vyvolal určité jednání, se nesmí ex post dovolávat vad jednotlivých úkonů, které sám způsobil.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1649/2025, ze dne 14. 4. 2026
12.05.2026 00:01
Zneužití práva u žaloby o neplatnost zpeněžení z majetkové podstaty
Žaloba podle § 289 odst. 3 insolvenčního zákona o určení neplatnosti smlouvy, kterou insolvenční správce zpeněžil majetek z majetkové podstaty prodejem mimo dražbu, může být zamítnuta pro zjevné zneužití práva, i když je smlouva jinak neplatná pro rozpor s § 295 odst. 1 a odst. 2 písm. f) insolvenčního zákona.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 131/2024, ze dne 25. 3. 2026
11.05.2026 00:02
Neúčinné právní jednání dlužníka ve prospěch osoby blízké
I. O neúčinné právní jednání dlužníka ve smyslu § 590 odst. 1 písm. c) o. z. nejde, šlo-li o tzv. ekvivalentní právní jednání, tedy jestliže druhá strana poskytla dlužníku za majetek převedený odporovaným právním jednáním skutečně (reálně) jeho obvyklou cenu nebo mu za něj jinak poskytla přiměřenou (rovnocennou) náhradu a (současně) právním jednáním dlužníka provedená změna skladby dlužníkova majetku nevedla ke ztížení uspokojení věřitelovy vykonatelné pohledávky.
II. Pro posouzení, zda kupní smlouva, kterou dlužník převede na osobu sobě blízkou ideální podíl na svých nemovitostech, je ekvivalentním právním jednáním, je určující okamžik, kdy se kupní smlouva stane účinnou.
III. To, jak dlužník následně naložil s obvyklou cenou nebo jinou přiměřenou (rovnocennou) náhradou, kterou obdržel od druhé strany za majetek převedený odporovaným právním jednáním, zásadně nemá význam pro posouzení neúčinnosti odporovaného právního jednání ve smyslu § 590 odst. 1 písm. c) o. z.
Výjimku z této zásady představuje jen situace, kdy druhá strana právního jednání „znala“ nebo „musela znát“ navíc i úmysl dlužníka použít obvyklou cenu nebo jinou přiměřenou (rovnocennou) náhradu, kterou od ní měl obdržet za majetek převedený odporovaným právním jednáním, způsobem, který ztíží nebo znemožní uspokojení věřitelovy vykonatelné pohledávky. Znalost takového (dalšího) úmyslu dlužníka však nezakládá vyvratitelná domněnka „existence a znalosti“ úmyslu dlužníka zkrátit své věřitele (cum animo fraudandi) promítnutá v § 590 odst. 1 písm. c) o. z.
To, že druhá strana právního jednání v době, kdy je dlužník činil, „znala“ nebo „musela znát“ i úmysl dlužníka naložit s reálným ekvivalentním plněním, které mu poskytuje, tak že ztíží nebo znemožní uspokojení jeho vykonatelné pohledávky, tvrdí a prokazuje věřitel, který podal odpůrčí žalobu.
IV. Jen proto, že dlužník za majetek převedený odporovaným právním jednáním obdrží reálné (skutečné) protiplnění v podobě obvyklé ceny nebo jiné přiměřené (rovnocenné) náhrady v penězích (typicky v hotovosti nebo převodem na příslušný účet u peněžního ústavu), nejde o změnu skladby dlužníkova majetku vedoucí ke ztížení uspokojení věřitelovy vykonatelné pohledávky.
V. Plní-li druhá strana právního jednání podle pokynu dlužníka svůj dluh vůči němu tím, že dlužnou částku poukáže na splnění dluhu věřiteli dlužníka, jde ve vazbě na zkoumání ekvivalentnosti právního jednání pro účely posouzení jeho neúčinnosti podle § 589 a § 590 o. z. o plnění reálné (skutečné). To platí i tehdy, plní-li druhá strana věřiteli společný solidární dluh svůj a dlužníkův vědomě, po dohodě s dlužníkem, nad rámec svého vnitřního podílu na tomto dluhu.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 666/2024, ze dne 27. 3. 2026
04.05.2026 00:01
Postoupení pohledávky z neplatné spotřebitelské smlouvy
Soud je povinen přihlédnout k absolutní neplatnosti zneužívajícího ujednání ve spotřebitelské smlouvě podle § 55 odst. 2 obč. zák. i ve sporu mezi dodavatelem a postupníkem o pohledávku z bezdůvodného obohacení vzniklého plněním spotřebitele z neplatné spotřebitelské smlouvy, jestliže postupník tuto pohledávku nabyl smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou se spotřebitelem.
Postoupení pohledávky nemá vliv na posouzení (ne)platnosti smlouvy, na jejímž základě postoupená pohledávka vznikla, uzavřené mezi postupitelem a dlužníkem. Je-li smlouva, či její část, uzavřená mezi postupitelem a dlužníkem absolutně neplatná, je soud povinen i bez návrhu k této neplatnosti přihlédnout i ve sporu mezi postupníkem a dlužníkem. Uvedené se prosadí i ve vztahu k neplatnosti zneužívajícího ujednání dle § 55 odst. 2 obč. zák.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1204/2025, ze dne 24. 3. 2026
28.04.2026 00:01
Relativní neúčinnost odmítnutí dědictví
I. Bylo-li již pravomocně rozhodnuto usnesením soudu v pozůstalostním řízení o dědictví (§ 185 z. ř. s.) tak, že jako dědic v tomto usnesení nebyl označen povinný, který odmítl dědictví poté, co mu bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce, soudní exekutor při provádění exekuce proti povinnému není oprávněn se následně dovolat podle § 44a odst. 1 ex. ř. relativní neplatnosti právního jednání spočívajícího v odmítnutí dědictví povinným.
Uvedené však nebrání tomu, aby účelu, jehož má být dosaženo při vymáhání pohledávek povinného v exekuci prostřednictvím institutu generálního inhibitoria, mohl dosáhnout věřitel při splnění zákonných podmínek (srov. § 589 a násl. o. z.) prostřednictvím dovolání se relativní neúčinnosti právního jednání dlužníka (povinného) spočívajícího v odmítnutí dědictví. Vyhověním odpůrčí žalobě věřitel získá právo uspokojit v exekuci svou pohledávku z majetku, který nabyl na základě vůči němu právně neúčinného odmítnutí dědictví někdo jiný než povinný dlužník. Vyslovení neúčinnosti odmítnutí dědictví vůči věřiteli přitom nemá vliv na závaznost rozhodnutí soudu vydaného v řízení o pozůstalosti o tom, kdo se stal zůstavitelovým dědicem.
Při naplnění podmínek § 589 a násl. o. z. se tedy může domáhat věřitel dědice (dlužníka), který odmítl dědictví, určení, že toto právní jednání dědice (dlužníka) vůči němu není právně účinné. Pasivně legitimovanou je podle § 594 o. z. v případě takové odpůrčí žaloby osoba (příp. osoby), jež získala dědické právo v rozsahu dědického práva dědice (dlužníka), který dědictví odmítl, namísto něj. Pro určení pasivní legitimace tedy podle § 594 o. z. není rozhodné, zda se řízení o pozůstalosti účastnily (příp. též uzavřely dohodu o vypořádání dědictví) jako dědici též jiné osoby, ale pouze to, který (kteří) z dědiců získal(i) dědické právo namísto dědice (dlužníka), jenž dědictví odmítl. Pouze takový dědic (takoví dědici) totiž přímo nabyl(i) prospěch (v rozsahu dědického práva dlužníka) právním jednáním spočívajícím v odmítnutí dědictví dlužníkem.
II. Odmítnutí dědictví dlužníkem jako jednostranné právní jednání adresované soudu obecně nesměřující ve prospěch konkrétní osoby určené odmítajícím dědicem zpravidla nesplňuje předpoklady právního jednání vymezeného v § 590 odst. 1 písm. c) o. z., neboť nejde ani o právní jednání mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou, ani o právní jednání učiněné dlužníkem ve prospěch osoby jemu blízké.
Nelze však vyloučit, že i takové jednostranné právní jednání dlužníka může být vzhledem ke konkrétním okolnostem, za kterých bylo dlužníkem učiněno (zejména s přihlédnutím k aktuální situaci v pozůstalostním řízení), posouzeno jako jednání dlužníka ve prospěch osoby blízké ve smyslu § 590 odst. 1 písm. c) o. z. Tak tomu bude v případě, kdy v době uskutečnění odmítnutí dědictví dlužníkem bude s přihlédnutím k aktuální jasně vymezené situaci v pozůstalostním řízení dlužníku zřejmé (zejména vzhledem k zákonné posloupnosti a dalším uvedeným pravidlům), že se v případě odmítnutí dědictví namísto něj stane dědicem (neodmítne-li také sama dědictví) konkrétní osoba blízká, příp. osoby blízké dlužníku. V této situaci bude možné odmítnutí dědictví dlužníkem považovat za jednání zaměřené na osobu jemu blízkou a její prospěch.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3243/2024, ze dne 18. 3. 2026
07.04.2026 00:01
Pravidla výkladu pokynu k výkonu práce
Pokyn k výkonu práce není právním jednáním, ale toliko tzv. faktickým jednáním. Na tzv. faktické jednání nedopadají důvody neplatnosti; vznikne-li o něm pochybnost, lze ho posoudit pouze z pohledu, zda k němu vůbec došlo a zda bylo učiněno tím, kdo byl k němu oprávněn.
Pro potřeby praktického života (pro každodenní realizaci práv a povinností z pracovněprávních vztahů) je však na místě, aby se pravidla pro výklad projevu vůle u právního jednání v pracovněprávních vztazích použila obdobně i pro výklad projevu vůle u tzv. faktického jednání v pracovněprávních vztazích, a tedy i pro výklad pokynu k výkonu práce.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3349/2024, ze dne 26. 2. 2026
11.03.2026 00:00
Neplatnost smluvního ujednání o nakládání s ornicí při skrývce
Účelem a smyslem zákona o ochraně zemědělského půdního fondu je ochrana zemědělského půdního fondu jako základního přírodního bohatství. Tento smysl a účel zákona vyžaduje, aby smluvní ujednání, jehož obsahem je povinnost nakládat s ornicí (či hlouběji uloženými zúrodnění schopnými zeminami) při skrývce způsobem, který je v rozporu s ustanovením § 8 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně zemědělského půdního fondu (či na jeho základě vydaným rozhodnutím orgánu ochrany zemědělského půdního fondu), bylo absolutně neplatné ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor se zákonem a zjevné narušení veřejného pořádku.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 750/2025, ze dne 21. 1. 2026
11.11.2025 00:01
K neplatnosti právního jednání souvisejícího s trestnou činností
Sankce v podobě absolutní neplatnosti právního jednání souvisejícího s trestnou činností podle § 588 o. z. nastává pouze v případě, kdy znaky skutkové podstaty trestného činu naplnilo jednání všech účastníků, a to za současného splnění předpokladu, že právní jednání, které odporuje zákonu, taktéž zjevně narušuje veřejný pořádek. Směřuje-li protiprávní jednání jednoho účastníka vůči druhému, jde zpravidla o důvod relativní neplatnosti, jíž se může dovolat dotčená strana (§ 586 o. z.).
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 267/2025, ze dne 30. 9. 2025
30.10.2025 00:02
Požadavek podpisů na téže listině při realizaci předkupního práva
Požadavek podpisů na téže listině ve smyslu § 561 odst. 2 o. z. se uplatní také vzhledem k ofertě i akceptaci nabídky na využití předkupního práva, pokud má tato nabídka být sama způsobilá zřizovat nebo převádět věcné právo k nemovité věci.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 1520/2025, ze dne 23. 9. 2025
07.08.2025 00:01
Platnost nabídky učiněné prostřednictvím podepsaného průvodního dopisu
I. Návrh na uzavření smlouvy o koupi akcií podle § 183g odst. 1 obch. zák. je řádně učiněn i tehdy, je-li text samotné navrhované smlouvy nepodepsanou přílohou podepsaného průvodního dopisu, z něhož jednoznačně plyne vůle oferenta (navrhovatele) učinit nabídku a být vázán smlouvou o obsahu uvedeném v příloze v případě jejího přijetí.
II. Lze jistě souhlasit s odvolacím soudem, že bylo na navrhovatelích, aby spolu s návrhem na uzavření smlouvy adresátu návrhu tvrdili a doložili skutečnosti osvědčující jejich vlastnické právo k akciím, jež mu chtěli prodat, jakož i to, že jsou osobami oprávněnými nabídku prodeje akcií podle § 183g odst. 1 obch. zák. učinit. Adresáta návrhu na uzavření smlouvy nepochybně nelze nutit k přijetí návrhu na uzavření smlouvy, nemá-li tyto skutečnosti od navrhovatelů doloženy. Jelikož zákon nestanoví jinak, postačí, prokážou-li uvedené skutečnosti navrhovatelé (až) v soudním řízení, v němž se budou na adresátu návrhu na uzavření smlouvy domáhat uzavření smlouvy nebo po něm požadovat náhradu škody způsobené jim porušením závazku uzavřít smlouvu. Pro rozsudek soudu je totiž zásadně rozhodující stav v době jeho vyhlášení.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 851/2024, ze dne 23. 7. 2025
23.07.2025 00:01
K výkladu dohody o zrušení smlouvy o zřeknutí se dědického práva
Smlouva o zřeknutí se dědického práva (tzv. renunciační smlouva) podle § 1484 o. z. je dvoustranným právním jednáním mezi (budoucím) zůstavitelem a pravděpodobným (presumptivním či budoucím) dědicem (renunciantem), který se zříká svého (budoucího) dědického práva po zůstaviteli. Ujednání (dohoda) o zrušení smlouvy o zřeknutí se dědického práva je rovněž dvoustranným právním jednáním mezi zůstavitelem a renunciantem, jímž se ruší práva a povinnosti plynoucí z mezi nimi dříve uzavřené smlouvy o zřeknutí se dědického práva. Při posuzování její určitosti je třeba postupovat v souladu s interpretačními pravidly dle § 555 a násl. o. z. a dát přednost výkladu, který nezakládá neplatnost právního jednání.
Nepřesnost v označení osoby notáře, který původní renunciační smlouvu sepsal, nezpůsobuje sama o sobě neurčitost či zdánlivost zrušovací dohody, lze-li i přesto bez pochybností dovodit, která konkrétní smlouva měla být zrušena (např. proto, že mezi stranami byla v daném období uzavřena jediná taková smlouva).
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 1323/2025, ze dne 18. 6. 2025
18.07.2025 00:06
ÚS: Podání opatřené elektronickým podpisem
Je-li podání ve věci samé opatřeno uznávaným elektronickým podpisem (§ 6 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce) a zasláno e-mailem jako příloha, není již třeba, aby byl takovým podpisem opatřen samotný e-mail. Pokud přesto civilní soud k podání nepřihlédne, poruší tím právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 3261/24, ze dne 11. 6. 2025
15.07.2025 00:01
K výkladu smlouvy podléhající povinnému uveřejnění
Sama skutečnost, že obsah určité listiny nebo jiná okolnost související s právním jednáním stran netvoří samy o sobě součást jejich smluvního ujednání (tedy že na základě takové listiny či okolnosti nevznikají stranám práva a povinnosti), nikterak nevylučuje, aby se k takové listině či okolnosti přihlédlo za účelem výkladu obsahu smlouvy uzavřené mezi stranami, jež strany zavazuje a z níž práva a povinnosti stranám vznikají.
Má-li tedy soud při zjišťování úmyslu stran při výkladu smlouvy přihlédnout k okolnostem právního jednání ve smyslu § 556 odst. 2 o. z., nemohou být pro výklad takového právního jednání významné jen (výhradně) takové projevy vůle stran, které by samy o sobě představovaly právní jednání stran, resp. by byly součástmi jimi uzavřené smlouvy. Jinak řečeno, sama skutečnost, že okolnosti související s právním jednáním stran, včetně projevů vůle, které zakládají zavedenou praxi stran, popřípadě předcházely právnímu jednání nebo jimi strany daly najevo, jaký obsah právnímu jednání přikládají, samy o sobě nezakládají závazková práva a povinnosti stran ve smyslu § 1723 o. z., neznamená, že k těmto okolnostem nelze přihlížet při zjišťování úmyslu stran v rámci výkladu obsahu právního jednání podle § 556 o. z.
Skutečnost, že určitá listina (např. příloha či odkazovaný dokument), na kterou smlouva podléhající povinnému uveřejnění odkazuje, nebyla uveřejněna v registru smluv, tak nebrání tomu, aby soud k obsahu této listiny přihlédl při výkladu projevu vůle stran (§ 556 o. z.) a zjišťování jejich skutečného úmyslu ohledně obsahu účinné (uveřejněné) části smlouvy.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3247/2024, ze dne 30. 4. 2025
23.06.2025 00:02
Následky právního jednání osoby jednající v duševní poruše
I. Smyslem a účelem úpravy § 581 věty druhé o. z. je především ochrana osob jednajících v duševní poruše. Ochrana osoby bez dostatečné schopnosti právně jednat má přednost před ochranou dobré víry kontrahentů. Právním následkem jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat, je zásadně jeho neplatnost. Protože právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat, zásadně narušuje veřejný pořádek, jde o neplatnost absolutní.
K neplatnosti právního jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat, tak soud přihlédne zásadně bez návrhu, neboť takové právní jednání je v rozporu se zákonem a zjevně narušuje veřejný pořádek.
II. Vzhledem k dovolacím důvodům a skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů dovolací soud nemohl řešit otázku posouzení možných právních následků jednání osoby stižené duševní poruchou, které by bylo např. výlučně ve prospěch takové osoby, což je vždy nezbytné posuzovat vzhledem k okolnostem jednotlivého případu, neboť s právy jsou zpravidla nerozlučně spojeny i určité povinnosti. Stejně tak se dovolací soud nezabýval např. výkladem ustanovení § 2066 o. z., podle něhož osoba omezená ve svéprávnosti je způsobilá darovat a přijmout dar malé hodnoty nebo dar vzhledem k okolnostem obvyklý, a s tím spojenou otázkou, zdali i na jednání osob jednajících v duševní poruše by bylo jinak třeba aplikovat tato pravidla o významu darování daru malé hodnoty nebo daru vzhledem k okolnostem obvyklému. V projednávané věci, v níž byla darována nemovitost, o takovou situaci nešlo.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3870/2023, ze dne 28. 5. 2025
09.06.2025 00:01
Vrácení plnění ze smlouvy uzavřené jedním z manželů bez souhlasu druhého
Uzavřel-li jen jeden manžel bez souhlasu druhého s třetí osobou smlouvu vztahující se k věci týkající se jejich společného jmění a opomenutý manžel v souladu s § 714 odst. 2 o. z. uplatní námitku relativní neplatnosti této smlouvy, je podle § 2993 o. z. aktivně věcně legitimován k uplatnění nároku vůči třetí osobě na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v plnění podle této neplatné smlouvy každý z manželů, nikoli pouze manžel, který neplatnou smlouvu uzavřel.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 3263/2024, ze dne 23. 4. 2025
07.04.2025 00:02
Schválení podání žaloby za nezletilého opatrovnickým soudem
I v poměrech právní úpravy účinné od 1. 7. 2021 je pro podání žaloby za nezletilého proti státu z důvodu tvrzené majetkové nebo nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem třeba schválení opatrovnického soudu.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 1845/2024, ze dne 26. 2. 2025
02.04.2025 00:01
Řízení o obecné odpůrčí žalobě po zahájení insolvenčního řízení
Skutečnost, že zahájením insolvenčního řízení na majetek dlužníka nastal (ze zákona) účinek předjímaný ustanovením § 239 odst. 1 věty druhé insolvenčního zákona (tedy že nelze pokračovat v řízení o obecné odpůrčí žalobě, kterou se dlužníkův věřitel domáhá vůči některé z osob uvedených v § 594 o. z. určení, že dlužníkovo právní jednání není vůči němu právně účinné), není (nemůže být) důvodem pro vydání usnesení o přerušení řízení (o obecné odpůrčí žalobě) podle § 109 odst. 1 o. s. ř.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 261/2025, ze dne 13. 3. 2025
28.03.2025 00:05
ÚS: Posouzení právního poměru mezi soukromou VŠ a studentkou
1. Pokud soud řádně neodůvodní své právní závěry, porušuje tím právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
2. Při posuzování neplatnosti soukromoprávního jednání pro rozpor s předpisy práva veřejného je třeba vždy zohlednit, zda smysl a účel zákona vyžaduje, aby mělo porušení veřejnoprávní povinnosti za následek i neplatnost soukromoprávního jednání (§ 580 občanského zákoníku).
3. K porušení práva na soudní ochranu v podobě nedostatečného odůvodnění soudního rozhodnutí může dojít tehdy, pokud soud některé námitky či argumenty zcela pomine, ale také tehdy, pokud na určitou námitku sice zareaguje, ovšem zjevně nedostatečně či nesrozumitelně.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2694/24, ze dne 19. 2. 2025