// Profipravo.cz / Ostatní

Ostatní

03.05.2021 00:01

K pojmu „smlouva o přepravě osoby“ uvedenému v § 1840 písm. h) o. z.

Za použití eurokonformního výkladu ustanovení § 1840 písm. h) o. z. je nutné dospět k závěru, že smlouvou o přepravě osoby se zde rozumí i smlouvy s přepravou osoby související.

Aplikováno na projednávanou věc je zřejmé, že smlouva uzavřená mezi účastníky řízení (o koupi letenky) spadá pod výjimku uvedenou v § 1840 písm. h) o. z., důsledkem čehož je vyloučení aplikace § 1820 až § 1839 o. z. Lze dodat, že výhrada § 1840 písm. h) o. z. se uplatní bez ohledu na právní kvalifikaci smlouvy jako smlouvy zprostředkovatelské či innominátního kontraktu, protože jde o smlouvu spotřebitelskou uzavřenou distančním způsobem.

Předestřený výklad není právem nedovoleným rozšířením jazykově jednoznačného znění pojmu „smlouva o přepravě osoby“ uvedeného v § 1840 písm. h) o. z. V případě sporného znění právního předpisu se uplatní domněnka in favorem conventionis, ze které plyne, že se náš zákonodárce nehodlal odchýlit od účelu sledovaného unijním právem, takže v pochybnostech je nutno sledovat výklad podaný orgány Evropské unie. Z pohledu prosazování unijního práva přitom není rozhodující doslovné znění vnitrostátního předpisu, nýbrž jeho eurokonformní výklad; jinak řečeno, lze-li určité vnitrostátní ustanovení vyložit eurokonformně, není třeba jej z právního řádu odstraňovat.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1217/2020, ze dne 27. 1. 2021


20.04.2021 00:01

Určení organizační složky státu příslušné k hospodaření s pozemky

Pro určení příslušnosti organizační složky k hospodaření s majetkem státu je podstatný charakter (povaha) majetku; stát pak hospodaří se svým majetkem prostřednictvím těch organizačních složek, které jej potřebují k plnění funkcí státu nebo jiných úkolů v rámci své působnosti nebo stanoveného předmětu činnosti. Zemědělské nemovitosti ve vlastnictví státu spravoval podle § 17 zákona o půdě Pozemkový fond ČR; nástupcem Pozemkového fondu ČR je Státní pozemkový úřad. Do působnosti Státního pozemkového úřadu tedy spadá hospodaření se zemědělskými pozemky, a to včetně těch, které byly nově nabyty státem na základě zákona o půdě, ledaže by jich bylo zapotřebí k plnění specifických funkcí nebo úkolů příslušejících jiným organizačním složkám. Tato pravidla se přitom uplatní bez ohledu na právní důvod, na základě něhož se nemovitosti do vlastnictví státu dostaly.

Pro posouzení, zda jde o zemědělský pozemek, tj. zda pozemek tvoří součást zemědělského půdního fondu, může být rozhodující i jen jeho skutečný stav (dlouhodobý faktický způsob jeho obhospodařování), odporující případně (kupř. v důsledku pochybení správních orgánů) jeho evidenčnímu stavu.

Jestliže v posuzované věci jsou předmětné pozemky zemědělskými nemovitostmi podle § 2 písm. b) bodu 1. zákona o majetkovém vyrovnání, pak se odvolací soud odchýlil od právní úpravy a judikatury, nepřisuzoval-li odpovídající význam jejich zemědělskému charakteru a od něj se odvíjející potencialitě příslušnosti hospodaření Státního pozemkového úřadu, a to jak v rovině hmotněprávní (§ 6 a § 7 zákona o majetkovém vyrovnání), tak v rovině procesního práva.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2902/2020, ze dne 12. 1. 2021


19.04.2021 00:02

Určení otcovství k dosud nenarozenému dítěti

I. Postupem podle ustanovení § 777 o. z. nelze určit otcovství k dosud nenarozenému dítěti.

II. Návrh na určení otcovství k nenarozenému dítěti v řízení podle ustanovení § 416 z. ř. s. soud zamítne.

podle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 202/2020, ze dne 14. 4. 2021


19.04.2021 00:01

Popření otcovství domnělým biologickým otcem

Právní úprava nepřiznává putativnímu otci aktivní legitimaci k popření otcovství manžela matky.

Ani za okolností daných v projednávané věci, spočívajících v tom, že matka byla v rozvodovém řízení, v době těhotenství žila s domnělým biologickým otcem, a žila s ním ještě i po několik měsíců po porodu, než vzala návrh na rozvod zpět a vrátila se i s nezletilým ke svému manželovi, nepředstavuje neumožnění domnělému biologickému otci popřít otcovství manžela matky porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 3122/16 předestřel dvě varianty, jak se může domnělý biologický otec domoci práva udržovat vztah s dítětem, o němž tvrdí, že je jeho. Jednak může podat návrh na určení příbuzenství podle ustanovení § 771 o. z., na který by v případě úspěchu mohl navazovat návrh na určení styku podle ustanovení § 927 o. z., druhou možností je přímé podání návrhu podle ustanovení § 927 o. z., kdy by se otázka příbuzenství podle ustanovení § 771 o. z. řešila již přímo v rámci řízení o návrhu podle ustanovení § 927 o. z.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 1679/2020, ze dne 14. 1. 2021


09.04.2021 00:03

NSS: Zvláštní tarifní hodnota pro věci sociálního zabezpečení

Zvláštní tarifní hodnota pro věci sociálního zabezpečení dle § 9 odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, obecně neporušuje zásadu rovnosti (čl. 1, čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) ve spojení s právem podnikat a právem získávat prostředky pro své životní potřeby prací podle čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny.

(Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2020, čj. 6 Ads 209/2019-62)


07.04.2021 00:01

Postup ředitele školy při stanovení rozsahu a obsahu komisionální zkoušky

Při veškeré činnosti ředitele školy se nejedná vždy o výkon státní správy, nýbrž jen tam, kde byl zákonem nebo na základě zákona tento výkon státní správy řediteli školy svěřen.

Postup ředitele školy při stanovení rozsahu a obsahu komisionální zkoušky podle § 69 odst. 9 ŠkZ a podle § 6 odst. 4 ŠkV není výkonem státní správy ve smyslu § 3 písm. b) OdpŠk a tudíž nemůže ani v případě nesprávnosti založit odpovědnost státu za nesprávný úřední postup podle § 13 OdpŠk.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 125/2020, ze dne 30. 12. 2020


01.04.2021 00:01

ÚS: Respektování nejlepšího zájmu dítěte

K přání dítěte Ústavní soud již dříve konstatoval, že za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, je nutné jeho přání považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu. Současně však není možné, aby obecné soudy, své rozhodnutí založily toliko na jeho jednou vysloveném přání za konkrétních specifických okolností, a nikoliv na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů, a to i při rozhodování o určení místa bydliště a místa výkonu povinné školní docházky.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1338/20, ze dne 3. 3. 2021


24.03.2021 00:01

Řízení o neplatnosti vyloučení člena spolku podle § 242 o. z.

I. Nevyužije-li člen spolku možnosti dané zákonem (§ 241 o. z.), popř. (v souladu se zákonem) stanovami, požádat o přezkum rozhodnutí o svém vyloučení příslušný orgán spolku, ztrácí možnost podat návrh na zahájení soudního řízení podle § 242 o. z., proces jeho vyloučení je završen a jeho členství ve spolku zaniká. Soulad vyloučení se zákonem či se stanovami již nemůže být posouzen.

Obdobně, podá-li sice vylučovaný člen návrh podle § 241 o. z., ale následně se již proti rozhodnutí rozhodčí komise (či jiného stanovami určeného orgánu) nebrání postupem podle § 242 o. z., nemůže již být soulad jeho vyloučení se zákonem či se stanovami posuzován v jiném řízení.

Podá-li vylučovaný člen spolku návrh na zahájení řízení o neplatnosti vyloučení podle § 242 o. z., aniž by se pokusil (v souladu s § 241 o. z. a stanovami spolku) dosáhnout nápravy uvnitř spolku, soud jeho návrh (bez dalšího) zamítne, neboť nejsou naplněny předpoklady, za nichž soud může platnost vyloučení přezkoumat.

Výše popsané závěry se přitom uplatní i v případě, že jak o vyloučení člena spolku (§ 240 odst. 1 o. z.), tak i o návrhu na přezkoumání vyloučení (§ 241 o. z.) rozhoduje podle stanov spolku jeho členská schůze.

II. Pro rozhodnutí v řízení o neplatnosti vyloučení podle § 242 o. z. je rozhodující stav v době jeho vydání. V řízení podle § 242 o. z. přitom soud rozhoduje o (ne)platnosti vyloučení, nikoliv (jako je tomu v řízení podle § 258 o. z.) o (ne)platnosti konkrétního (návrhem napadeného) rozhodnutí orgánu spolku. Není tudíž potřebné, aby navrhovatel (poté, kdy příslušný orgán spolku rozhodne podle § 241 o. z.) změnil svůj návrh na zahájení soudního řízení podle § 242 o. z. (předmět řízení zůstává týž, přezkum platnosti vyloučení). Toliko dochází k naplnění podmínky, bez níž soud (zásadně) nemůže návrhu podle § 242 o. z. vyhovět (výjimku by za určitých okolností mohla představovat situace, kdy příslušný orgán o návrhu vylučovaného člena podle § 241 o. z. bez zbytečného odkladu nerozhodne a spolek s vylučovaným členem jedná tak, jako by jeho členství zaniklo).

Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že ačkoliv byl návrh na zahájení soudního řízení podán předčasně (dříve, než členská schůze spolku rozhodla o návrhu podle § 241 o. z.), ke dni vydání rozhodnutí soudu prvního stupně byla podmínka vyčerpání vnitrospolkového přezkumu splněna a soud tudíž mohl návrhu v případě jeho důvodnosti vyhovět.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1703/2019, ze dne 16. 12. 2020


24.03.2021 00:00

Právní stav po zrušení změny územního plánu

Dojde-li ke zrušení změny územního plánu, vstoupí v účinnost územní plán v podobě před zrušenou změnou.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2974/2020, ze dne 8. 12. 2020


16.02.2021 00:02

Návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku

I. Kromě člena spolku je oprávněn podat návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku i ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany. Smyslem (účelem) přiznání oprávnění nečlenovi spolku domáhat se vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku je ochrana takového jeho zájmu, jenž převáží právo spolku (jeho orgánů) spravovat si své vnitřní záležitosti nezávisle na třetích osobách.

Právo domáhat se vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku bude mít zejména nositel právního zájmu, tj. ten, komu takové rozhodnutí ukládá povinnost, odebírá právo, popř. jinak mění jeho právní postavení, a to bez ohledu na to, zda orgán spolku měl působnost v této záležitosti vůbec rozhodnout. Výjimečně lze též připustit ochranu jiného než právního zájmu nečlena spolku, bude-li zásah do tohoto zájmu natolik intenzivní, že se poskytnutí takové ochrany bude jevit jako zjevně spravedlivé.

Uvažovat lze například o právu členů volených orgánů spolku domáhat se vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku, které zasahuje do vztahu mezi nimi a spolkem, popř. které se týká záležitostí spadajících do působnosti dotčeného voleného orgánu. Zájem hodný právní ochrany v takovém případě může spočívat v povinnosti vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře.

Za zájem hodný právní ochrany ve smyslu § 258 o. z. naopak nelze bez dalšího považovat např. pouze obecně vymezený společenský (veřejný) zájem na tom, aby rozhodnutí orgánu spolku bylo v souladu se zákonem (stanovami), a to ani tehdy, jde-li o právnickou osobu založenou za účelem zastoupení zájmů České republiky v mezinárodních nevládních organizacích. Stejně tak nepostačuje, založí-li navrhovatel, který není členem spolku, svou aktivní věcnou legitimaci pouhým poukazem na zájem samotného spolku nebo jeho členů na tom, aby napadené rozhodnutí orgánu spolku „netrpělo vadami“, anebo na „dlouhodobé nespokojenosti s vnitřním uspořádáním poměrů ve spolku, s jeho vedením a s manažerskými praktikami a z kritiky činnosti spolku“.

II. Navrhovatel musí být členem spolku, resp. musí mít zájem hodný právní ochrany na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku, nikoliv (pouze) v době zahájení řízení, nýbrž především v době vyhlášení rozhodnutí soudu ve věci samé (ať už jde o rozhodnutí soudu prvního stupně nebo soudu odvolacího). Ztratí-li v průběhu řízení tuto vlastnost, přestává být osobou aktivně věcně legitimovanou, což se projeví v rozhodnutí o zamítnutí podaného návrhu. Zanikne-li navrhovateli v průběhu řízení členství ve spolku, může být i přes tuto skutečnost s návrhem úspěšný, prokáže-li, že má na vyslovení neplatnosti napadeného rozhodnutí orgánu spolku zájem hodný právní ochrany.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 458/2019, ze dne 25. 11. 2020


16.02.2021 00:01

Smlouva mezi občanským sdružením a členem jeho statutárního orgánu

I podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 bylo v případě člena statutárního orgánu občanského sdružení možné, aby se vztah mezi ním a občanským sdružením řídil – vedle zákona o sdružování občanů a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku – smlouvou upravující výkon funkce (plnění povinností spadajících do působnosti statutárního orgánu).

Tato smlouva není (jako celek) neplatná jen proto, že ji smluvní strany „podřídily“ režimu zákoníku práce. Jakkoliv nezaloží mezi stranami pracovněprávní poměr (člen statutárního orgánu se na jejím základě nestane zaměstnancem občanského sdružení), její ujednání, která neodporují kogentním právním normám, smluvní strany zavazují.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1597/2019, ze dne 11. 11. 2020


12.02.2021 00:06

ÚS: Uznání rozhodnutí o osvojení dítěte registrovanými partnery

Požadavek zákona o mezinárodním právu soukromém (§ 63 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb.), aby cizí rozhodnutí o osvojení pro účely jeho uznání v České republice bylo v souladu s hmotněprávními ustanoveními českého práva, není v rozporu s předpisy ústavního pořádku. Jde o projev suverenity České republiky v podobě primátu českého práva na území České republiky, tím spíše, jde-li o otázku statusovou (pravidla pro osvojení), v níž má ústřední roli zákonodárce s ohledem na společenské a kulturní prostředí.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 6/20, ze dne 15. 12. 2020


11.12.2020 00:05

ÚS: K zadržení dítěte ve smyslu Haagské úmluvy

Dočasné svěření nezletilé do péče nestranné třetí osoby (krizového centra) neznamenalo jakýsi přechod odpovědnosti za akt (za)držení nezletilé v rozporu s vůlí stěžovatelky (matky) z vedlejších účastníků (prarodičů) na tento třetí subjekt. Zadržení dítěte ve smyslu Haagské úmluvy má vždy svého původce či více původců, kteří jsou jeho prvotními činiteli, a jsou proto za takový akt odpovědní bez ohledu na to, jak s dítětem později zacházejí, včetně jeho případného „svěření“ jiné osobě.

Určení obvyklého bydliště nezletilého dítěte je výsadou rodiče, jemuž svědčí právo (a zároveň povinnost) péče o dítě a jeho výchovu podle čl. 32 odst. 4 Listiny, a nikoli jeho prarodičů. Nezletilé dítě své rodiče následuje v „dobrém i špatném“. Není přípustné, aby kdokoli (včetně prarodičů) svémocně odňal dítě rodiči, má-li jiný názor na jeho výchovu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1319/20, ze dne 30. 11. 2020


11.12.2020 00:04

ÚS: Rozhodování o zpětném snížení výživného dětem

Při rozhodování o zpětném snížení výživného dětem nelze zasahovat do splatnosti dříve splatného dluhu na výživném v té části, ve které soud tuto výši výživného uznává pro dané období jako oprávněnou.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 474/20, ze dne 3. 11. 2020


27.11.2020 00:04

ÚS: Negativní registr dlužníků (spotřebitelů)

Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění zákona č. 378/2015 Sb., obsahuje v § 20z odst. 1 komplexní a podrobnou úpravu podmínek, za nichž mohou prodávající získávat informaci o úvěruschopnosti spotřebitelů i bez jejich souhlasu. Tato úprava ve svém souhrnu představuje dostatečné záruky proti nepřiměřenému šíření osobních údajů spotřebitelů. Ustanovení § 20z odst. 1 věty třetí a čtvrté zákona o ochraně spotřebitele jsou v souladu s ústavním pořádkem a lze je vyložit způsobem souladným s čl. 8 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie. Tato ustanovení představují zásah do práva spotřebitelů na soukromí a na informační sebeurčení ve smyslu práva podle čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, neústí však v porušení těchto ústavně zaručených práv, neboť zásah je vyvažován silným veřejným zájmem na předcházení předlužování spotřebitelů. Tento veřejný zájem se pojí s oprávněnými zájmy podnikatelů nabízejících spotřebitelům finanční služby.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 10/17, ze dne 3. 11. 2020


20.11.2020 00:02

ÚS: Kolize povinnosti mlčenlivosti s právem na obhajobu

Vyžaduje-li účinná obhajoba advokáta prolomení povinnosti mlčenlivosti advokáta dle § 21 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, pak právo advokáta na obhajobu dle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod nad touto povinností převáží. I v takových případech však advokát musí dbát oprávněných zájmů svého klienta a z povinnosti mlčenlivosti je vyňat jen v rozsahu nutném pro svou účinnou obhajobu. Tento rozsah je zásadně advokát oprávněn posoudit sám, a odpovědnost za porušení povinnosti mlčenlivosti proto nese jen tehdy, jestliže zjevně zneužil svého práva k účelu nezpůsobilému k jeho účinné obhajobě přispět.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 4071/19, ze dne 14. 10. 2020


27.10.2020 00:02

Formulace rozsudku omezujícího způsobilost samostatně právně jednat

I. Při vymezení rozsahu, v jakém soud omezuje způsobilost posuzované samostatně právně jednat v oblasti občanskoprávních majetkových vztahů, lze (a obvykle tomu tak je) rozsah omezení svéprávnosti definovat pomocí vyčíslení ekonomické hodnoty nepřímého předmětu právního vztahu. Již z povahy věci pak vyplývá, že je nezbytné vztáhnout tento limit vždy k právnímu jednání. Může se tak stát jak k právnímu jednání jedinému, tak k množině právních jednání, která jsou učiněna za konkrétní časové období, např. denní, týdenní, měsíční.

Z formulace výroku předmětného rozsudku vymezující rozsah, v jakém způsobilost posuzované samostatně právně jednat soud omezil tak, že „(…) není způsobilá nakládat s majetkem a spravovat jej nad rámec částky 4 000 Kč (…)“, není zřejmé, zda stanovený limit ve výši 4 000 Kč soud váže k jednomu právnímu jednání nebo k vícero právním jednáním, přičemž pro tento případ jejich množinu ani nedefinoval (typicky konkrétním časovým obdobím). Takto zformulované vymezení rozsahu, v jakém není posuzovaná způsobilá samostatně právně jednat pro oblast majetkových právních vztahů není v souladu s ustanovením § 155 odst. 1 a § 40 odst. 2 z. ř. s.

II. V rozsudku, jímž soud omezuje svéprávnost člověka, nelze zástupně, za použití zkratek (apod., atp., atd.), vymezit rozsah, v jakém je způsobilost člověka samostatně právně jednat omezována.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 844/2020, ze dne 29. 7. 2020


21.10.2020 00:00

Přechod závazku k zaplacení úroku z prodlení na operátora trhu

Pokud při nezaplacení některé z forem podpory provozovatelem přenosové nebo regionální distribuční soustavy vzniklo do 31. 12. 2012 prodlení zakládající jeho povinnost zaplatit výrobci elektřiny úrok z prodlení (lhostejno, zda ve smluvní či zákonné výši), přecházel na operátora trhu podle § 54 odst. 13 zák. č. 165/2012 Sb. též závazek k zaplacení úroku z prodlení, neboť důvodem i jeho vzniku bylo odmítnutí zaplacení požadovaného nároku na podporu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1264/2019, ze dne 23. 6. 2020


09.10.2020 00:05

ÚS: Další porada s klientem prostřednictvím telefonického hovoru

Ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu nijak nespecifikuje formu „další porady s klientem“, tedy neomezuje přiznání odměny advokátovi jen na případy, kdy byla porada uskutečněna za osobní přítomnosti advokáta i jeho klienta. Bez náležitého a logického odůvodnění proto není možné zúžit výklad tohoto ustanovení advokátního tarifu tak, že by pod něj neměly spadat i porady advokáta s klientem, které byly uskutečněny prostřednictvím telefonických hovorů.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1232/20, ze dne 31. 8. 2020


09.10.2020 00:00

ÚS: Nezohlednění velké vzdálenosti mezi bydlišti rodičů

Větší vzdálenost mezi bydlišti rodičů dítěte nemůže za standardních okolností jít k tíži pouze jednomu z nich a nesmí být důvodem porušení práva dítěte na styk s oběma rodiči zaručeného čl. 9 odst. 3 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a současně porušením práva jednoho z rodičů na styk s dítětem; v zájmu rovnoměrného vyvážení zátěže v takovém případě lze požadovat, aby tyto byly přeneseny proporcionálně a úměrně i na rodiče, jemuž bylo dítě svěřeno do péče.


< strana 1 / 34 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů