// Profipravo.cz / Ostatní

Ostatní

09.05.2025 00:06

ÚS: Rozhodování soudu o bydlišti dítěte

Při rozhodování o bydlišti dítěte je soud vždy povinen zohlednit nejlepší zájem dítěte. Z odůvodnění musí být zřejmé, co je v konkrétní situaci nejlepším zájmem, jak (na základě jakých kritérií) k takovému závěru soud dospěl a jak byl nejlepší zájem dítěte poměřován s dalšími důležitými zájmy či právy (viz již např. nález sp. zn. IV. ÚS 2206/23 ze dne 8. ledna 2024), včetně práv každého z rodičů. Při rozhodování o bydlišti dítěte je nutné poměřovat vhodnost přesunu bydliště z aktuálního místa obvyklého pobytu do určovaného místa. Soud musí posoudit kritéria, která se s místem, jež je těžištěm života dítěte, pojí. Významný je mimo jiné i věk dítěte i způsob výkonu rodičovských práv nerezidentním (primárně nepečujícím) rodičem. Čím déle dítě pobývá v konkrétním místě bydliště, tím silnější musí být důvody pro změnu. Čím méně nerezidentní (primárně nepečující) rodič o své vůli fakticky vykonává rodičovská práva, tím slabší je důvod pro jím požadovanou změnu bydliště dítěte. Nerespektováním těchto zásad může soud zasáhnout do práva rodiče na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 3446/24, ze dne 19. 3. 2025

09.05.2025 00:05

ÚS: Diskriminace při rozhodování o výživném mezi manžely

I. Zákonný požadavek zásadně stejné hmotné a kulturní úrovně života manželů (§ 697 občanského zákoníku) je projevem ústavního principu rovnosti mezi manžely (čl. 5 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod), resp. obecnějšího principu rovnosti mezi mužem a ženou (čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Civilní soudy musí tento princip důsledně dbát a promítnout jej do rozhodování o výživném mezi manžely.

II. Rozhodování o výživném mezi manžely (§ 697 občanského zákoníku) je komplexním úkolem, který vyžaduje posouzení celkového životního standardu u obou manželů, jejich vzájemné porovnání a vyhodnocení. Zaměří-li civilní soud svoji jen na majetkovou situaci oprávněného manžela či manželky, je jeho rozhodnutí o výživném mezi manžely neúplné, a tedy nepřezkoumatelné.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2691/24, ze dne 12. 3. 2025

06.05.2025 00:02

Zamítnutí (jinak důvodné) žaloby podle § 2 odst. 3 o. z.

I. Ustanovení § 2 odst. 3 o. z. patří mezi právní normy s relativně abstraktní (neurčitou) hypotézou, které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. I při použití normy s relativně abstraktní (neurčitou) hypotézou však musí soud vycházet ze všech okolností věci, nikoliv pouze z osobních a majetkových poměrů jedné ze stran sporu.

S ohledem na občanskoprávní zásadu, podle níž nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží [§ 3 odst. 2 písm. f) o. z.], lze zamítnutí (jinak důvodné) žaloby opřít pouze o zásadu upravenou v § 2 odst. 3 o. z. toliko ve zcela výjimečných případech a za mimořádných skutkových okolností. Těmito okolnostmi pak zpravidla nebudou (pouze) nepříznivé osobní a majetkové poměry žalovaného.

Poruší-li osoba svou právní povinnost úmyslně, a v důsledku tohoto úmyslného porušení povinnosti vznikne právo (nárok) jiné osobě, která k úmyslnému porušení povinnosti nijak nepřispěla, pak zásadně nevede ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění ve smyslu § 2 odst. 3 o. z., je-li takové právo (nárok) uplatněno u soudu, respektive soudem přiznáno.

II. Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že neposuzoval-li odvolací soud všechny rozhodné skutečnosti, zejména způsob, jakým žalovaná péči řádného hospodáře porušovala, a odepřel žalobci jeho právo pouze na základě úpravy § 2 odst. 3 o. z., je jeho úvaha (která jej vedla k zamítnutí žaloby) zjevně nepřiměřená. Termín „bílý kůň“ (tj. osoba, která ve skutečnosti nikdy neměla v úmyslu funkci člena statutárního orgánu vykonávat a je jím pouze naoko, zpravidla za účelem obcházení či porušování zákona) je dostatečně znám i laické veřejnosti. Každé svéprávné osobě s rozumem průměrného člověka musí být zřejmé, že vykonávat funkci jednatele společnosti s ručením omezeným jako „bílý kůň“ představuje porušení povinností jednatele. Žalovaná povinnost vykonávat řádně funkci jednatelky porušovala s (minimálně) nepřímým úmyslem – věděla, že její (ne)konání může porušovat zákon a pro případ, že se tak stane, s tím byla srozuměna.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 2293/2024, ze dne 25. 3. 2025

02.05.2025 00:06

ÚS: Úprava styku rodičů s dítětem nízkého věku

Upravují-li soudy styk rodiče s dítětem nízkého věku a považují-li za potřebné upravit styk zprvu v užším rozsahu jako tzv. navykací režim, musí pak současně upravit i rozsah styku po takovémto (ze své podstaty dočasném) režimu s presumpcí, že navykací režim splní svůj účel a dítě připraví na širší (pro dané životní období cílový) rozsah běžného styku, jakož i zvláštní prázdninový režim. Soudy by zásadně měly pro letní prázdniny upravovat styk odlišně od běžného roku, ledaže pro opak existují silné důvody. Těmi může být i vyloženě nízký věk dítěte. Obdobně to platí ohledně dalších prázdnin. Zároveň soudy nesmí pro budoucno pomíjet možnost upravit rozsah péče doposud nerezidentního rodiče i formou střídavé péče, a to zprvu alespoň asymetrické. Soudy i o styku rozhodují podle stavu ke dni rozhodnutí, rozhodují však o úpravě styku pro dobu budoucí, proto musí mít vizi budoucího vývoje dítěte určitého věku a přihlížet k ní. Nedodržení takových zásad může znamenat zásah do práva rodiče na péči a výchovu dítěte podle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 212/25, ze dne 12. 3. 2025

09.04.2025 00:01

Korektiv dobrých mravů při stanovení výše odměny za právní službu

Odvolací soud v posuzované věci přehlédl, že žalovaný svou obranu proti žalobkyní požadované odměně za právní zastupování založil na tom, že o výši odměny, která mu bude účtována, předem informován nebyl, a nikoliv na tom, že o její výši „měl pochybnosti“, což implikuje zcela odlišný závěr, že o výši odměny informován byl. Právní posouzení uvedené otázky je navíc v rozporu s ustálenou judikaturou, podle níž je aplikace korektivu dobrých mravů především předmětem volné úvahy soudů, přičemž je vždy nezbytné vycházet z individuálních okolností každého jednotlivého případu, které jsou založeny na skutkových zjištěních. V nyní posuzované věci dovolací soud považuje za relevantní zejména to, že žalobkyně jako advokátka měla povinnost postupovat transparentně a v zájmu svého klienta (žalovaného), a tedy mu měla předem poskytnout úplnou a jasnou informaci o ceně poskytované právní služby; nelze přehlédnout, že žalovanému náleželo ve vztahu k žalobkyni (profesionálovi) postavení slabší smluvní strany (laika); odvolací soud se uvedeným požadavkem nezabýval vůbec. Nereflektoval ani to, že žalovaný se v rámci své obrany dovolával toho, že závazkový vztah mezi účastníky je vztahem spotřebitelským. Stejně tak se měl odvolací soud vypořádat s námitkou, že pokud by byl žalovaný řádně poučen o odměně žalobkyně, nikdy by na právní zastupování za daných podmínek nepřistoupil.

Způsob, jakým se odvolací soud vypořádal s požadavkem žalovaného na poměření postupu žalobkyně korektivem dobrých mravů, nelze považovat za dostačující; proto lze uzavřít, že právní posouzení uvedené otázky je neúplné a tudíž nesprávné.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 642/2024, ze dne 26. 2. 2025

07.04.2025 00:02

Schválení podání žaloby za nezletilého opatrovnickým soudem

I v poměrech právní úpravy účinné od 1. 7. 2021 je pro podání žaloby za nezletilého proti státu z důvodu tvrzené majetkové nebo nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem třeba schválení opatrovnického soudu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 1845/2024, ze dne 26. 2. 2025

24.03.2025 00:01

K podmínkám aplikace odstavce 3 přílohy č. 6 vyhl. č. 324/2014 Sb.

Smysl a účel odstavce 3 přílohy č. 6 úhradové vyhlášky č. 324/2014 Sb., který spočíval ve stanovení výjimky z aplikace dalšího regulačního omezení (snižování hodnoty bodu) pro absenci samotných důvodů takové regulace, nevyžadoval, aby poskytovatel zdravotní péče kromě jediné podmínky v tomto ustanovení výslovně uvedené musel současně prokazovat, že by mu regulovaná výše úhrady znemožňovala dosažení alespoň přiměřeného zisku.

Uzavřel-li tedy odvolací soud v napadeném rozhodnutí, že odstavec 3 přílohy č. 6 úhradové vyhlášky je možné aplikovat pouze v případě nemožnosti poskytovatele zdravotní péče dosáhnout alespoň přiměřeného zisku, tj. že podmínkou použití předmětného ustanovení není jenom povinnost poskytovatele (v něm výslovně vyjádřená) odůvodnit „nezbytnost poskytnutí hrazených služeb pojištěncům, na něž vykázal více bodů, než je jeho referenční průměr na jednoho unikátního pojištěnce, na jejichž základě došlo v hodnoceném období k překročení referenčního průměrného počtu bodů na jednoho unikátního pojištěnce“, ale rovněž i povinnost tvrdit a prokázat nemožnost dosažení přiměřeného zisku a zásah do práva na podnikání, a zamítl-li žalobu pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního ohledně skutečnosti, že „došlo k zásahu do zaručeného práva na podnikání“, založil napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3657/2023, ze dne 4. 2. 2025

21.03.2025 00:05

ÚS: Rozhodování o (a)symetrickém rozložení střídavé péče

I. Ze zákona ani z ústavního pořádku nevyplývá, že by výchozím modelem pro úvahy soudu o rozložení péče o nezletilé děti měla být zcela symetrická střídavá péče (tedy rozložená 50:50). Jakékoli uspořádání poměrů dítěte musí být v jeho nejlepším zájmu, který je třeba identifikovat na základě pečlivého zhodnocení všech relevantních okolností případu.

II. Změna poměrů odůvodňující nové rozhodnutí týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti může spočívat i ve změně postoje dítěte.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2364/24, ze dne 5. 2. 2025

21.03.2025 00:04

ÚS: Smlouva o vzdělávání na soukromé vysoké škole

I. Při uplatnění zákonné výluky z dovolání musí Nejvyšší soud pamatovat na výjimku u vztahů ze spotřebitelských smluv [§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.], jinak poruší právo na přístup k soudu.

II. Povaha činnosti či plnění veřejných úkolů (poskytování vzdělávání) soukromou vysokou školou nevylučuje, aby měla smlouva o vzdělávání na soukromé vysoké škole pro účely ochrany spotřebitele povahu smlouvy spotřebitelské (§ 1810 občanského zákoníku).

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2093/24, ze dne 5. 2. 2025

18.03.2025 00:02

Promlčení nároku na zaplacení ceny na úhradu nákladů POZE

Promlčení nároku na zaplacení ceny na úhradu nákladů POZE podle § 28 odst. 4 písm. b) zák. č. 165/2012 Sb., ve znění zák. č. 310/2013 Sb., se v rozhodném období od 2. 10. 2013 do 31. 12. 2013 posuzuje podle obchodního zákoníku. Vztah mezi výrobcem elektřiny a provozovatelem distribuční soustavy je v tomto případě soukromoprávním vztahem mezi podnikateli, který se týká jejich podnikatelské činnosti, a proto se v otázkách neupravených speciálními předpisy v rozhodném období řídí obchodním zákoníkem, včetně úpravy promlčení.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2190/2024, ze dne 28. 1. 2025

17.03.2025 00:02

Prodloužení promlčecí doby dle § 401 obch. zák. ve spotřebitelské smlouvě

I. Konkrétní ujednání ve spotřebitelské smlouvě o prodloužení promlčecí doby ve smyslu § 401 obchodního zákoníku je nutné posoudit rovněž z hlediska toho, zda se neodchyluje od zákona v neprospěch spotřebitele, zda se spotřebitel nevzdává práv, která mu zákon poskytuje, nebo jinak nezhoršuje své smluvní postavení (§ 55 odst. 1 obč. zák.), a zda takové ujednání v rozporu s požadavkem dobré víry neznamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (§ 56 odst. 1 obč. zák.).

II. Odvolací soud v nyní posuzované věci aplikaci § 55 a § 56 obč. zák. zvažoval a uzavřel přitom, že „se ze spisu nepodávají žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že prohlášení o prodloužení promlčecí doby v této věci zhoršilo postavení dlužníků a že, v rozporu s principem dobré víry, znamená značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran“, a že „v poměrech nyní posuzované věci není prodloužení promlčecí doby na deset let v rozporu s § 55 a § 56 obč. zák.“ Tento závěr odvolacího soudu však neodpovídá učiněným skutkovým zjištěním, podle nichž si strany úvěrové smlouvy sjednaly prodloužení promlčecí doby pouze u práv věřitele (banky). Ze samotné smlouvy o úvěru tak vyplývá, že ujednání o prodloužení promlčecí doby (stejně tak jako čl. 10.8 všeobecných obchodních podmínek) bylo toliko ve prospěch věřitele. Naopak nebylo učiněno žádné skutkové zjištění, které by v posuzovaném případě odůvodnilo závěr, že ve výsledku se smluvní postavení dlužníků (spotřebitelů) nezhoršilo. Jediný důsledek, který pro dlužníky z takového ujednání vyplýval, bylo oddálení možnosti obrany námitkou promlčení; konkrétní výhody jim nepřinášelo žádné. Bezpochyby tak znamenalo zhoršení postavení dlužníků.

Dovolací soud proto uzavírá, že je-li v předmětné úvěrové spotřebitelské smlouvě ujednáno prodloužení promlčecí doby toliko ve prospěch věřitele (dodavatele), je takové ujednání absolutně neplatné podle § 55 odst. 1, 2 obč. zák.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 408/2024, ze dne 5. 2. 2025

17.03.2025 00:01

Nárok na náhradu škody z neoprávněného odběru plynu

Od účinnosti § 59a energetického zákona v rozhodném znění platí, že nárok na úhradu ceny za zákazníkem skutečně odebraný plyn náleží na základě smlouvy držiteli licence na obchod s plynem. Jestliže však zákazník v odběrném místě plyn odebíral a nehradil obchodníku s plynem za něj podle mezi nimi uzavřené smlouvy, zakládá tato situace právo provozovatele distribuční soustavy na náhradu škody způsobené neoprávněným odběrem, neboť odpovědnost za ztrátu plynu nese provozovatel distribuční soustavy. Jinak řečeno, existuje-li smluvní vztah mezi držitelem licence na obchod s plynem a zákazníkem a zákazník neplní svou smluvní povinnost platit za odebraný plyn dohodnuté plnění, je třeba řešit tuto situaci na základě smluvních ujednání. Jestliže však dojde k ukončení smlouvy mezi obchodníkem s plynem a zákazníkem a zákazník dále odebírá plyn, nejde už o právní vztah mezi obchodníkem s plynem a zákazníkem, ale o neoprávněný odběr plynu (realizovaný bez právního důvodu), který jde k tíži provozovatele distribuční soustavy.

Odebírá-li tedy zákazník v odběrném místě plyn po ukončení smluvního vztahu s obchodníkem s plynem, vzniká škoda provozovateli distribuční soustavy, kterou je podle § 74 odst. 5 energetického zákona v rozhodném znění povinen nahradit.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2200/2023, ze dne 17. 12. 2024

14.03.2025 00:05

ÚS: Požadavky na odůvodnění výše a způsobu výpočtu výživného

I. Soud při hledání nejlepšího zájmu dítěte musí zohlednit také vývoj poměrů dětí v čase, tj. včetně faktického vývoje rodinné situace po zahájení soudního řízení na úpravu poměrů k dítěti.

II. Soudy musí jednotlivé návrhy o významných záležitostech dítěte zkoumat komplexně s přihlédnutím k celkovým poměrům dítěte. Rozhodnutí o volbě vzdělávání či určení bydliště vydané na návrh rodiče [§ 877 občanského zákoníku a § 466 písm. j) ve spojení s § 468 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních] se z podstaty věci promítne také do rozhodnutí v "beznávrhovém" řízení o dalších poměrech nezletilých dětí.

III. Ne každý výdaj do podnikání je nezbytný do té míry, že by po rodiči nebylo možné požadovat, aby přednostně plnil vyživovací povinnost.

IV. Posouzení návrhu na určení výživného pro nezletilé děti je věcí volné úvahy soudu. Soudce není prostý počtář a nemusí se obsáhle vypořádat s každým jednotlivým detailem týkajícím se majetkové situace rodiče. Je však povinen jasným a přezkoumatelným způsobem vymezit rámec, v němž se jeho volná úvaha o určení výše výživného pohybuje.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2278/24, ze dne 29. 1. 2025

12.03.2025 00:01

Povinnost upustit od dražby v případě zahájení insolvenčního řízení

Povinnost upustit od dražby podle § 46 odst. 1 písm. f) zákona o veřejných dražbách v případě zahájení insolvenčního řízení je objektivní; její porušení zakládá neplatnost dražby i v případě, že se dražebník o zahájení insolvenčního řízení ve vztahu k vlastníku dražené nemovitosti nedozvěděl.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2993/2024, ze dne 4. 2. 2025

24.02.2025 00:02

K uplatnění zásady rovného zacházení na pracovní podmínky soudců

Zásada rovného zacházení platí též, jde-li o pracovní podmínky soudců (§ 16 odst. 1 zák. práce). Ty jsou určovány (mimo jiné) rozvrhem práce, který vydává předseda soudu po projednání s příslušnou soudcovskou radou a ve kterém se stanoví též způsob rozdělení věcí mezi jednotlivá soudní oddělení. Vydáním rozvrhu práce dochází k bližší konkretizaci obsahu „pracovní náplně“ soudců, neboť je tak určeno, jaké věci budou v jednotlivých soudních odděleních, ve kterých podle rozvrhu práce působí (budou působit), projednávat a rozhodovat, nebo se na jejich projednávání a rozhodování podílet.

Dovolací soud souhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož jednáním žalované spočívajícím v tom, že žalobkyně byla na základě změny rozvrhu práce Krajského soudu v Ústí nad Labem od 1. 9. 2021 přeřazena z občanskoprávního úseku tohoto soudu na úsek správního soudnictví, kde měla projednávat a rozhodovat věci odpovídající této specializaci (podílet se na jejich projednávání a rozhodování), nebyla ve vztahu k žalobkyni porušena zásada rovného zacházení. Tato změna dotýkající se pracovních podmínek žalobkyně v jejím pracovním vztahu soudkyně naopak sledovala (kromě zajištění řádného výkonu soudnictví a práva účastníků na projednání věci bez zbytečných průtahů na úseku správního soudnictví Krajského soudu v Ústí nad Labem) odstranění nebo alespoň snížení nerovnoměrnosti v pracovním vytížení mezi soudci občanskoprávního úseku a soudci úseku správního soudnictví, kteří byli zatíženi větším počtem věcí než soudci občanskoprávního úseku, a směřovala tedy ke srovnání pracovních podmínek soudců obou úseků z tohoto pohledu na přibližně stejnou úroveň. Za těchto okolností nemůže být přeřazení žalobkyně z občanskoprávního úseku na úsek správního soudnictví považováno ani za bezdůvodné znevýhodnění žalobkyně před ostatními soudci občanskoprávního úseku, pokud jde o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu, nehledě k tomu, že taková příležitost se žalobkyni naskýtá i na úseku správního soudnictví.

Zásada rovného zacházení nebyla porušena ani způsobem, jakým byla žalobkyně ze soudců působících na občanskoprávním úseku Krajského soudu v Ústí nad Labem vybrána (spolu s dalším soudcem) k přeřazení na úsek správního soudnictví, byl-li tento výběr výsledkem uvážení předsedkyně soudu učiněného poté, co byli na základě předem stanovených kritérií (nemělo jít o předsedy odvolacích senátů a členy specializovaných senátů, zohledněna měla být odborná způsobilost, mělo jít o samosoudce a měl být zohledněn názor místopředsedy úseku správního soudnictví) vytipováni vhodní kandidáti na přeřazení. Samotná tato kritéria principu rovného zacházení nijak neodporují.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3084/2024, ze dne 21. 1. 2025

21.02.2025 00:06

ÚS: Fikce podpisu podle § 18 odst. 2 zák. č. 300/2008 Sb.

I. Nepřihlédne-li soud k návrhu na zahájení řízení, který byl učiněn v předepsané formě podání a s požadovanou „kvalitou“ podpisu, poruší právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Fikce podpisu podle § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, svědčí i takovému podání odeslanému z datové schránky, k němuž je připojen prostý elektronický podpis dalšího zástupce, pomocníka nebo substituta, je-li vzhledem k okolnostem patrné, že osoba, jíž byla datová schránka zřízena, byla sama oprávněna podání podepsat.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 30/24, ze dne 18. 12. 2024

21.02.2025 00:05

ÚS: Výklad podmínek pro prominutí pojistného na soc. zabezpečení

I. Soud se prostřednictvím teleologického výkladu nemůže odchýlit od textu zákona do té míry, že by popřel jednoznačně vyjádřenou vůli zákonodárce. To však neznamená, že by v případě jednoznačného znění zákona vůbec nebyl prostor pro jiné výkladové metody.

II. Smysl a účel zákona nelze omezovat jeho textem (jazykovým výkladem). Naopak, text zákona je třeba vykládat (také) prostřednictvím jeho smyslu a účelu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1937/24, ze dne 6. 1. 2025

06.02.2025 00:06

ÚS: Souhlas s podáním žaloby nezletilého dítěte

I. Obecný soud při rozhodování ve věcech souhlasu s podáním žaloby nezletilého dítěte (§ 898 odst. 1 občanského zákoníku) musí jednak zjistit, zda je v zájmu nezletilého vést řízení, jednak zvážit případnou újmu, která by nezletilému v souvislosti s vedením řízení mohla nastat.

II. Ochrana nejlepších zájmů dítěte (čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte) vylučuje, aby prostřednictvím dětských žalob uspokojovali rodiče svou potřebu sjednocovat domnělé či skutečné nešvary ve státě a společnosti, pokud mohou stejného výsledku dosáhnout vlastní žalobou.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1162/23, ze dne 10. 12. 2024

28.01.2025 00:01

Čerpání jistoty při souběhu důvodů pro vyloučení ze zadávacího řízení

V tom, že zadavatel veřejné zakázky, který rozhodl o vyloučení účastníka ze zadávacího řízení proto, že ve stanovené lhůtě nepředložil originály nebo úředně ověřené doklady, kopie dokladů o kvalifikaci, ani identifikační údaje osob, které jsou skutečným majitelem a doklady ke skutečnému majiteli (§ 122 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb.), mohl vyloučit účastníka ze zadávacího řízení i z jiného důvodu (podle § 113 odst. 6 zákona č. 134/2016 Sb. proto, že ve stanovené lhůtě neobjasnil mimořádně nízkou nabídkovou cenu), neshledává Nejvyšší soud důvod, pro který by jistota čerpaná zadavatelem z bankovní záruky, která nekryla důvod vyloučení podle § 113 odst. 6 zákona č. 134/2016 Sb., měla být bezdůvodným obohacením zadavatele na úkor vyloučeného účastníka.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 456/2023, ze dne 30. 12. 2024

23.01.2025 00:02

Promlčení práva na poskytnutí informací dle § 40 odst. 1 písm. c) AZ

Právo autora na poskytnutí informací podle § 40 odst. 1 písm. c) autorského zákona se nepromlčuje. Nepromlčitelnost tohoto práva není důsledkem jeho nemajetkové (osobněprávní) povahy, nýbrž je dána jeho účelem sloužícím k ochraně samotného absolutního autorského práva, jež se jako takové (obdobně jako právo vlastnické) nepromlčuje, a tudíž se nepromlčují ani práva stanovená k jeho ochraně (proti rušivým zásahům do něj).

To však zároveň neznamená, že by toto právo bylo možno úspěšně uplatnit z časového hlediska zcela neomezeně. To je dáno jak samotným (zákonem omezeným) trváním absolutního autorského práva, jde-li jak o výlučná autorská práva osobnostní (srov. § 11 odst. 4 autorského zákona), tak o výlučná autorská práva majetková (srov. § 27 autorského zákona), tak především shora uvedeným účelem, ke kterému toto právo slouží, což je třeba zohlednit vždy podle konkrétních okolností věci a vzhledem k okruhu požadovaných informací (obdobně jako tomu je v případě podmínek pro uplatnění tzv. zápůrčího či odstraňovacího nároku). Autor se tudíž nemůže domáhat poskytnutí takových informací, které (již) nemohou za daných okolností sloužit k účinné ochraně jeho autorského práva (před neoprávněným užitím jeho díla, včetně řádného uplatnění nároků vyplývajících z takového neoprávněného užití), a jednalo by se tak v tomto smyslu pouze o samoúčelný výkon jeho subjektivního práva.

Stejně jako v případě jiných soukromých práv není ani právo na poskytnutí informací podle § 40 odst. 1 písm. c) autorského zákona vyňato z obecného pravidla, že zjevné zneužití soukromých práv nepožívá právní ochrany ve smyslu § 8 o. z.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 55/2024, ze dne 28. 11. 2024