// Profipravo.cz / Ostatní

Ostatní

29.11.2024 00:06

ÚS: Náhrada nákladů řízení v diskriminačních sporech

Výrok o nákladech řízení musí odpovídat výsledku řízení ve věci samé a neměl by být v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Připouští-li zákon vícero interpretačních variant při určení náhrady nákladů řízení, je nutno u diskriminačních sporů volit vždy ten výklad, který je pro oběť diskriminace příznivější. Náhrada nákladů řízení by měla jít v pochybnostech k tíži osoby diskriminující, nikoli osoby diskriminované. V opačném případě by byly oběti diskriminačního jednání odrazeny od domáhání se soudní ochrany před diskriminací dle čl. 36 odst. 1 Listiny.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2236/23, ze dne 29. 10. 2024

25.11.2024 00:02

Povaha jistoty podle § 41 odst. 8 zákona o zadávaní veřejných zakázek

Jistotu zakotvenou v § 41 ZZVZ nelze vykládat tak, že by jejím smyslem mělo být toliko zajištění sloužící k úhradě případné škody, která by zadavateli mohla chováním dodavatele vzniknout. Jistotu je třeba vnímat šířeji, jak uvedl i odvolací soud – plní hned několik funkcí. Vedle toho, že slouží jako zajišťovací instrument k úhradě případně vzniklé škody, plní také úlohu účinného prostředku selekce dodavatelů, přičemž nelze odhlédnout také od jejího sankčního charakteru sloužícího zadavateli k poskytnutí vyšší míry jistoty, že účastník po podání nabídky na plnění veřejné zakázky dostojí svým povinnostem. Právo na plnění z účastníkem poskytnuté jistoty vzniká přitom zadavateli pouze ze zákonem jasně stanovených důvodů (dle § 41 odst. 8, v němž je zakotven jejich taxativní výčet), které jsou účastníkům předem známy. Podmínkou vzniku nároku je tedy kumulativní splnění čtyř předpokladů: 1. zánik účasti účastníka v zadávacím řízení, 2. v zadávací lhůtě, 3. v důsledku jeho vyloučení zadavatelem, 4. výlučně z důvodu, že účastník na výzvu zadavatele nepředložil údaje, doklady nebo vzorky, pokud si zadavatel vyhradil, že jejich předložení je podmínkou uzavření smlouvy, nebo pokud výsledek zkoušek vzorků neodpovídá zadávacím podmínkám, nebo pokud účastník po uplynutí blokační lhůty bez zbytečného odkladu se zadavatelem neuzavřel smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky. V dané kauze byly naznačené podmínky splněny, žalovanému tedy vznikl nárok na plnění z jistoty, a to bez dalšího, dále se tedy již nezkoumá, zda zadavateli např. vznikla škoda způsobená dodavatelem, či zadavatel následně z jeho vůle zrušil zadávací řízení.

Dovolací soud tedy dospěl ke konkluzi, že jistota dle ZZVZ má mimo jiné rovněž sankční charakter. Daná sankce (právo na plnění z účastníkem poskytnuté jistoty) přitom vzniká za kumulativního splnění zákonných předpokladů – jiné podmínky ke vzniku nároku na plnění z jistoty se nevyžadují.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1334/2024, ze dne 3. 10. 2024

25.10.2024 00:01

ÚS: Zpětné stanovení výživného pro dítě

Výživné, resp. jeho zvýšení, se coby nárok samotného dítěte při prokázané změně poměrů nezletilého zásadně přiznává od relevantní změny poměrů, a to i zpětně za dobu nejdéle tří let ode dne zahájení řízení. Pokud obecné soudy zvolily opačný výklad a v napadených rozhodnutích koncipovaly zpětné zvyšování výživného jako výjimečné a zároveň podmíněné předchozí žádostí o zvýšení výživného adresovanou povinnému rodiči, jakož i neprodleným podáním návrhu při změně poměrů nezletilého, nejde o ústavně souladný výklad § 922 odst. 1 o. z. Obecné soudy totiž nedostály požadavku čl. 3 Úmluvy o právech dítěte interpretovat právní předpis způsobem, který co nejefektivněji naplňuje nejlepší zájem dítěte. Pokud navzdory prokázané změně poměrů nezletilému bez odpovídajícího zdůvodnění a relevantních důvodů pro výjimku ze zásady o zpětném zvýšení výživného vyšší výživné zpětně nepřiznaly, zvolily postup jdoucí k tíži nezletilého, a nevyložily tak zákon ústavně konformním způsobem. Vybočily tak z rámce účelu stanoveného čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a postupovaly v rozporu s ústavně zaručenou ochranou dětí a mladistvých, jelikož aprobovaly chování obou rodičů jdoucí proti nejlepšímu zájmu nezletilého, kterého tím fakticky potrestaly. Porušily tím právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť zvolily výklad § 922 odst. 1 o. z., který je excesivní a ústavně nekonformní a pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 871/24, ze dne 25. 9. 2024

30.09.2024 00:02

Odlišné zacházení přejímajícího zaměstnavatele s převzatými zaměstnanci

Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů nezakládá ospravedlnitelný důvod pro odlišné zacházení přejímajícího zaměstnavatele s převzatými zaměstnanci v podobě jejich trvalého zařazení do výhodnější platové třídy a platového stupně (určení výhodnějšího platového tarifu ve smyslu ustanovení § 123 zák. práce) oproti ostatním zaměstnancům téhož zaměstnavatele.

Po nabytí účinnosti přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů je přejímající zaměstnavatel povinen učinit opatření k odstranění neospravedlnitelných nerovností v oblastech vymezených ustanovením § 16 odst. 1 zák. práce, tedy i v oblasti odměňování, vyplývajících z odlišného nastavení práv a povinností převzatých zaměstnanců na jedné straně a ostatních zaměstnanců téhož zaměstnavatele na straně druhé. Musí tak učinit v době přiměřené. Její délku sice zákoník práce neupravuje, ale lze ji odvozovat z ustanovení § 339a odst. 1 zák. práce, které vychází z předpokladu, že se převzatý zaměstnanec o okolnostech znamenajících podstatné zhoršení pracovních podmínek zpravidla dozví dříve, než ode dne nabytí účinnosti přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů uplynou 2 měsíce, a to s takovým předstihem, aby mohl zvážit rozvázání pracovního poměru výpovědí nebo dohodou a případně k němu též přistoupit. Po uplynutí této doby již rozdílné zacházení (s výjimkou doby, po kterou je přejímající zaměstnavatel vázán právy a povinnostmi z kolektivní smlouvy) nemůže mít objektivní a odůvodnitelné ospravedlnění.

Způsob, jakým tak bude (v mezích vymezených právními předpisy a smluvními ujednáními) učiněno, je výhradně na přejímajícím zaměstnavateli. Právní úprava přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů nevylučuje (nezakazuje), že by přitom nemohlo dojít k jakémukoliv zhoršení pracovních podmínek převzatých zaměstnanců, a dokonce počítá s tím, že v souvislosti s přechodem práv a povinností z pracovněprávních vztahů dojde (může dojít) i k podstatnému zhoršení jejich pracovních podmínek; ustanovení § 339a zák. práce však pro tento případ – dojde-li k rozvázání pracovního poměru výpovědí podanou ve lhůtě 2 měsíců ode dne nabytí účinnosti přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů nebo byl-li pracovní poměr zaměstnance v téže lhůtě rozvázán dohodou a soud k žalobě zaměstnance určí, že k rozvázání pracovního poměru došlo za takových podmínek – dotčeným zaměstnancům zakládá právo na odstupné.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2559/2023, ze dne 29. 8. 2024

27.09.2024 00:02

ÚS: Právo dítěte vyjádřit své vlastní názory

Obecné soudy jsou povinny posuzovat problematiku svěření nezletilých dětí do péče rodičů především s přihlédnutím k jejich nejlepšímu zájmu. Při hledání nejlepšího zájmu nezletilých musí vzít soudy v úvahu i jejich přání, neboť názor dítěte musí být vnímán jako zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu. Soudy však nemohou vycházet izolovaně pouze z jejich názoru, ale musí souhrnně vzít v úvahu všechny pro posouzení věci významné okolnosti, mimo jiné rozumovou a emocionální vyspělost i věk dítěte. Jestliže obecné soudy řádně nezjistily, resp. nevyhodnotily aktuální názor nezletilého dítěte, a proto nedostatečně zjistily skutkový stav věci, porušily právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na péči o děti a jejich výchovu podle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 3 odst. 1 a čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1311/24, ze dne 7. 8. 2024

26.09.2024 00:02

Osvojení dítěte stejnopohlavního partnera

Podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2024 nemůže partner osvojit dítě svého stejnopohlavního partnera.

Od 1. 1. 2025 vstoupí v účinnost zákon č. 123/2024 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, jímž zákonodárce změnil svůj postoj k předmětné právní otázce. Po nabytí účinnosti této novely bude ustanovení § 800 odst. 1 o. z. znít: „Osvojiteli se mohou stát manželé nebo jeden z manželů, nebo se osvojitelem může stát také partner, je-li rodičem dítěte druhý z partnerů. Výjimečně může osvojit i jiná osoba; v tom případě soud též rozhodne o tom, že se z matriky vypouští zápis o druhém rodiči.“ Skutečnost, že zákonodárce schválil změnu zákona, která v budoucnu vstoupí v účinnost, však ex post nijak nemění jednoznačnou nyní účinnou právní úpravu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 2157/2022, ze dne 31. 7. 2024

26.09.2024 00:01

Splnění podmínek pro přiznání nároku na tzv. zelený bonus

Pro splnění podmínek pro přiznání nároku na tzv. zelený bonus je určující stav v rozhodné době.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1756/2023, ze dne 31. 7. 2024

24.09.2024 00:01

Rozsah a povaha práva člověka na informace o jeho zdravotním stavu

Osoba, jejíž duševní stav je posuzován v rámci proti ní vedeného trestního řízení, má proti znalci právo na vydání informací o svém zdravotním stavu sloužících ke zpracování znaleckého posudku jen v rozsahu vymezeném v § 65 odst. 1 písm. a) zákona o zdravotních službách.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2993/2023, ze dne 31. 7. 2024

16.09.2024 00:02

Pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti podle § 869 odst. 1 o. z.

Odvolací soud v rámci svých úvah o možném zásahu do rodičovské odpovědnosti matky v posuzované věci opomíjí, že „matka sice nebyla vyšetřena znalcem z oboru psychiatrie, ale její vyjadřování a chování svědčí o tom, že není zcela psychicky v pořádku, což může omezovat její schopnost péče o nezletilého“. Tento úsudek odvolacího soudu ostatně koresponduje i s vyjádřením soudu prvního stupně o tom, že „matka není psychicky v normě, čímž jsou její výchovné předpoklady výrazně snížené“. V tomto smyslu se jednoznačně vyjádřila i znalkyně PhDr. C., ačkoli – jak zdůraznila – určení psychiatrické diagnózy není v její kompetenci. Znalkyně poukazuje především na psychickou nevyrovnanost matky, která má obtíže se zvládáním vlastní emotivity, nezdrženlivě přitom užívá vulgarismy a na nezletilého přenáší své emocionální rozlady, úzkosti a hněvivé postoje vůči otci, což má vliv na celkovou psychickou stabilitu nezletilého. Popsané (závadné) chování vyplynulo i z nepřiměřených reakcí samotné matky v průběhu řízení, které se zcela vymykají dobrým mravům. Konečně nelze přehlédnout, že v průběhu řízení byl ustanoven matce opatrovník z důvodu, že „matka není schopna pro svůj duševní stav (nikoli jen po přechodnou dobu) samostatně jednat před soudem“. Zastoupení matky tímto opatrovníkem doposud trvá.

Za tohoto stavu je zřejmé, že pro přiměřené nastavení prostředků soudní ochrany zájmů nezletilého, tak aby plně odpovídaly nepříznivému duševnímu stavu a chování matky, je potřebný znalecký posudek z oboru psychiatrie, který by osvětlil, v jakých složkách rodičovské odpovědnosti matka selhává a kdy (v jakých situacích) je třeba nezletilého chránit. Okolnost, že matka odmítla vyšetření již ustanoveným znalcem z oboru psychiatrie, ovšem neznamená, že by soud nemohl do rodičovské odpovědnosti matky v zájmu ochrany nezletilého preventivně zasáhnout, jestliže z výsledků provedeného dokazování (i bez odpovídajících závěrů znalce z oboru psychiatrie) vyplývá, že duševní stav matky je nepříznivý a negativně ovlivňuje výkon její rodičovské odpovědnosti ve vztahu k nezletilému. Nemožnost vyšetření matky znalcem z důvodu její nespolupráce má však za následek, že v současné době není náležitě odborně objasněno, jaké složky rodičovské odpovědnosti je matka schopna vykonávat, aniž by svým nekontrolovaným jednáním ohrozila především příznivý duševní a mravní vývoj nezletilého. Nelze přitom přehlédnout i negativní postoje matky k předškolnímu vzdělávání nezletilého a k zajištění potřebné lékařské péče, a že za rizikové pro nezletilého znalkyně označila i alternativní přístupy matky v oblasti stravování a očkování. S ohledem na závažnost projevů nepříznivého duševního stavu matky, které vyplývají z dosavadního dokazování, je proto v daném případě v zájmu ochrany nezletilého zapotřebí soudním opatřením (prozatím) preventivně zasáhnout do všech složek rodičovské odpovědnosti matky ve vztahu k nezletilému.

K dosažení legitimního cíle, jímž je ochrana nezletilého ve výše popsané kvalitě, v posuzovaném případě podle názoru dovolacího soudu prozatím postačuje nejmírnější opatření ve formě pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti matky podle ustanovení § 869 odst. 1 o. z., a to v celém rozsahu (tj. v rozsahu všech složek rodičovské odpovědnosti uvedených v ustanovení § 858 o. z.). Toto opatření ve smyslu výše zmíněné ustálené judikatury dovolacího soudu nejlépe odpovídá povaze překážky (nepříznivý duševní stav matky), v důsledku níž matka ve výkonu rodičovské odpovědnosti k nezletilému selhává. Tímto nesankčním opatřením není zasaženo samotné nositelství rodičovské odpovědnosti matky (pozastaven je pouze její výkon) a matka má zachováno právo na informace o nezletilém. Po dobu tohoto opatření bude v zájmu nezletilého výkon rodičovské odpovědnosti soustředěn do rukou otce, který dlouhodobě o nezletilého řádně pečuje a zajišťuje veškeré jeho potřeby.

Protože nutnost přijetí opatření ve formě pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti matky v plném rozsahu se za daného stavu odvíjí od absence odborných závěrů znalce z oboru psychiatrie, není vyloučeno, že pokud matka přehodnotí v dalším průběhu řízení svůj odmítavý postoj vůči vyšetření jejího duševního stavu znalcem z oboru psychiatrie, může jí takový znalecký posudek (případně) přinést i příznivější rozhodnutí, bude-li z jeho závěrů vyplývat, že v zájmu ochrany nezletilého bude postačovat i méně rozsáhlý zásah do její rodičovské odpovědnosti.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 1557/2024, ze dne 7. 8. 2024

13.09.2024 00:03

ÚS: Aplikace § 113 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru

Podle § 113 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li k zajištění spotřebitelského úvěru užita nemovitá věc nebo věcné právo k nemovité věci, může mít toto zajištění pouze formu zástavního práva; k jiným ujednáním, jejichž účelem je zajištění spotřebitelského úvěru, se nepřihlíží. S ohledem na smysl a účel zákona o spotřebitelském úvěru nelze při jeho aplikaci, resp. při aplikaci § 113 odst. 2, činit rozdíl mezi tím, zda je poskytováno zajištění nemovitostí či právem k nemovitosti či je předmětem zajištění družstevní podíl v bytovém družstvu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 679/24, ze dne 1. 8. 2024

09.09.2024 00:02

Náhrada újmy z porušení povinnosti vykonávat správu komunikace

Povinnost nahradit újmu způsobenou uživateli komunikace závadou ve schůdnosti či sjízdnosti má vlastník komunikace, ovšem zřídil-li k tomu účelu právnickou osobu (správce), má takovou povinnost správce, zatímco vlastník za splnění jeho povinnosti k náhradě poškozenému ručí. Oproti tomu k náhradě újmy způsobené porušením zákonné povinnosti udržovat komunikace v řádném stavu je povinen jen sám vlastník bez ohledu na to, zda si i k tomuto účelu zřídil samostatný subjekt.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2393/2023, ze dne 31. 7. 2024

26.08.2024 00:01

Vymahatelná pohledávka na výživném (rodiče k nezaopatřenému dítěti)

Vymahatelnou pohledávkou na výživném (rodiče k nezaopatřenému dítěti) ve smyslu ustanovení § 42a odst. 1 obč. zák. je nejen výživné splatné v době rozhodnutí soudu o odpůrčí žalobě, ale i běžné výživné, jehož splatnost teprve nastane.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1743/2024, ze dne 9. 7. 2024

23.08.2024 00:03

ÚS: Povinnost převzít a předat dítě v bydlišti druhého rodiče

Ačkoliv lze s ohledem na meze přezkumu rodinněprávních věcí Ústavním soudem obecně přijmout krátkodobé či jednorázové vychýlení práv a povinností rodičů spojených s uskutečňováním styku s nezletilým ve prospěch jednoho z rodičů, založené rozhodnutím obecného soudu, z dlouhodobého hlediska může taková nerovnoměrnost – nadto není-li náležitě odůvodněna – představovat důvod k zásahu Ústavního soudu pro možný rozpor s právem "znevýhodněného" rodiče na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3431/23, ze dne 12. 7. 2024

02.08.2024 00:05

ÚS: Úhrada za poskytnutí informací o životním prostředí

Základní právo na informace o životním prostředí podle čl. 35 odst. 2 Listiny základních práv a svobod lze na základě zákona podmínit úhradou za poskytnutí takových informací v případě, že požadovaná částka je přiměřená. Pro posouzení přiměřenosti je nutné vždy vycházet z konkrétních okolností případu a zohlednit jednak subjektivní hlediska, tj. v jakém postavení se žadatel o informace o životním prostředí nachází a pro jaký účel o tyto informace žádá, jednak objektivní hlediska, tj. povahu vyžadovaných informací o životním prostředí a potenciál odrazujícího účinku požadované částky na osoby, které by byly v obdobném postavení jako žadatel.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3254/22, ze dne 26. 6. 2024

02.08.2024 00:02

ÚS: Lhůta pro předepsání odvodů za zábor zemědělské půdy

Pro stanovení odvodu za odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu podle zákona č. 334/1992 Sb. se použije lhůta v § 148 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, jako celek, včetně základní lhůty upravené v § 148 odst. 1 daňového řádu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2331/23, ze dne 18. 6. 2024

23.07.2024 00:02

Záměrné zmaření splnění podmínky veřejného příslibu přislibujícím

Vyhlásí-li přislibující veřejný příslib veřejně, veřejný příslib ho v dané podobě zavazuje, tj. vyvolává právní následky, zejména pak povinnost přislibujícího poskytnout oprávněnému odměnu v případě splnění stanovených podmínek (provedením požadovaného výkonu), nebyl-li veřejný příslib odvolán při splnění předpokladů stanovených v § 2885 o. z. Přislibující tak po vyhlášení veřejného příslibu nemůže jeho jednotlivé náležitosti jednostranně měnit (ledaže příslib odvolá podle § 2885 o. z.), a to ani tím způsobem, že zamezí některému z uchazečů možnost splnit požadovaný výkon.

Ačkoliv požadovaný výkon ve veřejném příslibu odměny nepředstavuje (skutečnou) podmínku ve smyslu § 548 a násl. o. z., lze analogicky úpravu o záměrném zmaření (skutečné) podmínky aplikovat i na požadovaný výkon veřejného příslibu odměny, neboť svým účelem a smyslem (teleologií) se podmínky požadovaného výkonu v tomto směru povaze (skutečných) podmínek blíží. Proto právní úprava fikce splnění podmínky podle § 549 odst. 2 o. z. se (analogicky) uplatní i pro posouzení záměrného zmaření splnění podmínky veřejného příslibu odměny přislibujícím.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1694/2023, ze dne 29. 5. 2024

18.07.2024 00:02

Právní význam ujednání o úhradě zdravotních služeb

Nejvyšší soud vzhledem k závěrům Ústavního soudu uzavírá, že již nadále nemohou být aplikovatelné závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 32 Cdo 3546/2020, o kategorickém vyloučení možnosti protiústavního zásahu do práva podnikat v případě uzavření úhradového dodatku, i kdyby ujednaný způsob stanovení ceny zdravotních služeb nepokrýval ani nezbytné náklady na jejich poskytnutí. Naopak, z nálezu Ústavního soudu plyne, že i v situaci, kdy je uzavřen úhradový dodatek a je dle něj plněno, je nutno zohlednit závěry vyplývající z nálezové judikatury Ústavního soudu řešící ústavní souvislosti cenové regulace a limitace úhrad ve zdravotnictví (viz body 25, 34 a 35 nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 9. 2023, sp. zn. II. ÚS 565/21).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 881/2024, ze dne 12. 6. 2024

12.07.2024 00:06

ÚS: Spravedlivé rozhodnutí o výši výživného pro nezletilé dítě

Soud musí v řízení o výživném pro nezletilé dítě zjistit celkové majetkové poměry povinného. Není možné, aby se omezil na konstatování, že skutečná výše příjmů je vyšší, než tvrdí jeden z rodičů, aniž by se pokusil zjistit nejen jeho faktické příjmy, ale i potencionální příjmy z podnikání a další majetkové poměry. Mechanické použití § 916 občanského zákoníku pro stanovení příjmu rodiče nemusí zaručit spravedlivé rozhodnutí o výši výživného pro nezletilé dítě. I pokud by se soudu po náležitém dokazování nepodařilo zjistit rozhodný skutkový stav věci, nic mu nebrání i při aplikaci § 916 o. z. přihlédnout také k jiným majetkovým poměrům rodiče, a výživné stanovené doporučující tabulkou zpracovanou Ministerstvem spravedlnosti adekvátně tomu upravit.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1578/23, ze dne 14. 5. 2024

06.06.2024 00:02

Relativní neplatnost smlouvy o provedení veřejné dražby

I. Smysl ustanovení § 29 odst. 4 písm. a) zákona o veřejných dražbách spočívá v ochraně jednak (budoucího) vydražitele, aby mu byla poskytnuta dostatečná lhůta k zaplacení nejvyššího podání v poměrně vysoké výši, a jednak i navrhovatele dražby, aby v důsledku neuhrazení nejvyššího podání (popř. v důsledku opožděné úhrady na nejvyšší podání) nedošlo ke zmaření (z jeho pohledu) úspěšné dražby, popř. aby v důsledku stanovení příliš krátké lhůty k doplatku nejvyššího podání nebyli od účasti v dražbě odrazeni (případní) další dražitelé a nebyl tak omezen okruh potenciálních dražitelů a ohrožena výše nejvyššího podání.

Lze tak dovodit, že ujednání o kratší době splatnosti nejvyššího podání, než jakou povoluje § 29 odst. 4 písm. a) zákona o veřejných dražbách, je v rozporu se smyslem a účelem zákona ve smyslu § 580 odst. 1 o. z.

II. Porušení ustanovení § 29 odst. 4 písm. a) zákona o veřejných dražbách, ve formě zkrácení lhůty o tři dny, nepředstavuje zjevný rozpor s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., a to již proto, že se dotýká ochrany pouze úzké skupiny subjektů [v podstatě relativně omezeného okruhu osob – navrhovatele (navrhovatelů) dražby, účastníků dražby a vydražitele], a pouze za velmi specifické situace; za této situace lze uvažovat pouze o relativní neplatnosti.

III. Je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba; nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné (srov. § 586 odst. 1 a 2 o. z.). Způsobil-li někdo neplatnost právního jednání, nemá právo namítnout neplatnost nebo uplatnit z neplatného právního jednání pro sebe výhodu (srov. § 579 odst. 1 o. z.). Z uvedeného vyplývá, že legitimaci (oprávnění) k uplatnění neplatnosti má ten, kdo je právním jednáním dotčen ve svých právech nebo povinnostech a v jehož zájmu je neplatnost právního jednání stanovena, a to za předpokladu, že nezpůsobil neplatnost jednání.

Legitimaci (oprávnění) k uplatnění neplatnosti má ten, kdo je právním jednáním dotčen ve svých právech nebo povinnostech a v jehož zájmu je neplatnost právního jednání stanovena, a to za předpokladu, že nezpůsobil neplatnost jednání.

Jak již bylo uvedeno, porušené ustanovení zákona o veřejných dražbách je stanoveno na ochranu mimo jiné i navrhovatele dražby (jeho zájmu na úspěšném završení dražby), zda však to byl navrhovatel dražby, která (výlučně) způsobila neplatnost posuzovaného právního jednání, závisí vždy na konkrétních okolnostech posuzovaného kontraktačního procesu.

V této věci není pochyb o tom, že dražebník, jako právnická osoba profesionálně zaměřená na výkon dražební činnosti, disponujíc i požadovanou licencí (oprávněním) k provádění této činnosti, měl povinnost v průběhu kontraktačního procesu (ať již byl navrhovatelem smlouvy kdokoliv) si „pohlídat“ elementární zákonné náležitosti smlouvy o provedení dražby a upozornit navrhovatele dražby na nezákonnost jeho požadavku na zkrácení lhůty k doplatku nejvyššího podání; jedině v případě, že by i přes upozornění na uvedený problém navrhovatel dražby na „nezákonné“ lhůtě trval, by nesl následky v podobě nemožnosti dovolat se neplatnosti dražby. Navíc, jak vyplynulo ze skutkového zjištění soudů, to byl dražebník, kdo (fakticky) vyhotovil návrh smlouvy, a to včetně sporné pasáže, týkající se lhůty k doplacení nejvyššího podání.

Na podkladě uvedených skutečností je v této věci nutno dospět k závěru, že smlouva o provedení dražby je neplatná ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 o. z. v důsledku porušení ustanovení § 29 odst. 4 písm. a) zákona o veřejných dražbách, avšak pouze relativně (§ 586 o. z.), že navrhovatelka dražby se mohla (jako ta, na ochranu jejíhož zájmu je neplatnost stanovena, a jako ta, která důvod neplatnosti nezpůsobila) této neplatnosti dovolat, a že tak i (podáním žaloby, která byla dražebníkovi řádně doručena) učinila.

IV. Neplatnost veřejné dobrovolné dražby lze z důvodu, že dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, neboť smlouva o provedení dražby byla pro sjednání některé z obligatorních náležitostí v rozporu se zákonem relativně neplatná [§ 22 odst. 1 písm. c), § 19 odst. 2, § 29 odst. 4 písm. a) zákona o veřejných dražbách], vyslovit pouze tehdy, pokud oprávněná osoba (navrhovatel dražby) tuto neplatnost namítla do začátku dražby; pakliže tak neučinila, nelze již z tohoto důvodu neplatnost veřejné dobrovolné dražby následně vyslovit, i kdyby smlouva o provedení dražby uvedený důvod neplatnosti vykazovala.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3594/2023, ze dne 29. 4. 2024

03.06.2024 00:01

Cena za distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny

Příslušný soukromoprávní smluvní vztah mezi provozovatelem regionální distribuční soustavy a výrobcem elektřiny, v jehož rámci mohlo být uplatňováno po výrobci zaplacení složky ceny za distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny ve smyslu § 28 odst. 1 zákona o POZE, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 1. 10. 2013, mohl být založen i smlouvou uzavřenou mezi těmito účastníky trhu s elektřinou, jejímž obsahem byla úprava vztahů týkajících se provozu výrobny elektřiny připojené k regionální distribuční soustavě tohoto provozovatele, ačkoliv (dosud) nedošlo k uzavření smlouvy o distribuci podle § 50 odst. 6 energetického zákona.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3400/2022, ze dne 17. 4. 2024