// Profipravo.cz / Cenné papíry

Cenné papíry

25.09.2024 00:02

K (ne)možnosti umořit blankosměnku

I. Blankosměnka zjevně není listinou, kterou (obecně) nelze umořit (§ 304 odst. 2 z. ř. s.), popřípadě listinou nepodléhající umoření (§ 304 odst. 3 z. ř. s.); jde zároveň o listinu, kterou je třeba předložit k uplatnění práva (§ 304 odst. 1 z. ř. s.). Umořit tedy lze i blankosměnku.

II. Jelikož z povahy blankosměnky a vyplňovacího práva k ní plyne, že předpokladem existence blankosměnky je vyplňovací právo (a současně platí, že vyplňovací právo nemůže existovat bez blankosměnky), prosadí se okamžikem umoření blankosměnky (právní mocí usnesení o umoření blankosměnky) i vyplňovací právo k blankosměnce.

Jde-li o samotnou realizaci vyplňovacího práva, Nejvyšší soud (vědom si možných technických obtíží s ní spojených) považuje za vhodné (a zpravidla potřebné), aby umořená blankosměnka (listina zobrazující podobu nahrazované blankosměnky) byla součástí výroku usnesení o umoření, které ji nahrazuje. Za stavu, kdy originál usnesení o umoření blankosměnky zůstává součástí spisu, zjevně nepřipadá v úvahu, aby osoba oprávněná z vyplňovacího práva k (umořené) blankosměnce toto právo realizovala (scházející údaje doplnila) přímo do tohoto originálu. Potud se nabízí, ač nejde o pozitivním právem výslovně upravený postup, např. možnost, aby soud prvního stupně k žádosti oprávněné osoby (zde navrhovatele) vyznačil na usnesení o umoření blankosměnky, které jí předtím doručil, nejen doložku právní moci, ale též údaj o tom, že právě toto (vyhotovení) usnesení bude nahrazovat umořenou blankosměnku.

I pro (doplněné) usnesení o umoření blankosměnky platí, že představuje listinu, jež ztělesňuje právo na zaplacení směnečného peníze, bez jejíhož předložení není výkon takového práva možný. Z hlediska splnění předpokladů pro vydání směnečného platebního rozkazu je proto rovnocennou náhradou originálu směnečné listiny.

III. Právní úprava obsažená v § 303 a násl. z. ř. s. neurčuje jako předpoklad umoření listiny (i) pravost podpisu osoby, která listinu vystavila (v poměrech směnky či blankosměnky pravost podpisu výstavce). Smyslem a účelem řízení (a rozhodnutí) o umoření směnky (blankosměnky) je totiž nahradit zničenou nebo ztracenou listinu, nikoli vyřešit otázku, zda tuto listinu vskutku podepsala (a je z ní zavázána) osoba na listině označená. Současně platí, že dlužníku náleží proti usnesení o umoření směnky všechny námitky, které by měl proti (umořovacím usnesením nahrazené) směnce; k jinému závěru nelze dospět ani tehdy, byla-li umořena blankosměnka; i v takovém případě má dlužník (po doplnění scházejících údajů oprávněným) k dispozici tytéž námitky, které by měl proti (doplněné) blankosměnce.

Jinak řečeno, závěr ustálené judikatury Nejvyššího soudu, podle něhož důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu žalovaného na směnce tíží žalobce (oprávněného ze směnky), se prosadí zásadně (až) v řízení o zaplacení směnky, a to bez ohledu na skutečnost, zda je právo na peněžité plnění uplatněno ze směnky, která byla (původně) vystavena jako blankosměnka, ze směnky nebo na základě listiny o umoření směnky (či blankosměnky).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2073/2022, ze dne 29. 8. 2024

11.09.2024 00:01

K určitosti námitky o nesprávném vyplnění data splatnosti směnek

Jakkoli je (v obecné poloze) správný závěr odvolacího soudu, podle něhož bylo povinností žalovaného, aby v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (mimo jiné) uvedl, jaké datum splatnosti měl žalobce (ve shodě s ujednáními obsaženými v dohodách o vyplnění) doplnit do blankosměnek, jeho právní posouzení uplatněných námitek jako neurčitých neobstojí.

Z obsahu těchto námitek totiž zřetelně plyne, že údaj data splatnosti měl být (dle žalovaného) doplněn do blankosměnek ve vazbě na odeslání písemné výzvy žalobce (ze dne 13. června 2012), aby žalovaný uhradil zajištěnou pohledávku, a na uplynutí (v dohodách o vyplnění „bianco směnek“) sjednané lhůty. Takto formulovaná námitka, ač neobsahuje konkrétní (výslovně určené) datum splatnosti, je dostatečně určitá a projednatelná, a ve spojení s námitkou promlčení směnečných pohledávek (rovněž v námitkách uplatněnou) i právně významná.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3785/2023, ze dne 25. 7. 2024

06.08.2024 00:02

Osvědčení průběhu schůze vlastníků dluhopisů notářem

Vyžaduje-li § 23 odst. 7 zákona dluhopisech, aby byl o schůzi vlastníků dluhopisů pořízen notářský zápis, rozumí se tím notářský zápis o osvědčení jiného skutkového děje podle § 79 notářského řádu, se zvláštními náležitostmi podle § 23 odst. 7 zákona o dluhopisech.

Literatura k výkladu § 77 notářského řádu dovozuje, že „předmětem notářského zápisu je v tomto případě skutečně pouze osvědčení faktického průběhu zasedání orgánu včetně všech usnesení, a všeho dalšího, co je podstatné pro posouzení řádného postupu jednání. (…) Toto posouzení už ale notář neprovádí, zachytí jen rozhodné skutkové okolnosti tak, aby notářský zápis byl způsobilý posloužit k právnímu posouzení jinými osobami.“ Nejvyšší soud nemá pochybnosti o tom, že tyto závěry se obdobně uplatní taktéž pro notářský zápis podle § 79 notářského řádu, jímž notář rovněž „pouze“ osvědčuje průběh skutkového děje.

Proto i při osvědčení průběhu schůze vlastníků dluhopisů notář neprohlašuje, že schůze proběhla v souladu s právními předpisy, že byla usnášeníschopná, že rozhodnutí přijala potřebná většina vlastníků dluhopisů apod. Rovněž nikterak nezasahuje do průběhu schůze, nepoučuje osoby účastnící se skutkového děje, který osvědčuje, a není odpovědný za to, že před ním probíhající skutkový děj je v souladu se zákonem.

Jinak řečeno, jde-li v případě notářského zápisu podle § 79 notářského řádu o osvědčení průběhu schůze vlastníků dluhopisů, k němuž notář nepřipojuje své prohlášení podle § 80a odst. 2 notářského řádu, neprovádí notář předběžnou kontrolu zákonnosti průběhu schůze vlastníků dluhopisů a jí přijatých rozhodnutí.

Je-li účelem notářského zápisu podle § 79 notářského řádu toliko zabezpečit vyšší míru právní jistoty o průběhu schůze, nelze dovozovat, že by nepořízení notářského zápisu o schůzi vlastníků dluhopisů mělo za následek neplatnost rozhodnutí, která schůze přijala.

Jakkoliv platí, že v případech, kdy zákon vyžaduje formu veřejné listiny, je tak činěno zpravidla za účelem ochrany veřejného pořádku, v poměrech projednávané věci Nejvyšší soud – s ohledem na toliko důkazní funkci notářského zápisu o průběhu schůze vlastníků dluhopisů, který neplní funkci předběžné kontroly zákonnosti průběhu schůze a rozhodnutí na ní přijatých – v absenci osvědčení notářským zápisem narušení veřejného pořádku nespatřuje. Nepřichází proto v úvahu ani analogická aplikace § 45 odst. 3 z. o. k., jenž je právě prostředkem ochrany veřejného pořádku; absence notářského zápisu o schůzi vlastníků dluhopisů tudíž nemá za následek ani to, že by rozhodnutí schůze pozbylo právních účinků.

Rozhodnutí schůze vlastníků dluhopisů je proto platné (a účinné) i při opomenutí povinnosti osvědčit průběh schůze notářským zápisem. Uvedený nedostatek se projeví toliko ve zhoršení důkazní pozice osoby, která pro sebe chce vyvozovat příznivé důsledky z rozhodnutí a průběhu schůze (typicky emitenta nebo vlastníka dluhopisů).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 3466/2023, ze dne 25. 6. 2024

19.06.2024 00:01

Překážka věci rozhodnuté

V projednávané věci se žalobce domáhá zaplacení částky s příslušenstvím ve výši zákonného úroku z prodlení, a to s poukazem na skutková tvrzení, že plnil (remitentu) na směnku jako směnečný rukojmí a vznikl mu „regresní“ nárok. Jinými slovy, nepožaduje zaplacení směnky (neuplatňuje práva majitele listinného cenného papíru), nýbrž se domáhá plnění z titulu regresního („nesměnečného“) nároku (vzniklého plněním na směnku), a to zaplacení částky, která představuje (podle jeho názoru) podíl, který připadal v rámci vnitřního vztahu mezi směnečnými rukojmími na žalovaného.

Jakkoli mají oba předmětné nároky (ve značné míře) společný (skutkový) základ (zaplacení směnky žalobcem jako směnečným rukojmím), jde o pohledávky skutkově i právně odlišné [předmětem předchozího řízení byl požadavek na zaplacení pohledávky určené čl. I. § 49 směnečného zákona, tj. (mimo jiné) pohledávky na úhradu celé částky, kterou žalobce na směnku (důvodně) zaplatil, šestiprocentního úroku z této částky ode dne, kdy zaplatil, a (směnečné) odměny, která měla žalobci (podle jeho názoru) vzniknout tím, že plnil na směnku jako směnečný rukojmí; předmětem řízení v projednávané věci je požadavek na zaplacení pohledávky vzniklé tím, že žalobce plnil na směnku jako jeden ze směnečných rukojmích více, než činil jeho podíl ve vzájemném poměru směnečných rukojmích na dluhu ze směnky].

Pravomocné rozhodnutí, jímž soud zamítl žalobcem podanou žalobu na zaplacení postižní (směnečné) pohledávky, tak netvoří překážku věci rozhodnuté ve vztahu k řízení, v němž žalobce uplatňuje pohledávku ve vzájemném poměru mezi dlužníky, kteří mají (měli) povinnost splnit dluh ze směnky společně a nerozdílně.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2016/2023, ze dne 27. 3. 2024

13.06.2024 00:01

K námitce podpisu směnek pod nátlakem a v nouzi

Žalovaným včas (ve lhůtě určené ustanovením § 175 odst. 1 o. s. ř.) uplatněná (právní) námitka neplatnosti směnky (založená na skutkových tvrzeních, z nichž žalovaný dovozoval existenci nátlaku a nouze při podpisu směnek) zjevně nepatří k námitkám, které by měly být řešeny (až) v rámci (případného) výkonu rozhodnutí (a nikoli v řízení námitkovém).

Povinností žalovaného není uvádět v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu právní kvalifikaci vylíčeného skutkového děje; právní kvalifikace uplatněných skutečností je výhradně věcí soudu, který právním názorem vysloveným některým z účastníků není při právním posouzení věci nikterak vázán. Pro posouzení důvodnosti uplatněných námitek tedy vskutku není podstatné, zda, popř. jakým způsobem žalovaní v námitkách tvrzené skutečnosti právně kvalifikovali. Přiřadil-li žalovaný ke skutkovým námitkám proti směnečnému platebnímu rozkazu (viz tvrzení o nátlaku a nouzi) též jejich vlastní právní kvalifikaci (dovozoval-li neplatnost směnek), nebyl takovým právním posouzením odvolací soud vázán; naopak, sám byl povinen posoudit, jaké právní důsledky by mohlo mít (mělo) případné prokázání těchto námitek.

V dané souvislosti Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že unesl-li by žalovaný důkazní břemeno k těmto námitkovým tvrzením [bylo-li by prokázáno, že žalovaný nepodepsal směnky o svobodné vůli, nýbrž pod tlakem bezprávné výhrůžky], neměla by tato skutečnost za následek neplatnost směnek; z takových směnek by nebyl žalovaný materiálně zavázán (nebyl povinen plnit).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2856/2023, ze dne 28. 2. 2024

05.06.2024 00:01

Vedlejší účastenství dlužníka kauzálního vztahu v řízení o zaplacení směnky

Dlužník kauzálního vztahu má jako vedlejší účastník řízení na straně žalovaného zásadně právní zájem na výsledku řízení o zaplacení směnky zajišťující splnění tohoto dluhu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1527/2022, ze dne 30. 4. 2024

09.05.2024 00:01

Osvobození od placení pohledávek dle § 414 odst. 1 IZ

Obranou žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu jsou námitky. Na rozdíl od účinků odporu podaného proti platebnímu rozkazu, včas podané a odůvodněné námitky vydaný směnečný platební rozkaz neruší, nýbrž se v jimi vymezeném rozsahu pouze odkládá právní moc a vykonatelnost směnečného platebního rozkazu. Na základě podaných námitek soud v námitkovém řízení rozhodne, zda směnečný platební rozkaz bude ponechán v platnosti nebo zda bude zrušen a v jakém rozsahu. Jinými slovy, účelem řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu je přijetí závěru, zda směnečný platební rozkaz byl vydán právem (a bude ponechán zcela nebo zčásti v platnosti) nebo zda námitky žalované jsou důvodné (a platební rozkaz bude třeba zcela či zčásti zrušit). V řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu se tak již nerozhoduje o povinnosti zaplatit směnku.

Nemůže-li být správnost směnečného platebního rozkazu (po právu) zpochybněna ani včas uplatněnou námitkou, podle níž v době po jeho vydání žalovaná směnku zaplatila (popřípadě proti směnečné pohledávce započetla svou pohledávku za žalobcem), tím spíše nemohou být důvodem pro zrušení směnečného platebního rozkazu (případné) účinky osvobození od placení pohledávek (§ 414 odst. 1 insolvenčního zákona), které bylo žalované přiznáno až po uplynutí lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 1 o. s. ř.).

Jinak řečeno, (následně) přiznané osvobození od placení pohledávek (§ 414 odst. 1 insolvenčního zákona) nemůže být důvodem, pro který lze zrušit směnečný platební rozkaz, nýbrž (jen) důvodem pro zastavení (případného) výkonu rozhodnutí (exekuce) podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3749/2023, ze dne 19. 12. 2023

02.05.2024 00:02

Zneužití práva (opožděným) vyplněním blankosměnky

I. Právo na vyplnění blankosměnky se nepromlčuje. Je-li v dohodě o vyplnění blankosměnky smluveno právo majitele bez dalšího vyplnit datum splatnosti, má majitel blankosměnky právo doplnit do blankosměnky jakékoliv datum splatnosti. Jde-li o zajišťovací směnku, nesmí vyplněné datum předcházet datu splatnosti zajišťovaného dluhu. Námitka promlčení směnkou zajištěné pohledávky nemá sama o sobě vliv na povinnost zaplatit směnku.

II. Vzhledem k poměrům projednávané věci nemá Nejvyšší soud pochybnosti o tom, že žalovanému příslušela ve vztahu k žalobci kauzální námitka vztahující se k vyplnění blankosměnky, a to bez ohledu na (v řízení nezjištěnou) skutečnost, kdo blankosměnku (v údajích směnečné sumy a data splatnosti) doplnil. Žalobci totiž byl při nabytí směnky (blankosměnky) znám obsah kauzálního vztahu (založeného leasingovou smlouvou a dohodou o odevzdání a vyplnění blankosměnky); musel si být vědom, zda a kdy (případně) žalovaný porušil povinnosti z daného vztahu, včetně toho, kdy a jakým způsobem bylo možno doplnit blankosměnku.

Jakkoli posuzovaná dohoda o odevzdání a vyplnění blankosměnky umožňovala (v případě, že výstavce nebude včas a řádně splácet závazky z leasingové smlouvy) doplnit údaj data splatnosti bez určení bližších podmínek, nelze ji (jen proto) hodnotit jako (byť jen zčásti) rozpornou s dobrými mravy (příčící se dobrým mravům), a tudíž absolutně neplatnou (§ 39 obč. zák.).

Oproti tomu samotný výkon vyplňovacího práva ‒ doplnění údaje data splatnosti až více než 11 let po žalobcem tvrzeném zániku kauzálního vztahu, ve spojení s následným uplatněním práva ze směnky ‒ hodnotí Nejvyšší soud (s přihlédnutím ke všem skutkovým okolnostem dané věci) jako rozporný se zásadami poctivého obchodního styku a nepožívající právní ochrany (§ 265 obch. zák.).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1292/2023, ze dne 29. 2. 2024

24.04.2024 00:02

Místní příslušnost soudu ve sporu o zaplacení (blanko)směnky

Vzhledem k tomu, že se blankosměnka stává směnkou (za předpokladu, že listina po vyplnění bílých míst má kvalitu směnky) vyplněním, a to s účinky ex tunc, je i pro účely posouzení místní příslušnosti soudu ve sporu o zaplacení směnky rozhodující podoba směnky (a v ní určené platební místo) v okamžiku zahájení řízení. Skutečnost, že šlo (původně) o blankosměnku s nevyplněným údajem platebního místa, je v tomto směru právně nevýznamná.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 634/2024, ze dne 27. 3. 2024

02.02.2024 00:05

ÚS: K povinnosti přijmout plnění směnečného dluhu třetí osobou

Platí-li věřiteli třetí osoba, věřitel nemůže platbu odmítnout s účinkem odvrácení splnění dluhu, pokud je taková platba projevem vůle třetí osoby plnit na dlužníkův dluh a pokud dlužník s plněním třetí osoby projeví souhlas (§ 1936 odst. 1 věta první občanského zákoníku). Tvrdí-li žalovaný ručitel (avalista), že obě tyto podmínky byly splněny a dluh zanikl, pak soudy musí žalovanému umožnit tvrzení prokázat a poskytnout mu v případě potřeby i poučení o neunesení důkazního břemene. Spokojí-li se v rozporu s tím s neúplně či nejednoznačně zjištěným skutkovým stavem, poruší právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2151/23, ze dne 10. 1. 2024

01.08.2023 00:01

Zjevné zneužití práva nepožívající právní ochrany při placení směnky

Požadavek na zaplacení směnky je uplatněním práva; proto nelze zcela vyloučit ani možnost, že by šlo o zjevné zneužití práva nepožívající právní ochrany.

V poměrech dané věci Nejvyšší soud předesílá, že směnkou zajištěná pohledávka není pohledávkou ze spotřebitelského úvěru, ani pohledávkou mající spotřebitelský charakter; proto ani žalovaní (přímí směneční dlužníci) ve směnečném vztahu nevystupují jako spotřebitelé (nepožívají ochrany spotřebitele) [první žalovaný směnku podepsal jednak za společnost V (jako její jednatel), jednak jako fyzická osoba (směnečný rukojmí); druhá žalovaná (manželka prvního žalovaného) směnku podepsala (jen) jako fyzická osoba (směnečný rukojmí)].

Dále zdůrazňuje, že samotná skutečnost, že pohledávka ze smlouvy o úvěru byla zajištěna současně blankosměnkou (vystavenou úvěrovým dlužníkem a avalovanou žalovanými) a bankovní zárukou (vystavenou bankou Č), rovněž neumožňuje přijmout závěr, podle něhož by cílem (účelem) takového jednání bylo něco jiného než zajištění pohledávky žalobce vůči společnosti V.

Rozhodl-li se (následně) žalobce, který nebyl ve své volbě (smluvně či jinak) omezen, že využije (poté, kdy se společnost V dostala do prodlení se splácením úvěru) k (náhradnímu) uspokojení pohledávky za společností V jen blankosměnku (a nikoli též bankovní záruku, jejíž platnost posléze zanikla uplynutím doby), ani tuto okolnost nelze (bez dalšího) hodnotit jako zneužití práva (natož jako zjevné zneužití práva, pro které by mohla být žaloba zcela nebo zčásti zamítnuta). Opačný závěr by totiž vedl k nepřijatelnému výsledku, podle něhož by byl (opatrný a svých práv dbalý) věřitel, který zajistil svou pohledávku za dlužníkem více způsoby, ve stejném (ne-li horším) postavení než věřitel, jenž se spokojil (jen) s jedním „zajištěním“. Současně z obsahu spisu neplynou žádné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možno usuzovat, že požadavek na zaplacení (zajišťovací) směnky je (by mohl být) výkonem práva za účelem poškození žalovaných.

Přitom shora popsané jednání žalobce (zásadně) nelze hodnotit jako zjevné zneužití práva, které nepožívá právní ochrany, ani na základě dovolací argumentace založené na (z ekonomického hlediska oprávněných) tvrzeních o rozdílných dopadech (případného) plnění z titulu zajištění bankovní zárukou do majetkových poměrů banky Č a (případného) plnění z titulu zajišťovací směnky do majetkových poměrů žalovaných, když takový stav bude při současném zajištění téže pohledávky bankovní zárukou a směnkou spíše pravidlem a nikoli výjimkou.

Konečně v poměrech dané věci nelze přehlédnout, že první žalovaný (jako jediný jednatel a společník společnosti V) měl povinnost vykonávat funkci statutárního orgánu s péčí řádného hospodáře, jejíž součástí je i povinnost nezbytné loajality, tj. povinnost jednatele dát při rozhodování přednost zájmům společnosti před zájmy svými; právě (a jen) on tak mohl ovlivnit chování společnosti V, včetně její schopnosti splatit dluh ze smlouvy o úvěru.

Proto Nejvyšší soud dospěl (na základě vyhodnocení všech výše zmíněných okolností) k závěru, podle něhož dovolateli označené právní jednání žalobce není zjevným zneužitím práva (§ 8 o. z.), které by odůvodňovalo (byť jen částečné) zamítnutí žaloby.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3639/2022, ze dne 27. 4. 2023

13.07.2023 00:02

K omezení převoditelnosti dluhopisu v emisních podmínkách

I. Převod dluhopisu lze v emisních podmínkách omezit i tak, že dluhopis lze převést pouze se souhlasem emitenta. Převoditelnost dluhopisu přitom může být (stejně jako v případě postoupení pohledávky) vázána na předchozí souhlas emitenta dluhopisu také tehdy, nejsou-li blíže stanoveny podmínky, za nichž má emitent souhlas s převodem udělit. V tomto případě je úvaha emitenta o tom, zda souhlas s převodem dluhopisu schválí, jeho výlučnou osobní kompetencí, do které zásadně nelze zasahovat. Ze samotné skutečnosti, že emitent souhlas s převodem dluhopisu neudělil, anebo že se k žádosti o udělení souhlasu nevyjádřil, tak ještě nelze dovozovat, že jde o nepoctivé nebo protiprávní jednání emitenta (§ 6 odst. 2 o. z.), ani že jde o zjevné zneužití práva (§ 8 o. z.).

II. S dovolatelkou lze souhlasit, že má-li být dluhopis předmětem formalizovaného oběhu mezi vyšším počtem osob, pak není vhodné připustit omezení převoditelnosti (cirkulace) dluhopisu. Opačný výklad by totiž nepřiměřeně zasahoval do legitimních očekávání potenciálního nabyvatele dluhopisu, který vychází z toho, že je-li dluhopis předmětem formalizovaného oběhu mezi vyšším počtem osob, potom je převoditelný volně – bez omezení. Tuto hodnotu však zákonodárce nechrání prostřednictvím stanovení pravidel pro omezení převoditelnosti dluhopisů, které jsou součástí veřejné nabídky cenných papírů, nýbrž prostřednictvím pravidel pro přijetí dluhopisu k obchodování na oficiálním trhu. Organizátor regulovaného trhu může k obchodování na oficiálním trhu přijmout pouze akcie nebo dluhopisy, jejichž převoditelnost není vyloučena ani omezena. Je-li převoditelnost dluhopisu omezena, potom je dluhopis z obchodování na oficiálním trhu vyloučen. Legitimní očekávání potenciálního nabyvatele dluhopisu, který vychází z toho, že je-li dluhopis předmětem formalizovaného oběhu mezi vyšším počtem osob, musí být volně převoditelný, tak zákonodárce nechrání v souvislosti s tím, že dluhopis byl součástí veřejné nabídky cenných papírů, nýbrž teprve v souvislosti s přijetím dluhopisu k obchodování na oficiálním trhu.

III. Převod listinného dluhopisu v rozporu s omezením stanoveným emisními podmínkami, o němž nabyvatel dluhopisu věděl, má stejné následky jako postoupení pohledávky učiněné v rozporu se zákazem či omezením ujednaným dlužníkem a věřitelem, o němž postupník věděl. Převod listinného dluhopisu v rozporu s omezením stanoveným emisními podmínkami je tedy (dočasně) neúčinný do doby, než s převodem udělí souhlas emitent dluhopisu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 27 ICdo 30/2022, ze dne 27. 4. 2023

20.06.2023 00:01

Přihláška pohledávky za směnečným rukojmím blankosměnky

Majitel blankosměnky může přihlásit svou pohledávku za dlužníkem, který je na blankosměnce podepsán jako směnečný rukojmí, do insolvenčního řízení dlužníka jako pohledávku vázanou na podmínku, že bude blankosměnka doplněna o chybějící náležitosti, a stane se tak (s účinky ex tunc) směnkou úplnou.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 32/2021, ze dne 28. 2. 2023

18.10.2022 00:02

Prokázání převodu směnky na řad v exekučním řízení

Podmínkou pro převod směnky na řad je vedle rubopisu také její předání nabyvateli. Ustanovení § 36 odst. 4 ex. řádu (§ 256 odst. 2 o. s. ř.) je proto třeba vyložit tak, že listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem je na místě za účelem pozitivního rozhodnutí o singulární sukcesi během exekuce (§ 36 odst. 5 ex. řádu) prokázat i předání směnky na řad nabyvateli. Úředně ověřený podpis indosanta (dosavadního oprávněného) na směnce nepostačuje.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1415/2022, ze dne 26. 7. 2022

01.09.2022 00:02

Předpoklady převodu směnky na řad; předání směnky nabyvateli

I. Z jednoznačné dikce ustanovení § 1103 odst. 2 o. z. se podává, že vlastnické právo k cennému papíru na řad se (stejně jako podle dřívější právní úpravy) převádí rubopisem a smlouvou k okamžiku jeho předání. Smlouva představuje právní důvod (titul) pro nabytí vlastnictví, rubopis a předání pak právní způsob (modus) nabytí vlastnického práva. Ani nový občanský zákoník přitom nevyžaduje, aby smlouva o převodu cenného papíru na řad byla uzavřena v písemné formě.

Úprava obsažená v ustanovení § 1103 odst. 2 o. z. je kogentní a nelze se od ní (s účinky vůči třetím osobám) odchýlit, nepřipouští-li tak zákon (srov. § 978 o. z.). Jelikož ustanovení § 1103 odst. 2 o. z. určuje, že vlastnické právo k cennému papíru na řad se převádí rubopisem a smlouvou k okamžiku jeho předání, přičemž žádnou výjimku – na rozdíl od předchozí úpravy obsažené v ustanovení § 17 odst. 1 zákona o cenných papírech – nepřipouští, není již po 1. lednu 2014 možné upravit otázku převodu cenného papíru odchylně (dohodnout, že k převodu cenného papíru nedochází jeho předáním nabyvateli, nýbrž k jinému smluvenému okamžiku).

II. Převod směnky indosamentem je hmotněprávním úkonem účastníka a žádné ustanovení občanského soudního řádu ani jiného právního předpisu jeho provedení v průběhu směnečného řízení nebrání. Směnku lze převádět rubopisem i v době, kdy je uložena u soudu.

III. Tradice věci (obecně) nemusí být vždy uskutečněna pouze fyzickým předáním a převzetím věci; právní panství nad věcí může nabyvatel věci získat i jiným způsobem, který (v souladu s vůlí smluvních stran směřující k převodu věci) nabyvateli umožní věc fakticky ovládat a mít možnost projevit vůli nakládat s věcí jako s vlastní.

V posuzované věci (oproti mínění soudů nižších stupňů) závěr o tom, že k předání sporné směnky nabyvateli nedošlo, bez dalšího neplyne. Jestliže převodu sporné směnky v budově soudu byla vskutku přítomna kromě žalobkyně také osoba oprávněná jednat za nabyvatelku, nebylo by možné rozumně uvažovat o tom, že v poměrech dané věci k předání sporné směnky nabyvatelce nedošlo. V situaci, kdy na jedné straně žalobkyně umístí na spornou směnku rubopis a zřetelně projeví vůli již nadále nebýt jejím majitelem (směnku nacházející se u soudu, u něhož probíhá dané řízení, převést na nabyvatelku) a na druhé straně nabyvatelka (osoba oprávněná za ni jednat) se dostaví k indosaci směnky společně se žalobkyní, přičemž jediným (navíc zřetelně projeveným) důvodem přítomnosti této osoby u prováděné indosace je to, aby se nabyvatelka stala novým vlastníkem předmětné směnky, nemůže závěr o předání směnky nabyvatelce zmařit jen to, že nedošlo k fyzickému předání směnky „z ruky do ruky“. Přímé fyzické (dle pojetí soudů nižších stupňů téměř „rituální“) předání směnečné listiny nabyvateli nejenže není (v situaci, kdy je směnka uložena u soudu) předpokladem pro to, aby nabyvatel mohl tuto listinu fakticky ovládat, ale nemá z hlediska účelu sledovaného v ustanovení § 1103 odst. 2 o. z. formulovaným požadavkem na předání (tradici) převáděného cenného papíru ani žádný smysl.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1678/2020, ze dne 31. 5. 2022

27.12.2021 00:02

Řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu

Povaha řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu nevylučuje, aby soud při rozhodování o tom, zda a v jakém rozsahu bude směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti, aplikoval ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a v odůvodněných případech určil delší lhůtu k plnění nebo stanovil, že peněžité plnění bude zaplaceno ve splátkách.

Dospěje-li tedy soud při projednávání námitek žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu k závěru, že je namístě postupovat podle ustanovení § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. a určit delší lhůtu k plnění, nebo stanovit, že se plnění má stát ve splátkách, rozhodne o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti s tím, že povinnost uloženou směnečným platebním rozkazem žalovaný splní v nově určené (delší) lhůtě, případně tak učiní ve splátkách, jejichž výši a splatnost současně upraví.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3150/2019, ze dne 22. 9. 2021

11.11.2021 00:02

Účinky zahájení insolvenčního řízení na majetek zástavního indosanta

Judikatorní závěry, jež Nejvyšší soud přijal při výkladu práv zajištěného věřitele, jemuž k zajištění jeho pohledávky insolvenční dlužník přenechal (dal) do zástavy pohledávku za svým dlužníkem, se uplatní i tehdy, je-li zástavou směnečná pohledávka insolvenčního dlužníka za jeho dlužníkem.

Dal-li vlastník směnky zástavnímu věřiteli do zástavy směnku, je směnka stále majetkem zástavního dlužníka (zástavního indosanta); zástavní věřitel není vlastníkem směnky a nemůže ji dále převádět. Platí tedy, že dlužník, ohledně jehož majetku je vedeno insolvenční řízení a který dal směnečnému věřiteli do zástavy svou směnečnou pohledávku (předal mu směnku opatřenou zástavním indosamentem), není „třetí osobou“ ve smyslu § 183 odst. 1 insolvenčního zákona. Zastavená směnečná pohledávka je stále majetkem (insolvenčního) dlužníka, který insolvenční správce dlužníka po rozhodnutí o úpadku dlužníka sepíše (je oprávněn sepsat) do majetkové podstaty dlužníka.

Poté, co ve smyslu § 109 odst. 1 insolvenčního zákona nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka, který dal zástavnímu věřiteli do zástavy svou směnečnou pohledávku, již zástavní věřitel není oprávněn domáhat se žalobou podanou vůči poddlužníku (směnečnému dlužníku) zaplacení zastavené směnečné pohledávky bez zřetele k tomu, že zajištěná pohledávka nebyla řádně a včas uspokojena a že zástavní právo k zastavené směnečné pohledávce je vůči poddlužníku (směnečnému dlužníku) účinné. Od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, přechází právo domáhat se zaplacení zastavené směnečné pohledávky zpět na (insolvenčního) dlužníka a prohlášením konkursu na majetek dlužníka pak na insolvenčního správce dlužníka (§ 246 odst. 1 insolvenčního zákona).

Tím, že insolvenční zákon dovoluje zajištěnému věřiteli uplatnit právo na uspokojení zajištěné pohledávky ze zajištění tvořeného majetkem dlužníka (směnečnou pohledávkou, kterou dal dlužník do zástavy) přihláškou již od zahájení insolvenčního řízení (§ 110 odst. 1 insolvenčního zákona), jej současně od okamžiku, kdy v souladu s ustanovením § 109 odst. 4 insolvenčního zákona nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, vylučuje z možnosti uplatňovat práva ze zajištění tvořeného majetkem dlužníka (směnečnou pohledávkou) žalobou (ve směnečných poměrech návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu) [§ 109 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona]. Od prohlášení konkursu na majetek dlužníka přechází právo domáhat se zaplacení zastavené směnečné pohledávky na insolvenčního správce dlužníka (§ 246 odst. 1 insolvenčního zákona). To, že směnečná pohledávka je zástavou určenou i v insolvenčním řízení k uspokojení pohledávky zajištěného (zástavního) věřitele, však současně znamená, že dlužník (insolvenční správce jako představitel majetkové podstaty dlužníka) s ní nemůže volně nakládat způsobem, jímž by ji využil k uspokojení svých vlastních závazků (dluhů), stejně jako tak nemohl učinit před zahájením insolvenčního řízení.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 76/2019, ze dne 29. 7. 2021

19.08.2021 00:02

K oddělení zajišťovací směnky od zajištěné pohledávky

I. Byla-li směnka vystavena jen jako prostředek zajištění jiné pohledávky věřitele za dlužníkem, je pro uplatnění takové směnky zásadně určující obsah uzavřené směnečné smlouvy, jinak řečeno účastníky směnečného vztahu dohodnuté podmínky, za nichž lze vykonat práva ze zajišťovací směnky vůči dlužníku. Jestliže v tomto směru nebylo mezi účastníky směnečného vztahu dohodnuto nic jiného, je věřitel poté, co dlužník svůj kauzální závazek včas a řádně nesplní, především oprávněn uplatnit vůči dlužníku zajištěnou pohledávku i nárok ze zajišťovací směnky, a to v jakémkoliv pořadí, případně i souběžně. Věřiteli ovšem rovněž nic nebrání v tom, aby zcela či zčásti dosáhl náhradního uspokojení zajištěné pohledávky prostřednictvím prodeje zajišťovací směnky za úplatu třetí osobě. Zatímco převod zajišťovací směnky před splatností zajištěné pohledávky (bez převodu této pohledávky na nového majitele směnky) bude mít za následek zjevné porušení ujednání o zajišťovacím charakteru směnky (základního smyslu a účelu zajišťovací povahy směnky), prodej směnky třetí osobě po splatnosti zajištěné pohledávky (případně poté, co budou splněny i další smluvené předpoklady pro použití směnky jakožto zajišťovacího prostředku) představuje možný způsob (alespoň částečného) náhradního uspokojení směnkou zajištěné pohledávky. Zákaz takového postupu (nebyl-li účastníky směnečné smlouvy výslovně dohodnut) nelze z ničeho dovodit.

Rozhodne-li se věřitel „použít“ zajišťovací směnku výše uvedeným způsobem (realizovat zajištění své pohledávky prodejem směnky), bude úplata, kterou věřitel za prodej směnky obdrží od třetí osoby, sloužit (v rozsahu tohoto plnění) jako zdroj náhradního uspokojení směnkou zajištěné pohledávky. Jestliže výnos z prodeje směnky nebude postačovat k (náhradnímu) uspokojení celé zajištěné pohledávky, nelze z ničeho dovodit, že by věřitel nemohl vůči dlužníkovi uplatňovat zbývající část kauzální pohledávky. Je-li částka, kterou věřitel obdržel od třetí osoby za prodej směnky, pouze náhradním zdrojem uspokojení směnkou zajištěné pohledávky, pak k takovému náhradnímu uspokojení pohledávky zjevně mohlo dojít pouze v rozsahu odpovídajícímu výši plnění, jež věřitel získal za převod směnky. Ve zbývající části zajištěná pohledávka nezanikla a nebyla uspokojena ani náhradním způsobem, když věřitel potud neobdržel žádné plnění, jež by bylo využitelné k náhradnímu uspokojení zbytku pohledávky.

Věřitel zajištěné pohledávky bez dalšího neztrácí právo na její uplatnění vůči dlužníku (v rozsahu, v němž dosud nebyla jeho pohledávka náhradně uspokojena z výnosu prodeje zajišťovací směnky) ani tehdy, zaplatí-li později dlužník (po právu) směnku jejímu nabyvateli. Jestliže věřitel převedl po splatnosti zajištěné pohledávky zajišťovací směnku na třetí osobu, došlo tím k „osamostatnění“ zajišťovací směnky (zajišťovací funkce směnky byla jejím prodejem „zkonzumována“) a věřitel kauzální pohledávky již nemůže získat pozdějším uspokojením směnečné pohledávky (plněním novému majiteli směnky) žádný (další) zdroj možného náhradního uspokojení své pohledávky.

II. V samotném oddělení zajišťovací směnky od zajištěné pohledávky (k němuž dojde po splatnosti směnkou zajištěné pohledávky) nelze spatřovat postup rozporný s poctivým obchodním stykem (§ 265 obch. zák.). Oddělení zajišťovací směnky od zajištěné pohledávky, k němuž došlo v době, kdy již byly splněny předpoklady pro použití směnky jakožto zajišťovacího prostředku, samo o sobě za jednání nemravné, nekorektní či zneužívající označit nelze.

Výše řečené ovšem současně ještě není dostatečným podkladem pro závěr, že uplatnění práva na zaplacení (dosud neuhrazené) části ceny za převod obchodního podílu v poměrech dané věci nemůže být (zcela či zčásti) výkonem práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a podle ustanovení § 265 obch. zák. proto nepožívá právní ochrany. Odvolací soud zde při posouzení otázky, zda je výkon práva žalobce v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, vyšel pouze ze skutečnosti, že žalobce převedl zajišťovací směnku na třetí osobu, aniž by se současně vyslovil také k dalším (pro věc) významným okolnostem daného případu. Odvolací soud měl v tomto směru zohlednit nejen dohodnutý účel zajišťovací směnky (případně další obsah smlouvy), ale měl se zabývat také důvody, pro které nebyl dluh splněn včas, jakož i okolnostmi, za nichž došlo k následnému převodu směnky, a to včetně výše sjednané úplaty za převod směnky. Teprve po zohlednění všech relevantních okolností daného případu bylo možné posoudit, zda výkon práva žalobce v projednávané věci je souladný se zásadami poctivého obchodního styku, nebo zda naopak výkon práva těmto zásadám odporuje a ve smyslu ustanovení § 265 obch. zák. proto nemůže požívat právní ochrany. Závěr odvolacího soudu, který shledal důvody pro to, aby podle § 265 obch. zák. odepřel žalobci právo na zaplacení části ceny za převedený obchodní podíl s odůvodněním, že jde o výkon práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, je proto minimálně předčasný.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1367/2019, ze dne 29. 4. 2021

31.03.2021 00:02

K platnosti závazku směnečného rukojmího

Směnečný rukojmí (za výstavce směnky vlastní) je přímým dlužníkem ze směnky; z jeho postavení jako dlužníka samostatného je zjevné, že jeho závazek je platný i tehdy, je-li závazek, za který se zaručil, neplatný z jiného důvodu než pro vadu formy.

Jakkoli nelze (obecně) pochybovat o tom, že odštěpný závod nemá způsobilost mít práva a povinnosti (právní subjektivitu), nemá skutečnost, že odštěpný závod vystavil vlastní směnku, vliv na platnost závazku směnečného rukojmího (na směnce podepsaného). Takový nedostatek totiž nečiní neplatným závazek výstavce směnky z důvodu vady formy [ve smyslu vady podpisu osoby jednající jménem (nebo za) odštěpný závod].

Jinak řečeno, nedostatek právní subjektivity výstavce vlastní směnky není sám o sobě důvodem neplatnosti (směnečného) závazku výstavce z důvodu vady formy; proto nemá vliv ani na platnost rukojemského závazku.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3020/2020, ze dne 22. 12. 2020

04.11.2020 00:00

Aplikace prorogační doložky smlouvy o úvěru na spor ze zajišťovací směnky

Jakkoli platí, že závazek ze směnky je zcela samostatný a oddělený od případného závazku, který byl původem jeho vzniku, přičemž i v případě tzv. směnek zajišťovacích je nutno dovodit, že nejsou akcesorickým závazkem ve vztahu k závazku jinému (jde o prostředek zajištění a nikoli o zajišťovací závazek), při výkladu prorogační doložky v poměrech dané věci nelze přehlédnout, že ujednání o zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru (dvěma) blankosměnkami je obsaženo přímo ve smlouvě o úvěru (včetně konkretizace obsahu blankosměnek údaji remitenta, výstavce, směnečných rukojmí a předpokladů pro jejich vyplnění a použití), jakož i včetně odkazu na směnečné prohlášení z téhož data, ve kterém výstavce a směneční rukojmí prohlásili, že je jim znám obsah smlouvy o úvěru.

Je-li třeba při interpretaci prorogační doložky vycházet v první řadě z úmyslu stran a z formulace doložky, nemohl odvolací soud výše uvedené skutečnosti pominout a bez bližšího zjištění úmyslu stran smlouvy o úvěru uzavřít, že se prorogační doložka na spor ze zajišťovací směnky nevztahuje.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 416/2019, ze dne 29. 7. 2020