// Profipravo.cz / Bankovní smlouvy, úvěrová smlouva

Bankovní smlouvy, úvěrová smlouva

18.02.2021 00:02

Právní režim finančních prostředků v advokátní úschově

Povaha advokátní úschovy a řešení otázky, jak má být naloženo s prostředky klienta složenými na úschovní účet advokáta, má-li být postižen majetek advokáta, nemění ničeho na tom, že vlastníkem peněz složených na úschovní účet je banka, a že tím, kdo může nakládat (nakládá) s prostředky na tomto účtu (coby pohledávkou vůči bance) je [nestanoví-li jinak (šířeji) smlouva o běžném (úschovním) účtu] advokát (nikoli složitel).

Je-li vedena exekuce (výkon rozhodnutí) na majetek složitele peněžních prostředků na úschovní účet advokáta, lze pohledávku složitele [z titulu vydání peněz složených na úschovní účet advokáta vedený bankou do advokátní úschovy] exekučně postihnout pouze přikázáním jiné peněžité pohledávky (§ 312 a násl. o. s. ř.). Poddlužníkem povinného (složitele) totiž není peněžní ústav (banka), nýbrž advokát.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 78/2016, ze dne 3. 11. 2020


21.12.2020 00:01

Vlastnictví peněžních prostředků na účtu u peněžního ústavu

Nejvyšší soud již v rozsudku č. j. 35 Odo 801/2002 vyslovil a odůvodnil závěr, že „peněžní prostředky na účtu vedeném peněžním ústavem na základě smlouvy o běžném účtu nebo na základě smlouvy o vkladovém účtu nejsou v majetku majitele účtu, v jehož prospěch byl tento účet zřízen, nýbrž v majetku peněžního ústavu. Oprávnění majitele účtu, jakož i osob majících k účtu dispoziční oprávnění, spočívající v tom, aby na základě jeho příkazu byly vyplaceny peněžní prostředky z účtu u peněžního ústavu, představuje proto pouze pohledávku z účtu u peněžního ústavu.“

Od těchto právních závěrů není důvod se odchýlit ani za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tedy od 1. 1. 2014.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1036/2020, ze dne 22. 9. 2020


04.12.2020 00:03

ÚS: Dobré mravy při uplatnění práv ze smlouvy o úvěru

Uplatnění korektivu dobrých mravů jako krajního prostředku korekce zásady autonomie vůle připadá v úvahu i v situacích, kdy se výkon práva projevuje nepřípustně v postavení některého ze subjektů závazkového vztahu navenek. Proto jsou obecné soudy povinny zohlednit, zda věřitelka dostatečně prověřila a posoudila schopnost stěžovatelů splnit v budoucnu jejich závazek, byť takovou povinnost ze zákona v době uzavření smlouvy neměla, zvláště když věřitelka prověření úvěruschopnosti stěžovatelů provedla nedostatečně a v důsledku toho uzavřela úvěrovou smlouvu i se stěžovateli, kteří pro svoje majetkové poměry zjevně nebyli schopni závazek splnit. Nezabývaly-li se dále obecné soudy při posuzování podmínek uplatnění korektivu dobrých mravů, zda výkon práva věřitelky, který je jinak po právu, nevede pro majetkové a sociální poměry stěžovatelů a pro možnost uspokojení tohoto nároku jiným způsobem k nepřijatelným důsledkům v postavení stěžovatelů, byť mohou mít původ v poměrech mezi spoludlužníky navzájem, nepřiměřeně zúžily výklad korektivu dobrých mravů, dopustily se interpretační libovůle a rovněž nedostály povinnostem plynoucím z poskytování právní ochrany a vedení řádného řízení, jak jim to ukládají ústavní kautely hlavy páté Listiny. Tím obecné soudy porušily právo stěžovatelů na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny. Obecné soudy jsou totiž povinny přezkoumat obsah smluvního závazkového vztahu, zatěžuje-li neobvykle jednu ze smluvních stran, resp. některé z více spoludlužníků, a je výsledkem strukturální nerovnosti ve vyjednávací síle.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 702/20, ze dne 3. 11. 2020


23.07.2020 00:01

Právo na splacení úvěru v případě dlužnického insolvenčního návrhu

Možnost ujednat si v úvěrové smlouvě splatnost celého dluhu (včetně sjednaných úroků) pro případ, že (úvěrový) dlužník na sebe podá insolvenční návrh (zahájí insolvenční řízení), neodporuje žádnému kogentnímu ustanovení zákona, ani základním zásadám insolvenčního řízení.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 36/2018, ze dne 31. 3. 2020


05.12.2019 00:01

K přiměřenosti uplatnění sankce dle § 8 zákona o spotřebitelském úvěru

Sankci stanovenou v § 8 zákona o spotřebitelském úvěru za absenci povinných údajů ve smlouvě o spotřebitelském úvěru (úročení diskontní sazbou uveřejněnou Českou národní bankou platnou v době uzavření smlouvy) není možné aplikovat pouze na základě gramatického výkladu, nýbrž je nutné provést posouzení prizmatem zvláštností spotřebitelských vztahů.

V souzené věci se jedná o poplatek za ověření podpisu na zástavní smlouvě a o poplatek za návrh na povolení vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí. Věřitel je povinen informovat spotřebitele o notářských poplatcích, které musí v souvislosti se spotřebitelským úvěrem uhradit, a o jiných obdobných nákladech. Dovolací soud se ztotožňuje s tím, že jde o poplatky za uznání dluhu formou notářského zápisu, poplatky za ověření podpisu, ať již notářem, obecním úřadem nebo jiným oprávněným subjektem, ale také o jiné poplatky veřejnoprávního charakteru, např. poplatek za zápis zástavního práva k nemovitosti, sloužícího k zajištění úvěru, do katastru nemovitostí. Nelze však bez dalšího dovozovat, že sankce stanovená v § 8 zákona o spotřebitelském úvěru při absenci takových údajů ve spotřebitelské smlouvě dopadá vždy. Naopak, je třeba pečlivě zkoumat specifické okolnosti každého případu tak, aby konečné řešení bylo spravedlivé a zájmy obou stran byly v tomto řešení vyváženě zachovány.

Byť zde banka neuvedla ve smlouvě o úvěru v konkrétní výši poplatek za ověření podpisu ani poplatek za návrh na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí, je dopad sankce uvedené v § 8 zákona o spotřebitelském úvěru vyloučen. Nejvyšší soud ji považuje vzhledem k celkové výši úvěru oproti výši poplatků v tomto případě za zcela nepřiměřenou. Opačný výklad by vedl k bezdůvodnému zvýhodnění dlužníka a došlo by tím k neúměrnému zkrácení práv banky na zisk z poskytování spotřebitelských úvěrů.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2807/2018, ze dne 27. 8. 2019


04.07.2019 00:00

Nesplnění povinnosti řádně prověřit spotřebitelovu schopnost splatit úvěr

I v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. mělo nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018, ze dne 20. 3. 2019


18.04.2019 00:02

Posuzování nabytí účinnosti bankovní záruky

Formální princip ovládající posuzování, zda byly splněny podmínky pro plnění z bankovní záruky, se s ohledem na povahu bankovní záruky uplatní rovněž při zkoumání, zda bankovní záruka vůbec – s ohledem na obsah vystavené záruční listiny a požadavky v ní formulované – nabyla účinnosti.

Jestliže v posuzovaném případě podle prohlášení banky v záruční listině bylo pro nabytí účinnosti nezbytné, aby na označený bankovní účet dlužníka byla připsána částka 857.994 Kč, a to „vždy“ s konkrétním variabilním symbolem uvedeným v záruční listině, mohla věřitelka uvedenému požadavku dostát jen tehdy, byla-li by uvedená částka na označený účet nejen připsána, ale též (způsobem souladným s obsahem záruční listiny) řádně identifikována.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4747/2016, ze dne 24. 10. 2018


22.03.2019 00:03

ÚS: Prověření úvěryschopnosti budoucího dlužníka

Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18, ze dne 26. 2. 2019


24.09.2018 00:02

Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele

Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018


03.08.2018 00:03

ÚS: Tzv. pravidlo desetinásobku pro kampeličky

Tzv. pravidlo desetinásobku pro kampeličky (družstevní záložny) není protiústavní. Má-li družstevní záložna efektivně plnit funkce, jež ji odlišují od bank na jedné straně a od nebankovních poskytovatelů úvěrů na straně druhé, není v rozporu s ústavním pořádkem, jestliže je zákonem požadováno důsledné naplňování členského principu takovým způsobem, aby byli členové družstevní záložny adekvátně motivováni ke skutečnému zájmu o její zdravé hospodaření.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 3/16, ze dne 10. 7. 2018


22.05.2018 00:02

K povinnosti bezodkladně oznámit zadržení platební karty bankomatem

Zadržení platební karty bankomatem je ztrátou ve smyslu ustanovení § 101 písm. b) zákona o platebním styku s důsledky vyplývajícími z ustanovení § 116 odst. 1 písm. b) téhož zákona, nesplní-li uživatel platební karty zákonnou povinnost bez zbytečného odkladu po zjištění oznámit ztrátu uloženou prvně citovaným ustanovením.

Lhůta „bez zbytečného odkladu“ uvedená v ustanovení § 101 písm. b) zákona o platebním styku je velmi krátkou lhůtou k bezodkladnému, neprodlenému, bezprostřednímu či okamžitému jednání směřujícímu ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu.

Dovolatel zákonné lhůtě bez zbytečného odkladu (podle obchodních podmínek šlo o lhůtu neprodleně) nedostál, učinil-li oznámení až čtyři dny po rozhodné události (zadržení karty v bankomatu), třebaže z obchodních podmínek jasně plyne existence nonstop informační linky banky, kterou je třeba v těchto případech využít. Počínal si hrubě nedbale, pokud neprodleně po zjištění, že bankomat jeho platební kartu zadržel, neoznámil bance ztrátu platební karty.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2947/2016, ze dne 27. 2. 2018


13.03.2018 00:00

Darování peněžních prostředků na bankovním účtu

Pohledávku, kterou má majitel účtu vůči bance na základě smlouvy o běžném účtu, lze postoupit podle ustanovení § 524 obč. zák. písemnou smlouvou.

V souzené věci není správný závěr odvolacího soudu, že „je-li ve smlouvě … výslovně uvedeno, že zůstavitel daruje zůstatek na uvedeném účtu u ČSOB a veškerá práva a povinnosti s tím spojená, nelze takové jednoznačné jazykové vyjádření vyložit jako uzavření postupní smlouvy“. Z obsahu smlouvy je zřejmá vůle „převést“ peněžní prostředky na účtu a veškerá práva a povinnosti s tím spojená, a nelze dovozovat neplatnost právního úkonu podle ustanovení § 39 obč. zák. jen proto, že nebyl „správně“ označen jako „smlouva o postoupení pohledávky“, tím spíše, splňuje-li jinak všechny náležitosti stanovené zákonem pro postoupení pohledávky podle ustanovení § 524 obč. zák., tj. písemnou formu a určení pohledávky. Aplikací pouze jazykového výkladu na tento právní úkon by se jednalo o (nežádoucí) přílišný formalismus.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 5271/2016, ze dne 18. 12. 2017


24.10.2017 00:01

Neurčitost ujednání o poplatku za nečerpání úvěru

Ujednání o poplatku za nečerpání úvěru sjednaného pro případ výpovědi spotřebitelské smlouvy o úvěru dlužníkem před zahájením čerpání úvěru, odkazuje-li smlouva na poplatek v sazebníku, jenž není součástí smlouvy, je neurčité a smlouva je pro neurčitost ujednání o výši či o způsobu určení výše poplatku ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. částečně neplatná.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 282/2016, ze dne 24. 8. 2017


17.10.2016 00:02

Právní důsledky uzavření smlouvy o podřízenosti pohledávek

Jestliže strany uzavřely smlouvu o podřízenosti pohledávek, v níž se dohodly, že některé pohledávky mají být uspokojeny až po splnění jiného dluhu dlužníka, nemůže se věřitel podřízené pohledávky domáhat jejího uspokojení před splněním podmínek sjednaných ve smlouvě o podřízenosti pohledávek, neboť takový požadavek je v rozporu s jeho smluvním závazkem. Případná změna této smlouvy musí být učiněna všemi stranami, které ji uzavřely.

Posuzovaná smlouva o podřízenosti pohledávek je svým charakterem inominátní smlouvou podle § 51 obč. zák., případně podle § 269 odst. 2 obch. zák.; není přitom v rozporu se zákonem či dobrými mravy.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2907/2014, ze dne 28. 7. 2016


16.08.2016 00:01

Povaha rámcové smlouvy a práv a povinností jí založených

Judikatura Nejvyššího soudu je jednotná v závěru, podle něhož tzv. rámcová smlouva nezakládá závazkový vztah, pohledávky a závazky smluvních stran z ní tudíž nevznikají. Význam rámcové smlouvy spočívá v tom, že strany tam, kde předpokládají dlouhodobější obchodní vztah, stanoví jejím prostřednictvím základní pravidla, jimž budou podléhat všechny konkrétní (tzv. realizační) smlouvy na jejím základě v budoucnu uzavřené, nebude-li v té či oné realizační smlouvě ujednáno jinak. Rámcová smlouva tak nemá jiný význam (jinou funkci), než že stanoví smluvní podmínky následně uzavíraných konkrétních, realizačních smluv, tj. v tom či onom rozsahu předurčuje jejich obsah. Při vzniku realizační smlouvy uzavřené na základě rámcové smlouvy se tedy v rozsahu, v němž strany nesjednaly v realizační smlouvě jinak, stávají pravidla (smluvní podmínky) sjednaná v rámcové smlouvě součástí obsahu realizační smlouvy.

Samotná skutečnost, že smlouvu její smluvní strany označily jako „rámcovou“, ovšem nevylučuje, aby upravovala (vedle smluvníchpodmínek následně uzavíraných realizačních smluv) i povinnost banky uzavřít na základě žádosti (příkazu) druhého účastníka (následné) dílčí smlouvy k otevření toho kterého akreditivu (a na jejich základě následně otevřít akreditivy).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 5105/2014, ze dne 31. 5. 2016


02.04.2015 00:00

Náhrada škody způsobené neoprávněným odepsáním peněžních prostředků z účtu

Jestliže banka odepíše v rozporu s právními předpisy (protiprávním úkonem) z běžného účtu klienta (majitele účtu) peněžní prostředky a v důsledku tohoto jednání (v příčinné souvislosti s ním) se sníží výše pohledávky, kterou má majitel běžného účtu vůči bance z titulu práva na výplatu peněžních prostředků uložených na běžném účtu, jde o jednání, jímž majiteli účtu vznikla majetková újma (škoda), která se promlčuje ve lhůtě, jejíž počátek vymezuje ustanovení § 398 obch. zák.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3315/2012, ze dne 27. 11. 2014


02.01.2014 00:00

Vliv kumulativní novace na objektivní promlčecí dobu dle § 408 odst. 1 ObchZ

Kumulativní novace týkající se smlouvy o úvěru nemá vliv na běh desetileté objektivní promlčecí doby počítané ode dne původní splatnosti závazku dlužníka vrátit poskytnutý úvěr s úroky.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2531/2012, ze dne 29. 10. 2013


19.03.2013 00:01

K postoupení práva na poskytnutí úvěru podle § 524 odst. 1 obč. zák.

Právo dlužníka ze smlouvy o úvěru na poskytnutí úvěru je pohledávkou, kterou lze postoupit smlouvou uzavřenou podle ustanovení § 524 odst. 1 obč. zák.

K odkazu odvolacího soudu na tzv. „bonitu klienta“ považuje Nejvyšší soud za vhodné zdůraznit, že povinnost dlužníka ze smlouvy o úvěru vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky (§ 497 obch. zák.) nebyla postupní smlouvou dotčena.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1437/2011, ze dne 27. 2. 2013


19.03.2013 00:00

K neplatnosti ujednání o úplatě ve smlouvě o úvěru

Neplatnost ujednání o úplatě ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku, když z povahy právního úkonu nebo jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu (§ 41 obč. zák.).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 ICdo 12/2012, ze dne 28. 2. 2013


22.01.2013 00:02

K platnosti smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření

Skutečnost, že stavební spořitelna uzavře smlouvu o překlenovacím úvěru též s osobou, která nemá právo na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření ve smyslu ustanovení § 5 odst. 2 zákona o stavebním spoření, jako s dalším dlužníkem, nezakládá důvod neplatnosti smlouvy ve vztahu k dalšímu dlužníkovi.

Smlouva o překlenovacím úvěru uzavřená s dlužníkem, který je účastníkem stavebního spoření a dalším dlužníkem, který jím není, není ani v rozporu s ustanovením § 1 písm. b) zákona o stavebním spoření, protože jedním z dlužníků je účastník stavebního spoření. Správnosti výkladu, podle něhož smluvní stranou v postavení dlužníka, vedle účastníka stavebního spoření, může být i osoba, která účastníkem stavebního spoření není, nasvědčuje i ustanovení § 5 odst. 3 zákona o stavebním spoření, podle něhož úvěr ze stavebního spoření může být spořitelnou poskytnut a účastníkem použit pouze na financování bytových potřeb, přičemž financováním bytových potřeb účastníka - podle znění zákona - se rozumí i financování bytových potřeb osob blízkých účastníku stavebního spoření. V takové situaci odpovídá účelu (funkci) stavebního spoření, aby ten, jehož bytová potřeba je rovněž řešena, byl dalším dlužníkem ze smlouvy o překlenovacím úvěru.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2936/2012, ze dne 19. 12. 2012


< strana 1 / 3 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů