// Profipravo.cz / Nedostatek podmínky řízení, překážky postupu řízení

Nedostatek podmínky řízení, překážky postupu řízení

19.06.2024 00:01

Překážka věci rozhodnuté

V projednávané věci se žalobce domáhá zaplacení částky s příslušenstvím ve výši zákonného úroku z prodlení, a to s poukazem na skutková tvrzení, že plnil (remitentu) na směnku jako směnečný rukojmí a vznikl mu „regresní“ nárok. Jinými slovy, nepožaduje zaplacení směnky (neuplatňuje práva majitele listinného cenného papíru), nýbrž se domáhá plnění z titulu regresního („nesměnečného“) nároku (vzniklého plněním na směnku), a to zaplacení částky, která představuje (podle jeho názoru) podíl, který připadal v rámci vnitřního vztahu mezi směnečnými rukojmími na žalovaného.

Jakkoli mají oba předmětné nároky (ve značné míře) společný (skutkový) základ (zaplacení směnky žalobcem jako směnečným rukojmím), jde o pohledávky skutkově i právně odlišné [předmětem předchozího řízení byl požadavek na zaplacení pohledávky určené čl. I. § 49 směnečného zákona, tj. (mimo jiné) pohledávky na úhradu celé částky, kterou žalobce na směnku (důvodně) zaplatil, šestiprocentního úroku z této částky ode dne, kdy zaplatil, a (směnečné) odměny, která měla žalobci (podle jeho názoru) vzniknout tím, že plnil na směnku jako směnečný rukojmí; předmětem řízení v projednávané věci je požadavek na zaplacení pohledávky vzniklé tím, že žalobce plnil na směnku jako jeden ze směnečných rukojmích více, než činil jeho podíl ve vzájemném poměru směnečných rukojmích na dluhu ze směnky].

Pravomocné rozhodnutí, jímž soud zamítl žalobcem podanou žalobu na zaplacení postižní (směnečné) pohledávky, tak netvoří překážku věci rozhodnuté ve vztahu k řízení, v němž žalobce uplatňuje pohledávku ve vzájemném poměru mezi dlužníky, kteří mají (měli) povinnost splnit dluh ze směnky společně a nerozdílně.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2016/2023, ze dne 27. 3. 2024

24.04.2024 00:01

Překážka věci pravomocně rozhodnuté („ochranné známky“)

Pravomocné rozhodnutí, jímž byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti, aby se žalovaná zdržela jednání, jímž ohrožuje či porušuje právo žalobkyně k ochranné známce, zamítnuta z důvodu, že pravomocným rozhodnutím správního orgánu (Úřadu průmyslového vlastnictví) byla prohlášena neplatnost této ochranné známky, nezakládá tzv. překážku věci pravomocně rozhodnuté v řízení, v němž se žalobkyně domáhá po žalované stejného nároku na základě tvrzení, že toto rozhodnutí správního orgánu bylo po skončení původního řízení zrušeno.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3231/2023, ze dne 29. 2. 2024

07.03.2024 00:01

Překážka věci rozsouzené a překážka věci zahájené

Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ustanovení § 83 odst. 1 o. s. ř. zakazuje, aby o stejné věci současně probíhala dvě nebo více soudních řízení; nastane-li takováto situace, překážka zahájeného řízení (litispendence) brání tomu, aby se pokračovalo v řízení, které bylo zahájeno později.

Jestliže soud v původním řízení opomenul rozhodnout o části předmětu řízení a není již možno rozhodnout o doplnění o část předmětu řízení postupem podle § 166 odst. 2 věty první o. s. ř., původní řízení je již pravomocně skončeno (již neprobíhá), pak je-li poté na základě nové žaloby zahájeno řízení, jehož předmět je totožný s částí předmětu původního řízení, o které nebylo rozhodnuto, nejde o situaci dvou současně probíhajících řízení o stejné věci, neboť probíhá již pouze řízení jediné. Podání nové žaloby o této části předmětu řízení tudíž nemůže bránit ani překážka věci rozsouzené, ani překážka věci zahájené.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3339/2023, ze dne 12. 12. 2023

18.01.2024 00:02

Totožnost osob v případě účasti právních předchůdců původních účastníků

Řízení se týká týchž osob i v případě, vystupují-li v novém (pozdějším) řízení právní předchůdci původních účastníků řízení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2058/2022, ze dne 20. 9. 2023

01.06.2023 00:02

Překážka věci zahájené u žalob doručených datovou schránkou

U řízení zahájených téhož dne žalobami doručenými soudu prostřednictvím informačního systému datových schránek je pro účely posouzení, které z těchto řízení má být zastaveno pro překážku věci zahájené (litispendence) ve smyslu § 83 odst. 1 o. s. ř., rozhodný již „okamžik“ zahájení řízení určený ve smyslu ustanovení § 82 odst. 1 věty druhé o. s. ř. hodinou, minutou a vteřinou, ve které byla žaloba dodána prostřednictvím datové zprávy do datové schránky soudu.

Jen tehdy, je-li u řízení zahájených téhož dne žalobami doručenými soudu prostřednictvím informačního systému datových schránek stejný i „okamžik“ zahájení řízení, je posouzení, které z těchto řízení má být zastaveno pro překážku věci zahájené (litispendence) ve smyslu § 83 odst. 1 o. s. ř., ponecháno na úvaze soudu, který přitom postupuje tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků řízení a aby ochrana práv byla rychlá a účinná.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 77/2022, ze dne 28. 2. 2023

02.02.2023 00:01

K totožnosti předmětu řízení (vyloučení majetku z exekuce vs. zastavení)

Rozhodovací praxe obecných soudů je ustálena v závěru, podle kterého tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). Podstatu skutku (skutkového děje) lze přitom spatřovat především v jednání (a to ve všech jeho jevových formách) a v následku, který jím byl způsoben; následek je pro určení skutku podstatný proto, že umožňuje z projevů vůle jednajících osob vymezit ty, které tvoří skutek. Pro posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, není významné, jak byl soudem skutek, který byl předmětem řízení, posouzen po právní stránce. Překážka věci pravomocně rozhodnuté je dána i tehdy, jestliže skutek byl soudem posouzen po právní stránce nesprávně, popřípadě neúplně (např. skutek byl posouzen jako vztah ze smlouvy, ačkoliv ve skutečnosti šlo o odpovědnost za bezdůvodné obohacení). Co do totožnosti osob není samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v různých řízeních rozdílné procesní postavení (např. vystupují-li v jednom řízení jako žalovaní a ve druhém jako žalobci). Týchž osob se řízení týká i v případě, že v pozdějším řízení vystupují právní nástupci (z důvodu universální nebo singulární sukcese) osob, které jsou (byly) účastníky již skončeného řízení.

V posuzované věci podal povinný vylučovací žalobu (na vyloučení majetku z exekuce prováděné prodejem předmětných nemovitých věcí) i návrh na zastavení exekuce sice na základě shodných skutkových tvrzení a v řízení mezi totožnými osobami (zároveň je při posuzování překážky věci pravomocně rozhodnuté nevýznamné, že vylučovací žaloba byla zamítnuta z důvodu nedostatku aktivní věcné legitimace povinného), avšak podstatné je to, že u obou řízení se lišil předmět řízení v tom, co bylo návrhem požadováno (vyloučení věci z exekuce oproti zastavení této exekuce). Nemohlo se proto jednat o tutéž věc.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3004/2021, ze dne 16. 11. 2022

07.12.2022 00:01

Zastavení řízení zahájeného na návrh účastníka podle § 16 ZŘS

Pravidlo § 16 z. ř. s. dopadá jak na řízení, která zahájil soud bez návrhu, tak rovněž na ta, jež byla vedena na podkladě návrhu účastníka řízení. Odpadnutí důvodu pro další vedení řízení upraveného v z. ř. s. musí vést k jeho zastavení (nestanoví-li zákon jinak, jako např. v § 72 z. ř. s.), a to zcela bez zřetele k tomu, zdali řízení bylo zahájeno na návrh nebo z povinnosti úřední na základě usnesení soudu vydaného podle § 13 odst. 2 z. ř. s. Odpadne-li důvod pro další vedení řízení až v průběhu odvolacího řízení, v němž je přezkoumáváno rozhodnutí o věci samé, odvolací soud řízení ve věci podle § 211 o. s. ř. a § 16 z. ř. s. zastaví za současného zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně (viz § 222a odst. 1 o. s. ř. per analogiam).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 2179/2022, ze dne 12. 8. 2022

27.10.2022 00:02

ÚS: Posouzení tzv. totožnosti skutku v civilním řízení

Posuzují-li obecné soudy v souvislosti s námitkou promlčení otázku, zda byla přes změny ve skutkových tvrzeních žalobce v průběhu soudního řízení zachována tzv. totožnost skutku, zohlední v souladu s právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod individuální okolnosti věci i konkrétní právní úpravu. V případě doplnění skutkových tvrzení žalobcem, musí nově uváděná tvrzení, aby šlo o tentýž skutek, vycházet ze stejné „životní události“, stejného „příběhu“, a alespoň co do své podstaty se shodovat s původně uváděnými tvrzeními, a to zejména ve vztahu k tzv. následku. Platí proto, že při posouzení tzv. totožnosti skutku, v jehož důsledku dojde k zamítnutí žaloby jako promlčené, je třeba se zabývat skutečným obsahem podání žalobce bez ohledu na subjektivní právní kvalifikaci vylíčených skutečností. Žalobce nelze činit odpovědným za to, že v reakci na dílčí hmotněprávní zjištění soudu v průběhu řízení a na jeho výzvu subjektivně změní právní kvalifikaci, a z tohoto důvodu považuje za právně relevantní určité skutečnosti, které nově v řízení před soudem uvede. Může-li soud i nově formulovaná skutková tvrzení nadále objektivně posoudit podle určité právní normy, není pro soud podle zásady iura novit curia subjektivní právní kvalifikace žalobce závazná.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 543/22, ze dne 29. 9. 2022

13.09.2022 00:02

Uspokojení zástavního věřitele ze zástavy dle úpravy účinné do 31. 8. 1998

V případě, že právo (nárok) na uspokojení zástavního věřitele ze zástavy vzniklo do 31. 8. 1998, spravuje se toto právo (nárok) zástavního věřitele i v době od 1. 9. 1998 právní úpravou účinnou do 31. 8. 1998.

Účinky rozsudku ukládajícího zástavci (zástavnímu dlužníku) uhradit zástavnímu věřiteli zástavním právem zajištěnou pohledávku (s tím, že zástavní věřitel je oprávněn se domáhat uspokojení této pohledávky pouze z výtěžku prodeje zástavy) se vztahují i na každého dalšího smluvního nabyvatele zastavené nemovité věci (singulární sukcese).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1053/2021, ze dne 27. 6. 2022

11.05.2022 00:01

Překážka litispendence dle čl. 29 odst. 1 nařízení Brusel I bis

Otázku totožnosti stran ve smyslu čl. 29 odst. 1 nařízení Brusel I bis je třeba vykládat autonomně, s přihlédnutím k cíli čl. 29 odst. 1 nařízení Brusel I bis, kterým je předcházet vzájemně neslučitelným rozhodnutím vydaných soudy jednotlivých členských států Evropské unie. Již proto není možné pojem „tytéž strany“ poměřovat národní procesní úpravou.

Pro účely aplikace čl. 29 nařízení Brusel I bis mohou být za tutéž stranu považovány i osoby různé, jestliže je jejich zájem ve věci totožný a neoddělitelný. Dle SDEU pojistitel a jím pojištěný budou považováni za tutéž stranu tam, kde jsou jejich zájmy totožné do té míry, že rozsudek vydaný proti jednomu z nich by měl – z hlediska komunitárního práva – účinky res iudicatae i vůči druhému. Typicky tak bude dána překážka litispendence tam, kde v jednom řízení bude žalována osoba škůdce pojišťovnou poškozeného, na niž v důsledku výplaty pojistného plnění přešel nárok poškozeného na náhradu škody, a ve druhém řízení bude žalovat škůdce poškozeného a domáhat se určení, že za škodu neodpovídá.

Je na národních soudech, aby při posuzování podmínky totožnosti stran ve smyslu čl. 29 odst. 1 nařízení Brusel I bis pečlivě zhodnotily i totožnost a neoddělitelnost zájmů osob, které mohou být považovány za tutéž stranu, a to zcela bez ohledu na to, jak je pojem „totožnosti stran“ definován v právním řádu rozhodujícího soudu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2808/2021, ze dne 18. 2. 2022

15.02.2022 00:01

Návrh na pokračování v řízení ve smyslu § 111 odst. 4 věty první OSŘ

Návrh na spojení věcí, podaný žalovaným v řízení přerušeném podle § 110 o. s. ř., není možno považovat za návrh na pokračování v řízení ve smyslu § 111 odst. 4 věty první o. s. ř., jestliže to z jeho obsahu nevyplývá.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2623/2021, ze dne 7. 12. 2021

11.01.2022 00:01

Překážka věci rozsouzené; řízení dle OSŘ vs. řízení dle SŘS

Předmětem řízení podle občanského soudního řádu (včetně řízení podle části páté, mající vazbu na rozhodování správních orgánů) může být jen ochrana subjektivních práv vyplývajících ze soukromoprávních vztahů; oproti tomu předmětem řízení vedených podle soudního řádu správního může být jen ochrana subjektivních práv, do nichž bylo zasaženo postupy (rozhodnutími) vyplývajícími ze vztahů veřejnoprávních. Předmět obou řízení (tedy řízení vedeného podle občanského soudního řádu a řízení vedeného podle soudního řádu správního) tak nemůže být nikdy totožný, a nemůže být samozřejmě ani totožný výsledek těchto řízení. Rozhodnutí, které bylo vydáno v řízení vedeném podle soudního řádu správního, tak nikdy nemůže zakládat překážku věci rozhodnuté pro řízení o žalobě, o níž může být rozhodnuto pouze podle občanského soudního řádu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1212/2021, ze dne 5. 11. 2021

18.08.2021 00:01

Překážka věci rozsouzené v řízení o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby

Okruh účastníků řízení o vyslovení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby vyplývá ze zákona, na straně žalované jsou jimi vždy navrhovatel dražby, dražebník a vydražitel, na straně žalující potom vždy osoby, vysloveně vyjmenované v ustanovení § 48 odst. 3 a odst. 4 zákona o veřejných dražbách, a ve vztahu k těmto osobám tudíž působí účinky ustanovení § 159a odst. 2 a odst. 4 o. s. ř. v případě výroku rozsudku o vyslovení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby. Jinak řečeno, pravomocný rozsudek, jímž byla vyslovena neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, vytváří překážku věci rozhodnuté pouze ve vztahu k osobám, jimž přísluší věcná legitimace (ať již aktivní, či pasivní) pro toto řízení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1002/2021, ze dne 28. 5. 2021

27.04.2021 00:01

Řízení o ochraně zapsaného (průmyslového) vzoru Společenství

Je-li řízení o žalobě pro ohrožení či porušení zapsaného (průmyslového) vzoru Společenství a o protinávrhu na prohlášení neplatnosti tohoto vzoru přerušeno podle čl. 86 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 6/2002, je překážkou, pro kterou nelze v řízení zásadně pokračovat, existence takto zahájeného řízení před Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví, neboť o nárocích, jež jsou založeny na uplatněném důvodu neplatnosti, nelze do nabytí účinnosti rozhodnutí Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví rozhodnout.

Nicméně připouští-li nařízení, že mohou existovat zvláštní důvody, pro které při souběhu soudního řízení o žalobě pro ohrožení či porušení zapsaného (průmyslového) vzoru Společenství s řízením o návrhu podaném u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví na prohlášení (průmyslového) vzoru Společenství za neplatný lze soudní řízení nepřerušit a v řízení pokračovat (čl. 91 odst. 1 nařízení), je možno dovozovat, že existenci obdobných zvláštních důvodů lze zohlednit i z hlediska úvahy, zda je možno podle čl. 88 odst. 3 nařízení ve spojení s čl. 111 odst. 2 o. s. ř. v již přerušeném soudním řízení pokračovat.

Lze tak uzavřít, že za situace, kdy řízení o žalobě pro ohrožení či porušení zapsaného (průmyslového) vzoru Společenství a o protinávrhu na prohlášení neplatnosti tohoto vzoru bylo tuzemským soudem pro (průmyslové) vzory Společenství přerušeno podle čl. 86 odst. 3 nařízení, přičemž žalovaný podal ve stanovené lhůtě návrh na prohlášení neplatnosti tohoto vzoru u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví, lze v tomto řízení pokračovat pouze tehdy, je-li pro takový postup zvláštní důvod.

Zvláštním důvodem pro pokračování v tomto řízení může být i okolnost, že některý z nároků uplatněných v žalobě nemůže být výsledkem řízení o prohlášení neplatnosti předmětného zapsaného (průmyslového) vzoru Společenství, vedeného u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví, dotčen.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2800/2020, ze dne 28. 1. 2021

26.03.2021 00:03

ÚS: Překážka litispendence ve věci rodičovské zodpovědnosti

Soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, nemá žádnou diskreci ohledně postupu podle čl. 19 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000. Pravidla o přerušení a případném prohlášení nepřípustnosti mají imperativní charakter. Rozhodnout o své příslušnosti může pouze a jedině soud, který zahájil řízení jako první. Soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, je pak rozhodnutím prvního soudu vázán a zásadně nesmí přezkoumávat jeho správnost či zákonnost.

Nezabývají-li se svévolně a bez řádného odůvodnění obecné soudy existencí dřívějších rozhodnutí soudů jiného členského státu v téže věci rodičovské zodpovědnosti v přímém rozporu s Nařízením Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, dopouští se tím porušení ústavně zaručeného základního práva účastníka na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2449/20, ze dne 9. 2. 2021

20.10.2020 00:01

Opakovaná výzva k odstranění vady řízení

Není procesním pochybením soudu, pokud nevyrozumí účastníka řízení o míře dostatečnosti jeho pokusu o odstranění vady řízení v situaci, kdy byl k odstranění vady řízení vyzván usnesením s poučením o následcích jejího neodstranění dle § 104 odst. 2 o. s. ř., a řízení zastaví. Již samotné vydání usnesení s výzvou k odstranění vady řízení s poučením, o jakou vadu se jedná, jak ji odstranit a o následcích jejího neodstranění, je pokusem soudu o vedení účastníka k odstranění vady řízení dle § 104 odst. 2 o. s. ř.; jestliže tímto nedojde k odstranění předmětné vady účastníkem, soud řízení zastaví. Poskytnutí vyrozumění účastníkovi o nedostatečnosti pokusu k odstranění vady řízení s poskytnutím dalšího prostoru pro její odstranění se dá považovat za krok soudu, který je vstřícnější, nikoli však nezbytný.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4218/2019, ze dne 11. 8. 2020

01.10.2020 00:02

Povinnost využít smírčího řízení před orgány České advokátní komory

Stavovská povinnost, podle níž advokát nebo advokátní koncipient v zájmu cti a vážnosti advokátního stavu je povinen před tím, než proti jinému advokátovi nebo advokátnímu koncipientovi zahájí soudní nebo jiné řízení ve věci související s výkonem advokacie, využít smírčího řízení před orgány Komory, nepředstavuje podmínku civilního řízení ve smyslu § 103 o. s. ř. Nesplnění této povinnosti ve sporu dvou advokátů ze smlouvy o poskytování právního poradenství spočívajícího v poskytování právních služeb klientům žalovaného advokáta v substitučním zastoupení tak nemůže vést k zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 62/2020, ze dne 24. 6. 2020

22.01.2020 00:02

Přerušení řízení o ochranu proti zásahu do ochranných známek EU

Posuzované řízení o ochranu proti zásahu do ochranných známek Evropské unie, o ochranu před nekalou soutěží a o protinávrhu žalovaného na zrušení ochranných známek je namístě přerušit do doby pravomocného rozhodnutí Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví o návrzích na zrušení dotčených ochranných známek Evropské unie.

Čl. 104 odst. 1 Nařízení stanoví diskreční pravomoc soudů ochranných známek v případě potřeby a vhodnosti řízení ve věcech žalob pro porušení ochranných známek Evropské unie přerušit. Nejvyšší soud zkoumal, zda lze v dané věci shledat zvláštní důvody pro pokračování v řízení. Takovým důvodem by mohla být například okolnost, že některý z nároků uplatněných v žalobě nemůže být výsledkem řízení o zrušení ochranné známky Evropské unie dotčen, a rozhodnutí vydané v řízení před Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví tak nemá pro posouzení některého z nároků uplatněných v žalobě zásadní význam. V projednávané věci se však všechny nároky uplatněné žalobkyní opírají o existenci ochranných známek Evropské unie, jejichž zrušení je předmětem probíhajícího řízení u EUIPO, případně u Soudního dvora Evropské unie.

Nejvyšší soud pak nesdílí názor odvolacího soudu, podle kterého řízení probíhající před Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví nebrání soudu prvního stupně rozhodnout o zdržovacím nároku žalobkyně, jenž vychází z tvrzeného nekalosoutěžního jednání žalovaného. Pokud totiž v řízení před EUIPO dojde ke zrušení ochranných známek Evropské unie náležejících žalobkyni, tak se tvrzení žalovaného, že označení „SPINNING“ zdruhovělo, ukáže být pravdivým, a nebude možné jej považovat za klamavé. V takovém případě nebude v rozporu s dobrými mravy soutěže ani používání tohoto označení žalovaným v druhovém významu.

Ohledně časových účinků rozhodnutí o zrušení ochranných známek Evropské unie lze odkázat na čl. 55 odst. 1 Nařízení, podle něhož toto rozhodnutí má účinky ke dni podání návrhu na zrušení (tj. ex tunc). V projednávané věci však žalobkyně uplatňuje pouze zdržovací nároky, tedy nároky směřující do budoucna, a proto dojde-li ke zrušení předmětných ochranných známek Evropské unie, žalobnímu nárokům uplatněným žalobkyní nebude moci být vyhověno.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2316/2018, ze dne 30. 10. 2019

03.01.2020 00:02

Přerušení řízení o žalobě o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky

Přestože insolvenční zákon výslovně nevylučuje možnost přerušit řízení o žalobě na určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky v důsledku shodného návrhu účastníků, je namístě dovodit, že v takovém řízení bude postup podle ustanovení § 110 o. s. ř. zpravidla vyloučen, neboť přerušení řízení by odporovalo účelu incidenčních sporů.

Mají-li být incidenční spory, v nichž je řešena pravost, výše nebo pořadí sporné pohledávky, projednány hospodárně a rychle tak, aby bylo zabráněno průtahům v dalším průběhu insolvenčního řízení (jež výsledek těchto sporů může do značné míry ovlivnit), nemůže být žádných pochyb o tom, že přerušení řízení na základě shodného návrhu účastníků podle § 110 o. s. ř. nejenže naplnění účelu takového incidenčního sporu nenapomůže, ale (až na výjimky odůvodněné mimořádnými okolnostmi konkrétní věci) s ním bude ve zřejmém rozporu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 109/2017, ze dne 29. 8. 2019

21.11.2019 00:00

Absence souhlasu opatrovnického soudu s podáním žaloby nezletilým dítětem

I. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je ustálena v názoru, že podání jakékoliv žaloby je neběžnou záležitostí, která může mít daleké dosahy do sféry nezletilého. Na uvedeném závěru nic nemění fakt, že nezletilý je ve věku blízkém dospělosti. Absence souhlasu opatrovnického soudu podle § 898 odst. 1 o. z. je důvodem pro zastavení řízení i v případě, že žalobce je ve věku blízkém plné svéprávnosti a na projednání žaloby trvá.

II. Podání žaloby proti státu z důvodu tvrzené majetkové a nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. se týká oblasti správy majetku nezletilého dítěte a nelze je považovat za běžnou záležitost, jež by svou povahou patřila do běžné správy jeho majetku. Proto i pro podání žaloby proti státu z důvodu tvrzené majetkové a nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem je třeba schválení opatrovnického soudu podle ustanovení § 179 o. s. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 4531/2018, ze dne 27. 6. 2019