// Profipravo.cz / Vyloučení soudců
Vyloučení soudců
03.03.2023 00:03
ÚS: Usnesení o nevyloučení soudce pro podjatost
Ústavní stížnost směřující proti usnesení soudu, kterým bylo rozhodnuto, že soudce není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, o níž má rozhodovat nebo v ní má činit úkony podle rozvrhu práce, a kterým byl zamítnut opravný prostředek proti takovému usnesení, je nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
podle stanoviska Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS-st. 58/23, ze dne 7. 2. 2023
02.10.2020 00:01
ÚS: Odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu o změně senátu
Analytická právní věta
Pokud odvolací soud řádně neodůvodní své rozhodnutí o změně senátu dle § 221 odst. 2 občanského soudního řádu, porušuje právo účastníka řízení na zákonného soudce zaručené čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pouhý výčet závažných vad, jichž se měl soud prvního stupně dopustit, bez uvedení důvodů, z nichž je odvozena obava, že další řízení před týmž soudcem nebude splňovat parametry spravedlivého procesu, není z hlediska ústavněprávního odůvodněním řádným.
PRÁVNÍ VĚTY
Sám výčet závažných vad, jichž se měl soud prvního stupně dopustit, bez uvedení důvodů, z nichž je odvozena obava, že další řízení před týmž soudcem nebude splňovat parametry spravedlivého (řádného) procesu, nahlíženo z hlediska ústavněprávního, nepostačuje. Absence příslušného odůvodnění pak zakládá porušení ústavně zaručeného práva stěžovatele na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť odnímá věc původně určenému soudci, aniž by pro takový postup byly splněny zákonné předpoklady.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1408/20, ze dne 18. 8. 2020
18.09.2020 00:02
ÚS: Odůvodnění rozhodnutí o vyloučení soudce pro podjatost
Při rozhodování o vyloučení soudce musí soud vycházet nejen ze subjektivního přesvědčení účastníka řízení, ale je jeho povinností veškeré námitky objektivně prověřit a řádně odůvodnit. Není-li z odůvodnění rozhodnutí zjevné, v čem by měl spočívat poměr soudce k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům, nemůže závěr o podjatosti soudce obstát.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 629/20, ze dne 4. 8. 2020
22.01.2020 00:00
K podjatosti soudce, který v minulosti zastupoval účastníka řízení
Skutečnost, že soudce byl v minulosti zaměstnancem účastníka řízení, sama o sobě nezakládá jeho poměr k účastníkovi, který by měl za následek pochybnost o jeho nepodjatosti. Obdobně za takovou objektivní skutečnost nelze považovat předchozí advokátní praxi soudce, který v období mnoha let předcházejícím jeho jmenování zastupoval jednoho z účastníků řízení, neboť zde není dán vztah ekonomické či jiné závislosti.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1778/2019, ze dne 15. 10. 2019
13.11.2019 00:01
Posuzování podjatosti kandidáta na předsedajícího rozhodce
Jestliže předmětná advokátní kancelář sice v minulosti poskytovala právní služby jednomu z účastníků rozhodčího řízení, ovšem tyto služby nesouvisely s předmětným rozhodčím řízením, ani je neposkytoval přímo kandidát na předsedajícího rozhodce osobně, nemohla sama skutečnost, že kandidát v minulosti působil u stejné advokátní kanceláře, založit vztah mezi kandidátem a účastníkem natolik intenzivní, aby bylo možné usuzovat na kandidátovu podjatost.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 926/2019, ze dne 26. 7. 2019
13.11.2018 00:02
Zneužití námitky podjatosti k procesním obstrukcím
Je-li námitka podjatosti zneužívána jako obstrukční postup (jako procesní obstrukce), pak s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany; soud v takovém případě nemá povinnost postupovat podle § 15b o. s. ř., respektive podle § 16 odst. 1 o. s. ř.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 104/2017, ze dne 30. 8. 2018
25.07.2018 00:02
Rozhodování v jiných věcech ve smyslu § 14 odst. 4 OSŘ
I. Nejde-li o důvod vyloučení podle § 14 odst. 3 o. s. ř., je rozhodováním soudce v jiných věcech ve smyslu § 14 odst. 4 o. s. ř. i (spolu)rozhodování soudce vrchního soudu coby nadřízeného soudu, nebo nejblíže společně nadřízeného soudu, anebo odvolacího soudu o návrzích (na přikázání věci, na vyloučení soudce) nebo odvoláních v rámci téže (insolvenční) věci. Poznatky získané soudcem při rozhodování v těchto jiných věcech nejsou poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem.
Obdobně, nejde-li o důvod vyloučení podle § 14 odst. 3 o. s. ř., je rozhodováním soudce v jiných věcech i (spolu)rozhodování soudce Nejvyššího soudu coby nadřízeného soudu, nebo nejblíže společně nadřízeného soudu anebo dovolacího soudu o návrzích (na přikázání věci, na vyloučení soudce) nebo dovoláních v rámci téže (insolvenční) věci. Poznatky získané soudcem při rozhodování v těchto jiných věcech nejsou poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem.
II. Námitka podjatosti odůvodněná pouze těmi okolnostmi, které jako nezpůsobilé být důvodem k vyloučení soudce označuje přímo zákon (v § 14 odst. 4 o. s. ř.), není řádnou námitkou podjatosti, a je-li takto (přesto) vznesena, lze ji již proto hodnotit jako obstrukční postup (jako procesní obstrukci), který s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. (přiměřeně aplikovatelnému též v insolvenčním řízení) nepožívá právní ochrany.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 81/2018, ze dne 24. 5. 2018
08.08.2017 00:02
Okolnosti významné pro počátek běhu lhůty k podání žaloby pro zmatečnost
Ten, kdo podává žalobu pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř., se dozví ve smyslu ustanovení § 234 odst. 3 o. s. ř. o důvodu zmatečnosti dnem, v němž získal vědomost [dozvěděl se informace (skutečnosti)] o tom, že je zde - se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům - důvod pochybovat o nepodjatosti soudců nebo přísedících. Vědomost zde zakládá zjištění skutkových okolností, v důsledku nichž nastává pochybnost o nepodjatosti soudce nebo přísedícího, a nikoli rozhodnutí soudu, že soudce či přísedící je z tohoto důvodu vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci.
Pro určení počátku běhu lhůty uvedené v ustanovení § 234 odst. 3 o. s. ř. tedy není významné, zda a kdy ten, kdo podává žalobu pro zmatečnost, zjistil, že bylo vydáno rozhodnutí soudu, kterým bylo vyhověno námitce podjatosti uplatněné na základě stejných skutkových okolností, popřípadě kdy mu bylo soudem doručeno nebo kdy jinak zjistil jeho obsah. K tomu, aby začala běžet lhůta 3 měsíců k podání žaloby pro zmatečnost podle ustanovení § 234 odst. 3 o. s. ř., postačuje, aby se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl (získal vědomost) o tom, že jsou zde takové skutkové okolnosti, které zakládají důvod pochybovat o nepodjatosti soudce nebo přísedícího, jenž vydal žalobou napadené rozhodnutí nebo se na jeho vydání podílel.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 5931/2016, ze dne 24. 5. 2017
30.03.2017 00:00
Způsob uvedení přísedících v rozvrhu práce
Má-li být při přidělení věci do příslušného soudního oddělení v souladu s rozvrhem práce napevno postaveno, kteří přísedící, tvořící spolu se soudcem senát, jsou zákonnými soudci, musí být z rozvrhu práce patrno, jak jsou přísedící zařazeni do jednotlivých soudních oddělení. Zákon proto požaduje, aby přísedící, kteří budou působit v jednotlivých soudních odděleních, byli v rozvrhu práce určeni jmenovitě. Nestačí, jsou-li přísedící jmenovitě uvedeni jen v jiných dokumentech soudu nebo v jeho vnitřním informačním systému, neboť takové dokumenty ani interní informační systém soudu nejsou veřejně přístupné tak jako vydaný rozvrh práce, do kterého má každý právo nahlížet a činit si z něj výpisy nebo opisy, a určení přísedících tímto způsobem proto není způsobilé zabránit libovolnému nebo účelovému obsazení soudu ad hoc a zamezit tak pochybnostem o nezávislém a nestranném rozhodování soudů v občanském soudním řízení.
V posuzovaném případě soud prvního stupně věc projednal a rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu a přísedících JUDr. V. D. a RNDr. M. D. Uvedené přísedící nejenže nebyly v rozvrhu práce zařazeny do jednotlivých soudních oddělení (a tedy ani do oddělení, do něhož byla přidělena projednávaná věc), ale v rozvrhu práce, který pouze odkazoval na „seznam přísedících“, jenž „je veden v programu ISAS na sekretariátě předsedy pod Spr. 2834/2012“, ani nebyly jmenovitě uvedeny. Protože tento způsob určení přísedících v rozvrhu práce je v rozporu s ustanovením § 42 odst. 1 písm. a) zákona o soudech a soudcích a také s čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, je správný závěr odvolacího soudu, že přísedící JUDr. V. D. a RNDr. M. D. nebyly „zákonnými soudci“ v projednávané věci a že proto soud prvního stupně nebyl správně obsazen.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2060/2016, ze dne 21. 12. 2016
23.11.2016 00:01
Tzv. tichá porada senátu bez přerušení jednání
Byla-li jakékoli oddělené poradě senátu v průběhu řízení přítomna jiná osoba (mimo členy senátu a zapisovatele), je dána pochybnost o nepodjatosti senátu. To však neplatí, proběhne-li (tzv. tichá) porada senátu bez toho, že by jednání bylo přerušeno a soud se odebral k poradě.
V nyní projednávané věci soud prvního stupně o věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání, aniž by před jeho vyhlášením přerušil jednání. Jestliže tedy soud nepřerušil jednání, měla porada senátu povahu tzv. tiché porady. V takovém případě tedy odpadlo možné nebezpečí, že by soudci mohli při poradě získat o věci poznatky neprocesním způsobem. Na překážku v takovém případě nebylo, že v místnosti (jednací síni), kde taková porada senátu proběhla, byl i zástupce žalobkyně, který vydání rozsudku pro zmeškání navrhl.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4951/2014, ze dne 23. 8. 2016
08.07.2016 00:04
ÚS: Nastavení pravidel pro přerozdělování věcí v rozvrhu práce
Rozvrh práce musí obsahovat transparentní předem stanovená obecná pravidla pro určení konkrétního soudce nebo soudců v senátu, kteří ve věci budou rozhodovat, pravidla pro jejich zastupování v případě jejich důvodné krátkodobé absence či podjatosti i pravidla pro přerozdělování věcí pro případ dlouhodobé absence soudce. Tato pravidla se tedy vztahují na prvotní přidělení věci i na případné následné přerozdělení téže věci. Jen takový výklad § 41-45 ZSS je ústavněkonformní. Rozvrh práce tudíž nemůže rozhodnutí o přidělení či přerozdělení věci přenechat na soudním funkcionáři, neboť takové uspořádání ohrožuje nezávislost soudců a důvěru veřejnosti v soudní moc a zbavuje účastníky řízení účinné ochrany proti účelové manipulaci. Soudce, který byl povolán na základě takového rozhodnutí soudního funkcionáře, není zákonným soudcem ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny. Vzhledem k absenci účinných záruk poskytovaných českým právním řádem proti zneužití diskrece předsedy soudu při přidělování a přerozdělování věcí je takové přidělení či přerozdělení věci rovněž v rozporu s interní nezávislostí soudců, která je nedílnou komponentou práva na nezávislý a nestranný soud chráněného čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy a nesplňuje požadavky stanovené právem na nezávislý a nestranný soud ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
Rozvrh práce musí obsahovat transparentní předem stanovená obecná pravidla pro určení konkrétního soudce nebo soudců v senátu, kteří ve věci budou rozhodovat, pravidla pro jejich zastupování v případě jejich důvodné krátkodobé absence či podjatosti i pravidla pro přerozdělování věcí pro případ dlouhodobé absence soudce. Tato pravidla se tedy vztahují na prvotní přidělení věci i na případné následné přerozdělení téže věci. Rozvrh práce nemůže toto rozhodnutí přenechat na soudním funkcionáři, neboť takové uspořádání ohrožuje nezávislost soudců a důvěru veřejnosti v soudní moc a zbavuje účastníky řízení účinné ochrany proti účelové manipulaci. Soudce, který byl povolán na základě takového rozhodnutí soudního funkcionáře, není zákonným soudcem ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny a nesplňuje požadavky stanovené právem na nezávislý a nestranný soud ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2769/15, ze dne 15. 6. 2016
15.04.2016 00:01
KS: Vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci
Odvolací soud není v odvolacím řízení vázán závěrem předsedy soudu prvního stupně učiněným na základě ust. § 15 odst. 1 a 2 o. s. ř. o tom, že určitý soudce je vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci.
podle usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 19Co 8/2016, ze dne 18. 2. 2016
23.03.2016 00:02
Projednání věci jiným senátem po zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně
Nařídí-li odvolací soud podle ustanovení § 221 odst. 2 o. s. ř., aby věc v dalším řízení projednal a rozhodl jiný senát (samosoudce), nemohou se takto vyloučení soudci nebo přísedící podílet u soudu prvního stupně ani v budoucnu na projednání a rozhodování stejné věci. Na základě postupu odvolacího soudu podle tohoto ustanovení však nejsou vyloučeni všichni soudci (přísedící), kteří se v průběhu řízení u soudu prvního stupně účastnili na projednání a rozhodování věci, nýbrž jen ti, kteří vydali rozhodnutí, jež odvolací soud zrušil a v němž nebyl dodržen závazný právní názor nebo jehož vydání předcházely závažné vady řízení. Na soudce (přísedící), kteří se na vydání tohoto rozhodnutí nepodíleli, se opatření odvolacího soudu nevztahuje, neboť u nich není důvod předpokládat, že by v dalším řízení nerespektovali ve věci vyslovený závazný právní názor nebo nezajistili, aby řízení nebylo zatíženo závažnými vadami, k nimž dříve došlo.
Zrušil-li proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně proto, že nebyl dodržen závazný právní názor nebo že v řízení došlo k závažným vadám, a nařídil-li, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný senát (samosoudce), nemohou se v dalším řízení účastnit na projednání a rozhodování věci jen soudci (přísedící), kteří vydali zrušené rozhodnutí.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 367/2015, ze dne 17. 12. 2015
12.02.2016 00:03
ÚS: Pořádková pokuta za extrémně urážlivé výroky
I. U výroků, které v sobě kombinují skutkový základ i prvek hodnocení (tzv. hybridní výroky či hodnotové soudy se skutkovým základem) je nezbytné určit, do jaké míry mají tyto hybridní výroky skutkový základ a zda nejsou tyto výroky vzhledem k prokázanému skutkovému základu přehnané, přičemž je nezbytné vzít v úvahu jejich celkový tón i okolnosti případu (rozsudek ESLP ve věci Morice proti Francii ze dne 23. 4. 2015, stížnost č. 29369/10, § 126; rozsudek ESLP ve věci Brasilier proti Francii ze dne 11. 4. 2006, stížnost č. 71343/01, § 37).
II. V souvislosti s kritikou soudů a soudců je třeba při posuzování toho, zda nejsou dotčené výroky vzhledem k prokázanému skutkovému základu přehnané, vzít v úvahu rovněž následující faktory: (1) vůči komu kritika směřuje, (2) kdo kritizuje, (3) co, (4) kde a (5) jakou formou.
III. Ve výjimečných případech může špatné psychické zdraví negativně ovlivňovat práci soudce. Stejně tak deviantní chování soudce může být za určitých okolnosti neslučitelné s výkonem soudcovské funkce a může tak založit legitimní důvod pro kritiku dotčeného soudce. Taková kritika se ovšem musí zakládat na objektivních důvodech. Je tedy nezbytné, aby stěžovatel pro takové výroky předložil alespoň nějaké objektivní zdůvodnění; pokud tak neučiní, jeho výroky nemají dostatečný skutkový základ a nepožívají ochrany článku 17 Listiny a článku 10 Úmluvy.
IV. Pejorativní a vulgární výroky směřující vůči jednotlivým soudcům jsou chráněny pouze výjimečně – a to například tehdy, pokud jsou vyprovokovány podobně či stejně ostrými výroky ze strany soudce na adresu účastníka řízení či jeho právního zástupce [tzv. odvetná (counterattaack, Gegenschlag) funkce svobody projevu].
V. Přesvědčivé odůvodnění výroku, za nějž se ukládá pořádková pokuta za hrubě urážlivé podání podle § 53 odst. 1 o. s. ř., zpravidla vyžaduje, aby byl tento výrok v odůvodnění rozhodnutí uveden.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 750/15, ze dne 19. 1. 2016
16.09.2015 00:00
Vyloučení soudce z rozhodování pro poměr k věci
I. Skutečnost, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce, je zmatečnostním důvodem podle § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Naplňuje-li však uvedená otázka zároveň podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. (a přípustnost dovolání není vyloučena ani podle § 238 o. s. ř.), pak je dovolání pro řešení této otázky přípustné. Jinými slovy, přípustnost dovolání není vyloučena pouze proto, že lze ze stejného (v dovolání uplatněného) důvodu podat rovněž žalobu pro zmatečnost.
II. O poměr soudce k věci zakládající pochybnosti o jeho nepodjatosti se jedná, měl-li by tentýž soudce projednat žalobu na náhradu nemajetkové újmy nebo škody, která měla být způsobena jeho vlastním postupem v posuzovaném řízení.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že v případě požadavku nestrannosti neplatí, že by nenaplnění tohoto požadavku u soudu prvního stupně mohlo být považováno za „zahlazené“ tím, že věc projednal (nestranný) nadřízený soud. V daném případě se nejedná o chybný postup soudu prvního stupně, ale o vadu v samotném složení tohoto soudu. Tato vada nemůže být odvolacím (ani dovolacím) soudem odstraněna, pokud rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo z tohoto důvodu celé zrušeno.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 5459/2014, ze dne 24. 6. 2015
24.08.2015 00:00
Informování o kvalifikačních požadavcích na osobu znalce
I. Sdělením, že bakalářský studijní program nabízený žalující soukromou vysokou školou nemůže nahradit vyžadované vysokoškolské stavební vzdělání v inženýrském (magisterském) studijním programu, žalovaná Česká republika – Krajský soud v Brně neporušila žádnou právní povinnost, neboť konkretizování potřebných znalostí pro případné jmenování znalcem a jeho zápis do seznamu znalců je podle § 4 odst. 1 písm. e) zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, plně v kompetenci toho, kdo o věci rozhoduje, tedy ministra spravedlnosti, nebo jím pověřeného předsedy krajského soudu. Jestliže došlo v pozdější době k upřesnění kvalifikačních požadavků na osobu znalce přípisem ministerstva spravedlnosti v roce 2011, šlo o postup směřující ke sjednocení rozhodovací činnosti na úseku znalecké činnosti, který nic nemění na tom, že v době podání informace žalovaná objektivně správně a v souladu s postupy, které vykonávala na tomto úseku, informovala žalobkyni o tom, jaké podmínky vyžaduje pro zapsání do seznamu znalců. V tomto ohledu nemohla žalovaná porušit ani obecnou prevenční povinnost podle § 415 obč. zák., naopak právě tím, že žalobkyni o úrovni vyžadovaných odborných znalostí informovala, tuto povinnost vůči ní naplnila.
II. Důvodná není ani námitka procesní vady spočívající v tom, že o odvolání rozhodl Krajský soud v Brně. Podle judikatury dovolacího soudu je třeba procesně i obecně právně rozlišovat mezi pojmy soud a soudce a též i z hlediska zásad spravedlivě vedeného procesu citlivě posuzovat jejich vzájemný vztah. Nelze přitom mechanicky považovat vztah mezi soudem (organizační složkou státu vystupující v soukromoprávním sporu za stát) a soudci tohoto soudu za obdobný zaměstnaneckému či služebnímu. Žalovaným účastníkem řízení je v takovém případě stát (Česká republika), za nějž v řízení vystupuje organizační složka. Ve vztahu soudců k této organizační složce se při výkonu rozhodovací činnosti soudů především vychází z toho, že je nezávislý a presumuje se, že není zatěžován subjektivními postoji soudců k organizační složce, jakkoli ty mohou mít objektivní základ. Neuvedla-li žalobkyně žádné konkrétní skutečnosti, které by zakládaly pochybnosti o nestrannosti soudců odvolacího soudu, nelze dovodit vadu, která by měla vliv na správnost rozhodnutí.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1902/2013, ze dne 22. 6. 2015
19.06.2015 00:02
ÚS: Prostředky řešení podjatosti soudce
1) Integrální součástí práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod je garance toho, aby ve věci rozhodoval nestranný soudce. Dbát na dodržení nestrannosti je povinností soudců, a nikoliv účastníků řízení. Při plnění této povinnosti musí soudci o nestrannosti uvažovat nejen v subjektivní, ale i v objektivní rovině. Soudce se tedy nesmí spokojit s tím, že se subjektivně necítí být podjatý, ale vždy se musí zabývat i otázkou, zda s ohledem na jemu známé okolnosti případu jsou (objektivně vzato) vyloučeny oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti.
2) Žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. nevyžaduje jako nezbytnou podmínku svého uplatnění ani úspěchu vyčerpání námitky podjatosti podle § 15a o. s. ř.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1811/14, ze dne 27. 5. 2015
15.04.2015 00:01
K důvodům pro vyloučení soudce („pracovní vztah advokáta a soudce“)
Důvodem pro vyloučení soudce není bez dalšího okolnost, že – jak se někdy namítá – soudce „zná“ advokáta, který účastníka zastupuje, neboť je vyloučeno, aby se soudce a advokát v průběhu dlouhodobého působení v obvodu téhož soudu vůbec neznali; musí se však jednat o vztah, který zůstává v profesionální společenské rovině. Obdobné pravidlo je třeba uplatnit v případech běžných kontaktů s účastníky odborných konferencí a seminářů.
V posuzovaném případě zastupuje žalobce advokát, který jako advokát zastupoval soudkyni v řízení probíhajícím v roce 2005. Z jejího vyjádření nevyplývá, že by po skončení řízení jejich vztah v jiných mezích než společenských nebo pracovních pokračoval. Za této situace, kdy jde o řízení skončené téměř před deseti lety, nemůže být uvedená skutečnost důvodem pro pochybnosti o její nepodjatosti.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Nd 394/2014, ze dne 26. 11. 2014
27.02.2015 00:01
ÚS: Právo na zákonného soudce - rozvrh práce
Připouští-li rozvrh práce soudu úvahu interpretující konkrétní jeho ustanovení (typicky pojem „kvalifikace sporné právní otázky“), musí být při posuzování otázky zachování ústavního práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod z okolností případu zřejmé, že při výkladu tohoto pojmu nešlo o libovůli, která by vytvářela prostor pro neopodstatněný (účelový) výběr soudce, nýbrž o postup racionální, logický a zdůvodnitelný.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1589/13, ze dne 21. 1. 2015
11.04.2014 00:02
ÚS: K odepření práva uplatnit námitku podjatosti
1. Důležitým prvkem a hodnotou aktů veřejné (a zvláště soudní) moci je jejich důvěryhodnost. Proto je povinností orgánů veřejné moci přihlížet k tomu, jaká očekávání svým postupem a činností vyvolaly.
2. Porušením práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod spočívá zejména v rozhodování věci soudem, jehož složení není předem známo, popř. není v souladu s požadavky zákona, nikoli v tom, že soud, jehož složení nebylo řádně zpochybněno, rozhodl dříve, než uplynula v akceptačním dopise stanovená lhůta k vznesení námitky proti jeho složení.
3. Zašle-li soud takový akceptační dopis, je jeho povinností v něm stanovenou lhůtu k vyjádření respektovat, jinak dojde k zásahu do práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, popř. na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1570/13, ze dne 27. 3. 2014