// Profipravo.cz / Družstvo 13.04.2021
Zánik účasti v bytovém družstvu po převodu družstevního bytu
Převod družstevního bytu (odpovídající bytové jednotky), pronajatého členu bytového družstva, do vlastnictví tohoto člena družstva není právní skutečností, s níž zákon spojuje zánik účasti tohoto člena bytového družstva. V důsledku převodu družstevního bytu (odpovídající bytové jednotky) se člen družstva – nájemce bytu – stává vlastníkem dotčeného bytu (odpovídající bytové jednotky) a dochází tak ke splynutí práv a povinností plynoucích z nájmu bytu v jedné osobě, a tudíž i k jejich zániku.
Jinými slovy, nabytím vlastnického práva k původně družstevnímu bytu (k odpovídající bytové jednotce) zanikají členská práva a povinnosti člena bytového družstva, plynoucí z nájmu družstevního bytu. Nicméně nabyvatel družstevního bytu (odpovídající bytové jednotky) nadále zůstává členem bytového družstva s ostatními právy a povinnostmi, nenastane-li jiná skutečnost, s níž zákon spojuje zánik účasti v bytovém družstvu (např. nedohodnou-li se družstvo a člen na zániku členství).
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 3190/2019, ze dne 28. 1. 2021
Dotčené předpisy:
§ 24 zák. č. 72/1994 Sb. ve znění do 31. 12. 2013
§ 595 zák. č. 90/2012 Sb.
§ 610 zák. č. 90/2012 Sb.
Kategorie: družstvo; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 6. 2018, č. j. 73 Cm 35/2017-56, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze Bytového družstva XY (dále též jen „členská schůze“ a „družstvo“), označených pod body 1 až 4 zápisu, konané dne 12. 12. 2016 [výrok I.], vyslovil neplatnost usnesení této členské schůze přijatého pod bodem 5 zápisu (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
[2] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že:
1/ Družstvo vzniklo v roce 2000 za účelem privatizace domu a následného převodu bytových jednotek do vlastnictví členů družstva. Od roku 2015 je v likvidaci. Navrhovatelka je členkou družstva.
2/ Dne 12. 12. 2016 se konala členská schůze, svolaná představenstvem, jež rozhodla o tom, že je usnášeníschopná a o volbě svých orgánů, o změně stanov, o schválení řádné účetní závěrky za rok 2015 a o schválení pravidel o stanovení nájemného za užívání družstevního bytu. Přílohou pozvánky byl i návrh nových stanov.
3/ Členské schůze se zúčastnilo zpočátku 20, později (od projednávání změn stanov) všech 21 členů družstva. Usnesení byla přijata většinou 18 hlasů (3 hlasy byly proti).
4/ Stanovy (před změnou ani po změně) neupravují jako důvod zániku členství v družstvu převod bytové jednotky do vlastnictví člena družstva.
[3] Soud prvního stupně neshledal důvodnou námitku navrhovatelky, podle níž se členské schůze zúčastnily osoby, které nebyly členy družstva, neboť jim v důsledku předchozího převodu bytových jednotek do jejich vlastnictví zaniklo členství. Tato skutečnost totiž není podle stanov důvodem zániku členství.
[4] Ani ostatním výhradám navrhovatelky soud prvního stupně nepřisvědčil.
[5] Nad rámec skutečností namítaných navrhovatelkou se pak soud prvního stupně zabýval tím, zda bylo usnesení pod bodem 5 o schválení pravidel o stanovení nájemného za užívání družstevního bytu přijato potřebnou většinou hlasů a dospěl k závěru, že tomu tak není. Zdůraznil, že toto usnesení již bylo přijato za účinnosti nových stanov, a podléhalo tudíž požadavku souhlasu všech členů podle § 731 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále jen „z. o. k.“]. Jestliže proti přijetí tohoto usnesení hlasovali tři členové, nebylo přijato zákonem určenou většinou hlasů a je tudíž neplatné. Proto vyhověl návrhu na vyslovení jeho neplatnosti.
[6] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky i družstva v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I., změnil je ve výroku II. tak, že návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze družstva zamítl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
[7] Odvolací soud přisvědčil skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, jakož i jeho právním závěrům, jde-li o zamítnutí návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení přijatých členskou schůzí pod body 1 až 4. Jde-li o usnesení pod bodem 5., odvolací soud dovodil, že i při jeho přijímání bylo na místě postupovat podle stanov ve znění před jejich změnou; k jeho přijetí tudíž nebylo zapotřebí souhlasu všech členů družstva.
II. Dovolání a vyjádření k němu
[8] Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež má za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Nejvyššímu soudu předkládá (posuzováno podle obsahu) tyto otázky, k nimž současně vymezuje některý z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v § 237 o. s. ř.:
1/ Zda členům bytového družstva, do jejichž vlastnictví družstvo převedlo bytové jednotky, zanikla v důsledku této skutečnosti účast v družstvu (a tedy zda tyto osoby byly ke dni konání členské schůze členy družstva). Tuto otázku posoudil odvolací soud podle dovolatelky v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2003, sp. zn. 29 Odo 560/2001 (uveřejněným pod číslem 8/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4486/2016.
2/ Zda vady, jimiž podle dovolatelky trpí účetní závěrka, mohou vést k vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze o jejím schválení. Tuto otázku posoudil odvolací soud podle dovolatelky v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 65/2010.
3/ Zda byla usnesení členskou schůzí platně přijata s ohledem na vady zápisu z členské schůze. Tuto otázku posoudil odvolací soud podle dovolatelky v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 29 Odo 41/2002 (uveřejněným pod číslem 25/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 29 Odo 1139/2006.
[9] Dovolatelka má předně za to, že se členské schůze zúčastnily osoby, které již nebyly členy družstva, neboť jim členství zaniklo v důsledku převodu bytových jednotek do jejich vlastnictví. Dovozuje, že jde o důvod neplatnosti všech přijatých usnesení.
[10] Jde-li o usnesení o schválení řádné účetní závěrky, dovolatelka vypočítává vady, jimiž podle jejího názoru trpí předchozí účetní závěrky v důsledku nesprávného účtování „o vyřazování bytových jednotek z dlouhodobého hmotného majetku družstva“, majíc za to, že jde o závažné skutečnosti, jež jí opravňovaly k tomu, že hlasovala proti přijetí tohoto usnesení.
[11] Také s ohledem na vady zápisu z členské schůze měl odvolací soud podle dovolatelky vyslovit neplatnost všech přijatých usnesení.
[12] Družstvo má za to, že dovolání není přípustné ani důvodné; navrhuje, aby je Nejvyšší soud zamítl.
III. Přípustnost dovolání
[13] Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
[14] Nejvyšší soud v prvé řadě podotýká, že dovolatelka sice v dovolání vznáší i další (výše neuvedené) námitky, avšak ve vztahu k nim toliko obecně uvádí, že jde o otázky, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a že by měly být tyto dovolacím soudem vyřešené otázky posouzeny jinak a dále že jde o rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam.
[15] Z dovolání není zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uváděných dovolatelkou má být ve vztahu k té které otázce naplněn (tedy zda jde o otázku, již odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, anebo naopak o otázku, již odvolací soud sice vyřešil v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, ale Nejvyšší soud by tuto otázku měl nyní vyřešit odlišně od své dosavadní judikatury).
[16] Navíc, z dovolání není ani patrné, od které „ustálené rozhodovací praxe“ se měl odvolací soud při řešení té které otázky odchýlit, resp. od kterého svého řešení (přijatého v dřívější judikatuře) se naopak má nyní (v projednávané věci) odchýlit Nejvyšší soud. Tvrzení, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, je pak pro posouzení přípustnosti dovolání zcela irelevantní.
[17] Ze shora řečeného je patrné, že dovolatelka ve vztahu k ostatním (výše neuvedeným) otázkám nevymezuje předpoklady přípustnosti dovolání (neuvádí, která z podmínek zakládajících přípustnost dovolání je podle ní splněna). V podrobnostech k této náležitosti dovolání srov. např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. II. ÚS 2000/16, či usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14, jakož i judikaturu Nejvyššího soudu citovanou např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 29 Cdo 179/2017, a dále stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16.
[18] V důsledku této vady (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), již dovolatelka neodstranila v dovolací lhůtě (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání k řešení (případných) otázek hmotného či procesního práva těmito námitkami otevíraných; proto se jimi nezabýval (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, uveřejněný pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[19] Druhá otázka nečiní dovolání přípustným již proto, že dovolatelka uplatnila výhrady, jež vznáší proti usnesení o schválení řádné účetní závěrky za rok 2015, až v podání ze dne 2. 5. 2018 (č. l. 36-40 spisu). Jde tak o změnu (rozšíření) návrhu, o které musí rozhodnout soud (§ 1 odst. 4 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, § 95 o. s. ř.). Soud je přitom při posuzování platnosti usnesení členské schůze vázán návrhem a z jiných než navrhovatelem uplatněných důvodů nemůže platnost usnesení posuzovat (srov. obdobně pro poměry akciové společnosti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 27 Cdo 927/2020, odst. 40). Jelikož soud prvního stupně o návrhu nerozhodl, ani se těmito námitkami výslovně nezabýval, nelze (již z tohoto důvodu) pro dovolatelkou tvrzené vady vyslovit neplatnost usnesení členské schůze o schválení řádné účetní závěrky.
[20] Pouze na okraj pak Nejvyšší soud podotýká, že dovolatelka tyto výhrady uplatnila až po uplynutí lhůty k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze [§ 663 z. o. k. a § 259 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)], a že jde o výhrady směřující proti předešlým účetním závěrkám.
[21] Dovolání pak není přípustné ani pro řešení třetí otázky.
[22] Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4108/2018) je účelem zápisu z jednání (zasedání) valné hromady zachytit v písemné formě průběh jednání valné hromady, tj. vše důležité pro posouzení, zda jednání valné hromady proběhlo řádně (v souladu se zákonem a společenskou smlouvou), jaká usnesení valná hromada přijala a zda tato usnesení byla přijata v souladu se zákonem a společenskou smlouvou (zejména jde-li o jejich obsah, usnášeníschopnost valné hromady a potřebný počet hlasů odevzdaných pro přijetí návrhu usnesení). Společnosti a jejich společníkům zápisy z jednání valné hromady umožňují zachovat si přehled o přijatých usneseních, jakož i o okolnostech jejich přijetí, a v případě neshod či sporů představují (jak správně zdůraznil odvolací soud) významný důkazní prostředek o tom, kdy a jaká usnesení valná hromada společnosti přijala a za jakých okolností se tak stalo.
[23] Případné nedostatky zápisu z jednání valné hromady či dokonce jeho nevyhotovení zpravidla samy o sobě neodůvodňují vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady v řízení podle § 191 z. o. k.; mohou však – v důsledku možných potíží s prokázáním skutečností významných pro posouzení platnosti přijatých usnesení – k vyslovení neplatnosti těchto usnesení vést.
[24] Uvedené závěry se prosadí obdobně i v poměrech družstev. Dovolatelkou tvrzené (vytýkané) vady zápisu z členské schůze tudíž nepředstavují (samy o sobě) důvod pro vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze.
[25] Dovolání je však přípustné podle § 237 o. s. ř. pro zodpovězení první otázky předestřené dovolatelkou; jde o otázku, již Nejvyšší soud v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 dosud neřešil.
IV. Důvodnost dovolání
[26] Podle § 595 z. o. k. družstevní podíl představuje práva a povinnosti člena plynoucí z členství v družstvu (odstavec první). Každý člen může mít pouze 1 družstevní podíl (odstavec druhý).
[27] Podle § 610 z. o. k. členství v družstvu zaniká
a) dohodou,
b) vystoupením člena,
c) vyloučením člena,
d) převodem družstevního podílu,
e) přechodem družstevního podílu,
f) smrtí člena družstva,
g) zánikem právnické osoby, která je členem družstva,
h) okamžikem, kdy nastávají účinky prohlášení konkursu na majetek člena,
i) okamžikem, kdy nastávají účinky schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty člena, jestliže v rozhodnutí o schválení oddlužení insolvenční soud uložil členu vydat družstevní podíl, který slouží jako jeho obydlí, insolvenčnímu správci ke zpeněžení, anebo okamžikem, kdy o zpeněžení družstevního podílu požádal zajištěný věřitel,
j) doručením vyrozumění o neúspěšné opakované dražbě v řízení o výkonu rozhodnutí nebo v exekuci nebo, není-li družstevní podíl převoditelný, pravomocným nařízením výkonu rozhodnutí postižením družstevního podílu, nebo právní mocí exekučního příkazu k postižení členských práv a povinností po uplynutí lhůty uvedené ve výzvě ke splnění vymáhané povinnosti podle zvláštního právního předpisu a, byl-li v této lhůtě podán návrh na zastavení exekuce, právní mocí rozhodnutí, kterým bylo řízení o zastavení exekuce zastaveno, nebo kterým byl návrh na zastavení exekuce odmítnut nebo zamítnut, nebo,
k) zánikem pracovního poměru podle § 579 odst. 2, neurčí-li stanovy jinak.
[28] V případě družstevního podílu, jehož součástí je nájem družstevního bytu (§ 729 z. o. k.), jsou práva a povinnosti plynoucí z účasti v bytovém družstvu a představující družstevní podíl (§ 31 a § 595 odst. 1 z. o. k.) tvořena dvěma složkami. První složku představují individuální práva a povinnosti určené zákonem a stanovami, vztahující se ke konkrétnímu družstevnímu bytu (zejména právo nájmu družstevního bytu). Druhou složku pak tvoří práva a povinnosti, která příslušejí každému členu bytového družstva a nepřipínají se ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru. Jde např. o právo účastnit se zasedání členské schůze, právo hlasovat na zasedání členské schůze (§ 649 z. o. k.) či mimo ni (§ 652 a násl. z. o. k.), právo požádat o svolání členské schůze (§ 639 odst. 2 z. o. k.), právo požadovat doplnění programu členské schůze (§ 643 z. o. k.) atd.
[29] V poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2675/2010, ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 271/2010 (uveřejněné pod číslem 31/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 27 Cdo 5168/2017 (uveřejněný pod číslem 67/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[30] Současně platí, že členství v družstvu zaniká z důvodů uvedených v § 610 z. o. k. Stanovy družstva v projednávané věci nerozšiřovaly (ani ve znění před jejich změnou, ani poté) důvody zániku členství nad rámec skutečností vypočtených v § 610 z. o. k.; pro posouzení této věci tudíž není rozhodné, zda tak stanovy bytového družstva mohou učinit (tedy zda se bytové družstvo může odchýlit od § 610 z. o. k. a nad rámec skutečností zde uvedených upravit i další důvody zániku členství).
[31] Převod družstevního bytu (odpovídající bytové jednotky), pronajatého členu bytového družstva, do vlastnictví tohoto člena družstva není právní skutečností, s níž zákon spojuje zánik účasti tohoto člena bytového družstva. V důsledku převodu družstevního bytu (odpovídající bytové jednotky) se člen družstva – nájemce bytu – stává vlastníkem dotčeného bytu (odpovídající bytové jednotky) a dochází tak ke splynutí práv a povinností plynoucích z nájmu bytu v jedné osobě a tudíž i k jejich zániku (§ 1993 odst. 1 o. z.). Jinými slovy, nabytím vlastnického práva k původně družstevnímu bytu (k odpovídající bytové jednotce) zanikají členská práva a povinnosti člena bytového družstva, plynoucí z nájmu družstevního bytu. Nicméně nabyvatel družstevního bytu (odpovídající bytové jednotky) nadále zůstává členem bytového družstva s právy a povinnostmi tvořícími druhou (výše popsanou) složku, nenastane-li jiná skutečnost, s níž zákon spojuje zánik účasti v bytovém družstvu (např. nedohodnou-li se družstvo a člen na zániku členství).
[32] Závěr soudu prvního stupně, jemuž odvolací soud přisvědčil a podle něhož osoby účastnící se členské schůze byly členy družstva, neboť převod družstevních bytů (odpovídajících bytových jednotek) do jejich vlastnictví není skutečností, s níž zákon spojuje zánik účasti v bytovém družstvu, je tudíž správný.
[33] Nad rámec výše uvedeného lze dodat, že popsané závěry se prosazovaly i před 1. 1. 2014, tedy za účinnosti zákona č. 513/1993 Sb., obchodního zákoníku (srov. v podrobnostech usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2675/2010). Výjimku představovalo ustanovení § 24 odst. 9 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění účinném do 31. 12. 2013, jež se však vztahovalo toliko na byty, převáděné do vlastnictví členů družstva, které jsou ve vlastnictví (případně spoluvlastnictví) družstev, na něž byla poskytnuta finanční, úvěrová a jiná pomoc podle zvláštních právních předpisů, jakož i na byty, jež byly ke dni účinnosti označeného zákona ve vlastnictví lidových bytových družstev (viz naposledy citované usnesení Nejvyššího soudu). O takové družstvo v projednávané věci nejde.
[34] Opačný závěr neplyne ani z dovolatelkou citovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4486/2016. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud nepřijal žádný nový závěr ohledně důvodů zániku účasti člena bytového družstva, ale pouze citoval závěry formulované a odůvodněné v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2675/2010.
[35] V usnesení sp. zn. 29 Cdo 2675/2010 přitom Nejvyšší soud nedovodil, že by převod družstevního bytu (odpovídající bytové jednotky) na člena bytového družstva (nájemce dotčeného bytu) představoval důvod zániku účasti v bytovém družstvu. Nejvyšší soud se toliko vypořádával s (nesprávným) názorem, podle kterého svědčí-li určitému členovi bytového družstva právo nájmu ke dvěma bytům, tvoří jeho družstevní (členský) podíl nejen dva okruhy individuálních práv a povinností určených zákonem a stanovami a vztahujících se k těmto dvěma družstevním bytům, ale také dva okruhy práv a povinností nepřipínajících se k určitému bytu. Nejvyšší soud vysvětlil, že členu bytového družstva náleží druhý okruh práv a povinností toliko jednou a nenásobí se počtem družstevních bytů, k nimž mu svědčí právo nájmu (výjimku může představovat počet hlasů spojených s jeho družstevním podílem). Převede-li na něj bytové družstvo jeden z jemu pronajatých družstevních bytů (odpovídající bytovou jednotku), tvoří jeho členská práva a povinnosti toliko individuální členská práva a povinnosti připínající se k druhému družstevnímu bytu (k němuž mu nadále svědčilo právo nájmu) a dále („jedenkráte“) práva a povinnosti, která příslušejí každému členu bytového družstva a nepřipínají se ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru. Převede-li následně takový člen bytového družstva svůj družstevní (členský) podíl na třetí osobu, přestává být členem bytového družstva (tím se na jeho místě stává nabyvatel jeho družstevního podílu); nezůstává proto členem bytového družstva s druhým okruhem práv a povinností (nepřipínajících se k žádnému družstevnímu bytu).
[36] V usnesení sp. zn. 26 Cdo 4486/2016 jsou tyto závěry citovány poněkud nepřesně; ani v poměrech obchodního zákoníku nepředstavoval převod družstevního bytu (odpovídající bytové jednotky) do vlastnictví člena družstva (nájemce dotčeného bytu) důvod zániku všech členských práv a povinností (tedy členství jako takového), ale toliko důvod zániku těch členských práv a povinností, jež souvisely s nájmem družstevního bytu.
[37] Řešení dovoláním otevřené otázky, přijaté odvolacím soudem, je správné. Nejvyšší soud pak neshledal ani vady řízení, k nimž u přípustného dovolání přihlíží v souladu s § 242 odst. 3 o. s. ř.; proto dovolání navrhovatelky zamítl podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř.
[38] Napadené rozhodnutí není zatíženo ani dovolatelkou vytýkanou vadou „neprozkoumatelnosti“ rozhodnutí odvolacího soudu, již dovolatelka spatřuje v tom, že odvolací soud plně odkázal na část odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, s nímž se ztotožnil. Jak se podává z ustálené judikatury Ústavního soudu, není porušením práva na spravedlivý proces, pokud odvolací soud odkázal na odůvodnění usnesení soudu prvního stupně, v němž se soud argumenty dovolatele zabýval a neshledal je důvodnými, a s nímž se odvolací soud ztotožnil (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 1544/14 a tam citovaná rozhodnutí). K tomu, že napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné, srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[39] Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo zamítnuto a družstvu vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
[40] Ty sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání podle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) – jejíž výše podle § 7 bodu 5 advokátního tarifu činí 3.100 Kč. Spolu s náhradou paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč a po připočtení 21 % daně z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) tak dovolací soud přiznal družstvu k tíži navrhovatelky celkem 4.114 Kč.
Autor: -mha-