// Profipravo.cz / Družstvo 27.02.2020
Opětovné rozhodování o odvolání člena družstva proti vyloučení
Jestliže členská schůze (shromáždění delegátů) družstva přijme potřebnou většinou návrh usnesení na zrušení rozhodnutí představenstva o vyloučení člena družstva (či na „vyhovění“ odvolání), anebo naopak není-li odevzdána potřebná většina hlasů pro návrh usnesení na zamítnutí odvolání (potvrzení rozhodnutí představenstva), rozhodnutí představenstva o vyloučení člena družstva pozbývá účinků, proces vyloučení je ukončen a dotčený člen družstva zůstává nadále členem družstva (jeho účast nezaniká).
Je-li odvolání podané vylučovaným členem k členské schůzi (shromáždění delegátů) vypořádáno popsaným způsobem, nepřísluší již členské schůzi (shromáždění delegátů), aby o tomtéž odvolání rozhodovala opětovně (např. proto, že představenstvo není spokojeno s výsledkem hlasování). Učiní-li tak, rozhodne o záležitosti, jež nespadá do její (jeho) působnosti; jde tak o rozhodnutí nicotné. Je-li již o odvolání rozhodnuto, je proces vyloučení člena ukončen a členské schůzi (shromáždění delegátů) nepřísluší (aniž by zde bylo další rozhodnutí představenstva o vyloučení a další odvolání dotčeného člena proti tomuto rozhodnutí) opětovně rozhodovat o tom, zda dotčený člen má být vyloučen z družstva.
V úvahu nepřipadá ani revokace (změna) přijatého usnesení následným (později přijatým) usnesením členské schůze (shromáždění delegátů). Jakmile v důsledku usnesení členské schůze (shromáždění delegátů) pozbude rozhodnutí představenstva o vyloučení člena družstva účinků a proces vyloučení je ukončen, bylo by následnou revokací tohoto usnesení nepřípustně zasaženo do práv dotčeného člena družstva.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1951/2018, ze dne 20. 11. 2019
Dotčené předpisy:
§ 231 odst. 4 obch. zák.
§ 231 odst. 5 obch. zák.
§ 240 odst. 1 obch. zák.
§ 242 obch. zák.
Kategorie: družstvo; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 4. 2016, č. j. 81 Cm 134/2014-88, prohlásil za nicotné usnesení shromáždění delegátů Stavebního bytového družstva POKROK (dále též jen „družstvo“) ze dne 24. 11. 2012, kterým bylo zamítnuto odvolání navrhovatelů proti rozhodnutí představenstva ze dne 22. 6. 2011 o jejich vyloučení z družstva (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[2] Vyšel přitom z toho, že:
1) Představenstvo družstva dne 22. 6. 2011 rozhodlo o vyloučení navrhovatelů z družstva z důvodu neplacení nájemného. Rozhodnutí bylo navrhovatelům doručeno.
2) Navrhovatelé podali proti rozhodnutí představenstva odvolání ke shromáždění delegátů.
3) Dne 26. 11. 2011 se konalo shromáždění delegátů, které (mimo jiné) rozhodovalo o návrhu usnesení (předloženého představenstvem) tohoto znění: „Shromáždění delegátů zamítá odvolání vyloučených D. M. (…) a M. M. (…) a potvrzuje rozhodnutí o jejich vyloučení přijaté na zasedání představenstva dne 22. 6. 2011 (…)“.
4) Shromáždění se účastnilo 127 ze 172 delegátů, pro návrh usnesení hlasovalo 57 delegátů, proti návrhu usnesení 39 delegátů, 26 delegátů se zdrželo hlasování a 2 hlasy byly neplatné. V zápise ze shromáždění delegátů je uvedeno, že usnesení nebylo přijato.
5) Dopisem ze dne 13. 12. 2011 sdělilo družstvo navrhovatelům výsledek hlasování delegátů a uvedlo, že o jejich odvolání bude opětovně hlasováno na nejbližším zasedání shromáždění delegátů.
6) Navrhovatel M. M. odeslal družstvu dne 21. 12. 2011 částku 21.100 Kč.
7) Shromáždění delegátů na zasedání konaném dne 24. 11. 2012 zamítlo odvolání navrhovatelů proti rozhodnutí představenstva ze dne 22. 6. 2011 o vyloučení navrhovatelů a potvrdilo toto rozhodnutí představenstva. Dopisem z téhož dne družstvo navrhovatelům oznámilo rozhodnutí shromáždění delegátů.
8) Navrhovatelé požádali podle článku 98 stanov o zrušení rozhodnutí o vyloučení z družstva. Dne 20. 6. 2015 rozhodlo shromáždění delegátů o tom, že se touto žádostí nebude zabývat.
[3] Soud prvního stupně nejprve vyložil, že návrh na vyslovení neplatnosti napadeného usnesení shromáždění delegátů byl podán opožděně, po marném uplynutí tříměsíční subjektivní, resp. roční objektivní, prekluzivní lhůty určené ustanovením § 231 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“).
[4] Jelikož však marné uplynutí prekluzivní lhůty nebrání vyslovení nicotnosti usnesení shromáždění delegátů, soud prvního stupně – odkazuje na ustanovení § 200e odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3656/2012 – posuzoval, zda napadené usnesení není nicotné.
[5] Shromáždění delegátů rozhodovalo o odvolání navrhovatelů již dne 26. 11. 2011; jelikož návrh na zamítnutí odvolání a potvrzení rozhodnutí představenstva nebyl přijat, rozhodlo shromáždění delegátů tak, že odvolání nebylo zamítnuto a navrhovatelé zůstali členy družstva. Rozhodovat znovu o témže odvolání navrhovatelů již shromáždění delegátů nepříslušelo, a napadené usnesení je tak podle soudu prvního stupně nicotné.
[6] K odvolání družstva Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[7] Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, podle něhož marné uplynutí prekluzivní lhůty určené ustanovením § 231 odst. 5 obch. zák. nebrání posouzení případné nicotnosti napadeného usnesení shromáždění delegátů; s ohledem na datum zahájení řízení (23. 6. 2014) však na rozdíl od soudu prvního stupně odkázal na § 90 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen „z. ř. s.“).
[8] Odvolací soud zdůraznil, že proces vyloučení navrhovatelů z družstva byl završen usnesením shromáždění delegátů ze dne 26. 11. 2011; jelikož odvolání navrhovatelů nebylo zamítnuto a rozhodnutí představenstva nebylo potvrzeno, zůstali navrhovatelé členy družstva. Do působnosti shromáždění delegátů již nepatří rozhodovat opětovně o téže otázce, aniž by předchozí usnesení bylo revokováno. Proto shodně se soudem prvního stupně shledal napadené usnesení nicotným.
[9] Proti usnesení odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř., maje za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení (dovolacím soudem dosud neřešené) otázky „výkladu vůle hlasujících členů družstva na shromáždění delegátů, kteří se zdrží hlasování o konkrétním návrhu, (…) tedy zda má počet zdrživších se hlasů vliv na výsledek celkové volby a jaký“.
[10] Dovolatel dále vymezuje navazující otázku (při jejímž řešení se odvolací soud podle jeho přesvědčení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, představované rozsudkem ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 428/2004, uveřejněným pod číslem 70/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále jen „R 70/2005“), zda lze znovu hlasovat o návrhu, který nebyl většinou přítomných hlasů přijat ani odmítnut, na následujícím shromáždění delegátů.
[11] Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně připočetl hlasy 26 delegátů, kteří se zdrželi hlasování, k hlasům 39 delegátů, kteří hlasovali proti přijetí usnesení o zamítnutí odvolání. Delegáti, kteří se zdrželi hlasování, se podle názoru dovolatele nechtěli přiklonit ani k jedné variantě. Je tak v rozporu s jejich vůlí připočítat jejich hlasy ať už k hlasům pro přijetí usnesení, anebo k hlasům proti přijetí usnesení.
[12] Uvedený závěr odporuje podle názoru dovolatele ustanovení § 35 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“); každý delegát projevil svou vůli výslovně a způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl projevit. Vzhledem k tomu, že delegáti „zaškrtávají jednu z možností PRO, PROTI nebo ZDRŽEL SE, nelze mít o jejich vůli jakékoli pochybnosti“.
[13] Protože pro žádnou z variant nehlasovala nadpoloviční většina přítomných delegátů, nebylo o odvolání navrhovatelů rozhodnuto. Podle dovolatele však nelze z takové situace dovodit, že nepřijali-li delegáti usnesení o zamítnutí odvolání navrhovatelů, pak automaticky zrušili rozhodnutí představenstva o jejich vyloučení z družstva, neboť takový výklad by byl v rozporu se zásadou „mlčení neznamená souhlas“.
[14] Dovolatel dále namítá, že odvolací soud nesprávně uzavřel, že zákon neumožňuje shromáždění delegátů znovu rozhodovat o návrhu usnesení. Odvolací soud tento svůj závěr blíže neodůvodnil, a proto je napadené usnesení ve svém odůvodnění nepřezkoumatelné.
[15] Pro soukromé právo (kam spadá i úprava bytových družstev) je vůdčí zásada zakotvená v článku 2 odst. 4 Ústavy České republiky, podle níž může každý činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Zákon ani stanovy družstva nezakazují opakovat hlasování o návrhu usnesení, které nebylo přijato, protože pro něj nehlasovalo stanovami určené množství hlasů. Také Nejvyšší soud v R 70/2005 připustil možnost opakovat rozhodování shromáždění delegátů (byť ve skutkově odlišném případě).
[16] Dovolatel nesouhlasí s názorem, že napadené usnesení shromáždění delegátů je nicotné, a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil, návrh zamítl a dovolateli přiznal náhradu nákladů řízení.
[17] Navrhovatelé považují závěry soudů obou stupňů za správné a navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
[18] Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[19] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení (v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud neřešené) otázky, jaký význam mají hlasy těch delegátů, kteří se zúčastnili zasedání shromáždění delegátů a zdrželi se hlasování o návrhu usnesení, pro výsledné rozhodnutí shromáždění delegátů o návrhu usnesení, a dále pro řešení (v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu taktéž dosud beze zbytku neřešené) otázky, zda (a pokud ano, za jakých podmínek) může shromáždění delegátů rozhodovat opětovně o tomtéž odvolání člena družstva proti rozhodnutí představenstva o jeho vyloučení.
[20] S ohledem na skutkové okolnosti projednávané věci je pro její posouzení rozhodný obchodní zákoník a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník [srov. § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 775 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)].
I. K významu hlasů těch delegátů, kteří se zúčastnili zasedání shromáždění delegátů a zdrželi se hlasování o návrhu usnesení, pro výsledné rozhodnutí shromáždění delegátů o návrhu usnesení.
[21] Nejvyšším orgánem družstva je schůze členů družstva (členská schůze) [§ 239 odst. 1 obch. zák.]. Určí-li tak v souladu s § 239 odst. 7 obch. zák. stanovy družstva, plní působnost členské schůze shromáždění delegátů. Neurčují-li zákon či stanovy jinak, je členská schůze (shromáždění delegátů) usnášeníschopná, je-li na jejím zasedání přítomna většina členů (delegátů), rozhodnutí přijímá většinou hlasů přítomných členů (delegátů) [§ 238 odst. 3 obch. zák.] a každý člen (delegát) má jeden hlas (§ 240 odst. 1 obch. zák.).
[22] Členská schůze (shromáždění delegátů) rozhoduje o tom, zda přijme určité usnesení, tak, že přítomní členové (delegáti) hlasují o návrhu usnesení, předloženém zpravidla představenstvem. Členové (delegáti) mají možnost hlasovat pro přijetí navrhovaného usnesení, proti přijetí navrhovaného usnesení, anebo se mohou hlasování zdržet. Aby bylo usnesení platně přijato, musí být pro jeho přijetí odevzdána většina hlasů přítomných členů (delegátů). Neurčuje-li zákon či stanovy jinak, postačí prostá většina hlasů (více než 50 % hlasů přítomných členů či delegátů).
[23] Je-li pro přijetí usnesení nutná (prostá či vyšší) většina hlasů počítaná z hlasů přítomných členů (delegátů), znamená to, že hlasy (přítomných) členů (delegátů), které nebyly odevzdány pro návrh usnesení, neovlivní čitatele ve zlomku, jímž se počítá (určuje), zda bylo usnesení přijato potřebnou většinou, ale budou započteny mezi hlasy přítomných členů (delegátů), tedy promítnou se ve jmenovateli uvedeného zlomku. Z řečeného se podává, že zdržení se hlasování (stejně jako odevzdání neplatného hlasu či neodevzdání žádného hlasu) má obdobné důsledky, jako hlasování proti návrhu usnesení.
[24] Stanovy družstva se mohou od tohoto pravidla odchýlit a určit, že se pro účely počítání většiny potřebné pro přijetí usnesení členské schůze (shromáždění delegátů) hledí na ty členy (delegáty), kteří neodevzdali hlasy ani pro, ani proti návrhu usnesení, jako by nebyli (při hlasování o dotčeném návrhu usnesení) přítomni. V takovém případě pak zdržení se hlasování má (může mít) vliv jak na usnášeníschopnost členské schůze (shromáždění delegátů), tak i na počet hlasů, z něhož se počítá většina potřebná pro přijetí usnesení. Při posuzování kvora se na daného člena (delegáta) hledí, jako by nebyl (při hlasování o návrhu dotčeného usnesení) přítomen, a schopnost členské schůze (shromáždění delegátů) přijmout navrhované usnesení se posuzuje toliko ve vztahu k těm členům (delegátům), kteří hlasují buď pro, nebo proti návrhu usnesení. Také při výpočtu většiny potřebné pro přijetí navrhovaného usnesení se vychází toliko z hlasů členů (delegátů), kteří hlasovali buď pro, nebo proti návrhu usnesení. Jinak řečeno, zdržení se hlasování má v tomto případě obdobné důsledky, jako by takto hlasující členové (delegáti) před hlasováním o návrhu usnesení opustili prostory, kde se zasedání koná.
[25] Má-li např. shromáždění celkem 100 delegátů a účastní-li se zasedání 60 z nich, pak za předpokladu, že pro návrh usnesení hlasuje 28 delegátů, proti návrhu 23 delegátů a hlasování se zdrží 9 delegátů, by usnesení bylo přijato pouze tehdy, kdyby stanovy upravovaly pravidlo pro posuzování přítomnosti na shromáždění delegátů (a hlasování o návrhu usnesení) shora popsaným způsobem. V tom případě by totiž pro účely usnášeníschopnosti shromáždění delegátů bylo přítomno 51 delegátů ze 100 (součet těch, kteří hlasovali pro a proti), přičemž 28 hlasů pro návrh usnesení představuje dostatečnou většinu potřebnou pro přijetí usnesení (postačí-li prostá většina počítaná z hlasů přítomných delegátů). Na zbývajících 9 delegátů by se hledělo tak, jako by nebyli při rozhodování o návrhu usnesení přítomni. V případě mlčení stanov by se však jak do čitatele zlomku, jímž se určuje usnášeníschopnost shromáždění delegátů, tak do jmenovatele zlomku, jímž se určuje, zda pro návrh usnesení byla odevzdána většina hlasů – tedy do počtu hlasů přítomných delegátů – započetly i hlasy těch delegátů, kteří se zdrželi hlasování; pro návrh usnesení by tudíž nebyla odevzdána většina hlasů přítomných delegátů (28 hlasů z 60 představuje toliko 46,66 % hlasů přítomných delegátů).
[26] V poměrech projednávané věci se podle obsahu spisu stanovy družstva neodchýlily od zákonem určeného způsobu počítání většiny potřebné pro přijetí návrhu usnesení. To je ostatně zjevné i z hlasování o napadeném usnesení shromáždění delegátů. Všichni účastníci projednávané věci totiž shodně vycházejí z toho, že delegáti, kteří se na zasedání konaném dne 26. 11. 2011 zdrželi hlasování o návrhu usnesení, mají být započteni mezi přítomné delegáty jak pro účely posuzování kvora, tak (zejména) i pro účely posuzování většiny potřebné k přijetí usnesení. Kdyby stanovy družstva určovaly, že se pro účely počítání většiny potřebné pro přijetí usnesení shromáždění delegátů hledí na ty delegáty, kteří neodevzdali hlasy ani pro, ani proti návrhu usnesení, jako by nebyli (při hlasování o dotčeném návrhu usnesení) přítomni, byl by návrh usnesení (o zamítnutí odvolání navrhovatelů a potvrzení rozhodnutí představenstva o jejich vyloučení) přijat (pro účely kvora by bylo přítomno 96 z celkového počtu 172 delegátů, tedy více než polovina, a pro návrh usnesení by bylo odevzdáno 57 hlasů z 96 přítomných, tedy potřebná většina).
[27] Jakkoliv delegáti zdržující se hlasování neodevzdali hlasy proti návrhu usnesení, z toho, že se hlasování zdrželi, plyne, že nebyli ani pro návrh usnesení. Pro posouzení, zda návrh usnesení byl přijat, je přitom rozhodné, zda pro návrh usnesení byla odevzdána nadpoloviční většina hlasů přítomných delegátů. Jelikož se tak nestalo, návrh nebyl přijat. Tvrzení dovolatele, že „pro žádnou z variant nehlasovala nadpoloviční většina přítomných delegátů“, je nepřesné. O žádných variantách se na shromáždění delegátů nehlasovalo. Byl předložen jediný návrh usnesení (na zamítnutí odvolání navrhovatelů a potvrzení rozhodnutí představenstva o jejich vyloučení), a ten přijat nebyl (nebyla pro něj odevzdána potřebná většina hlasů).
II. K opětovnému rozhodování shromáždění delegátů o odvolání člena družstva proti rozhodnutí představenstva o jeho vyloučení.
[28] Z ustanovení § 231 odst. 4 obch. zák., jakož i z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. R 70/2005 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1139/2018) se podává, že nesvěří-li stanovy družstva rozhodování o vyloučení člena z družstva přímo členské schůzi (shromáždění delegátů), je proces vyloučení člena družstva dvouetapový. Rozhodnutím představenstva o jeho vyloučení nekončí účast člena v družstvu; je jím učiněn pouze první zákonem předvídaný krok směřující k vyloučení, přičemž členství v družstvu končí (je-li proti rozhodnutí představenstva podáno včasné odvolání) teprve rozhodnutím členské schůze (shromáždění delegátů) o vyloučení člena, popřípadě (až) marným uplynutím lhůty k podání odvolání ke členské schůzi (shromáždění delegátů).
[29] Zákon neurčuje, jakým způsobem má členská schůze (shromáždění delegátů) vypořádat odvolání člena družstva proti rozhodnutí představenstva o jeho vyloučení, a podrobnější úpravu ponechává na stanovách družstva [viz § 226 odst. 1 písm. c) obch. zák.]. Obecně přitom přichází v úvahu dvě varianty. Buď rozhoduje o návrhu usnesení na zrušení rozhodnutí představenstva o vyloučení (či na „vyhovění“ odvolání apod.), anebo – jako tomu bylo v projednávané věci – o návrhu usnesení na zamítnutí odvolání (či potvrzení rozhodnutí představenstva).
[30] Není-li pro návrh usnesení na zrušení rozhodnutí představenstva o vyloučení člena družstva (či na „vyhovění“ odvolání) odevzdána potřebná většina hlasů přítomných členů družstva (delegátů), anebo naopak je-li odevzdána potřebná většina hlasů pro návrh usnesení na zamítnutí odvolání (potvrzení rozhodnutí představenstva), účast člena družstva zaniká.
[31] Jestliže však členská schůze (shromáždění delegátů) přijme potřebnou většinou návrh usnesení na zrušení rozhodnutí představenstva o vyloučení člena družstva (či na „vyhovění“ odvolání), anebo naopak není-li odevzdána potřebná většina hlasů pro návrh usnesení na zamítnutí odvolání (potvrzení rozhodnutí představenstva), rozhodnutí představenstva o vyloučení pozbývá účinků, proces vyloučení je ukončen a dotčený člen družstva zůstává nadále členem družstva (jeho účast nezaniká).
[32] Je-li odvolání podané vylučovaným členem k členské schůzi (shromáždění delegátů) vypořádáno popsaným způsobem, nepřísluší již členské schůzi (shromáždění delegátů), aby o tomtéž odvolání rozhodovala opětovně (např. proto, že představenstvo není spokojeno s výsledkem hlasování). Učiní-li tak, rozhodne o záležitosti, jež nespadá do její (jeho) působnosti; jde tak o rozhodnutí nicotné. Je-li již o odvolání rozhodnuto, je proces vyloučení člena ukončen a členské schůzi (shromáždění delegátů) nepřísluší (aniž by zde bylo další rozhodnutí představenstva o vyloučení a další odvolání dotčeného člena proti tomuto rozhodnutí) opětovně rozhodovat o tom, zda dotčený člen má být vyloučen z družstva.
[33] V úvahu nepřipadá ani revokace (změna) přijatého usnesení následným (později přijatým) usnesením členské schůze (shromáždění delegátů). Jakmile v důsledku usnesení členské schůze (shromáždění delegátů) pozbude rozhodnutí představenstva o vyloučení člena družstva účinků a proces vyloučení je ukončen, bylo by následnou revokací tohoto usnesení nepřípustně zasaženo do práv dotčeného člena družstva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 29 Odo 540/2004).
[34] Stejně tak, jako by dovolatel zcela jistě neusiloval o opětovné rozhodování o odvolání v případě, kdy by pro návrh usnesení na zrušení rozhodnutí představenstva o vyloučení člena družstva (či na „vyhovění“ odvolání) nebyla odevzdána potřebná většina hlasů přítomných členů družstva (delegátů), nelze opětovně hlasovat ani o návrhu usnesení na zamítnutí odvolání (potvrzení rozhodnutí představenstva). Ad absurdum by takto představenstvo družstva mohlo předkládat členské schůzi (shromáždění delegátů) návrh usnesení o zamítnutí téhož odvolání tak dlouho, dokud by mu členská schůze (shromáždění delegátů) nevyhověla.
[35] Dovolatelem prosazovaný postup (opětovné rozhodování o tomtéž odvolání) odporuje úpravě vyloučení člena družstva, jež předpokládá – jak vysvětleno výše – že hlasováním členské schůze (shromáždění delegátů) o návrhu usnesení, jímž má být rozhodnuto o odvolání člena družstva, je proces vyloučení člena družstva ukončen.
[36] Dovolatelův poukaz na R 70/2005 je nepřípadný, neboť v označené věci šlo o skutkově odlišnou situaci (k opětovnému rozhodování o odvolání vyloučené členky družstva došlo v označené věci poté, kdy původní usnesení členské schůze – jímž bylo vyloučení potvrzeno – bylo shledáno v řízení podle § 231 odst. 5 obch. zák. neplatným).
[37] Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a jelikož Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady řízení, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
[38] K námitce dovolatele, podle níž je rozhodnutí odvolacího soudu nepřezkoumatelné, Nejvyšší soud podotýká, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V poměrech projednávané věci přitom není pochyb o tom, že dovolatelem tvrzené nedostatky usnesení odvolacího soudu nebyly na újmu uplatnění jeho práv.
[39] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 a § 224 odst. 1 o. s. ř., když dovolání družstva bylo zamítnuto, a navrhovatelům vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Autor: -mha-