// Profipravo.cz / Družstvo 06.01.2020
K doručování písemností družstva členovi družstva
Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že si členové družstva mohou s družstvem ujednat jinou doručovací adresu, než je místo jejich skutečného pobytu (a to i adresu bydliště třetí osoby, např. podnájemce), a tuto tak fakticky učinit svou sférou dispozice. Skutečnost, že si na takto sjednané doručovací adrese člen družstva nepřebírá poštu, jde k jeho tíži. Družstvo není povinno zasílat písemnosti na adresu místa, v němž se člen zdržuje, i když je mu známa, určil-li člen jako doručovací adresu jinou adresu a nepožádal-li o její změnu. Takové ujednání mohou obsahovat též stanovy družstva, které jsou smlouvou sui generis.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 5729/2017, ze dne 30. 9. 2019
Dotčené předpisy: § 231 odst. 4 obch. zák. ve znění do 31. 12. 2013
Kategorie: družstvo; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
[1] Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 2. 7. 2015 se žalobkyně domáhá určení, že je členkou žalovaného Stavebního bytového družstva POKROK (dále též jen „družstvo“).
[2] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 4. 2016, č. j. 81 Cm 346/2015-35, určil, že žalobkyně je členkou družstva (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[3] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že:
1) Dopisem ze dne 22. 12. 2010 družstvo zaslalo žalobkyni výstrahu před vyloučením, a to pro nezaplacení úhrad nájemného a plnění poskytovaných s užíváním družstevního bytu ke dni 30. 11. 2010. Žalobkyně byla vyzvána, aby dluh do 30 dnů ode dne doručení výstrahy uhradila s tím, že nebude-li uhrazen, bude představenstvu podán návrh na její vyloučení. Doručení výstrahy žalobkyni nebylo doloženo.
2) Dne 22. 6. 2011 rozhodlo představenstvo družstva o vyloučení žalobkyně z družstva podle čl. 13 odst. 2 a čl. 13 odst. 4 stanov družstva a podle § 231 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“), z důvodu, že i přes zaslanou výstrahu družstvu neuhradila nájemné a plnění poskytovaná s užíváním družstevního bytu. Rozhodnutí obsahovalo i poučení o možnosti písemného odvolání ve lhůtě 3 měsíců od jeho doručení ke shromáždění delegátů.
3) Rozhodnutí o vyloučení žalobkyně z družstva bylo dne 24. 6. 2011 zasláno žalobkyni poštou do vlastních rukou na dvě adresy, a to „XY“ a „XY“.
4) Podle obálek obou zásilek, které byly poštou družstvu vráceny, nebyla žalobkyně na žádné z těchto adres zastižena.
5) U zásilky RR 68383402 9 CZ, doručované na adresu „XY“, přední strana obálky neobsahuje žádné údaje pošty. Na zadní straně obálky bylo poštou vyznačeno: „nezastižen, oznámeno dne 28. 6. 2011, odběrní lhůta končí dne 13. 7. 2011“, zaškrtnuto: „zásilka nebyla po uložení ve stanovené lhůtě vyzvednuta“ a uvedeno, že „zásilka byla vrácena odesílateli dne 14. 7. 2011“. Na zadní straně obálky je razítko družstva s datem 18. 7. 2011.
6) U zásilky RR 68383403 2 CZ, doručované na adresu „XY“, bylo na přední straně obálky poštou vyznačeno: „adresátovi byla zanechána výzva a poučení dne 27. 6. 2011, zásilka připravena k vyzvednutí ode dne 27. 6. 2011“. Na zadní straně obálky bylo poštou vyznačeno: „nezastižen, oznámeno dne 27. 6. 2011, úložní lhůta končí dne 12. 7. 2011“, poznámka je přeškrtnuta. Dále je zaškrtnuto: „zásilka nebyla po uložení ve stanovené lhůtě vyzvednuta“ a uvedeno, že „zásilka byla vrácena odesílateli dne 13. 7. 2011“. Na přední straně obálky je razítko družstva s datem 14. 7. 2011.
7) Podle centrální evidence obyvatel byla žalobkyně „v období svého vyloučení z družstva“ hlášena na adrese „XY“.
8) Na všech dokladech předložených družstvem k zálohám a vyúčtováním bylo uvedeno členské číslo žalobkyně 68643 a jako adresa žalobkyně byla uvedena „XY“.
9) Dopisem ze dne 1. 10. 2014 požádala žalobkyně družstvo o obnovení členství. V dopise uvedla, že téhož dne na centrále zjistila, že byla v roce 2011 vyloučena z družstva. V té době pobývala pracovně mimo XY a z tohoto důvodu asi došlo i ke špatné písemné komunikaci mezi oběma stranami, díky čemuž se o vyloučení nedozvěděla.
10) Podle čl. 99 odst. 4 stanov družstva „povinnost družstva doručit písemnost do vlastních rukou je splněna: … b) při doručování poštou, pokud družstvo předá písemnost poště v řádném termínu. Účinky doručení nastanou i tehdy, jestliže pošta písemnost vrátí družstvu jako nedoručitelnou a člen svým jednáním doručení zmařil, nebo jestliže člen přijetí písemnosti odmítl“.
11) Dne 9. 4. 2015 bylo u Obvodního soudu pro Prahu 6 zahájeno řízení o vyklizení bytu, které je vedeno pod sp. zn. 21 C 134/2015. Řízení bylo dne 19. 10. 2015 přerušeno do skončení řízení vedeného v této věci.
[4] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyni nebyla doručena výstraha před vyloučením a nebylo ani prokázáno řádné doručení rozhodnutí představenstva o vyloučení žalobkyně z družstva ze dne 22. 6. 2011. Žalobkyně proto nepřestala být členkou družstva.
[5] Žalobkyně byla v družstvu vedena „pod adresou XY“ (jiná adresa na účetních dokladech uvedena není) a tato adresa je uvedena na výstraze i na rozhodnutí o vyloučení. Bylo-li družstvem doručováno na adresu „XY“, soud k tomuto doručení nepřihlížel, neboť nešlo „o evidenční adresu žalobkyně“.
[6] Soud měl za to, že nebylo prokázáno, že by u zásilky, která byla doručována na „skutečnou“ adresu žalobkyně „XY“, doručující osoba skutečně oznámení o uložení zásilky do schránky vhodila, když tyto povinné informace nebyly na doručence vyplněny.
[7] Soud uvedl, že pokud by „vycházel doslovně z článku 99.4.b. stanov, pak žalobkyně tím, že jí pošta řádně zásilku nedoručila, svým jednáním přijetí písemnosti nezmařila ani přijetí neodmítla“.
[8] Vrchní soud v Praze k odvolání družstva v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (výrok první) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok druhý).
[9] Odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně, dospěl k závěru, podle něhož žalobkyni nebylo řádně doručeno rozhodnutí o jejím vyloučení z družstva, čímž nebyly splněny zákonné podmínky pro její vyloučení, a žalobkyně je tak stále členkou družstva.
[10] Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v tom, že „u zásilky, která byla doručována na správnou adresu žalobkyni v ulici XY, nebylo prokázáno, že doručující osoba oznámení o uložení zásilky do schránky vhodila, když tyto povinné informace nebyly na předmětné doručence vůbec vyplněny“.
[11] Odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2012, sp. zn. 26 Cdo 1734/2011, tak odvolací soud neshledal důvodnou námitku družstva, podle které se rozhodnutí představenstva o vyloučení žalobkyně z družstva dostalo do její dispoziční sféry.
[12] Proti rozsudku odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky doručování písemností zasílaných členům družstva v průběhu procesu jejich vyloučení z družstva a otázky „dvojstupňovosti procesu vyloučení“ člena družstva.
[13] Dovolatel, maje za to, že se odvolací soud odchýlil od závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2008, sp. zn. 29 Odo 805/2006, uveřejněného pod číslem 104/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 26 Cdo 238/2008, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2622/2006, ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 26 Cdo 4074/2009, či ze dne 18. 7. 2012, sp. zn. 26 Cdo 1734/2011, se domnívá, že obálkou zcela jednoznačně prokázal, že „rozhodnutí o vyloučení z družstva, jako adresovaný jednostranný hmotněprávní úkon, předal k poštovní přepravě dne 24. 6. 2017, že jej adresoval na správnou doručovací adresu žalobkyně a že se jej poštovní doručovatelka dne 28. 6. 2011 pokusila doručit žalované, která nebyla přítomna“.
[14] Dovolatel uvádí, že podle čl. 99 odst. 4 písm. b) stanov je povinnost družstva doručit do vlastních rukou splněna již při předání zásilky poště, nikoli doručením adresátovi.
[15] Dovolatel dále uvádí, že z čl. 99 odst. 1 stanov družstva „vyplývá, že pro doručování písemností do vlastních rukou se užije adresa bytové jednotky, která je přiřazena členu družstva, pokud nezažádá o jinou adresu, což žalobkyně neučinila a ani nepředložila důkaz pro takový úkon. Adresa bytové jednotky je XY. Zasílání na adresu XY, si žalobkyně vymínila pouze pro účely povolení dočasného podnájmu 3. osoby v předmětném bytě žádostí. Žalovaný doručoval i na tuto adresu pouze z opatrnosti, ale žádnou takovou povinnost neměl. S touto argumentací žalovaného se odvolací soud nijak nevypořádal“.
[16] Dovolatel je rovněž přesvědčen, že se odvolací soud odchýlil od závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 428/2004, uveřejněného pod číslem 70/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2016, sp. zn. 26 Cdo 4808/2015, neboť se nevypořádal s tím, zda žalobkyni marně uplynula tzv. „náhradní lhůta“ k podání odvolání proti rozhodnutí představenstva družstva o jejím vyloučení, když tato lhůta podle dovolatele skončila uplynutím tří měsíců poté, kdy se žalobkyně o svém vyloučení dozvěděla. Žalobkyně se o svém vyloučení z družstva dozvěděla v září 2014, když se dotazovala na podmínky převodu družstevního podílu, přesto odvolání ke shromáždění delegátů proti rozhodnutí o vyloučení z družstva nepodala. Její členství v družstvu proto zaniklo marným uplynutím lhůty k podání odvolání.
[17] Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu „změnil a sám o věci rozhodl tak, že se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že se žaloba zamítá“.
[18] Žalobkyně se k dovolání družstva nevyjádřila.
[19] Dovolání není přípustné pro řešení otázky „dvojstupňovosti procesu vyloučení z družstva“. Dovolatel totiž přehlíží, že členství v družstvu a nájem družstevního bytu nemohou zaniknout dříve, než bude členovi družstva písemně oznámeno, že byl z družstva vyloučen (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2837/2017, a judikaturu v něm citovanou). Nebylo-li žalobkyni písemně doručeno oznámení o jejím vyloučení z družstva, není skutečnost, že se o svém vyloučení dozvěděla jiným způsobem, právně významná.
[20] Dovolání je však podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení otázky hmotného práva týkající se doručování písemností družstva členovi družstva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
[21] Dovolání je důvodné.
[22] Rozhodné hmotné právo se podává z § 775 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích), a z § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinných od 1. 1. 2014. Nejvyšší soud tudíž věc posoudil podle obchodního zákoníku a podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“).
[23] Podle § 231 odst. 4 obch. zák. člen může být vyloučen, jestliže opětovně a přes výstrahu porušuje členské povinnosti, nebo z jiných důležitých důvodů uvedených ve stanovách. Fyzická osoba může být vyloučena také, byla-li pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin, který spáchala proti družstvu nebo členu družstva. O vyloučení, které musí být členu písemně oznámeno, rozhoduje, pokud stanovy neurčují jinak, představenstvo. Proti rozhodnutí o vyloučení má právo podat člen odvolání k členské schůzi. Není-li právo na odvolání uplatněno do tří měsíců ode dne, kdy se člen dověděl nebo mohl dovědět o rozhodnutí o vyloučení, zaniká.
[24] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že si členové družstva mohou s družstvem ujednat jinou doručovací adresu, než je místo jejich skutečného pobytu (a to i adresu bydliště třetí osoby, např. podnájemce), a tuto tak fakticky učinit svou sférou dispozice. Skutečnost, že si na takto sjednané doručovací adrese člen družstva nepřebírá poštu, jde k jeho tíži. Družstvo není povinno zasílat písemnosti na adresu místa, v němž se člen zdržuje, i když je mu známa, určil-li člen jako doručovací adresu jinou adresu a nepožádal-li o její změnu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3803/2017, a v něm citovanou judikaturu).
[25] Takové ujednání mohou obsahovat též stanovy družstva, které jsou smlouvou sui generis (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Odo 146/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. 29 Odo 1145/2003, ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 29 Odo 701/2004, ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 29 Odo 268/2005, ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2911/2011, ze dne 21. 5. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2027/2014, nebo ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 319/2015).
[26] Odvolací soud se v poměrech projednávané věci výše uvedenými judikatorními kritérii neřídil. Z čl. 99 odst. 1 stanov družstva se podává, že „družstvo doručuje svým členům písemnosti zpravidla poštou nebo jiným vhodným způsobem, a to na adresu, kterou člen sdělil. Pokud je člen družstva nájemcem družstevního bytu či vlastníkem bývalého družstevního bytu, považuje se adresa tohoto bytu za adresu člena, i když se v něm člen nezdržuje, pokud člen družstvu písemně neoznámí adresu jinou“.
[27] Nevypořádal-li se odvolací soud s tím, že ve stanovách družstva byla ujednána jiná doručovací adresa než místo skutečného bydliště členů družstva, a nezabýval-li se tím, zda žalobkyně družstvu písemně oznámila adresu XY, jako jinou adresu pro doručování písemností, než na které se nachází družstevní byt, je jeho právní posouzení věci neúplné, a tudíž i nesprávné.
[28] Je-li dovolání přípustné, Nejvyšší soud přihlíží z úřední povinnosti též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostním vadám řízení), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
[29] Podle § 229 odst. 2 písm. a) o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout také pravomocný rozsudek soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu nebo pravomocné usnesení těchto soudů, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, anebo pravomocný platební rozkaz (směnečný a šekový platební rozkaz) nebo elektronický platební rozkaz, jestliže v téže věci bylo již dříve zahájeno řízení. Podle § 83 odst. 1 o. s. ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.
[30] V usnesení ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 31 Cdo 2740/2012, uveřejněném pod číslem 82/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého je-li rozhodnutím o věci samé (jeho výrokem) ve sporu o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva, zcela vypořádán právní vztah založený ve sporu o plnění na řešení předběžné otázky (řešení přijaté v takovém sporu vyčerpalo beze zbytku obsah předběžné otázky, ze které již proto nemohou vzejít další spory o splnění povinnosti mezi týmiž účastníky), pak následnému sporu o určení, zda tu právní vztah (právní poměr) nebo právo je, či není, je-li na tom naléhavý právní zájem, jímž má být výrokem soudního rozhodnutí znovu posouzena stejná předběžná otázka, již brání překážka věci rozsouzené (res iudicata).
[31] V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 134/2015, které bylo zahájeno dne 9. 4. 2015, se družstvo domáhá na žalobkyni vyklizení družstevního bytu. Rozhodnutím o věci samé (jeho výrokem) bude zcela vypořádán právní vztah založený na řešení předběžné otázky existence členství žalobkyně v družstvu. Zahájení řízení o žalobě na plnění proto brání tomu, aby probíhal následný spor o určení, že je žalobkyně členkou družstva. Jestliže soudy přes tuto skutečnost takový spor projednaly a rozhodly o něm, zatížily řízení zmatečnostní vadou uvedenou v § 229 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
[32] Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, zrušil podle § 243e odst. 1 a 2 o. s. ř. a řízení podle § 243e odst. 4 o. s. ř. zastavil.
[33] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., když žalobkyně zavinila zastavení řízení a družstvu vzniklo vůči žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady družstva sestávají z odměny jeho zástupkyně za šest úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci samé ze dne 18. 9. 2015, účast na jednání soudu konaném dne 13. 4. 2016, odvolání ze dne 3. 5. 2016, účast na jednání odvolacího soudu konaném dne 29. 6. 2017 a dovolání ze dne 10. 10. 2017) podle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. c) a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), každý ve výši 3.100 Kč, a z náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 4.284 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal družstvu k tíži žalobkyně 24.684 Kč.
[34] Písemné podání ze dne 15. 7. 2016, kterým družstvo doplnilo své odvolání, Nejvyšší soud nepovažuje za účelně vynaložené náklady řízení, neboť družstvu nic nebránilo v tom, aby skutečnosti a argumenty v něm uvedené vyjádřilo již v prvním podání obsahujícím odvolání.
[35] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Autor: -mha-