// Profipravo.cz / Akciová společnost 11.01.2021

Neplatnost usnesení valné hromady akc. spol. pro obcházení zákona

Ustanovení § 375 z. o. k. umožňuje hlavnímu akcionáři vytěsnit menšinové akcionáře za účelem zjednodušení akcionářské struktury a zefektivnění řízení akciové společnosti. Zákon k naplnění tohoto účelu vyžaduje, aby hlavním akcionářem byla jediná osoba, v jejíchž rukou se soustředí nejméně 90 % základního kapitálu a hlasovacích práv.

V poměrech projednávané věci svazek obcí na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené s jednotlivými akcionáři na dobu tří roků sice formálně splňoval požadavky stanovené pro hlavního akcionáře v § 375 z. o. k., avšak ve skutečnosti za hlavního akcionáře být považován nemohl. I když při zápůjčce se zapůjčitel zavazuje převést (a převádí) vlastnické právo k zastupitelné věci na vydlužitele, pojmovým znakem této smlouvy je závazek vydlužitele po čase vrátit zapůjčiteli věc stejného druhu. V době rozhodování valné hromady o přechodu všech ostatních účastnických cenných papírů na hlavního akcionáře bylo proto zřejmé, že svazek obcí bude (po nuceném přechodu účastnických cenných papírů a po relativně krátkém čase ujednaném ve smlouvě o zápůjčce) povinen zapůjčené akcie vrátit původním akcionářům jako zapůjčitelům. Tím by však opět došlo k rozdělení akcionářské struktury mezi více subjektů, což popírá smysl a účel nuceného přechodu účastnických cenných papírů.

Podle § 428 z. o. k. se lze dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady pro rozpor s právními předpisy, stanovami a dobrými mravy. Pod pojem „rozpor s právními předpisy“ lze také řadit obcházení zákona. To lze vymezit jako situaci, kdy se někdo chová podle právní normy (secundum legem), ale tak, aby záměrně dosáhl výsledku právní normou nepředvídaného a nežádoucího. Usnesení valné hromady, jímž zde byl schválen přechod všech ostatních účastnických cenných papírů na svazek obcí jako hlavního akcionáře, je tak neplatné pro obcházení zákona, neboť aprobuje jednání, které odporuje smyslu a účelu § 375 z. o. k. a ve svém důsledku bez zákonné opory zbavuje ostatní menšinové akcionáře proti jejich vůli účasti na akciové společnosti.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 226/2019, ze dne 27. 10. 2020

vytisknout článek

Dotčené předpisy:
§ 2390 o. z.
§ 375 zák. č. 90/2012 Sb.

Kategorie: akciová společnost; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

[1] Návrhem na zahájení řízení podaným u Krajského soudu v Plzni dne 29. 12. 2014 se navrhovatelka domáhá vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 11. 12. 2014, jímž bylo podle § 375 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále též jen „z. o. k.“], rozhodnuto o přechodu všech ostatních účastnických cenných papírů vydaných společností Chodské vodárny a kanalizace, a. s. (dále též jen „společnost“), na hlavního akcionáře, kterým je Vodohospodářský svazek obcí Domažlicka, se sídlem v Domažlicích, Bezděkovské předměstí 388, PSČ 344 78, identifikační číslo osoby 03230333, zapsaný v rejstříku svazků obcí vedeném u Krajského úřadu Plzeňského kraje (dále též jen „svazek obcí“ či „svazek“).

[2] Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 25. 7. 2017, č. j. 49 Cm 305/2014-308, návrh na zahájení řízení zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

[3] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

[4] Soudy obou stupňů vyšly z toho, že:

1) Akcionáři společnosti byly mimo jiné města a obce Domažlice, Holýšov, Kdyně, Horšovský Týn, Poběžovice, Staňkov, Bělá nad Radbuzou, Hostouň, Blížejov, Chodská Lhota, Chrastavice, Kout na Šumavě, Křenovy, Kvíčovice, Meclov, Milavče, Pec, Puclice a Zahořany (dále též jen „členské obce“).

2) Smlouvou ze dne 25. 6. 2014 členské obce založily svazek obcí za účelem zabezpečování společného postupu při zásobování vodou a při odvádění a čištění odpadních vod. Svazek obcí byl dne 24. 7. 2014 zapsán do rejstříku svazku obcí vedeného u Krajského úřadu Plzeňského kraje.

3) Podle čl. VII. bodu 2) stanov svazku obcí nefinanční majetek svazku obcí tvoří akcie společnosti vložené do svazku na základě smlouvy o zápůjčce akcií, případně nabyté svazkem.

4) Podle čl. VIII. bodu 3) stanov svazku obcí se členské obce zavázaly vložit do svazku akcie společnosti „formou zápůjčky na základě smlouvy o půjčce akcií“.

5) Smlouvou o zápůjčce akcií (dále též jen „smlouva o zápůjčce“ nebo „smlouva“) uzavřenou mezi členskými obcemi a svazkem obcí přenechaly členské obce svazku obcí celkem 159.864 akcií společnosti, jejichž souhrnná jmenovitá hodnota představovala 90,04 % základního kapitálu společnosti (dále též jen „akcie“), a to k plnění účelu, pro který byl svazek založen (tento účel měl podle smlouvy mimo jiné spočívat též v centralizaci a sjednocení akcionářské struktury společnosti). Zápůjčka byla sjednána na dobu tří roků s tím, že se „automaticky obnovuje vždy o dalších šest měsíců“, pokud některá ze smluvních stran ve sjednané době neprojeví opačnou vůli. Svazek obcí se ve smlouvě zavázal po skončení zápůjčky převést akcie zpět za podmínek ve smlouvě stanovených.

6) Dne 11. 12. 2014 se konala valná hromada společnosti svolaná na žádost svazku obcí jako hlavního akcionáře společnosti s podílem na hlasovacích právech ve výši 90,04 %. Valná hromada schválila 90,69 % hlasů přechod účastnických cenných papírů ostatních akcionářů společnosti na hlavního akcionáře.

[5] Na takto ustaveném základě odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že svazek obcí „jako akcionář vlastnící akcie, jejichž hodnota činí 90,04 % základního jmění, byl oprávněn podle § 375 z. o. k. požádat o svolání valné hromady; rozhodnutí na valné hromadě přijaté není v rozporu s § 370 a násl. z. o. k.“. Podle odvolacího soudu nelze dovodit ani rozpor s dobrými mravy, neboť hlavní akcionář využil zákonného institutu a ostatním akcionářům se dostalo přiměřeného protiplnění v penězích.

[6] Skutečnost, že svazek obcí byl v době konání valné hromady hlavním akcionářem společnosti, soudy dovodily ze smlouvy o zápůjčce, neboť z § 2392 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), ve spojení s § 516 o. z. plyne, že akcie mohly být předmětem zápůjčky. Důsledkem smlouvy o zápůjčce je podle soudů přechod vlastnického práva k akciím na vydlužitele (svazek obcí). Zapůjčitelé (členské obce) ve smlouvě vzali na vědomí a souhlasili s tím, že „vydlužitel je oprávněn po dobu zápůjčky vykonávat akcionářská práva, včetně práva dle § 375 a násl. z. o. k.“.

[7] S uzavřením smlouvy o zápůjčce vyslovila v souladu s § 85 písm. j) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), souhlas zastupitelstva členských obcí. I když § 38 odst. 2 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů (dále též jen „zákon č. 250/2000 Sb.“), stanoví, že majetková práva k vlastnímu majetku obcí, která jsou vyhrazena obecnímu zastupitelstvu, nelze převést na orgány svazku obcí, nelze z toho podle odvolacího soudu „dovodit, že by obce smlouvu o zápůjčce, k níž byl dán předchozí souhlas zastupitelstev, uzavřít nemohly“.

[8] Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení „právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to zda mohou členské obce svazku obcí do hospodaření tohoto svazku obcí platně vložit obecní majetek formou zápůjčky, tedy dočasně převést vlastnické právo k obecnímu majetku na svazek obcí, a to za účelem výkonu práva dle § 375 z. o. k., přestože zákon č. 250/2000 Sb. stanoví, že majetek vložený obcí do hospodaření svazku obcí zůstává nadále ve vlastnictví jednotlivých obcí, z čehož plyne, že zmíněným hospodařením není myšlen vztah vlastnický“.

[9] Podle dovolatelky odvolací soud nesprávně posoudil otázku, zda se svazek obcí mohl stát hlavním akcionářem na základě smlouvy o zápůjčce. Platnost této smlouvy „dovodil pouze na základě skutečnosti, že akcie jsou zastupitelným cenným papírem a smlouva o zápůjčce akcií byla schválena zastupitelstvy jednotlivých členských obcí“. Odvolací soud chybně aplikoval § 38 zákona č. 250/2000 Sb., podle něhož majetek obcí svěřený do hospodaření svazku obcí zůstává ve vlastnictví jednotlivých obcí. Podle názoru dovolatelky je tak vyloučeno „vložení akcií do hospodaření svazku obcí současně spojené s převodem vlastnického práva k těmto akciím“. Svazek obcí se proto nemohl stát hlavním akcionářem ve smyslu § 375 z. o. k., neboť nemohl vlastnit akcie společnosti, jejichž vlastníky zůstaly i nadále jednotlivé obce.

[10] Dovolatelka se domnívá, že odvolací soud měl přihlédnout také k tomu, že „k dočasnému převodu vlastnického práva k akciím mělo dojít pouze pro účely vytěsnění ostatních akcionářů“. Takové jednání je podle dovolatelky v rozporu s dobrými mravy, „neboť se jedná o právní jednání, které je zdánlivě podle práva, ale záměrně má vést k výsledku právní normou nepředvídanému a nežádoucímu“.

[11] Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud „výrok I. napadeného rozhodnutí odvolacího soudu“ změnil, nebo aby jej „zrušil a vrátil“ odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

[12] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení dovolatelkou otevřené otázky hmotného práva, v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešené.

[13] Podle § 375 z. o. k. je akcionář oprávněn požadovat, aby představenstvo svolalo valnou hromadu a předložilo jí k rozhodnutí návrh na přechod všech ostatních účastnických cenných papírů na tohoto akcionáře, jestliže vlastní ve společnosti akcie jejichž souhrnná jmenovitá hodnota činí alespoň 90 % základního kapitálu společnosti, na nějž byly vydány akcie s hlasovacími právy [písm. a)], a s nimiž je spojen alespoň 90% podíl na hlasovacích právech ve společnosti (dále jen „hlavní akcionář“) [písm. b)].

[14] Podle § 428 z. o. k. se každý akcionář, člen představenstva, dozorčí rady nebo likvidátor může dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo stanovami (odstavec první). Důvodem neplatnosti usnesení valné hromady je i rozpor tohoto usnesení s dobrými mravy (odstavec druhý).

[15] Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 90/2012 Sb. (sněmovní tisk číslo 363, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 6. volební období 2010-2013, s. 239) uvádí, že „obdobně se jako právo každého akcionáře z dosavadní úpravy přebírá právo vytěsnění squeeze-out, a to v podobě, jakou má dnešní zákon a jakou Ústavní soud shledal koncepčně jako ústavní (Pl. ÚS 56/05)“.

[16] Ústavní soud v nálezu ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 56/05, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož oprávnění akcionáře předložit valné hromadě návrh na přechod všech ostatních účastnických cenných papírů na tohoto akcionáře plyne ze skutečnosti, že cílem akciové společnosti je soustředění kapitálu, investování, podnikání a dosahování zisku. V případě, že jeden z akcionářů dosáhne stanoveného podílu akcií podle § 183i odst. 1 a 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, nastává v akciové společnosti situace, kdy zbývající akcionáři mohou (ale nemusí) přestat být pro takovou společnost přínosem. Platí to jak z hlediska významu jejich podílu na celkovém kapitálu společnosti, tak pro jejich možnosti ovlivňovat přijímání rozhodnutí v ní. Je-li akcionář držitelem 90 % akcií, vliv zbylých akcionářů na chod společnosti je mizivý a možnost podílet se na zásadních rozhodnutích o směřování společnosti je iluzorní. Právo na vysvětlení a informační povinnost může komplikovat strategická rozhodnutí hlavního akcionáře.

[17] Ustanovení § 375 z. o. k. tak umožňuje hlavnímu akcionáři vytěsnit menšinové akcionáře za účelem zjednodušení akcionářské struktury a zefektivnění řízení akciové společnosti. Zákon k naplnění tohoto účelu vyžaduje, aby hlavním akcionářem byla jediná osoba, v jejíchž rukou se soustředí nejméně 90 % základního kapitálu a hlasovacích práv.

[18] V poměrech projednávané věci svazek obcí na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené s jednotlivými akcionáři na dobu tří roků sice formálně splňoval požadavky stanovené pro hlavního akcionáře v § 375 z. o. k., avšak ve skutečnosti za hlavního akcionáře být považován nemohl. I když při zápůjčce se zapůjčitel zavazuje převést (a převádí) vlastnické právo k zastupitelné věci na vydlužitele, pojmovým znakem této smlouvy je závazek vydlužitele po čase vrátit zapůjčiteli věc stejného druhu (§ 2390 o. z.). V době rozhodování valné hromady o přechodu všech ostatních účastnických cenných papírů na hlavního akcionáře bylo proto zřejmé, že svazek obcí bude (po nuceném přechodu účastnických cenných papírů a po relativně krátkém čase ujednaném ve smlouvě o zápůjčce) povinen zapůjčené akcie vrátit původním akcionářům jako zapůjčitelům. Tím by však opět došlo k rozdělení akcionářské struktury mezi více subjektů, což popírá shora popsaný smysl a účel nuceného přechodu účastnických cenných papírů.

[19] Podle § 428 z. o. k. se lze dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady pro rozpor s právními předpisy, stanovami a dobrými mravy. Pod pojem „rozpor s právními předpisy“ lze také řadit obcházení zákona. To lze vymezit jako situaci, kdy „se někdo chová podle právní normy (secundum legem), ale tak, aby záměrně dosáhl výsledku právní normou nepředvídaného a nežádoucího“ (srov. Knapp, V. Teorie práva, Praha: C. H. Beck, 1995, s. 186).

[20] Usnesení valné hromady, jímž byl schválen přechod všech ostatních účastnických cenných papírů na svazek obcí jako hlavního akcionáře, je tak neplatné pro obcházení zákona, neboť aprobuje jednání, které odporuje smyslu a účelu § 375 z. o. k. a ve svém důsledku bez zákonné opory zbavuje ostatní menšinové akcionáře proti jejich vůli účasti na akciové společnosti.

[21] Jelikož řešení dovoláním otevřené právní otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

[22] Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., § 226 odst. 1 o. s. ř.).

[23] V novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).

Autor: -mha-