// Profipravo.cz / Společnost s ručením omezeným 19.04.2022
Zánik majetkové účasti společníka uplatňujícího společnickou žalobu
I. Zanikne-li společníku účast ve společnosti s ručením omezeným, zaniká i jeho oprávnění zastupovat společnost podle § 131a obch. zák., a to i v řízeních, v nichž za společnost již podal žalobu. Ztráta postavení zákonného zástupce nevede sama o sobě k zastavení řízení o žalobách, které již společník (dříve, než mu zanikla účast) podle § 131a obch. zák. podal; není-li zde osoba oprávněná za společnost v takové věci jednat (např. zmocněnec, jemuž za společnost udělil plnou moc společník, který žalobu podle § 131a obch. zák. podal), ustanoví jí soud opatrovníka. Zánik majetkové účasti (bývalého) společníka, který (za doby trvání jeho majetkové účasti) podal žalobu jménem společnosti, tak (sám o sobě) není důvodem, pro nějž by mělo být vydáno zamítavé rozhodnutí ve věci samé.
II. Procesní opatrovník vykonává svou funkci vždy jen po takovou dobu, po niž trvá důvod, pro který byl do funkce ustanoven, a že odpadnou-li takové důvody v průběhu řízení, funkce opatrovníka bez dalšího zaniká, aniž by bylo třeba rozhodnutí o zproštění opatrovníka funkce. Byl-li však společnosti s ručením omezeným ustanoven procesní opatrovník v řízení o společnické žalobě, a sice s tím, že zaniklo oprávnění „žalujícího“ společníka jednat jménem společnosti a že tu není žádná jiná osoba oprávněná za společnost v řízení o společnické žalobě jednat, nelze vstup společnosti do likvidace a jmenování likvidátora automaticky (bez dalšího) vnímat jako skutečnost, pro kterou odpadly důvody ustanovení procesního opatrovníka.
Obecně platí, že v řízení o společnické žalobě nemůže činit úkony za společnost jiná osoba než společník, který žalobu podal, nebo osoba jím zmocněná, popřípadě právní nástupce „žalujícího“ společníka, zanikne-li jeho účast za trvání řízení. Zanikne-li však účast „žalujícího“ společníka za trvání společnosti bez právního nástupce, může za společnost v řízení činit úkony i jiný společník a není-li jej (či není-li žádný jiný společník ochoten vystupovat v řízení za společnost), může za společnost v řízení vystupovat – jako další v řadě – člen dozorčí rady určený k tomu, aby společnost zastupoval v řízení před soudem, popřípadě i člen statutárního orgánu, je-li oprávněn za společnost v řízení jednat.
Jestliže ovšem v řízení o společnické žalobě má – v situaci, kdy účast „žalujícího“ společníka zanikla bez právního nástupce – společnost zastupovat jiný společník, člen dozorčí rady nebo dokonce člen statutárního orgánu, je vždy nezbytné dbát toho, aby zájmy této osoby nebyly v rozporu se zájmy společnosti. Jsou-li zájmy těchto osob v rozporu se zájmy společnosti, potom za společnost v řízení jednat nemohou, a důvody pro ustanovení procesního opatrovníka trvají. Mají-li tyto osoby společnost v řízení zastupovat a nejsou-li jejich zájmy v rozporu se zájmy společnosti, pak důvody pro ustanovení procesního opatrovníka naopak odpadají a funkce procesního opatrovníka bez dalšího zaniká.
V další fázi předmětného řízení tak bude úkolem soudu prvního stupně posoudit i to, zda jsou zájmy likvidátorky, na niž přešla působnost statutárního orgánu a která se domáhá toho, aby mohla v řízení jednat za společnost (posuzováno ve vztahu k řízení vedenému v projednávané věci), v rozporu se zájmy společnosti.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 3409/2020, ze dne 31. 1. 2022
Dotčené předpisy:
§ 131a obch. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 29 odst. 2 o. s. ř.
Kategorie: společnost s ručením omezeným; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Žalobkyně (dále jen „společnost“) – zastoupená svým (tehdejším) společníkem S. P., (dále jen „společník“ nebo „bývalý společník“), který jménem společnosti udělil 2. 6. 2010 plnou moc JUDr. R. P., Ph.D. (č. l. 202) [dále jen „advokát“] – se žalobou, která byla soudu prvního stupně doručena 29. 12. 2008, domáhá, aby soud uložil žalovaným povinnost zaplatit společnosti 2.590.000 Kč s příslušenstvím jako náhradu škody, kterou měli způsobit společnosti tím, že jako její jednatelé nepostupovali při výkonu svých funkcí s péčí řádného hospodáře.
[2] Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 23. 3. 2012, č. j. 13 Cm 8/2009-286, zamítl žalobu (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[3] Vyšel přitom z toho, že:
1) Účast (bývalého) společníka ve společnosti zanikla právní mocí exekučního příkazu soudního exekutora JUDr. M. F. ze dne 30. 3. 2011, č. j. 125 EX 735/10-45, jímž byl postižen jeho obchodní podíl (dále též jen „exekuční příkaz“).
2) Exekuční příkaz nabyl právní moci 4. 4. 2011.
3) Společnost vyplatila (bývalému) společníkovi (převodem na jeho bankovní účet) 26. 5. 2011 vypořádací podíl ve výši 8.586.521 Kč (dále jen „vypořádací podíl“) a o této skutečnosti jej vyrozuměla sdělením datovaným téhož dne.
4) Společnost 10. 10. 2011 změnila svoji právní formu ze společnosti s ručením omezeným na akciovou společnost (dále jen „přeměna“).
[4] Soud prvního stupně nejprve konstatoval, že (bývalý) společník přestal být společníkem společnosti „v důsledku exekuce jeho obchodního podílu ke dni 4. 4. 2011, kdy nabyl právní moci exekuční příkaz (…) a následně i v důsledku přeměny.“ Podle soudu tak (bývalý) společník ztratil „aktivní věcnou legitimaci“ k jednání jménem společnosti v řízení o (společnické) žalobě.
[5] Podle mínění soudu již nemá (bývalý) společník ani „právní zájem“ na projednání věci. Argumentace (bývalého) společníka, podle které by měl jeho úspěch v projednávané věci vliv na výši vypořádacího podílu nebo by mohlo dojít k obnovení jeho účasti ve společnosti, je podle soudu nesprávná. K obnovení účasti (bývalého) společníka ve společnosti nemůže dojít, neboť „společnost naložila s uvolněným podílem (…) a vyplatila (…) vypořádací podíl.“ Mimoto nemůže mít žaloba na náhradu škody (i kdyby byla úspěšná) vliv ani na výši vypořádacího podílu (bývalého) společníka.
[6] K odvolání společnosti – zastoupené svým (bývalým) společníkem – Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 4. 2013, č. j. 7 Cmo 391/2012-344:
1) zamítl návrh společnosti, aby bylo řízení v projednávané věci přerušeno do skončení řízení vedeného u Evropského soudu pro lidská práva pod sp. zn. 78612/12 (první výrok),
2) potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (druhý výrok) a
3) rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
[7] Odvolací soud se nejprve zabýval návrhem společnosti, aby bylo řízení v projednávané věci přerušeno do skončení řízení vedeného u Evropského soudu pro lidská práva pod sp. zn. 78612/12. K tomu uvedl, že naložila-li již společnost s uvolněným obchodním podílem (bývalého) společníka a vyplatila-li mu vypořádací podíl, potom se jeho účast neobnoví (nemůže obnovit) „ani v případě, že následně bude pravomocně zastavena exekuce podle zvláštního předpisu.“ O obnovení účasti (bývalého) společníka pak podle soudu nelze uvažovat již jen kvůli tomu, že společnost změnila svoji právní formu. Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva přitom „nemůže (…) proces proběhlé přeměny a nastalý stav zvrátit.“
[8] Nato se odvolací soud zabýval otázkou, zda (bývalému) společníkovi svědčí oprávnění jednat v projednávané věci jménem společnosti i poté, kdy jeho účast ve společnosti zanikla. K tomu uvedl, že právo společníka žalovat jménem společnosti je nemajetkovým (osobním) právem, které je součástí podílu. Aby byla žaloba společníka podaná jménem společnosti úspěšná „po procesní stránce,“ musí ji jménem společnosti podat její společník. Smyslem nemajetkového (osobního) práva společníka podat za společnost jejím jménem žalobu je totiž ochrana společnosti a jejích společníků v případě, kdy škoda způsobená společnosti „nemůže být vymáhána jinak.“ Zákon výslovně neřeší otázku, zda v případě zániku účasti ve společnosti trvá zmocnění (bývalého) společníka jednat jménem společnosti, popřípadě za jakých podmínek. Podle názoru odvolacího soudu oprávnění jednat jménem společnosti trvá „pouze tehdy, může-li mít požadované rozhodnutí i po ztrátě postavení společníka, dopad do poměrů bývalého společníka, založených jeho vztahem ke společnosti.“
[9] V poměrech projednávané věci to podle odvolacího soudu znamená, že zanikla-li účast (bývalého) společníka bez právního nástupce, zaniklo též jeho právo vystupovat v řízení vedeném v projednávané věci jménem společnosti. U (bývalého) společníka přitom není dán „právní zájem na rozhodnutí.“ Určení výše vypořádacího podílu je totiž předmětem řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1068/2012, v němž se (bývalý) společník domáhá přezkumu výše vypořádacího podílu.
II. Dovolací řízení
a) Úkony soudu prvního stupně
[10] Proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu podala společnost – zastoupená svým (bývalým) společníkem – dovolání (č. l. 351).
[11] Poté, kdy soud prvního stupně předložil projednávanou věc (5. 5. 2015) Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o tomto dovolání (č. l. 386), ji Nejvyšší soud (9. 3. 2016) vrátil bez věcného vyřízení s tím, že napadený rozsudek odvolacího soudu dosud nenabyl právní moci (č. l. 393).
[12] Nejvyšší soud upozornil, že podle Věstníku České advokátní komory byl výkon advokacie advokáta pozastaven 5. 2. 2014. V důsledku toho zanikla plná moc, kterou advokátovi společnost – jednající (bývalým) společníkem – udělila, aby ji v projednané věci zastupoval (srov. například Doležílek, J. in Drápal, L, Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 152). Byl-li tedy napadený rozsudek odvolacího soudu doručen 21. 2. 2014 (pouze) advokátovi (č. l. 348) – aniž by jeho zástupčí oprávnění ve vztahu ke společnosti vyplývalo z jiné skutečnosti než jen z plné moci, kterou advokátovi udělila společnost zastoupená (bývalým) společníkem, aby ji v projednané věci zastupoval – nebyl napadený rozsudek doručen zástupci společnosti, ani společnosti samotné.
[13] Nato soud prvního stupně doručil napadený rozsudek odvolacího soudu (bývalému) společníkovi (č. l. 348). Ten následně (jménem společnosti) zmocnil Mgr. L. O., advokátku, se sídlem v Praze 2, Lazarská 13/8, PSČ 120 00, aby společnost v řízení zastupovala (č. l. 415). Advokátka podala – za společnost – nové (v pořadí již druhé) dovolání (č. l. 410).
[14] Soud prvního stupně předložil projednávanou věc (7. 12. 2016) Nejvyššímu soudu podruhé k rozhodnutí o dovolání (č. l. 424). Nejvyšší soud ji však opět – podruhé – (1. 2. 2017) vrátil bez věcného vyřízení s tím, že napadené rozhodnutí stále nenabylo právní moci (č. l. 426a). Podle Nejvyššího soudu totiž účast (bývalého) společníka ve společnosti zanikla, a tak zaniklo i jeho oprávnění společnost v řízení zastupovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3677/2012). Ani tím, že byl napadený rozsudek doručen (bývalému) společníkovi tedy dovoláním napadené rozhodnutí nenabylo právní moci.
[15] Nato soud prvního stupně předložil projednávanou věc (9. 3. 2017) Nejvyššímu soudu potřetí k rozhodnutí o dovolání (č. l. 426b), a to aniž ve věci provedl jakýkoli úkon. Nejvyšší soud ji tedy opět – již potřetí – (21. 3. 2017) vrátil bez věcného vyřízení s tím, že i nadále trvá stav, kdy napadený rozsudek odvolacího soudu nenabyl právní moci (č. l. 427).
[16] Usnesením ze dne 30. 1. 2018, č. j. 13 Cm 8/2009-431, Krajský soud v Českých Budějovicích ustanovil společnosti procesní opatrovnici P. P., advokátku, se sídlem XY. K odvolání žalovaných však toto rozhodnutí Vrchní soud v Praze „pro absenci odůvodnění“ zrušil usnesením ze dne 9. 5. 2018, č. j. 12 Cmo 51/2018-440.
[17] Usnesením ze dne 20. 5. 2020, č. j. 13 Cm 8/2009-489, proto Krajský soud v Českých Budějovicích ustanovil společnosti znovu procesního opatrovníka, a to tentokrát (bývalého) společníka. Ačkoli bylo toto rozhodní napadeno odvoláním žalovaných, Vrchní soud v Praze jej – jako věcně správné – potvrdil usnesením ze dne 14. 7. 2020, č. j. 4 Cmo 123/2020-502. Nato soud prvního stupně 24. 7. 2020 doručil dovoláním napadený rozsudek (bývalému) společníkovi (č. l. 348) jako pravomocně ustanovenému procesnímu opatrovníkovi společnosti.
b) Dovolání
[18] Proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu podala společnost – zastoupená svým (bývalým) společníkem, který udělil jménem společnosti 20. 9. 2020 (podruhé) plnou moc advokátce Mgr. L. O. (č. l. 511) – dne 24. 9. 2020 nové (v pořadí již třetí) dovolání (č. l. 506) s tím, že „první dvě podání nebyla věcně projednána,“ a tak dovolatelka „dříve uvedené údaje o přípustnosti dovolání mění a nahrazuje údaji uvedenými v tomto podání.“
[19] Společnost opírá přípustnost dovolání o § 237 o. s. ř. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a sice zda:
1) lze pokračovat v zahájeném soudním řízení o společnické žalobě, ztratí-li společník poté, kdy proti jednateli podal jménem společnosti žalobu o náhradu škody, postavení společníka,
2) je nárok na náhradu škody proti jednateli společnosti podmíněn trvající majetkovou účastí „žalujícího“ společníka ve společnosti a
3) může mít rozhodnutí o nároku společnosti na náhradu škody vůči jejímu jednateli vliv na výši vypořádacího podílu (bývalého) společníka.
[20] Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[21] Ve vztahu k první z dovolacích otázek dovolatelka nesouhlasí se závěry soudů nižších stupňů, podle nichž v řízení o společnické žalobě nelze pokračovat, ztratí-li společník, který jménem společnosti podal žalobu o náhradu škody proti jednateli, postavení společníka. Dovolatelka odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3677/2012 a uvádí, že osobou oprávněnou jednat v řízení o společnické žalobě jménem společnosti je jednak „žalující“ společník a jednak advokát, který byl společníkem zmocněn k zastupování společnosti. To znamená, že „zanikne-li oprávnění společníka jednat za společnost, protože (…) zanikla jeho účast ve společnosti, pak dále trvá oprávnění advokáta.“ Podle dovolatelky je tomu tak proto, že „žalující“ společník uděluje plnou moc jménem společnosti, a proto není její platnost dotčena tím, že zanikne oprávnění společníka zastupovat společnost.
[22] V projednávané věci došlo k tomu, že (bývalý) společník udělil plnou moc advokátovi, který společnost zastupoval po celé odvolací řízení, a to i v době, kdy byl dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu vyhlášen (11. 4. 2013). K pozastavení výkonu advokacie – a tedy i k zániku plné moci, kterou advokátovi udělila společnost jednající (bývalým) společníkem, aby ji v projednané věci zastupoval – došlo až 5. 2. 2014, tedy po vyhlášení dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu (11. 4. 2013), avšak před tím, než bylo toto rozhodnutí (21. 2. 2014) doručeno. Vzhledem k těmto okolnostem má dovolatelka za to, že zanikla-li účast (bývalého) společníka ve společnosti, pak „měly (soudy) žalobu projednat s advokátem společnosti,“ a pokud tak neučinily, je jejich právní posouzení věci nesprávné.
[23] Ve vztahu k druhé z dovolacích otázek dovolatelka zdůrazňuje, že nárok společnosti na náhradu škody vůči jejím jednatelům nijak nezávisí na tom, zda po celé řízení o tomto nároku trvá účast společníka, který jménem společnosti podal žalobu o náhradu škody, ve společnosti. Zánik účasti společníka, který jménem společnosti podal žalobu o náhradu škody proti jednateli, nezpůsobuje zánik nároku společnosti na náhradu škody. Napadený rozsudek odvolacího soudu však vyznívá podle dovolatelky přesně opačně. Je tomu tak proto, že odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, který v projednávané věci uplatněnou žalobu zamítl s tím, že zanikla účast (bývalého) společníka, který žalobu podal jménem společnosti. Tím se ovšem zakládá překážka věci pravomocně rozhodnuté, což by znamenalo, že nárok na náhradu škody uplatněný žalobou v projednávané věci již u soudu nemůže znovu uplatnit žádný jiný (další) společník nebo nově jmenovaný jednatel. Takový výklad je podle dovolatelky nesprávný.
[24] V rámci své argumentace ke třetí z dovolacích otázek dovolatelka zpochybňuje závěr odvolacího soudu, podle kterého (bývalý) společník nemá – poté, kdy zanikla jeho majetková účast ve společnosti – právní zájem na tom, aby bylo v projednávané věci vydáno rozhodnutí. Dovolatelka uvádí, že ke dni rozhodnutí o vyplacení výše vypořádacího podílu (bývalého) společníka nebyl do majetku společnosti započten nárok na náhradu škody, který je předmětem řízení v projednávané věci. Ačkoli se (bývalý) společník v paralelně probíhajícím soudním řízení domáhá přezkumu výše, resp. „doplacení“ zbylé části vypořádacího podílu, může být úspěšný pouze, deklaruje-li soud v projednávané věci, že „oba jednatelé společnosti způsobili škodu, čímž zmenšili majetkovou podstatu společnosti.“ Je-li tedy „v řízení o společnické žalobě řešena otázka nezbytná pro rozhodnutí v řízení o doplacení vypořádacího podílu, a bude-li v řízení o společnické žalobě tato otázka vyřešena zamítnutím žaloby s účinky rei iudicatae, pak soud v řízení o doplacení vypořádacího podílu si nemůže tuto otázku znovu posoudit a vyřešit jako otázku předběžnou, ale bude vázán závěrem soudu učiněným v řízení o společnické žalobě.“
c) Vyjádření k dovolání
[25] Žalovaní se k jednotlivým dovoláním opakovaně vyjádřili v podáních datovaných 19. 5. 2015 (č. l. 387), 9. 11. 2016 (č. l. 421) a 12. 10. 2020 (č. l. 513).
[26] Žalovaní předně poukazují na to, že valná hromada společnosti rozhodla 18. 6. 2020 o zrušení společnosti s likvidací s tím, že likvidátorkou byla jmenována M. N. (dále jen „likvidátorka“). Tím podle žalovaných (bez dalšího) zanikla funkce procesního opatrovníka, jak jím byl usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 5. 2020, č. j. 13 Cm 8/2009-489, ustanoven (bývalý) společník, a dovolání je tak podané neoprávněnou osobou.
[27] Žalovaní dále souhlasí s názorem odvolacího soudu, podle něhož je nárok (bývalého) společníka na „doplatek vypořádacího podílu“ nezbytné vyřešit „právě a jen“ v řízení, jehož předmětem je přezkum výše vypořádacího podílu (které je paralelně vedeno u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1068/2012). Společnickou žalobu podle žalovaných nelze chápat jako „veřejnou žalobu“, kterou je „nutno dokončit stůj co stůj, tedy (…) i po ztrátě aktivní legitimace společníka, který jediný může žalobu (…) iniciovat.“ Práva související s majetkovou účastí ve společnosti s ručením omezeným se po zániku této účasti změní v právo na vypořádací podíl. Tak je tomu i v poměrech projednávané věci, v nichž se právní zájem (bývalého) společníka „přenesl“ do sporu o výši vypořádacího podílu.
[28] Likvidátorka ve svém vyjádření k dovolání (datovaném 8. 2. 2021) uvedla, že pravomoc statutárního orgánu náleží po vstupu společnosti do likvidace jí. Soud prvního stupně ustanovil (bývalého) společníka procesním opatrovníkem společnosti, přestože se společností (bývalý) společník vede několik soudních sporů. Likvidátorka proto žádá, aby s ní „o přípustnosti dovolání i jeho obsahu ve věci bylo jednáno jako s likvidátorkou,“ neboť má za to, že jejím jmenováním pominuly důvody pro ustanovení procesního opatrovníka, a tak funkce procesního opatrovníka (bez dalšího) zanikla (k čemuž likvidátorka odkazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2020, č. j. 4 Cmo 123/2020-502).
III. Přípustnost dovolání
[29] Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[30] Ve vztahu k jednotlivým dovoláním, jimiž byl napaden rozsudek odvolacího soudu, vycházel Nejvyšší soud z toho, že v pořadí první a druhé dovolání podal za společnost někdo, kdo k tomu (v době, kdy byla tato podání učiněna) nebyl oprávněn. Jelikož však (bývalý) společník byl společnosti – dodatečně – pravomocně ustanoven jako procesní opatrovník, byl tento nedostatek zhojen a úkony učiněné v řízení jménem společnosti (bývalým) společníkem, resp. jím zvolenými zástupci, byly schváleny (ve vztahu k dodatečnému doplnění plné moci srov. například již rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 12. 1983, sp. zn. 3 Cz 88/83, uveřejněné pod číslem 12/1985 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 495/97).
[31] Nejvyšší soud nicméně konstatuje, že společnosti počala běžet lhůta pro podání dovolání proti napadenému rozsudku odvolacího soudu (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) teprve v okamžiku, kdy bylo napadené rozhodnutí odvolacího soudu doručeno (bývalému) společníkovi jako pravomocně ustanovenému procesnímu opatrovníkovi společnosti (tedy až 24. 7. 2020). Podala-li tedy dovolatelka – jednající svým (bývalým) společníkem – 24. 9. 2020 nové (v pořadí již třetí) dovolání (č. l. 506), v němž uvedla, že v prvních dvou dovoláních „uvedené údaje o přípustnosti dovolání mění a nahrazuje údaji uvedenými v tomto podání,“ vycházel Nejvyšší soud z toho, že po dobu trvání lhůty k podání dovolání může dovolatelka měnit vymezení důvodu dovolání a rozsah, ve kterém rozhodnutí odvolacího soudu napadá (§ 242 odst. 4 o. s. ř.). Právě citované sdělení dovolatelky přitom Nejvyšší soud posoudil – podle obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) – tak, že dovolatelka naposledy podaným dovoláním (č. l. 506) zcela (bezezbytku) nahrazuje dříve podaná dovolání (č. l. 351 a č. l. 410). Proto se Nejvyšší soud argumentací uvedenou v prvním a druhém dovolání nezabýval ani o těchto dovoláních nijak nerozhodoval.
[32] Naposledy podané (v pořadí třetí) dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení první a druhé z dovolatelkou formulovaných otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
IV. Důvodnost dovolání
a) Použité právní předpisy
[33] Podle § 131a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), je každý společník oprávněn podat jménem společnosti žalobu o náhradu škody proti jednateli, který odpovídá společnosti za škodu, kterou jí způsobil, a žalobu o splacení vkladu proti společníkovi, který je v prodlení se splacením vkladu. Jiná osoba než společník, který žalobu podal, nebo osoba jím zmocněná nemůže v řízení činit úkony za společnost nebo jejím jménem (první odstavec). Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, vymáhá-li splacení vkladu jednatel nebo jestliže valná hromada rozhodla o vyloučení společníka, který je v prodlení (druhý odstavec).
b) Právní posouzení věci
[34] Již v rozsudku ze dne 2. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3526/2007 (uveřejněném pod číslem 82/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého společník společnosti s ručením omezeným, který podává za společnost žalobu o náhradu škody podle ustanovení § 131a obch. zák., jedná jako zákonný zástupce této společnosti (srov. například též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 29 Cdo 2308/2009).
[35] V (dovolatelkou citovaném) usnesení, sp. zn. 29 Cdo 3677/2012, pak Nejvyšší soud uzavřel, že zanikne-li společníku účast ve společnosti, zaniká i jeho oprávnění zastupovat společnost podle § 131a obch. zák., a to i v řízeních, v nichž za společnost již podal žalobu.
[36] K tomu však Nejvyšší soud v tomtéž rozhodnutí dodal, že ztráta postavení zákonného zástupce nevede sama o sobě k zastavení řízení o žalobách, které již společník (dříve, než mu zanikla účast) podle § 131a obch. zák. podal s tím, že není-li zde osoba oprávněná za společnost v takové věci jednat (např. zmocněnec, jemuž za společnost udělil plnou moc společník, který žalobu podle § 131a obch. zák. podal), ustanoví jí soud opatrovníka (§ 29 odst. 2 o. s. ř.).
[37] Uvedené závěry se uplatní i v poměrech akciových společností (ve vztahu ke ztrátě postavení kvalifikovaného akcionáře); viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3235/2016, ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 27 Cdo 1922/2017, nebo ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1953/2016.
[38] Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že neshledal-li odvolací soud žalobou uplatněný nárok důvodným jen proto, že majetková účast (bývalého) společníka, který v řízení vystupoval jménem společnosti, zanikla, je jeho právní posouzení věci nesprávné. Trvání majetkové účasti (bývalého) společníka ve společnosti se totiž důvodnosti nároku uplatněného v projednávané věci nijak nedotýká.
[39] Stejně tak je nadto nesprávný i procesní postup odvolacího soudu, který s odkazem na (již zmíněný) zánik majetkové účasti (bývalého) společníka ve společnosti potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým tento soud žalobu zamítl. Zanikla-li majetková účast (bývalého) společníka ve společnosti, došlo (toliko) k zániku jeho oprávnění jednat v řízení jménem společnosti. Zánik majetkové účasti (bývalého) společníka, který v projednávané věci (za doby trvání jeho majetkové účasti) podal žalobu jménem společnosti, však (sám o sobě) není důvodem, pro nějž by mělo být vydáno zamítavé rozhodnutí ve věci samé.
[40] Vzhledem k argumentaci obsažené ve vyjádření žalovaných a likvidátorky má Nejvyšší soud za potřebné dodat následující.
[41] S žalovanými i likvidátorkou lze plně souhlasit v tom, že procesní opatrovník vykonává svou funkci vždy jen po takovou dobu, po niž trvá důvod, pro který byl do funkce ustanoven, a že odpadnou-li takové důvody v průběhu řízení, funkce opatrovníka bez dalšího zaniká, aniž by bylo třeba rozhodnutí o zproštění opatrovníka funkce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 616/2019, nebo ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1617/2019). Byl-li však společnosti s ručením omezeným ustanoven procesní opatrovník v řízení o společnické žalobě, a sice s tím, že zaniklo oprávnění „žalujícího“ společníka jednat jménem společnosti a že tu není žádná jiná osoba oprávněná za společnost v řízení o společnické žalobě jednat, nelze vstup společnosti do likvidace a jmenování likvidátora automaticky (bez dalšího) vnímat jako skutečnost, pro kterou odpadly důvody ustanovení procesního opatrovníka.
[42] Obecně platí, že v řízení o společnické žalobě nemůže činit úkony za společnost jiná osoba než společník, který žalobu podal, nebo osoba jím zmocněná (§ 131a odst. 1 věta druhá obch. zák.), popřípadě právní nástupce „žalujícího“ společníka, zanikne-li jeho účast za trvání řízení. Zanikne-li však účast „žalujícího“ společníka za trvání společnosti bez právního nástupce, může za společnost v řízení činit úkony i jiný společník a není-li jej (či není-li žádný jiný společník ochoten vystupovat v řízení za společnost), může za společnost v řízení vystupovat – jako další v řadě – člen dozorčí rady určený k tomu, aby společnost zastupoval v řízení před soudem, popřípadě i člen statutárního orgánu, je-li oprávněn za společnost v řízení jednat [§ 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř.].
[43] Jestliže ovšem v řízení o společnické žalobě má – v situaci, kdy účast „žalujícího“ společníka zanikla bez právního nástupce – společnost zastupovat jiný společník, člen dozorčí rady nebo dokonce člen statutárního orgánu, je vždy nezbytné dbát toho, aby zájmy této osoby nebyly v rozporu se zájmy společnosti (§ 21 odst. 4 o. s. ř.). Jsou-li zájmy těchto osob v rozporu se zájmy společnosti, potom za společnost v řízení jednat nemohou, a důvody pro ustanovení procesního opatrovníka trvají. Mají-li tyto osoby společnost v řízení zastupovat a nejsou-li jejich zájmy v rozporu se zájmy společnosti, pak důvody pro ustanovení procesního opatrovníka naopak odpadají a funkce procesního opatrovníka bez dalšího zaniká (viz výše odstavec [41] tohoto rozsudku).
[44] V další fázi řízení tak bude úkolem soudu prvního stupně posoudit i to, zda jsou zájmy likvidátorky, na niž přešla působnost statutárního orgánu (§ 193 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) a která se domáhá toho, aby mohla v řízení jednat za společnost (posuzováno ve vztahu k řízení vedenému v projednávané věci), v rozporu se zájmy společnosti. Jinak řečeno, zda funkce (bývalého) společníka jako procesního opatrovníka společnosti, trvá.
c) Shrnutí
[45] Jelikož právní posouzení věci není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl dovolatelkou uplatněn právem, Nejvyšší soud – aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž se zabýval třetí z dovolacích otázek – zrušil (dovoláním napadený, resp. závislý) druhý a třetí výrok rozsudku odvolacího soudu (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně. Nejvyšší soud proto (bezezbytku) zrušil i je a věc (v tomto rozsahu) vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
[46] Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
[47] V novém rozhodnutí bude rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Autor: -mha-