// Profipravo.cz / Společnost s ručením omezeným 10.06.2019
Převod obchodního podílu jako simulovaná a závislá smlouva
I. Zastřeným právním úkonem může být smlouva téhož typu jako simulovaná smlouva, jejíž podmínky jsou rozdílné od podmínek uvedených v simulované smlouvě. Směřovala-li vůle účastníků smlouvy o převodu obchodního podílu k jejímu uzavření za jiných podmínek (za jinou cenu), než je ve smlouvě uvedeno, je uzavřená smlouva simulovaným úkonem a zastřeným úkonem je smlouva uzavíraná za cenu, kterou účastníci mezi sebou skutečně dohodli.
Skutečnost, zda smlouva o převodu obchodního podílu za nižší cenu je simulovaným právním úkonem, bude přitom (z povahy věci) možné prokázat zejména jinými důkazními prostředky než listinou, v níž je tato smlouva obsažena.
II. Pro posouzení existence vzájemné závislosti smluv o převodech obchodních podílů není sám o sobě rozhodný obsah usnesení valné hromady o udělení souhlasu k převodům. Strany těchto smluv si mohly jejich provázanost sjednat nezávisle na obsahu usnesení valné hromady (a naopak valná hromada společnosti s ručením omezeným může schválit převod obchodního podílu na určitou osobu, aniž by jej podmiňovala uzavřením smlouvy s určitým obsahem).
Pro posouzení vzájemné závislosti smluv uzavřených při tomtéž jednání nebo zahrnutých do jedné listiny jsou dle dikce § 275 odst. 2 obch. zák. rozhodné povaha těchto smluv a jejich stranám známý účel, kterýžto nemusí plynout jen z obsahu smlouvy; postačí, když byl sdělen druhé straně během jednání o uzavření smlouvy stranou, která zamýšlí uvedeného účelu dosáhnout. Z povahy věci lze i v případě účelu uzavření závislých smluv zpravidla předpokládat dokazování (i) jinými důkazními prostředky než jen smluvními listinami.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 4808/2017, ze dne 26. 3. 2019
Dotčené předpisy:
§ 37 odst. 1 obč. zák.
§ 40 odst. 1 obč. zák.
§ 41a odst. 2 obč. zák.
§ 115 odst. 3 obch. zák.
§ 275 obch. zák.
Kategorie: společnost s ručením omezeným; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 4. 2015, č. j. 79 Cm 80/2012-54, zamítl návrh na určení, že navrhovatel „je jediným a výlučným vlastníkem obchodního podílu“ v P. (dále jen „společnost“) o velikosti 198/1000, odpovídajícího splacenému vkladu ve výši 396.000 Kč (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).
[2] Vyšel přitom z toho, že:
1) Společnost měla ke dni 15. 7. 2011 šest společníků podílejících se svými vklady na základním kapitálu ve výši 2.000.000 Kč, a to P. Š. (podíl 138/1000), O. F. (podíl 264/1000), I. S. (podíl 198/1000), J. P. (podíl 67/1000), M. D. (podíl 266/1000) a M. L. (podíl 67/1000).
2) Dne 15. 7. 2011 se konala valná hromada společnosti (dále též jen „valná hromada“), která:
1/ a) vyslovila souhlas s převodem obchodního podílu společníka P. Š. (o velikosti 138/1000) na společníka M. D. (dále jen „M. D.“),
b) vyslovila souhlas s převodem obchodního podílu společníka O. F. (o velikosti 264/1000) na společníka M. D.,
c) vyslovila souhlas s převodem obchodního podílu navrhovatele (o velikosti 198/1000) na společníka M. D. a
d) vyslovila souhlas s převodem obchodního podílu společníka M. L. (o velikosti 67/1000) na společníka M. D.;
2/ odvolala jednatele O. F.;
3/ jmenovala jednatelem společnosti M. D.
Valné hromady se zúčastnili a pro přijetí shora uvedených rozhodnutí hlasovali všichni společníci společnosti (přítomno 100 % hlasů, schváleno 100 % přítomných hlasů) [dále též jen „usnesení valné hromady“].
3) Téhož dne (15. 7. 2011) uzavřel navrhovatel jako převodce s M. D. jako nabyvatelem smlouvu o převodu svého obchodního podílu ve společnosti za částku 396.000 Kč, která byla převodci zaplacena před podpisem smlouvy v hotovosti (dále též jen „smlouva o převodu obchodního podílu“ či „smlouva“). Smlouva byla řádně podepsána a opatřena ověřovací doložkou advokátky JUDr. Jitky Růžičkové obsahující prohlášení, že tuto listinu, kterou advokátka sama sepsala, před ní vlastnoručně ve dvou vyhotoveních podepsali navrhovatel a M. D., razítko a podpis advokátky. Smlouva byla prošita provázkem v barvách trikolory, konce provázků a spona na horní straně smlouvy byly přelepeny bílými přelepkami a označeny razítkem advokátky, bez jejího podpisu. Dle stavu těchto přelepek při jejich ohledání soudem bylo „zcela nepravděpodobné“, že došlo k záměně listů smlouvy.
4) Návrh na zápis změn v osobách společníků včetně výmazu navrhovatele na základě smlouvy o převodu obchodního podílu byl podán dne 26. 11. 2011; jemu odpovídající zápis byl proveden dne 30. 11. 2011.
5) Podle znaleckého posudku zpracovaného společností ZNALEX, s. r. o., dne 18. 4. 2013, v němž znalecký ústav ocenil hodnotu obchodního podílu P. Š. (o velikosti 138/1000) částkou 7.196.000 Kč, činila ke dni konání valné hromady hodnota 100% podílu ve společnosti 52.147.000 Kč.
6) Smlouvy o převodech obchodních podílů ve společnosti ve shodném znění, pouze s odlišnostmi danými rozdílnými výšemi podílů a cen za jejich převod, uzavřeli s M. D. též společníci O. F. a P. Š.; oba jmenovaní se v samostatných řízeních (vedených u téhož soudu pod sp. zn. 79 Cm 81/2012 a sp. zn. 79 Cm 67/2012) domáhají určení, že jsou nadále společníky společnosti, a to ze stejných důvodů jako navrhovatel v projednávané věci. Smlouvu o převodu obchodního podílu naopak neuzavřel M. L., ačkoli valná hromada společnosti k převodu udělila souhlas.
[3] Soud prvního stupně úvodem konstatoval, že absence podpisu advokátky na uzávěře smlouvy nevede k neplatnosti tohoto právního úkonu. Výměna listů byla vzhledem k fyzickému stavu listinného vyhotovení smlouvy nemožná, navrhovatel přitom netvrdil nepravost podpisu na smlouvě ani skutečnost, že bylo mezi stranami „dohodnuto něco jiného“.
[4] Opodstatněnou soud neshledal ani námitku nedostatku „volní složky“ právního úkonu ve smyslu § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Podle soudu měla smlouva o převodu obchodního podílu všechny náležitosti, jež zákon vyžaduje. Podává se z ní, že šlo o převod úplatný za cenu 396.000 Kč a že zaplacením sjednané ceny jsou smluvní strany vzájemně vypořádány a nemají vůči sobě žádné další závazky či pohledávky vyplývající z převodu obchodního podílu. Smluvní strany výslovně v bodě 5 čl. VI smlouvy uvedly, že smlouvu uzavřely „na základě své pravé a svobodné vůle, určitě, vážně a srozumitelně, nikoli v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek“. Navrhovatel byl zkušeným obchodníkem, plně způsobilým k právním úkonům, a proto „nemůže ex post požadovat, aby soud vyslovil neplatnost takové smlouvy“ jen proto, že si později uvědomil, že je pro něj nevýhodná. Takový postup by byl v rozporu se zásadou, že smlouvy je třeba dodržovat (pacta sunt servanda).
[5] Závěrem soud prvního stupně uvedl, že v řízení nebylo prokázáno, že by smlouva měla navazovat na další dohody o narovnání obchodních vztahů mezi účastníky a ostatními společníky společnosti. Takový závěr neplyne ani z účastníky předložené e-mailové korespondence, ani ze smlouvy či zápisu z valné hromady. Smlouva o převodu obchodního podílu neobsahovala žádnou rozvazovací podmínku.
[6] K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
[7] Odvolací soud - ztotožňuje se jinak se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně - zopakoval dokazování notářským zápisem NZ 162/201, N 194/2011, sepsaným dne 15. 7. 2011 notářkou JUDr. Alenou Klocovou, osvědčujícím rozhodnutí valné hromady o schválení převodů obchodních podílů. Poté dokazování ukončil s tím, že je má za „ucelené a dostatečné“. K rozsahu dokazování dodal, že v nesporných řízeních platí, že soud nemusí provést všechny účastníky navrhované důkazy, ale jen ty z nich, které považuje pro své rozhodnutí za podstatné. Veškeré další návrhy odvolatele na doplnění dokazování (listinné důkazy, výslechy společníků společnosti) přitom označil za „irelevantní s ohledem na předmět řízení“.
[8] Neuvedení podpisu advokátky na uzávěře smlouvy podle odvolacího soudu nemůže vést k neplatnosti prohlášení o pravosti podpisu, a tedy ani k neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu pro nedostatek písemné formy s úředně ověřenými podpisy (§ 115 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku; dále jen „obch. zák.“). Smyslem tohoto opatření je zajistit nezaměnitelnost listiny, jež byla sepsána a jejími účastníky před příslušným advokátem podepsána, což je zajištěno již samotnou uzávěrou a otiskem razítka.
[9] V projednávané věci se smluvní strany podepsaly do ověřovací knihy, smlouva byla opatřena prohlášením advokátky o pravosti podpisu a byla jí podepsána a označena razítkem. Absence podpisu na uzávěře smlouvy byla pochybením advokátky, ovšem „principiálně nevýznamným“, jež nemůže jít k tíži účastníků daného úkonu a vést samo o sobě k neplatnosti smlouvy. Podpisy na smlouvě tedy podle odvolacího soudu úředně ověřeny byly, přičemž jejich pravost nikdo nezpochybňoval.
[10] K tvrzení navrhovatele, podle něhož byly všechny smlouvy o převodech obchodních podílů vzájemně podmíněny, odvolací soud uvedl, že ze znění usnesení valné hromady, jímž byl udělen souhlas s převodem obchodních podílů, tato podmíněnost nevyplývá. Naopak usnesení valné hromady „nevzbuzuje pochybnost“ o tom, že lze obchodní podíly jednotlivých společníků převést na M. D. samostatně. Dle názoru odvolacího soudu by byl společný, vzájemně podmíněný převod čtyř obchodních podílů na jmenovaného „zajisté (…) do usnesení valné hromady pregnantně vtělen tak, aby nemohlo dojít k jinému jeho výkladu“.
[11] Odvolací soud následně přisvědčil soudu prvního stupně v názoru, podle něhož nebyla prokázána provázanost převodu obchodního podílu na další dohody účastníků. „Lze totiž předpokládat“, že v případě existence tvrzených dohod o narovnání a navazujících úkonů, jež měly podmínit a ovlivnit převod obchodního podílu, „by takovéto skutečnosti našly odraz v samotné smlouvě o převodu obchodního podílu“, např. v podobě odkládacích či rozvazovacích podmínek.
[12] Smlouva o převodu obchodního podílu je podle odvolacího soudu určitým a srozumitelným právním úkonem. „Nelze dovodit nedostatek volní složky dle § 37 obč. zák.; v uvedeném úkonu nelze spatřovat ani disimulovaný právní úkon“. Smlouva obsahuje veškeré náležitosti stanovené § 115 obch. zák. a vyplývá z ní zřejmá vůle jejích účastníků smlouvu za podmínek v ní uvedených uzavřít. Smluvní strany zcela jednoznačně a určitě specifikovaly předmět smlouvy i cenu, za níž se obchodní podíl převádí.
[13] Na uvedeném podle odvolacího soudu ničeho nemění ani skutečnost, že mezi týmiž účastníky byla téhož dne uzavřena smlouva o převzetí dluhu; ta se týká zcela odlišné společnosti a jiných obchodních vztahů účastníků řízení, „které nelze s danou problematikou směšovat“.
[14] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, opíraje jeho přípustnost o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňuje dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř. a navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[15] Za dovolacím soudem dosud neřešenou dovolatel považuje otázku, zda požadavek písemné formy s úředně ověřenými podpisy splňuje smlouva, na jejíž uzávěře absentuje podpis ověřujícího advokáta.
[16] Toto pochybení dle dovolatele představuje porušení § 25a odst. 6 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, a čl. 6 odst. 1 usnesení představenstva České advokátní komory č. 4/2006 ze dne 11. 4. 2006, kterým se stanoví podrobnosti o povinnostech advokáta při činění prohlášení o pravosti podpisu, o vedení evidence o těchto prohlášeních, o vyšším ověření těchto prohlášení a o knize prohlášení o pravosti podpisu (usnesení o prohlášení advokáta o pravosti podpisu), jež způsobuje neplatnost smlouvy o převodu obchodního podílu pro nedostatek písemné formy s ověřenými podpisy stanovené § 115 odst. 3 obch. zák. K tomu dovolatel odkazuje na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 6. 2010, č. j. 2 VSOL XY (KSBR 24 INS XY).
[17] Dovolatel dále namítá, že skutečnou vůlí stran smlouvy bylo (s ohledem na zamýšlené „komplexní vypořádání vzájemných vztahů“), aby obchodní podíl dovolatele byl na M. D. převeden „pouze a jedině v okamžiku naplnění všech dohod, jež byly součástí dohody o komplexním narovnání“, a že skutečný úmysl stran směřoval k převodu obchodního podílu za tržní cenu (jež činila dle znaleckého posudku cca 10.000.000 Kč). Smlouva o převodu obchodního podílu za cenu ve smlouvě výslovně uvedenou je tak simulovaným právním úkonem absolutně neplatným dle § 41a odst. 2 a § 37 obč. zák. pro nedostatek vážnosti vůle, zastřená smlouva o převodu obchodního podílu za tržní cenu je pak dle dovolatele neplatná podle § 40 odst. 1 obč. zák. pro nedostatek zákonem stanovené písemné formy.
[18] Při řešení právě popsané otázky se odvolací soud podle názoru dovolatele odchýlil od závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 29 Odo 3/2005, když pouze konstatoval, že v projednávané věci nedošlo k zastření jiného právního úkonu, neboť smlouva o převodu obchodního podílu obsahuje veškeré náležitosti stanovené zákonem, je určitá a srozumitelná, a to i v ujednání o ceně, a pravost podpisů na ní byla úředně ověřena. Důkazy navrhované dovolatelem k průkazu skutečné vůle smluvních stran k uzavření smlouvy za jiných podmínek (za jinou cenu) přitom odvolací soud neprovedl. Odvolací soud tedy - dle dovolatele - zjevně zastává (nesprávný) názor, že skutečnost, že jde o simulovaný právní úkon, musí být seznatelná již z takového právního úkonu (smlouvy).
[19] Dovolatel obsáhle cituje z listin jím již dříve navržených k důkazu, v nichž měl sám M. D. doznat, že skutečná cena za převod obchodního podílu byla vyšší než cena výslovně uvedená ve smlouvě a zahrnovala i převzetí dluhu dovolatele vůči „společnosti E.“ ve výši 14.000.000 Kč nabyvatelem M. D. To, že smlouva o převodu obchodního podílu je simulovaným právním úkonem, nelze zjistit ze samotného textu smlouvy.
[20] A konečně, dovolatel napadá i závěr odvolacího soudu, podle něhož v případě jednotlivých smluv o převodech obchodních podílů dovolatele a společníků Š., F. a L. na M. D. nejde o vzájemné závislé smlouvy ve smyslu § 275 odst. 2 obch. zák. V této souvislosti dovolatel poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1769/2010, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1912/2012, s tím, že se odvolací soud od této judikatury odchýlil. Tvrzenou vzájemnou závislostí smluv o převodech obchodních podílů schválených valnou hromadou se odvolací soud řádně nezabýval; posuzoval pouze to, zda se taková provázanost podává z obsahu notářského zápisu o průběhu valné hromady, ačkoli do něj nemusela být vůbec promítnuta. Přestože valná hromada rozhodovala o všech převodech jediným usnesením, vzájemnou závislost všech smluv z této skutečnosti odvolací soud (nesprávně) nedovodil.
[21] Dovolatel v této souvislosti zdůrazňuje, že převodem čtyř obchodních podílů mělo dojít k oddělení dvou podnikatelských skupin, a to J. P. a M. D. jako osob blízkých a jednajících ve shodě na jedné straně, a společníků převádějících své obchodní podíly ve společnosti (včetně dovolatele) na straně druhé. Hospodářským smyslem celého komplexu smluv bylo vypořádání odchodu převádějících společníků ze společnosti, v níž zůstanou pouze M. D. a J. P. Soudy obou stupňů nijak nezkoumaly, jaká byla vůle hlasujících na valné hromadě; společníci mající v úmyslu převést své obchodní podíly by přitom jen stěží souhlasili se samostatnými převody jednotlivých podílů, protože by se jejich uskutečněním dostali ve společnosti do minoritní pozice vůči dvěma osobám jednajícím ve shodě. Na skutečnosti, zda došlo k platnému a účinnému převodu obchodních podílů ostatních převodců, tak závisí i platnost a účinnost převodu obchodního podílu dovolatele.
[22] Stejně tak je dle názoru dovolatele důležité zkoumat vzájemnou závislost mezi smlouvou o převodu jeho obchodního podílu a téhož dne mezi ním a M. D. uzavřenou smlouvou o převzetí dluhu za „společností E.“, ovládanou M. D. Uzavření jedné z těchto smluv bez současného uzavření druhé smlouvy nemělo pro účastníky řízení hospodářský smysl (převzetí dluhu bylo další částí úplaty za převod jeho obchodního podílu), platnost a účinnost smlouvy o převodu obchodního podílu tak závisí i na platnosti a účinnosti smlouvy o převzetí dluhu.
[23] M. D. ve vyjádření k dovolání namítá, že dovolatel nevymezil v rozporu s § 237 a § 241a odst. 2 o. s. ř. předpoklady přípustnosti dovolání, a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
[24] Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (účinné do 31. 12. 2013), podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm, se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[25] Rozhodné hmotné právo se podává z § 3028 odst. 1 a 3 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a z § 775 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích), účinných od 1. 1. 2014. Nejvyšší soud tudíž věc posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013.
[26] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., a to k posouzení výše předestřené otázky důsledků absence podpisu ověřujícího advokáta na uzávěře smlouvy, jež nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena, a otázek posouzení smlouvy o převodu obchodního podílu jako simulovaného právního úkonu a jako smlouvy vzájemně závislé na jiných smlouvách, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
I. K absenci podpisu ověřujícího advokáta na uzávěře smlouvy.
[27] Z § 115 odst. 3 obch. zák. plyne, že smlouva o převodu obchodního podílu musí mít písemnou formu a nabyvatel, který není společníkem, v ní musí prohlásit, že přistupuje ke společenské smlouvě, popřípadě stanovám. Podpisy musí být úředně ověřeny. Převodce ručí za závazky, které přešly převodem obchodního podílu.
[28] Podle § 25a odst. 1 zákona o advokacii je advokát oprávněn nahradit úřední ověření podpisu vyžadované zvláštními právními předpisy svým prohlášením se stejnými účinky, pokud advokát listinu sám sepsal nebo ji jednající osoba před advokátem vlastnoručně podepsala (dále jen "prohlášení o pravosti podpisu").
[29] Podle § 25a odst. 2 zákona o advokacii prohlášení o pravosti podpisu musí být vyhotoveno na listině nebo na listině s ní pevně spojené a musí obsahovat:
a) běžné číslo knihy o prohlášeních o pravosti podpisu,
b) jméno, příjmení, bydliště, popřípadě místo pobytu, a datum narození jednající osoby,
c) údaj, jak byla zjištěna totožnost jednající osoby, včetně označení druhu a čísla dokladu,
d) prohlášení advokáta, že listina jím byla sepsána nebo, že byla před ním jednající osobou vlastnoručně podepsána,
e) datum a místo, kde bylo prohlášení o pravosti podpisu advokátem učiněno,
f) jméno a příjmení advokáta, jeho evidenční číslo podle zápisu v seznamu advokátů a jeho podpis, a v případě uvedeném v odstavci 5 jméno a příjmení advokáta, jeho evidenční číslo podle zápisu v seznamu advokátů, jméno a příjmení advokátního koncipienta a jeho evidenční číslo podle zápisu v seznamu advokátních koncipientů a jeho podpis s dodatkem „v zastoupení“.
[30] Podle § 25a odst. 6 zákona o advokacii podrobnosti o povinnostech advokáta a advokátního koncipienta podle předchozích odstavců stanoví stavovský předpis.
[31] Z čl. 6 odst. 1 usnesení představenstva České advokátní komory č. 4/2006 o prohlášení advokáta o pravosti podpisu se podává, že skládá-li se listina z několika listů nebo archů, je třeba všechny listy, popřípadě archy, pevně spojit a spojení přikrýt uzávěrou, například pečetí nebo nálepkou. Uzávěra musí být vždy opatřena otiskem razítka advokáta (čl. 5 odst. 6) a jeho podpisem, a to tak, aby razítko a podpis byly umístěny vždy zčásti na uzávěře a zčásti na listině samé.
[32] Námitka neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu pro absenci podpisu ověřující advokátky na uzávěře smlouvy není důvodná.
[33] Podstatné náležitosti prohlášení o pravosti podpisu stanoví § 25a odst. 2 zákona o advokacii, přičemž podpis advokáta na uzávěře smlouvy mezi ně nepatří. Tento podpis je jedním z prostředků zajišťujících pevné spojení všech listů listiny, na níž je zachycen právní úkon; jeho smyslem a účelem je zamezení jejich záměny (nikoli ověření identity účastníků právního úkonu). Mělo-li prohlášení advokátky o pravosti podpisu v projednávané věci všechny náležitosti stanovené § 25a odst. 2 zákona o advokacii, byly podpisy na smlouvě řádně ověřeny.
[34] Dovolatel v projednávané věci netvrdil, že došlo k záměně listů smlouvy, že smlouva, kterou podepsal, byla jiného znění než smlouva soudu předložená, ani že podpisy na předloženém vyhotovení smlouvy nejsou pravé, přičemž z dokazování vyplynulo, že uzávěra nebyla poškozená. Nezaměnitelnost stran listiny tedy byla zajištěna samotnou uzávěrou a razítkem advokátky; tím byl naplněn i účel čl. 6 odst. 1 usnesení o prohlášení advokáta o pravosti podpisu.
[35] Ve světle právě uvedeného se tak tato námitka jeví jako účelová.
[36] Odkaz dovolatele na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. 2 VSOL XY (KSBR 24 INS XY) není přiléhavý; závěr v něm učiněný byl přijat při řešení otázky náležitostí insolvenčního návrhu (a důsledků jejich absence) coby procesního úkonu, nikoli při výkladu úkonu hmotněprávního.
II. Ke smlouvě o převodu obchodního podílu coby simulovanému právnímu úkonu.
[37] Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.
[38] Z § 40 odst. 1 obč. zák. se podává, že nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný.
[39] Podle § 41a odst. 2 obč. zák. má-li být právním úkonem zastřen právní úkon jiný, platí tento jiný úkon, odpovídá-li to vůli účastníků a jsou-li splněny všechny jeho náležitosti. Neplatnosti takového právního úkonu se nelze dovolávat vůči účastníku, který jej považoval za nezastřený.
[40] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že má-li být určitým právním úkonem, to jest konkrétně právním úkonem předstíraným - učiněným naoko (tzv. simulovaným právním úkonem) - zastřen jiný právní úkon (tzv. disimulovaný právní úkon), je simulovaný právní úkon pro nedostatek potřebné vůle subjektů jej uzavřít neplatný. Zásadně proto platí tento jiný, tj. zastřený právní úkon. Podmínkou však je, že zastřený právní úkon odpovídá vůli subjektů, a dále, že jsou u něj splněny i všechny ostatní náležitosti požadované zákonem pro jeho platnost (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 29 Odo 440/2004).
[41] V usnesení ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 29 Odo 3/2005, pak Nejvyšší soud (ve skutkově obdobné věci) vysvětlil, že zastřeným právním úkonem může být smlouva téhož typu jako simulovaná smlouva, jejíž podmínky jsou rozdílné od podmínek uvedených v simulované smlouvě. Směřovala-li vůle účastníků smlouvy o převodu obchodního podílu k jejímu uzavření za jiných podmínek (za jinou cenu), než je ve smlouvě uvedeno, je uzavřená smlouva simulovaným úkonem a zastřeným úkonem je smlouva uzavíraná za cenu, kterou účastníci mezi sebou skutečně dohodli (srov. obdobně závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 30 Cdo 885/2012, a judikaturu v něm citovanou).
[42] Tvrdil-li dovolatel v projednávané věci, že vůle smluvních stran směřovala k převodu obchodního podílu za cenu vyšší, než je ta, jež byla vyjádřena ve smlouvě, bylo třeba zabývat se platností smlouvy z hlediska § 41a odst. 2 obč. zák. a zkoumat, zda smlouvou o převodu obchodního podílu za 396.000 Kč nebyl zastírán právní úkon jiný, a to smlouva o převodu obchodního podílu za částku vyšší. V případě kladné odpovědi na uvedenou otázku by pak bylo nutné posoudit, zda taková zastřená smlouva obstojí jako platný právní úkon s ohledem na § 40 odst. 1 obč. zák. ve spojení s § 115 odst. 3 obch. zák.
[43] Skutečnost, zda smlouva o převodu obchodního podílu za cenu 396.000 Kč je simulovaným právním úkonem, bude přitom (z povahy věci) možné prokázat zejména jinými důkazními prostředky než listinou, v níž je tato smlouva obsažena. Simulovaný právní úkon může mít všechny náležitosti platného právního úkonu, být určitý a srozumitelný, dokonce může obsahovat i prohlášení smluvních stran, že vůči sobě nemají žádné další nároky ve smlouvě nevymezené, přesto bude stíhán neplatností podle § 41a odst. 2 obč. zák. Neplatným jej totiž činí nedostatek vůle právní úkon za podmínek v něm vymezených učinit (§ 37 odst. 1 obč. zák.), jenž je ze samotného jeho obsahu zpravidla nezjistitelný, jelikož se strany právního úkonu úmyslně snaží vzbudit dojem, že zde tato vůle je.
[44] Uzavřel-li v projednávané věci odvolací soud, že smlouva o převodu obchodního podílu netrpí nedostatkem vůle ve smyslu § 37 obč. zák., neboť obsahuje veškeré náležitosti stanovené § 115 obch. zák. a vyplývá z ní zřejmá vůle jejích účastníků smlouvu za podmínek v ní uvedených uzavřít, pročež k disimulaci jiného právního úkonu nedošlo, aniž by provedl jakékoli jiné důkazy dovolatelem navržené k prokázání jeho tvrzení o simulované povaze tohoto právního úkonu, je jeho právní posouzení otázky simulace právního úkonu přinejmenším předčasné.
III. Ke smlouvě o převodu obchodního podílu coby závislé smlouvě:
[45] Podle § 275 obch. zák. je-li uzavřeno více smluv při tomtéž jednání nebo zahrnuto do jedné listiny, posuzuje se každá z těchto smluv samostatně (odstavec 1). Jestliže však z povahy nebo stranám známého účelu smluv uvedených v odstavci 1 při jejich uzavření zřejmě vyplývá, že tyto smlouvy jsou na sobě vzájemně závislé, vznik každé z těchto smluv je podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik jedné z těchto smluv jiným způsobem než splněním nebo způsobem nahrazujícím splnění způsobuje zánik ostatních závislých smluv, a to s obdobnými právními účinky (odstavec 2).
[46] Nejvyšší soud při výkladu § 275 odst. 2 obch. zák. uzavřel, že nejde o závislé smlouvy v případě, kdy se jedná pouze o jistou ekonomickou spjatost určitých smluv. Za smlouvy závislé lze naproti tomu považovat ty, u nichž se závislost týká jejich vzniku a zániku. Jinak řečeno, závislé jsou smlouvy, kdy vznik jedné z nich, pokud by nevznikla i druhá smlouva, nemá hospodářský smysl a současně zánik jedné ze smluv bez splnění musí vyvolat zánik i další smlouvy nebo smluv, protože jejich izolované splnění by nemělo rovněž hospodářský význam. Povaha závislosti, její důvody atd. mohou být velmi rozdílné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1769/2010).
[47] V rozsudku ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1912/2012, pak Nejvyšší soud vysvětlil, že vyplyne-li uzavření více smluv z téhož jednání nebo jsou-li zahrnuty do téže listiny, stanou se smlouvy závislými, jestliže tato závislost vyplyne z jejich povahy nebo z účelu sledovaného uzavřením uvedených smluv. Závislost vyplyne z povahy smluv, jestliže plnění závazku z jedné smlouvy je možné nebo přináší hospodářský užitek jen při splnění závazku druhé smlouvy. I když tyto důsledky nevyplývají z povahy smluv, nastává jejich závislost, jestliže vyplývají z účelu uzavíraných smluv, který je stranám znám v době uzavření smlouvy. Tento účel může vyplynout z obsahu smlouvy, postačí ale, když byl sdělen druhé straně během jednání o uzavření smlouvy stranou, která zamýšlí uvedeného účelu dosáhnout (viz shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 29 Cdo 4078/2011).
[48] V projednávané věci se odvolací soud nevypořádal s argumenty dovolatele, jež měly svědčit o tom, že smlouva o převodu jeho obchodního podílu byla závislá jednak na smlouvách o převodech obchodních podílů dalších společníků, jednak na smlouvě o převzetí dluhu.
[49] Nejvyšší soud zdůrazňuje, že pro posouzení existence vzájemné závislosti všech smluv o převodech obchodních podílů není sám o sobě rozhodný obsah usnesení valné hromady o udělení souhlasu k převodům. Strany těchto smluv si mohly jejich provázanost sjednat nezávisle na obsahu usnesení valné hromady (a naopak valná hromada společnosti s ručením omezeným může schválit převod obchodního podílu na určitou osobu, aniž by jej podmiňovala uzavřením smlouvy s určitým obsahem).
[50] Pro posouzení vzájemné závislosti smluv uzavřených při tomtéž jednání nebo zahrnutých do jedné listiny jsou dle dikce § 275 odst. 2 obch. zák. rozhodné povaha těchto smluv a jejich stranám známý účel, kterýžto nemusí (dle závěrů rozsudku sp. zn. 29 Cdo 1912/2012) plynout jen z obsahu smlouvy; postačí, když byl sdělen druhé straně během jednání o uzavření smlouvy stranou, která zamýšlí uvedeného účelu dosáhnout. Z povahy věci lze i v případě účelu uzavření závislých smluv zpravidla předpokládat dokazování (i) jinými důkazními prostředky než jen smluvními listinami.
[51] Odvolací soud výše uvedené závěry nezohlednil, když vyšel (opětovně) jen ze znění samotné smlouvy o převodu obchodního podílu. Skutečnost, že smlouva neobsahuje žádné odkládací či rozvazovací podmínky ani jinak nezmiňuje navazující smlouvy, sama o sobě k závěru, že nejde o smlouvu závislou ve smyslu § 275 odst. 2 obch. zák., zpravidla nepostačuje (v poměrech projednávané věci nadto nelze pominout, že dovolatel navrhl i jiné důkazy k prokázání tvrzené závislosti). Odvolací soud (ani soud prvního stupně) neprovedl dokazování smlouvami, na nichž měla být smlouva o převodu obchodního podílu závislá, ani nezkoumal splnění podmínky § 275 odst. 1 obch. zák. (tj. zda údajně závislé smlouvy byly uzavřeny při tomtéž jednání).
[52] Uvedené výhrady platí rovněž pro posouzení závislosti smlouvy o převodu obchodního podílu na smlouvě o převzetí dluhu; skutečnost, že se jednalo o dluh vůči jiné společnosti (nikoli společností P.), nevylučuje závislost těchto smluv, obzvláště za situace, kdy dovolatel tvrdí, že převzetí dluhu bylo součástí úplaty za převod obchodního podílu.
[53] S ohledem na výše uvedené je posouzení otázky závislosti smlouvy o převodu obchodního podílu na jiných smlouvách ve smyslu § 275 obch. zák. učiněné odvolacím soudem neúplné, a tudíž nesprávné.
[54] Jelikož právní posouzení věci co do řešení otázek, na kterých napadené rozhodnutí spočívá, není správné (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem), Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu zrušil. Důvody, pro které Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně, proto Nejvyšší soud zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
[55] Právní názor Nejvyššího soudu je pro soud prvního stupně i pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 a § 226 o. s. ř.).
Autor: -mha-