// Profipravo.cz / Obchodní firma 14.03.2011

K nekalé soutěži volbou názvu zaměnitelného s označením výrobků soutěžitele

I. Pokud si žalovaná zvolila jako obchodní firmu typické označení výrobků žalobkyně, nejedná se o ochranu obchodní firmy ve smyslu ustanovení § 12 obch. zák. ve vazbě na ustanovení § 8 a násl. obch. zák., poněvadž ve vztahu mezi účastníky nejde o neoprávněné užívání obchodní firmy; otázka oprávněného užívání obchodní firmy žalovanou se tak stala otázkou nekalé soutěže ve smyslu ustanovení § 44 a násl. obch. zák. Otázka obchodní firmy ve vztahu k tomu, že žalovaná má takovou obchodní firmu zapsánu v obchodním rejstříku, popř. zda taková obchodní firma splňuje podmínku nezaměnitelnosti podle § 10 odst. 1 obch. zák. a že je chráněna mezinárodními úmluvami, popř. i ústavním pořádkem České republiky, je v takovém případě irelevantní. Formální právo užívat zapsanou obchodní firmu musí ustoupit hmotnému právu na ochranu jednání nekalé soutěže.

II. Neobstojí ani argument poukazující na jiné právnické osoby, v jejichž názvu se objevoval slovní základ obdobný označení výrobků žalobkyně; u žalované zde doznává užití tohoto výrazu – ve spojení s dalšími okolnostmi – nekalosoutěžní povahy toliko ve spojení s jejím vstupem na tentýž segment trhu, na němž se svou firmou a se svými výrobky již dlouhodobě a úspěšně působila žalobkyně. Na tom pak, že se žalobkyně domáhala soudní ochrany až poté, co jí žalovaná začala svými výrobky konkurovat, není nic pozoruhodného. Nekalou soutěží je jen takové jednání, jež je jednáním v hospodářské soutěži (jednáním konkurenčním) a jež je způsobilé přivodit újmu (mimo jiné) jiným soutěžitelům; dokud nebyly též tyto znaky naplněny (spolu s rozporem s dobrými mravy soutěže), byla by žaloba nedůvodná.

III. K odstranění závadného (nekalosoutěžního) stavu ve znění kmene obchodní firmy lze uložit rušiteli, aby změnil svou firmu tak, aby neobsahovalo určité slovo, a aby podal návrh na zápis této změny do obchodního rejstříku.

Byla-li v posuzované věci též volba obchodní firmy a její užívání nekalosoutěžním jednáním, pak k úplnému odstranění závadného stavu ve smyslu ustanovení § 53, věty první, obch. zák. je nezbytné, aby žalovaná též změnila svou firmu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4933/2009, ze dne 19. 1. 2011

vytisknout článek


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobkyně BOHEMIA SEKT, a. s., se sídlem ve Starém Plzenci, Smetanova 220, PSČ 332 02, IČO 45358711, zastoupené prof. JUDr. Janem Křížem, CSc., advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 13, proti žalovaným 1) BOHEMKA s. r. o., se sídlem v Jablonci nad Nisou, Průmyslová 2401/9, PSČ 466 02, IČO 25423843, zastoupené JUDr. Jaromírem Císařem, advokátem, se sídlem v Praze 4, CITY TOWER, Hvězdova 1716/2b, 2) Soare sekt a. s., se sídlem v Zaječí, U Vily 480, PSČ 691 05, IČO 63144964, zastoupené JUDr. Vojtěchem Krupkou, advokátem, se sídlem v Jablonci nad Nisou, Lučanská 5, a 3) SKLOVÍN s. r. o., se sídlem v Jablonci nad Nisou, 5. května 48, PSČ 466 01, IČO 25034197, zastoupené JUDr. Miroslavem Pinkasem, advokátem, se sídlem v Jablonci nad Nisou, 28. října 1160/14, o ochranu práv k ochranným známkám a ochranu proti jednání nekalé soutěže, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, pod sp. zn. 38 Cm 3/2005, o dovolání první žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. června 2009, č. j. 3 Cmo 419/2008-224, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozsudkem ze dne 14. července 2008, č. j. 38 Cm 3/2005-165, uložil první žalované zdržet se použití označení „BOHEMKA“ („Bohemka“) pro jí vyráběné víno a zdržet se nabídky k prodeji a prodeje vína označeného názvem „BOHEMKA“ („Bohemka“) nebo názvem obsahujícím označení „BOHEMKA“ („Bohemka“) (výrok pod bodem I), uložil první žalované poskytnout žalobkyni omluvu za zásah do jejích práv protiprávním užitím označení „Bohemka“ při výrobě a obchodování s šumivými víny (výrok pod bodem II), uložil první žalované zaplatit žalobkyni peněžité zadostiučinění ve výši 300.000,- Kč (výrok pod bodem III) a uložil druhé žalované zdržet se nabídky k prodeji a prodeje vína označeného názvem „BOHEMKA“ („Bohemka“) nebo názvem obsahujícím označení „BOHEMKA“ („Bohemka“) (výrok pod bodem IV). Žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala, aby žalovaným bylo uloženo zdržet se nákupu vína označeného názvem „BOHEMKA“ („Bohemka“) nebo názvem obsahujícím označení „BOHEMKA“ („Bohemka“), /ve vztahu k první žalované nákupu za účelem jeho dalšího prodeje, u třetí žalované též nabídky k prodeji a prodeje/, soud prvního stupně zamítl (výroky pod body V, VI a VII) a zamítl žalobu též v části, v níž se žalobkyně domáhala, aby soud uložil první žalované povinnost změnit svou obchodní firmu tak, aby neobsahovala označení „BOHEMKA“ („Bohemka“), a podat návrh na zápis změny obchodní firmy do obchodního rejstříku (výrok pod bodem VIII). Výroky pod body IX, X a XI pak rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně zjistil, že dne 5. září 1995 přihlásila společnost Inges, spol. s r. o., ochrannou známku „BOHEMKA“ a tato ochranná známka byla zapsána dne 4. dubna 1997 pro třídu výrobků a služeb 33 – alkoholické nápoje. Dne 14. prosince 2000 byla udělena výlučná licence k této ochranné známce první žalované, dne 26. března 2002 pak byla tato ochranná známka vymazána. První žalovaná vznikla dne 8. prosince 2000 a předmětem její činnosti byla „koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej“ – až od 6. května 2003 má první žalovaná zapsánu jako předmět podnikání „výrobu nápojů včetně alkoholických nápojů (kromě piva a mléčných výrobků)“ a „zprostředkování obchodu“. Druhá žalovaná v letech 2001 – 2002 vyráběla, nabízela k prodeji a prodávala šumivé víno pod označením „Bohemka“ a v letech 2003 – 2005 (až do vydání předběžného opatření, kterým jí byla tato činnost zakázána), šumivé víno pod označením „Bohemka“ vyráběla první žalovaná na výrobní lince pronajaté od druhé žalované a druhá žalovaná toto víno nabízela k prodeji a prodávala velkoodběratelům. Třetí žalovaná koupila v roce 2004 toto víno a dále je nabídla k prodeji a prodala. Žalobkyně má u Úřadu průmyslového vlastnictví zaregistrovanou celou řadu ochranných známek pro své výrobky, též pro výrobek „Bohemia Sekt“, slovních i kombinovaných. Dne 29. června 2001 přihlásila žalobkyně ochrannou známku „BOHEMKA“ jako známku slovní, která byla zapsána dne 30. července 2004 pro třídu výrobků a služeb 33 – alkoholické nápoje, a také pro třídu výrobků a služeb 16 a 41. Z důkazu fotodokumentací zachycující vzhled lahve a balení šumivého vína „Bohemka Demi Sec“ a vzhled lahve šumivého vína „Bohemia Sekt“ soud prvního stupně zjistil, že oba druhy zboží jsou si velmi podobné a snadno zaměnitelné. Šumivé víno „Bohemka Demi Sec“ bylo běžně nabízeno k prodeji za 79,90 Kč, zatímco šumivé víno „Bohemia Sekt“ žalobkyně bylo nabízeno za cenu 109,- Kč. Z výzkumu společnosti GfK Praha, s. r. o., soud prvního stupně zjistil, že značku „BOHEMIA SEKT“ zná a správně si spojuje s vínem 89 % dospělé populace; výraz „BOHEMKA“ spojuje s vínem 48 % dotázaných, hovorovým výrazem pro šumivé víno značky „BOHEMIA SEKT“ je „šampus“ či „Bohemka“ a 64 % respondentů rozumí pod výrazem „Bohemka“ hovorové označení šumivého vína společnosti BOHEMIA SEKT, a. s. Z důkazu testem MF DNES publikovaným dne 17. prosince 2004 soud prvního stupně zjistil, že v testu se mezi polosuchými a sladkými sekty nejlépe umístil výrobek žalobkyně „BOHEMIA SEKT“ a naopak nejhůře výrobek první žalované „BOHEMKA“.

Soud prvního stupně dovodil, že první žalovaná již vznikla s úmyslem parazitovat na pověsti žalobkyně a jejích výrobků a tento svůj úmysl realizovala již volbou své obchodní firmy a následně pak v součinnosti s druhou žalovanou výrobou, nabídkou k prodeji a prodejem šumivého vína pod označením „BOHEMKA“, které bylo zaměnitelné se zavedeným výrobkem žalobkyně, šumivým vínem značky „BOHEMIA SEKT“, a mohlo vyvolat mylnou domněnku, že se jedná o výrobek žalobkyně; žalované takto jednaly s cílem získat pro výsledky vlastního podnikání prospěch, jehož by jinak jako soutěžitelé nedosáhly. Soud prvního stupně usoudil, že jednání těchto žalovaných bylo jednáním v hospodářské soutěži, které bylo v rozporu s jejími dobrými mravy a bylo způsobilé přivodit újmu jak žalobkyni coby jinému soutěžiteli, tak i spotřebitelům; byly naplněny všechny znaky generální klauzule nekalé soutěže podle ustanovení § 44 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), jakož i zvláštních skutkových podstat nekalé soutěže, totiž klamavého označování výrobků a služeb podle ustanovení § 46 obch. zák., vyvolání nebezpečí záměny podle ustanovení § 47 obch. zák. a parazitování na pověsti podle ustanovení § 48 obch. zák. Podle závěru soudu prvního stupně se tak žalované 1) a 2) dopustily nejen protiprávního zásahu do práv žalobkyně z ochranných známek, nýbrž též nekalosoutěžního jednání. Užívání obchodní firmy „BOHEMKA“ první žalovanou však soud prvního stupně neshledal v rozporu s dobrými mravy soutěže, a to (jak uvedl) ani s přihlédnutím ke skutečnosti, že tato žalovaná je rovněž výrobcem šumivých vín a přímým konkurentem žalobkyně.

K odvolání žalobkyně a žalovaných 1) a 2) Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. června 2009, č. j. 3 Cmo 419/2008-224, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku pod bodem III tak, že žalobu o zaplacení částky 300.000,- Kč zamítl, ve výroku pod bodem VII tak, že uložil třetí žalované zdržet se nabídky k prodeji a prodeje vína označeného názvem „BOHEMKA“ („Bohemka“) nebo názvem obsahujícím označení „BOHEMKA“ („Bohemka“), a ve výroku pod bodem VIII tak, že uložil první žalované povinnost změnit svou obchodní firmu tak, aby neobsahovala označení „BOHEMKA“ („Bohemka“), a podat návrh na zápis změny obchodní firmy rejstříkovému soudu ve lhůtě dvou měsíců od právní moci rozsudku. Ve zbývající části rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, který doplnil o poznatek, že žalobkyně je vlastníkem ochranné známky slovní „BOHEMKA“ č. 264897 s právem přednosti od 29. června 2001 pro třídy výrobků a služeb 16, 33, 41, mimo jiné tiskoviny, alkoholické nápoje kromě piv, a první žalovaná je vlastníkem ochranné známky slovní „BOHEMKA“ č. 300474 s právem přednosti od 21. května 2003 pro třídu výrobků 32 - nealkoholické nápoje, piva, sirupy a jiné přípravky k zhotovování nápojů, a ochranné známky kombinované č. 101478 s právem přednosti od 9. listopadu 2004 pro třídu výrobků 16 – obaly papírové a z plastů včetně tašek z papíru a obalů a tvořené etiketou s textem „ČESKÁ ŠUMIVÁ Bohemka, ORIGINAL, Šumivé víno“. Na základě aplikace ustanovení § 8 odst. 1 a odst. 2 písm. a), b) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách (dále též jen „ZOZ“), pak dovodil, že žalobkyní uplatněné zdržovací nároky směřující k zákazu dalšího užívání označení „Bohemka“ pro víno, jakož i nabízení k prodeji a prodeje takto označeného vína, jsou v souladu s jejím právem ze slovní ochranné známky „BOHEMKA“ pro alkoholické nápoje. S poukazem na obranu žalovaných 1) a 2) založenou na právu předchozího uživatele označení (§ 10 odst. 2 ZOZ) a na obranu první žalované opřenou o právo užívat obchodní firmu (§ 8 odst. 1 ZOZ), jejíž zápis předcházel datu podání přihlášky žalobkyně, však odvolací soud shledal za rozhodné posouzení jednání žalovaných z pohledu ochrany proti jednáním nekalé soutěže. Zdůraznil, že jednání dle formálního práva (též z ochranné známky a z obchodní firmy) nevylučuje, aby soud dospěl k závěru, že takové jednání je jednáním nekalé soutěže, a ztotožnil se se soudem prvního stupně v závěru, že podmínky stanovené v § 44 odst. 1 obch. zák. jsou v projednávané věci splněny. Dovodil, že mezi účastníky je vztah hospodářské soutěže, neboť se setkávají s nabídkou své produkce na shodné části trhu s cílem na něm svou pozici posílit, jednání žalovaných bylo motivováno soutěžním záměrem a užívání označení „Bohemka“ třetí osobou za stavu, kdy toto označení má žalobkyně chráněno jako ochrannou známku pro vína a veřejnost toto označení s ní a její produkcí spojuje, je způsobilé přivodit žalobkyni újmu. Pokud pak první žalovaná jako soutěžitel žalobkyně pro vstup na totožný trh pro shodný okruh možných zákazníků, na němž již předtím dlouhodobě působila žalobkyně, pro jejíž produkci se vžilo všeobecně označení „Bohemka“, zvolila pro sebe znění obchodní firmy „BOHEMKA s. r. o.“, pak již samotná volba obchodní firmy a užívání tohoto označení jako obchodní firmy je jednání klamavým podle ustanovení § 46 odst. 1 obch. zák. a způsobilým vyvolat nebezpečí záměny s žalobkyní podle ustanovení § 47 písm. b) obch. zák., především však jednáním parazitujícím na pověsti žalobkyně a jejích výrobků ve smyslu ustanovení § 48 obch. zák. Úmysl využít pro sebe při zahájení podnikání a v jeho průběhu v dané oblasti trhu pověsti žalobkyně u spotřebitelů, pověsti její „Bohemky“, je podle závěru odvolacího soudu zcela zřejmý. Odvolací soud uzavřel, že jednání první žalované, v teorii nekalé soutěže druhově označované jako „nasednutí do rozjetého vlaku“, bylo jednáním v rozporu s dobrými mravy soutěže a žalobkyně se po právu domáhá ochrany proti tomuto jednání, spočívajícímu ve volbě a užití obchodní firmy první žalované, podle ustanovení § 53 obch. zák. Pokud je zde první žalovaná výlučně s cílem parazitovat na známosti výrobků žalobkyně, o čemž svědčí též podoba její ochranné známky č. 301478, a není zde žádný dominantní prvek, jenž by byl způsobilý obchodní firmu první žalované z pohledu veřejnosti rozlišit od označení příznačného pro žalobkyni, pak je tento stav stavem nežádoucím. První žalovaná volbou své firmy a jejím užíváním jedná nekalosoutěžně, nastolený závadný stav přetrvává a k nápravě může dojít výlučně vypuštěním slova „BOHEMKA“ z obchodní firmy první žalované, tj. přijetím jiného znění obchodní firmy. Jednání žalovaných 1) a 2) bylo od volby obchodní firmy, jejího užívání a od zahájení výroby a prodeje šumivého vína „Bohemka“ jednáním nekalé sotěže, tj. jednáním protiprávním, a obraně založené na právu předchozího uživatele a právu držitele obchodní firmy nelze přiznat relevanci.

Rozsudek odvolacího soudu v části, jíž byl změněn výrok rozsudku soudu prvního stupně po bodem VIII, napadla první žalovaná dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).

Dovolatelka argumentovala s odkazem na ustanovení § 8 odst. 1 a § 10 odst. 1 obch. zák., že její firma není foneticky, významově ani jinak zaměnitelná s nynější firmou žalobkyně; v době podání žaloby ostatně zněla firma žalobkyně „Bohemia Sekt, Českomoravská vinařská akciová společnost“ a byla tudíž zcela odlišná. V době založení dovolatelky měl tedy její zakladatel plné právo se domnívat, že firma byla zvolena po právu. Nikdo neměl zapsanou společnost s obchodní firmou „BOHEMKA“, nikdo nevyráběl zboží pod názvem „BOHEMKA“ a v obchodním rejstříku existovaly desítky společností, v jejichž názvu se objevoval slovní základ „Bohemia“ či „Bohemus“. Nadto již před založením dovolatelky její zakladatel jednal o získání práv k ochranné známce „Bohemka“. Po dobu čtyř let dovolatelka užívala obchodní firmu a ochrannou známku nerušeně; žaloba byla podána účelově až v době, kdy začala svými výrobky žalobkyni úspěšně konkurovat.

Dovolatelka namítla, že soud prvního stupně nepřesně interpretoval a nijak nehodnotil svědeckou výpověď jejího zakladatele K. K. a že odvolací soud nezjednal nápravu a přes její námitku se s touto svědeckou výpovědí nevyrovnal.

Dovolatelka vytkla odvolacímu soudu, že nereflektoval skutečnost, že má zapsánu ochrannou známku „BOHEMKA“ pro třídu výrobků a služeb 32 a kombinovanou ochrannou známku „ČESKÁ ŠUMIVÁ BOHEMKA ORIGINÁL ŠUMIVÉ VÍNO“ pro třídu výrobků a služeb 16. Argumentovala, že se ve své podnikatelské činnosti nikdy neomezovala pouze na výrobu šumivého vína „Bohemka“; je vlastníkem řady dalších ochranných známek (např. „ROSSIJSKOE IGRISTOE“), nakupovala vinné sklepy a pozemky pro vinice a obchodovala s víny. Podle jejího přesvědčení nelze odůvodnit povinnost změnit firmu bez dalšího tvrzením, že při výrobě jednoho konkrétního výrobku jednala nekalosoutěžně a že již samotná volba znění obchodní firmy byla jednáním nekalosoutěžním; odporuje logice věci, jestliže má být kvůli názvu jednoho výrobku, který je shodou okolností totožný se zněním její firmy, změněna i tato firma, pod níž je dovolatelka známa a jež není zaměnitelná s firmou žalobkyně ani s názvem jejího konkrétního výrobku. Uložení povinnosti změnit firmu označila za zcela zřejmě nepřiměřené; za situace, kdy je povinna zdržet se použití označení „BOHEMKA“ pro jí vyráběné šumivé víno, jsou práva žalobkyně zajištěna dostatečně a požadavek na změnu obchodní firmy je nezdůvodnitelným zásahem do dovolatelčiných práv, nabytých před osmi lety v dobré víře.

Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadené části zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno před 1. červencem 2009, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb., Nejvyšší soud České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009.

Po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení) řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovodil, že dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Důvodné však není.

Podle ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Nejvyšší soud proto přezkoumal dovoláním napadený výrok rozhodnutí odvolacího soudu, jsa přitom v zásadě vázán uplatněnými dovolacímu důvody, včetně toho, jak je dovolatelka obsahově vymezila.

Co se týče námitky vytýkající nesprávnou interpretaci svědecké výpovědi Kamila Kolátora, pak dovolatelka neuvedla, v čem konkrétně měly soudy nižších stupňů pochybit. Má-li jít o údaj v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, podle něhož svědek uvedl, že první žalovanou motivoval obrat, jakého produkt žalobkyně na trhu dosahoval, při volbě názvu „Bohemka“, pak podle protokolu o jednání ze dne 18. června 2008 svědek v příslušné větě výraz „při volbě názvu „Bohemka“ neuvedl, tato skutečnost však vyplývá z kontextu; svědek jako zakladatel první žalované byl vyslýchán především k tomu, co jej při založení první žalované vedlo k volbě právě takovéto firmy. Dovolatelce je třeba přisvědčit, že explicitní hodnocení tohoto důkazu v intencích ustanovení § 132 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně chybí (srov. k tomu § 157 odst. 2 o. s. ř.). Je však zřejmé, že soud prvního stupně též k této výpovědi při zjišťování skutkového stavu věci přihlédl. Nevzal-li přitom za podklad svých skutkových zjištění tu část výpovědi, podle níž svědek jako zakladatel první žalované zvolil název „Bohemka“ proto, že hledal krátký a dobře zapamatovatelný název a narazil na chráněnou ochrannou známku „BOHEMKA“, a že tento název se mu zdál vhodný pro výrobek vyráběný z českých produktů a v českém prostředí, pak tak – jak lze bezpečně dovodit z kontextu odůvodnění – učinil proto, že výpověď osoby spjaté s první žalovanou od samého jejího vzniku (jejího zakladatele a současného patentového poradce) nemohla v této otázce obstát v konfrontaci se zprávami vyplývajícími zcela jednoznačně z ostatních ve věci provedených důkazů, popsaných v odůvodnění rozsudku. Vytýkaný nedostatek odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a tolerance tohoto nedostatku soudem odvolacím je za těchto okolností vadou toliko formální povahy, jež nemohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci /srov. § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř./.

Argumentace dovolatelky založená na výkladu ustanovení § 10 odst. 1 obch. zák. se míjí se závěry, na nichž spočívá napadené rozhodnutí. Výrok, jímž uložil dovolatelce změnit svou obchodní firmu, odvolací soud nezaložil na aplikaci ustanovení § 12 ve spojení s § 10 odst. 1, větou první, obch. zák., určeného pro obecnou (absolutní) ochranu firmy proti neoprávněnému užívání; jednání dovolatelky, spočívající mimo jiné též ve volbě a užívání obchodní firmy obsahující výraz „Bohemka“, posoudil jako nekaloutěžní a poskytl žalobkyni ochranu podle ustanovení § 44 a násl. obch. zák. Nejvyšší soud vyložil již v rozsudku ze dne 17. ledna 2000, sp. zn. 29 Cdo 603/2000, uveřejněném pod číslem 31 v časopise Soudní judikatura, číslo sešitu 2, ročník 2001, že pokud si žalovaný zvolil jako obchodní jméno typické označení výrobků žalobce, nejedná se o ochranu obchodního jména ve smyslu ustanovení § 12 ve vazbě na ustanovení § 8 a násl. obch. zák., poněvadž ve vztahu mezi účastníky nejde o neoprávněné užívání obchodního jména; otázka oprávněného užívání obchodního jména žalovaným se tak stala otázkou nekalé soutěže ve smyslu ustanovení § 44 a násl. obch. zák. Otázka obchodního jména ve vztahu k tomu, že žalovaný má takové obchodní jméno zapsáno v obchodním rejstříku, popř. zda takové obchodní jméno splňuje podmínku nezaměnitelnosti podle § 10 odst. 1 obch. zák. a že je chráněno mezinárodními úmluvami, popř. i ústavním pořádkem České republiky, je v takovém případě irelevantní. Formální právo užívat zapsané obchodní jméno musí ustoupit hmotnému právu na ochranu jednání nekalé soutěže. Odvolacímu soudu, jenž postupoval při posouzení jednání dovolatelky důsledně v intencích těchto závěrů, nelze ničeho vytknout.

Argumentace, že v době založení dovolatelky nikdo neměl zapsanou společnost s firmou „BOHEMKA“ a nikdo nevyráběl zboží pod tímto názvem, je lichá, neboť pomíjí, že závěry soudů nižších stupňů jsou založeny především na skutkovém zjištění, že výraz „Bohemka“ značná část veřejnosti spojuje s žalobkyní a s její produkcí. Neobstojí ani argument poukazující na právnické osoby, v jejichž názvu se objevoval slovní základ „Bohemia“ či „Bohemus“; podle závěrů odvolacího soudu u dovolatelky doznává užití tohoto výrazu – ve spojení s dalšími okolnostmi – nekalosoutěžní povahy toliko ve spojení s jejím vstupem na tentýž segment trhu, na němž se svou firmou a se svými výrobky již dlouhodobě a úspěšně působila žalobkyně. Na tom pak, že se žalobkyně domáhala soudní ochrany až poté, co jí dovolatelka začala svými výrobky konkurovat, není nic pozoruhodného. Nekalou soutěží je jen takové jednání, jež je jednáním v hospodářské soutěži (jednáním konkurenčním) a jež je způsobilé přivodit újmu (mimo jiné) jiným soutěžitelům; dokud nebyly též tyto znaky naplněny (spolu s rozporem s dobrými mravy soutěže), byla by žaloba nedůvodná.

Skutečnost, že dovolatelka má zapsány ochranné známky „BOHEMKA“ pro třídu výrobků a služeb 32 a kombinovanou ochrannou známku „ČESKÁ ŠUMIVÁ BOHEMKA ORIGINÁL ŠUMIVÉ VÍNO“ pro třídu výrobků a služeb 16, odvolací soud nejenže reflektoval, nýbrž se s ní též důkladně vypořádal a Nejvyšší soud se ztotožňuje se závěry, k nimž v této otázce dospěl, neboť jsou v souladu s hmotným právem (s § 44 odst. 1, § 46 odst. 1, § 47 písm. b) a § 48 obch. zák.).

Tvrzením o jiných svých obchodních aktivitách dovolatelka uplatňuje nové skutečnosti ve věci samé, což je v dovolacím řízení kategoricky zapovězeno (srov. § 241a odst. 4 o. s. ř.). Samotným tvrzením, že jsou tu další skutečnosti, které dovolatel pokládá za právně významné, ostatně není naplněn žádný ze zákonem stanovených dovolacích důvodů (srov. § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř.).

Závěr, že lze k odstranění závadného (nekalosoutěžního) stavu ve znění kmene obchodní firmy uložit rušiteli, aby změnil svou firmu tak, aby neobsahovalo určité slovo, a aby podal návrh na zápis této změny do obchodního rejstříku, přijal Nejvyšší soud v již citovaném rozsudku sp. zn. 29 Cdo 603/2000 a tento názor zastává nadále. Nemůže obstát argumentace dovolatelky založená na tvrzení, že totožnost znění její firmy s názvem jednoho výrobku žalobkyně (ve skutečnosti s obecně užívaným hovorovým označením tohoto výrobku) je dílem shody okolností a že práva k obchodní firmě nabyla v dobré víře. Podle skutkových závěrů soudů nižších stupňů bylo jednání dovolatelky od počátku realizací nekalosoutěžního záměru a již samotné její založení včetně volby obchodní firmy bylo vedeno tímto záměrem. Dovolatelce nelze přisvědčit ani v tom, že ostatní, dovoláním nenapadenými výroky uložená opatření jsou postačující; byla-li též volba obchodní firmy a její užívání nekalosoutěžním jednáním, pak k úplnému odstranění závadného stavu ve smyslu ustanovení § 53, věty první, obch. zák. je nezbytné, aby první žalovaná též změnila svou firmu. Nekalosoutěžní jednání, ať již k němu došlo tím či oním způsobem, tolerovat nelze.

Protože z hlediska uplatněných dovolacích důvodů (srov. § 242 odst. 3, větu první, o. s. ř.) je rozsudek odvolacího soudu správný a dovoláním neuplatněné vady řízení, k nimž u přípustného dovolání dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. § 242 odst. 3, větu druhou, o. s. ř.), se ze spisu nepodávají, Nejvyšší soud, aniž shledal důvod k nařízení jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2, části věty před středníkem, o. s. ř. zamítl.

Žalobkyně, jež byla v dovolacím řízení zcela úspěšná, by měla podle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5, věty první, o. s. ř. vůči neúspěšné dovolatelce právo na náhradu nákladů v dovolacím řízení vynaložených. Protože jí však podle obsahu spisu žádné takové náklady nevznikly, Nejvyšší soud rozhodl o těchto nákladech tak, jak ve výroku uvedeno.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů