// Profipravo.cz / Obchodní firma 01.10.2005
K nesplnění poučovací povinnosti soudem
Neposkytne-li soud účastníkům poučení podle ustanovení § 15a odst. 1 o.s.ř. nebo jiné poučení o jejich procesních právech nebo povinnostech, není tím založen nedostatek podmínek řízení, ale jde (může jít) o vadu řízení; nesplnění poučovací povinnosti tedy nebrání soudu, aby ve věci samé rozhodl, ale má za následek, že řízení je (může být) postiženo vadou, která má za řízení význam a k níž - jak vyplývá z ustanovení § 212a odst. 5 věty druhé o.s.ř. - lze proto přihlédnout, jen když mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2520/2004 ze dne 17. května 2005
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. A. L., zastoupeného advokátem, proti žalované C., a.s., o 58.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 4 C 117/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. července 2004 č.j. 49 Co 248/2003-64, takto: Žalobce se domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 58.000,- Kč s 6,5% úrokem od 1.2.2002 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 14.8.2000 jako poradce předsedy představenstva pro obchod, že podle manažerské smlouvy účinné ode dne 1.1.2001 pracoval u žalované jako vedoucí útvaru nákupu a skladového hospodářství, že pracovní poměr účastníků byl rozvázán dohodou ke dni 31.5.2001 a že mu žalovaná dosud nevyplatila na odměnách celkem 58.000,- Kč. Okresní soud v Uherském Hradišti usnesením ze dne 9.6.2003 č.j. 4 C 117/2003-11 žalovanou ve smyslu ustanovení § 114b o.s.ř. vyzval, aby se ve věci ve lhůtě 30 dnů písemně vyjádřila, a rozsudkem ze dne 28.7.2003 č.j. 4 C 117/2003-14 žalované uložil, aby zaplatila žalobci 58.000,- Kč s 6,5% úrokem od 1.2.2002 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení 15.670,- Kč k rukám advokáta. Dovodil, že usnesení o výzvě k vyjádření ve věci bylo žalované spolu se žalobou doručeno do vlastních rukou dne 18.6.2003 a že se žalovaná ve stanovené lhůtě 30 dnů (do 18.7.2003) ve věci písemně nevyjádřila a ani nesdělila důvod, který by jí bránil vyjádření podat. Protože byly splněny i ostatní předpoklady uvedené v ustanovení § 114b o.s.ř., soud prvního stupně rozhodl ve věci podle ustanovení § 153a odst.3 o.s.ř. bez nařízení jednání rozsudkem pro uznání. K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14.7.2004 č.j. 49 Co 248/2003-64 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 13.350,- Kč k rukám advokáta. Odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně vyzval žalovanou k podání písemného vyjádření ve věci v souladu s ustanovením § 114b o.s.ř. a že ve smyslu ustanovení § 114b odst.5 o.s.ř. nastala fikce uznání nároku, neboť žalovaná na výzvu nereagovala a ani nesdělila důvod, který by jí v podání vyjádření bránil. Námitku žalované, že nebyla poučena o právu vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat, a že proto bylo ve věci rozhodnuto rozsudkem pro uznání, aniž by byly splněny podmínky řízení, odvolací soud odmítl s odůvodněním, že poučení podle ustanovení 15a odst.1 o.s.ř. není součástí výzvy vydávané podle ustanovení § 114b o.s.ř. a že takové poučení má význam \"především z hlediska lhůty, ve které mohou účastníci námitku podjatosti uplatnit\". Za situace, kdy žalovaná ani za řízení před odvolacím soudem námitku podjatosti nevznesla (výslovně uvedla, že \"soudce Okresního soudu v Uherském Hradišti, kteří ve věci rozhodovali, nezná a námitku jejich podjatosti nevznáší\") a kdy důvody vyloučení předsedkyně senátu a přísedících, kteří se na rozhodování věci u soudu prvního stupně podíleli, nevyplývají ani z obsahu spisu, odvolací soud neshledal ani nedostatek podmínek řízení, který by neumožňoval vydání rozsudku pro uznání podle ustanovení § 153a odst.3 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že v usnesení soudu prvního stupně ze dne 9.6.2003 č.j. 4 C 117/2003-11 nebylo obsaženo \"poučení soudu o tom, že účastníci řízení mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat\", že \"poučení o možnosti uplatnit námitku podjatosti\" žalovaná \"neobdržela\" ani v průběhu lhůty, ve které se měla vyjádřit k žalobě, a že tedy \"automaticky přepokládala, že bude nařízeno jednání ve věci, při kterém soud žalovanou o jejím právu namítat podjatost poučí a vyžádá si v tomto směru stanovisko žalované\". I když zákon ponechává na předsedovi senátu, jakým \"způsobem\" poučí účastníka \"o jeho procesním právu namítat podjatost\", účastníku musí být vždy takové poučení poskytnuto před rozhodnutím ve věci, neboť jinak by byla \"poslední věta § 15a odst.1 o.s.ř. v zákoně zcela zbytečná\". Žalovaná dále nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že \"pokud se chtěla žalovaná proti rozsudku vydanému při nedodržení jedné z podmínek stanovených zákonem bránit, měla to uplatnit jako odvolací důvod, že byl rozsudek vydán vyloučeným soudcem (přísedícím) a to že žalovaná neučinila\", s odůvodněním, že soud prvního stupně \"nevyzval žalovanou, aby odstranila vady odvolání, popřípadě aby odvolání doplnila v tomto směru\". Žalovaná dovozuje, že soud \"by měl splnit svou poučovací povinnost pokaždé, kdy mu to zákon ukládá\", a že v projednávané věci \"vydal rozsudek ve věci, přestože soud nesplnil podmínku řízení\". Žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl. Uvedl, že \"poučení o možnosti vyjádřit se k osobě soudce\" nemusí být obsaženo v usnesení vydaném podle ustanovení § 114b o.s.ř. a že žalovaná poukazuje na poučovací povinnost uvedenou v ustanovení § 15a o.s.ř. \"zcela účelově\" (ve snaze \"omluvit nesplnění své povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti na základě výzvy soudu prvního stupně dle § 114b o.s.ř.\"), neboť \"k osobě samosoudkyně a přísedících se nevyjadřuje ani v rámci podaného odvolání a taktéž podaného dovolání\" a při jednání u odvolacího soudu výslovně uvedla, že \"soudce Okresního soudu v Uherském Hradišti, kteří ve věci rozhodovali, nezná a námitku jejich podjatosti nevznáší\". Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení § 237 o.s.ř. Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§ 237 odst.2 písm.a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§ 237 odst.2 písm.b) o.s.ř.]. Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst.3 o.s.ř.]. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. V projednávané věci odvolací soud řešil mimo jiné právní otázku, zda jsou splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle ustanovení § 153a odst.3 o.s.ř. v případě, že žalovaný nebyl za řízení v rozporu s ustanovením § 15a odst.1 o.s.ř. poučen o tom, že má právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. Uvedená právní otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Vzhledem k tomu, že její posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst.1 a 2 o.s.ř.), a věcí uvedených v § 118b a § 120 odst.2 o.s.ř., místo výzvy podle § 114a odst.2 písm.a) o.s.ř., nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; k podání vyjádření určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení (srov. § 114b odst.1 o.s.ř.). Usnesení podle ustanovení § 114b odst.1 o.s.ř. nelze vydat nebo doručit po prvním jednání ve věci (srov. § 114b odst.3 o.s.ř.). Usnesení podle ustanovení § 114b odst.1 o.s.ř. musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno; usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba (srov. § 114b odst.4 o.s.ř.). Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle ustanovení § 114b odst.1 o.s.ř. včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst.3 o.s.ř.) musí být poučen (srov. § 114b odst.5 o.s.ř.). Má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst.5 o.s.ř.), rozhodne soud rozsudkem pro uznání (srov. § 153a odst.3 o.s.ř.). Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání (§ 153a odst.4 o.s.ř.). Usnesení podle ustanovení § 114b odst.1 o.s.ř. je právním prostředkem přípravy jednání, kterou soud v občanském soudním řízení provádí se záměrem (srov. § 114a odst.1 o.s.ř.), aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání. K přípravě jednání - a v jejím rámci též k vydání usnesení podle ustanovení § 114b odst.1 o.s.ř. - soud přistoupí až tehdy, jsou-li splněny podmínky řízení a byly-li odstraněny případné vady v žalobě. Soud může vydat v souladu se zákonem usnesení podle ustanovení § 114b odst.1 o.s.ř. a rozhodnout rozsudkem pro uznání vydaným podle ustanovení § 114b odst.5 a § 153a odst.3 o.s.ř., jen jestliže nenastal takový nedostatek podmínky řízení, pro který by řízení muselo být zastaveno (§ 104 odst.1 o.s.ř.), a jestliže žaloba není postižena takovými vadami, které by bránily pokračování v řízení (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12.8.2003 sp. zn. 21 Cdo 968/2003, který byl uveřejněn pod č. 153 v časopise Soudní judikatura, roč. 2003). Podle ustanovení § 15a odst.1 o.s.ř. účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. O tom musí být soudem poučeni. Podle ustanovení § 15a odst.2 o.s.ř. účastník je povinen námitku podjatosti soudce (přísedícího) uplatnit nejpozději při prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce (přísedící), o jehož vyloučení jde; nevěděl-li v této době o důvodu vyloučení nebo vznikl-li tento důvod později, může námitku uplatnit do 15 dnů po té, co se o něm dozvěděl. Později může námitku podjatosti uplatnit jen tehdy, jestliže nebyl soudem poučen o svém právu vyjádřit se k osobám soudců (přísedících). Podmínkami řízení se v občanském soudním řízení rozumí - jak vyplývá z ustanovení § 103 o.s.ř. - podmínky, za nichž soud může rozhodnout ve věci samé. Zjistí-li tedy soud kdykoliv za řízení nedostatek určité podmínky řízení, nemůže přistoupit k rozhodnutí ve věci samé, dokud uvedený nedostatek nebude odstraněn. Nepodaří-li se nebo není-li vůbec možné nedostatek podmínky řízení odstranit, soud nerozhodne ve věci samé, ale řízení zastaví (§ 104 o.s.ř.). Jednotlivé podmínky řízení zákon nevypočítává a jejich vymezení ponechává na právní teorii a praxi. I když se za podmínku řízení částí právní teorie i praxe pokládá požadavek, aby se na řízení ve věci nezúčastnil vyloučený soudce (přísedící), zákon jej - jak vyplývá zejména z ustanovení § 205 odst.2 písm.a) o.s.ř. a ustanovení § 221 odst.1 písm.b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.3.2005 [nyní § 219a odst.1 písm.a) o.s.ř.] - za podmínku řízení nepovažuje. V žádném případě však nepatří (jak je nepochybné v právní teorii a v soudní praxi) k podmínkám řízení poučení o tom, že účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout, nebo jiné poučení o procesních právech nebo povinnostech účastníků. Neposkytne-li soud účastníkům poučení podle ustanovení § 15a odst.1 o.s.ř. nebo jiné poučení o jejich procesních právech nebo povinnostech, není tím založen nedostatek podmínek řízení, ale jde (může jít) o vadu řízení; nesplnění poučovací povinnosti tedy nebrání soudu, aby ve věci samé rozhodl, ale má za následek, že řízení je (může být) postiženo vadou, která má za řízení význam a k níž - jak vyplývá z ustanovení § 212a odst.5 věty druhé o.s.ř. - lze proto přihlédnout, jen když mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Neposkytne-li soud za řízení v rozporu s ustanovením § 15a odst.1 o.s.ř. účastníkům poučení o tom, že mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout, má to - jak je nepochybné z ustanovení § 15a odst.2 o.s.ř. - pouze za následek, že účastník může během řízení uplatnit námitku podjatosti i po prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce (přísedící), o jehož vyloučení jde, popřípadě po uplynutí lhůty 15 dnů počítané ode dne, kdy se o důvodu vyloučení dozvěděl nebo kdy tento důvod vznikl. Nedostatek poučení podle ustanovení § 15a odst.1 o.s.ř. tedy nepředstavuje vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť poté (v době), co již bylo ve věci rozhodnuto, nepřichází vznesení námitky podjatosti (§ 15a odst.3 o.s.ř.) v úvahu a ani není (nemůže být) procesně významné, zda byla splněna poučovací povinnost podle ustanovení § 15a odst.1 o.s.ř., ale jen to, zda ve věci rozhodl vyloučený soudce (přísedící). Rozhodnutí ve věci nemůže být cestou opravného prostředku (odvoláním) úspěšně zpochybněno tím, že účastníci nebyli poučeni o tom, že mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout, ale jen skutečností, že rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící). Vyzve-li soud žalovaného podle ustanovení § 114b o.s.ř., aby se ve věci písemně vyjádřil, sleduje tím, aby žalovaný ve stanovené lhůtě soudu písemným podáním sdělil, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, a to zcela, zčásti nebo co do základu. Uzná-li žalovaný nárok uplatněný v žalobě zcela, nemusí písemné vyjádření obsahovat žádné další údaje. V případě, že nárok zcela neuzná (tj. uzná-li nárok jen zčásti nebo co do základu, popřípadě jej neuzná vůbec), musí písemné vyjádření žalovaného obsahovat též vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž staví svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě, popřípadě označení důkazů, jejichž provedení navrhuje k prokázání svých tvrzení. Vylíčením rozhodujících skutečností žalovaný reaguje na to, co o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve věci tvrdil žalobce; obrana žalovaného spočívá v tom, že - ačkoliv pravdivost některých tvrzení žalobce může potvrzovat - vyvrací svými konkrétními údaji pravdivost jiných tvrzení žalobce, popřípadě že uvádí další skutečnosti, které žalobce netvrdil, na jejichž základě by spor měl vyznít v jeho prospěch. Svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě nemusí žalovaný rozvádět do všech podrobností a výslovně se vyjadřovat ke všem tvrzením žalobce; postačí, jestliže postaví proti tvrzením žalobce alespoň taková svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech, z nichž vyplývá základ jeho obrany proti žalobě, tedy jestliže uvede přinejmenším takové skutečnosti, které, budou-li také prokázány, mohou vést k tomu, že bude (může) mít ve sporu alespoň částečný úspěch. Smyslem (účelem) výzvy učiněné podle ustanovení § 114b o.s.ř. - jak vyplývá již ze znění tohoto ustanovení - není přijetí opatření, kterým by se účastníku mělo umožnit vznést procesní námitky. V písemném vyjádření žalovaný samozřejmě může uplatnit rovněž námitky procesní povahy, například nedostatek pravomoci soudu, nedostatek věcné nebo místní příslušnosti, nezpůsobilost být účastníkem řízení, námitku podjatosti apod. Uvedením procesních námitek však požadavku na písemné vyjádření ve věci nevyhovuje. Neobsahuje-li písemné vyjádření kromě námitek procesní povahy také výše uvedené údaje týkající se věci samé, má to pro žalovaného stejné procesní následky, jako kdyby se vůbec nevyjádřil. Z uvedeného vyplývá, že fikce uznání nároku podle ustanovení § 114b odst.5 o.s.ř. nastává, jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle ustanovení § 114b odst.1 o.s.ř. včas nevyjádří ve věci a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bez ohledu na to, zda za řízení uplatnil (mohl uplatnit) námitky jen procesní povahy nebo zda byl poučen o tom, že má právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout, nebo o jiných procesních právech a povinnostech. Odvolací soud proto v souladu se zákonem dovodil, že nesplnění poučovací povinnosti podle ustanovení § 15a odst.1 o.s.ř. v projednávané věci nebránilo, aby byl podle ustanovení § 153a odst.3 o.s.ř. vydán rozsudek pro uznání; se žalobcem pak lze souhlasit v tom, že poukazování na tuto poučovací povinnost ze strany dovolatelky, která - jak uvedla před odvolacím soudem - ani \"soudce Okresního soudu v Uherském Hradišti, kteří ve věci rozhodovali, nezná a námitku jejich podjatosti nevznáší\", je \"zcela účelové\". Protože rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný a protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst.1 o.s.ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v § 229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl. V dovolacím řízení vznikly žalobci náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 6.600,- Kč [srov. § 3 odst.1 bod 5., § 10 odst. 3, § 16 odst.2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č.110/2004 Sb. a č. 617/2004 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 75,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb. a č. 618/2004 Sb.), tedy celkem ve výši 6.675,- Kč. Protože dovolání žalované bylo zamítnuto, soud jí ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby tyto náklady žalobci nahradila; ve smyslu ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval. Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
I. Dovolání žalované se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.675,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.
O d ů v o d n ě n í :
Autor: -jj-