// Profipravo.cz / Jednání podnikatele 14.07.2011
Ke společným závazkům při podnikání pod společným jménem sdružení
Stane-li se podnikatel – fyzická osoba účastníkem sdružení podle § 829 a násl. obč. zák., žádný právní předpis pro tento případ nestanoví, že může nadále podnikat a činit právní úkony jen a pouze pod společným jménem sdružení a že tudíž nesmí nadále podnikat a činit právní úkony svým jménem (nikoli pod společným jménem sdružení). Ustanovení § 835 odst. 2 obč. zák. o tom, že ze závazků vůči třetím osobám jsou účastníci zavázáni společně a nerozdílně, se uplatní pouze v případě, že účastník sdružení činí právní úkon, jenž takový závazek zakládá, pod společným jménem sdružení (srov. § 10 odst. 2 obch. zák).
Nelze-li dovodit, že takový úkon vůči třetím osobám byl učiněn pod společným jménem sdružení, nemohou být z takového úkonu ani zavázáni ostatní účastníci sdružení ve smyslu § 835 odst. 2 obč. zák.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3861/2010, ze dne 21. 6. 2011
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně DIEMA s.r.o., se sídlem ve Frýdku-Místku, Na Poříčí 1198, identifikační číslo osoby 64084302, zastoupené JUDr. Zdeňkou Friedelovou, advokátkou se sídlem v Ostravě-Hrabové, Místecká 329/258, proti žalovaným 1) MUDr. J. A., zastoupenému JUDr. Hedvikou Štecherovou, advokátkou se sídlem v Ostravě-Přívozu, Orebitská 1121/1 a 2) MUDr. M.S., zastoupené JUDr. Milanem Ostřížkem, advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Sadová 553/8, o 1 902 285,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 Cm 80/2005, o dovolání žalované 2) proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. března 2010, č. j. 4 Cmo 420/2009-249, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. března 2010, č. j. 4 Cmo 420/2009-249, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Vrchní soud v Olomouci ve výroku označeným rozsudkem změnil k odvolání žalobkyně rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. března 2009, č. j. 5 Cm 80/2005-210, v napadeném zamítavém výroku ve věci samé vůči žalované 2) tak, že jí uložil společně a nerozdílně se žalovaným 1) zaplatit žalobkyni 1 902 285,70 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a nahradit jí náklady za řízení před soudem prvního stupně (výrok II.). Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalovanou 2) a žalobkyní (výrok III.).
Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, neztotožnil se však již s jeho právním posouzením věci. Za zásadní pro výsledek sporu považoval zodpovězení otázky, kdo byl účastníkem závazkového vztahu na straně odběratele a kdo je tak povinen zaplatit kupní cenu dodaného zboží, o jehož úhradu v řízení jde. Zatímco žalobkyně a žalovaný 1) shodně tvrdili, že zboží bylo dodáváno sdružení AS trade (dále též jen „sdružení“), jehož členy jsou oba žalovaní, žalovaná 2) založila obranu na argumentaci, že se jedná o obchodní případy týkající se výhradně žalovaného 1), který nakoupil zboží sám za sebe na základě jím dříve (před vznikem sdružení) uzavřené smlouvy, případně pokud jednal za sdružení, překročil své jednatelské oprávnění, přičemž rovněž poukazovala na písemné prohlášení žalovaného 1), že se jedná výlučně o jeho závazek.
Mezi účastníky nebylo pochyb o tom, že obchodnězávazkový vztah se žalobkyní navázal již v roce 2000 žalovaný 1), který s ní uzavřel rámcovou kupní smlouvu na dodávky mražených drůbežích výrobků, vajec, vaječných výrobků, a to na základě písemných nebo telefonických objednávek za kupní cenu potvrzenou oběma stranami na dodacích listech. Dne 28. srpna 2001 byla mezi oběma žalovanými podepsána smlouva o sdružení fyzických osob, jejíž součástí je i dohoda o tom, že oba společníci se budou na činnosti sdružení podílet stejným dílem. Dále v ní bylo ujednáno právo každého společníka jednat jménem sdružení samostatně do částky 100 000 Kč s tím, že v případě překročení této částky je třeba písemného souhlasu druhého společníka. Odvolací soud se neztotožnil s posouzením soudu prvního stupně, že uvedenou smlouvou o sdružení mezi žalovanými sdružení fyzických osob ve smyslu § 829 odst. 1 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) nevzniklo. Uvedl, že ke vzniku smlouvy, potažmo ke vzniku sdružení je ve smyslu uvedeného ustanovení postačující jediná podstatná náležitost, a to dohoda o účelu sdružení, jímž byl v souzené věci výkon společného podnikání v uvedených odvětvích; jiné formální předpoklady zákon nestanoví. Skutečnost, že v době uzavření smlouvy o sdružení neměl její účastník oprávnění provozovat živnost, jež měla být předmětem společného podnikání účastníků smlouvy, důvod neplatnosti smlouvy o sdružení nezakládá. Neplatnou ji přitom nečiní podle odvolacího soudu ani absence ujednání o rozdělení činností mezi účastníky sdružení, ani nedostatek údaje o poskytnutí věci pro účely sdružení, neboť povinnosti účastníků sdružení v tomto směru vyplývají přímo ze zákona, konkrétně z ustanovení § 830 obč. zák. Dospěl-li proto soud prvního stupně z nedostatečné formulace konkrétního účelu sdružení, z absence příslušného živnostenského oprávnění na straně žalované 2), z neuvedení údajů o rozdělení činností mezi členy sdružení a o poskytnutí nemovitosti pro účely sdružení ze strany žalované 2) k závěru, že smlouvou ze dne 28. srpna 2001 sdružení fyzických osob ve smyslu § 829 odst. 1 obč. zák. nevzniklo, právně pochybil.
Podle odvolacího soudu však soud prvního stupně postupoval v rozporu se zákonem nejen svým závěrem o neplatnosti smlouvy o sdružení, nýbrž i shledal-li žalobu vůči žalované 2) jako neopodstatněnou na základě neprokázání té skutečnosti, že by žalovaný 1) veškeré právní úkony směřující k nákupu zboží, o jehož zaplacení v řízení jde, učinil v souvislosti s činností sdružení. Odlišné posouzení založil na názoru, že pokud za trvání sdružení jeho člen vyvíjí činnost k dosažení sjednaného účelu sdružení, za což je třeba v předmětné věci považovat i nákup drůbeže za účelem dalšího zpracování, byť tak činí vlastním jménem, zavazuje vůči dodavateli účastníky sdružení společně a nerozdílně. Na společném a nerozdílném závazku účastníků sdružení ve vztahu k třetí osobě nemůže podle odvolacího soudu nic změnit ani případné prohlášení jednoho z nich, že závazek je jeho výlučným závazkem, přičemž ve vztahu k věřiteli je rovněž zcela bez významu případné omezení jednatelského oprávnění účastníků sdružení, jak dovozovala žalovaná 2). Tato její posléze uvedená námitka však neobstojí i z toho důvodu, že v konkrétním případě jednotlivé objednávky nikdy cenu dodávky 100 000 Kč nepřekročily.
Rozsudek odvolacího soudu výslovně ve všech jeho výrocích napadla žalovaná 2) dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Jako dovolací důvody uvádí nesprávné právní posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a postižení řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.].
Dovolatelka sdílí názor soudu prvního stupně o neplatnosti smlouvy o sdružení; dospěl-li proto odvolací soud k závěru opačnému, tento důkaz nesprávně vyhodnotil. Kromě toho mu vytýká, že zcela pominul důkaz listinou – čestným prohlášením ze dne 17. března 2004, v němž žalovaný 1) prohlašuje, že veškeré závazky vůči žalobkyni směřují výlučně k jeho osobě jako individuálnímu podnikatelskému subjektu, a nikoli vůči žalované 2) či sdružení AS trade. Toto čestné prohlášení svědčí podle dovolatelky nepochybně o tom, že nositelem předmětného závazku vůči žalobkyni je žalovaný 1), a to bez ohledu na to, zda došlo k platnému uzavření smlouvy o sdružení či nikoli.
Dovolatelka dále tvrdí, že odvolací soud zatížil řízení vadou, jestliže v situaci, kdy zamýšlel posoudit věc po právní stránce jinak než soud prvního stupně, účastníky řízení nevyzval k doplnění vylíčení rozhodujících skutečností a současně je podle § 118a odst. 2, resp. též odst. 1 a 3 o. s. ř. nepoučil, v čem konkrétně mají svá tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy.
Nesprávné právní posouzení smlouvy o sdružení a zatížení řízení vadou ze strany odvolacího soudu vedlo podle dovolatelky k tomu, že měnící rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování dle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř.
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.
Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. § 242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.).
Dovolací soud se proto zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelkou [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Posoudit, zda je rozsudek odvolacího soudu se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. správný, znamená z pohledu dovolacích námitek podrobit dovolacímu přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že žalované 2) svědčí společně a nerozdílně se žalovaným 1) povinnost uhradit žalobkyni požadovanou kupní cenu.
Odvolací soud správně vyhodnotil, že podstatou sporu ve vztahu k žalované 2) je zodpovězení otázky, zda žalovaná 2) [vedle žalovaného 1)] měla v předmětných kupních smlouvách postavení kupující a tím i povinnost [společně a nerozdílně se žalovaným 1)] zaplatit prodávajícímu (žalobkyni) kupní ceny za odebrané zboží. Při řešení této otázky dospěl odvolací soud k závěru, že z titulu smlouvy o sdružení, kterou dle § 829 a násl. obč. zák. uzavřeli oba žalovaní jako účastníci sdružení, byla žalovaná 2) zavázána k zaplacení kupních cen společně a nerozdílně se žalovaným 1) [§ 835 odst. 2 obč. zák.], byť úkony k nákupu zboží (drůbeže) činil žalovaný 1) vlastním jménem. S tímto jeho závěrem se dovolací soud neztotožňuje.Podle ustanovení § 829 obč. zák. několik osob se může sdružit, aby se společně přičinily o dosažení sjednaného účelu (odstavec 1). Sdružení nemají způsobilost k právům a povinnostem (odstavec 2).
Podle ustanovení § 10 odst. 2 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) podniká-li více osob pod společným jménem bez založení právnické osoby, jsou tyto osoby povinny splnit závazky vzniklé při tomto podnikání společně a nerozdílně. Společné jméno není firmou.
Stane-li se podnikatel – fyzická osoba účastníkem sdružení podle § 829 a násl. obč. zák., žádný právní předpis pro tento případ nestanoví, že může nadále podnikat a činit právní úkony jen a pouze pod společným jménem sdružení a že tudíž nesmí nadále podnikat a činit právní úkony svým jménem (nikoli pod společným jménem sdružení). Ustanovení § 835 odst. 2 obč. zák. o tom, že ze závazků vůči třetím osobám jsou účastníci zavázáni společně a nerozdílně, se uplatní pouze v případě, že účastník sdružení činí právní úkon, jenž takový závazek zakládá, pod společným jménem sdružení (srov. cit. § 10 odst. 2 obch. zák). Nelze-li dovodit, že takový úkon vůči třetím osobám byl učiněn pod společným jménem sdružení, nemohou být z takového úkonu ani zavázáni ostatní účastníci sdružení ve smyslu § 835 odst. 2 obč. zák. Nepřihlédl-li odvolací soud k tomuto předpokladu a povinnost žalované 2) k zaplacení kupních cen založil pouze na tom, že žalovaná 2) byla společně se žalovaným 1) účastnicí sdružení, je jeho právní posouzení věci neúplné a jeho rozhodnutí nesprávné (srov. např. právní závěry v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. ledna 2006, sp. zn. 32 Odo 1181/2004).
Otázku vzniku a existence smlouvy o sdružení, proti jejímuž posouzení dovolatelka rovněž brojí, posoudil odvolací soud správně, když argumentací opřenou o právní úpravu sdružení podle ustanovení § 829 a násl. obč. zák. odmítl nesprávné závěry soudu prvního stupně v této otázce a nedůvodné námitky žalované 2) dovozující neplatnost smlouvy o sdružení. Samotný závěr o vzniku (a existenci) sdružení však (jak bylo vysvětleno výše) není dostačující, neboť neřeší otázku povinnosti žalované 2) zaplatit žalobkyni kupní ceny dodaného zboží.
Pokládá-li dovolatelka čestné prohlášení žalovaného 1) o tom, že vzniklé závazky jsou jeho osobním závazkem, za důkaz, že nositelem předmětného závazku vůči žalobkyni je žalovaný 1), a to bez ohledu na to, zda došlo k platnému uzavření smlouvy o sdružení či nikoli, je třeba uvést, že toto čestné prohlášení žalovaného 1) může sloužit jako interpretační pomůcka při zjištění, zda-li žalovaný 1) činil či nečinil úkony k nákupu drůbeže pod společným jménem sdružení, právní posouzení věci soudem však odkazy na takové prohlášení nahradit nelze.
Z výše uvedeného vyplývá, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl uplatněn důvodně.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadený rozsudek odvolacího soudu v měnícím výroku ve věci samé (a v obou závislých výrocích o nákladech řízení) zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.). Shora popsané právní pochybení, jehož se odvolací soud dopustil při posouzení otázky, zda žalovaná 2) (vedle žalovaného 1) měla v předmětných kupních smlouvách postavení kupující a tím i povinnost (společně a nerozdílně se žalovaným 1) zaplatit prodávajícímu (žalobkyni) kupní ceny za odebrané zboží, bylo dostatečným důvodem pro zrušení napadeného rozsudku, aniž se Nejvyšší soud musel zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-