// Profipravo.cz / Jednání podnikatele 31.01.2011

K zániku funkce jednatele odvolaného valnou hromadou

Usnesení valné hromady je jinou právní skutečností, v jejímž důsledku pravidelně dochází ke vzniku, změně či zániku práv a povinností. Tak i rozhodnutí o odvolání jednatele společnosti s ručením omezeným má (a vždy mělo) konstitutivní účinky.

Neodloží-li proto valná hromada výslovně účinnost svého rozhodnutí, nabývá její rozhodnutí účinků zásadně dnem, kdy bylo přijato. Ani to, že odvolanému jednateli - do doby než se dozvěděl nebo mohl dozvědět o svém odvolání z funkce - nelze vytýkat, že jednal jako statutární orgán společnosti (neboť nevěděl, že jím již není), pak nic nemění na tom, že funkce jednatele zaniká dnem, kdy valná hromada společnosti rozhodla o jeho odvolání z funkce, případně pozdějším dnem v usnesení valné hromady určeným (nikoliv až okamžikem, kdy se jednatel o svém odvolání z funkce dozví).

Závěr odvolacího soudu, podle něhož ustanovení § 66 odst. 2 obch. zák. o přiměřeném použití mandátní smlouvy nelze na otázku účinků odvolání jednatele společnosti s ručením omezeným z funkce použít, je proto správný.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2363/2010, ze dne 21. 12. 2010

vytisknout článek


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele Ing. J. D., zastoupeného Mgr. Tomášem Uherkem, advokátem, se sídlem v Praze 9, Jandova 8, PSČ 190 00, za účasti společnosti Estonská 7, s. r. o., se sídlem v Praze 10, Estonská 417/7, PSČ 101 00, identifikační číslo 25 08 36 43, o návrhu na dosažení shody mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným stavem, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. C 48246, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. dubna 2009, č. j. 14 Cmo 151/2009-113, takto:

I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 4. února 2009, č. j. F 11129/2009, C 48246-104, kterým Městský soud v Praze zamítl návrh na dosažení shody mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným stavem, spočívající v nahrazení data 17. července 2003, zapsaného jako den zániku funkce navrhovatele - jednatele společnosti Estonská 7, s. r. o. (dále jen „společnost“), datem 4. srpna 2003.

Soudy obou stupňů dospěly k závěru, podle něhož odvolala-li společnost navrhovatele z funkce jednatele na valné hromadě konané dne 17. července 2003, zanikla mu funkce již tímto dnem, a to bez ohledu na skutečnost, že se o svém odvolání dozvěděl až z dopisu ze dne 21. července 2003, který mu byl doručen dne 4. srpna 2003.

Odvolací soud uvedl, že ustanovení § 66 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), na jehož základě se na vztah mezi společností a jejím statutárním orgánem přiměřeně aplikují ustanovení o mandátní smlouvě, nelze ani přiměřeně použít na vznik a zánik funkce statutárního orgánu společnosti, neboť dopadá pouze

na případ, kdy statutární orgán zařizuje záležitosti společnosti. Jmenování a odvolání jednatelů společnosti s ručením omezeným upravuje ustanovení § 125 odst. 1 písm. f/ obch. zák., které je svěřuje do působnosti valné hromady, přičemž obchodní zákoník neobsahuje žádné další ustanovení, jež by účinnost rozhodnutí valné hromady o jmenování či odvolání jednatelů odsouvalo.

Navrhovatel napadl rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, opíraje jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňuje přitom dovolací důvody dle § 241a odst. 2 o. s. ř. a navrhuje, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dle názoru dovolatele není rozhodnutí (usnesení) valné hromady obchodní společnosti právním úkonem, a tudíž s ním není možné bez dalšího spojovat konstitutivní účinky zániku funkce jednatele společnosti.

V této situaci je proto třeba aplikovat ustanovení § 66 odst. 2 ve spojení s § 574 odst. 2 obch. zák., dle nichž k zániku závazkového vztahu mezi společností a jednatelem (mimo jiné) odvoláním z funkce, může účinně dojít nejdříve dnem, kdy se jednatel o odvolání dozvěděl, nebo mohl dozvědět - v projednávané věci tudíž až 4. srpna 2003.

Dovolatel rovněž namítá, že řízení je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když rozhodnutí rejstříkového soudu je nepřezkoumatelné, neboť ve svém odůvodnění neodkazuje na žádné „ustanovení právní normy“, na jejímž základě by bylo možno návrh zamítnout, a ani odvolací soud se s touto námitkou navrhovatele nijak nevypořádal.

Dovolání proti výroku, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř; není však důvodné.

Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.

Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Námitku dovolatele, podle níž je rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, je možno posoudit pouze jako poukaz na vadu řízení dle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., která však nezahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního významu, a proto přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit nemůže.

Nejvyšší soud však shledává dovolání přípustným pro řešení otázky, kdy končí funkce jednatele, kterého valná hromada společnosti odvolala z jeho funkce.

Vzhledem ke dni rozhodnutí valné hromady o odvolání navrhovatele z funkce jednatele společnosti (17. července 2003) je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodný výklad obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. března 2003, tj. naposledy ve znění zákona č. 88/2003 Sb.

Podle ustanovení § 66 odst. 2 obch. zák. se vztah mezi společností a osobou, která je statutárním orgánem nebo členem statutárního či jiného orgánu společnosti anebo společníkem při zařizování záležitostí společnosti, řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě, pokud ze smlouvy o výkonu funkce, byla-li uzavřena, nebo ze zákona nevyplývá jiné určení práv a povinností.

Podle ustanovení § 125 odst. 1 písm. f/ obch. zák. je valná hromada nejvyšším orgánem společnosti, přičemž do její působnosti patří jmenování, odvolání a odměňování jednatelů. Z ustanovení § 66 odst. 2 obch. zák. vyplývá, že na vztah mezi společností a jejím jednatelem se ustanovení o mandátní smlouvě - a tedy i o ukončení závazkového vztahu obecně - přiměřeně aplikují (mimo jiné) pouze v případě, že ze zákona nevyplývá jiné určení práv a povinností těchto osob. Odvolání jednatele z jeho funkce, jako jeden ze způsobů zániku daného právního vztahu, je přitom výslovně upraveno v ustanovení § 125 odst. 1 písm. f/ obch. zák.

Názor dovolatele, podle něhož usnesení valné hromady obchodní společnosti není právním úkonem, je sice správný, přičemž tento závěr je taktéž v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 1997, sp. zn. 1 Odon 88/97, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, číslo 8, ročníku 1998, pod číslem 65), nicméně závěr, že usnesení valné hromady z tohoto důvodu (proto, že není právním úkonem) nemá konstitutivní účinky zániku funkce jednatele, na jeho základě učinit nelze. Je tomu tak proto, že usnesení valné hromady je jinou právní skutečností, v jejímž důsledku pravidelně dochází ke vzniku, změně či zániku práv a povinností. Tak i rozhodnutí o odvolání jednatele společnosti s ručením omezeným má (a vždy mělo) konstitutivní účinky (k deklaratorní povaze výmazu jednatele z obchodního rejstříku srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 2626/2007, jenž je veřejnosti dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu).

I pro rozhodnutí o odvolání jednatele společnosti s ručením omezeným z funkce platí obecný princip, podle něhož neodloží-li valná hromada výslovně účinnost svého rozhodnutí, nabývá její rozhodnutí účinků zásadně dnem, kdy bylo přijato (srov. i důvody usnesení uveřejněného pod číslem 64/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále k otázce účinnosti rozhodnutí valné hromady srov. obdobně i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. června 1996, sp. zn. 1 Odon 25/96, uveřejněného v časopise Soudní Judikatura, číslo 8, ročníku 97, pod číslem 66).

Ani to, že odvolanému jednateli - do doby než se dozvěděl nebo mohl dozvědět o svém odvolání z funkce - nelze vytýkat, že jednal jako statutární orgán společnosti (neboť nevěděl, že jím již není), pak nic nemění na tom, že funkce jednatele zaniká dnem, kdy valná hromada společnosti rozhodla o jeho odvolání z funkce, případně pozdějším dnem v usnesení valné hromady určeným (nikoliv až okamžikem, kdy se jednatel o svém odvolání z funkce dozví).

Den, kdy valná hromada o odvolání z funkce rozhodla, popř. pozdější den v usnesení valné hromady určený, je také údajem, který se dle § 28 odst. 1 písm. e/ věty před středníkem obch. zák. zapisoval jako den zániku funkce jednatele do obchodního rejstříku.

Závěr odvolacího soudu, podle něhož ustanovení § 66 odst. 2 obch. zák. o přiměřeném použití mandátní smlouvy nelze na otázku účinků odvolání jednatele společnosti s ručením omezeným z funkce použít, je proto správný.

Přijetí názoru zastávaného dovolatelem by mimo jiné znamenalo, že jednatel, který byl z funkce odvolán, by mohl okamžik zániku funkce sám ovlivnit (odsouvat) např. jen tím, že se nezúčastní valné hromady, která o jeho odvolání rozhodla (k povinnosti účasti statutárního orgánu na jednání valné hromady srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2009, sp. zn. 29 Cdo 3009/2007, jež je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu). Taková interpretace vede k absurdnímu závěru, podle něhož by zánik funkce byl ponechán na vůli osoby, jež byla z funkce odvolána.

Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo a Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady (počítaje v to i vadu spočívající v nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí), k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo zamítnuto, avšak společnosti podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 30. června 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů