// Profipravo.cz / Bezpodílové spoluvlastnictví 02.03.2011
K převodu obchodního podílu ve společném jmění manželů
Podle ustálené judikatury platí, že obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, nabytý jedním z manželů za trvání jejich majetkového společenství, představuje společnou majetkovou hodnotu, která je předmětem vypořádání při zániku majetkového společenství.
Jen manžel – společník má práva a povinnosti vyplývající pro něj z úpravy postavení společníka obchodní společnosti v obchodním zákoníku či jiném právním předpise nebo ve společenské smlouvě. Je však oddělen od majetkové hodnoty obchodního podílu, která zůstává manželům společná. Proto je také omezen v nakládání s obchodní podílem, pokud nejde o jeho obvyklou správu ve smyslu § 145 odst. 2 obč. zák., neboť stejnou měrou jako náleží jemu, náleží i druhému manželovi.
Za výkon jiné než obvyklé správy lze považovat i převod vlastnického práva k podílu ve společném jmění manželů na třetí osobu. Absence souhlasu druhého manžela s převodem vlastnického práva k podílu zakládá relativní neplatnost takového právního úkonu s tím, že pokud se druhý z manželů neplatnosti nedovolá, jedná se o právní úkon platný.
Jestliže se v posuzované věci manželka relativní neplatnosti smlouvy o prodeji obchodního podílu nedovolala a byl tedy platně za trvání manželství prodán podíl ve společnosti s ručením omezeným, stává se předmětem vypořádání společného jmění manželů částka takto získaná, neboť ta je součástí společného jmění manželů.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1754/2009, ze dne 9. 2. 2011
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., žalobkyně A. P., zastoupené JUDr. Janem Mejzlíkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Štupartská 6, proti žalovanému S. P., o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 9 C 115/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. prosince 2008, č. j. 22 Co 2150/2008-264, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. července 2008, č. j. 9 C 115/2006-225, vypořádal zaniklé společné jmění účastníků tak, že do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal nemovitosti specifikované ve výrokové části rozsudku (výrok I. rozsudku) a movité věci specifikované ve výroku II. rozsudku. Žalobkyni dále přikázal „dluh vůči Fondu pojištění vkladů se sídlem Perlová 1, Praha 1, IČ 497 10 362 z dohody o uznání dluhu a jeho uhrazení ve splátkách z 10. 1. 2006 ve výši celkem 48.789,70 Kč.“ (výrok III. rozsudku). Žalovanému přikázal do výlučného vlastnictví movité věci specifikované ve výroku IV. rozsudku a „dluh vůči Fondu pojištění vkladů se sídlem Perlová 1, Praha 1, IČ 497 10 362 z dohody o uznání dluhu a jeho uhrazení ve splátkách z 2. 12. 2005 v celkové výši 564.014,65 Kč.“ (výrok V. rozsudku). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání zaniklého společného jmění manželů 1.374.932,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VI. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky VII. – IX. rozsudku).
Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku uvedl, z jakých skutkových zjištění a závěrů vycházel, k jakým právním závěrům dospěl a jak je promítl do způsobu vypořádání věcí a hodnot tvořících součást zaniklého společného jmění manželů. Ve vztahu ke sporné otázce vypořádání podílu žalovaného v obchodní společnosti TIP TRAIDING, spol. s r. o. poukázal na skutečnost, že dne 25. března 2003, tj. před právní mocí rozsudku o rozvodu manželství účastníků, žalovaný za částku 30.000,- Kč převedl na třetí osoby. Pro účely vypořádání společného jmění manželů (dále jen „SJM“) však vyšel z částky 1.500.000,- Kč, neboť touto částkou ocenil hodnotu podílu znalecký posudek ing. Bláhy k datu 31. března 2003. Soud prvního stupně zdůraznil, že i když existuje důkaz o tom, že žalovaný obchodní podíl prodal za částku 30.000,- Kč a tato částka mu byla vyplacena, je pro zjištění hodnoty majetku spadající do SJM rozhodující znalecký posudek ing. Bláhy. Částku 1.500.000,- Kč proto zahrnul mezi finanční prostředky, které by měly být mezi účastníky rozděleny.
Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 16. prosince 2008, č. j. 22 Co 2150/2008-264, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že výrokem I., body 1 – 5 určil, které nemovité a movité věci se přikazují do výlučného vlastnictví žalobkyně; dále určil, že žalobkyni připadají peněžní prostředky u Českomoravské stavební spořitelny, a. s., na účtu č. 279 172 4601, z pohledávky za J. V. žalobkyni přikázal částku 17.500,- Kč a dluh vůči Fondu pojištění vkladů se sídlem v Praze 1, Perlová, IČ 49710362 z dohody o uznání dluhu a jeho uhrazení ve splátkách z 10. 1. 2006 ve výši 48.789,70,- Kč. Výrokem II., body 1 – 4 rozhodl, které movité věci se přikazují do výlučného vlastnictví žalovaného; určil, že žalovanému připadají peněžní prostředky, a to ve výši 5.519,28 Kč na účtu č. 154031969/0600 a 5.200,- Kč na účtu č. 595434544/0600 u GE Money Bank, a. s., a dále podíly na ČSOB Růstovém fondu ISIN BE 0174398892 v hodnotě 137.631,75,- Kč. Z pohledávky za J. V. přikázal odvolací soud žalovanému částku 17.500,- Kč a k úhradě přikázal žalovanému dluh vůči Fondu pojištění vkladů se sídlem v Praze 1, Perlová, IČ 49710362 z dohody o uznání dluhu a jeho uhrazení ve splátkách z 2. 12. 2005 v částce 54.821,65 Kč. Žalovanému dále uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílu částku 639.931,89 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky IV. – VI. rozsudku).
Odvolací soud se neztotožnil se způsobem, kterým soud prvního stupně provedl vypořádání podílu žalovaného v obchodní společnosti TIP TRAIDING, spol. s r. o., jestliže do vypořádání SJM zahrnul částku 1 500 000,- Kč. Zdůraznil, že není pochyb o tom, že hodnota podílu v obchodní společnosti je součástí aktiv zaniklého společného jmění manželů. Odvolací soud vzal za prokázané, že smlouvou mající formu notářského zápisu ze dne 25. března 2003 žalovaný jako převodce převedl svůj obchodní podíl na stávající společníky společnosti ing. J. T., J. S. a M. H. jako nabyvatele podle § 115 obchodního zákoníku za celkovou částku 30.000,- Kč, což bylo ostatně mezi účastníky nesporné. Spor mezi účastníky byl v tom, zda do masy zaniklého SJM je třeba zahrnout částku 30.000,- Kč či tržní hodnotu vyčíslenou znaleckým posudkem ve výši 1.500.000,- Kč. Podle názoru odvolacího soudu je možné vycházet výhradě z částky získané za převod obchodního podílu ve výši 30.000,- Kč, neboť žalobkyně v řízení neprokázala, že by se dovolala relativní neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu. Odvolací soud zdůraznil, že i kdyby akceptoval její tvrzení o tom, že námitku relativní neplatnosti vznesla, učinila tak pouze ve vztahu k žalovanému, nikoliv vůči ostatním účastníkům smluvního vztahu. Do masy vypořádávaného SJM tak lze zahrnout pouze částku 30.000,- Kč, kterou odvolací soud promítl do celkového vypořádání.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, v němž a uplatnila dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Podle názoru žalobkyně odvolací soud věc nesprávně právní posoudil, neboť cenu podniku ve smyslu § 5 odst. 2 obchodního zákoníku nelze odvíjet od ceny uvedené smlouvě o převodu obchodního podílu, protože podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (v dovolání dovolatelkou citované) je podnikající manžel povinen nahradit takovou částku, která bude představovat cenu podniku ke dni zániku společného jmění manželů. Podnik, ve kterém podniká jen jeden z manželů, není vyloučen ze SJM, a tudíž je i předmětem vypořádání.
Dovolatelka dále zdůraznila, že nenamítá a nikdy nenamítala, že právní úkon, kterým byl prodej obchodního podílu uskutečněn, by byl neplatný nebo měl být relativně neplatný; prokázala, že žalovaný je povinen vrátit do masy SJM částku ve výši 1.500.000,- Kč a nikoliv pouze částku 30.000,- Kč. Odvolacímu soudu dále vytkla, že „neřešil např. otázku, zda právní úkon, který vyvolává věcně právní dispozici s předmětným majetkem náležejícím do zaniklého společného jmění manželů, je úkonem, který ve smyslu § 145 odst. 2 obč. zák. přesahuje obvyklou správu majetku, a proto je nezbytné, aby s takovou dispozicí souhlasila žalobkyně“. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. července 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. ledna 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V části rozsudku odvolacího soudu napadené dovoláním žalobkyně posoudil odvolací soud práva a povinnosti účastníků odlišně oproti soudu prvního stupně; dovolání je proto přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není však důvodné.
Podle § 149 odst. 2 věta první občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné.
Podle § 150 odst. 3 obč. zák. neprovede-li se vypořádání dohodou, provede je na návrh některého z manželů soud.
Nedůvodnost dovolání žalobkyně je dána již tím, že její dovolací argumentace se zcela míjí s důvody, na kterých odvolací soud založil své rozhodnutí. Zatímco odvolací soud se zabýval vypořádáním částky získané za převod podílu společníka – žalovaného ve společnosti s ručením omezením za trvání manželství a společného jmění manželů, dovolací argumentace žalobkyně se upíná k podniku a způsobu jeho vypořádání, byl-li součástí společného jmění manželů ke dni jeho zániku. Ostatně ani žádné z dovolatelkou citovaných rozhodnutí dovolacího soudu se nevztahuje k předmětu řízení, neboť se právě dotýkají podniku a jeho promítnutí do vypořádání zákonného majetkového společenství manželů. V této souvislosti pro úplnost dovolací soud podotýká, že účast společníka ve společnosti s ručením omezeným z něj nečiní podnikatele (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. dubna 1998, sp. zn. 2 Cdon 1652/97, publikovaný v časopisu Soudní judikatura č. 12, ročník 1998 nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 22 Cdo 103/2005, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 3991).
I z hlediska věcně právního posouzení je však rozhodnutí odvolacího soudu správné. Podle ustálené judikatury vztahující se k zákonnému majetkovému společenství manželů, ať již v podobě bezpodílového spoluvlastnictví nebo společného jmění manželů, platí, že obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, nabytý jedním z manželů za trvání jejich majetkového společenství, představuje společnou majetkovou hodnotu, která je předmětem vypořádání při zániku majetkového společenství (k tomu srovnej např. k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 22 Cdo 103/2005, uveřejněný v časopise Právní rozhledy, 2006, č. 14, str. 526 nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. července 2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004, uveřejněný v časopise Právní rozhledy, 2004, č. 22, str. 843). Charakter podílu jako společné majetkové hodnoty ostatně ani žádný z účastníků nezpochybňoval.
Dovolatelka ovšem přehlíží, že ke dni zániku společného jmění manželů v daném případě již nebyla předmětem vypořádání hodnota uvedeného podílu ve společnosti s ručením omezeným, ale pouze částka získaná za převod, ke kterému došlo za trvání manželství.
Jen manžel – společník má práva a povinnosti vyplývající pro něj z úpravy postavení společníka obchodní společnosti v obchodním zákoníku či jiném právním předpise nebo ve společenské smlouvě. Je však oddělen od majetkové hodnoty obchodního podílu, která zůstává manželům společná. Proto je také omezen v nakládání s obchodní podílem, pokud nejde o jeho obvyklou správu ve smyslu § 145 odst. 2 obč. zák., neboť stejnou měrou jako náleží jemu, náleží i druhému manželovi (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. července 2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004, uveřejněný v časopise Právní rozhledy, 2004, č. 22, str. 843).
Podle § 145 odst. 2 obč. zák. obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný.
Podle § 40a obč. zák. jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení § 49a, § 140, § 145 odst. 2, § 479, § 589, § 701 odst. 1, § 775 a § 852b odst. 2 a 3 považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil. Totéž platí, nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje dohoda účastníků (§ 40). Je-li právní úkon v rozporu s obecně závazným právním předpisem o cenách, je neplatný pouze v rozsahu, ve kterém odporuje tomuto předpisu, jestliže se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti dovolá.
Za výkon jiné než obvyklé správy lze považovat i převod vlastnického práva k podílu ve společném jmění manželů na třetí osobu (k tomu srovnej např. Dvořák, T. : Společné jmění manželů a podíl v obchodní společnosti nebo v družstvu – některé otázky vzájemných vztahů. Obchodněprávní revue, 2010, č. 9, str. 267). Absence souhlasu druhého manžela s převodem vlastnického práva k podílu zakládá relativní neplatnost takového právního úkonu s tím, že pokud se druhý z manželů neplatnosti nedovolá, jedná se o právní úkon platný. Sama dovolatelka v dovolání výslovně zdůraznila, že nenamítala a nenamítá, že smlouva o prodeji obchodního podílu by měla být relativně neplatná, což ostatně koresponduje i se závěrem odvolacího soudu, že se relativní neplatnosti této smlouvy nedovolala.
Jestliže byl tedy platně za trvání manželství prodán podíl ve společnosti s ručením omezeným, stává se předmětem vypořádání částka takto získaná, neboť ta je součástí společného jmění manželů. Tímto způsobem odvolací postupoval a jeho rozhodnutí je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné.
Důvodná není dovolací námitka, podle níž se odvolací soud nezabýval posouzením, zda ke smlouvě o převodu obchodního podílu není potřeba souhlasu žalobkyně. Argumentace žalobkyně je v daném směru ostatně rozporná, neboť uvedenou okolnost odvolacímu soudu vytýká s tím, že absence jejího souhlasu by mohla založit relativní neplatnost smlouvy o převodu obchodního podílu, současně však v dovolání výslovně uvádí, že relativní neplatnost této smlouvy nenamítala a nenamítá. Odvolací soud se ostatně potřebou souhlasu žalobkyně k převodu podílu výslovně a podrobně zabýval, dospěl k závěru, že tento souhlas žalobkyně byl nutný, neboť prodej podílu ve společnosti s ručením omezením nelze považovat za obvyklou správu majetku tvořícího masu společného jmění manželů. Současně však zdůraznil, že pokud se žalobkyně relativní neplatnosti nedovolala, jedná se o platný úkon a předmětem vypořádání je částka získaná na základě tohoto právního úkonu.
Rozsudek odvolacího soudu je tedy z pohledu uplatněných dovolacích důvodů správný.
Vady uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud nezjistil (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) a dovolatelka je ani netvrdí.
Z uvedených důvodů proto dovolací soud podle § 243b odst. 2 o. s. ř. dovolání žalované zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobkyně bylo zamítnuto a žalovanému v dovolacím řízení nevznikly náklady (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. ).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Autor: -mha-