// Profipravo.cz / Vlastnické právo 18.01.2022
Neoprávněný zásah části stavby do prostoru nad cizím pozemkem
Ustanovení § 1023 odst. 1 o. z. dopadá na případy užívání cizího prostoru tam, kde pro takové užívání neexistuje jiný právní důvod. Tam, kde právní titul pro užívání sousedního pozemku existuje, řídí se užívání tímto právním titulem – např. služebností.
§ 1023 o. z. může dopadat na do prostoru vyčnívající balkony či okna ze staveb postavených na sousedním pozemku. I když zřizovat části stavby (např. zateplení zdi, balkony apod.) zasahující do prostoru nad sousedním pozemkem bez právního důvodu není přípustné, neboť pak jde o neoprávněný zásah do vlastnického práva vlastníka pozemku, je toto výchozí pravidlo modifikováno právě ustanovením § 1023 odst. 1 o. z.
I v případě neoprávněných staveb přichází ve vztahu k součástem pozemků vyplývajícím z § 506 o. z. do úvahy aplikace § 1023 o. z.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 94/2021, ze dne 20. 10. 2021
Dotčené předpisy:
§ 506 o. z.
§ 1023 o. z.
Kategorie: vlastnictví; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb.) – (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud ve Zlíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 5. 2020, č. j. 28 C 37/2018-173, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali, aby žalovaná byla povinna odstranit na vlastní náklady oplechování východního štítu domu č. p. XY, který je součástí pozemku st. parc. č. XY, zastavěná plocha a nádvoří, zapsaného na LV č. XY pro obec XY, katastrální území XY, přesahující nad pozemek st. parc. č. XY zapsaný na LV č. XY pro obec XY, katastrální území XY, ve vlastnictví žalobců, a to v šíři 25 cm po celé délce východního štítu domu č. p. XY provedené z měděného plechu a podbitého OSB deskami a dále na vlastní náklady odstranit část okapu a svodu dešťové vody v délce 25 cm provedeného z měděného plechu přesahujícího nad pozemek žalobců (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II–IV).
K odvolání obou účastníků Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. 10. 2020, č. j. 59 Cdo 174/2020-213, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, IV a V potvrdil (výrok I), ve výroku II změnil výši náhrady nákladů řízení mezi žalobcem a) a žalovanou a ve výroku III změnil výši náhrady mezi žalobkyní b) a žalovanou (výrok II). Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky III a IV).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Jeho přípustnost shledávají zejména v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Napadené rozhodnutí považují za rozporné s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1000/2010 a s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2500/2008. Jako důvod uvádějí nesprávné právní posouzení přesahu části střechy domu žalované nad pozemek žalobců, který soud prvního stupně a odvolací soud měly posoudit jako neoprávněnou stavbu, a to bez ohledu na provedení stavebních úprav podle rozhodnutí stavebního úřadu. Dále namítají, že ze stavební dokumentace nebyli schopni zjistit, že střecha zasáhne do prostoru nad jejich pozemkem. Kdyby tato skutečnost ze stavební dokumentace byla zjistitelná, se stavebními úpravami by nesouhlasili. S odkazem na výše prvně uvedený rozsudek Nejvyššího soudu dochází k závěru, že část střechy přesahuje nad jejich pozemek bez právního důvodu, a je jim tak neoprávněně zasaženo do jejich vlastnického práva. Žalobci v daném případě nesouhlasí s aplikací § 1023 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Užitý výklad uvedeného ustanovení by podle žalobců vedl k tomu, že by jakýkoli neoprávněný zásah do vlastnického práva mohl být zhojen námitkou existence důležitého důvodu pro užívání prostoru nad pozemkem třetí osoby a neexistencí rozumného důvodu vlastníka tomuto zásahu bránit. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve svém vyjádření plně ztotožnila se závěry soudu prvního stupně i odvolacího soudu, přičemž jejich rozhodnutí neshledává za odchylující se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Uvádí, že žalobci pouze opakují svoji předešlou argumentaci týkající se nedostatečné projektové dokumentace, která však podle žalované nemá v této věci zásadní význam. Dále připomíná aktivní jednání žalobce a) při realizaci stavebních úprav a vstřícný přístup žalované k jeho požadavkům. Zastává názor, že oplechování střechy neohrožuje výkon vlastnického práva žalobců, nepůsobí jim žádnou újmu ani nesnižuje hodnotu jejich nemovitosti, přičemž se jedná o nezbytné zakončení střechy. Neshledává žádný rozumný důvod, proč by žalobci měli bránit užívání nepatrného prostoru nad svým pozemkem ze strany žalované, k němuž jsou dány důležité důvody. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání žalobců jako zjevně bezdůvodné odmítl, in eventum zamítl.
Dovolání není přípustné.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolatelé výslovně neformulují právní otázku, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí a při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Z obsahu dovolaní je však patrno, že dovolatelé předkládají otázku hmotného práva, zda může být aplikován § 1023 odst. 1 o. z. v případě, kdy část stavby neoprávněně zasahuje do prostoru nad cizím pozemkem.
Tato otázka nezakládá přípustnost dovolání.
Podle § 506 odst. 1 o. z. je součástí pozemku prostor nad povrchem i pod povrchem.
Podle § 1023 odst. 1 o. z. vlastník pozemku musí snášet užívání prostoru nad pozemkem nebo pod pozemkem, je-li pro to důležitý důvod a děje-li se to takovým způsobem, že vlastník nemůže mít rozumný důvod tomu bránit.
Předmětnou právní otázkou se dovolací soud zabýval v rozsudku ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. 22 Cdo 217/2019 (toto i další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz). V něm vysvětlil, že i v případě neoprávněných staveb přichází ve vztahu k součástem pozemků vyplývajícím z § 506 o. z. do úvahy aplikace § 1023 o. z.
Může tak jít o užívání pozemku jak pod jeho povrchem, tak také nad jeho povrchem. V daném ohledu jsou tyto závěry shodné i s názory vyslovenými v odborné komentářové literatuře, podle které § 1023 o. z. může dopadat na do prostoru vyčnívající balkony či okna ze staveb postavených na sousedním pozemku (k tomu srovnej blíže: Petrov, J. – Výtisk, M. – Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, str. 1097).
V posuzované věci nalézací soudy vyšly ze skutkového zjištění, že přesah stavby, která je součástí pozemku žalované, nad pozemek žalobců činí 18 cm v délce cca šesti metrů. Správně právně posoudily, že stavba přesahuje do prostoru, který je podle § 506 odst. 1 o. z. součástí pozemku žalobců. Následně zhodnotily, zda jsou dány podmínky aplikace § 1023 odst. 1 o. z., tedy zda je pro užívání prostoru nad pozemkem žalobců dán důležitý důvod a zároveň zda žalobci nemají rozumný důvod takovému užívání bránit. Dospěly k závěru, že v projednávaném případě jsou splněny podmínky hypotézy uvedené právní normy, a žalobci proto v souladu s ní musí snášet užívání prostoru nad svým pozemkem v rozsahu přesahu stavby žalované nad jejich pozemek. Takový postup nalézacích soudů je plně v souladu s dosavadní praxí dovolacího soudu.
Dovolací soud je podle § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně jeho obsahového vymezení, a z jiného důvodu, než jaký byl vymezen v dovolání, napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1739/2001). Z obsahu dovolání nevyplývá, že by dovolatelé jakkoli zpochybňovali závěr soudu o existenci důležitého důvodu pro užívání prostoru nad svým pozemkem či závěr o neexistenci rozumného důvodu takovému užívání bránit. V uvedeném rozsahu tak odvolací soud napadené rozhodnutí přezkoumat nemohl. Jinak řečeno, splnění podmínek aplikace § 1023 odst. 1 o. z. v tomto konkrétním případě obstojí již proto, že dovolatelé s předpoklady použití uvedeného zákonného ustanovení vůbec nepolemizují, neboť mají za to, že § 1023 odst. 1 o. z. v dané věci vůbec pojmově použít nelze.
V této souvislosti dovolací soud dodává, že § 1023 odst. 1 o. z. dopadá na případy užívání cizího prostoru tam, kde pro takové užívání neexistuje jiný právní důvod. Tam, kde právní titul pro užívání sousedního pozemku existuje, řídí se užívání tímto právním titulem – např. služebností (k tomu srovnej blíže: Petrov, J. – Výtisk, M. – Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, str. 1097 nebo Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, str. 182).
Namítají-li dovolatelé rozpor napadeného rozhodnutí s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1000/2010, uveřejněným pod č. 51/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2500/2008, je bez dalšího nutné konstatovat, že odvolací soud se v otázce týkající se aplikace § 1023 odst. 1 o. z. od uvedených rozhodnutí odchýlit nemohl, neboť obě tato rozhodnutí byla vydána ještě před účinností o. z., který dané pravidlo do právního řádu zakotvil.
Co se týče rozsudku sp. zn. 22 Cdo 1000/2010, Nejvyšší soud v něm dovozuje, že zasahovat částmi stavby (např. zateplením zdi, balkony apod.) do prostoru nad sousedním pozemkem bez právního důvodu není přípustné. Zároveň platí, že pro klasifikaci stavby jako neoprávněné je nerozhodné, zda stavebník měl stavební povolení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2612/2003, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2439/2018). V projednávané věci je třeba dát dovolatelům za pravdu, že část stavby žalované přesahující nad pozemek žalobců bez právního důvodu by byla neoprávněnou stavbou v občanskoprávním smyslu. Žalobci jsou však v tomto konkrétním případě právě na základě § 1023 odst. 1 o. z. povinni snášet takové užívání prostoru nad svým pozemkem.
Přímo ve vztahu k rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1000/2010 vyslovila odborná literatura názor, který dovolací soud sdílí, že i když zřizovat části stavby (např. zateplení zdi, balkony apod.) zasahující do prostoru nad sousedním pozemkem bez právního důvodu není přípustné, neboť pak jde o neoprávněný zásah do vlastnického práva vlastníka pozemku, je toto výchozí pravidlo modifikováno právě ustanovením § 1023 odst. 1 o. z. (k tomu srovnej blíže: Melzer, F. – Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419–654. Praha: Leges, 2014, str. 312–314).
Dovolatelé dále nespecifikovali, v čem spatřují rozpor napadeného rozhodnutí s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2500/2008 a dovolací soud nepovažuje dané rozhodnutí v této věci za relevantní.
Námitkami dovolatelů týkajících se stavební dokumentace se dovolací soud nezabýval, neboť je skutkovými zjištěními nalézacích soudů vázán a není oprávněn je v dovolacím řízení jakkoliv přezkoumávat (viz § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario).
Ze shora uvedeného se podává, že rozsudek odvolacího soudu je založen na otázce hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dovolání tak není podle § 237 o. s. ř. přípustné.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobců přípustným, podle § 243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Autor: -mha-