// Profipravo.cz / Právní úkony 07.09.2022
Uzavření smlouvy o spolupráci při výkonu sportovní činnosti nezletilou osobou
Podle § 9 obč. zák. jsou nezletilé osoby ze zákona oprávněny jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku. Ze závěrů právní teorie vyplývá, že fyzická osoba nabývá způsobilosti k právním úkonům, tj. vlastními právními úkony (jednáním) nabývat práv a brát na sebe povinnosti, postupně. Okruh právních úkonů, k nimž se postupem času stává nezletilý způsobilý, se neustále zvětšuje, avšak do okamžiku nabytí zletilosti nikdy nezahrne veškerá právní jednání. Rozsah způsobilosti k právním úkonům je závislý na rozpoznávací a volní vyspělosti nezletilého. Rozumovou vyspělostí se rozumí schopnost posoudit následky svého vlastního jednání, volní vyspělost vyjadřuje schopnost ovládnout své jednání. Právní úkon je svou povahou přiměřený těmto vyspělostem, pokud je nezletilý schopen posoudit podstatu takového právního úkonu, uvědomit si nejen pozitivní, ale i veškeré negativní následky, jež jsou s právním úkonem spojeny, a v souladu s tím adekvátním způsobem jednat. Uvedené znamená, že čím nižší je věk nezletilého, tím více vyvstává potřeba obezřetně vážit, zda v právním úkonu nevidí jen bezprostřední pozitiva a zda přitom neponechává stranou svých úvah případné povinnosti, které z jeho jednání v budoucnu vzniknou, případně zda k nim nepřistupuje lehkomyslně. Učiní-li nezletilý právní úkon, který neodpovídá rozumové a volní vyspělosti, již obecně předpokládá určitý věk, jde o právní úkon absolutně neplatný (§ 38 odst. 1 obč. zák.).
V projednávaném případě bylo žalované v době uzavření smlouvy o spolupráci při výkonu sportovní činnosti patnáct let a osm měsíců. Posouzení její (ne)způsobilosti k přijetí finančních závazků vyplývajících ze smlouvy odpovídá rozumové vyspělosti nezletilých stejného věku; okolnosti, že byla aktivní sportovkyní a že nešlo o smlouvu uzavřenou na dobu určitou, nejsou v daných souvislostech podstatné. Dovolací soud se shoduje s odvolacím soudem v tom, že není reálné, aby žalovaná v době uzavření smlouvy byla schopna dohlédnout rozsah (případně) nabytého plnění či výši převzatých závazků. Text smlouvy vyžaduje vysokou míru rozumové a odborné vyspělosti pro porozumění jednotlivým ustanovením. Vzhledem k životním zkušenostem nezletilých ve věku patnácti let nemohla mít ani žalovaná představu o reálné výši startovného, konkrétních náhrad spojených se závodní činností, finančních odměn či bonusů, podmínkách a obsahu sponzoringu a reklam, přestože se zavázala k výplatě procentního podílu žalobci. S tímto názorem se Nejvyšší soud ztotožňuje a nevidí důvod věc posoudit jinak. Argumenty žalobce, kterými se snaží prosadit názor, že smlouva byla v podstatě velmi jednoduchá, neobstojí. Byť – jak tvrdí žalobce – obsahovala jedinou paušální částku 30.000 Kč, která nastupovala pouze v případě ukončení spolupráce mezi stranami a která byla navýšena na 50.000 Kč jen za podmínky splnění výkonnosti žalované, a byť se žalovaná k veškerým ostatním plněním zavázala pouze podmíněně, tj. v případě dosažení určitých sportovních výsledků, nemohl jí být rozsah budoucího plnění vzhledem k jejímu věku a zkušenostem zcela jasný. Výši závazků nemohla i při perfektním zvládnutí učiva matematiky žáků sedmé třídy základní školy (jak argumentuje žalobce) z ničeho dovodit.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2726/2021, ze dne 25. 5. 2022
Dotčené předpisy:
§ 8 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 9 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 38 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013
Kategorie: právní úkony; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Žalobou z 29. 7. 2016 – změněnou co do rozsahu podáním z 10. 12. 2018 – se žalobce po žalované domáhal zaplacení 157.500 Kč (nároky podle článku III k/ bodů 1 a 4 smlouvy o spolupráci při výkonu sportovní činnosti) s 8,05% úroky z prodlení od 21. 2. 2016 do zaplacení a 222.782,20 Kč (nároky podle článku III k/ bodů 2, 3, 4 a 5 smlouvy o spolupráci při výkonu sportovní činnosti) s 8,05% úroky z prodlení od 21. 6. 2017 do zaplacení.
Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 12. 9. 2019, č. j. 77 C 222/2016-279, žalobu zamítl, žalobci uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 116.970,70 Kč a státu na svědečném 1.045 Kč.
Rozsudkem ze dne 13. 4. 2021, č. j. 37 Co 285/2019-318, ve znění opravného usnesení ze dne 2. 6. 2021, č. j. 37 Co 285/2019-325, Krajský soud v Brně rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a žalované přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 24.587 Kč. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že v době právního jednání – 1. 11. 2013 – žalovaná se zřetelem na svůj věk nedisponovala rozumovou a volní vyspělostí přiměřenou povaze právního úkonu (smlouvy), tedy nebyla způsobilá vlastním právním úkonem (přijetím návrhu na uzavření smlouvy) vzít na sebe povinnosti konkrétně ujednané ve smlouvě o spolupráci při výkonu sportovní činnosti (§ 8, § 9 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“). Při takovém právním úkonu jednají za fyzickou osobu její zákonní zástupci (§ 26, § 27 odst. 1 obč. zák., § 36 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění účinném do 31. 12. 2013). Smlouva o spolupráci při výkonu sportovní činnosti, kterou s žalobcem uzavřel (i) D. H. (otec tehdy nezletilé žalované), se týkala majetkové sféry žalované, aniž by rozsah finančních závazků splňoval kritérium běžné záležitosti. Nebyla-li smlouva schválena soudem ve smyslu § 28 obč. zák., je absolutně neplatná (§ 38 odst. 1, § 39 obč. zák.).
V dovolání, kterým napadl rozhodnutí odvolacího soudu, žalobce prosazuje, že „s ohledem na obsah smlouvy šlo o právní jednání, k němuž byla dostatečně rozumově i volně vyspělá sama žalovaná.“ Pokud by tomu tak nebylo, smlouvu o spolupráci při výkonu sportovní činnosti uzavřel zákonný zástupce spravující její majetek, přičemž – v kontextu osoby žalované coby aspirující vrcholové sportovkyně – šlo o běžnou majetkovou záležitost bez potřeby schválení úkonu soudem. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se s napadeným rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnila.
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva – způsobilosti žalované k právnímu úkonu (§ 9 obč. zák.) –, jež za daných skutkových okolností nelze v rozhodování dovolacího soudu považovat za ustáleně vyřešenou [§ 237, § 239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)].
Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti.
Podle § 8 obč. zák. způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti (způsobilost k právním úkonům) vzniká v plném rozsahu zletilostí (odstavec 1/). Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku. Před dosažením tohoto věku se zletilosti nabývá jen uzavřením manželství. Takto nabytá zletilost se neztrácí ani zánikem manželství ani prohlášením manželství za neplatné (odstavec 2/).
Podle § 9 obč. zák. jsou nezletilé osoby ze zákona oprávněny jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku.
Podle § 38 odst. 1 obč. zák. je neplatný právní úkon, pokud ten, kdo jej učinil, nemá způsobilost k právním úkonům.
Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně.
Předmětem smlouvy o spolupráci při výkonu sportovní činnosti, kterou 1. 11. 2013 s žalobcem uzavřeli žalovaná a D. H., bylo provozování a spolupráce při sportovní činnosti žalované v atletice v tuzemsku a v zahraničí. V článku III smlouvy se žalovaná – mimo jiné – zavázala vyplatit žalobci 25% z dojednaného startovného, z finančních odměn, získaných bonusů případně dalších náhrad spojených se závodní činností (k/ bod 1), 15% z reálné hodnoty věcné ceny převyšující svou hodnotou 15.000 Kč, „získá-li mandant takovou cenu namísto finanční odměny“ (k/ bod 2), 20% z hodnoty zajištěného sponzoringu, obstarané reklamy případně dalších mimořádných finančních i věcných odměn (k/ bod 3), v případě, že odstoupí od smlouvy a přejde k jinému trenérovi, uhradit „veškeré prokazatelné výdaje /viz příloha č. 2/, které mu byly do dané doby poskytnuty na sportovní činnost /tyto náklady budou každoročně vyčísleny jako dodatek ke smlouvě/ a za každý započatý tréninkový rok od roku 2013 náleží poskytovateli náhrada ve výši 30.000 Kč a v případě, že v daném roce závodník reprezentoval na světové nebo evropské soutěži, tak odměna činí 50.000 Kč,“ a další dva roky od ukončení spolupráce hradit „10% z obdržených finančních odměn, reklamní činnosti, dohodnutého startovného a bonusů získaných ze závodní činnosti“ (k/ body 4, 5). Podle článku IV „platnost smlouvy končí“: a) budou-li vypořádány závazky žalované sjednané v článku III k/ bodech 1 až 5, b) skončením závodní činnosti žalované, c) výpovědí žalobce v případech, kdy „sportovec závažným způsobem porušil ustanovení čl. III smlouvy, není reálné splnění stanoveného výkonnostního cíle, je nutno realizovat úsporná opatření“, d) písemnou dohodou.
Ze závěrů právní teorie vyplývá, že fyzická osoba nabývá způsobilosti k právním úkonům, tj. vlastními právními úkony (jednáním) nabývat práv a brát na sebe povinnosti, postupně. Okruh právních úkonů, k nimž se postupem času stává nezletilý způsobilý, se neustále zvětšuje, avšak do okamžiku nabytí zletilosti nikdy nezahrne veškerá právní jednání. Rozsah způsobilosti k právním úkonům je závislý na rozpoznávací a volní vyspělosti nezletilého. Rozumovou vyspělostí se rozumí schopnost posoudit následky svého vlastního jednání, volní vyspělost vyjadřuje schopnost ovládnout své jednání. Právní úkon je svou povahou přiměřený těmto vyspělostem, pokud je nezletilý schopen posoudit podstatu takového právního úkonu, uvědomit si nejen pozitivní, ale i veškeré negativní následky, jež jsou s právním úkonem spojeny, a v souladu s tím adekvátním způsobem jednat. Uvedené znamená, že čím nižší je věk nezletilého, tím více vyvstává potřeba obezřetně vážit, zda v právním úkonu nevidí jen bezprostřední pozitiva a zda přitom neponechává stranou svých úvah případné povinnosti, které z jeho jednání v budoucnu vzniknou, případně zda k nim nepřistupuje lehkomyslně (srov. Kindl, M., Fiala, J. a kolektiv. Občanský zákoník, Komentář, Díl I. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009). Učiní-li nezletilý právní úkon, který neodpovídá rozumové a volní vyspělosti, již obecně předpokládá určitý věk, jde o právní úkon absolutně neplatný (§ 38 odst. 1 obč. zák.).
V projednávaném případě bylo žalované v době uzavření smlouvy o spolupráci při výkonu sportovní činnosti patnáct let a osm měsíců. Posouzení její (ne)způsobilosti k přijetí finančních závazků vyplývajících z článku III k/ bodů 1 až 5 smlouvy odpovídá rozumové vyspělosti nezletilých stejného věku; okolnosti, že byla aktivní sportovkyní a že nešlo o smlouvu uzavřenou na dobu určitou, nejsou v daných souvislostech podstatné. Dovolací soud se shoduje s odvolacím soudem v tom, že není reálné, aby žalovaná v době uzavření smlouvy byla schopna dohlédnout rozsah (případně) nabytého plnění či výši převzatých závazků. Text smlouvy vyžaduje vysokou míru rozumové a odborné vyspělosti pro porozumění jednotlivým ustanovením. Vzhledem k životním zkušenostem nezletilých ve věku patnácti let nemohla mít ani žalovaná představu o reálné výši startovného, konkrétních náhrad spojených se závodní činností, finančních odměn či bonusů, podmínkách a obsahu sponzoringu a reklam, přestože se zavázala k výplatě procentního podílu žalobci. S tímto názorem se Nejvyšší soud ztotožňuje a nevidí důvod věc posoudit jinak. Argumenty žalobce, kterými se snaží prosadit názor, že smlouva byla v podstatě velmi jednoduchá, neobstojí. Byť – jak tvrdí dovolatel – obsahovala jedinou paušální částku 30.000 Kč, která nastupovala pouze v případě ukončení spolupráce mezi stranami a která byla navýšena na 50.000 Kč jen za podmínky splnění výkonnosti žalované, a byť se žalovaná k veškerým ostatním plněním zavázala pouze podmíněně, tj. v případě dosažení určitých sportovních výsledků, nemohl jí být rozsah budoucího plnění vzhledem k jejímu věku a zkušenostem zcela jasný. Výši závazků nemohla i při perfektním zvládnutí učiva matematiky žáků sedmé třídy základní školy (jak argumentuje dovolatel) z ničeho dovodit.
Námitka, že soudy v dané věci „prakticky“ neprovedly žádné dokazování a své závěry ohledně rozumové a volní vyspělosti žalované opřely o nahodilé domněnky, se nezakládá na pravdě. Měřítko pro posouzení rozsahu způsobilosti nezletilých k právním úkonům, tedy jejich rozumová a volní vyspělost, má objektivní povahu. To znamená, že se vychází z modelu průměrného nezletilého určitého věku a v každém jednotlivém případě se znalecky nezjišťuje, zda byl konkrétní nezletilý k určitému právnímu úkonu způsobilý či nikoliv (srov. Kindl, M., Fiala, J. a kolektiv. Občanský zákoník, Komentář, Díl I. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009 - § 9). Pouze v situaci, kdy rozumová a volní způsobilost nezletilého zřetelně zaostává za průměrnou úrovní této způsobilosti u jeho vrstevníků, by bylo nutné individuálně posoudit, zda jeho intelektuální a ovládací způsobilost je na takové úrovni, aby mu umožnila učinit konkrétní právní úkon. Tento postup však v daném případě neměl opodstatnění.
Lze uzavřít, že otázku, pro niž bylo dovolání připuštěno, vyřešil odvolací soud správně. Žalovaná učinila právní úkon, ke kterému nebyla způsobilá a který je z toho důvodu absolutně neplatný (§ 9, § 38 odst. 1 obč. zák.). Poměřovat její způsobilost odděleně ve vztahu k jednotlivým nárokům plynoucím z ujednání smlouvy nepřichází v úvahu (§ 41 obč. zák.). Právní jednání je zpravidla neplatné zcela, neboť neplatnou část ve většině případů s ohledem na autonomii vůle jednajícího nepůjde oddělit od zbytku právního jednání. Oddělitelnost či neoddělitelnost jednání se posuzuje vzhledem k jeho povaze, k jeho obsahu a k okolnostem, za nichž k jednání došlo. V daném případě žalobce uzavřel smlouvu o spolupráci při výkonu sportovní činnosti s nezletilou, která nebyla k takovému právnímu úkonu vůbec způsobilá. Proto nelze hovořit o – byť částečné – platnosti jejího jednání.
Otázka, zda platnost právního úkonu D. H. – zákonného zástupce při správě majetku žalované – vyžadovala schválení soudem (§ 28 obč. zák.), přípustnost dovolání nezakládá, protože odvolací soud ji vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (§ 237 o. s. ř.).
Jde-li o běžnou či neběžnou majetkovou záležitost při správě majetku, je třeba posoudit vždy na základě jednotlivých okolností a celkové povahy každého konkrétního případu. Rozhodujícími hledisky pro posouzení toho, zda jde o běžnou záležitost, je nejen absolutní hodnota majetku, jehož se právní úkon týká, ale i majetkové poměry nezletilého a jeho rodiny, jakož i složitost právního úkonu (srov. rozsudek ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2912/2008). Zásadní pro rozhodnutí, zda je ke konkrétnímu úkonu třeba schválení soudem, byla shledána zejména skutečnost (nebo i pouhá možnost), že se právní úkon zákonného zástupce nezletilého projeví negativně v majetkové sféře nezletilého (srov. rozsudky ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2275/2011, ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 21 Cdo 856/2011, ze dne 13. 9. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1005/99, a usnesení ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4999/2014). Šlo-li v projednávané věci o právní úkon, kterým byla žalovaná zavázána do budoucna k peněžitému plnění nejasné výše zasahujícímu negativně do její majetkové sféry, měl být schválen soudem; v opačném případě nemohl vyvolat zamýšlené právní následky (§ 39 obč. zák.).
Nejvyšší soud dovolání žalobce zamítl (§ 243d písm. a/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243c odst. 3, věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátkou v dovolacím řízení. Výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 1, 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 9.860 Kč; součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu) a částka 2.133,60 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.).
Autor: -mha-