// Profipravo.cz / Vznik pracovního poměru 19.09.2013
K účinnosti přijetí návrhu na uzavření pracovní smlouvy
Rovněž účinnost přijetí návrhu na uzavření pracovní smlouvy (obsahující sjednání zkušební doby) ve smyslu ustanovení § 44 odst. 1 obč. zák. může být dohodou účastníků určena k jinému okamžiku než k okamžiku, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde zpět navrhovateli smlouvy (srov. Rc 39/2013).
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2747/2012, ze dne 17. 7. 2013
(kategorie: vznik pracovního poměru; zdroj: www.nsoud.cz)
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce M. K., zastoupeného Mgr. Marcelou Hřebíčkovou, advokátkou se sídlem v Jihlavě, Jiráskova č. 3960/32, proti žalovanému KRONOSPAN CR, spol. s r.o. se sídlem v Jihlavě, Na hranici č. 6, IČO 62417690, zastoupeného JUDr. Ing. Milošem Vasovičem advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 25, o neplatnost zrušení pracovního poměru ve zkušební době, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 3 C 130/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. března 2012 č. j. 49 Co 12/2011-82, takto:
Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalovaný dopisem ze dne 19.2.2010 sdělil žalobci, že s ním "dne 17.12.2009 uzavřel pracovní smlouvu", na základě které vznikl pracovní poměr účastníků a v níž byla "písemně sjednána zkušební doba" na "dobu 3 měsíců, tj. do 6.3.2010", a že se žalobcem "pracovní poměr ruší ve zkušební době ke dni 19.2.2010".
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Jihlavě dne 16.4.2010 domáhal, aby bylo určeno, že uvedené zrušení pracovního poměru ve zkušební době, které mu bylo předáno dne 19.2.2010, je neplatné, a aby mu žalovaný zaplatil 5.500,- Kč. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že nastoupil do práce u žalovaného na pozici "manažera pro klíčové zákazníky" od 7.12.2009, ačkoliv se žalovaným písemně uzavřel pracovní smlouvu teprve "následně dne 17.12.2009", a že zrušení pracovního poměru ve zkušební době je neplatné, neboť pracovní poměr účastníků vznikl dnem 7.12.2009 a zkušební doba byla sjednána teprve v písemné pracovní smlouvě ze dne 17.12.2009. Náhradu mzdy ve výši 5.500,- Kč žalobce požaduje podle ustanovení § 193 zákoníku práce, neboť byl dne 19.2.2010 uznán dočasně práce neschopným a žalovaný mu tuto náhradu nevyplatil. Žalobce připojil k žalobě mimo jiné kopii pracovní smlouvy účastníků opatřené datem 17.12.2009 a informace zaměstnavatele o základních právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru datované dnem 17.12.2009.
Žalovaný namítal, že zkušební doba byla mezi účastníky sjednána v písemné pracovní smlouvě, která byla uzavřena dne 7.12.2009, a že "datum 17.12.2009" je překlepem obsaženým v dopise žalovaného ze dne 19.2.2010, který "byl pravděpodobně inspirací k úpravě data uzavření pracovní smlouvy na výtisku určeném pro žalobce". Zrušení pracovního poměru ve zkušební době je proto platným právním úkonem. Žalovaný k vyjádření k žalobě připojil kopii pracovní smlouvy účastníků opatřené datem 7.12.2009 a informace zaměstnavatele o základních právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru datované dnem 15.12.2009.
Okresní soud v Jihlavě - poté, co žalobce vzal žalobu o zaplacení 5.500,- Kč dne 7.10.2010 zpět - rozsudkem ze dne 13.10.2010 č.j. 3 C 130/2010-62 žalobu o určení neplatnosti zrušení pracovního poměru ve zkušební době zamítl a rozhodl, že žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Z provedených důkazů dovodil, že pracovní poměr účastníků byl založen pracovní smlouvou uzavřenou dne 7.12.2009 a že se žalobci "nepodařilo prokázat, že k uzavření smlouvy došlo v pozdější době, tedy dne 17.12.2009". Protože ujednání o zkušební době je platné, je platné také zrušení pracovního poměru ve zkušební době provedené dne 19.2.2010.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. 3. 2012 č. j. 49 Co 12/2011-82 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě o určení neplatnosti zrušení pracovního poměru ve zkušební době vyhověl, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 22.880,- Kč k rukám advokátky Mgr. Marcely Hřebíčkové. Odvolací soud zopakoval důkaz výslechem svědkyně B. D. a vzal za prokázané, že "v době podpisu písemného vyhotovení pracovní smlouvy obsahujícího ujednání o zkušební době nebyli oba účastníci smlouvy (tj. žalobce a žalovaný jednající prostřednictvím jednatele) současně přítomni", neboť žalobce sám podepsal dne 7.12.2009 "písemné znění pracovní smlouvy", které poté personální ředitelka žalovaného předložila téhož dne "prostřednictvím sekretariátu k podpisu jednateli žalovaného", a personální ředitelka je předala (spolu s informací zaměstnavatele o základních právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru) "zpět žalobci dne 15.12.2009". Vzhledem k tomu, že "jednostranný projev vůle každého z účastníků začal vůči druhému účastníku působit vždy od okamžiku, kdy mu došel, a smlouva byla uzavřena okamžikem, kdy nabylo účinnosti přijetí návrhu, tj. kdy vyjádření souhlasu s jeho obsahem došlo navrhovateli", a že "za návrh smlouvy je třeba považovat písemný projev vůle žalobce směřující k uzavření pracovní smlouvy (obsahující ujednání o zkušební době), podepsaný a datovaný žalobcem dne 7.12.2009, a za jeho akceptaci projev vůle žalovaného jednajícího jednatelem Ing. Rudolfem manifestovaný podpisem písemného vyhotovení smlouvy, který nabyl účinnosti dne 15.12.2009, kdy byl prostřednictvím personální ředitelky žalobci předán", došlo ve smyslu ustanovení § 44 odst. 1 a § 45 odst.1 občanského zákoníku k uzavření pracovní smlouvy v písemné formě (a v ní obsaženého ujednání o zkušební době) dnem 15.12.2009. Protože "sjednaným dnem nástupu žalobce do práce u žalovaného byl den 7.12.2009", zatímco zkušební doba byla sjednána až dne 15.12.2009, odporuje ujednání o zkušební době ustanovení § 35 odst.1 a 3 zákoníku práce a žalovaným učiněné zrušení pracovního poměru je proto neplatné.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že "nelze posuzovat konsensus žalobce a žalovaného o zkušební době mimo kontext zákoníku práce a účel tohoto institutu". Žalovaný si "vymínil" sjednání zkušební doby ve "standardním textu pracovní smlouvy zaslaném žalobci e-mailem již 12.11.2009 a následně (bez jakýchkoliv změn) dne 7.12.2009 předložením pracovní smlouvy k podpisu žalobci", nenavrhoval sjednání dohody o zkušební době "mimo její účel a zákonnou úpravu", žalobce "konsenzus (vázanost na projev své vůle) projevil dne 7.12.2009, kdy vůli pracovat ve zkušební době stvrdil podpisem pracovní smlouvy", a žalovaný "konsenzus se zkušební dobou vyjádřil rovněž dne 7.12.2009, čímž dovršil naplnění písemné formy této dohody". Žalovaný dále odvolacímu soudu vytýká, že "přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně nad rámec přezkumu, který požadoval žalobce ve svém odvolání", a že se nevypořádal s důkazy provedenými před soudem prvního stupně, a navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného zamítl. Uvedl, že k podpisu pracovní smlouvy oběma stranami nemohlo dojít dne 7.12.2009 a k podpisu "informace o právech a povinnostech" dne 15.12.2009, když žalobce předložil soudu prvního stupně při jednání konaném dne 9.9.2010 originál pracovní smlouvy a informaci o právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru opatřené daty 17.12.2009, že "předsmluvní" korespondence mezi účastníky není významná a že rozsudek odvolacího soudu je věcně správný.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinných do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), neboť napadený rozsudek byl vydán v době do 31.12.2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že dovolání žalovaného je přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.a) o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je zčásti opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, že účastníci uzavřeli písemnou pracovní smlouvu, v níž sjednali zkušební dobu, v prosinci 2009 - podle právních předpisů v té době účinných, tedy zejména podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 585/2006 Sb., č. 181/2007 Sb., č. 261/2007 Sb., č. 296/2007 Sb. a č. 362/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 116/2008 Sb. a zákonů č. 121/2008 Sb., č. 126/2008 Sb., č. 294/2008 Sb., č. 305/2008 Sb., č. 382/2008 Sb., č. 286/2009 Sb., č. 320/2009 Sb. a č. 326/2009 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 31.12.2009 (dále jen "zák. práce"), a subsidiárně též (srov. nález Ústavního soudu č. 116/2008 Sb.) podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákonů č. 58/1969 Sb., č. 131/1982 Sb., č. 94/1988 Sb., č. 188/1988 Sb., č. 87/1990 Sb., č. 105/1990 Sb., č. 116/1990 Sb., č. 87/1991 Sb., č. 509/1991 Sb., č. 264/1992 Sb., č. 267/1994 Sb., č. 104/1995 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 89/1996 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 227/1997 Sb., č. 91/1998 Sb., č. 165/1998 Sb., č. 159/1999 Sb., č. 363/1999 Sb., č. 27/2000 Sb., č. 103/2000 Sb., č. 227/2000 Sb., č. 367/2000 Sb., č. 229/2001 Sb., č. 317/2001 Sb., č. 501/2001 Sb., č. 125/2002 Sb., č. 135/2002 Sb., č. 136/2002 Sb. a č. 320/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 476/2002 Sb., zákonů č. 88/2003 Sb., č. 37/2004 Sb., č. 47/2004 Sb., č. 480/2004 Sb. a č. 554/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 278/2004 Sb. a zákonů č. 359/2005 Sb., č. 56/2006 Sb., č. 57/2006 Sb., č. 107/2006 Sb., č. 115/2006 Sb., č. 160/2006 Sb., č. 264/2006 Sb., č. 315/2006 Sb., č. 443/2006 Sb., č. 296/2007 Sb., č. 230/2008 Sb., č. 384/2008 Sb., č. 215/2009 Sb. a č. 285/2009 Sb., tedy podle občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2009 (dále jen "obč. zák.").
Pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v zákoníku práce stanoveno jinak (srov. § 33 odst.1 zák. práce). Jmenováním se zakládá pracovní poměr v případech stanovených zvláštním právním předpisem; nestanoví-li to zvláštní předpis, zakládá se pracovní poměr jmenováním pouze u vedoucích pracovních míst vypočtených v ustanovení § 33 odst.3 zák. práce.
Zkušební doba musí být sjednána písemně, jinak je neplatná (§ 35 odst.3 zák. práce). Je-li sjednána zkušební doba, nesmí být delší než 3 měsíce po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního poměru (srov. § 35 odst.1 věta první zák. práce). Zkušební dobu je možné sjednat nejpozději v den, který byl sjednán jako den nástupu do práce, popřípadě v den, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance (srov. § 35 odst.1 větu čtvrtou zák. práce). Zkušební dobu není možné sjednat, jestliže pracovní poměr již vznikl (§ 35 odst.1 věta pátá zák. práce).
Pracovní poměr vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce, popřípadě dnem, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance (§ 36 odst.1 zák. práce).
Z výše uvedeného mimo jiné vyplývá, že zkušební doba smí být sjednána jen v písemné smlouvě (dohodě), která byla uzavřena - jak je zřejmé ze znění ustanovení § 35 odst.1 věty čtvrté a páté zák., práce a jejich vzájemného logického vztahu - buď v době před vznikem pracovního poměru nebo sice poté, co pracovní poměr mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem již vznikl, avšak smlouva (dohoda) byla uzavřena v den, který byl sjednán jako den nástupu do práce v pracovní smlouvě (zakládá-li se pracovní poměr pracovní smlouvou) nebo který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo (zakládá-li se pracovní poměr jmenováním).
V projednávané věci - jak bylo soudy zjištěno (a dovolatel v tomto směru skutková zjištění soudů nezpochybňuje) - byl pracovní poměr mezi účastníky založen pracovní smlouvou a vznikl dnem 7.12.2009, který byl mezi účastníky sjednán jako den nástupu žalobce do práce a v němž žalobce také začal pro žalovaného pracovat. Za tohoto stavu věci mohla být mezi účastníky platně sjednána zkušební doba, jen jestliže byla sjednána v písemné smlouvě (dohodě), která byla mezi účastníky uzavřena (nejpozději) dne 7.12.2009.
Zákoník práce neobsahuje vlastní úplnou úpravu právních úkonů v pracovněprávních vztazích. Smlouvy, dohody a jiné právní úkony se v pracovněprávních vztazích řídí - jak se uvádí v ustanovení § 18 zák. práce a jak vyplývá ze subsidiárního užití ustanovení občanského zákoníku - ustanoveními § 34 až 39, § 40 odst. 3 až 5, § 41, § 41a, § 42a až 45, § 48 až 49a a § 50a až 51 obč. zák., na něž navazují ustanovení § 19 až 21 zák. práce, která obsahují některé odchylky (od obecné právní úpravy obsažené v občanském zákoníku), odůvodněné povahou pracovněprávních vztahů.
Z užití ustanovení § 44 odst.1 věty první obč. zák. v pracovněprávních vztazích vyplývá, že smlouva (dohoda) je uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti. Včasné přijetí návrhu nabývá podle ustanovení § 43c odst.2 věty první obč. zák. účinnosti okamžikem, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli. Proti nepřítomné osobě projev vůle působí - jak se uvádí v ustanovení § 45 odst.1 obč. zák. - od okamžiku, kdy jí dojde.
Judikatura soudů dovodila, že ustanovení § 43c odst.2 ve spojení s ustanovením § 45 odst.1 obč. zák. nemají kogentní povahu a nezakazují účastníkům, aby si upravili okamžik uzavření smlouvy jinak. Účinnost přijetí návrhu na uzavření smlouvy ve smyslu ustanovení § 44 odst.1 obč. zák. tedy může být dohodou účastníků určena k jinému okamžiku než k okamžiku, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde zpět navrhovateli smlouvy (srov. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16.1.2013 sp. zn. 31 Cdo 1571/2010, který byl uveřejněn pod č. 39 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013).
Odvolací soud v projednávané věci vybudoval svůj názor o tom, že písemná pracovní smlouvu, obsahující sjednání zkušební doby, byla uzavřena dnem 15.12.2009, neboť oba účastníci (žalobce a jednatel žalovaného Ing. J. R.), kteří při sjednávání smlouvy nebyli současně přítomni, sice smlouvu podepsali dne 7.12.2009, avšak žalobce obdržel akceptaci svého návrhu žalovaným teprve dne 15.12.2009. Nevzal však při tom náležitě v úvahu, že ve smlouvě byl sjednán jako den nástupu žalobce do práce den 7.12.2009, tedy den, v němž oba účastníci smlouvu podepsali, v němž žalobce začal pro žalovaného (s jeho souhlasem) pracovat a jímž se tedy účastníci začali smlouvou ve svých vztazích řídit, i když souhlas žalovaného se smlouvou (v ten den) ještě nedošel (a ani neměl dojít) žalobci, a že tedy pracovní smlouva, včetně sjednání zkušební doby, mohla být podle shodné vůle účastníků pokládána za uzavřenou bez ohledu na to, kdy akceptace dojde oferentovi, již dnem 7.12.2009. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud věcí z tohoto pohledu nezabýval a neobstaral si k tomu potřebná skutková zjištění, je jeho právní posouzení věcí neúplné a tedy (zatím) i nesprávné.
I když nelze přisvědčit dalším námitkám dovolatele, neboť odvolací soud nebyl při projednání odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně vázán uplatněnými odvolacímu důvody (srov. § 212a občanského soudního řádu) a ve svých skutkových závěrech se náležitě vypořádal s důkazy provedenými před soudem prvního stupně, z výše uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný; Nejvyšší soud jej podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Brně) k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (, § 226, § 243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-