// Profipravo.cz / Ostatní 04.07.2022
ÚS: Snížení mimosmluvní odměny zmocněnce poškozeného
Ústavní soud již v minulosti připustil aplikaci § 12a odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, i v případě zvoleného (nikoliv ustanoveného) zmocněnce poškozeného, pokud by výpočet sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby postupem dle § 7 ve spojení s § 10 odst. 5 advokátního tarifu vedl k přiznání neúměrně vysoké náhrady nákladů poškozenému. Je však nutné zdůraznit, že použití § 12a odst. 2 advokátního tarifu za takové situace předpokládá náležité zvážení okolností konkrétní věci a pečlivé odůvodnění. Nerespektování tohoto požadavku představuje porušení základního práva poškozeného na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 3152/21, ze dne 23. 5. 2022
UPOZORNĚNÍ: Rozhodnutí Ústavního soudu publikovaná v elektronické podobě na této internetové stránce slouží pouze pro informaci o rozhodovací činnosti Ústavního soudu. Autentické jsou pouze originály a stejnopisy rozhodnutí se státním znakem a podpisem příslušné úřední osoby. Elektronické verze rozhodnutí Ústavního soudu jsou na této internetové stránce k dispozici zdarma, jejich zdroj (vč. právních vět) se nachází na adrese http://nalus.usoud.cz.
Z odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejího základního práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky.
2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu vedeného Městským soudem v Brně (dále jen "městský soud") pod sp. zn. 4 T 153/2020 se podává, že H. Š. (dále jen "odsouzená") byla rozsudkem městského soudu ze dne 2. 3. 2021 č. j. 4 T 153/2020-459, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 18. 5. 2021 č. j. 8 To 110/2021-481, pravomocně uznána vinnou přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Za to byl odsouzené uložen trest odnětí svobody v trvání dva a půl roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Současně jí byla uložena povinnost nahradit poškozené stěžovatelce - vedle dalšího poškozeného - škodu ve výši 450 000 Kč.
3. Stěžovatelka podala u městského soudu návrh na uložení povinnosti odsouzené k náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody (č. l. 485a). Na jeho základě rozhodl městský soud usnesením ze dne 23. 7. 2021 č. j. 4 T 153/2020-501 tak, že dle § 154 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, za použití § 155 odst. 4 trestního řádu uložil odsouzené povinnost nahradit stěžovatelce náklady v celkové výši 111 060 Kč. Částka se skládala z mimosmluvní odměny právního zástupce stěžovatelky za osm úkonů právní služby v sazbě 10 100 Kč vypočtené postupem dle § 10 odst. 5 ve spojení s § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, dále z náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrady cestovních výdajů zmocněnce - advokáta, sídlem v Havířově - a náhrady za jeho promeškaný čas, to vše navýšeno o daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %.
4. Proti tomuto usnesení podala odsouzená stížnost, na jejímž základě krajský soud přezkoumal správnost výroku usnesení městského soudu i postup řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost je důvodná. Krajský soud předně dal zapravdu námitce odsouzené, že zmocněnec poškozené vede v Brně pobočku své advokátní kanceláře, a proto není důvod pro přiznání náhrady cestovních výdajů. Dále městskému soudu vytknul, že se v rozhodnutí nikterak nezabýval účelností jednotlivých úkonů právní služby zmocněnce poškozené stěžovatelky a neposoudil ani, zda není sazba mimosmluvní odměny nepřiměřeně vysoká. V této souvislosti krajský soud neuznal za samostatný úkon právní služby advokátovu první poradu s klientem, neboť ta je dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu již zahrnuta v přípravě a převzetí právního zastoupení. Sazbu mimosmluvní odměny pak snížil postupem dle § 12a odst. 2 advokátního tarifu, který na posuzovaný případ aplikoval s odkazem na ustálenou judikaturu Ústavního soudu - konkrétně usnesení ze dne 9. 5. 2018 sp. zn. II. ÚS 1266/18 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) - i přesto, že stěžovatelce nebyl právní zástupce ustanoven, nýbrž si jej zvolila. Tento postup odůvodnil tím, že s ohledem na charakter trestního řízení ležela důkazní povinnost ohledně skutku především na státním zástupci. Napadeným usnesením proto krajský soud rozhodl tak, že usnesení městského soudu zrušil a stěžovatelce přiznal nárok na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění jejího nároku na náhradu škody pouze ve výši 44 891 Kč.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. První okruh námitek stěžovatelky směřuje proti snížení sazby mimosmluvní odměny advokáta z částky 10 100 Kč na částku 5 000 Kč postupem dle § 12a odst. 2 advokátního tarifu. V této souvislosti uvádí, že dané ustanovení dopadá pouze na případy ustanovených zmocněnců, a nikoliv na případ zmocněnce jí zvoleného. Krajskému soudu rovněž vytýká, že řádně nezohlednil individuální okolnosti jejího případu, zejména pak nemravnost jednání odsouzené, jež podvodem vylákala peněžní prostředky od zesnulého manžela stěžovatelky, vlastní vinu však popírala a hájila se tvrzením, že poškozenému peněžní prostředky již dříve vrátil její zesnulý otec; odsouzená tak využila smrti manžela stěžovatelky i vlastního - a nadto nesvéprávného - otce. Stěžovatelka dále argumentuje, že důkazní břemeno v posuzované věci neleželo na státním zástupci, jak uvádí krajský soud, nýbrž k usvědčení odsouzené podstatnou měrou přispěla sama stěžovatelka, jež podala trestní oznámení a obstarala převážnou část důkazů. Konečně poukazuje na skutečnost, že od roku 2006 nedošlo k navýšení sazby mimosmluvní odměny dle advokátního tarifu a tato již zdaleka neodpovídá dnešní cenové hladině. Těžko lze proto dle jejího názoru uvažovat o nepřiměřenosti výše nákladů na uplatnění jejího nároku v trestním řízení.
6. Zadruhé pak stěžovatelka krajskému soudu vytýká, že jí upřel právo na náhradu nákladů za první poradu s advokátem, kterou nesprávně odmítl uznat za samostatný úkon právní služby. První porada totiž není součástí převzetí a přípravy zastoupení zvoleným právním zástupcem [§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu], nýbrž je tomu tak pouze u právního zástupce ustanoveného, v jehož případě tak advokátní tarif výslovně stanoví [§ 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu].
III.
Řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud si vyžádal soudní spis a vyzval krajský soud, Krajské státní zastupitelství v Brně a odsouzenou, aby se vyjádřili k ústavní stížnosti.
8. Krajský soud ve svém vyjádření ze dne 17. 2. 2022 uvedl, že považuje stěžovatelčiny námitky za irelevantní a ústavní stížnost za nedůvodnou, a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.
9. Krajské státní zastupitelství v Brně sdělilo přípisem ze dne 18. 3. 2022, že nevyužije svého práva vyjádřit se k ústavní stížnosti.
10. Odsouzená se přes výzvu Ústavního soudu ve stanovené lhůtě k ústavní stížnosti nevyjádřila, a proto měl Ústavní soud v dalším řízení za to, že se postavení vedlejšího účastníka vzdala.
11. Podle § 44 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), rozhodl Ústavní soud ve věci bez konání ústního jednání, neboť od něj neočekával další objasnění věci.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
12. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou advokátem na základě speciální plné moci pro zastupování v tomto řízení před Ústavním soudem, splňuje i ostatní zákonem stanovené náležitosti a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
V.
Vlastní posouzení
13. Ústavní soud úvodem připomíná, že při posuzování náhrady nákladů řízení obecně postupuje velmi zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku přistupuje pouze výjimečně. Rozhodování o nákladech řízení je doménou obecných soudů a Ústavní soud není oprávněn taková jednotlivá rozhodnutí v detailech přezkoumávat či korigovat z pohledu podústavního práva, a to i tehdy, pokud by se s výkladem a aplikací tohoto práva obecnými soudy v tom kterém konkrétním případě neztotožňoval [viz např. nález ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. IV. ÚS 3131/10 (N 179/63 SbNU 81) nebo usnesení ze dne 22. 1. 2014 sp. zn. III. ÚS 2581/13 a mnohá další]. Náhrada nákladů řízení může dosáhnout ústavněprávní dimenze toliko při extrémním vykročení z pravidel upravujících toto rozhodování, např. v důsledku svévolné interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, či v případě extrémního rozporu s principy spravedlnosti, např. v důsledku přepjatého formalismu či zcela nedostatečného odůvodnění učiněného rozhodnutí [srov. např. nález ze dne 8. 2. 2007 sp. zn. III. ÚS 624/06 (N 27/44 SbNU 319), nález sp. zn. IV. ÚS 3131/10 nebo nález ze dne 4. 4. 2012 sp. zn. I. ÚS 2208/11 (N 74/65 SbNU 41)].
14. Při rozhodování o náhradách nákladů zmocněnců poškozených v trestním řízení již Ústavní soud několikrát zdůraznil, že nastavení výše odměn za právní zastoupení je úkolem zákonodárce a není úlohou Ústavního soudu, aby jím přijaté řešení bez dalšího hodnotil. Advokátní tarif stanoví odlišná pravidla pro výpočet mimosmluvní odměny zmocněnce ustanoveného a zmocněnce poškozeným zvoleného, přičemž výsledný rozdíl ve výši odměny může být v těchto případech podstatný (viz např. nález ze dne 3. 11. 2020 sp. zn. III. ÚS 1255/18).
15. Současně však Ústavní soud k rozhodování obecných soudů o nákladech řízení, zejména pak v adhezním řízení, opakovaně, i přes svou zdrženlivost, zdůrazňuje, že má být poskytována náhrada nákladů toliko účelně vynaložených [srov. např. nález ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11 (N 68/64 SbNU 767)]. Kritérium účelnosti je obsaženo i v § 154 odst. 1 trestního řádu, jenž upravuje náhradu nákladů adhezního řízení na úrovni zákona a jímž jsou obecné soudy při rozhodování vázány. Z tohoto ustanovení se podává, že byl-li poškozenému alespoň zčásti přiznán nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích, je odsouzený, jemuž byla povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích uložena, povinen nahradit poškozenému též náklady potřebné k účelnému uplatnění tohoto nároku v trestním řízení, a to včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce. Z uvedeného je zřejmé, že předmětem náhrady nejsou všechny náklady, které poškozenému v souvislosti s uplatněním nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy vznikly, nýbrž pouze náklady účelně vynaložené.
16. Je proto třeba vždy vážit, zda odměna zmocněnce poškozeného nepřesahuje rozumnou míru účelnosti, kterou je třeba poměřovat mimo jiné i výší přiznané náhrady újmy. Ústavní soud opakovaně uvádí, že povinnost uhradit nepřiměřeně vysoké náklady odporuje požadavku účelnosti (§ 154 odst. 1 trestního řádu) a nepřiměřeně umocňuje postih odsouzeného pachatele trestného činu, jemuž je uložena (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 1255/18).
17. V této souvislosti Ústavní soud podotýká, že již v minulosti připustil aplikaci § 12a odst. 2 advokátního tarifu i v případě zvoleného (nikoliv ustanoveného) zmocněnce poškozeného, pokud by výpočet sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby postupem dle § 7 ve spojení s § 10 odst. 5 advokátního tarifu vedl k přiznání neúměrně vysoké náhrady nákladů poškozenému. Je však nutné zdůraznit, že použití § 12a odst. 2 advokátního tarifu za takové situace předpokládá náležité zvážení okolností konkrétní věci a pečlivé odůvodnění (viz zejm. krajským soudem odkazované usnesení sp. zn. II. ÚS 1266/18 a na ně navazující rozhodnutí Ústavního soudu).
18. Ústavní soud rozumí snaze obecných soudů o nalezení spravedlivého výsledku, který bude na straně jedné reflektovat oprávněný zájem na náhradě nákladů poškozeného, jenž byl alespoň zčásti úspěšný v uplatňování svého nároku na náhradu újmy způsobené odsouzeným, a na straně druhé odrážet i požadavek, aby byly nahrazovány pouze účelně vynaložené náklady, jejichž výše není nepřiměřená. Tohoto výsledku nelze vždy dosáhnout cestou pouhé mechanické aplikace advokátního tarifu, nýbrž může být s ohledem na konkrétní okolnosti žádoucí takto vypočtenou výši odměny za jeden úkon právní služby snížit, a to i postupem dle § 12a odst. 2 advokátního tarifu. Toto ustanovení, jež primárně dopadá na zmocněnce poškozenému ustanoveného, však nelze v případě zmocněnce poškozeným zvoleného aplikovat paušálně, nýbrž je vždy nutno zohlednit specifika dané věci a takový postup náležitě odůvodnit.
19. Požadavek řádného odůvodnění soudního rozhodnutí slouží k omezení či vyloučení libovůle [nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257)] a k seznámení účastníků řízení s důvody, na kterých soud založil své rozhodnutí, a tedy zvýšení přesvědčivosti rozhodnutí [nález ze dne 15. 8. 2018 sp. zn. I. ÚS 3755/17 (N 135/90 SbNU 227)]. Požadavek náležitého odůvodnění soudního rozhodnutí, jenž odpovídá právu na soudní ochranu zaručenému v čl. 36 odst. 1 Listiny, je dále úzce spojen i s principy právní jistoty a předvídatelnosti práva; pouze kvalitně odůvodňovaná rozhodnutí totiž omezují prostor pro případnou svévoli a zajišťují i podobné posuzování obdobných případů [nález ze dne 13. 12. 2016 sp. zn. II. ÚS 1189/15 (N 240/83 SbNU 739)].
20. Stěžovatelce nelze přisvědčit v argumentu, že snížení sazby mimosmluvní odměny jejího zmocněnce podle § 12a odst. 2 advokátního tarifu není přípustné, neboť jí zmocněnec nebyl ustanoven, nýbrž si jej sama zvolila. Jak vyplývá z výše odkazované judikatury, Ústavní soud nepovažuje takový postup sám o sobě za neústavní, přistoupí-li obecné soudy ke snížení odměny zvoleného zmocněnce za situace, kdy s přihlédnutím ke specifickým okolnostem konkrétní věci existuje potřeba korigovat nepřiměřenou výši náhrady nákladů poškozenému, a svůj postup řádně odůvodní. Způsob, jakým modifikaci výše odměny zmocněnce odůvodnil krajský soud v napadeném usnesení, však v tomto světle neobstojí.
21. V části týkající se snížení sazby mimosmluvní odměny advokáta stěžovatelky postupem dle § 12a odst. 2 advokátního tarifu postrádá napadené usnesení odůvodnění, z něhož by bylo patrno, že krajský soud náležitě zvážil konkrétní okolnosti daného případu a na základě jakých úvah dospěl k závěru, že výše sazby mimosmluvní odměny vypočtená dle § 10 odst. 5 advokátního tarifu je v konkrétním případě neúměrná (např. poměřením výše celkových nákladů vůči výši přiznané náhrady újmy nebo posouzením dopadu povinnosti nahradit náklady na osobu odsouzené). Ke snížení odměny zmocněnce stěžovatelky přistoupil krajský soud paušálně, aniž by respektoval požadavky vyslovené v judikatuře Ústavního soudu, na niž v této souvislosti sám odkázal. Svůj postup zdůvodnil pouze zcela obecným a široce platným konstatováním, že s ohledem na charakter trestního řízení ležela důkazní povinnost ohledně skutku především na státním zástupci; s konkrétním případem stěžovatelky se však nijak nevypořádal.
22. Kusé a veskrze obecné odůvodnění napadeného usnesení v části týkající se postupu dle § 12a odst. 2 advokátního tarifu znemožňuje jeho následný přezkum a není způsobilé plnit ani další funkce popsané výše v bodě 19 tohoto nálezu. Ústavní soud proto uzavírá, že napadeným usnesením bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny, a ústavní stížnost je tudíž důvodná.
23. Svým rozhodnutím Ústavní soud nikterak nepředjímá výsledek řízení před krajským soudem a ani nezapovídá krajskému soudu ve věci stěžovatelky použít pro stanovení výše nákladů potřebných k účelnému uplatnění jejího nároku na náhradu škody postup dle § 12a advokátního tarifu. Tomu nebrání ani okolnost, že předmětné ustanovení bylo s účinností ke dni 1. 1. 2022 zrušeno. Dle přechodného ustanovení novelizující vyhlášky č. 406/2021 Sb., kterou se mění vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, se odměna advokáta za úkony právní služby poskytnuté přede dnem nabytí její účinnosti určí podle dosavadních právních předpisů (čl. II vyhlášky).
24. Námitku stěžovatelky stran údajného krácení počtu úkonů právní služby vyhodnotil Ústavní soud jako neopodstatněnou. Krajským soudem zastávanému výkladu § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu totiž z pohledu Ústavního soudu není co vytknout (obdobně viz usnesení ze dne 14. 7. 2020 sp. zn. IV. ÚS 1742/20).
VI.
Závěr
25. Na základě výše uvedeného Ústavní soud podle § 82 odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku nálezu uvedeno.
Autor: US