// Profipravo.cz / Ostatní 01.07.2022
NSS: Prokázání splnění podmínky vzdělání v oboru právo
Splnění podmínky získání vysokoškolského vzdělání v oboru právo v magisterském studijním programu studiem na vysoké škole v České republice podle § 37 odst. 1 písm. b) bodu 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, lze prokázat nejen vysokoškolským diplomem, ale i potvrzením o absolvování studia vystaveným vysokou školou podle § 57 odst. 5 písm. c) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2022, čj. 3 As 38/2020-37)
Zdroj: č. 4314/2022, Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (sbirka.nssoud.cz)
ADVOKACIE: PROKÁZÁNÍ SPLNĚNÍ PODMÍNKY VYSOKOŠKOLSKÉHO VZDĚLÁNÍ V OBORU PRÁVO
k § 37 odst. 1 písm. b) bodu 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění k 31. 1. 2022 (v textu jen „zákon o advokacii“)
k § 57 odst. 5 písm. c) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění zákonů č. 525/2005 Sb. a č. 137/2016 Sb. (v textu jen „zákon o vysokých školách“)
Věc: J. H. proti České advokátní komoře o ochranu před nezákonným zásahem, o kasační stížnosti žalované.
Žalobce požádal dne 16. 10. 2018 žalovanou o zápis do seznamu advokátních koncipientů. K žádosti přiložil (mj.) dokument označený jako Doklad o studiu (potvrzení o absolvování studia) ze dne 29. 9. 2018 vydaný Právnickou fakultou Univerzity Karlovy, podle něhož na této vysoké škole absolvoval dne 26. 9. 2018 magisterský studijní program Právo a právní věda. Žalovaná žalobci dne 17. 10. 2018 sdělila, že jej zapíše teprve poté, co jí po promoci předloží vysokoškolský diplom a dodatek k diplomu. Poté, co žalobce tyto dokumenty dne 7. 11. 2018 předložil, jej žalovaná do seznamu advokátních koncipientů zapsala, a to právě (až) tomuto datu.
Žalobce se žalobou na ochranu před nezákonným zásahem domáhal, aby městský soud vyslovil nezákonnost zásahu žalované, spočívajícího v tom, že jej nezapsala do seznamu advokátních koncipientů již ke dni 16. 10. 2018; současně navrhl, aby soud žalované zakázal pokračovat v její nečinnosti, spočívající v nezapsání žalobce k uvedenému datu, a aby jí současně přikázal žalobce k uvedenému dni zapsat. Argumentoval tím, že podmínkou k zápisu do seznamu advokátních koncipientů je získání vysokoškolského vzdělání v oboru právo v magisterském studijním programu, které lze prokázat i jinak než předložením vysokoškolského diplomu, konkrétně potvrzením o absolvování studia. I pokud by snad bylo možné podmínku požadovaného vzdělání doložit výhradně vysokoškolským diplomem a dodatkem k diplomu, žalovaná jej měla po předložení těchto dokumentů zapsat již k datu podání žádosti.
Městský soud shledal žalobu důvodnou. Určil, že zásah žalované, spočívající v nezapsání žalobce do seznamu advokátních koncipientů (již) ke dni 16. 10. 2018, je nezákonný. Současně žalované přikázal, aby žalobce zapsala (již) k uvedenému dni. Shledal totiž, že zásah žalované nadále trvá, neboť žalobce stále nebyl zapsán k uvedenému dni. Žalobní petit, jímž se žalobce domáhal, aby soud žalované zakázal pokračovat v nečinnosti, spočívající v neprovedení zápisu k požadovanému dni, označil pouze za jiné vyjádření petitu, jímž se žalobce domáhal, aby žalované bylo přikázáno zápis provést k požadovanému datu.
Městský soud vycházel z § 55 odst. 1 zákona o vysokých školách, dle kterého se vysokoškolské studium řádně ukončuje absolvováním studia v příslušném studijním programu, přičemž dnem ukončení studia je den, kdy byla vykonána státní zkouška předepsaná na závěr studia nebo její poslední část. Žalobce tak spornou podmínku pro zápis do seznamu advokátních koncipientů, tj. získání vysokoškolského vzdělání v oboru právo [§ 37 odst. 1 písm. b) zákona o advokacii] splnil řádným ukončením studia dne 26. 9. 2018.
Nepřisvědčil žalované, že splnění uvedené podmínky lze doložit výhradně předložením vysokoškolského diplomu a dodatku k diplomu. Upozornil, že právní řád je postaven na zásadě volného hodnocení důkazů, podle níž zásadně není stanoveno, jaké důkazní prostředky lze použít a jak mají být hodnoceny. Výjimku z této zásady by musel zákon výslovně stanovit. Zákon o advokacii ani zákon o vysokých školách žádný konkrétní důkazní prostředek k prokázání získání vysokoškolského vzdělání v oboru právo neuvádí. Podle § 57 odst. 4 zákona o vysokých školách je sice vysokoškolský diplom dokladem o absolvování studia, zákon však nestanoví, že by se jednalo o doklad jediný. Naopak, v § 57 odst. 5 písm. c) zákon o vysokých školách předpokládá, že vysoká škola může absolventovi vydat potvrzení o studiu a vykonaných zkouškách. Potvrzení o studiu vydávané absolventovi přitom nemůže být ničím jiným než potvrzením o absolvovaném studiu. V posuzované věci městský soud shledal, že nejsou žádné pochyby o pravosti a správnosti žalobcem předloženého potvrzení; žalovaná jej tudíž měla zapsat (již) ke dni podání žádosti.
Za nerozhodnou označil městský soud argumentaci žalované, že praxi vykonanou před zápisem do seznamu advokátních koncipientů lze podle § 6 odst. 2 zákona o advokacii uznat jako tzv. jinou právní praxi. Tento postup žalované označil za důsledek jejího nesprávného výkladu relevantních předpisů. Současně se jedná o postup, který ponechává advokátní koncipienty v nejistotě, kdy splní požadavek tříleté praxe.
Proti rozsudku městského soudu podala žalovaná (stěžovatelka) kasační stížnost. Trvala na tom, že podmínku získání požadovaného vzdělání podle § 37 odst. 1 písm. b) zákona o advokacii lze doložit výhradně vysokoškolským diplomem a dodatkem k diplomu. Odlišný výklad městského soudu byl podle stěžovatelky nepředvídatelný, zmatečný, nesrozumitelný a odporující znění zákona o advokacii a zákona o vysokých školách. Svůj náhled stěžovatelka opřela o § 55 odst. 2 zákona o vysokých školách, který podle ní městský soud přehlédl a nevypořádal se s ním. Stěžovatelka byla přesvědčena, že jí znění daného ustanovení jiný výklad než trvání na předložení vysokoškolského diplomu a dodatku k diplomu neumožnil. Advokátním koncipientům proto „pomáhala“ tím, že jim umožňovala, aby si podle § 6 odst. 2 zákona o advokacii požádali o uznání právní praxe, kterou vykonali v pracovním poměru k advokátovi před svým zápisem do seznamu advokátních koncipientů. Jedná se o dlouhodobou správní praxi, což dokládá stanovisko jejího legislativního odboru z roku 2010.
Stěžovatelka nerozporovala, že žalobce ve smyslu § 55 odst. 1 zákona o vysokých školách řádně ukončil studium dne 26. 9. 2018, čímž absolvoval studium v oboru právo. Nesouhlasila však se závěrem městského soudu, že tím získal vysokoškolské vzdělání v oboru právo, a že tak k danému dni splnil podmínku pro zápis do seznamu advokátních koncipientů dle § 37 odst. 1 písm. b) zákona o advokacii. Podle stěžovatelky bylo totiž třeba rozlišovat absolvování studia a otázku doložení této skutečnosti. Jak se tato skutečnost dokládá, podle stěžovatelky upravuje § 55 odst. 2 zákona o vysokých školách, které jiný doklad než vysokoškolský diplom a dodatek k diplomu nepřipouští. Pokud by tomu tak mělo být, dané ustanovení by muselo stanovit, že dokladem o řádném ukončení studia je zejména vysokoškolský diplom a dodatek k diplomu.
Dále stěžovatelka uvedla, že dokument, který žalobce předložil [Doklad o studiu (potvrzení o absolvování studia)], zákon o vysokých školách neupravuje. Tento zákon sice v § 57 odst. 1 písm. d) a e) a v § 57 odst. 5 písm. c) stanoví, že absolventovi studia ve studijním programu lze vydat potvrzení o vykonaných zkouškách nebo potvrzení o studiu, takový doklad však žalobce nepředložil. I pokud by tak však učinil, nejednalo by se o doklad o získání vysokoškolského vzdělání v oboru právo ve smyslu § 37 odst. 1 písm. b) zákona o advokacii.
Na podporu svého náhledu stěžovatelka dále uvedla, že § 55 odst. 2 zákona o vysokých školách stanoví, že vysokoškolský diplom a dodatek k diplomu je rovněž dokladem o získání příslušného akademického titulu. V tomto ohledu není bez významu, že Právnická fakulta Univerzity Karlovy na dokumentu, který žalobce předložil, akademický titul neuvedla; žalobce nemá uveden akademický titul ani na předloženém výpisu z evidence Rejstříku trestů. Podle stěžovatelky absolvent bez vysokoškolského diplomu akademický titul užívat nesmí.
Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že ze zákona o vysokých školách, včetně jeho § 55 odst. 2, vyplývá, že vysokoškolský diplom je dokladem, který se absolventovi studia vydává vždy a který bude pravidelně použit k prokázání dosaženého vzdělání. To však neznamená, že by absolvent nemohl tuto skutečnost prokázat i jinými prostředky. O tom svědčí i § 57 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 57 odst. 5 písm. c) zákona o vysokých školách, podle nichž vysoká škola absolventovi k jeho žádosti vydá potvrzení o (absolvovaném) studiu. Žalobce měl za to, že jím předložené potvrzení je právě tímto typem dokladu.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl
Z ODŮVODNĚNÍ:
(…)
[24] Podle § 37 odst. 1 písm. b) bodu 1 zákona o advokacii platí, že žalovaná zapíše do seznamu advokátních koncipientů každého, kdo, za současného splnění ostatních zákonných podmínek, „získal vysokoškolské vzdělání v oboru právo v magisterském studijním programu studiem na vysoké škole v České republice“.
[25] Podle již výše uvedeného § 55 zákona o vysokých školách platí, že:
„(1) Studium se řádně ukončuje absolvováním studia v příslušném studijním programu. Dnem ukončení studia je den, kdy byla vykonána státní zkouška předepsaná na závěr studia nebo její poslední část.
(2) Dokladem o ukončení studia a o získání příslušného akademického titulu je vysokoškolský diplom a dodatek k diplomu.“
[26] Podle § 57 odst. 1 písm. c) a e) zákona o vysokých školách platí, že „[d]oklady o studiu ve studijním programu a o absolvování studia ve studijním programu jsou
c) vysokoškolský diplom,
e) potvrzení o studiu, […].“
[27] Podle § 57 odst. 4 zákona o vysokých školách je „vysokoškolský diplom […] dokladem o absolvování studijního programu.“
[28] Dále podle § 57 odst. 5 písm. c) téhož zákona platí, že absolvent studia ve studijním programu obdrží na základě své žádosti potvrzení o studiu.
[29] Nejvyššímu správnímu soudu není zcela zřejmé, co stěžovatelka míní argumentací, že žalobce sice dne 26. 9. 2018 absolvoval studium v oboru právo, ale že tím nezískal vysokoškolské vzdělání v oboru právu, respektive že k danému dni nesplnil citovanou podmínku požadovaného vzdělání. Stěžovatelka srozumitelně nevyložila, proč získání vzdělání (podle zákona o advokacii) není totéž, jako ukončení odpovídajícího studia jeho úspěšným absolvováním (podle zákona o vysokých školách). Již jen z prosté logiky věci lze konstatovat, že požadované vzdělání získal ten, kdo úspěšně ukončil proces vedoucí k dosažení tohoto vzdělání, tedy kdo ho úspěšně absolvoval. Navzdory tvrzením stěžovatelky je z celkového obsahu kasační stížnosti patrné, že mezi účastníky ve skutečnosti není sporné, že žalobce své studium ve smyslu § 55 odst. 1 zákona o vysokých školách řádně ukončil (absolvoval) dne 26. 9. 2018.
[30] Jádrem sporu je, zda lze podmínku (získání) požadovaného vzdělání dle § 37 odst. 1 písm. b) bodu 1 zákona o advokacii prokázat výlučně vysokoškolským diplomem (a současně dodatkem k diplomu), jak tvrdí stěžovatelka, anebo i jinými důkazy, jmenovitě potvrzením o absolvování studia, jak se domnívá žalobce a jak dovodil i městský soud.
[31] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s názorem městského soudu, že ani citované ustanovení zákona o advokacii, ani citovaná ustanovení zákona o vysokých školách nikterak nebrání tomu, aby žadatel o zápis do seznamu advokátních koncipientů podmínku získání požadovaného vzdělání (tj. jeho úspěšné ukončení absolvováním) prokázal i jinými důkazními prostředky než jen výlučně vysokoškolským diplomem.
[32] Lze zcela souhlasit s názorem žalobce, uvedeným v jeho vyjádření ke kasační stížnosti, dle kterého záměrem zákonodárce nebylo prostřednictvím § 55 odst. 2 a § 57 odst. 4 zákona o vysokých školách omezit možnost prokázat dosažení vysokoškolského vzdělání toliko na jedinou možnou listinu, nýbrž „stanovit, že vysokoškolský diplom je řádným dokladem, který se vždy vydává po absolvování studia [tedy aniž by o jeho vydání musel absolvent studia žádat, pozn. NSS] a který se zpravidla používá pro doložení dosaženého vzdělání“. Jakkoli lze vysokoškolský diplom označit za „preferovaný“ doklad, jak uvedenou skutečnost prokázat, respektive za důkaz, jehož předložení bude k prokázání dané skutečnosti pravidlem, nejedná se o jediný možný důkaz.
[33] Jak správně vysvětlil městský soud, opačný náhled nemá v zákoně o vysokých školách oporu již proto, že tento zákon ve výše citovaném ustanovení § 57 odst. 5 písm. c) výslovně upravuje i další doklad o absolvování studia – potvrzení o studiu. K výkladu městského soudu, že žádá-li o potvrzení o studiu absolvent studia, vysoká škola mu logicky nemůže vydat jiný doklad, než je potvrzení o absolvovaném studiu, Nejvyšší správní soud nemá, co by dodal.
[34] Stěžovatelka s tímto názorem v kasační stížnosti ani výrazněji nepolemizuje, toliko uvádí, že dokument „Doklad o studiu (potvrzení o absolvování studia)“, který jí žalobce předložil, potvrzením o absolvovaném studiu ve smyslu § 57 odst. 5 písm. c) zákona o vysokých školách není. O co tento náhled opírá, však příliš nevysvětlila. Uvedený názor přitom nepochybně nelze dovozovat z toho, že není přesně takto označen. V českém právním řádu totiž zásadně platí princip, že se listiny posuzují podle skutečného obsahu bez ohledu na to, jak jsou označeny. Obsahem žalobcem předloženého dokumentu přitom není nic jiného než potvrzení příslušné vysoké školy, že na ní žalobce v magisterském studijním programu absolvoval vysokoškolské vzdělání v oboru právo. Žalobcem předložený dokument tedy beze všech pochyb je potvrzením o absolvovaném studiu ve smyslu § 57 odst. 5 písm. c) zákona o vysokých školách. Současně se jedná o potvrzení, že žalobce absolvoval (tedy slovy zákona o advokacii získal) právnické vzdělání požadované dle § 37 odst. 1 písm. b) bodu 1 zákona o advokacii.
[35] Uvedený závěr nemůže vyvrátit ani stanovisko legislativního odboru stěžovatelky, publikované v Bulletinu advokacie č. 9/2010 (ČAK odpovídá: Stanovisko legislativního odboru ČAK k otázce splnění podmínky vysokoškolského vzdělání pro účely zápisu do seznamu advokátních koncipientů), které je součástí předloženého spisového materiálu a na které stěžovatelka poukazuje. V tomto stanovisku je toliko uvedeno, že žadatel o zápis do seznamu advokátních koncipientů je povinen splnění podmínky požadovaného vzdělání „jednoznačně a bezpochybně prokázat“ s tím, že za prokázání získání požadovaného vzdělání nelze například považovat potvrzení o absolvování vysokoškolského vzdělání. Jediným důvodem, který dané stanovisko ve prospěch požadavku na předložení výlučně vysokoškolského diplomu uvádí, je, že se jedná o veřejnou listinu. Proč by však k prokázání příslušné podmínky mohla sloužit toliko veřejná listina (ve smyslu restriktivního vymezení tohoto pojmu v § 53 odst. 3 správního řádu) a nikoli jiná – zákonem předvídaná – listina, osvědčující právně významnou skutečnost orgánem zájmové samosprávy v rámci jeho působnosti (tedy listina nepochybně naplňující znaky veřejné listiny podle občanského zákoníku i trestního zákoníku), však již dané stanovisko nikterak nevysvětluje a ani kasační soud žádný důvod pro takový výklad nenalezl. Nadto splnění zbývajících zákonných podmínek (§ 37 odst. 1 zákona o advokacii) žadatelé o zápis do seznamu advokátních koncipientů rovněž nedokládají dokumenty, které by měly charakter veřejné listiny.
[36] Postup stěžovatelky nemůže obhájit ani poukaz na její dosavadní správní praxi, spočívající v uznání doby, po kterou absolvent vykonával práci v pracovním poměru k advokátovi, jako tzv. jiné právní praxe dle § 6 odst. 2 zákona o advokacii.
[37] Mezi základní principy činnosti správních orgánů (stěžovatelka zde vystupuje v pozici orgánu zájmové samosprávy) patří jejich povinnost postupovat tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady a aby byly dotčené osoby zatěžovány co možná nejméně (§ 6 odst. 2 správního řádu). Je tudíž namístě vždy upřednostnit postup, který stěžovatelce na jednu stranu umožňuje výkon jí svěřených úkolů (zde se jedná zejména o kontrolu, zda žadatel o zápis do seznamu advokátních koncipientů splňuje veškeré předepsané podmínky), avšak současně pro žadatele (ale i pro stěžovatelku samotnou) nepředstavuje zbytečnou a bezúčelnou administrativní zátěž. Lze-li postupovat jednoduše, není důvod volit postup složitý.
[38] V této souvislosti Nejvyšší správní soud poznamenává, že již z vyjádření stěžovatelky k žalobě vyplývá, že v důsledku jí uplatňovaného postupu se žádost advokátních koncipientů o uznání jiné právní praxe ve smyslu § 6 odst. 2 zákona o advokacii (podávaná v rámci žádosti o umožnění vykonat advokátní zkoušku) týká „téměř každého žadatele o zápis do seznamu advokátních koncipientů“. Postup stěžovatelky vede k tomu, že absolventi, kteří již po řádném ukončení studia vykonávají ve smyslu § 37 odst. 1 písm. e) zákona o advokacii pracovní poměr k advokátovi (aniž by byli dosud zapsáni jako koncipienti) jsou současně dle čl. 11 odst. 2 usnesení představenstva stěžovatelky č. 1/1998 Věstníku ČAK ještě povinni stěžovatelce oznámit, že nehodlají vykonat celou právní praxi, tedy že jako advokátní koncipienti nevykonají (ale požádají o její uznání dle § 6 odst. 2 zákona o advokacii) tu část praxe, kterou již v pracovním poměru k advokátovi vykonali před svým zápisem do seznamu advokátních koncipientů. Za situace, kdy shora citovaná ustanovení zákona o advokacii a zákona o vysokých školách nikterak nebrání tomu, aby žadatel o zápis do seznamu advokátních koncipientů doložil splnění podmínky požadovaného vzdělání již potvrzením o absolvovaném studiu v oboru právo v magisterském studijním programu studiem na vysoké škole v České republice, vytváří předestřený postup stěžovatelky naprosto zbytečnou administrativní zátěž pro všechny zúčastněné.
[39] Nejvyšší správní soud považuje za vhodné rovněž poukázat na úvahy již v minulosti vyslovené v rozsudku tohoto soudu ze dne 9. 6. 2016, čj. 2 As 170/2015-58. Ač jádrem sporu v dané věci byly jiné otázky než ve věci nynější (zejména právní povaha vysokoškolského diplomu jakožto osvědčení ve smyslu části čtvrté správního řádu), Nejvyšší správní soud již v tomto rozsudku (viz bod 27) mj. vyslovil, že „[z]a absolventa v obecném i právním smyslu je běžně považován ten, kdo splnil studijní povinnosti, předepsané studijním programem, včetně státní závěrečné zkoušky, a to právě tím okamžikem, kdy tak učinil. Naopak vydání vysokoškolského diplomu, vysvědčení o státní závěrečné zkoušce a dodatku k diplomu následuje s určitým časovým zpožděním, ať již na slavnostní promoci nebo neformálním převzetím. Již v mezidobí je přitom na takovou osobu pohlíženo jako na absolventa vysoké školy, a to včetně právních důsledků. Taková osoba již mimo jiné není studentem vysoké školy z hlediska předpisů o sociálním zabezpečení a může také vykonávat zaměstnání, pro které právní předpisy stanoví požadavek určitého vzdělání.“ Nynější závěr Nejvyššího správního soudu je tak v tomto směru potvrzením již dříve vysloveného právního názoru.
[40] Stěžovatelka konečně na podporu svého náhledu subsidiárně argumentuje též tím, že vysokoškolský diplom a dodatek k diplomu jsou taktéž jedinými prostředky, jimiž může absolvent vysokoškolského studia prokázat získání („udělení“) příslušného akademického titulu. Tvrdí, že bez vysokoškolského diplomu nesmí absolvent akademický titul používat. Otázka, kterým okamžikem získává absolvent akademický titul, a tedy od kterého okamžiku je oprávněn titul užívat, ovšem není předmětem sporu v nynější věci a na posouzení splnění sporné podmínky pro zápis do seznamu advokátních koncipientů nemá vliv. Pouze obiter dictum lze poznamenat, že otázkou, od kdy je absolvent oprávněn užívat akademický titul, se tento soud již v minulosti zabýval, a to rovněž ve výše citovaném rozsudku čj. 2 As 170/2015-58. V jeho bodě 26 dospěl k závěru, že „právo užívat akademický titul dle absolvovaného akreditovaného studijního programu náleží absolventu již od okamžiku, kdy došlo k řádnému ukončení studia jeho absolvováním, tedy dnem, kdy byla vykonána státní zkouška předepsaná na závěr studia nebo její poslední část“. Nejen že tedy byl žalobce oprávněn požádat ještě před vydáním vysokoškolského diplomu o zápis do seznamu advokátních koncipientů, ale měl též právo, aby (splnil-li by ostatní zákonné podmínky pro zápis) byl zapsán s akademickým titulem Mgr.
[41] S ohledem na uvedené se Nejvyšší správní soud ztotožnil se závěrem městského soudu, že žalobce předloženým dokladem o (absolvovaném) studiu prokázal, že ke dni podání žádosti o zápis do seznamu advokátních koncipientů splňoval podmínku požadovaného vzdělání dle § 37 odst. 1 písm. b) bodu 1 zákona o advokacii. Stěžovatelka jej tudíž měla do seznamu zapsat již k tomuto datu (16. 10. 2018), aniž by k prokázání splnění dané podmínky trvala na předložení kopií vysokoškolského diplomu a dodatku k diplomu. (…)
Autor: SbNSS