// Profipravo.cz / Ostatní 02.11.2021

Odpovědnost státu za škodu způsobenou činností dražebníka

Dražebníka nelze při provádění veřejné dražby na základě zákona o veřejných dražbách považovat za úřední osobu ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) OdpŠk; není tak dána odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb. za škodu způsobenou činností dražebníka.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2945/2019, ze dne 22. 7. 2021

vytisknout článek


Dotčené předpisy: § 3 odst. 1 písm. b) zák. č. 82/1998 Sb.

Kategorie: odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení náhrady újmy, která mu měla být způsobena konáním dražebníka podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách. Ten měl provést dražbu nedobrovolnou, a to v rozporu se zákonem o veřejných dražbách a zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a zasáhnout tak do vlastnického práva žalobce.

2. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 25. 4. 2018, č. j. 31 C 153/2017-63, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 119 899 681 Kč s příslušenstvím (výrok I), a uložil žalobci nahradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč (výrok II).

3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I), a uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 900 Kč (výrok II).

4. Soud prvního stupně vycházel z následujících skutkových zjištění. Dražebníkem při provádění nedobrovolné dražby byla společnost Infocredit, s. r. o., IČO 25643517, se sídlem v Dobřichovicích, Palackého 70, která je v současné době v konkursu. Předmětem dražby byly nemovitosti ve vlastnictví žalobce. Dražba byla provedena dne 7. 9. 2007 na návrh společnosti INTERCORP Ltd., která je v současné době zrušena. Žalobce podal před provedením dražby dražebníkem žalobu o nepřípustnost prodeje zástavy, neboť rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 23. 1. 2007, č. j. 9 C 36/2006-66, bylo určeno, že zástavní právo, pro které měla být provedena dražba, neexistuje. Dražebník však přes překážku podané žaloby na nepřípustnost prodeje zástavy dražbu nezpůsobilého předmětu provedl a příklepem přešlo vlastnické právo k objektu žalobce na společnost Property Mojmírova 11, a. s., IČO 27866866, se sídlem v Praze 10, Košická 63/30, která je v současné době v konkursu. Výzvou ze dne 26. 10. 2015 uplatnil žalobce u dražebníka Infocredit, s. r. o., nárok na náhradu škody. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2016, č. j. KSPH 64 INS 641/2016-A-12, bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka Infocredit, s. r. o., a na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs. Dne 4. 11. 2015 uplatnil žalobce jako poškozený nárok u České pojišťovny, a. s., u které byl dražebník pojištěn ve smyslu ustanovení § 6 odst. 3 písm. b) zákona o veřejných dražbách. Nárok však nebyl uspokojen z důvodu neexistence platné pojistné smlouvy a nenahlášení škody škůdcem. Dne 4. 2. 2016 podal žalobce trestní oznámení na jednatele dražebníka s přihlášením nároku na náhradu škody přímo proti osobě jednatele dražebníka z důvodu jeho úmyslného jednání. Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství Policie Středočeského kraje, služby kriminální policie a vyšetřování, č. j. KRPS-60484-164/TČ-2016-010083, a usnesením Krajského státního zastupitelství v Praze, sp. zn. KZN 1062/2016-137, byla věc odložena. Žalobce tedy dovozuje odpovědnost státu za činnost soukromého subjektu – dražebníka, na něhož stát delegoval pravomoc k výkonu veřejné moci – nedobrovolnému odnětí vlastnického práva v nedobrovolné dražbě s tím, že stát odpovídá za činnost jiných subjektů, na něž delegoval výkon veřejné moci podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Žádostí podanou dne 16. 3. 2016 uplatnil žalobce nárok na náhradu škody u žalované, která nárok odmítla s odůvodněním, že činnost dražebníka je činností podnikatelskou, za kterou stát nenese odpovědnost za škodu a činnost dražebníka není veřejnou funkcí ani výkonem státní moci.

5. Soud prvního stupně žalobu zamítl z důvodu nedostatku věcné pasivní legitimace žalované, když dospěl k závěru, že dražebník není orgánem státu, ani samosprávného celku a nemůže být považován za právnickou či fyzickou osobu vykonávající státní správu, neboť těmto osobám musí být tato pravomoc svěřena zákonem nebo na základě zákona. Na činnost dražebníka nelze podle soudu prvního stupně ani analogicky nahlížet jako na činnost soudního exekutora (správce konkursní podstaty). Závěrem soud prvního stupně uvedl, že dražebník je organizátorem dražby bez vlastní meritorní rozhodovací pravomoci, vystupující v průběhu dražby v intencích toho, v jehož prospěch se dražba koná. Soud žalobu zamítl, neboť nebyly splněny podmínky pro odpovědnostní vztah v souladu s ustanovením zákona č. 82/1998 Sb., a není proto dána odpovědnost žalované.

6. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením. Uvedl, že sdílí závěry soudu prvního stupně o nesplnění podmínek odpovědnosti státu dle zákona č. 82/1998 Sb., když dražebník není orgánem státu ani samosprávného celku a nemůže být považován za právnickou či fyzickou osobu vykonávající státní správu, protože mu pravomoc vykonávat státní správu nebyla svěřena zákonem nebo na základě zákona. K tomu dále odvolací soud uvedl, že jestliže dle § 6 odst. 1 zákona o veřejných dražbách může být dražebníkem soukromá obchodní společnost, jež splňuje podmínky tímto zákonem stanovené a které bylo uděleno příslušné oprávnění k provozování živnosti živnostenským úřadem (koncese k provádění dražeb), nelze ani výkladem dovodit, že jde o činnost právnické osoby při výkonu státní moci, která jí byla svěřena zákonem nebo na základě zákona. Metodický dohled odboru veřejných dražeb Ministerstva pro místní rozvoj nad veřejnými dražbami, konanými dle zákona o veřejných dražbách, nelze podle odvolacího soudu zaměňovat (směšovat) s odpovědností státu za škodu způsobenou při výkonu státní správy. Odvolací soud proto nesouhlasí s námitkou žalobce, že je výklad soudu prvního stupně restriktivní, a zdůraznil, že ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) a § 4 odst. 1 OdpŠk nelze naopak vykládat nepřiměřeným výkladem rozšiřujícím, kdy úvahy žalobce o analogii s činností soudního exekutora (správce konkursní podstaty) jsou v teoretické úrovni. Stanovisko Ústavu práva a právní vědy ze dne 20. 6. 2007, z jehož závěrů žalobce vesměs vychází, lze považovat za autorův výklad činnosti dražebníka v režimu zákona č. 82/1998 Sb., který není pro soud závazný, přičemž neodpovídá zákonnému ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 4 odst. 1 OdpŠk, a to ani ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Závěrem odvolací soud nesouhlasí s názorem žalobce, že pokud žalobce učinil bezvýsledně všechny kroky k nápravě škod, které mu byly způsobeny, bude nakonec vždy odpovídat stát. Odvolací soud uvedl, že stát se odpovědnosti za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. sice zprostit nemůže, poškozenému však odpovídá za způsobenou materiální a imateriální újmu pouze při naplnění zákonných předpokladů tímto zákonem stanovených.


II. Dovolání a vyjádření k němu

7. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v celém rozsahu dovoláním, ve kterém uplatnil následující dovolací důvody.

8. Odvolací soud podle žalobce nesprávně posoudil otázku, zda lze dražebníka při provádění veřejné nedobrovolné dražby na základě zákona o veřejných dražbách považovat za osobu, které zákon svěřil rozhodování o právem chráněných zájmech fyzických a právnických osob ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) OdpŠk a zda je dána odpovědnost státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem dražebníka při provádění veřejné nedobrovolné dražby porušením zákona o veřejných dražbách, kterým byla dražebníku propůjčena pravomoc odnímat třetím osobám vlastnické právo. Přípustnost dovolání ohledně dané otázky spatřuje žalobce v tom, že tato dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena.

9. Žalobce argumentuje například tím, že k výkonu činnosti dražebníka zákon požaduje splnění tzv. zvláštních podmínek k provozování živnosti dražebníka, nejedná se tedy podle žalobce o standardní podnikatelskou činnost vykonávanou podle živnostenského zákona, ale o živnost koncesovanou, která podléhá Ministerstvu pro místní rozvoj jako ústřednímu orgánu státní správy. K tomu žalobce uvádí, že vydání koncese k výkonu činnosti dražebníka je přímo podmíněno vydáním závazného stanoviska ministerstva, ve kterém ministerstvo vyjádří svůj názor na to, zda určitá osoba má nebo nemá mít pravomoc vykonávat funkci dražebníka. Tento legislativně-ingerenční prvek státu podle žalobce dokládá, že činnost dražebníka je činností, kterou stát deleguje na určitou osobu významné pravomoci k provedení určitého jednání, kdy projev tohoto jednání (dražební vyhláška) je veřejnou listinou (podle § 134 zákona č. 99/1963 Sb.). Podle žalobce je dražebník při provádění nedobrovolné veřejné dražby částečně nositelem veřejné moci, která jako jediná může vrchnostensky odnímat vlastnické právo třetí osoby, s níž není v žádném soukromoprávním vztahu. Podle názoru žalobce veřejný dražebník není sice výslovně uveden mezi úředními osobami soukromého práva v zákoně č. 82/1998 Sb. ani v jiném právním předpise, ovšem vzhledem k jeho pravomoci odnímat vrchnostensky vlastnické právo s účinky závaznými pro všechny a dalším výše uvedeným charakteristikám a k účelu a smyslu zákona lze toto jeho postavení výkladem dovodit.

10. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že podle ní dražebník nemůže být považován za právnickou či fyzickou osobu vykonávající státní správu, neboť těmto osobám musí být pravomoc vykonávat státní správu svěřena zákonem nebo na základě zákona a zákon o veřejných dražbách dražebníkům žádnou takovou pravomoc nesvěřuje. Žalovaná dále zdůrazňuje, že odnětí vlastnického práva při nedobrovolné dražbě nedochází z libovůle dražebníka, ale děje se tak za situace, kdy navrhovatel dražby má k předmětu dražby zástavní právo zajišťující pravomocně přiznanou pohledávku. Nedobrovolná dražba je tedy podle žalované soukromoprávní vztah, kdy dražba může být realizovaná pouze na základě smlouvy uzavřené dle zákona o veřejných dražbách. Žalovaná nesouhlasí s analogickým výkladem ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) OdpŠk, neboť společným znakem úředních osob je podle žalované to, že jsou správními orgány a mohou mimo jiné vydávat správní rozhodnutí, požívají zvýšené ochrany a nesou zvýšenou odpovědnost z trestněprávního hlediska, přičemž žádným z těchto atributů dražebník nedisponuje. Žalovaná dále uvádí, že ani na soudního exekutora a dražebníka nelze pohlížet jako na dva sobě rovné podnikatelské subjekty, protože soudní exekutor zde vystupuje jako speciální subjekt, na který byla zákonem přenesena část pravomocí státu souvisejících s výkonem práva. Žalovaná nesouhlasí s právním názorem žalobce, že dražební činnost má veřejnoprávní povahu, neboť označení veřejná neimplikuje veřejnoprávní povahu tohoto aktu, ale to, že je konaná veřejně. K tomu žalovaná dodává, že skutečnost, že žalovaná a živnostenské úřady jsou oprávněny veřejnou dražbu kontrolovat, nemůže být vykládána tak, že tyto orgány se každé veřejné dražby účastní, dozorují a že ji vedou, respektive že se jedná o výkon státní správy. Dražební vyhláška navíc není podle žalované veřejnou listinou.


III. Přípustnost dovolání

11. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

12. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky § 241 odst. 1 o. s. ř. a obsahovalo náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud se proto dále zabýval přípustností dovolání.

13. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

14. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

15. Dovolání je přípustné pro řešení otázky, zda lze dražebníka při provádění veřejné nedobrovolné dražby na základě zákona o veřejných dražbách považovat za osobu, které zákon svěřil rozhodování o právem chráněných zájmech fyzických a právnických osob ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) OdpŠk a zda je dána odpovědnost státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. způsobenou činností dražebníka, neboť tyto otázky dosud nebyly dovolacím soudem vyřešeny.


IV. Důvodnost dovolání

16. Dovolání není důvodné.

17. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci (odstavec 1). Územní samosprávné celky odpovídají za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci svěřené jim zákonem v rámci samostatné působnosti (odstavec 2). Stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu (odstavec 3).

18. Podle § 3 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

19. Podle § 2 písm. a) zákona o veřejných dražbách, ve znění účinném v době konání předmětné dražby, tj. do 31. 12. 2007, je dražbou veřejné jednání, jehož účelem je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby, konané na základě návrhu navrhovatele, při němž se licitátor obrací na předem neurčený okruh osob přítomných na předem určeném místě s výzvou k podávání nabídek a při němž na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, přejde příklepem licitátora vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby, nebo totéž veřejné jednání, které bylo licitátorem ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání.

20. Podle § 2 písm. b) zákona o veřejných dražbách je navrhovatelem osoba, která za podmínek stanovených tímto zákonem navrhuje provedení dražby.

21. Podle § 2 písm. e) zákona o veřejných dražbách je dražebníkem osoba, která organizuje dražbu a má k tomu příslušné oprávnění (§ 6 odst. 1); jde-li o majetek územních samosprávných celků nebo majetek státu, může být dražebníkem i územní samosprávný celek nebo příslušný orgán státní správy.

22. Podle § 6 zákona o veřejných dražbách dražebníkem může být fyzická osoba zapsaná v obchodním rejstříku, obchodní společnost nebo družstvo, která splňuje podmínky stanovené tímto zákonem a bylo jí uděleno příslušné oprávnění k provozování živnosti. K vydání koncese k provádění dražeb podle tohoto zákona si příslušný živnostenský úřad vyžádá stanovisko ministerstva. Bez stanoviska ministerstva, ve kterém ministerstvo vyjádří, že dražebník má předpoklady k výkonu dražební činnosti a činností souvisejících, nemůže živnostenský úřad koncesi vydat. Ministerstvo ve stanovisku posoudí předpoklady dražebníka vykonávat dražební činnost a činnosti související z hlediska dodržování platných právních předpisů, záruk ochrany zájmů navrhovatele, vlastníka předmětu dražby, účastníků dražby a dalších osob majících práva k předmětu dražby také na základě jemu předložených, dražebníkem vyhotovených základních pravidel postupu dražebníka při výkonu dražební činnosti a činností souvisejících. Dražebníkem provádějícím na území České republiky ojediněle nebo dočasně dražby podle části druhé tohoto zákona může být i osoba, která prokáže, že je usazena v jiném členském státě Evropské unie a že je podle právních předpisů jiného členského státu Evropské unie oprávněna vykonávat činnost obdobnou činnosti dražebníka ve smyslu tohoto zákona. Na dražebníka podle předchozí věty se zvláštní podmínky k provozování činnosti dražebníka nevztahují (odstavec 1). Dražebník je povinen do 30 dnů od vydání koncese uzavřít smlouvu o pojištění své odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s činností dražebníka (odstavec 2).

23. Podle § 36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách dražba nedobrovolná je dražba prováděná na návrh dražebního věřitele, jehož pohledávka je přiznána vykonatelným soudním rozhodnutím nebo vykonatelným rozhodčím nálezem nebo doložena vykonatelným notářským zápisem nebo vykonatelným exekutorským zápisem, který obsahuje náležitosti stanovené zvláštním právním předpisem, anebo doložena jiným vykonatelným rozhodnutím, jehož soudní výkon připouští zákon, včetně platebních výměrů a výkazů nedoplatků.

24. Podle § 39 odst. 1 zákona o veřejných dražbách dražbu lze provést pouze na základě písemné smlouvy o provedení dražby, kterou uzavře navrhovatel s dražebníkem.

25. Podle § 53 zákona o veřejných dražbách uhradil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, přechází na něj vlastnictví předmětu dražby k okamžiku udělení příklepu.

26. K založení odpovědnosti státu v režimu zákona č. 82/1998 Sb., které se dovolává žalobce, je nezbytné naplnění dvou podmínek.

27. Zaprvé musí být újma způsobena výkonem státní moci (srov. § 1 odst. 1 OdpŠk). Pokud by stát svým jednáním nebo opomenutím mimo výkon veřejné moci způsobil újmu, odpovídal by jako každá jiná osoba podle obecných pravidel deliktní odpovědnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 2334/2010, uveřejněný pod číslem 36/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2011, sp. zn. IV. ÚS 3217/11).

28. Zadruhé újma musí být způsobena některým ze subjektů uvedených v § 3 odst. 1 OdpŠk, tj. a) státním orgánem, b) úřední osobou, nebo c) orgány územního celku v přenesené působnosti.

29. Je zjevné, že dražebník v této věci není státním orgánem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4118/2015, uveřejněný pod číslem 28/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, bod 25) a není ani orgánem územního celku jednajícím v přenesené působnosti. Zbývá tedy zodpovědět otázku, zda je úřední osobou ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) OdpŠk.

30. Pojem úřední osoby ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. pokrývá právnické a fyzické osoby odlišné od státu, jimž byl zákonem nebo na základě zákona svěřen výkon státní správy na určitém úseku. Podmínkou samozřejmě je, že škoda byla způsobena právě při výkonu svěřené státní správy, jinak úřední osoby odpovídají za škodu podle obecných předpisů (srov. VOJTEK, P. § 3. In: VOJTEK, P., BIČÁK, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 40; a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 2020, sp. zn. 30 Cdo 125/2020, bod 36).

31. Význam zákonného uvedení úředních osob jako původců vydání rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu se pojí se skutečností, že zákon svěřuje a přenáší výkon státní správy anebo zakládá možnost přenosu na určité fyzické a právnické osoby, v takových případech odpovídá za jejich správní činnost přímo stát (srov. IŠTVÁNEK, F. § 3. In: IŠTVÁNEK, F., SIMON, P., KORBEL, F. Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Komentář. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2020, s. 54).

32. Podstatné pro posouzení, zda lze dražebníka v této věci považovat za úřední osobu ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) OdpŠk tedy je odpovědět na otázku, zda na něj stát přenesl zákonem výkon státní správy a svěřil mu v tomto směru určité pravomoci.

33. Záporná odpověď na danou otázku přitom plyne přímo ze zákonné úpravy postavení dražebníka v zákoně o veřejných dražbách. Z něj je patrno, že se stát na činnosti dražebníků při veřejných dražbách podílí primárně tím, že ověří způsobilost konkrétní osoby k činnosti dražebníka ve smyslu § 6 odst. 1 zákona o veřejných dražbách a následně mu k této činnosti udělí koncesi. Udělení koncese však neobsahuje převedení žádných kompetencí, jež by do té doby měl stát, na osobu dražebníka.

34. Spatřuje-li dovolatel výkon státní moc dražebníkem v tom, že dle jeho názoru dražebník při provádění nedobrovolné veřejné dražby vrchnostensky odnímá vlastnické právo třetí osoby, s níž není v žádném soukromoprávním vztahu, nejde o názor správný. Předně dražebník není osobou, která by odnímala komukoli vlastnické právo, nýbrž je pouze organizátorem dražby [viz § 2 písm. e) zákona o veřejných dražbách], který k organizaci dražby přistupuje na základě soukromoprávního aktu – dohody uzavřené mezi ním a navrhovatelem dražby (§ 39 odst. 1 zákona o veřejných dražbách). K přechodu vlastnického práva dochází příklepem licitátora, nikoli úkonem dražebníka [§ 2 písm. a) a § 53 zákona o veřejných dražbách]. Dražebník ani není osobou, jež by autoritativně rozhodovala o něčí povinnosti plnit, neboť podmínkou nedobrovolné dražby je existence pohledávky přiznané vykonatelným soudním rozhodnutím nebo vykonatelným rozhodčím nálezem nebo doložena vykonatelným notářským zápisem nebo vykonatelným exekutorským zápisem, který obsahuje náležitosti stanovené zvláštním právním předpisem, anebo doložena jiným vykonatelným rozhodnutím, jehož soudní výkon připouští zákon, včetně platebních výměrů a výkazů nedoplatků (§ 36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 21 Cdo 959/2016, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 3415/16).

35. Z toho zřetelně plyne, že dražebník není úřední osobou ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) OdpŠk, neboť na něj není zákonem přenesen výkon státní moci. Tím se dražebník odlišuje od žalobcem uváděného soudního exekutora, který v určitém rozsahu svých činností státní moc vykonává, neboť k tomu byl státem pověřen [viz § 1 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů].

36. Pro úplnost lze poukázat na příklad odpovědnosti správce konkurzní podstaty, který také, slovy žalobce, „odnímá majetek“ úpadce za účelem jeho zpeněžení a uspokojení konkurzních věřitelů, aniž by byl s úpadcem v jakémkoli soukromoprávním vztahu. Jak se podává mimo jiné z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 29 Cdo 2225/2008, uveřejněného pod číslem 63/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, odpovědnost správce konkursní podstaty za škodu vzniklou účastníkům konkursního řízení nebo třetím osobám v důsledku porušení povinnosti uložené správci konkursní podstaty zákonem nebo soudem v souvislosti s výkonem této funkce je osobní majetkovou odpovědností správce konkursní podstaty (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2017, sp. zn. 29 Cdo 3237/2014).

37. Z tohoto pohledu se dražebník ocitá ve srovnatelném postavení se správcem konkurzní podstaty, neboť osobní odpovědnost dražebníka za jím způsobenou škodu již také Nejvyšší soud několikrát dovodil s odůvodněním, že u veřejné dobrovolné dražby dražebník může odpovídat za škodu za podmínek uvedených v ustanovení § 63 odst. 4 zákona o veřejných dražbách na základě objektivní odpovědnosti nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 420 občanského zákoníku na základě subjektivní odpovědnosti; navrhovatel dražby nebo jiná osoba pak jen za podmínek ustanovení § 420 občanského zákoníku na základě subjektivní odpovědnosti za škodu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3084/2010, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 5. 9. 2012, sp. zn. II. ÚS 779/12, ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 21 Cdo 4444/2010, ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 21 Cdo 534/2009, nebo ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 21 Cdo 4144/2010).

38. Konečně ani v případě, kdy stát skutečně přenese část svých pravomocí na jiný subjekt, což není tento případ, nevede to automaticky k založení jeho odpovědnosti za újmu daným subjektem způsobenou (srov. samosprávné subjekty – Česká advokátní komora – nález Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3638/15, nebo vysoká škola – rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2301/2017, uveřejněný pod číslem 46/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

39. Na základě výše uvedeného tedy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud nepochybil, když uvedl, že dražebník není úřední osobou ve smyslu § 3 písm. b) OdpŠk.

40. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání žalobce podle ustanovení § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.

41. S ohledem na výsledek dovolacího řízení je žalobce povinen nahradit žalované náklady tohoto řízení vzniklé žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2015 (viz čl. II bod 1 ve spojení s čl. VI zákona č. 139/2015 Sb.) ve výši 300 Kč (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů