// Profipravo.cz / Ostatní 02.03.2020
Podpora využívání obnovitelných zdrojů formou zeleného bonusu
Předpoklad vzniku nároku provozovatele výrobny elektrické energie využívající sluneční záření na podporu podle zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů ve výši stanovené pro rok 2010 spočívající v tom, že výrobce začal do konce tohoto roku v souladu s pravomocným rozhodnutím o udělení licence vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy, platí i pro výrobny, u nichž výrobce uplatnil podporu využívání obnovitelných zdrojů ve formě zeleného bonusu, jednalo-li se o výrobnu určenou k připojení do elektrizační soustavy (tedy nikoli jako součást tzv. ostrovního systému ve smyslu § 3 odst. 1 a § 4 odst. 16 zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů ve znění účinném do 31. 12. 2010).
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2545/2019, ze dne 27. 11. 2019
Dotčené předpisy:
§ 1 odst. 2 zák. č. 180/2005 Sb. ve znění do 31. 12. 2010
§ 2 odst. 2 písm. d) zák. č. 180/2005 Sb. ve znění do 31. 12. 2010
§ 4 odst. 7 zák. č. 180/2005 Sb. ve znění do 31. 12. 2010
§ 4 odst. 15 zák. č. 180/2005 Sb. ve znění do 31. 12. 2010
§ 4 odst. 16 zák. č. 180/2005 Sb. ve znění do 31. 12. 2010
§ 6 odst. 1 zák. č. 180/2005 Sb. ve znění do 31. 12. 2010
Kategorie: ostatní; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Napadeným rozsudkem odvolací soud ve výroku I. potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. 6. 2018, č. j. 25 C 32/2016-149, jímž soud prvního stupně ve věci samé zamítl žalobu o zaplacení 3 324 812 Kč s příslušenstvím a nahrazení shora uvedeného správního rozhodnutí, a ve výroku II. uložil žalobkyni povinnost zaplatit účastnici náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
2. Odvolací soud odůvodnil svůj rozsudek tím, že podstatou žaloby je požadavek žalobkyně, aby jí účastnice uhradila za elektřinu vyrobenou ve fotovoltaické elektrárně Páleč zelený bonus ve výši stanovené zákonem a účinným cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu pro výrobny uvedené do provozu v roce 2010 a nikoliv pro výrobny uvedené do provozu v roce 2011. Žalobkyně tvrdila, že elektrárna byla uvedena do provozu při kontrole provedené techniky provozovatele distribuční soustavy ČEZ Distribuce, a. s., dne 22. 12. 2010, kdy byla připojena k distribuční soustavě. Namítala, že bez připojení k distribuční soustavě by ke kontrole nemohlo dojít, když součástí kontroly je i neměřená výroba a dodávka elektřiny do distribuční soustavy. ČEZ Distribuce, a. s., pouze odmítla povolit přenos elektřiny přes distribuční soustavu. Při kontrole dne 7. 2. 2011 technici ČEZ Distribuce, a. s., jen spočítali fotovoltaické panely a konstatovali, že část jich byla odebrána a že elektrárna může být od tohoto data provozována paralelně s distribuční soustavou. Podle žalobkyně k žádnému připojování do distribuční soustavy při druhé kontrole dne 7. 2. 2011 již nedošlo.
3. Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, že k paralelnímu připojení elektrárny žalobkyně k distribuční soustavě nedošlo dne 22. 12. 2010, neboť v té době elektrárna nesplňovala technické podmínky pro uvedení výrobny do provozu s distribuční soustavou a nemohla tak být s distribuční soustavou paralelně provozována. K tomu došlo až 7. 2. 2011, což bylo dokumentováno vystavením protokolu o splnění technických podmínek pro uvedení výrobny do provozu s distribuční soustavou.
4. Po právní stránce dospěl odvolací soud k názoru, že způsob poskytování podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů podle zák. č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), byl pro rok 2010 stanoven cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu č. 4/2009, podle kterého v bodě 1.9. platilo, že u nově zřizované výrobny elektřiny nebo zdroje se uvedením do provozu rozumí den, kdy výrobce začal v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy při uplatnění podpory formou výkupních cen nebo kdy poprvé začal vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou zelených bonusů.
5. S odkazem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 4 As 257/2017, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1051/2015, a ve stanovisku Energetického regulačního úřadu č. 1/2018 odvolací soud uzavřel, že uvedení výrobny do provozu pro účely stanovení rozhodného dne pro přiznání podpory (povinný výkup nebo zelený bonus) v souladu s cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu č. 4/2009 nastává prvním paralelním připojením výrobny k distribuční soustavě poté, co provozovatel výrobny získal příslušnou licenci pro výrobu elektrické energie. Rozhodující tak je skutečnost, kdy výrobce začal v souladu s pravomocným rozhodnutím o udělení licence vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy, pakliže dodávky nebyly prováděny bezesmluvně a bez připojení k přenosové nebo distribuční soustavě provedeného provozovatelem příslušné soustavy. Jelikož na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že elektrárna žalobkyně byla uvedena do provozu až dne 7. 2. 2011, kdy byly splněny veškeré faktické i právní podmínky pro výrobu a využití vyrobené elektrické energie, nemohla být žalobkyni přiznána podpora podle cenového rozhodnutí platného pro rok 2010, neboť výrobna elektřiny nebyla v tomto roce uvedena do provozu.
II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včas dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Jedná se o posouzení, zda bylo tzv. paralelní připojení výrobny k distribuční soustavě nutnou podmínkou pro to, aby byla výrobna považována za uvedenou do provozu v roce 2010 ve smyslu cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 4/2009, bod 1.9., při volbě podpory ve formě zeleného bonusu. Dle žalobkyně byla v dosavadním rozhodování dovolacího soudu řešena otázka uvedení výrobny do provozu pouze ve vztahu k výrobnám s podporou ve formě výkupních cen.
7. Žalobkyně, uplatňujíc dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ze strany odvolacího soudu, je přesvědčena, že podmínka tzv. paralelního připojení pro uvedení výrobny do provozu v roce 2010 stanovena nebyla a stanovení této podmínky bylo obsaženo až v pozdějším cenovém rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 2/2010. Ani z výkladového stanoviska Energetického regulačního úřadu ze dne 27. 10. 2010 nevyplývá, že výrobna, u které neproběhlo tzv. paralelní připojení, nemohla být v roce 2010 uvedena do provozu. Pouze dle žalobkyně platí, že výrobna, u které paralelní připojení v roce 2010 již proběhlo, automaticky splnila podmínky pro uvedení výrobny do provozu. Pojem paralelního připojení navíc žádný právní předpis v roce 2010 nedefinoval. Jednalo se pouze o interní pojem užívaný provozovatelem distribuční soustavy. Odvolací soud tak nevysvětlil, jakým způsobem a podle jakého předpisu posoudil okamžik tzv. prvního paralelního připojení výrobny žalobkyně ke dni 7. 2. 2011. Odvolací soud navíc nedostatečně zohlednil, že podle bodu 1.9. cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 4/2009 se u nově zřizované výrobny elektřiny rozumí uvedením do provozu den, kdy výrobce v souladu s rozhodnutím o udělení licence začal poprvé vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou zeleného bonusu. Mělo tak být zkoumáno pouze to, kdy žalobkyně získala licenci pro výrobu elektřiny a kdy byla v předmětné výrobně poprvé vyrobena elektřina. Žádné další podmínky pro uvedení výrobny do provozu v roce 2010 stanoveny nebyly. Žalobkyně tak měla legitimní očekávání, že když předepsané podmínky splnila, vznikl jí nárok na podporu stanovenou pro výrobny uvedené do provozu v roce 2010. Dosavadní rozhodnutí správních orgánů a soudů však posoudila okamžik uvedení výrobny žalobkyně do provozu podle jiných podmínek, než jaké byly v roce 2010 stanoveny příslušným cenovým rozhodnutím. Žalobkyně navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
8. Účastnice se k dovolání žalobkyně vyjádřila tak, že zpochybnila přípustnost dovolání, které žalobkyně podala. Má za to, že právní aspekty uvedení výrobny do provozu jsou zcela neodvislé od zvolené formy podpory podle zák. č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů (dále též jen „zákon č. 165/2012 Sb.“). Není důvod, aby na tuto otázku bylo nahlíženo jinak s ohledem na zvolenou formu podpory. Datum uvedení výrobny do provozu je rozhodující pro podporu v obou formách. Provedení prvního paralelního připojení je nezbytnou podmínkou pro to, aby na výrobnu mohlo být nahlíženo jako na uvedenou do provozu, i dle výkladového stanoviska Energetického regulačního úřadu č. 1/2018 a rovněž dle tehdy platných pravidel pro provozování distribuční soustavy schválených Energetickým regulačním úřadem. Elektřinu spotřebovanou pouze v areálu výrobny žalobkyně je pak třeba pokládat za technologickou vlastní spotřebu, na kterou se podpora nevztahuje.
III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné. Otázku, zda připojení výrobny elektřiny z obnovitelných zdrojů k distribuční soustavě je nutnou podmínkou pro to, aby byla výrobna považována za uvedenou do provozu v roce 2010 ve smyslu cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 4/2009, pakliže výrobce uplatnil podporu využívání obnovitelných zdrojů ve formě zeleného bonusu, kterou žalobkyně předkládá, dovolací soud dosud neřešil.
IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
10. Dovolání však není důvodné.
11. Podle § 1 odst. 2 zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů (zrušeného ke dni 1. 1. 2013; zde vždy ve znění účinném do 31. 12. 2010), účelem tohoto zákona je v zájmu ochrany klimatu a ochrany životního prostředí a) podpořit využití obnovitelných zdrojů energie (dále jen „obnovitelné zdroje“), b) zajistit trvalé zvyšování podílu obnovitelných zdrojů na spotřebě primárních energetických zdrojů, c) přispět k šetrnému využívání přírodních zdrojů a k trvale udržitelnému rozvoji společnosti, d) vytvořit podmínky pro naplnění indikativního cíle podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě elektřiny v České republice ve výši 8 % k roku 2010 a vytvořit podmínky pro další zvyšování tohoto podílu po roce 2010.
12. Podle § 2 odst. 2 písm. d) zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů pro účely tohoto zákona se rozumí zeleným bonusem finanční částka navyšující tržní cenu elektřiny a hrazená provozovatelem regionální distribuční soustavy nebo přenosové soustavy výrobci elektřiny z obnovitelných zdrojů, zohledňující snížené poškozování životního prostředí využitím obnovitelného zdroje oproti spalování fosilních paliv, druh a velikost výrobního zařízení, kvalitu dodávané elektřiny.
13. Podle § 4 odst. 3 zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů, na kterou se vztahuje podpora, má právo si vybrat, zda svoji elektřinu nabídne k výkupu podle odstavce 4, nebo zda za ni bude požadovat zelený bonus. Změna tohoto výběru je možná nejdříve za rok poté, co si výrobce závazně z těchto dvou možností jednu vybral a začal ji využívat. Změna výběru je prováděna vždy k 1. lednu následujícího kalendářního roku. Termíny a podrobnosti výběru způsobu podpory stanoví prováděcí právní předpis.
14. Podle § 4 odst. 7 zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů pokud výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů, na kterou se vztahuje podpora, nenabídl tuto elektřinu k povinnému výkupu podle odstavce 4 a prodal ji na trhu s elektřinou, je provozovatel příslušné regionální distribuční soustavy nebo provozovatel přenosové soustavy povinen hradit výrobci za tuto elektřinu zelený bonus vyjádřený v Kč/MWh.
15. Podle § 4 odst. 15 zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů výrobce, který vyrábí elektřinu z obnovitelných zdrojů a uplatňuje nárok na úhradu zeleného bonusu v souladu s odstavcem 7, je povinen uzavřít smlouvu na dodávku elektřiny s jiným účastníkem trhu s elektřinou v souladu se zvláštním právním předpisem. Tato povinnost se nevztahuje na výrobce, který veškerou elektřinu, kterou vyrobil z obnovitelných zdrojů, sám spotřebovává.
16. Podle § 4 odst. 16 zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů právo na úhradu zeleného bonusu se vztahuje i na výrobce, který vyrábí elektřinu z obnovitelných zdrojů pro vlastní spotřebu. Povinnost hradit zelený bonus tomuto výrobci vzniká provozovateli regionální distribuční soustavy, na jehož vymezeném území se výrobna elektřiny tohoto výrobce nachází.
17. Podle § 6 odst. 1 zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů Úřad stanoví vždy na kalendářní rok dopředu výkupní ceny za elektřinu z obnovitelných zdrojů samostatně pro jednotlivé druhy obnovitelných zdrojů a zelené bonusy.
18. Podle bodu 1.3. cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 4/2009 (dále též „předmětné cenové rozhodnutí“) zelené bonusy se uplatňují za elektřinu naměřenou a dodanou v předávacím místě výrobny elektřiny a sítě provozovatele regionální distribuční soustavy nebo přenosové soustavy a dodanou výrobcem obchodníkovi s elektřinou nebo zákazníkovi a dále za ostatní vlastní spotřebu elektřiny podle zvláštního právního předpisu. Zelené bonusy se neuplatňují za technologickou vlastní spotřebu podle zvláštního právního předpisu.
19. Podle bodu 1.9. cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 4/2009 u nově zřizované výrobny elektřiny nebo zdroje se uvedením do provozu rozumí den, kdy výrobce začal v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy při uplatnění podpory formou výkupních cen nebo kdy poprvé začal vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou zelených bonusů.
20. Žalobkyni lze přisvědčit v tom, že pro posouzení podmínky vzniku nároku na podporu využívání obnovitelných zdrojů v rozsahu dle cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu pro rok 2010 spočívající v uvedení výrobny elektřiny do provozu v tomto roce je rozhodující vymezení této podmínky v cenovém rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 4/2009. Dovolací soud již v minulosti dospěl k závěru, že Energetický regulační úřad je v rámci své působnosti oprávněn stanovit nejen výši výkupních cen za elektřinu z obnovitelných zdrojů, ale také další věcné podmínky pro uplatnění jednotlivých forem regulace, tedy i upřesnit podmínku „uvedení do provozu“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 23 Cdo 5137/2017). Proto jiné náležitosti uvedení výrobny elektřiny do provozu jako podmínky pro vznik nároku na podporu využívání obnovitelných zdrojů ve výši stanovené pro rok 2010, než které vyplývají z předmětného cenového rozhodnutí, dovozovat nelze.
21. To však neznamená, že ustanovení předmětného cenového rozhodnutí nemohou podléhat, stejně jako tomu je v případě jiných obecných normativních aktů, výkladu jejich obsahu podle ustálených výkladových metod (právní hermeneutiky).
22. Žalobkyni lze v tomto směru přisvědčit rovněž v tom, že předmětné cenové rozhodnutí rozlišuje okamžik uvedení výrobny elektřiny do provozu s ohledem na uplatněnou formu podpory využívání obnovitelných zdrojů. Zatímco v případě uplatnění podpory formou výkupních cen vztahuje toto cenové rozhodnutí uvedení výrobny do provozu k okamžiku započetí s výrobou a dodávkou elektřiny do elektrizační soustavy, v případě uplatnění podpory formou zelného bonusu uvádí, že rozhodujícím okamžikem je první výroba elektřiny.
23. K uvedenému rozlišování je však třeba vzhledem k normativní podzákonné povaze příslušného cenového rozhodnutí výkladově přistupovat na prvním místě tak, že se nejedná o úpravu samoúčelnou, nýbrž její obsah vyplývá z účelu zákonné úpravy podpory využívání obnovitelných zdrojů vyjádřeného v § 1 odst. 2 zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů, který se příslušným cenovým rozhodnutím (ve smyslu § 3 odst. 2 a § 5 zák. č. 526/1990 Sb., o cenách) provádí. V souladu s cíli vyjádřenými ve směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2001/77/ES ze dne 27. 9. 2001 o podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou stanovil zákonodárce (v roce 2010) podporu využívání obnovitelných zdrojů při výrobě elektřiny ve dvou odlišných formách, a to jednak formou (minimálních) výkupních cen, jednak formou zeleného bonusu představujícího příspěvek k prodané či spotřebované energii. Přitom bylo na výrobci, jakou formu podpory si vybere (§ 4 odst. 3 zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů).
24. Oproti podpoře formou výkupních cen má podpora formou zeleného bonusu význam v tom, že tuto podporu bylo možno v roce 2010 použít jednak tehdy, pokud se výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů rozhodl prodávat vyrobenou elektřinu (na základě vlastního smluvního ujednání) přímo na trhu s elektřinou [tj. obchodníkovi s elektřinou či konkrétnímu zákazníkovi ve smyslu § 22 odst. 1 písm. e) a f) zák. č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon)], aniž by tedy spoléhal na minimální výkupní cenu stanovenou v příslušném cenovém rozhodnutím (§ 4 odst. 7 a odst. 15 zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů). V takovém případě přichází z povahy věci využití elektřiny z obnovitelných zdrojů pro účely zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů v úvahu pouze tehdy, je-li výrobna připojena k přenosové či distribuční soustavě, přičemž osobou povinnou k výplatě zelených bonusů byl (v roce 2010) provozovatel této přenosové nebo distribuční soustavy (když s účinností od 1. 1. 2013 došlo podle § 54 odst. 13 zák. č. 165/2012 Sb. k přechodu této povinnosti v případě jejího neuznání ze strany provozovatele soustavy na účastnici jako operátora trhu).
25. Vedle toho pak nárok na podporu formou zeleného bonusu mohl v roce 2010 uplatnit i takový výrobce, který vyráběl elektřinu z obnovitelných zdrojů pouze pro vlastní spotřebu (tj. v rámci tzv. ostrovního systému). V takovém případě daná výrobna není připojena k přenosové či distribuční soustavě, a tudíž osobou povinnou k výplatě zelených bonusů byl zákonem určen provozovatel regionální distribuční soustavy vzhledem k místu dané výrobny (s účinností od 1. 1. 2013 došlo podle § 54 odst. 13 zák. č. 165/2012 Sb. k přechodu této povinnosti v případě jejího neuznání ze strany provozovatele soustavy na účastnici jako operátora trhu).
26. Poskytování podpory formou zeleného bonusu i pro tyto výrobny bylo opodstatněno tím, že i takováto výrobna byla způsobilá přispívat ke snížení poškozování životního prostředí oproti spalování fosilních paliv, které by spotřeba elektřiny (nebýt dané výrobny) jinak vyvolala. Proto se podpora využívání obnovitelných zdrojů vůbec nevztahuje (resp. v roce 2010 nevztahovala) na výrobny využívající vyrobenou energii pouze pro technologickou vlastní spotřebu elektřiny ve smyslu bodu 1.3. předmětného cenového rozhodnutí a § 2 písm. b) vyhl. č. 475/2005 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů.
27. Výkladem teleologickým (účeloslovným, e ratione legis) lze dovodit, že v případě výrobny elektřiny určené k připojení do elektrizační soustavy není pro účely poskytování podpory využívání obnovitelných zdrojů žádný důvod výkladově rozlišovat okamžik uvedení výrobny do provozu pouze na základě skutečnosti, jakou formu podpory výrobce uplatnil. V případě výrobny určené k připojení do elektrizační soustavy (tj. nikoli jako součást tzv. ostrovního systému) by byla výroba elektřiny, aniž by došlo k jejímu dodávání do elektrizační soustavy, bezvýznamná z hlediska účelů poskytování podpory vymezených v § 1 odst. 2 zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů.
28. Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že vymezení podmínky uvedení výrobny do provozu v bodu 1.9. předmětného cenového rozhodnutí muselo být v případě uplatnění podpory formou zeleného bonusu nevyhnutelně vymezeno odlišně oproti situaci, kdy výrobce uplatňoval podporu formou výkupní ceny, neboť poskytnutí podpory formou zeleného bonusu nebylo nutně podmíněno (na rozdíl od podpory formou výkupní ceny) započetím dodávek vyrobené elektřiny do elektrizační soustavy, jelikož se mohlo vztahovat i na tzv. ostrovní systémy.
29. Účelem zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů není, aby se výrobny pouze stavěly, nýbrž jeho účelem je zvýšení podílu využívané elektřiny, která pochází z obnovitelných zdrojů. V případě výrobny určené k připojení do elektrizační soustavy je tak k naplnění účelu zákona logicky nezbytné, aby k připojení do elektrizační soustavy skutečně došlo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 23 Cdo 5137/2017).
30. Proto vztažení podmínky uvedení výrobny do provozu (již) k okamžiku započetí výroby elektřiny (a nikoli až k započetí jejích dodávek do elektrizační soustavy) se v předmětném cenovém rozhodnutí mohlo týkat jedině takových výroben, které nebyly určeny k připojení do elektrizační soustavy (tj. jako součást tzv. ostrovních systémů).
31. Oproti tomu v případě výroben určených k připojení do elektrizační soustavy dovolací soud již v minulosti dospěl k závěru, že předpokladem vzniku nároku provozovatele takové výrobny na výkupní ceny elektřiny stanovené pro rok 2010 je skutečnost, že výrobce začal do konce tohoto roku v souladu s pravomocným rozhodnutím o udělení licence vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy. Tento předpoklad není splněn, jestliže dodávky byly prováděny bezesmluvně a bez připojení k přenosové nebo distribuční soustavě provedeného provozovatelem příslušné soustavy. Splnění předpokladu realizace dodávek energie do elektrizační soustavy totiž není možno chápat jen technicky, nýbrž též v právním smyslu. Musí jít o dodávky, které jsou realizovány v souladu s právem, nikoli bez právního titulu či dokonce protiprávně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1051/2015, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 104/2018).
32. Shora uvedený závěr je pak nutno výkladově vztahovat i na situace, kdy výrobce u výrobny určené k připojení do elektrizační soustavy uplatnil podporu formou zeleného bonusu, neboť konkrétní forma podpory využívání obnovitelných zdrojů nemůže nic změnit na bezvýznamnosti dodávek elektřiny prováděných bezesmluvně a bez připojení k přenosové soustavě (resp. jednáním, které není v souladu s právem) z hlediska účelu zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů.
33. Lze tak uzavřít, že předpoklad vzniku nároku provozovatele výrobny elektrické energie využívající sluneční záření na podporu podle zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů ve výši stanovené pro rok 2010 spočívající v tom, že výrobce začal do konce tohoto roku v souladu s pravomocným rozhodnutím o udělení licence vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy, platí i pro výrobny, u nichž výrobce uplatnil podporu využívání obnovitelných zdrojů ve formě zeleného bonusu, jednalo-li se o výrobnu určenou k připojení do elektrizační soustavy (tedy nikoli jako součást tzv. ostrovního systému ve smyslu § 3 odst. 1 a § 4 odst. 16 zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů ve znění účinném do 31. 12. 2010).
34. V poměrech projednávané věci pak platí, že dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním soudu prvního stupně a soudu odvolacího, podle kterého výrobna žalobkyně byla projektována jako výrobna připojená k distribuční soustavě, přičemž k této soustavě byla skutečně připojena a začala do soustavy dodávat elektřinu, a to dnem 7. 2. 2011. Odlišná tvrzení žalobkyně uplatněná v jejím dovolání pak nemohou být způsobilým dovolacím důvodem, neboť správnost skutkových zjištění nižších soudů dovolacímu přezkumu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 věty první o. s. ř.).
35. Důvodnost dovolání nezakládá ani tvrzení žalobkyně, že postupem účastnice (resp. jejího právního předchůdce) bylo narušeno její legitimní očekávání spočívající v tom, že jí bude poskytnuta podpora využívání obnovitelných zdrojů ve výši stanovené pro rok 2010. Stanoví-li cenové rozhodnutí předpoklady nároku na tuto podporu, pak nesplnění těchto předpokladů (byť zjištění rozhodujících skutečností je podmíněno výkladem ustanovení předmětného cenového rozhodnutí, resp. samotného zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů) nemůže být důvodem zmaření legitimního očekávání žalobkyně založeného na úpravě v tomto cenovém rozhodnutí (resp. v tomto zákoně). Očekávání založené pouze na nesprávném názoru o právní relevanci skutečností zakládajících vznik nároku na poskytnutí podpory nelze shledat legitimním ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (vyhlášeného sdělením federálního ministerstva zahraničních věcí pod č. 209/1992 Sb.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně předpoklady pro vznik práva na podporu v požadované výši nesplnila, nelze jí přisvědčit ani v tom, že byla napadeným rozhodnutím zbavena svých již nabytých práv (srov. obdobně cit. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1051/2015).
V. Závěr
36. Z pohledu uplatněných dovolacích důvodů je rozhodnutí odvolacího soudu správné. Dovolací soud proto dovolání podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
37. Pro úplnost pak lze uvést, že dovolací soud rozsah dovolání vymezený žalobkyní tak, že se rozsudek odvolacího soudu napadá v celém rozsahu, posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) a dovodil, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k tomuto výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Kromě toho by proti tomuto výroku nebylo dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
38. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b o. s. ř. ve spojení s § 245 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V dovolacím řízení měla plný úspěch účastnice, která v dovolacím řízení nebyla zastoupena advokátem. Náklady účastnice spočívají v hotových výdajích v paušální výši 300 Kč v souvislosti s jedním procením úkonem podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu, když účastnice v dovolacím řízení učinila jeden procesní úkon (vyjádřila se k podanému dovolání).
Autor: -mha-