// Profipravo.cz / Smlouva o sdružení 02.02.2012
K investicím sdružení do nemovitosti ve společném jmění manželů
I. Součástí SJM jsou i závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého. Takovým závazkem může být i závazek vzniklý z důvodu investice třetí osoby do věci ve společném jmění.
II. Učiní-li účastníci sdružení ve smyslu § 829 a násl. obč. zák. v souvislosti s jeho činností investici do nemovitosti ve společném jmění manželů, z nichž jeden je účastníkem sdružení, pak mezi manžely – vlastníky nemovitosti a členy sdružení vznikají právní vztahy, jejichž obsah je dán právní skutečností, na jejímž základě byla investice učiněna; byla-li tato investice učiněna bez právního důvodu, jde o vztah z bezdůvodného obohacení. I tyto právní vztahy mohou být předmětem vypořádání SJM.
III. Právní vztahy vzniklé v důsledku investic učiněných v rámci činnosti sdružení do nemovitosti v SJM nelze ztotožňovat s nárokem na vypořádání majetkové hodnoty společné oběma manželům, kterou představuje účast jednoho z nich ve sdružení. Jde tu o obdobu vypořádání podniku, samozřejmě s přihlédnutím ke zvláštnostem sdružení osob ve smyslu § 829 a násl. obč. zák.
I účast v tomto sdružení může mít majetkovou hodnotu, která může být na návrh v řízení o vypořádání SJM zohledněna. Proto Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 1119/2005 vyslovil: „Podnikal-li jeden z manželů prostřednictvím sdružení, soud při vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů vychází z částky, na jejíž vyplacení by měl podnikající nárok, zanikla-li by jeho účast ve sdružení ke dni zániku BSM (po odečtení případného vkladu vlastních oddělených prostředků tohoto manžela)“. Tuto situaci však nelze ztotožňovat s případem, kdy členové sdružení investují prostředky do nemovitosti v SJM, která se tak zhodnotí; v takovém případě vzniká právní vztah, který není totožný s eventuálním nárokem na vypořádání „účasti ve sdružení“ ve smyslu vedeném shora. Pro úvahu o vypořádání společného dluhu vůči členům sdružení, vzniklého v důsledku investice do majetku v SJM, není třeba provádět “vypořádání sdružení“.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1882/2010, ze dne 16. 12. 2011
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně M. V., bytem v R., proti žalovanému J. V., bytem v T., zastoupenému JUDr. Radkou Procházkovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 43, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 11 C 202/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. dubna 2009, č. j. 12 Co 635/2008-157, ve znění opravného usnesení ze dne 18. srpna 2009, č. j. 12 Co 635/2008-168, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. dubna 2009, č. j. 12 Co 635/2008-157, ve znění opravného usnesení ze dne 18. srpna 2009, č. j. 12 Co 635/2008-168, a rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 26. června 2008, č. j. 11C 202/2006-127, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Teplicích k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Teplicích („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. června 2008, č. j. 11 C 202/2006-127, vypořádal společné jmění manželů („SJM“) účastníků řízení tak, že mimo jiné výrokem pod bodem I. přikázal do vlastnictví žalovaného též „rodinný dům na stavební parcele o výměře 940 m2, stavební parcelu – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 940 m2, parcelu o výměře 860 m2 – zahrada v k. ú. S., vše vedené na LV u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště T., stavbu na pozemku stavební parcely k. ú. S. – přístavbu k rodinnému domu, M., sklad zahradní techniky,“ a osobní motorové vozidlo značky Volkswagen Golf. Výroky pod body II. a III. rozhodl, že ze společných závazků účastníků ve výši 300.000,- Kč vůči J. A. a ve výši 150.000,- Kč vůči Z. Š. je nadále zavázán žalovaný. Výrokem pod bodem IV. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů částku 1.645.380,- Kč do 31. ledna 2009 a ve výrocích V. a VI. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že za trvání manželství účastníci pořídili ze společných prostředků mimo jiné nemovitosti, a to dům na stavební parcele, stavební parcelu, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště T. na LV pro obec M. a k. ú. S., jejichž obvyklou cenu ke dni zániku manželství soud zjistil ze znaleckého posudku Ing. R. B. ve výši 3.550.280,- Kč. Účastníci nabyli za trvání manželství stavbu na pozemku k. ú. S. přístavba k rodinnému domu M., sklad zahradní techniky v zůstatkové ceně dle dohody účastníků 115.480,- Kč.
Sporným zůstalo, zda zohlednit investice sdružení založeného podle § 829 obč. zák., jehož členem byl žalovaný, do shora uvedeného domu. Soud prvního stupně mimo jiné uvedl, že žalovaný tvrdí, že do domu, který je v SJM účastníků, investovalo sdružení, jehož je účastníkem, částku celkem 2.296.415,44 Kč; podle odůvodnění rozsudku tohoto soudu tuto skutečnost potvrdili i svědci J. V. starší a R. V. Soud však konstatoval, že tuto investici nelze zohlednit; sdružení nemá právní subjektivitu „a proto nelze vycházet při vypořádání společného jmění manželů v rámci tzv. rozšířeného vypořádání z požadavku žalovaného, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek“; „nelze v rámci subjektu, který nemá právní subjektivitu, hovořit o závazku účastníků k tomuto sdružení“ (odkázal na právní názor, který Nejvyšší soud vyslovil ve věci sp. zn. 22 Cdo 119/2005 – správně 22 Cdo 1119/2005).
Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 17. dubna 2009, č. j. 12 Co 635/2008-157, ve znění opravného usnesení ze dne 18. srpna 2009, č. j. 12 Co 635/2008-168, výrokem I. a) potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. až III. „ve správném znění“; výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně změnil jen tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů částku 1.645.380,- Kč, a to částku 500.000,- Kč do 3 měsíců od právní moci rozsudku a zbývající částku 1.145.380,- Kč do 15 měsíců od právní moci rozsudku; rozsudek ve výrocích V. a VI. potvrdil. Výrokem II. rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Podle obsahu jde tedy o rozhodnutí potvrzující.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právními závěry; konstatoval jen, že ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně jsou formální nedostatky, které však byly odvolacím soudem zhojeny.
Odvolací soud nepřisvědčil odvolací námitce, že žalovaný se nedomáhal vypořádání závazku účastníků vůči sdružení, ale vůči jeho členům – fyzickým osobám. Uvedl, že soud prvního stupně správně vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 119/2005; přitom částka, na jejíž vyplacení by měl žalovaný v případě zániku sdružení nárok, nebyla učiněna předmětem řízení. „Pokud žalovaný tvrdí, že ke dni zániku manželství existoval a dosud existuje společný závazek žalobkyně a žalovaného vůči jednotlivým členům sdružení ve výši odpovídající výši podílu jejich příjmů a výdajů, kterými se účastnili na podnikání sdružení, pak je třeba uvést, že bez vypořádání sdružení nelze ani výši podílu stanovit“. Uzavřel, že nelze učinit závěr o jakémkoliv dluhu manželů (účastníků) vůči členům sdružení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesprávné právní posouzení spatřuje dovolatel ve skutečnosti, že soudy obou stupňů do společného jmění nezařadily dluhy v celkové výši 1.618.633,- Kč, spočívající v bezdůvodném obohacení na úkor třetích osob. To za situace, kdy učinily nezpochybnitelným, že dovolatel v řízení prokázal výpověďmi svědků i předloženými listinami, zejména účetními doklady, že účastníci sdružení a dovolatel výkonem společné činnosti do nemovitosti ve společném jmění účastníků řízení skutečně vložili finanční prostředky ve výši 2.296.415,44 Kč, přičemž podíl žalobkyně a žalovaného na těchto nákladech činil 677.782,24 Kč (podle výše sjednaných podílů účastníků sdružení za jeho trvání). Soudy obou stupňů nezařadily výše uvedené závazky účastníků do pasiv SJM, které existovaly ke dni zániku manželství.
Žalovaný v řízení nežádal vypořádat „podnik“ (správně: majetkovou hodnotu), spočívající v jeho účasti na podnikání ve sdružení, ale označil majetek spočívající v bezdůvodném obohacení na úkor třetích osob, který učinil předmětem vypořádání. Pokud tedy měly soudy obou stupňů za prokázané, že ze společného výkonu sdružení byly vynakládány prostředky na výlučný majetek žalobkyně a žalovaného, účastníci se na úkor shora uvedených osob bezdůvodně obohatili, a to právě ve výši podílů dalších účastníků sdružení, sjednaných ve smlouvě, a jde tedy o peněžitý závazek vůči těmto osobám, kterým se soudy měly zabývat, neboť ho dovolatel učinil předmětem vypořádání. S ohledem na shora uvedené navrhl dovolatel, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno. Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod upravený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, neboť řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.)
Zanikne-li společné jmění manželů, provede se jeho vypořádání (§ 149 odst. 1 obč. zák.), jehož předmětem je, jde-li o vypořádání v soudním řízení, ten majetek, který účastníci označili. Součástí SJM jsou i závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého [§ 143 odst. 1 písm. b) obč. zák.]. Takovým závazkem může být i závazek vzniklý z důvodu investice třetí osoby do věci ve společném jmění.
Několik osob se může sdružit, aby se společně přičinily o dosažení sjednaného účelu. Sdružení nemají způsobilost k právům a povinnostem (§ 829 obč. zák.). „Sdružení tedy samo nemůže být účastníkem právních vztahů, nabývat práva a mít závazky. Subjektem právních vztahů vznikajících v souvislosti s činností sdružení mohou být pouze účastníci sdružení, kteří jednají sami nebo prostřednictvím zástupců“ (Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2. vydání, 2009, díl II., s. 2327). Učiní-li tedy účastníci sdružení v souvislosti s jeho činností investici do nemovitosti v SJM, z nichž jeden je účastníkem sdružení, pak mezi manžely – vlastníky nemovitosti a členy sdružení vznikají právní vztahy, jejichž obsah je dán právní skutečností, na jejímž základě byla investice učiněna; byla-li tato investice učiněna bez právního důvodu, jde o vztah z bezdůvodného obohacení. I tyto právní vztahy mohou být předmětem vypořádání SJM.
Právní vztahy vzniklé v důsledku investic učiněných v rámci činnosti sdružení do nemovitosti v SJM nelze ztotožňovat s nárokem na vypořádání majetkové hodnoty společné oběma manželům, kterou představuje účast jednoho z nich ve sdružení. Jde tu o obdobu vypořádání podniku, samozřejmě s přihlédnutím ke zvláštnostem sdružení osob ve smyslu § 829 a násl. obč. zák. I účast v tomto sdružení může mít majetkovou hodnotu, která může být na návrh v řízení o vypořádání SJM zohledněna. Proto Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. června 2005, sp. zn. 22 Cdo 1119/2005, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 3674, vyslovil: „Podnikal-li jeden z manželů prostřednictvím sdružení, soud při vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů vychází z částky, na jejíž vyplacení by měl podnikající nárok, zanikla-li by jeho účast ve sdružení ke dni zániku BSM (po odečtení případného vkladu vlastních oddělených prostředků tohoto manžela)“. Tuto situaci však nelze ztotožňovat s případem, kdy členové sdružení investují prostředky do nemovitosti v SJM, která se tak zhodnotí; v takovém případě vzniká právní vztah, který není totožný s eventuálním nárokem na vypořádání „účasti ve sdružení“ ve smyslu vedeném shora. Pro úvahu o vypořádání společného dluhu vůči členům sdružení, vzniklého v důsledku investice do majetku v SJM, není třeba provádět “vypořádání sdružení“. Z toho je zřejmé, že právní názor uvedený ve věci sp. zn. 22 Cdo 1119/2005 na daný případ nedopadá. Pokud odvolací soud postupoval jinak, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
V dalším řízení se tak bude nutno zabývat především právním důvodem investic do nemovitosti v SJM, kvalifikací právního vztahu mezi členy sdružení a účastníky a na základě zjištěných skutečností pak rozhodnout o případném vypořádání společného dluhu účastníků.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit; vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Autor: -mha-