// Profipravo.cz / Smlouva o sdružení 01.11.2007
K vrácení věci při rozpuštění (zániku) sdružení dle § 841 ObčZ
Vrácení věci při rozpuštění (zániku) sdružení dle § 841 obč. zák. přichází v úvahu jen u vkladu učiněného formou věcí individuálně určených, které zůstávají ve vlastnictví vkladatele a ve smyslu § 833 věta druhá obč. zák. jsou v bezplatném užívání účastníků sdružení (tyto individuálně určené věci se po zániku sdružení vkladateli vrací s přihlédnutím k jejich opotřebení).
Jestliže se zde vklad žalobkyně (věc druhové určená - částka 500.000,- Kč) stal podílovým spoluvlastnictvím účastníků sdružení, které jej také použilo k dosažení účelu sdružení, nemůže být jako takový vrácen, ale musí být vypořádán ve smyslu § 841 obč. zák. (srov. 29 Odo 444/2005).
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 968/2005, ze dne 25. 9. 2007
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně J., spotřební družstvo N. P., proti žalované K2, v. o. s., zastoupené advokátem, o zaplacení 564 771,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v J. pod sp. zn. 7 C 88/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v H. K. ze dne 13.4.2005, č. j. 25 Co 309/2004 303, t a k t o :
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady dovolacího řízení v částce 23.294,25 Kč do rukou jejího právního zástupce, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobkyně se domáhala žalobou podanou u Okresního soudu v J. vydání rozsudku, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit jí podíl na sdružení založeném účastníky podle § 829 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) v částce 26 330,- Kč, podíl na zisku ve výši 38 441,- Kč a částku 500 000,- Kč, kterou žalobkyně poskytla jako finanční hodnotu do sdružení ve formě peněžního vkladu.
Okresní soud v J. žalobě vyhověl a rozsudkem ze dne 24.3.2004 č. j. 7 C 88/2000 281, žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 564 771,- Kč (výrok I.), nahradit náklady řízení v částce 28 592,- Kč (výrok II.), a na účet soudu částku 9 284,- Kč (výrok III.), do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Soud vycházel ze zjištění, že účastnice uzavřely dne 29.11.1993 v souladu s § 829 a násl. obč. zák. smlouvu o sdružení (dále též jen „smlouva o sdružení“), jehož účelem bylo společné hospodaření v rámci dealerského prodeje motocyklů, příslušenství a jiných produktů značky Y. K dosažení účelu, t.j. k uzavření dealerské smlouvy, zakoupení produktů značky Y., pokrytí počátečních nákladů s provozováním činnosti sdružení a pro potřeby společné činnosti sdružení se žalobkyně zavázala poskytnout sdružení vklad 500 000,- Kč. Tuto částku žalobkyně poskytla sdružení podle výpisu z účtu dne 6.12.1993. Žalovaná se zavázala poskytnout za účelem dosažení účelu sdružení právo nájmu v provozovně v N. P., podnikatelská práva a povinnosti z pozice provozovatele obdobné činnosti z hlediska živnostenského zákona, odborné personální vybavení, odborné technické zázemí a práva a povinnosti dealera produktů značky Y. v rozsahu vyplývajícím z dealerské smlouvy. Na základě žádosti žalované ze dne 24.3.1998 a výpovědi žalobkyně ze dne 24.3.1998 se účastnice dohodly na zániku sdružení a na provedení účetní závěrky a inventury ke dni 25.9.1998. Podle výkazu zisku a ztrát vyhotoveného společností C. s. r. o. N. P. činil vypořádací podíl žalobkyně na činnosti sdružení 38 441,- Kč a podíl na činnosti sdružení za rok 1998 26 330,- Kč. Soudem ustanovený znalec neshledal ve vyúčtování žádné závady, soud proto ohledně těchto částek žalobě vyhověl.
Soud vyhověl žalobě i ohledně částky 500 000,- Kč, kterou nepovažoval za vklad do sdružení, ale za částku určenou na nákup produktů značky Y. Uzavřel, že tyto peníze se staly předmětem podílového spoluvlastnictví účastníků sdružení, přičemž šlo o jedinou částku, která byla do sdružení vložena. Žalovanou do sdružení vložená práva k nehmotným statkům nelze podle soudu podřadit druhově určeným věcem, takže jejich vložením do sdružení nedochází ke změně vlastnictví.
Je-li podíl žalobkyně k poskytnutým druhově určeným věcem dán jako poměr hodnoty jí poskytnutých určených věcí k celkové hodnotě všech účastníky poskytnutých druhově určených věcí, pak tento podíl žalobkyně je jedna (500.000 : 500.000). Z tohoto pohledu má žalobkyně podle soudu právo na vrácení částky 500 000,- Kč.
Krajský soud v H. K. jako soud odvolací na základě odvolání žalované rozsudkem, citovaným v záhlaví tohoto rozhodnutí, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v té části výroku I., kterou byla žalovaná uznána povinnou zaplatit žalobkyni částku 64 771,- Kč (první výrok); jinak rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 500 000,- Kč zamítl (druhý výrok), stanovil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 46 363,20 Kč (třetí výrok III.), uložil účastníkům zaplatit České republice-Okresnímu soudu v J. náklady řízení, a to žalobkyni ve výši 13 603,- Kč a žalované ve výši 1 681,- Kč (čtvrtý výrok) a konečně žalobkyni stanovil povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 56 088,- Kč (pátý výrok).
Odvolací soud souhlasil se závěry soudu prvního stupně ohledně zjištění, že ke dni 25.9.1998 došlo k zániku sdružení, které účastnice založily ve smyslu § 829 obč. zák. a to v důsledku vystoupení žalobkyně, protože je tvořily pouze dvě osoby a že v důsledku vypořádání majetku získaného společnou činností sdružení náleží žalobkyni částky 26 330,- Kč a 38 441,- Kč, které představují podíl na majetku a na zisku sdružení podle § 841 obč. zák. Nesouhlasil však se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyni náleží právo na vrácení vkladu v částce 500 000,- Kč. Poukázal na to, že peněžitý vklad nelze vrátit tomu, kdo jej poskytl, v případě, že je spotřebován a fakticky ani právně neexistuje. Vklad žalobkyně se stal předmětem podílového spoluvlastnictví účastníků sdružení podle smlouvy o sdružení v poměru 60 ku 40 ve prospěch žalované podle § 833 obč. zák. Podle smlouvy o sdružení jej účastnice použily na zahájení činnosti sdružení k uzavření dealerské smlouvy a k zakoupení produktů značky Y. Tento vnos žalobkyně tudíž zcela zanikl spotřebováním v důsledku činnosti sdružení. Ke dni zániku sdružení již neexistoval jako vklad, na jehož vrácení by měla žalobkyně právo podle § 841 obč. zák. Bylo proto možno vypořádat toliko majetek získaný výkonem společné činnosti sdružení v určených podílech podle části druhé věty ustanovení § 841 obč. zák.
Proti měnícímu zamítavému výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, když nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že peněžitý vklad ve výši 500 000,- Kč nelze vrátit. Vyslovuje názor, že každý peněžitý vklad v průběhu společné činnosti sdružení je spotřebován a tudíž při ukončení činnosti se logicky nemůže „v původní podobě nacházet“. V případě zániku sdružení by žádný účastník, který poskytl peněžitý vklad k dosažení účelu sdružení, neměl nárok na jeho vrácení, což je v rozporu s kogentní úpravou obsaženou v ustanovení § 839 obč. zák. Potud poukazuje na komentář k citovanému ustanovení, podle kterého pokud účastník poskytl do sdružení věci, které již zanikly, respektive ztratily svou původní hodnotu nebo byly zpracovány, má účastník právo na majetkové vypořádání svého podílu v penězích (Komentář k občanskému zákoníku, autorů JUDr. Milan Holub a kol., LINDE, a. s., Praha).
Žalobkyně s odůvodněním, že předmětný rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení (tedy, že je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu - dále též jen „o. s. ř.“), navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání odkazuje na ustanovení smlouvy o sdružení, považuje napadené rozhodnutí za správné a navrhuje zamítnutí dovolání.
Se zřetelem k bodům 2 a 3. článku II. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. dubnem 2005.
Dovolání proti měnícímu zamítavému výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není však důvodné.
Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., který záleží v nesprávném právním posouzení ve věci. Nesprávné právní posouzení podle citovaného ustanovení může spočívat v tom, že odvolací soud posoudil věc podle nesprávného právního předpisu nebo správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na daný případ nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 833 obč. zák. poskytnuté peníze nebo jiné věci určené podle druhu jsou ve spoluvlastnictví všech účastníků v poměru k jejich výši, a to sdělením o jejich oddělení od ostatního majetku účastníka nebo předáním pověřenému účastníku. Věci jednotlivě určené jsou v bezplatném užívání všech účastníků.
Ustanovení § 839 obč. zák. určuje, že účastníkovi, který vystoupil nebo byl vyloučen, se vrátí věci vnesené do sdružení. Podíl majetku podle stavu v den vystoupení nebo vyloučení se mu vyplatí v penězích.
Z ustanovení § 841 obč. zák. pak plyne, že při rozpuštění sdružení mají účastníci nárok na vrácení hodnot, poskytnutých k účelu sdružení a vypořádají se mezi sebou o majetek získaný výkonem společné činnosti sdružení způsobem stanoveným ve smlouvě, jinak rovným dílem.
Pro posouzení charakteru částky 500 000,- Kč, kterou odvolací soud oproti soudu prvního stupně hodnotil jako vklad do sdružení, který není věcí individuálně určenou a proto jej nelze vrátit, je rozhodující výklad smlouvy o sdružení, kterou účastnice uzavřely 29.11.1993.
Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
Pro právní posouzení věci jsou pak rozhodné především skutkové závěry, podle kterých:
1) Účelem sdružení podle článku I. smlouvy o sdružení bylo společné hospodaření v rámci dealerského prodeje motocyklů příp. jiných produktů značky Y. a v jeho rámci co nejefektivnější využití všech personálních a majetkových možností, které mohou účastníci pro účely tohoto sdružení poskytnout.
2) Účastnice se v článku III. smlouvy o sdružení zavázaly poskytnout do sdružení vklady ve smlouvě konkrétně specifikované, a to tak, že žalovaná poskytne právo nájmu k provozovně v N. P., všechna podnikatelská práva a povinnosti z postavení provozovatele podle živnostenského zákona, odborné personální vybavení a technické zázemí a práva a povinnosti dealera produktů Y. vyplývající z uzavřené dealerské smlouvy (písm. a/ uvedeného článku) a žalobkyně složí peněžní vklad 500 000,- Kč určený k zakoupení potřebného minimálního množství produktů značky Y. (písm. b/ tohoto článku).
3) V článku VI. odst. 7, smlouvy o sdružení bylo sjednáno, že v případě zániku sdružení před úplným prodejem produktů značky Y., zakoupených za prostředky žalobkyně, se tato stane vlastníkem neprodaných produktů.
4) Peněžní vklad žalobkyně byl spotřebován při činnosti sdružení v souladu s účelem, k němuž byl složen.
Z výše uvedených skutkových závěrů plyne nejen to, že částka 500 000,- Kč byla určena na činnost sdružení (aby vůbec mohlo začít provozovat dealerský prodej produktů značky Y.) a také byla na tento účel použita, nýbrž i to, že uvedený vklad byl posuzován jako věc zastupitelná (srov. článek VI. odst. 7, smlouvy o sdružení).
Závěr odvolacího soudu je v souladu nejen s ustanoveními smlouvy o sdružení, ale také s ustanoveními § 839 a § 841 obč. zák.
Především je nutno uvést, že nároky uplatněné žalobkyní podléhají režimu ustanovení § 841 obč. zák. upravujícím nároky účastníků při rozpuštění (zániku) sdružení a nikoli režimu ustanovení § 839 obč. zák., jež upravuje případy, kdy jde o majetkové nároky osoby, jejíž účast ve sdružení skončila, aniž sdružení zaniklo (typově má-li sdružení více než 2 členy). Odkaz žalobkyně na ustanovení § 839 obč. zák. je tudíž nepřesný (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 33/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pravdou ovšem je, že při majetkovém vypořádání mají účastníci zaniklého sdružení obdobné nároky jako účastník, jehož účast ve sdružení zanikla podle § 839 obč. zák.
Částka 500 000,- Kč vložená žalobkyní se jako věc druhově určená stala ve smyslu § 833 obč. zák. spoluvlastnictvím účastníků sdružení, které ji také použilo k dosažení účelu sdružení. Výsledek hospodaření sdružení se projevil podílem žalobkyně na zisku. Vrácení věci přichází v úvahu jen u vkladu učiněného formou věcí individuálně určených, které zůstávají ve vlastnictví vkladatele a ve smyslu § 833 věta druhá obč. zák. jsou v bezplatném užívání účastníků sdružení (tyto individuálně určené věci se po zániku sdružení vkladateli vrací s přihlédnutím k jejich opotřebení). Jestliže se vklad žalobkyně stal podílovým spoluvlastnictvím účastníků sdružení, nemůže být jako takový vrácen, ale musí být vypořádán ve smyslu § 841 obč. zák., což se také v daném případě stalo přisouzením podílu na majetku sdružení v částce 26 330,- Kč a podílu na zisku v částce 38 441,- Kč žalobkyni (srov. dále i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2005, sp.zn. 29 Odo 444/2005).
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř. jako nedůvodné zamítl.
Žalovaná byla v dovolacím řízení úspěšná a proto jí náleží ve smyslu § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, Ty v dané věci sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění účinném do 31. srpna 2006 (dále též jen „vyhláška“). Sazba odměny za dovolací řízení podle § 3 odst. l bodu 6 vyhlášky činí částku 39 000,- Kč. Tato částka se snižuje podle § 18 odst. 1 vyhlášky o 50% na částku 19 500,- Kč, jelikož advokát žalované učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). K této částce náleží paušální náhrada podle § 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb. (ve znění účinném do 31. srpna 2006) ve výši 75,- Kč. Konečná výše dovolacích nákladů žalobkyně činí tedy částku 19 575,- Kč. Spolu s náhradou za 19% daň z přidané hodnoty (ve výši 3.719,25 Kč) tak činí částka přiznaná žalované k tíži žalobkyně 23.294,25 Kč.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
Autor: -mha-