// Profipravo.cz / Smlouva o sdružení 19.06.2007
Ke spoluvlastnictví účastníků sdružení dle § 829 ObčZ k vloženým penězům
I. Předpokladem vzniku spoluvlastnického práva účastníků sdružení dle § 829 a násl. obč. zák. k penězům, které některý z nich sdružení poskytl, je skutečnost, že se na sdružení účastní minimálně jeden další subjekt, jehož vklad (vnos) je způsobilý svojí povahou založit jeho spoluvlastnický podíl k vkladu (vnosu) jiného účastníka (viz § 833 ObčZ).
Spoluvlastnictví k poskytnutým penězům nebo jiným věcem určeným podle druhu nevznikne účastníku, který sdružení poskytl jen věci určené individuálně, neboť v zákoně není stanoveno pravidlo, podle něhož by bylo možné určit jeho spoluvlastnický podíl.
Konstrukce, podle níž spoluvlastnictví k vneseným penězům či jiným věcem určeným podle druhu vzniká toliko mezi účastníky, kteří poskytli vklady obdobného charakteru, je logickým vyústěním pravidla, podle něhož vkladatel věci individuálně určené vlastnictví k ní nepozbývá a po zániku sdružení se mu taková věc vydává zpět. Jeho podílnictvím na penězích či jiných věcech určených podle druhu, které byly vneseny ostatními účastníky sdružení, by vedlo k jeho obohacování právě na úkor těchto účastníků.
II. Zákonem předvídané spoluvlastnictví peněz a jiných věcí určených podle druhu, jež vnesl některý z účastníků do sdružení, tak předpokládá, že ještě další z účastníků vnese do sdružení věci téže povahy a z poměru vzájemných hodnot takových vkladů vzniknou spoluvlastnické podíly předvídané § 833 ObčZ. Nevloží-li žádný z dalších účastníků do sdružení peníze nebo jiné věci určené podle druhu, nemůže (jak bylo výše vyloženo) logicky vzato vzniknout podílové spoluvlastnictví k penězům nebo jiným věcem určeným podle druhu vneseným do sdružení pouze jediným z jeho účastníků; takový účastník, který jako jediný poskytl sdružení peníze nebo jiné věci určené podle druhu, pak má při zániku své účasti ve sdružení nárok na jejich vydání, anebo pro případ že byly po dobu jeho účasti ve sdružení zkonzumovány, na poskytnutí ekvivalentního plnění (takový závěr lze dovodit právě z povahy peněz a věcí druhově určených, jejichž charakteristickým znakem je jejich zastupitelnost).
III. Pracovní činnost nelze považovat za takový vklad (vnos) do sdružení, jenž by byl způsobilý založit spoluvlastnické podíly na penězích, které sdružení poskytl jiný člen.
Vlastní prací se účastník podílí na činnosti sdružení, a její efekt lze promítnout v dohodě účastníků sdružení o výši jejich podílů na majetku získaném společnou činností. Pracovní činnosti však nelze ztotožňovat s věcmi ve smyslu ustanovení § 833 věty prvé ObčZ, které jediné, jestliže by byly vneseny do sdružení, by mohly založit spoluvlastnický podíl na penězích poskytnutých jiným členem sdružení.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 311/2005, ze dne 26. 4. 2007
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném s předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce M. J., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) T. P., a 2) M. N., oběma zastoupeným advokátem, o zaplacení 310.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 12 C 131/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. prosince 2004, č.j. 10 Co 871/2004-247, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. prosince 2004, č. j. 10 Co 871/2004-247, a rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 30. září 2004, č. j. 12 C 131/2004-207, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Karlových Varech k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 31. března 2004, č. j. 33 Odo 139/2002-171, vyhověl dovolání žalovaných a zrušil původní rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. listopadu 2001, č. j. 10 Co 693/2001-152, jímž byl rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 3. května 2001, č. j. 12 C 207/98-113, potvrzen ve výroku o povinnosti žalovaných zaplatit společně a nerozdílně žalobci 268.472,- Kč a změněn v zamítavém výroku tak, že jsou povinni společně a nerozdílně žalobci zaplatit i dalších 191.528,- Kč spolu s 21 % úrokem z prodlení z částky 465.000,- Kč od 2. 12. 1994 do 20. 9. 1999 a z částky 460.000,- Kč od 21. 9. 1999. Dovolací soud tehdy nepřisvědčil názoru odvolacího soudu, že podle § 839 ObčZ účastníku, který vystoupil ze sdružení, se vrací vnesené věci v původním rozsahu, bez ohledu na to, zda šlo o věci určené individuálně, jež zůstaly ve vlastnictví účastníka, nebo o věci určené genericky, které se staly spoluvlastnictvím účastníků sdružení, jež byl v posuzované věci promítnut do závěru, že účinným vystoupením žalobce ze sdružení pominulo omezení jeho vlastnického práva ostatními účastníky sdružení, obnovilo se bez dalšího jeho oprávnění vlastníka v původním rozsahu a má proto právo na vrácení věcí vnesených, tj. částky 460.000,- Kč, když 5.000,- Kč mu již bylo vráceno. V odůvodnění svého rozsudku dovolací soud již tehdy uvedl, že výlučné vlastnictví vkladatele k penězům a jiným věcem druhově určeným jejich vkladem do sdružení sice zaniká a uvedené věci se stávají předmětem podílového spoluvlastnictví účastníků sdružení s podíly odpovídajícími poměru jimi vložených věcí do sdružení, avšak při stanovení výše spoluvlastnických podílů jednotlivých účastníků lze vzít v úvahu jen ty věci, k nimž vzniká v důsledku shora popsaných zásad spoluvlastnictví účastníků sdružení, tedy nikoli věci určené individuálně, u nichž vkladem do sdružení ke změně vlastnictví nedochází, ani jiné hodnoty, ke kterým spoluvlastnické právo vzniknout nemůže. Vznikne-li vkladem do sdružení k penězům či jiným druhově určeným věcem spoluvlastnické právo zúčastněných subjektů, nemůže se vkladatel po vystoupení ze sdružení domáhat jejich vrácení jako vlastník podle § 839 ObčZ; jako vlastník ideálního spoluvlastnického podílu může dosáhnout jeho vydání jen v režimu vypořádání spoluvlastnictví, a to dohodou s ostatními spoluvlastníky nebo soudní cestou (srov. § 141 a 142 ObčZ). Zdůraznil přitom, že tento závěr ovšem platí jen za předpokladu, že vkladem do sdružení spoluvlastnictví skutečně vzniklo, tedy účastní-li se na sdružení minimálně jeden další subjekt, jehož vklad je způsobilý svoji povahou založit jeho spoluvlastnický podíl k vkladu jiného účastníka. V intencích shora uvedených závěrů byl tudíž odvolací soud zavázán zabývat se otázkou, zda žalovaní poskytli ve prospěch sdružení nějaký vklad a případně v jaké výši. Uvedenou otázkou se totiž odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupě – ve svém původním rozhodnutí nezabýval, neboť s odkazem na „elasticitu vlastnického práva“ dospěl nesprávně k závěru, že peníze vložené do sdružení se vystoupivšímu účastníku vrací vždy v plné výši bez ohledu na skutečnost, že (a jestli vůbec) se jejich spoluvlastníky vkladem do sdružení stali i ostatní účastníci.
Usnesením ze dne 27. května 2004, č. j. 10 Co 384/2004-187, Krajský soud v Plzni (dále znovu jen „odvolací soud“) zrušil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že pracovní činnost žalovaných představuje jejich vnos do sdružení. Uvedený závěr odůvodnil tím, že „v intencích citace ustanovení § 832 odst. 1 ObčZ, kde se hovoří o majetkových hodnotách, a odst. 2, kde jsou tyto majetkové hodnoty označeny jako věci, a v souvislosti s ustanovením § 831 ObčZ, kde je stanoveno, že vedle pracovní činnosti mohou členové sdružení vnést i vklady v penězích nebo v jiných věcech, a v souvislosti s ustanovením § 833, kde je použit termín poskytnuté peníze nebo jiné věci, je nutno dovodit, že majetkové hodnoty jsou širší pojem než věci, je to i pracovní činnost.“ Neztotožnil se však se závěrem soudu prvního stupně, jenž hodnotu nepeněžitých vkladů žalovaných spočívajících v jejich pracovní činnosti dovodil z výše podnikatelských odměn, které si žalovaní vypláceli. Uzavřel, že při absenci jiné dohody je třeba vycházet z dispozitivního ustanovení § 832 ObčZ a mít zato, že hodnota vkladů všech účastníků je stejná.
V důsledku částečného zpětvzetí žaloby Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 3. září 2004, č. j. 12 C 131/2004-198, řízení co do částky 94.000,- Kč spolu s požadovaným úrokem z prodlení zastavil.
Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 30. září 2004, č. j. 12 C 131/2004-207, uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci celkem částku 56.000,- Kč spolu s tam specifikovanými úroky z prodlení; co do zbývajících 310.000,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Dospěl k závěru, že žalobce vložil do sdružení částku 465.000,- Kč a žalovaní výhradně svoji práci, jejíž hodnota je v důsledku absence jiné dohody rovna vkladu žalobce, tj. u každého žalovaného 465.000,- Kč. Okamžikem vkladu peněz do sdružení vlastnické právo žalobce k nim zaniklo a vložené peníze se staly spoluvlastnictvím všech účastníků sdružení. Výši částky, která má být žalobci po vystoupení ze sdružení vyplacena, pak stanovil z poměru hodnoty jím poskytnutých peněz k celkové hodnotě všech účastníky poskytnutých věcí, tzn. že částku 465.000,- Kč, představující peněžní vklad žalobce, vydělil částkou 1,395.000,- Kč, představující součet hodnot vkladů všech účastníků. Výsledkem je spoluvlastnický podíl žalobce ve výši 0,333. Vynásobením částky 465.000,- Kč uvedeným podílem dospěl k závěru, že podíl žalobce na jím vložené peněžní částce představuje 155.000,- Kč. Tato částka je současně vypořádacím podílem žalobce na vložených penězích, na který má při vystoupení ze sdružení nárok. Jelikož žalovaní již zaplatili žalobci celkem 99.000,- Kč, shledal je žaloba do částky 56.000,- Kč důvodná.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 20. 12. 2004, č. j. 10 Co 871/2004-247, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v odvoláním napadaných výrocích, jimiž byla žaloba do částky 310.000,- Kč s příslušenstvím zamítnuta a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že vklady všech účastníků (pracovní i majetkové) mají v důsledku absence jiné dohody stejnou hodnotu a každý z nich tak do sdružení poskytl jako svůj vklad částku 465.000,- Kč. Peníze, které sdružení poskytl žalobce, se ve smyslu § 833 ObčZ staly předmětem spoluvlastnictví všech účastníků sdružení, a to v poměru výše hodnot vkladů jednotlivých účastníků sdružení. Podíl každého z účastníků na žalobcem vnesených věcech (penězích) tak představuje jednu třetinu. Domáhal-li se žalobce po ukončení své účasti ve sdružení pouze nároku na vydání peněz jím vnesených do sdružení, představuje tento nárok jednu třetinu jeho vnosu, tj. 155.000,- Kč, přičemž nárok nebyl žalovanými dosud uspokojen v rozsahu 56.000,- Kč. Odvolací soud má dále zato, že pokud se žalobce domáhal částky 465.000,- Kč z titulu nároku na vrácení jeho peněžitého vkladu, nejednalo se o právní kvalifikaci věci, jíž není soud vázán, nýbrž o vylíčení rozhodujících skutečností, tj. vymezení předmětu řízení. Pokud by se žalobce domáhal stejného plnění na základě jiného skutkového stavu, musel by takovou situaci řešit návrhem na připuštění změny žaloby, což neučinil, a proto nebylo možné rozhodovat o vypořádání veškerých vkladů do sdružení, ale jen o peněžním vkladu žalobce.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním s tím, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasí se závěrem, že jeho žalobě, jíž se od počátku domáhal zaplacení částky 465.000,- Kč poskytnuté pro potřeby sdružení, nelze v celém rozsahu vyhovět. Měl-li soud zato, že mu nemůže žalovanou částku přiznat z titulu vrácení peněžité částky, kterou sdružení poskytl, měl ji přiznat jako podíl na vnosech všech účastníků. K tomu měl od počátku dostatek jeho skutkových tvrzení, tak i tvrzení žalovaných (hodnota poskytnuté pracovní činnosti). Byl-li uplatněný nárok v žalobě nesprávně právně kvalifikován, měl ho soud překvalifikovat a žalobě vyhovět z jiného právního důvodu; nejednalo by se o změnu žaloby, neboť nárok je dovozován ze stále ze stejných skutkových tvrzení. Právní kvalifikací žalobce není soud vázán. Namítají-li žalovaní, že všechny jeho nároky ze smlouvy o sdružení, s výjimkou nároku na vrácení peněz jím vnesených do sdružení, jsou již promlčeny, nepovažuje jejich názor za správný, neboť jeho spoluvlastnické právo ke vkladům žalovaných se nepromlčuje.
Žalovaní navrhli dovolání žalobce zamítnout. Mají zato, že žalovanou částku nelze žalobci bez změny žaloby přiznat z jiného důvodu, než z titulu vrácení věcí, které vnesl do sdružení. Jsou na rozdíl od žalobce přesvědčeni, že jejich pracovní činnost nebyla předmětem podílového spoluvlastnictví, neboť není věcí, avšak byla svou povahou způsobilá založit jejich spoluvlastnický podíl na penězích vložených do sdružení žalobcem. V této souvislosti připomínají předchozí rozhodnutí dovolacího soudu, v němž se výslovně uvádí, že peníze a jiné druhově určené věci, vložené do sdružení, se mohou stát předmětem podílového spoluvlastnictví pouze za předpokladu, že vkladem do sdružení spoluvlastnictví (k penězům) skutečně vzniklo, tedy účastní-li se na sdružení minimálně jeden další subjekt, jehož vklad je způsobilý svojí povahou založit jeho spoluvlastnický podíl k vkladu jiného účastníka. Opětovně uvádějí, že všechny nároky žalobce ze smlouvy o sdružení, s výjimkou nároku na vrácení peněz jím vnesených do sdružení, jsou promlčeny.
Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem (žalobcem) řádně zastoupeným advokátem.
Žalobce v dovolání uplatnil dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci, a jeho prostřednictvím zpochybnil závěr odvolacího soudu, že mu nevznikl nárok na vrácení celé finanční částky, kterou vnesl do sdružení.
Právní posouzení věci je činnost soudu spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu příslušné právní normě, jež vede soud k závěru o právech a povinnostech účastníků. Právní posouzení je nesprávné, dopustil-li se soud při této činnosti omylu, tzn. když na správně zjištěný skutkový stav aplikoval jinou právní normu nebo aplikoval sice správnou právní normu, ale nesprávně ji vyložil, nebo ze skutečností najisto postavených vyvodil nesprávné právní závěry.
Podle § 833 ObčZ jsou ve prospěch sdružení poskytnuté peníze nebo jiné věci určené podle druhu ve spoluvlastnictví všech účastníků v poměru k jejich výši, a to sdělením o jejich oddělení od ostatního majetku účastníka nebo předáním pověřenému účastníku. Věci jednotlivě určené jsou v bezplatném užívání všech účastníků.
Podle § 839 ObčZ se účastníkovi, který ze sdružení vystoupil, nebo byl vyloučen, vrátí věci vnesené do sdružení. Podíl majetku podle stavu v den vystoupení nebo vyloučení se mu vyplatí v penězích.
Již ve svém předchozím rozhodnutí v této věci vyslovil dovolací soud právní názor, že předpokladem vzniku spoluvlastnického práva účastníků sdružení k penězům, které některý z nich sdružení poskytl, je skutečnost, že se na sdružení účastní minimálně jeden další subjekt, jehož vklad (vnos) je způsobilý svojí povahou založit jeho spoluvlastnický podíl k vkladu (vnosu) jiného účastníka. Takový závěr vyplývá z ustanovení § 833 ObčZ, neboť zákon zde hovoří o vzniku spoluvlastnictví účastníků k poskytnutým penězům nebo jiným věcem určeným podle druhu v poměru k jejich výši. Spoluvlastnictví k poskytnutým penězům nebo jiným věcem určeným podle druhu tak nevznikne účastníku, který sdružení poskytl jen věci určené individuálně, neboť v zákoně není stanoveno pravidlo, podle něhož by bylo možné určit jeho spoluvlastnický podíl. Pro úplnost dovolací soud dodává, že ustanovení § 137 odst. 2 ObčZ, podle kterého není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak, jsou podíly všech spoluvlastníků stejné, se v daném případě jako obecné pravidlo neuplatní, neboť výše podílů je stanovena právním předpisem, a to ustanovením § 833 ObčZ. Konstrukce, podle níž spoluvlastnictví k vneseným penězům či jiným věcem určeným podle druhu vzniká toliko mezi účastníky, kteří poskytli vklady obdobného charakteru, je logickým vyústěním pravidla, podle něhož vkladatel věci individuálně určené vlastnictví k ní nepozbývá a po zániku sdružení se mu taková věc vydává zpět. Jeho podílnictvím na penězích či jiných věcech určených podle druhu, které byly vneseny ostatními účastníky sdružení, by vedlo k jeho obohacování právě na úkor těchto účastníků. Zákonem předvídané spoluvlastnictví peněz a jiných věcí určených podle druhu, jež vnesl některý z účastníků do sdružení, však předpokládá, že ještě další z účastníků vnese do sdružení věci téže povahy a z poměru vzájemných hodnot takových vkladů vzniknou spoluvlastnické podíly předvídané § 833 ObčZ. Nevloží-li žádný z dalších účastníků do sdružení peníze nebo jiné věci určené podle druhu, nemůže (jak bylo výše vyloženo) logicky vzato vzniknout podílové spoluvlastnictví k penězům nebo jiným věcem určeným podle druhu vneseným do sdružení pouze jediným z jeho účastníků; takový účastník, který jako jediný poskytl sdružení peníze nebo jiné věci určené podle druhu, pak má při zániku své účasti ve sdružení nárok na jejich vydání, anebo pro případ že byly po dobu jeho účasti ve sdružení zkonzumovány, na poskytnutí ekvivalentního plnění (takový závěr lze dovodit právě z povahy peněz a věcí druhově určených, jejichž charakteristickým znakem je jejich zastupitelnost).
Odvolací soud v dané věci při zjištění, že žalovaní neposkytli pro činnost sdružení ani peníze, ani jiné věci určené podle druhu, správně posuzoval, zda jejich pracovní činnost lze považovat za takový vklad (vnos) do sdružení, jenž by byl způsobilý založit jejich spoluvlastnické podíly na penězích, které sdružení poskytl žalobce. Jeho právní závěry v tomto směru (stejně jako závěry soudu prvního stupně) však nejsou správné. Žalovaní ve svém vyjádření k dovolání správně uznávají, že jejich pracovní činnost není způsobilá být předmětem podílového spoluvlastnictví, neboť předmětem spoluvlastnictví mohou být pouze věci hmotné, případně byty nebo nebytové prostory, přičemž pracovní činnost do žádné z uvedených kategorií nespadá (není věcí). Dovolací soud má zato, že vlastní prací se účastník podílí na činnosti sdružení, a její efekt lze promítnout v dohodě účastníků sdružení o výši jejich podílů na majetku získaném společnou činností. Pracovní činnosti žalovaných však nelze ztotožňovat s věcmi ve smyslu ustanovení § 833 věty prvé ObčZ, které jediné, jestliže by byly žalovanými vneseny do sdružení (a takové zjištění soudy neučinily), mohly založit jejich spoluvlastnický podíl na penězích poskytnutých žalobcem. Protože spoluvlastnictví k penězům, které žalobce sdružení poskytl, v posuzovaném případě nevzniklo, nelze jej vypořádávat. Žalobce, který účinně ze sdružení vystoupil, je tudíž oprávněn domáhat se vrácení jím poskytnutých peněz v plné výši.
Z výše uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud České republiky proto napadený rozsudek zrušil; protože důvody, pro které byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil Okresnímu soudu v Karlových Varech k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem a § 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá a třetí o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Autor: -pkr-