// Profipravo.cz / Pojistná smlouva 12.11.2024
Porušení povinnosti poskytnout součinnost pojistiteli
Ustanovení § 2820 odst. 2 o. z. je třeba vykládat v tom smyslu, že stanoví osobě, jejíž právo na pojistitele přešlo, povinnost poskytnout pojistiteli součinnost potřebnou k tomu, aby pojistitel mohl na něj přešlé právo úspěšně uplatnit. Zároveň této osobě stanoví povinnost zabezpečit přechod tohoto práva na pojistitele. Právo pojistitele snížit pojistné plnění, případně jeho právo na náhradu ve smyslu § 2820 odst. 2 o. z. se váže jen k samotnému zmaření přechodu práva na pojistitele. Samotné porušení povinnosti poskytnout pojistiteli součinnost dle § 2820 odst. 1 věta prvá o. z. však právo snížit plnění z pojištění, příp. právo na náhradu nezakládá.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3633/2023, ze dne 2. 10. 2024
Dotčené předpisy:
§ 827 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2004
§ 813 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2004
§ 33 zák. č. 37/2004 Sb. ve znění do 31. 12. 2013
§ 2820 o. z.
Kategorie: pojištění; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobkyně se podanou žalobou ve znění částečného zpětvzetí (o kterém bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 8. 10. 2021, č. j. 8 C 239/2021-46) domáhá zaplacení 79.096,50 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené zmařením přechodu práva na žalobkyni jakožto pojistitele podle § 2820 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).
2. Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 14. 12. 2022, č. j. 8 C 239/2021-80, žalobu na zaplacení 79.096,50 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
3. Soud prvního stupně uvedl, že mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalobkyně a žalovaná uzavřely pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti žalované z provozní činnosti. Taktéž nebylo sporu, že dne 12. 12. 2017 způsobila zaměstnankyně žalované (škůdce) újmu poškozené, které žalobkyně vyplatila náhradu jí způsobené újmy ve výši 184.853 Kč.
4. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že žalobkyně z titulu pojistné smlouvy, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti žalované z provozní činnosti, zaplatila poškozené A. P. (dále jen „poškozené“) náhradu újmy v celkové výši 184.853 Kč, která byla poškozené způsobena zaměstnankyní žalované L. Ch. (dále jen „škůdkyně“) dne 12. 12. 2017 při výkonu práce pro žalovanou. Žalobkyně následně vyzvala žalovanou, aby škůdkyni sdělila, že má škodu ve výši čtyřapůlnásobku jejího průměrného měsíčního výdělku uhradit žalobkyni, a aby prokázala, že škůdkyni takto instruovala, a dále aby žalovaná sdělila žalobkyni průměrný měsíční výdělek škůdkyně před způsobením škody. Žalovaná odmítla žalobkyni výši průměrného měsíčního výdělku škůdkyně sdělit, neboť se jedná o citlivý údaj podléhající ochraně osobních údajů. Taktéž odmítla škůdkyni jakkoli vyzývat k náhradě vyplaceného plnění žalobkyni s odůvodněním, že vyplacením pojistného plnění přešla pohledávka k náhradě škody ze žalované na žalobkyni. Trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. 5. 2018, č. j. 5 T 84/2018-122, byla škůdkyně uznána vinnou tím, že dne 12. 12. 2017 v prostorách prodejny žalované jako zaměstnankyně způsobila těžkou újmu na zdraví poškozené. V řízení sp. zn. 17 C 5/2021, vedeném u Okresního soudu v Olomouci mezi žalobkyní (v pozici žalobkyně) a škůdkyní (v pozici žalované) vyzval soud žalovanou ke sdělení výše průměrného měsíčního výdělku škůdkyně.
5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil jako spor týkající se přechodu práva na pojistitele dle § 2820 o. z., neboť k rozhodným skutečnostem, tj. k uzavření pojistné smlouvy, ke vzniku pojistné události a k výplatě plnění z pojištění došlo za jeho účinnosti.
6. S odkazem na § 2820 o. z. soud prvního stupně uvedl, že podle cit. ustanovení okamžikem výplaty plnění z pojištění přechází právo na náhradu škody vůči osobě, která měla v souvislosti s nastalou pojistnou události povinnost k náhradě škody vůči pojištěnému, z pojištěného na pojistitele. Takový přechod nastává ze zákona při splnění dvou podmínek – 1. výplata plnění z pojištění a 2. povinnost k náhradě škody (která je předmětem pojistného plnění) osobou odlišnou od pojištěného.
7. V projednávaném případě, jak uvádí soud prvního stupně, nebylo mezi účastníky sporu o tom, že došlo k výplatě plnění z pojištění, když žalobkyně coby pojistitel poskytla poškozené náhradu jí způsobené škody spočívající v náhradě nákladů léčení a bolestného, tj. z titulu pojistné smlouvy vyplatila pojistné plnění (plnění z pojištění). Mezi účastníky nebylo taktéž sporu o tom, že škodu, která byla poškozené způsobena, způsobila škůdkyně při plnění pracovních úkolů, kterou byla tato coby zaměstnankyně žalované povinna nahradit (do výše čtyřapůlnásobku jejího průměrného měsíčního výdělku) žalované jakožto nositeli primární odpovědnosti za způsobenou škodu poškozené (z titulu objektivní odpovědnosti za škodu z provozní činnosti). Okamžikem výplaty plnění z pojištění přešla pohledávka žalované na náhradu škody způsobenou škůdkyní na žalobkyni.
8. Sporné však mezi účastníky zůstalo, zda žalovaná svým jednáním spočívajícím v nesdělení výše průměrného měsíčního výdělku škůdkyně a neinstruováním škůdkyně k náhradě škody žalobkyni zmařila přechod práva na žalobkyni, resp. zmařila vymožení jejího nároku vůči škůdkyni.
9. Soud prvního stupně uvedl, že je třeba rozlišovat mezi zmařením přechodu práva na pojistitele a zmařením vymožení pohledávky pojistitelem vůči škůdkyni. V prvém případě se jedná o taková právní jednání pojištěného, v důsledku kterých na pojistitele přechází pohledávka v nižší výši, než jaká byla v okamžiku jejího vzniku., tj. mají vliv na výši pohledávky přecházející z pojištěného na pojistitele. V druhém případě pojištěný neposkytne potřebnou součinnost pojistiteli k uplatnění pohledávky, tj. takové neposkytnutí součinnosti má vliv na uplatnitelnost pohledávky vůči třetí osobě. Zatímco u zmaření přechodu práva má pojistitel vůči pojištěnému dle § 2820 odst. 2 o. z. právo snížit plnění z pojištění, tj. požadovat to, co v důsledku konání (opomenutí) pojištěného na pojistitele nepřešlo, dopad zmaření uplatnění pohledávky cit. ustanovení neupravuje.
10. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná neposkytnutím součinnosti spočívající zejména v nesdělení výše průměrného měsíčního výdělku škůdkyně zmařila přechod práva na žalobkyni. Soud prvního stupně k tomu uvedl, že dle § 2820 odst. 1 o. z. nastává přechod práva okamžikem výplaty plnění z pojištění. Je tedy zřejmé, že pojištěný může zmařit přechod práva na pojistitele pouze právními jednáními učiněnými před výplatou plnění z pojištění, která by vedla k tomu, že výše pohledávky žalované vůči třetí osobě v okamžiku způsobení škody by byla vyšší než v okamžiku výplaty plnění z pojištění (např. prominutí dluhu, započtení pohledávky, nezabránění prekluzi). Pouze právní skutečnosti, které nastaly před okamžikem výplaty plnění z pojištění, mohou mít za následek částečné či úplné zmaření přechodu práva. V projednávané věci, jak uvádí soud prvního stupně, žalobkyně netvrdila, že se žalovaná před přechodem práva (výplatou plnění z pojištění) dopustila právního jednání, které by mělo vliv na výši přecházející pohledávky žalované vůči škůdkyni. Naopak žalobkyně žalované vytýkala (ne)jednání až po výplatě plnění z pojištění, která nemají na přechod práva žádný vliv. V tomto směru žalobkyně neunesla břemeno tvrzení, čímž v řízení nebylo prokázáno, že žalovaná zmařila přechod práva na žalobkyni.
11. Žalobkyně dále tvrdila, že nesdělením výše průměrného měsíčního výdělku škůdkyně žalovaná nesdělila žalobkyni vše, co je třeba k uplatnění pohledávky, a tím zmařila vymožení pohledávky vůči škůdkyni. Soud prvního stupně k tomu uvedl, že dle § 2820 odst. 2 o. z. má pojištěný povinnost pojistiteli vydat potřebné doklady a sdělit mu vše, co je třeba k uplatnění pohledávky. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná nahlásila žalobkyni nastalou škodní událost se sdělením data a místa vzniku škody a taktéž žalobkyni poskytnutím trestního příkazu identifikovala osobu, která škodu způsobila. Tím, že žalobkyně znala z trestního příkazu osobu odpovědnou vůči žalované za náhradu škody proti poškozené, nebránilo žalobkyni ničeho v uplatnění nároku vůči škůdkyni samotné. Soud prvního stupně se neztotožnil s námitkou žalobkyně, že k řádnému uplatnění nároku je nezbytné povědomí o výši průměrného měsíčního výdělku žalobkyně. Žalobkyně se dle soudu prvního stupně mohla nároku domáhat i bez znalosti této skutečnosti, což ostatně i učinila, když svůj nárok proti škůdkyni uplatnila žalobou u Okresního soudu v Olomouci. I v tomto směru, jak uvádí soud prvního stupně, neunesla žalobkyně břemeno tvrzení, když v řízení neuvedla, jaké konkrétní informace žalovaná nesdělila žalobkyni, a tím zapříčinila zmaření uplatnění nároku vůči škůdkyni. Naopak žalobkyně sama v řízení tvrdila a prokázala, že nárok vůči škůdkyni u soudu uplatnila.
12. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 5. 2023, č. j. 25 Co 80/2023-106, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil co do výše náhrady nákladů řízení; jinak jej v tomto výroku a ve výroku I. potvrdil (první výrok). Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
13. Odvolací soud se ztotožnil se zjištěným skutkovým stavem věci. Uvedl, že zjištěný skutkový stav věci byl mezi účastníky ve své podstatě nesporný, spornou mezi účastníky zůstala jeho právní kvalifikace.
14. S odkazem na ustanovení § 2820 o. z. a na literaturu odvolací soud uvedl, že cit. ustanovení zakládá zákonnou cesi pohledávek z titulu práva na náhradu škody nebo jiného obdobného práva s tím, že tyto pohledávky přecházejí okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil. Osoba, jejíž právo má na pojistitele přejít, má povinnost toto právo zabezpečit, především před promlčením nebo prekluzí, a od chvíle, kdy právo přešlo, je povinna postupovat tak, aby pojistitel měl informace a dokumenty potřebné k uplatnění práva. Pokud před poskytnutím pojistného plnění vyjde najevo, že osoba, jejíž právo přechází na pojistitele, znemožnila jeho přechod na pojistitele nebo jinak (např. nečinností) způsobila, že právo nelze s úspěchem uplatnit, má pojistitel právo snížit plnění z pojištění o to, co nelze na povinné osobě vymoci; poskytl-li již pojistitel plnění, má právo na náhradu až do výše toho, co nelze na povinné osobě vymoci.
15. Odvolací soud dovodil, že pokud tedy dle výše cit. ustanovení došlo vyplacením pojistného plnění k zákonné cesi, bylo na žalobkyni jako na novém věřiteli, aby si již pohledávku vůči škůdkyni vymáhala sama (včetně výzvy k plnění apod.). Nebylo tedy povinností žalované, aby takto za žalobkyni činila. Odvolací soud dodal, že ani požadavek žalobkyně vůči žalované na sdělení výše průměrného výdělku škůdkyně nebyl zásadně důvodný a oprávněný v tom smyslu, že by bez této informace nemohla žalobkyně svůj nárok vůči škůdkyni uplatnit, a to včetně podání žaloby. Tu ostatně také u Okresního soudu v Olomouci poté podala a v rámci tohoto řízení je výdělek škůdkyně zjišťován za součinnosti soudu. Podle názoru odvolacího soudu je nutné rozlišit existenci dvou různých právních vztahů, a to jednak vztah žalobkyně jako pojistitele a žalované jako pojistníka a pojištěného, tedy vztah z pojistné smlouvy, a dále vztah mezi žalovanou jako zaměstnavatelem a škůdkyní jako zaměstnankyní žalované, tedy vztah pracovněprávní. Každý z těchto právních vztahů a z něj vyplývající práva a povinnosti mají jiný právním režim.
16. Odvolací soud dospěl k závěru, že v každém případě žalovaná vydala žalobkyni jako pojistiteli veškeré doklady a poskytla jí veškeré informace potřebné k uplatnění pohledávky vůči škůdkyni. Přechod tohoto práva na žalobkyni tak nikterak nezmařila. O tomto závěru ostatně svědčí řízení probíhající u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 17 C 5/2021.
II. Dovolání a vyjádření k němu
17. Rozsudek odvolacího soudu, výslovně do prvního výroku a závislého druhého výroku, napadla žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovoláním, jež má za přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, případně nebyla vyřešena ve všech souvislostech, a sice v jakých případech lze ve smyslu § 2820 odst. 2 o. z. hovořit o zmaření přechodu práva na pojistitele, a to zejména s přihlédnutím k povinnosti osoby, jejíž právo na pojistitele přešlo, vydat pojistiteli potřebné podklady a sdělit mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. Konkrétněji tuto otázku formuluje takto: „Může osoba, jejíž právo na pojistitele přešlo, odmítnout poskytnout pojistiteli informaci o výši průměrného výdělku své zaměstnankyně – škůdkyně (vůči níž by této osobě svědčil nárok na náhradu škody) a odmítnout předat této škůdkyni instrukci pojistitele, aby uhradila pojistiteli náhradu škody, a to až do výše své odpovědnosti, aniž by se tím daná osoba dopustila zmaření přechodu práva na pojistitele ve smyslu § 2820 odst. 2 o. z.?“ Dovolatelka pokládá tuto otázku jako otázku dovolacím soudem dosud neřešenou. Podle dovolatelky zmaření přechodu práva podle § 2820 odst. 2 o. z. může nastat i v případě neposkytnutí dostatečné součinnosti pojistiteli, v konkrétním řízení tedy odmítnutím poskytnutí informace o průměrném výdělku zaměstnankyně a odmítnutím předání instrukce zaměstnankyni, aby nahradila pojistiteli škodu.
18. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, případně aby změnil napadené rozhodnutí tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 79.096,50 Kč s příslušenstvím a nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy všech stupňů.
19. K dovolání žalobkyně se žalovaná vyjádřila tak, že je navrhuje odmítnout.
III. Přípustnost dovolání
20. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání žalobkyně rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
21. Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou při splnění podmínek povinného zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se dovolací soud zabýval nejprve otázkou jeho přípustnosti.
22. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
23. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k posouzení otázky, v judikatuře dovolacího soudu dosud neřešené, a to zmaření přechodu práva podle § 2820 odst. 2 o. z. ve vztahu k neposkytnutí dostatečné součinnosti pojistiteli, která má spočívat v odmítnutí poskytnutí informace o průměrném výdělku zaměstnankyně a odmítnutím předání instrukce zaměstnankyni, aby nahradila pojistiteli škodu.
IV. Důvodnost dovolání
24. Dovolání není důvodné.
Rozhodná právní úprava
25. Podle § 827 věty prvé zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2004 (dále jen „obč. zák.“), pokud pojistitel nahradil za pojištěného škodu, přechází na něj právo pojištěného na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, které mu v souvislosti s jeho odpovědností za škodu vzniklo proti jinému.
26. Podle § 813 odst. 1 obč. zák. jestliže pojištěný má proti jinému právo na náhradu škody způsobené pojistnou událostí, přechází jeho právo na pojistitele, a to do výše plnění, které mu pojistitel poskytl.
27. Podle § 33 odst. 1 zák. č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „ZPS“), vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí oprávněné osobě, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází výplatou plnění z pojištění toto právo na pojistitele, a to až do výše částek, které pojistitel ze soukromého pojištění oprávněné osobě, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, vyplatil.
28. Podle § 33 odst. 4 ZPS oprávněná osoba, pojištěný nebo osoba, která vynaložila zachraňovací náklady, je povinna postupovat tak, aby pojistitel mohl vůči jinému uplatnit právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, které jí v souvislosti s pojistnou událostí vzniklo.
29. Podle § 33 odst. 5 ZPS vzdala-li se oprávněná osoba, pojištěný nebo osoba, která vynaložila zachraňovací náklady, svého práva na náhradu škody nebo jiného obdobného práva nebo toto právo včas neuplatnila, anebo jinak zmařila přechod svých nároků na pojistitele, má pojistitel právo pojistné plnění snížit až do výše částek, které by jinak mohl získat, nestanoví-li tento zákon jinak.
30. Podle § 33 odst. 6 ZPS projeví-li se následky jednání uvedeného v odstavci 5 až po výplatě pojistného plnění, má pojistitel právo na vrácení vyplaceného pojistného plnění až do výše částek, které by jinak mohl získat.
31. Podle § 2820 odst. 1 o. z. vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí osobě, která má právo na pojistné plnění, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ní spojených okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil. To neplatí, vzniklo-li této osobě takové právo vůči tomu, kdo s ní žije ve společné domácnosti nebo je na ni odkázán výživou, ledaže způsobil pojistnou událost úmyslně.
32. Podle § 2820 odst. 2 o. z. osoba, jejíž právo na pojistitele přešlo, vydá pojistiteli potřebné doklady a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. Zmaří-li přechod práva na pojistitele, má pojistitel právo snížit plnění z pojištění o částku, kterou by jinak mohl získat. Poskytl-li již pojistitel plnění, má právo na náhradu až do výše této částky.
Dosavadní judikatura k přechodu práva na pojistitele
33. Právní úprava v § 813 odst. 1 obč. zák. zakotvuje přechod práva pojištěného (poškozeného) na náhradu škody vůči škůdci na pojistitele. Předpokladem je, že pojistitel poskytl pojistné plnění a že pojištěný měl v té době právo na náhradu škody proti tomu, kdo ji skutečně způsobil; k této zákonné cesi se nevyžaduje žádný právní úkon, dochází k ní okamžikem poskytnutí pojistného plnění. Pojistitel tím vstupuje do postavení poškozeného vůči škůdci, přičemž vznik a obsah odpovědnostního vztahu mezi nimi musí být posuzován podle ustanovení, která dopadají na vztah pojištěného a škůdce (cese kupříkladu nemá vliv na rozsah úroku z prodlení, který je pojistitel oprávněn požadovat i za dobu před přechodem práva, ani na běh promlčecí doby založené již mezi škůdcem a poškozeným). Zároveň však musí být přihlíženo k obsahu pojistného vztahu mezi pojistitelem a pojištěným, neboť ustanovení § 813 obč. zák. stanoví vazbu škody na pojistnou událost. Na pojistitele proto přechází právo na náhradu škody proti tomu, kdo pojištěnému odpovídá za škodu, která je důsledkem pojistné události (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2599/99).
34. Poté, co poškozený uplatnil u pojistitele nárok na pojistné plnění za odcizení, zničení či poškození pojištěného majetku, a pojistitel plnění poskytl, nemůže už nikdo z účastníků přechod práva na náhradu škody vůči odpovědné osobě ovlivnit (srov. již výše cit. rozsudek sp. zn. 25 Cdo 2599/99). V rozsahu, v němž právo na náhradu škody přešlo z poškozeného na pojistitele, již poškozený není věcně aktivně legitimován k uplatnění práva na náhradu škody proti osobě za škodu odpovědné (škůdci) [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4331/2008].
35. Z ustanovení § 827 obč. zák. lze dovodit, že poskytne-li náhradu škody poškozenému pojistitel, s nímž měla dotyčná obec sjednáno pojištění své odpovědnosti, přejde na něj okamžikem poskytnutí takového plnění nárok z regresního postihu obce vůči starostovi (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3/2018).
36. V usnesení ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 23 Cdo 2506/2011, Nejvyšší soud uvedl, že jde z procesního hlediska o obchodní věc, neboť předmětem řízení je nárok na zaplacení náhrady škody z rámcové kupní smlouvy uzavřené podle § 409 a násl. obchodního zákoníku, tedy z obchodního závazkového vztahu (§ 261 odst. 1 obchodního zákoníku) mezi pojištěným a žalovanou, když toto právo na náhradu škody přešlo dle ustanovení § 827 obč. zák. (od nabytí účinnosti ZPS tento přechod práva upravuje jeho ustanovení § 33) z pojištěného na pojistitele (žalobkyni) [jedná se o tzv. cessi nároku na náhradu škody].
37. V rozsudku ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2027/2015, Nejvyšší soud uvedl, že přitom již za účinnosti obč. zák. (obsahujícího obdobné pravidlo v ustanovení § 813) ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu dovodila, že k tzv. zákonné cesi nároku pojištěného (poškozeného) na pojistitele se nevyžaduje žádný právní úkon a dochází k ní okamžikem poskytnutí pojistného plnění a pojistitel tím vstupuje do postavení poškozeného vůči škůdci (srov. např. rozsudek ze dne 10. 10. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2599/99, nebo ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4331/2008). Pro zákonnou cesi je rozhodující, zda plnění ze strany pojistitele časově předcházelo plnění ze strany škůdce (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 1974, sp. zn. 1 Cz 97/74, uveřejněný ve Sborníku Nejvyššího soudu, sv. IV, ročník 1974, s. 642).
38. Uhradí-li pojistitel z majetkového pojištění jen část škody, přejde na něj právo na náhradu této části škody a ve zbývající neuhrazené části škody zůstává pojištěnému (poškozenému) právo na její náhradu vůči škůdci. Škůdce se pak stává dlužníkem ve vztahu k pojistiteli i pojištěnému. Citované judikatorní závěry se sice vztahují k ustanovení § 813 obč. zák., nicméně s ohledem na to, že právní úprava v § 33 odst. 1 ZPS je v příslušném ohledu obsahově shodná, tu není rozumného důvodu, proč by se neměly uplatnit rovněž ve vztazích podléhajících režimu zákona o pojistné smlouvě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1524/2018, a v něm odkazovaná rozhodnutí).
39. Výše uvedené závěry (jak ostatně plyne i z výše uvedeného) se prosadily i v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2005, jež ve svém ustanovení § 33 odst. 1 ZPS, krom přechodu práva na náhradu škody, výslovně zmiňuje i kategorii „jiných obdobných práv“ (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1053/2015, a ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2027/2015).
40. Ustanovení § 33 odst. 1 ZPS upravuje přechod práva pojištěného poškozeného na pojistitele, který v důsledku pojistné události plnil pojistné plnění ze sjednaného škodového pojištění, proti (typicky) škůdci [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2593/2018, uveřejněný pod číslem 8/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 8/2021“)].
41. Z § 33 odst. 1 ZPS vyplývá, že úmyslem zákonodárce bylo zajistit zákonný přechod práv z oprávněné osoby (typicky pojištěného) na pojistitele za předpokladu, že pojistitel pojištěnému vyplatil v důsledku vzniku pojistné události pojistné plnění a že třetí osoba, tj. osoba odlišná od pojištěného, oprávněného či osoby, která vynaložila zachraňovací náklady, má v okamžiku splnění pojistného závazku pojistitele povinnost nahradit způsobenou škodu oprávněné osobě (viz R 8/2021).
42. Ustanovení § 33 odst. 1 ZPS je přitom obsahově shodné s ustanovením § 2820 odst. 1 věta první o. z. Smysl a účel právní úpravy zákonné cese u škodového pojištění totiž zůstal i po rekodifikaci nezměněn (srov. R 8/2021).
43. Z ustanovení § 2820 odst. 1 o. z. kromě jiného vyplývá, že vzniklo-li v souvislosti s pojistnou událostí pojištěnému (osobě, která má právo na pojistné plnění) proti jinému (škůdci) právo na náhradu škody, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ní spojených okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil. To neplatí, vzniklo-li této osobě takové právo vůči tomu, kdo s ní žije ve společné domácnosti nebo je na ni odkázán výživou, ledaže způsobil pojistnou událost úmyslně. Jinými slovy v případě škodového pojištění (§ 2811 a násl. o. z.), jímž je i havarijní pojištění vozidla, v rozsahu, v němž bylo poskytnuto pojistné plnění, vstupuje do postavení poškozeného havarijní pojistitel, a již z tohoto důvodu nemá žalobce nárok na tomu odpovídající částku, kterou by v rámci tzv. zákonné cese mohla vůči žalovanému uplatnit jen plnivší pojišťovna (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2023, sp. zn. 25 Cdo 3154/2022).
44. Ze shora citované rozhodovací praxe plyne závěr, že k přechodu práva na pojistitele podle § 2820 odst. 1 o. z. (zákonné cesi) se nevyžaduje žádné právní jednání, dochází k ní již okamžikem poskytnutí pojistného plnění. S tímto závěrem je ve shodě i literatura, v níž se uvádí, že co do časového určení přejde právo na pojistitele okamžikem poskytnutí plnění z pojištění (Haas, K. § 2820. In: Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek VI. 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2021, s. 646). Okamžikem poskytnutí plnění z pojištění pojistitelem dochází k přechodu příslušné pohledávky. K této zákonné cesi se nevyžaduje žádné další právní jednání a pojistitel okamžikem poskytnutí plnění z pojištění automaticky vstupuje do postavení věřitele (poškozeného) vůči dlužníků (škůdci) v rozsahu jím poskytnutého plnění (Šimek, R. § 2820. In: Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník § 2716–2893. Velký komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 897).
Povinnost zabezpečit přechod práv na pojistitele
45. V případech škodového pojištění „typicky“ figuruje škůdce a v důsledku vzniku pojistné události dochází ke vzniku nového práva na náhradu škody či jiného obdobného práva (srov. R 8/2021).
46. Se škodovým pojištěním je ze zákona spojen přechod práva pojištěného poškozeného proti osobě, které v souvislosti s pojistnou událostí vznikla povinnost nahradit vzniklou škodu pojištěnému (škůdci). Tento přechod práva z pojištěného na pojistitele nachází hlavní smysl v předcházení vzniku bezdůvodného obohacení, a to jak na straně pojištěného, tak na straně třetí osoby odlišné od pojistitele a pojištěného, nejčastěji škůdce.
47. Důvodová zpráva k § 33 zákona o pojistné smlouvě uvádí, že škodové pojištění slouží k náhradě škod vzniklých v majetkové sféře pojištěných osob v důsledku pojistné události. Je proto nutné, aby právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, které vznikne oprávněné osobě, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, přešlo na pojistitele, a to až do výše jím vyplaceného pojistného plnění. Oprávněná osoba je povinna zabezpečit přechod těchto práv na pojistitele, v opačném případě má pojistitel právo pojistné plnění snížit nebo právo na vrácení již vyplaceného pojistného plnění.
48. Jak již bylo uvedeno, citované ustanovení § 33 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě upravuje přechod práva pojištěného (poškozeného) na náhradu škody nebo jiného obdobného práva na pojistitele až do výše pojistitelem vyplaceného plnění. Pojištěný (nebo jiná oprávněná osoba) je přitom povinen zabezpečit přechod těchto práv na pojistitele (srov. § 33 odst. 4 ZPS), v opačném případě má pojistitel právo pojistné plnění snížit nebo právo na vrácení již vyplaceného pojistného plnění (srov. § 33 odst. 5 a 6 ZPS) [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2027/2015].
49. Ustanovení 33 odst. 4 ZPS ukládalo pojištěnému povinnost zabezpečit právo (zejména před promlčením či prekluzí) tak, aby na pojistitele výplatou plnění z pojištění přešlo. Porušení této povinnosti mělo za následek možnost pojistitele snížit pojistné plnění (odst. 5). Dozvěděl-li se pojistitel o zmaření možnosti toto právo uplatnit až po vyplacení pojistného plnění, měl právo požadovat vrácení plnění (odst. 6) [Wawerková, M. In: Bohman, L., a kol. Zákon o pojistné smlouvě. Komentář. Praha: Linde, 2009, s. 180-181].
50. Ustanovení § 33 odst. 1 ZPS je přitom obsahově shodné s ustanovením § 2820 odst. 1 věta první o. z. Smysl a účel právní úpravy zákonné cese u škodového pojištění totiž zůstal i po rekodifikaci nezměněn (srov. např. R 8/2021). Ustanovení § 2820 o. z. v zásadě přejímá věcný obsah předchozího § 33 ZPS. Změna však nastala v textaci právní sankce svědčící pojistiteli pro případ zmaření zákonného přechodu práva na pojistitele.
51. Důvodová zpráva k § 2811 až 2820 občanského zákoníku kromě zmínky o přeformulování základního ustanovení (§ 2811) uvádí jen tolik, že návrh ustanovení o škodovém pojištění přejímá platnou úpravu v § 26 až 33 ZPS.
Argumentace v literatuře k výkladu § 2820 odst. 2 o. z.
52. Literatura k výkladu § 2820 odst. 2 o. z. uvádí, že osoba, jejíž právo má na pojistitele přejít, má povinnost právo zabezpečit především před promlčením nebo prekluzí. Například je povinna podat reklamaci apod. Od chvíle, kdy právo přešlo, je povinna postupovat tak, aby pojistitel měl informace a dokumenty potřebné k uplatnění práva. Pokud ještě před poskytnutím plnění vyjde najevo, že osoba, jejíž právo na pojistitele přešlo, tuto svoji povinnost porušila například tím, že se svého práva vzdala, a tím znemožnila jeho přechod na pojistitele, nebo jinak (např. nečinností) způsobila, že právo nelze s úspěchem uplatnit, má pojistitel právo snížit plnění z pojištění o to, co nelze na povinné osobě vymoci. Poskytl-li již pojistitel plnění, má právo na náhradu až do výše této částky [srov. Wawerková, M. § 2820. In: Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 1399; obdobně srov. Růžička, H. § 2820. In: Petrov, J. a kol. Občanský zákoník. 2. vyd. (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 6].
53. Podle K. Haase druhý odstavec stanoví za prvé obecnou povinnost součinnosti osoby, jejíž právo na pojistitele přešlo, s pojistitelem, potřebnou k tomu, aby pojistitel mohl na něj přešlé právo proti třetí osobě úspěšně uplatnit. Za druhé efektivní právní sankci pro případ, že osoba, jejíž právo by mělo na pojistitele přejít, přechod tohoto práva z jakýchkoliv důvodů zmaří (např. včas nevykoná právo spojené s prekluzí a tím způsobí jeho zánik apod.). Tato sankce přitom spočívá buď v právu pojistitele snížit plnění z pojištění o částku, kterou by jinak pojistitel mohl uplatněním práva proti třetí osobě získat, pokud by nedošlo ke zmaření tohoto práva (tato varianta sankce přichází v úvahu tehdy, dozvěděl-li se pojistitel o zmaření přechodu práva před poskytnutím plnění z pojištění), nebo v právu pojistitele požadovat náhradu až do výše částky, kterou by jinak pojistitel mohl uplatněním práva proti třetí osobě získat, pokud by nedošlo ke zmaření tohoto práva (tato varianta sankce přichází v úvahu tehdy, dozvěděl-li se pojistitel o zmaření přechodu práva až po poskytnutí plnění z pojištění) [srov. Haas, K. § 2820. In: Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek VI. 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2021, s. 648-649].
54. Podle R. Šimka oprávněná osoba má povinnost zajistit přechod práva na pojistitele, nesmí proto prominout dluh, musí zohlednit zájmy pojistitele a zajistit zachování nároku v nezkrácené výši včetně možnosti jeho soudního uplatnění. Mezi tyto povinnosti se řadí i uplatnění námitky promlčení. Tyto ochranné povinnosti zahrnují také povinnost poskytnout nezbytné informace a vysvětlení (např. týkající se doby promlčení práva). K účelnému uplatnění práv, která přešla na pojistitele, je nezbytné zajistit, aby oprávněná osoba (pojištěný či osoba, která vynaložila zachraňovací náklady) poskytla pojistiteli nezbytnou součinnost související s přechodem pohledávky na pojistitele a zabezpečila přechod práv. Po přechodu práva je osoba, jejíž právo na pojistitele přešlo, povinna předat pojistiteli potřebné doklady (ediční povinnost) a sdělit mu vše, co je k uplatnění pohledávky nutné (oznamovací povinnost). Pokud přechod pohledávky tato osoba zmaří, vzniká pojistiteli právo plnění z pojištění snížit podle § 2800 odst. 2 (§ 2820 odst. 2 o. z. – pozn. dovolacího soudu). Dozví-li se pojistitel o zmaření možnosti uplatnit pohledávku v souvislosti s přechodem práva na pojistitele až po poskytnutí plnění z pojištění, má pojistitel právo požadovat vrácení, resp. náhradu plnění v rozsahu, který odpovídá výši plnění, které by jinak mohl získat. Je přitom nutné zkoumat příčinnou souvislost mezi jednáním osoby, která zmaření přechodu práva způsobila, a rozsahem, v jakém toto právo na pojistitele nepřešlo (§ 2800 odst. 2) (§ 2820 odst. 2 o. z. - pozn. dovolacího soudu) [Šimek, R. § 2820. In: Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník § 2716–2893. Velký komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 911-913].
Zobecňující shrnutí závěrů výkladu § 2820 odst. 2 o. z.
55. Dovolací soud tak dospívá k závěru, že § 2820 odst. 2 o. z. je třeba vykládat v tom smyslu, že toto ustanovení stanoví osobě, jejíž právo na pojistitele přešlo, povinnost poskytnout pojistiteli součinnost potřebnou k tomu, aby pojistitel mohl na něj přešlé právo úspěšně uplatnit. Zároveň této osobě stanoví povinnost zabezpečit přechod tohoto práva na pojistitele. Právo pojistitele snížit plnění z pojištění, příp. právo pojistitele na náhradu (srov. větu druhou a třetí cit. ustanovení) se ale váže jen k samotnému zmaření přechodu tohoto práva na pojistitele (např. prominutím dluhu oprávněnou osobou či pozdním uplatněním práva spojeného s prekluzí vedoucí k jeho zániku apod.). V důsledku jednání osoby (jejíž právo má na pojistitele přejít) k přechodu práva na pojistitele nedojde, i kdyby pojistitel pojistné plnění poskytl. Samotným porušením povinnosti poskytnout pojistiteli součinnost ve smyslu § 2820 odst. 1 věta prvá o. z. však pojistiteli nevzniká právo snížit plnění z pojištění, příp. právo na náhradu.
56. Závěru, že právo pojistitele snížit plnění z pojištění, příp. jeho právo na náhradu ve smyslu § 2820 odst. 2 o. z. se váže jen k samotnému zmaření přechodu práva na pojistitele, odpovídají i názory v literatuře. Z výše odkazované literatury vyplývá, že Haas dovozuje, že druhý odstavec § 2820 o. z. stanoví právní sankci pro případ, že osoba, jejíž právo by mělo na pojistitele přejít, přechod tohoto práva z jakýchkoliv důvodů zmaří. Obecnou povinnost součinnosti upravenou v první větě odst. 2 zmiňuje pouze v souvislosti s možností pojistitele úspěšně uplatnit na něj přešlé právo proti třetí osobě. Stejně tak Wawerková a Růžička povinnost součinnosti vztahují k okamžiku, kdy již právo na pojistitele přešlo – „od chvíle, kdy právo přešlo“, je oprávněná osoba, jejíž právo na pojistitele přešlo, povinna postupovat tak, aby pojistitel měl informace a dokumenty potřebné k uplatnění práva. Právo snížit plnění z pojištění zmiňují v souvislosti s tím, kdy osoba, jejíž právo má na pojistitele přejít, znemožnila jeho přechod na pojistitele. Šimek pak zmiňuje povinnost osoby, jejíž právo na pojistitele přešlo, předat pojistiteli potřebné doklady a sdělit mu vše, co je k uplatnění pohledávky nutné, až „po přechodu práva“.
57. Ostatně i jazykový výklad druhého odstavce vede k takovému závěru, že povinnost součinnosti (vydat pojistiteli potřebné doklady a sdělit mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí) se vztahuje k okamžiku, kdy právo na pojistitele přešlo („osoba, jejíž právo na pojistitele přešlo“), a právo snížit plnění z pojištění, příp. právo na náhradu může pojistitel uplatnit v případě, kdy došlo ke zmaření přechodu práva na něj („zmaří-li přechod práva na pojistitele“).
58. Podle důvodové zprávy k občanskému zákoníku návrh ustanovení o škodovém pojištění přejímá platnou úpravu v § 26 až 33 ZPS.
59. Judikatura již k § 33 ZPS dovodila, že pojištěný (nebo jiná oprávněná osoba) je povinen zabezpečit přechod těchto práv na pojistitele (srov. § 33 odst. 4 ZPS), v opačném případě má pojistitel právo pojistné plnění snížit nebo právo na vrácení již vyplaceného pojistného plnění (srov. § 33 odst. 5 a 6 ZPS) [srov. již výše cit. rozsudek sp. zn. 28 Cdo 2027/2015]. Právo snížit pojistné plnění nebo právo na vrácení již vyplaceného pojistného plnění tak bylo v judikatuře k předchozí úpravě vázáno na porušení povinnosti zabezpečit přechod práv na pojistitele.
60. Samotné znění § 33 ZPS pak směřovalo k takovému výkladu, že snížit pojistné plnění (případně právo na vrácení pojistného plnění) mohl pojistitel jen v případě zmaření přechodu práva na něj. Odstavec 5 cit. ustanovení uváděl, že vzdala-li se oprávněná osoba (pojištěný či jiná osoba, která vynaložila zachraňovací náklady) svého práva na náhradu škody nebo jiného obdobného práva nebo toto právo včas neuplatnila, anebo jinak zmařila přechod svých nároků na pojistitele, má pojistitel právo pojistné plnění snížit.
Posouzení v poměrech projednávané věci
61. Po skutkové stránce bylo v souzené věci prokázáno, že žalobkyně (pojistitel) z titulu pojistné smlouvy, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti žalované z provozní činnosti, zaplatila poškozené náhradu újmy v celkové výši 184 853 Kč, která byla poškozené způsobena zaměstnankyní žalované (škůdkyní) při výkonu práce pro žalovanou. Žalobkyně následně vyzvala žalovanou, aby škůdkyni sdělila, že má dluh ve výši čtyřapůlnásobku jejího průměrného výdělku uhradit žalobkyni, a aby prokázala, že škůdkyni takto instruovala, a dále aby žalovaná sdělila žalobkyni průměrný měsíční výdělek škůdkyně před způsobením újmy. Žalovaná odmítla žalobkyni výši průměrného měsíčního výdělku škůdkyně sdělit, neboť se jedná o citlivý údaj podléhající ochraně osobních údajů. Taktéž odmítla škůdkyni jakkoliv vyzývat k náhradě vyplaceného plnění s odůvodněním, že vyplacením pojistného plnění přešla pohledávka ze žalované na žalobkyni. Dále bylo zjištěno, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 17 C 5/2021 mezi žalobkyní (v pozici žalobce) a škůdkyní (v pozici žalovaného) vyzval soud žalovanou ke sdělení výše průměrného měsíčního výdělku škůdkyně.
62. V projednávaném případě nebylo přitom mezi účastníky sporu o tom, že došlo k výplatě plnění z pojištění. Sporné však mezi účastníky zůstalo, zda žalovaná svým jednáním spočívajícím v nesdělení výše průměrného měsíčního výdělku škůdkyně a neinstruováním škůdkyně k náhradě škody zmařila přechod práva na žalobkyni.
63. Dovolatelka v dovolání argumentuje, že z důvodu odepření součinnosti spočívající v nesdělení výše průměrného měsíčního výdělku škůdkyně a neinstruování škůdkyně k úhradě škody žalobkyni došlo ke zmaření přechodu práva ve smyslu § 2820 odst. 2 o. z., a proto žalobkyni v souladu s tímto ustanovením svědčí nárok přímo proti žalované na vrácení části vyplaceného pojistného plnění, a to až do výše, kterou by žalobkyně jinak mohla získat.
64. Dovolací soud však dospěl k závěru, že právo pojistitele snížit pojistné plnění, případně jeho právo na náhradu ve smyslu § 2820 odst. 2 o. z. se váže jen k samotnému zmaření přechodu práva na pojistitele. V projednávaném případě přitom došlo k výplatě plnění z pojištění a nárok žalované vůči škůdkyni tímto přešel na žalobkyni. Samotné porušení povinnosti poskytnout pojistiteli součinnost dle § 2820 odst. 1 věta prvá o. z. však právo snížit plnění z pojištění, příp. právo na náhradu nezakládá. V konkrétním případě tak ani odepření součinnosti spočívající v nesdělení výše průměrného měsíčního výdělku škůdkyně a neinstruování škůdkyně k úhradě škody žalobkyni nezakládalo právo žalobkyně požadovat náhradu plnění.
65. Vzhledem k tomu, že odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná přechod jejího práva vůči škůdkyni na žalobkyni nikterak nezmařila, přičemž tento závěr nebyl dovoláním úspěšně zpochybněn, je právní posouzení odvolacího soudu v této otázce správné.
66. Vzhledem k přípustnosti dovolání dovolací soud podle § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. rovněž přezkoumal, zda řízení nebylo postiženo vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a shledal, že řízení před soudy obou stupňů takovými vadami netrpí.
V. Závěr
67. Lze uzavřít, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je (při řešení právní otázky, pro kterou je dovolání žalobkyně přípustné) správné. Dovolací soud proto dovolání žalobkyně podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
68. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo zamítnuto a žalobkyni tak vznikla povinnost hradit žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení.
Autor: -mha-