// Profipravo.cz / Pojistná smlouva 12.02.2007

K výkladu pojmu nahodilá událost dle ObčZ ve znění do 1.1.2005

I. Pojem „nahodilá událost“ nebyl až do vydání zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě), ve znění zák. č. 377/2005 Sb. a zák. č. 57/2006 Sb., který s výjimkou některých ustanovení nabyl účinnosti dne 1. 1. 2005, právními předpisy vymezen; ustálená soudní judikatura i právní praxe za nahodilou podle občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2004 považuje událost určenou pojistnými podmínkami pro jednotlivé druhy pojištění, o níž účastníci pojištění odůvodněně předpokládají, že může nastat, nevědí však v době vzniku pojištění, zda se tak vůbec někdy stane (povodeň, požár, havárie motorového vozidla); hovoří se o nahodilosti absolutní. Naopak znak nahodilosti postrádá událost, o níž se v době vzniku pojištění ví, že už nastala, a rovněž i událost, kterou úmyslně přivodil ten, na jehož majetek, život nebo na jehož odpovědnost za škody se pojištění vztahuje, popř. ten, komu v případě pojistné události vznikne právo na plnění (srov. Občanský zákoník - komentář, nakladatelství C-H-BECK, 9. vydání, Praha 2004, str. 1154).

Rozhodující pro posouzení, zda nastala nahodilá událost, je otázka, zda a kdy nastal škodní následek, tj. zda v průběhu sjednaného pojištění, či mimo něj, a dále okolnost, kterou byl tento následek vyvolán, popř. způsob, jak k němu došlo. Existence obou těchto skutečností má za následek vznik povinnosti pojišťovny plnit z pojištění majetku a činí tak z nahodilé události událost pojistnou. Nahodilou událostí přitom může být jak nahodilá skutečnost, k níž dojde v době tzv. „klidu živlů“, tak i skutečnost, kdy hrozí vysoký stupeň vzniku sjednaného pojistného nebezpečí (povodeň, požár), se kterou je spojen vznik povinnosti pojišťovny poskytnout pojistné plnění. I přesto, že reálně existuje vysoká míra vzniku pojistného nebezpečí, není ve vztahu k pojištění konkrétního majetku nikdy zcela jisté, zda nahodilá událost skutečně nastane. Právě v tom tkví podstata absolutní nahodilosti, že totiž nelze najisto předvídat, zda nastane, a současně kdy nastane.

II. S názorem dovolatelky, že obecně nelze hovořit o nahodilosti v právním slova smyslu, pokud již v době sjednání pojistné smlouvy nastalo a trvá pojistné nebezpečí (rozuměj na jiných místech, než se nachází pojištěný majetek), se dovolací soud neztotožňuje. Byť nahodilost je zapotřebí vnímat jako nepředvídatelnost vzniku jakéhokoliv děje či jevu (i když může v budoucnosti nastat), je tento pojem třeba vždy vztáhnout ke konkrétnímu pojištěnému majetku (srov. § 807 obč. zák. ve znění účinném do 1.1.2005) a nikoliv dovozovat, že nastalo-li již pojistné nebezpečí v jiných lokalitách (došlo-li k záplavám na jiných místech), nejedná se o nahodilou událost ve vztahu k majetku, který se nachází jinde.

Okolnost, že v době uzavření pojistné smlouvy mezi účastníky již na některých místech v ČR došlo k záplavám, není pro posouzení dané věci významné, neboť ve vztahu k pojištěnému majetku žalobkyně nebylo možno předvídat, zda k zatopení jejího bytu - přes existující pojistné nebezpečí na jiných místech - vůbec dojde, a prvek nahodilosti byl proto ve vztahu k této skutečnosti dán. Záleželo jen na žalované pojišťovně, zda uvedeného dne za daných okolností a dostupných informací se žalobkyní smlouvu o pojištění domácnosti uzavře, či nikoliv.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 427/2006, ze dne 28.11.2006

vytisknout článek

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně Y. K., zastoupené advokátkou, proti žalované Č. p., a. s., o zaplacení 797.806,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 20 C 3/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. září 2005, č. j. 14 Co 426/2005 - 86, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :
 
Obvodní soud pro Prahu 1 částečným a mezitímním rozsudkem ze dne 14. 4. 2005, č. j. 20 C 3/2004 - 66, rozhodl, že „žaloba v části o nároku na pojistné plnění za matraci P. a dvakrát futon matraci K., je co do základu důvodná s tím, že o nákladech řízení účastníků bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí o věci“. Vyšel ze zjištění, že dne 12. 8. 2002 v 9,20 hod. uzavřeli účastníci v bytě žalobkyně smlouvu o pojištění domácnosti, že téhož dne žalobkyně uhradila pojistné a dne 2. 9. 2002 uplatnila nárok ze škodní události, která nastala v noci z 13. 8. 2002 na 14. 8. 2002, kdy byl byt žalobkyně v P. vyplaven povodňovou vlnou z V. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně byla ke dni 13. 8. 2002 vlastnicí matrace P. a dvou futon matrací K., které byly při záplavě zničeny, a že ráno dne 12. 8. 2002, kdy byla uzavřena smlouva o pojištění domácnosti, voda nezasáhla oblast H. a okolí O. n., bylo zde pouze nebezpečí, že se tak stane, a proto byla v nočních hodinách dne 12. 8. 2002 vyhlášena dobrovolná evakuace; teprve dne 13. 8. 202 se hladina V. na Š. zvedla o 3 metry a dne 14. 3. 2002 o další 3 metry. V okamžiku sepsání smlouvy žalovaná nevěděla, jaký bude rozsah povodní, a teprve odpoledne dne 12. 8. 2002 vydala pokyn o zákazu uzavírat pojistné smlouvy. Soud prvního stupně dovodil, že v dané věci je dán prvek nahodilosti uvedený v ust. § 788 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2004 (dále jen „obč. zák.“), když za nahodilou se považuje událost, o níž účastníci důvodně předpokládají, že může nastat, nevědí však, zda se tak někdy stane. Dospěl k závěru, že žalobkyně se po právu domáhá pojistného plnění z uzavřené smlouvy, když prokázala, že po 0.00 hod. dne 13. 8. 2002 došlo zatopením jejího bytu vodou z V. k poškození předmětných věcí a že je jejich vlastnicí, a proto považoval za vhodné rozhodnout jen o základu nároku v části žaloby s tím, že výše plnění bude následně určena znaleckým posudkem. Za nedůvodnou soud označil námitku žalované, že žalobkyně nepřijala dostatečná opatření ke zmenšení vzniku škody, neboť po žalobkyni nelze spravedlivě požadovat, aby v situaci, která byla značně nepřehledná i pro odborníky, se přestěhovala do jiného bytu.

K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 9. 2005, č. j. 14 Co 426/2005 - 86, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění obvodního soudu a řízení dále doplnil obsahem smlouvy o pojištění domácnosti žalobkyně uzavřené mezi účastníky dne 12. 8. 2002 v 9,20 hod., z níž zjistil, že byla uzavřena na dobu neurčitou s počátkem od 0.00 hod. dne 13. 8. 2002, že součástí této smlouvy jsou všeobecné pojistné podmínky pro pojištění majetku VPPM 2000, v jejichž článku 6 je definována pojistná událost jako nahodilá skutečnost vyvolaná sjednaným pojistným nebezpečím, se kterou je spojen vznik povinnosti pojišťovny poskytnout pojistné plnění, a doplňkové pojistné podmínky pro pojištění domácnosti DPPD1, z nichž vyplývá, že pojištění se sjednává mimo jiné pro pojistné nebezpečí povodně (čl. 2), přičemž povodní se rozumí zaplavení větších či menších územních celků vodou, která se vylila z břehů vodních toků nebo z břehů nádrží nebo tyto břehy a hráze protrhla nebo byla způsobena náhlým a neočekávaným zmenšením průtočního profilu toku. S poukazem na ust. § 788 odst. 1 obč. zák., všeobecné pojistné podmínky a na doplňkové pojistné podmínky se městský soud ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že zaplavení bytu žalobkyně je pojistnou událostí ve smyslu čl. 6 pojistných podmínek, když povodeň je ve smyslu čl. 2 doplňkových pojistných podmínek pro pojištění domácnosti pojistným nebezpečím, které skutečně v okamžiku uzavření pojistné smlouvy existovalo, avšak nebylo a nemohlo být známo, zda dojde k zaplavení části P., v níž se nachází byt žalobkyně a též k zaplavení jejího bytu. Proto je nutno tuto skutečnost považovat za nahodilou ve smyslu čl. 6 VPPM 2000.

Dále odvolací soud vyslovil názor, že žalovaná zaměňuje pojem pojistného nebezpečí, které již existovalo v době uzavření pojistné smlouvy, a pojem pojistné události (zaplavení bytu žalobkyně, včetně jeho vybavení), o níž v době uzavření pojistné smlouvy přes existující pojistné nebezpečí nebylo zřejmé, zda vůbec nastane a kdy, a prvek nahodilosti byl proto ve vztahu k této skutečnosti dán. Protože pojistná událost nastala v době trvání pojištění, je pojišťovna povinna poskytnout pojistné plnění v rozsahu a za podmínek sjednaných v pojistné smlouvě žalobkyni (§ 797 obč. zák. a čl. 6 VPPM 2000).  

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., přičemž za zásadní po právní stránce považuje výklad pojmu „nahodilá událost“ uvedený v ust. 788 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2004, který soudy obou stupňů nesprávně vyložily, neboť tato otázka může mít dopad i pro jiná řízení, ať již podle tohoto ustanovení či podle ust. § 2 zák. č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že zaměňuje smluvně definovaný pojem „pojistné nebezpečí“ (povodeň) s pojmem „pojistná událost“ (zaplavení bytu žalobkyně, včetně jeho vybavení) a že prvek nahodilosti je ve vztahu k pojistné události dán. Podle dovolatelky nelze obecně hovořit o nahodilosti ve smyslu právním, pokud již v době sjednání pojistné smlouvy nastalo a trvá pojistné nebezpečí, neboť nahodilost je zapotřebí vnímat jako nepředvídatelnost vzniku jakéhokoliv děje či jevu, byť takový děj či jev samozřejmě může pro futuro nastat. Pokud by byl obecně přijat výklad učiněný odvolacím soudem, byla by podle názoru dovolatelky zcela pojmově ztotožněna „nahodilost“ jako termín právní s pojmem „pravděpodobnost“. Zákonodárce nahodilostí nezamýšlel skutečnost, kdy je pouze otázkou individuálního odhadu, jaký bude mít konkrétní probíhající živelná pohroma průběh a rozsah, nýbrž skutečnost, zda k takové živelné pohromě vůbec dojde (bez ohledu na její budoucí průběh a rozsah). Rozsah povodně v roce 2002, množství dešťových srážek a vodohospodářské faktory na v. kaskádě (přeplněnost L., O. a S. p.) mohou v průběhu povodně vyvolávat otázku, kam až voda dostoupá, např. v P. – H., a je obtížné přesně ohraničit, kde již povodeň škody nezpůsobí, nicméně v tom nelze spatřovat prvek nahodilosti. Aplikoval-li by se výklad pojmu nahodilost použitý v rozhodnutí odvolacího soudu, nebylo by možno nikdy objektivně stanovit, zda se o nahodilou událost jedná či nikoliv, neboť rozhodující roli by nepředstavoval faktor, že pojistné nebezpečí (povodeň, požár apod.) v době sjednání smlouvy neexistuje, ale pro futuro může vzniknout, nýbrž následné subjektivní faktory jako např. osobní odhad o konečném rozsahu probíhající povodně. Vzhledem k tomu, že nahodilost je termínem legálním, musí se jednat o objektivně zjistitelnou kategorii, nikoliv o subjektivní pocit vnímání míry ohrožení (rizika), což v daném případě znamená, že v době uzavření pojistné smlouvy není zřejmé, zda vůbec k povodni dojde, natož, aby bylo možno odhadovat její rozsah. Navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, účastnicí řízení, řádně zastoupenou zaměstnancem s právnickým vzděláním, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle § 242 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ust. § 237 o. s. ř.

Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Dovolací soud je při přezkoumávání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.); z toho mimo jiné vyplývá, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ust. § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
 
Přípustnost dovolání podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ust. § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

V posuzované věci žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrzen, a nejedná se o případ přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tedy důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.

Nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu je v dovolání vyvozována z nesprávného výkladu pojmu nahodilá událost uvedeného v ust. §  § 788 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2004.

Podle § 788 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2004 (dále jen „obč. zák.“), pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění, nastane-li nahodilá událost ve smlouvě blíže označená, a fyzická nebo právnická osoba, která s pojistitelem pojistnou smlouvu uzavřela, je povinna platit pojistné. Součástí pojistné smlouvy jsou všeobecné pojistné podmínky pojistitele (pojistné podmínky), na něž se pojistná smlouva odvolává, a které jsou k ní připojeny nebo byly před uzavřením smlouvy tomu, kdo s pojistitelem smlouvu uzavřel, sděleny (odst. 2 tohoto ustanovení).

Podle § 797 odst. 2 obč. zák. právo na plnění vznikne, nastane-li skutečnost, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele plnit (pojistná událost).

Podle § 807 obč. zák. z pojištění majetku má pojištěný právo, aby mu bylo poskytnuto plnění ve výši určené podle pojistných podmínek, týká-li se pojistná událost věci, na kterou se pojištění vztahuje.Při pojištění majetku se pojištění může vztahovat na věc jednotlivě určenou nebo na soubor věcí (např. zařízení domácnosti).

Pojem „nahodilá událost“ nebyl až do vydání zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě), ve znění zák. č. 377/2005 Sb. a zák. č. 57/2006 Sb., který s výjimkou některých ustanovení nabyl účinnosti dne 1. 1. 2005, právními předpisy vymezen; ustálená soudní judikatura i právní praxe za nahodilou podle občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2004 považuje událost určenou pojistnými podmínkami pro jednotlivé druhy pojištění, o níž účastníci pojištění odůvodněně předpokládají, že může nastat, nevědí však v době vzniku pojištění, zda se tak vůbec někdy stane (povodeň, požár, havárie motorového vozidla); hovoří se o nahodilosti absolutní. Naopak znak nahodilosti postrádá událost, o níž se v době vzniku pojištění ví, že už nastala, a rovněž i událost, kterou úmyslně přivodil ten, na jehož majetek, život nebo na jehož odpovědnost za škody se pojištění vztahuje, popř. ten, komu v případě pojistné události vznikne právo na plnění (srov. Občanský zákoník - komentář, nakladatelství C-H-BECK, 9. vydání, Praha 2004, str. 1154).
 
Rozhodující pro posouzení, zda nastala nahodilá událost, je otázka, zda a kdy nastal škodní následek, tj. zda v průběhu sjednaného pojištění, či mimo něj, a dále okolnost, kterou byl tento následek vyvolán, popř. způsob, jak k němu došlo. Existence obou těchto skutečností má za následek vznik povinnosti pojišťovny plnit z pojištění majetku a činí tak z nahodilé události událost pojistnou. Nahodilou událostí přitom může být jak nahodilá skutečnost, k níž dojde v době tzv. „klidu živlů“, tak i skutečnost, kdy hrozí vysoký stupeň vzniku sjednaného pojistného nebezpečí (povodeň, požár), se kterou je spojen vznik povinnosti pojišťovny poskytnout pojistné plnění. I přesto, že reálně existuje vysoká míra vzniku pojistného nebezpečí, není ve vztahu k pojištění konkrétního majetku nikdy zcela jisté, zda nahodilá událost skutečně nastane. Právě v tom tkví podstata absolutní nahodilosti, že totiž nelze najisto předvídat, zda nastane, a současně kdy nastane.

S názorem dovolatelky, že obecně nelze hovořit o nahodilosti v právním slova smyslu, pokud již v době sjednání pojistné smlouvy nastalo a trvá pojistné nebezpečí (rozuměj na jiných místech, než se nachází pojištěný majetek), se dovolací soud neztotožňuje. Byť nahodilost je zapotřebí vnímat jako nepředvídatelnost vzniku jakéhokoliv děje či jevu (i když může v budoucnosti nastat), je tento pojem třeba vždy vztáhnout ke konkrétnímu pojištěnému majetku (srov. § 807 obč. zák.) a nikoliv dovozovat, že nastalo-li již pojistné nebezpečí v jiných lokalitách (došlo-li k záplavám na jiných místech), nejedná se o nahodilou událost ve vztahu k majetku, který se nachází jinde.

Lze rovněž souhlasit s názorem odvolacího soudu, že žalovaná zaměňuje pojem „pojistného nebezpečí“ a pojem „pojistné události“ (zaplavení bytu žalobkyně, včetně jeho vybavení); i když sice k povodni na V. v J. Č. a na dalších místech v ČR došlo v době uzavření předmětné pojistné smlouvy ze dne 12. 8. 2002, nebylo a nemohlo být známo, zda dojde k zaplavení části P., v níž se nachází byt žalobkyně, a též k zaplavení jejího bytu. Tudíž okolnost, že v době uzavření pojistné smlouvy mezi účastníky dne 12. 8. 2002 již na některých místech v ČR došlo k záplavám, není pro posouzení dané věci významné, neboť ve vztahu k pojištěnému majetku žalobkyně nebylo možno předvídat, zda k zatopení jejího bytu - přes existující pojistné nebezpečí na jiných místech - vůbec dojde, a prvek nahodilosti byl proto ve vztahu k této skutečnosti dán. Záleželo jen na žalované, zda uvedeného dne za daných okolností a dostupných informací se žalobkyní smlouvu o pojištění domácnosti uzavře, či nikoliv.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá z hlediska námitek uplatněných v dovolání po právní stránce zásadní význam ve smyslu ust. § 237 odst. 3 o. s. ř., neboť je v souladu s hmotným právem, a dovolání proti němu podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalované podle 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Dovolací soud nerozhodoval o náhradě nákladů dovolacího řízení, neboť dovolání směřovalo proti mezitímnímu rozsudku odvolacího soudu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Autor: -pkr-