// Profipravo.cz / Nájem 21.01.2020
Ujednání o splatnosti nájemného
Ujednáním, podle něhož bylo nájemné splatné do určitého dne v měsíci, a to na základě faktury vystavené a doručené nájemci před takto stanoveným datem, byl čas plnění ujednán pevným datem.
V posuzované věci smluvní strany ujednaly, že „nájemné je splatné měsíčně předem vždy k 20. dni měsíce předcházejícího měsíci, za nějž se nájemné platí, a to na základě daňové faktury pronajímatelem vystavené a řádně doručené nájemkyni 1. den měsíce předcházejícího měsíci, za nějž je nájemné splatné.“ Takto formulované ujednání nelze považovat za ujednání, jímž je čas plnění stanoven ve prospěch věřitele, nýbrž za ujednání, jímž je čas plnění přesně ujednán. V tomto případě faktura nemá povahu vyzvání věřitele k plnění ve smyslu výše citovaného § 1958 odst. 1 o. z., ale stanovila den uskutečnění zdanitelného plnění, významný pro povinnost plátce daně z přidané hodnoty přiznat tuto daň. Opačný výklad by znamenal, že by se určení splatnosti nájemného konkrétním dnem stalo nadbytečným, a vedl by k nežádoucímu závěru, že porušením své smluvní povinnosti vystavit a doručit fakturu nájemkyni včas (v dostatečném předstihu) by pronajímatel mohl nepřípustně posouvat počátek běhu promlčecí lhůty.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2614/2019, ze dne 22. 10. 2019
Dotčené předpisy:
§ 1958 odst. 1 o. z.
§ 2201 o. z.
§ 3074 odst. 1 o. z.
Kategorie: nájem; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 21. 8. 2017 po žalované domáhala zaplacení 3 630 000 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení. Tvrdila, že žalovaná byla nájemkyní blíže určených nemovitostí v obci Praha, katastrálním území Chodov, nezaplatila však nájemné za srpen 2014.
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 23. 10. 2018, č. j. 16 Co 261/2018-76, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 1. 2018, č. j. 42 C 225/2017-43 (soud prvního stupně), jímž žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Ztotožnil se se zjištěným skutkovým stavem, že dne 7. 9. 2012 byla mezi dlužníkem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemkyní uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byly blíže určené nemovitosti v obci Praha, katastrálním území Chodov (dále jen „Smlouva“). Nájemné bylo sjednáno ve výši 3 000 000 Kč měsíčně bez DPH a bylo splatné měsíčně předem vždy k 20. dni měsíce předcházejícího měsíci, za nějž se nájemné platí, a to na základě daňové faktury pronajímatelem vystavené a řádně doručené nájemkyni 1. den měsíce předcházejícího měsíci, za nějž je nájemné splatné. Současně bylo dohodnuto, že den vystavení daňového dokladu bude považován za datum zdanitelného plnění (článek III. odst. 2 Smlouvy). Dne 11. 8. 2014 dlužník vystavil fakturu č. 141100008, kterou žalované vyúčtoval nájemné za období od 1. 8. 2014 do 31. 8. 2014 ve výši 3 630 000 Kč splatné dne 1. 9. 2014; žalovaná jej nezaplatila.
Nejprve se zabýval vznesenou námitkou promlčení a dovodil, že s ohledem na § 3074 odst. 1 a § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, je třeba nájemní vztah mezi účastníky a stejně tak i běh promlčecí lhůty posuzovat podle o. z. Dospěl přitom k závěru, že splatnost nájemného byla ve Smlouvě stanovena dohodou do 20. dne předcházejícího měsíce ve smyslu § 1958 odst. 1 o. z. a prodlení pronajímatele s vystavením faktury nemá vliv na běh promlčecí lhůty. I když faktura vystavená dne 11. 8. 2014 nebyla rozporována či vrácena, nelze dovodit, že by tím došlo ke změně splatnosti nájemného. Uzavřel proto, že tříletá promlčecí lhůta začala běžet dne 21. 7. 2014 a žaloba byla podána až po jejím uplynutí, a nelze jí proto vyhovět.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Měla za to, že v praxi dovolacího soudu dosud nebyly řešeny otázky, „zda lze za počátek běhu promlčecí lhůty považovat v nájemní smlouvě uvedené datum plnění, pokud je navíc ve smlouvě uvedeno, že nájemné je splatné až na základě daňové faktury pronajímatelem vystavené, zda je dán počátek běhu promlčecí lhůty až dnem uvedeným jako datum splatnosti ve vystavené faktuře pronajímatelem a nájemci doručené, zda je doba plnění (a s tím související počátek běhu promlčecí lhůty na plnění) určena tím, že ji strany smluvního vztahu učiní závislou na určité události (vystavení faktury s dobou splatnosti), případně, zda je tímto vymezen způsob, jakým bude doba plnění určena, a to za situace, kdy je ve smlouvě stanovena splatnost pevným datem a současně je splatnost stanovena až na výzvu (doručenou daňovou fakturu) vystavenou pronajímatelem, a zda se v daném případě jedná o smluvní ujednání o splatnosti ponechané na vůli věřitele – až vystavením a doručením faktury nájemci.“ Namítala, že odvolací soud nesprávně posoudil splatnost nájemného a tím i počátek běhu promlčecí lhůty. Poukázala na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1242/2008, a ze dne 8. 12. 2010, sp. zn. 31 Cdo 5241/2007, a zdůraznila, že nájemné mělo být hrazeno vždy dle řádně doručené daňové faktury, a doba plnění tak byla závislá na vůli věřitele. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), Nejvyšší soud projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“.
Dovolacím soudem dosud nebyla řešena otázka, zda ujednáním, podle něhož bylo nájemné splatné do určitého dne v měsíci, a to na základě faktury vystavené a doručené nájemci před takto stanoveným datem, byl čas plnění ujednán pevným datem či zda byl ponechán na vůli věřitele. Současně se od řešení této otázky odvíjí posouzení počátku běhu promlčecí lhůty. Dovolání je proto přípustné podle § 237 o. s. ř., není však důvodné.
Dovoláním nebyla zpochybněna správnost právního závěru, že mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva a že od 1. 1. 2014 se tento nájem řídí ustanoveními o. z. (§ 663 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále jen „obč. zák.“, § 2201, § 3074 odst. 1 o. z.). Správný je i další závěr odvolacího soudu, že podle o. z. se posoudí také běh a délka promlčecí lhůty u práva pronajímatele na zaplacení nájemného, které se stalo splatným po 1. 1. 2014, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem (§ 3074 odst. 1 o. z.).
Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.
V dovolatelkou zmiňovaném rozsudku ze dne 8. 12. 2010, sp. zn. 31 Cdo 5241/2007, přijatém za předchozí právní úpravy, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, že ujednání o tom, že objednatel je povinen zaplatit smluvní cenu na účet zhotovitele ve lhůtě 14 dnů po vystavení daňového dokladu, je případem ujednání o splatnosti ponechané na vůli věřitele a promlčecí doba běží ve smyslu § 392 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, dále jen „obch. zák.“, ode dne takto věřitelem stanovené splatnosti. Vycházel přitom ze skutkového zjištění odvolacího soudu, podle něhož si strany ve smlouvě sjednaly o splatnosti ceny díla, že "objednatel je povinen zaplatit smluvní cenu na účet zhotovitele do 14 dnů po vystavení daňového dokladu". Doba vystavení daňového dokladu, od níž se měla odvíjet lhůta k plnění v délce 14 dnů, nebyla ve smlouvě stanovena, a byla tudíž závislá na vůli věřitele.
V posuzované věci však jde o situaci skutkově odlišnou. Podle skutkových zjištění v článku III. odst. 2 Smlouvy smluvní strany ujednaly, že „nájemné je splatné měsíčně předem vždy k 20. dni měsíce předcházejícího měsíci, za nějž se nájemné platí, a to na základě daňové faktury pronajímatelem vystavené a řádně doručené nájemkyni 1. den měsíce předcházejícího měsíci, za nějž je nájemné splatné.“ Primárně tedy určily pevné datum, do kterého má být nájemné placeno – vždy k 20. dni měsíce předcházejícího měsíci, za nějž se nájemné platí. I když následně doplnily, že nájemné má být placeno na základě daňové faktury, současně (nepřímo) stanovily dobu, ve které je pronajímatel povinen tuto fakturu vystavit – tak, aby nájemkyni mohla být doručena 1. den měsíce předcházejícího měsíci, za nějž je nájemné splatné, tj. s takovým předstihem, aby nájemkyně mohla nájemné zaplatit do primárně určeného 20. dne předcházejícího měsíci, za nějž se nájemné platí. Takto formulované ujednání nelze považovat za ujednání, jímž je čas plnění stanoven ve prospěch věřitele, nýbrž za ujednání, jímž je čas plnění přesně ujednán. V tomto případě faktura nemá povahu vyzvání věřitele k plnění ve smyslu výše citovaného § 1958 odst. 1 o. z., ale stanovila den uskutečnění zdanitelného plnění, významný pro povinnost plátce daně z přidané hodnoty přiznat tuto daň (§ 21 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném k 7. 9. 2012). Opačný výklad by znamenal, že by se určení splatnosti nájemného konkrétním dnem stalo nadbytečným, a vedl by k nežádoucímu závěru, že porušením své smluvní povinnosti vystavit a doručit fakturu nájemkyni včas (v dostatečném předstihu) by pronajímatel mohl nepřípustně posouvat počátek běhu promlčecí lhůty. Neobstojí námitka žalobce, že vystavení daňového dokladu bylo nutné k tomu, aby žalovaná mohla splnit svůj závazek, neboť nájemní vztah trval téměř dva roky, a žalovaná tudíž mohla (a měla) nájemné platit na účet, na který poukazovala předchozí platby. Závěr odvolacího soudu, že podle ujednání článku III. odst. 2 Smlouvy bylo nájemné za srpen 2014 splatné do 20. 7. 2014, je tak správný.
Nejvyšší soud proto – aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) – dovolání jako nedůvodné zamítl [§ 243d písm. a) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalované nevznikly v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by jinak měla právo vůči neúspěšné žalobkyni.
Autor: -mha-