// Profipravo.cz / Půjčka a výpůjčka 19.06.2019

Škoda na věci způsobená v době výpůjčky

Vypůjčitel je povinen vrátit půjčenou věc ve stanovené době a ve stavu odpovídajícím opotřebení vzniklému při řádném užívání. Povinností půjčitele je přitom předat věc vypůjčiteli ve stavu způsobilém k řádnému užívání.

V rozhodovací praxi dovolacího soudu byly v minulosti řešeny případy vypůjčení věci, jež byla v době výpůjčky odcizena. Podle uvedených rozhodnutí je základní povinností vypůjčitele vrátit věc půjčiteli, jakmile ji nepotřebuje, nejpozději však do konce stanovené doby zapůjčení. Jestliže tuto povinnost vypůjčitel nesplnil, neboť v době, kdy měl věc vypůjčenou, mu byla odcizena, platí, že není odpovědný za odcizení, jehož se nedopustil, nýbrž je vůči půjčiteli odpovědný za újmu vzniklou tím, že mu jeho věc nevrátil.

Dosud nebyl v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešen případ, v němž by bylo vypůjčené vozidlo poškozeno a po opravě zaplacené z prostředků vlastníka mu bylo vráceno. Není však důvod, aby v uvedeném případě bylo rozhodnuto jinak než v případě odcizení věci, neboť obě situace jsou totožné v porušení povinnosti vypůjčitele vrátit půjčenou věc ve stanovené době a ve stavu odpovídajícím opotřebení vzniklému při řádném užívání. Povinnost tvrdit a dokázat, že věc případně nebyla vypůjčiteli předána ve stavu způsobilém k řádnému užívání, tíží vypůjčitele.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 4326/2018, ze dne 19. 3. 2019

vytisknout článek


Dotčené předpisy: 
§ 661 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 662 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 420 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013

Kategorie: výpůjčka; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

1. Okresní soud v Jičíně rozsudkem ze dne 27. 4. 2018, č. j. 207 C 14/2015-181, zamítl žalobu o zaplacení 55.000 Kč s příslušenstvím a uložil žalobci povinnost nahradit náklady řízení žalovanému a státu. Žalobce uzavřel se žalovaným v srpnu 2013 ústní smlouvu o výpůjčce, na jejímž základě žalobce půjčil žalovanému svůj osobní automobil k cestě na dovolenou do XY a zpět. Při zpáteční cestě auto přestalo jet, neboť došlo k přehřátí motoru, a bylo odtaženo do servisu. Za opravu a výměnu za jiný ojetý motor dodaný žalobcem vyúčtoval servis v přepočtu částku 55.000 Kč, jíž žalovaný neměl k dispozici, a proto mu ji na opravu automobilu zaslal žalobce. Se žalovaným se dohodl, že mu částku vrátí, k čemuž však nedošlo. Okresní soud nejprve rozsudkem uložil žalovanému nahradit žalobci polovinu žalované částky s příslušenstvím, k odvolání žalovaného byl tento rozsudek zrušen odvolacím soudem s pokynem k doplnění žalobních tvrzení a důkazů ohledně příčin zadření motoru automobilu, porušení právní povinnosti žalovaným a příčinné souvislosti. Žalobce před zapůjčením vozidla zajistil provedení technické kontroly a servisu. Nepodařilo se zjistit příčinu přehřátí motoru, který byl následně sešrotován a nemohl být podroben znaleckému zkoumání. Okresní soud uzavřel, že důkazní břemeno ohledně existence předpokladů odpovědnosti žalovaného za škodu nese žalobce, který jednoznačně neprokázal, že žalovaný porušil nějakou konkrétní povinnost.

2. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24. 7. 2018, č. j. 24 Co 122/2018-200, potvrdil rozsudek okresního soudu a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že žalobce měl prokázat porušení právní povinnosti žalovaným a nést břemeno tvrzení i důkazu, co bylo příčinou zadření motoru. Nelze-li zjistit příčinu poruchy motoru, nelze učinit závěr o zaviněném porušení povinnosti žalovaným.

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení otázky povinností žalovaného dle § 661 odst.1 obč. zák. a důkazního břemene. Dovolatel uvedl, že vozidlo bylo v dobrém technickém stavu, po servisu a technické kontrole a vybaveno signalizací závad, jíž byl žalovaný povinen sledovat. Podle znaleckého posudku předloženého žalobcem musela přístrojová deska automobilu signalizovat přehřívání motoru rozsvícením kontrolky STOP, bylo proto povinností žalovaného automobil zastavit, zkontrolovat stav chladící kapaliny a obrátit se případně na autorizovaný servis. Požadavek na prokázání funkčnosti a následné nefunkčnosti chladiče je v rozporu se zásadou, že nelze prokázat negativní skutečnost. Rozhodnutí okresního i odvolacího soudu jsou dále založena na spekulaci, že mohl být vadný chladič motoru, který poté nechal žalobce sešrotovat, a tudíž nemohl být znalecky zkoumán, aniž by reflektovala skutečnost, že po výměně zadřeného motoru vozidlo dojelo bez dalších poruch se stejným chladičem zpět do České republiky. Závěrem dovolatel formuloval otázky dovolacím soudem dosud neřešené, zda zadření motoru samo o sobě prokazuje porušení povinnosti žalovaného chránit předmět výpůjčky před poškozením dle § 661 odst. 1 obč. zák., zda porušení této povinnosti představuje nesledování signalizačního zařízení na palubní desce vozidla a zda tato porušení zakládají odpovědnost za škodu. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

4. Nejvyšší soud shledal, že dovolání žalobce bylo podáno včas, oprávněnou osobou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky jejího advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné pro řešení obecněji formulované otázky odpovědnosti vypůjčitele vozidla za škodu způsobenou porušením povinností vypůjčitele stanovených v § 661 odst. 1 obč. zák., jež dosud nebyla v obdobných skutkových souvislostech v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena. Dovolání je důvodné.

5. Vzhledem k ustanovení § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), neboť k porušení právní povinnosti stanovené právními předpisy došlo (mělo dojít) před 1. 1. 2014.

6. Podle § 659 obč. zák. smlouvou o výpůjčce vznikne vypůjčiteli právo věc po dohodnutou dobu bezplatně užívat.

7. Podle § 661 odst. 1 obč. zák. vypůjčitel je oprávněn užívat věc řádně a v souladu s účelem, který byl ve smlouvě dohodnut nebo kterému obvykle slouží; je povinen chránit ji před poškozením, ztrátou nebo zničením.

8. Podle § 662 odst. 1 obč. zák. vypůjčitel je povinen věc vrátit, jakmile ji nepotřebuje, nejpozději však do konce stanovené doby zapůjčení.

9. Bývalý Nejvyšší soud ČR již v rozsudku z 20. 3. 1981, sp. zn. 3 Cz 21/81 konstatoval, že nevrátí-li občan půjčenou věc po uplynutí sjednané doby, uplatní se především nárok na její vrácení podáním návrhu na vydání věci. Teprve došlo-li ke ztrátě nebo zničení věci, případně k jejímu poškození (včetně neúměrného opotřebení způsobeného užíváním, které nebylo užíváním řádným), přichází v úvahu nárok na náhradu škody.

10. V rozhodovací praxi dovolacího soudu byly v minulosti řešeny případy vypůjčení věci, jež byla v době výpůjčky odcizena (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1366/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 25 Cdo 3053/2006, uveřejněný pod číslem 84/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Podle uvedených rozhodnutí je základní povinností vypůjčitele vrátit věc půjčiteli, jakmile ji nepotřebuje, nejpozději však do konce stanovené doby zapůjčení (§ 662 obč. zák.). Jestliže tuto povinnost žalovaný nesplnil, neboť v době, kdy měl věc vypůjčenou, mu byla odcizena, platí, že žalovaný není odpovědný za odcizení, jehož se nedopustil, nýbrž vůči žalobci je odpovědný za újmu, vzniklou tím, že mu jeho věc nevrátil. V prvně uvedeném rozhodnutí byla rovněž řešena otázka povinností půjčitele a vypůjčitele v situaci, kdy žalovaný porušil i sjednanou povinnost parkovat vozidlo v hlídané garáži, neboť je zaparkoval na místě volně přístupném, a tedy méně chráněném. V příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti vznikla žalobci škoda, neboť jeho majetkový stav se snížil o hodnotu nevráceného automobilu. To platí i za situace, kdy nemožnost žalovaného vrátit předmět výpůjčky půjčiteli – a splnit tak svůj závazek – způsobila jeho odcizením třetí osoba (nezjištěný pachatel).

11. Dosud nebyl v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešen případ, v němž by bylo vypůjčené vozidlo poškozeno a po opravě zaplacené z prostředků vlastníka mu bylo vráceno. Není však důvod, aby v uvedeném případě bylo rozhodnuto jinak než v případě odcizení věci, neboť obě situace jsou totožné v porušení povinnosti vypůjčitele vrátit půjčenou věc ve stanovené době a ve stavu odpovídajícím opotřebení vzniklému při řádném užívání. Ze skutkových zjištění, jejichž správnost nepodléhá dovolacímu přezkumu, vyplývá a mezi stranami nebylo sporné, že žalovaný uzavřel se žalobcem ústní smlouvu o výpůjčce automobilu. Dle výše uvedené ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu bylo proto povinností žalobce jako půjčitele předat věc vypůjčiteli ve stavu způsobilém k řádnému užívání. Odvolací soud však v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu přenesl na žalobce povinnost tvrdit a dokázat porušení právní povinnosti žalovaným, ačkoli bylo zjištěno, že po zadření motoru byl automobil nepojízdný a žalovaný neměl finanční prostředky k jeho opravě, takže bez zaslání žalované částky by k opravě motoru a jeho návratu žalobci nedošlo (pro toto posouzení je nepodstatné, zda mezi účastníky byla uzavřena ústní smlouva o půjčce či žalobce tyto prostředky zaslal žalovanému na úhradu opravy automobilu). Odvolací soud tedy zatížil žalobce břemenem tvrzení a důkazu ohledně okolností, jež měl tvrdit a prokázat žalovaný, tedy že automobil nebyl v řádném stavu způsobilém k užívání a že příčinou zadření motoru byla závada existující již před vypůjčením vozidla, nikoliv způsob jízdy žalovaného a nedostatečná ochrana vypůjčeného vozidla před poškozením. Rovněž se okresní ani odvolací soud nijak nezabývaly otázkou, zda předmětný automobil byl vybaven signalizací závady, včetně zvukového znamení, jež se měla spustit v okamžiku přehřívání motoru, a to přesto, že svědci potvrdili, že zvukové znamení slyšeli. Při hodnocení otázky řádného stavu automobilu v době výpůjčky se soudy nižších stupňů nijak nevypořádaly se skutečností, že vozidlo bez závad urazilo vzdálenost z XY do XY, ani se skutečností, že po výměně motoru, nikoli chladiče, automobil poté dojel zpět do České republiky.

12. Uplatněný dovolací důvod nesprávného právního posouzení resp. neúplného právního posouzení při řešení otázky odpovědnosti vypůjčitele vozidla za škodu způsobenou porušením povinností vypůjčitele stanovených v § 661 odst. 1 obč. zák. je tak naplněn. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a protože důvody, pro které bylo toto rozhodnutí zrušeno, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i rozsudek tohoto soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

13. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém konečném rozhodnutí o věci rozhodne soud i o náhradě nákladů dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů