// Profipravo.cz / Půjčka a výpůjčka 03.04.2009

K předání půjčené částky převodem na bankovní účet třetí osoby

Při peněžité půjčce může dojít k předání půjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka. Nelze ani vyloučit, aby se smluvní strany dohodly, že peníze, které již byly dlužníkovi předány z jiného důvodu a které je povinen věřiteli vrátit, budou nadále (od uzavření smlouvy o půjčce) tvořit předmět půjčky. Jestliže konstantní judikatura, ve shodě s odbornou literaturou, nevyžaduje fyzické předání předmětu půjčky dlužníkovi, bylo by zbytečným a neodůvodněným omezením autonomie vůle smluvních stran nepřipustit určení bankovního účtu třetí osoby jako místa, kam má být předmět půjčky převeden, pokud se na tom strany smlouvy o půjčce dohodnou. Uskutečněním převodu pak je splněna podmínka předání předmětu půjčky dlužníkovi podle § 657 obč. zák.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3790/2008, ze dne 11. 11. 2008

vytisknout článek


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce M. P., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. J., zastoupenému advokátkou, o zaplacení částky 400.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 3 C 248/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 4. 2008, č. j. 11 Co 174/2008-124, takto:

I.  Dovolání se zamítá.
II.  Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :

A. Předchozí průběh řízení

Žalobce se domáhal, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit mu částku 400.000,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že za žalovaného zaplatil, co měl žalovaný po právu plnit sám (§ 454 obč. zák.). Tvrdil, že žalovaný uzavřel s R. H. dne 15.3.2004 smlouvu o půjčce. Když žalovaný půjčku ve výši žalované částky neuhradil ani v dodatečně prodloužené lhůtě, zaplatil ji ve dvou splátkách žalobce.

Žalovaný namítal, že půjčka byla ve skutečnosti sjednána mezi R. H. a společností A.M a.m. s.r.o., v níž byl žalovaný v době uzavření smlouvy jednatelem a žalobce prokuristou. Ve smlouvě o půjčce pak byl žalovaný uveden místo společnosti A.M a.m. s.r.o., protože jej R. H. delší dobu osobně znala a byl pro ni zárukou splacení půjčky. Částku 400.000,- Kč převedla R. H. přímo na bankovní účet společnosti A.M. a.m. s.r.o., která ji vedla ve svém účetnictví jako závazek vůči R. H. Zaplatil-li proto žalobce R. H. částku 400.000,- Kč, neplnil závazek žalovaného, nýbrž závazek společnosti A.M. a.m. s.r.o.

Okresní soud Plzeň-sever rozsudkem ze dne 22.1.2008, č.j. 3 C 248/2007-105, žalobu zamítl s tím, že žalovaný žádnou půjčku nepřijal, a proto u něj nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení. Úhradou žalované částky neplnil žalobce závazek žalovaného, nýbrž závazek společnosti A.M. a.m. s.r.o., neboť na její účet byla žalovaná částka převedena a v účetnictví společnosti je také vedena jako závazek společnosti vůči žalobci.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 29.4.2008, č.j. 11 Co 174/2008-124, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uznal žalovaného povinným zaplatit žalobci částku 400.000,- Kč s příslušenstvím. Odvolací soud zopakoval důkaz smlouvou o půjčce z 15.3.2004 a doplnil dokazování o výslech žalovaného. Dospěl k závěru, že smlouva o půjčce byla uzavřena mezi R. H. a žalovaným jako fyzickou osobou proto, že jej R. H. dlouhodobě znala a měla k němu důvěru, na rozdíl od společnosti a od žalobce, který byl jednání také přítomen. Odvolací soud nepovažoval za rozhodný motiv uzavření smlouvy, tj. použití vypůjčené částky pro podnikání společnosti A.M. a.m. s.r.o., a to ani za situace, kdy byl R. H. znám. Rovněž nepovažoval za podstatné, že předmětná částka byla poukázána na účet společnosti, neboť šlo pouze o platební místo.

B. Dovolání

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřoval v ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Jako dovolací důvod uvedl nesprávné právní posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. a vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.). Konkrétně namítal, že vůlí žalovaného ani vůlí R. H. při uzavření smlouvy o půjčce nebylo uzavření smlouvy mezi žalovaným a R. H., nýbrž poskytnutí půjčky společnosti A.M. a.m. s.r.o. Protože se vůle účastníků neshodovala s projevem vůle uvedeným ve smlouvě o půjčce, nejednalo se podle žalovaného o právní úkon, smlouva o půjčce je tzv. smlouvou reálnou, při níž závazek dlužníka vrátit vypůjčenou částku vzniká až jejím předáním dlužníkovi. V projednávané věci však žalovaná částka nikdy dlužníkovi předána nebyla, nýbrž byla převedena na účet společnosti A.M.a.m. s.r.o., přičemž R. H. o tom věděla, a proto závazek vrátit žalovanou částku evznikl žalovanému, nýbrž společnosti. Žalovaný by měl být spíše považován za ručitele, žalovaný i žalobce jednali s R. H. jako prokurista, resp. jednatel společnosti A.M. a.m. s.r.o., a proto jejich jednání zavazuje právě uvedenou společnost, odvolací soud porušil ustanovení § 132 o.s.ř., když v řízení zopakoval jen důkaz listinou – dohodou o půjčce z 15.3.2004 - a vyslechl žalovaného, ale ostatní důkazy zcela pominul, ačkoli pro posouzení věci jsou stejně významné.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

C. Přípustnost

Dovolatel napadl rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn. Dovolání je tedy přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.

D. Důvodnost

Dovolání není důvodné.
 
K námitce (ad a/) rozporu vůle s jejím projevem ve smlouvě o půjčce.

Dovolací soud má ve shodě se soudem odvolacím za to, že v případě dohody o půjčce ze dne 15.3.2004 se vůle účastníků shodovala s jejím projevem. Účastníci řízení i svědkyně R. H. se shodli v tom, že smlouva byla uzavřena mezi R. H. a žalovaným proto, že jej R. H. dlouhodobě znala a důvěřovala mu, že půjčku vrátí. Naopak společnosti A.M. a.m. s.r.o. půjčku poskytnout nechtěla, neboť jí nedůvěřovala. Vůle účastníků proto směřovala právě k tomu, aby věřitelem půjčky byl žalovaný jako fyzická osoba, což je rovněž vyjádřeno v textu dohody. Ze skutečnosti, že vypůjčená částka měla být použita pro podnikání společnosti A.M. a.m. s.r.o., o čemž R. H. při uzavírání smlouvy věděla, nelze dovozovat vůli žalovaných uzavřít smlouvu s uvedenou společností – nejde totiž o vůli smluvních stran, nýbrž o motiv jejich jednání. 

K námitce (ad b/), že žalovaná částka nebyla žalovanému předána a jeho závazek proto nevznikl.

Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu (§ 657 obč. zák.). Smlouva o půjčce má reálnou (nikoliv jen konsensuální) povahu. Vznik půjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky. Při peněžité půjčce může dojít k  předání půjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka (srov. např. rozsudek NS ze dne 29.5.2008, sp. zn. 33 Odo 454/2006). Nelze ani vyloučit, aby se smluvní strany dohodly, […] že peníze, které již byly dlužníkovi předány z jiného důvodu a které je povinen věřiteli vrátit, budou nadále (od uzavření smlouvy o půjčce) tvořit předmět půjčky (srov. rozsudek NS ze dne 28.3.2007, sp. zn. 33 Odo 209/2005). Jestliže konstantní judikatura, ve shodě s odbornou literaturou (srov. Švestka, Spáčil, Škárová, Občanský zákoník, komentář, II. díl, Praha, C.H.Beck 2008, str. 1690) nevyžaduje fyzické předání předmětu půjčky dlužníkovi, bylo by zbytečným a neodůvodněným omezením autonomie vůle smluvních stran nepřipustit určení bankovního účtu třetí osoby jako místa, kam má být předmět půjčky převeden, pokud se na tom strany smlouvy o půjčce dohodnou. Uskutečněním převodu pak je splněna podmínka předání předmětu půjčky dlužníkovi podle § 657 obč. zák.

V projednávané věci bylo již soudem prvního stupně zjištěno, že mezi žalovaným a R. H. došlo za přítomnosti žalobce k dohodě, podle níž měla být žalovaná částka převedena na účet společnosti A.M. a.m. s.r.o. Okamžikem připsání žalované částky na účet uvedené společnosti proto vznikl závazek žalovaného žalovanou částku vrátit.

K námitce (ad c/), podle níž jednání žalovaného zavazovalo společnost A.M. a.m. s.r.o.

Podle § 13 odst. 1 obch. zák., je-li podnikatelem právnická osoba, jedná statutárním orgánem nebo za ni jedná zástupce. Přestože se jednání statutárního orgánu právnické osoby považuje přímo za jednání právnické osoby (srov. rozsudek NS ze dne 7.5.2003, sp. zn. 29 Odo 430/2002), nezbavuje to statutární orgán povinnosti projevit, že jedná jménem právnické osoby a nikoli jménem vlastním. Pokud by každé jednání statutárního orgánu zavazovalo právnickou  osobu, a to i v případě, že statutární orgán neprojevil, že jedná jejím jménem, nemohl by statutární orgán činit vlastním jménem (jako fyzická osoba) žádné právní úkony.

V projednávané věci je v dohodě o půjčce ze dne 15.3.2004 (č.l. 6 spisu) uveden jako dlužník J. J., nar. 18.2.1947, bytem 330 08 Z.-S., K. 306, a rovněž z výslechů žalovaného a svědkyně R. H. bylo zjištěno, že R. H. měla úmysl smlouvu o půjčce uzavřít s žalovaným jako fyzickou osobou, nikoli se společností A.M. a.m. s.r.o. Protože z uvedených skutečností nelze dovodit, že by žalovaný jednal jménem společnosti A.M. a.m. s.r.o., je nutno uzavřít, že jednal jménem vlastním.

K námitce (ad d/), že odvolací soud pominul důkazy provedené soudem prvního stupně.

V projednávané věci má dovolací soud za to, že skutkový stav zjištěný odvolacím soudem se nijak podstatně neliší od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně. Soudy obou stupňů vyšly totiž ze skutkového zjištění, že dne 15.3.2004 byla uzavřena dohoda o půjčce, jejíž věřitelkou byla svědkyně R. H. a na níž je jako dlužník uveden žalovaný. Na základě dohody smluvních stran byla vypůjčená částka poukázána tentýž den na účet společnosti A.M. a.m. s.r.o., jejíž jednatelem byl žalovaný. Smluvní strany věděly, že vypůjčená částka bude použita pro podnikání uvedené společnosti, nicméně R. H. byla ochotna půjčit peníze pouze žalovanému jako fyzické osobě. Stejně tak oba soudy vzaly za prokázané, že vypůjčená částka byla později zaplacena žalobcem. Jestliže odvolací soud doplnil dokazování výslechem žalovaného a zopakoval důkaz dohodou o půjčce, přičemž provedené důkazy pouze potvrdily skutková zjištění soudu prvního stupně, postupoval podle § 213 odst. 2 a 4 o.s.ř., a proto nezatížil řízení vadou, která by mohla vést k nesprávnému rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.).

Odvolacímu soudu lze podle názoru soudu dovolacího nanejvýš vytknout formulační nepřesnost, když formálně v rozporu se skutečností uvedl, že „učinil skutkový závěr odlišný od skutkového závěru soudu prvního stupně“. Podstatou zjištění skutkového stavu věci je totiž úsudek soudce o tom, které z rozhodných a sporných skutečností jsou pravdivé, tj. které z nich bude soudce považovat za prokázané zprávami získanými provedením jednotlivých důkazů (srov. Bureš, Drápal, Krčmář a kol., Občanský soudní řád, komentář, I. díl, Praha, C.H. Beck 2007, str. 609). V uvedeném směru se skutkové závěry soudů obou stupňů shodují. Rozdílné je naopak právní posouzení věci odvolacím soudem, tj. především závěr, že závazek žalovaného částku vrátit vznikl jejím převedením na účet společnosti A.M. a.m. s.r.o.

Z důvodů shora uvedených dovolací soud neshledal, že by odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, ani že by zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Proto dovolání bez jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.) zamítl (§ 243b odst. 2 o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalobci prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů