// Profipravo.cz / Smlouva o dílo 04.12.2024

Neshoda objednatele a zhotovitele o způsobu opravy vady díla

Jestliže objednatel zvolí jako způsob odstranění vady díla opravu, je na zhotoviteli, aby opravu na svou odpovědnost provedl, aniž by bylo třeba dalšího souhlasu objednatele. Pokud by za těchto okolností objednatel neumožnil provedení opravy, pak by v souladu s obecnou úpravou v § 1968 o. z. prodlení na jeho straně vylučovalo prodlení zhotovitele.

V daném případě soudy vyšly ze zjištění, že účastníci se opakovaně sešli k jednání o předání a převzetí díla, objednatel vytýkal postupně různé vady, z nichž nejzávažnější byla vychýlená nosná stěna, a dohadovali se o tom, jak by měla být oprava stěny provedena. Objednatel požadoval vybudování ztužující kolmé příčky podle návrhu statika, zhotovitelka odmítala opravu provést tímto způsobem, za dostatečnou pokládala instalaci dodatečného podpěrného sloupku, přičemž především odmítala uznat, že by mělo jít o vadu funkční, pokládala ji jen za záležitost estetickou. Skutečnost, že středová stěna neměla potřebnou tuhost a nevykazovala nezbytné statické vlastnosti pro zaručení stability domu, však byla prokázána posudkem znalců, podle nichž předmětná stěna ohrožuje statickou funkci nosné konstrukce. Vzhledem k závažnosti vady a její povaze lze uzavřít, že se jednalo o obdobnou situaci jako v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4126/2008, jež opravňovala výjimečně objednatele k tomu, aby trval na opravě vady způsobem vyhovujícím stavebně technickým předpisům, konkrétně požadavkům statického výpočtu. Pro posouzení otázky, zda povaze dané vady odpovídalo její odstranění způsobem navrhovaným zhotovitelkou, chybí skutkové podklady. Nevyjasnil-li odvolací soud, zda by oprava vady navrhovaná zhotovitelkou vyhověla statickým požadavkům a dovodil-li prodlení zhotovitelky bez dalšího jen proto, že neprovedla opravu způsobem odsouhlaseným objednatelem, je jeho závěr o prodlení zhotovitelky s dokončením díla (odstraněním vad) předčasný.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3132/2023, ze dne 9. 10. 2024

vytisknout článek

Dotčené předpisy:
§ 2615 o. z.
§ 2106 o. z.

Kategorie: smlouva o dílo; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

1. Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 3. 6. 2022, č. j. 111 C 14/2019-681, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 27. 10. 2022, č. j. 111 C 14/2019-716, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 191 303 Kč s příslušenstvím (výrok I), smluvní pokutu 478 000 Kč (výrok II), zamítl vzájemné návrhy žalovaného, kterými se proti žalobkyni domáhal zaplacení 463 812 Kč s příslušenstvím (výrok III) a smluvní pokuty 504 000 Kč (výrok IV), a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok V a VI) a státu (výrok VII). V řízení o zaplacení nedoplatku ceny díla, víceprací a smluvní pokuty za období od 19. 4. 2018 do 30. 11. 2018 vyšel ze zjištění, že dne 19. 12. 2017 uzavřel žalovaný jako objednatel s žalobkyní jako zhotovitelem smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla hrubá stavba rodinného domu o rozsahu prací podle přílohy č. 1 smlouvy. Celkovou cenu díla hradil žalovaný z velké části zálohově, celkem žalobkyni uhradil 2 583 435 Kč, doplatek měl zaplatit až po dokončení díla. Žalobkyně ukončila práce na stavbě 7. 4. 2018 a poté 10. 4. 2018 žalovanému vystavila fakturu na doplatek ceny ve výši 89 970 Kč, kterou však neuhradil. Podle smlouvy o dílo měl objednatel doplatek zaplatit po dokončení díla do 7 dnů od data vystavení konečné faktury a pro případ prodlení si strany sjednaly smluvní pokutu 500 Kč za každý započatý den prodlení. Mezi stranami smlouvy o dílo byl sporný okamžik dokončení díla a od toho se odvíjející nároky. Žalobkyně měla za to, že se žalovaný dostal do prodlení dne 19. 4. 2018 a jí proto vznikl za dobu od 19. 4. 2018 do 30. 11. 2018 nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 113 000 Kč. Vedle nedoplatku ceny díla jí žalovaný neuhradil ani vícepráce provedené nad rámec smlouvou vymezeného díla, konkrétně za dodatečně sjednanou izolaci základové desky nezaplatil 63 956 Kč, za montáž rozvodů elektroinstalace 14 376 Kč (z fakturovaných 44 428 Kč) a za podlahové vytápění a rozvody vody 23 001 Kč (z fakturovaných 270 931 Kč). Soud prvního stupně posoudil nárok žalobkyně na doplacení ceny díla a doplatků cen za vícepráce v souhrnné výši 191 303 Kč podle § 2856 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a shledal jej důvodným. Žalovaný se smlouvou o dílo zavázal uhradit doplatek konečné ceny díla do 7 dnů od vystavení konečné faktury (tj. ode dne 10. 4. 2018). Dílo nemělo vady bránící jeho převzetí, deformace středové nosné stěny podle soudu nebránila užívání díla, nešlo o vadu která by měla vliv na statiku domu, ale byla povahy pouze estetické a nikoliv funkční. Proto v souladu s § 2628 o. z. nepředstavovala důvod pro odmítnutí převzetí díla, stejně jako důvodem nebyly ani další žalovaným vytýkané vady. Žalovaný dílo nepřevzal, přestože žalobkyně byla k předání opakovaně připravena a ačkoli neměl právo dílo odmítnout. Proto bylo na dílo třeba pohlížet jako na provedené ve smyslu § 2604 o. z. a žalovanému tak vznikla povinnost uhradit doplatek ceny díla. Dále soud prvního stupně uzavřel, že vícepráce nebyly sjednány v rámci uzavřené smlouvy o dílo, neboť změny smlouvy byly možné pouze písemnými dodatky. Účastníci takové dodatky neuzavřeli, hodnota provedených prací a plnění poskytnutých žalobkyní (jejichž cena nebyla sporná) tak je bezdůvodným obohacením ve smyslu § 2991 o. z. Částečné plnění na vystavené faktury posoudil soud jako uznání dluhu v těchto částkách a uzavřel, že žalobkyně má právo na požadované doplatky za provedené vícepráce, a to včetně příslušenství. Byl-li žalovaný v prodlení s úhradou faktur vystavených žalobkyní, vzniklo žalobkyni rovněž právo na zaplacení smluvní pokuty za dobu od 19. 4. 2018 do 30. 11. 2020 ve výši 478 000 Kč. Žalovaný vznesl vůči žalobkyni vzájemný návrh, jímž se domáhal zaplacení 463 812 Kč s příslušenstvím. Podle znaleckých posudků, které si nechal vypracovat, dílo vykazovalo zásadní vady, nebylo schopno sloužit sjednanému účelu a nemohlo proto být v souladu s § 2605 odst. 1 o. z. řádně dokončeno. Protože žalovaný nesouhlasil se způsobem odstranění vad navrženým žalobkyní, začal vady sám odstraňovat, najal si odborný dozor, čímž mu vznikly náklady ve výši 23 197 Kč, podle znaleckého posudku škoda způsobená vadným provedením díla činila 440 615 Kč. Žalovaný také požadoval smluvní pokutu za prodlení žalobkyně ve výši 504 000 Kč. Tyto nároky neshledal soud prvního stupně důvodnými. Náklady na technický dozor byly vynaloženy jen v důsledku vlastního rozhodnutí žalovaného, a to až po dokončení prací žalobkyní. Existenci a výši škody v částce 440 615 Kč žalovaný navzdory poučení o břemenu tvrzení a důkazním neprokázal, neboť pouhý odkaz na znalecký posudek nebyl dostatečný. Další vytýkané závady pak měl soud prvního stupně za nepodložené a bez objasnění, jakým způsobem žalovaný dospěl k dílčím částkám požadovaným z titulu slevy či náhrady škody. Soud neshledal důvodným ani nárok žalovaného na smluvní pokutu, neboť žalobkyně dílo dokončila a žalovaný je nepřevzal, přestože mu v tom nic nebránilo, sám se tedy ocitl v prodlení. Vzájemný návrh žalovaného proto soud v plném rozsahu zamítl.

2. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 3. 2023, č. j. 22 Co 314/2022, 22 Co 315/2022-760, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I tak, že se žaloba zamítá co do 37 377 Kč s příslušenstvím a 89 970 Kč, ve zbytku výroku I rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I), ve výroku II rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba o zaplacení 478 000 Kč zamítá (výrok II), ve výroku III rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 29 496 Kč s příslušenstvím a ve zbývající zamítavé části jej potvrdil (výrok III), ve výroku IV rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 149 000 Kč a ve zbývající zamítavé části jej potvrdil (výrok IV) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky V až X). Odvolací soud zopakoval a doplnil dokazování a na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že v době vystavení faktury na doplatek ceny díla nebylo dílo dokončeno pro podstatnou vadu spočívající ve vybočení středové nosné stěny. Vybočení bylo projevem nedostatečné tuhosti této konstrukce, žalobkyně jako zhotovitel podcenila konstrukční řešení zpevnění boků stěny, již při zpracování dokumentace měla vzít v potaz prvky zajištující dostatečnou stabilitu stěn. Stěna byla součástí nosné konstrukce stavby a je zjevné, že žalovaná nemohla stavbu předat, aniž by byla zajištěna její stabilita. Žalovaný tuto vadu reklamoval hned při prvním pokusu o předání díla dne 26. 4. 2018. O způsobu odstranění vady se strany nedohodly, žalobkyně měla za to, že jí navrhovaný a částečně realizovaný způsob odstranění vady je dostačující, byť nebyl podložen statickým výpočtem, a žalovaný trval na tom, že řešení musí být přijato na základě statického posudku. Podle odvolacího soudu nemůže jít k tíži žalovaného, že nepřistoupil na návrh žalobkyně na odstranění vad, pokud její návrh nebyl podpořen statickým výpočtem, i kdyby se později ukázalo, že řešení bylo z pohledu statiky vyhovující. K dokončení díla proto došlo až odstraněním této vady žalovaným ve spolupráci se statikem a až v tento okamžik mohl vzniknout nárok žalobkyně na doplacení ceny díla. Protože se žalobkyně dostala do prodlení s dokončením díla, vzniklo žalovanému podle § 2048 o. z. právo na smluvní pokutu za dobu od 7. 9. 2018 do 1. 7. 2019 ve výši 149 000 Kč; ve zbytku požadavek na smluvní pokutu není důvodný. Ve vztahu k požadavku na platbu za provedené vícepráce pak odvolací soud uzavřel, že vícepráce spočívající v izolaci základové desky byly sjednány mimo rámec smlouvy o dílo. V tomto případě tedy šlo o samostatnou smlouvu o dílo uzavřenou bez stanovení ceny díla, v důsledku čehož vzniklo žalobkyni v souladu s § 2586 o. z. právo na cenu obvyklou. Podle znaleckého posudku žalobkyní účtovaná cena odpovídala ceně obvyklé a žalovaný je povinen ji zaplatit. Neuhradil-li žalovaný cenu díla ve stanovené lhůtě, dostal se od 18. 4. 2018 do prodlení. Žalovaný přitom vůči tomuto dílu neuplatnil žádné právo z odpovědnosti za vadu, které by ho v souladu s § 2108 a § 2615 o. z. opravňovalo k zadržení ceny díla. Naproti tomu vícepráce spočívající v montáži elektroinstalace, polystyrénu, podlahového vytápění a rozvodu vody shledal odvolací soud sjednanými v rámci již uzavřené smlouvy o dílo. Původní a dodatečně sjednané práce spolu věcně, časově a místně souvisely, žalobkyně je provedla ve shodném čase a shodně měly být i dokončeny a předány. Podle smlouvy o dílo však měl nárok na zaplacení víceprací vzniknout až po podpisu změnového listu, který měl být podkladem pro uzavření dodatku smlouvy o dílo, k takovému postupu v daném případě nedošlo. Pokud žalovaný následně částečně zaplatil navýšení ceny díla, nelze to považovat ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z. za uznání nároku na zaplacení za tyto vícepráce. Plnění z titulu víceprací bez uzavřené smlouvy o dílo není podle judikatury bezdůvodným obohacením objednatele na úkor zhotovitele, neboť v takovém případně není naplněna žádná ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení. Proto odvolací soud změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že žalobu o zaplacení 37 377 Kč za vícepráce zamítl. Dále se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o nedůvodnosti vzájemného návrhu žalovaného na zaplacení nákladů na odborný dozor – zvolená osoba byla najata až po ukončení činnosti žalobkyně na stavbě, a navíc vykonávala technický dozor, jehož využití bylo zcela na vůli stavebníka (narozdíl od nutného stavebního dozoru). Odvolací soud ovšem odlišně od soudu prvního stupně shledal důvodným vzájemný návrh žalovaného na slevu z ceny díla za vadu nosné středové stěny, pohledových vad a použití jiného materiálu na krov v celkové výši 119 466 Kč. Všechny tyto vady žalovaný vytknul již prostřednictvím záznamů do stavebního deníku dne 26. 4. 2018 a 11. 5. 2018 a byly předmětem jednání mezi stranami, byť je žalobkyně neuznala. Žalobkyně odmítla vyhovět požadavku na odstranění vady nosné konstrukce způsobem podloženým statickým výpočtem a vadu nosné konstrukce pokládala jen za estetickou. Jestliže statik k doplnění nosnosti středové stěny doporučil a odůvodnil potřebu vybudování ztužující příčky a žalobkyně ji vystavět odmítla, pak žalovanému vznikl nárok na slevu v podobě obvyklých nákladů na její vybudování bez ohledu na to, zda vadu již nechal odstranit. Pohledové vady (sukovitost, vyštípnutí vláken) pak byly prokázány fotodokumentací a odhad nákladů na jejich odstranění ve znaleckém posudku je přesvědčivý. Opodstatněný je i požadavek na slevu za použití jiného materiálu než v dokumentaci pro stavební povolení, změna materiálu nebyla žalovaným odsouhlasena, zjištěná změna materiálu u krovu je proto vadou díla. Výše slevy za tyto vady byla stanovena rovněž znaleckým posudkem. Oproti tomu odvolací soud neshledal důvodným nárok na slevu za nedostatek řádného vedení výstavby, ztrátu záruky, neboť uvedené neodpovídá skutkovým podstatám vad ve smyslu § 1916 odst. 1 a § 2615 odst. 1 o. z. Příčina vzniku žalovaným uplatněné škody na stěnách a stropě v důsledku „protečení anhydritu“ při vylévání samonivelační podlahy v patře nebyla prokázána. Mohlo jí být jak nesprávné provedení izolace žalobkyní, tak nevhodné ředění směsi, kterou si zajistil a aplikoval žalovaný sám. Nebylo tedy prokázáno, že by příčinou této škody bylo neodborné počínání žalobkyně. Závěr o existenci vad díla, pro něž žalovaný uplatnil právo na slevu, pak umožňuje využití institutu zadržení ceny díla v souladu s § 2108 a § 2615 odst. 2 o. z. Část zadržené ceny díla by měla odpovídat právu na slevu. Vzhledem k tomu, že byla prokázána důvodnost nároku žalovaného na slevu z ceny díla ve výši 119 466 Kč, nemohl se žalovaný s doplatkem ceny ve výši 89 970 Kč dostat do prodlení. Odvolací soud tudíž shledal nárok žalobkyně na zaplacení doplatku ceny díla i smluvní pokuty za prodlení ve výši 478 000 Kč nedůvodným a v tomto rozsahu změnil rozhodnutí soudu prvního stupně a žalobu zamítl. Současně žalobkyni uložil zaplatit žalovanému slevu z ceny díla za shora uvedené vady, a to v rozsahu rozdílu mezi výší slevy (119 466 Kč) a výší doplatku ceny díla (89 970 Kč), tj. celkem 29 496 Kč.

3. Proti rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu podala žalobkyně dovolání. Uplatnila výslovně všechny čtyři předpoklady přípustnosti dovolání, jak je vymezuje § 237 o. s. ř. Namítla, že odvolací soud dospěl k odlišným skutkovým závěrům než soud prvního stupně, aniž by řádně zopakoval relevantní důkazy. Soud prvního stupně dovodil, že dílo bylo dokončeno a že deformace středové nosné stěny nebyla vadou bránící užívání díla především na základě znaleckých posudků, odborných vyjádření a statického posudku Ing. Páleníka ve spojení s jeho výpovědí. Odvolací soud řádně nezopakoval důkazy znaleckými posudky, z nichž dovodil odlišný závěr, a neprovedl řádně ani další důkazy o odlišném skutkovém stavu. Tím postupoval v rozporu s praxí dovolacího soudu (viz např. jeho rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 275/2006) a zatížil řízení vadou (dovolatelka v tomto odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1546/2009 a rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 275/98). Podle statika Ing. Páleníka byla nosná středová stěna způsobilá plnit svou funkci a průhyb byl pouze menším nedostatkem bez zásadního negativního dopadu na stavbu. To potvrzuje i fakt, že po dokončení prací žalobkyní dne 7. 4. 2018 žalovaný bez obtíží pokračoval v dalších pracích na domě, které již nebyly plněním žalobkyně. Dovolatelka dále namítla, že se s žalovaným dohodla na změně předmětu díla, a tedy na provedení všech víceprací. Byť smlouvou o dílo byla sjednána písemná forma pro její změny, odborná literatura uznává, že smluvní strany mohou sjednaný požadavek na písemnou formu opustit a jednat neformálně. Dohoda o změně formy přitom žádným požadavkům nepodléhá, může být učiněna jakkoliv. I smlouvu obsahující doložku písemných změn tak lze změnit i v jiné formě, odpovídá-li to vůli stran (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1230/2022). V projednávané věci si strany smlouvy o dílo sjednaly změnu rozsahu díla jinak než písemně, žalobkyně změny provedla, vyúčtovala a žalovaným byly v převážné části uhrazeny s tím, že v e-mailu ze dne 23. 4. 2018 potvrdil zaplacení i zbylé části vyúčtovaných prací. I kdyby neobstála možnost změnit smlouvu jinak než ve sjednané formě, pak podle § 582 o. z. bylo možné neplatnost pro nedostatek formy namítnout jen do doby poskytnutí plnění, k čemuž v dané věci nedošlo. Sjednané vícepráce v podobě zhotovení elektroinstalace, podlahového topení a rozvodů vody tak měly povahu platného závazku (změny původní smlouvy o dílo) a mezi stranami ani nebylo sporu o ceně tohoto plnění. Proto se na prodlení žalovaného s platbami za provedené vícepráce vztahuje ujednání o smluvní pokutě za neuhrazené vyúčtované části ceny díla podle původní smlouvy o dílo. Žalovaný se dostal s platbami za tato plnění do prodlení, což činí důvodným i nárok žalobkyně na úhradu smluvní pokuty za tyto částky. Ve vztahu k těmto dílčím plněním pak nejde uvažovat o tom, že by žalovaný zadržel části ceny díla z důvodu tvrzených vad, k uvedenému nesměřoval ani žádný jeho projev vůle. Žalobkyně dále nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu, že k předání díla nedošlo. Strany si sjednaly, že o předání díla bude pořízen zápis, nicméně nemělo jít o hmotněprávní podmínku předání díla. Žalobkyně má za to, že dílo dokončila dne 7. 4. 2018, kdy ukončila své působení na stavbě, dílo bylo dále v dispozici vlastníka a na předání navázal žalovaný prováděním dalších prací. Odvolací soud nesprávně posoudil rovněž nárok žalovaného na smluvní pokutu. Pokud žalovaný uplatnil smluvní pokutu za dobu od 7. 9. 2018 do 1. 7. 2019 v částce 504 000 Kč, neodpovídá to ujednání ve smlouvě o dílo, podle níž měl zhotovitel hradit smluvní pokutu ve výši 500 Kč denně v případně zaviněného prodlení zhotovitele s řádným dokončením díla. Nesrozumitelnost požadavku žalovaného nebyla přes výzvy k upřesnění nároku odstraněna, odvolací soud pak přijal tvrzení žalovaného, že se jednalo o písařskou chybu a že je žalovaným požadována smluvní pokuta za dobu do 11. 6. 2021. Taková změna žalobních tvrzení však není v odvolacím řízení přípustná. Smluvní pokuta byla sjednána pro případ nedokončení díla včas, k čemuž nedošlo. Závěr o nevčasném dokončení je zatížen podstatnými skutkovými vadami. I pokud by bylo prokázáno, že dílo nebylo k 7. 4. 2018 dokončeno z důvodu vady – vybočení středové stěny, pak je třeba vzít v potaz, že prodlení by za dané období nevzniklo z důvodu na straně žalobkyně, neboť žalobkyně byla připravena vadu odstranit, ale žalovaný jí to neumožnil. Závěr odvolacího soudu, že by k odstranění vady mohlo dojít jen způsobem, s nímž souhlasil žalovaný a jenž by byl podpořen statickým posudkem, postrádá řádné odůvodnění. Odpovědnost za řádné odstranění vad díla leží výhradně na zhotoviteli, jak bylo konstatováno například v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3117/2021. Již statickým posudkem z června 2018 přitom bylo prokázáno, že i bez jakékoliv opravy plnila předmětná středová nosná stěna svou funkci a splňovala požadavky únosnosti. Navrhovaná oprava řešila pouze vychýlení stěny, které nemělo vliv na její funkci a nebránilo užívání díla. Žalobkyně dále odmítla i oprávněnost nároku žalovaného na slevu z ceny díla z důvodu záměny materiálu hranolů. Podle smluvních ujednání mohlo dojít k nahrazení materiálu specifikovaného v projektové dokumentaci jiným o srovnatelných technických parametrech. V řízení bylo potvrzeno, že oba materiály splňovaly stejné technické požadavky a byly zaměnitelné, rozdílnost materiálu na krov tak nemohla opravňovat žalovaného ke slevě z ceny díla. Žalobkyně dále upozornila na znění e-mailu žalovaného ze dne 23. 4. 2018, jímž ji informoval o uplatnění svého práva na zadržení části ceny za provedené dílo, a z nějž vyplývá, že žalovaný podřazoval práci na izolaci základové desky původní smlouvě o dílo (nikoliv tedy smlouvě samostatné). Byla-li izolace základové desky součástí smlouvy o dílo, vzniklo prodlením s uhrazením platby žalobkyni právo na úhradu smluvní pokuty tak, jak ji uplatnila. Podle smlouvy přitom mohl žalovaný zádržné uplatňovat jen do výše 3 % z ceny díla (81 582 Kč), ve zbytku byl nadále v prodlení s úhradou. Nadto uplatnění zádržného bránilo řádné dokončení díla. Závěr odvolacího soudu o řádném uplatnění zádržného ve výši 89 970 Kč není správný. Žalobkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

4. Žalovaný navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto, neboť neobsahuje žádné vymezení předpokladů jeho přípustnosti, případně aby bylo zamítnuto jako nedůvodné.

5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř. se dále zabýval přípustností dovolání.

6. Žalobkyně ve svém dovolání výslovně uvedla, že napadá rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu. K podání dovolání je oprávněn ovšem pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší nebo změní (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2764/2014). V rozsahu, v němž bylo odvolacím soudem potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně v části, jíž bylo vyhověno žalobkyni a v části, jíž byl zamítnut vzájemný návrh žalovaného, proto dovolání žalobkyně není subjektivní přípustné.

7. Žalobkyně vytkla odvolacímu soudu, že řádně nezopakoval důkazy znaleckými posudky a spokojil se s pouhým přečtením posudků. Postup odvolacího soudu nebyl v rozporu se závěry rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Ve vztahu k hodnocení důkazů znaleckými posudky se Nejvyšší soud již dříve přiklonil k závěru, že u listinných důkazů není porušením zásady přímosti občanského soudního řízení, vyvodí-li z nich odvolací soud jiné závěry než soud prvního stupně, aniž je sám předepsaným procesním způsobem zopakoval, případně doplnil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. 27 Cdo 1154/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2288/2018). Současně Nejvyšší soud dále upřesnil, že chce-li se odvolací soud odchýlit od skutkového zjištění, které učinil soud prvního stupně na základě bezprostředně před ním provedeného důkazu (rozuměj důkazu výpovědí účastníka či svědka), je nutno, aby takové důkazy sám opakoval, případně provedením dalších důkazů si zjednal rovnocenný podklad pro případné odlišné hodnocení takového důkazu (srovnej např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR pod číslem 64/1966, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1546/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2001, pod číslem 11, dále jeho rozsudky ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3103/2010, ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 21 Cdo 4479/2010, ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3019/2010, nebo ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 33 Cdo 2299/2014). V projednávané věci odvolací soud zopakoval dokazování znaleckými posudky (viz protokol z jednání dne 21. 3. 2023, dle nějž byly tyto posudky přečteny), zjištění z nich učiněná shrnul ve svých závěrech, přičemž ani z dovolacích námitek se nepodává, že by se postup odvolacího soudu vymykal judikatorním požadavkům. Nebyl-li pak zopakován výslech svědka Ing. Páleníka, který pro žalovaného zpracovával statické posouzení dotčené zdi, pak odvolací soud poukázal též na kontext dalších důkazních prostředků a skutkových zjištění, na jejichž základě bylo možné učinit náležitě podložený závěr o skutkovém stavu věci. V daném případně není důvodu mít za to, že by si odvolací soud nezjednal rovnocenný podklad pro závěry ve smyslu výše odkazované judikatury.

8. Zpochybňuje-li žalobkyně dále závěry odvolacího soudu ohledně smluvního podkladu provedených víceprací prostřednictvím odkazu na judikaturu k významu smluvně sjednané formy změn právního jednání a namítá-li, že strany platně sjednaly změny smlouvy o dílo (o vícepráce v podobě zhotovení elektroinstalace, podlahového topení a rozvodů vody) i ceny těchto prací, neformuluje tím otázku zakládající přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. Na otázce formy právního jednání totiž závěr odvolacího soudu nezávisí. Odvolací soud své závěry o právním režimu víceprací (stejně jako o samostatném ujednání o izolaci základové desky) nezaložil na závěru, že by platnosti změny smlouvy o dílo (rozšíření jejího předmětu a navýšení ceny) bránila absence písemné formy. Naopak uzavřel, že přes poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. žalobkyně neprokázala změny smlouvy o dílo, a proto dospěl k závěru, že účastníci uvedené práce sjednali v režimu původní smlouvy o dílo, aniž by byla z důvodu dodatečně objednaných prací dohodnuta změna ceny díla. Žalovaný následně pouze akceptoval navýšení ceny o částky již uhrazené. Uvedený závěr odvolacího soudu přitom žalobkyně relevantně (tj. způsobem odpovídajícím požadavkům § 237 o. s. ř.) nesporuje.

9. Brojí-li žalobkyně proti závěru, že k předání díla nedošlo v tvrzeném termínu, s odůvodněním, že podmínkou předání díla není podpis předávacího protokolu, přehlíží, že odvolací soud dospěl k závěru o pozdějším předání díla proto, že dílo bylo dokončeno (mohlo sloužit svému účelu) až po odstranění vady středové nosné stěny. Argumentace žalobkyně ani v tomto případě nemíří k otázce, na níž by napadené rozhodnutí spočívalo. Okolnost, že po dokončení prací žalobkyní dne 7. 4. 2018 žalovaný dále realizoval na místě další stavební práce, neznamená, že by dílo bylo ve stavu umožňujícím užívání domu k jeho účelu, jímž nepochybně nebylo provádění dalších stavebních prací, ale bydlení. Samotná podstata vytýkané vady a okamžik jejího odstranění se pak odvíjí od skutkových zjištění odvolacího soudu, která v řízení u dovolacího soudu nelze úspěšně zpochybňovat (viz § 242 o. s. ř.).

10. Má-li dovolatelka dále za nesprávný postup odvolacího soudu, jenž připustil, aby v odvolacím řízení byla odstraněna nesrozumitelnost požadavku žalovaného na úhradu smluvní pokuty, jež neodpovídala smluvním ujednáním, směřují její výhrady opět především ke zpochybnění korektnosti procesního postupu odvolacího soudu, tedy nedostatku, k němuž při zvažování přípustnosti dovolání nelze přihlížet. Současně lze podoktnout, že judikatura naopak pokládá za závažný procesní nedostatek, pokud odvolací soud nenapraví pochybení soudu prvního stupně, který nesplnil svou povinnost odstranit nejasnost, neurčitost a nesrozumitelnost žalobních návrhů postupem podle § 43 odst. 1 o. s. ř. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3913/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5738/2016). Akceptoval-li tedy v projednávané věci odvolací soud opravu v nejasné formulaci vzájemného návrhu na jednání před soudem, nešlo o procesně nekorektní postup. Dovolatelka dále sporuje závěr o nároku z důvodu vady v podobě záměny materiálu. Její výhrady v tomto směru se ovšem ubírají výhradně ve skutkové rovině a zpochybňují závěry odvolacího soudu o jejich povaze i obsahu ujednání mezi účastníky stran možnosti záměn materiálu. Nejvyššímu soudu coby instanci toliko přezkumné a nikoliv nalézací, skutková zjištění nepřísluší přezkoumávat. Stejně tak uplatnění zádržného ze strany žalovaného je zpochybňováno především ve skutkové rovině, v návaznosti na výše uvedené výhrady, aniž by v tomto ohledu žalobkyně vymezovala právní otázku, jež by v souladu s § 237 a § 242 o. s. ř. umožňovala se zabývat rozsahem a řádným uplatněním zádržného. Ani v tomto rozsahu tedy nelze mít dovolání za přípustné.

11. Dovolání je přípustné pro posouzení prodlení žalobkyně se zhotovením díla, jež je v rozporu s judikaturou dovolacího soudu, a je proto i důvodné. Žalobkyně namítala, že jí žalovaným nebylo umožněno odstranit vadu díla v podobě vychýlené středové zdi jí navrhovaným způsobem, a proto se nedostala do prodlení s řádným zhotovením díla (resp. s odstraněním vady díla). Žalobkyni lze dát za pravdu, že judikatura Nejvyššího soudu v zásadě vychází ze závěru, že zhotovitel odpovídá za to, že dílo bude mít vlastnosti sjednané nebo obvyklé, a pokud tyto vlastnosti dílo nemá, je vadné, a je na zhotoviteli, aby uplatněné vady odstranil. Odpovědnost za to, že vady díla budou odstraněny řádně, leží na zhotoviteli díla (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3117/2021, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1834/2022). Obecně tedy platí, že způsob odstranění vady díla přísluší zhotoviteli. To však nevylučuje, že objednatel se může domáhat bezplatného odstranění vady konkrétním postupem, jenž odpovídá její povaze (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4126/2008). Objednatel má dále právo odstranit sám vady díla nebo nechat si je odstranit jiným a domáhat se po zhotoviteli úhrady nákladů takového odstranění tehdy, byl-li takový způsob vypořádání práv z odpovědnosti za vady sjednán, dále uplatnil-li slevu, případně za situace, kdy se zhotovitel odmítl zabývat odstraněním řádně reklamované vady díla. V takovém případě má objednatel právo na slevu z ceny díla, i když si nechal vadu odstranit třetí osobou a o této skutečnosti před odstraněním vady zhotovitele neuvědomil (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4167/2014, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 29 Odo 556/2003, ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4820/2008, ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 23 Cdo 4379/2008, ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3966/2011, a ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1834/2022). V souladu s § 2615 o. z. odkazujícím na úpravu práv z vadného plnění u kupní smlouvy (§ 2106 o. z.) je na objednateli, aby si zvolil, jakým zákonem připuštěným způsobem bude požadovat nápravu vadného plnění, v daném případě zjevně odstraněním vad či slevou. Podle § 2106 odst. 2 o. z. provedenou volbu nelze změnit bez souhlasu zhotovitele [k tomu dále Horák., P. in Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, výklad k § 2615 o. z.]. Současně pak podle § 2615 ve spojení s § 2106 o. z. platí, že neodstraní-li zhotovitel vady v přiměřené lhůtě či oznámí-li objednateli, že vady neodstraní, může objednatel požadovat místo odstranění vady přiměřenou slevu, nebo může od smlouvy odstoupit. Jestliže objednatel zvolí jako způsob odstranění vady díla opravu, je na zhotoviteli, aby opravu na svou odpovědnost provedl, aniž by bylo třeba dalšího souhlasu objednatele. Pokud by za těchto okolností objednatel neumožnil provedení opravy, pak by v souladu s obecnou úpravou v § 1968 o. z. prodlení na jeho straně vylučovalo prodlení zhotovitele.

12. V daném případě soudy vyšly ze zjištění, že účastníci se opakovaně sešli k jednání o předání a převzetí díla, žalovaný vytýkal postupně různé vady, z nichž nejzávažnější byla vychýlená nosná stěna, a dohadovali se o tom, jak by měla být oprava stěny provedena. Žalovaný požadoval vybudování ztužující kolmé příčky podle návrhu statika, žalobkyně odmítala opravu provést tímto způsobem, za dostatečnou pokládala instalaci dodatečného podpěrného sloupku, přičemž především odmítala uznat, že by mělo jít o vadu funkční, pokládala ji jen za záležitost estetickou. Skutečnost, že středová stěna neměla potřebnou tuhost a nevykazovala nezbytné statické vlastnosti pro zaručení stability domu, však byla prokázána posudkem znalce Páleníka z června 2018, Výzkumného a vývojového ústavu dřevařského ze srpna 2018, doplněným v prosinci 2018, jakož i posudkem znalců Kotašky a Píši z 19. 12. 2018, a konečně i zprávou společnosti Jokl Appraisal s.r.o. z října 2019, podle nichž předmětná stěna ohrožuje statickou funkci nosné konstrukce. Vzhledem k závažnosti vady a její povaze lze uzavřít, že se jednalo o obdobnou situaci jako ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4126/2008, jež opravňovala výjimečně objednatele k tomu, aby trval na opravě vady způsobem vyhovujícím stavebně technickým předpisům, konkrétně požadavkům statického výpočtu. Pro posouzení otázky, zda povaze dané vady odpovídalo její odstranění způsobem navrhovaným žalobkyní, chybí skutkové podklady. Nevyjasnil-li odvolací soud, zda by oprava vady navrhovaná žalobkyní vyhověla statickým požadavkům a dovodil-li prodlení žalobkyně bez dalšího jen proto, že neprovedla opravu způsobem odsouhlaseným žalovaným, je jeho závěr o prodlení žalobkyně s dokončením díla (odstraněním vad) předčasný. Za této situace je zřejmé, že je předčasný i závěr o důvodnosti nároku na smluvní pokutu vázanou na její prodlení a nároku na slevu z ceny díla v rozsahu nákladů vynaložených žalovaným na nápravu vady středové stěny, i závěr o absenci prodlení žalovaného a nedůvodnosti požadavku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty za pozdní úhradu ceny díla.

13. Dovolání žalobkyně tedy bylo důvodně podáno ve vztahu k části rozhodnutí o vzájemném návrhu žalovaného, jímž mu bylo přiznáno právo na smluvní pokutu za prodlení žalobkyně s dokončením díla, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení smluvní pokuty žalovaným a jímž bylo rozhodnuto o požadavku žalovaného na slevu z ceny odpovídající vadě středové zdi. V tomto rozsahu, tedy ve výroku I rozsudku odvolacího soudu, pokud jím byl změněn výrok I rozsudku soudu prvního stupně tak, že byla zamítnuta žaloba co do 89 970 Kč na doplatek ceny díla, ve výroku II, jímž byl změněn výrok II rozsudku soudu prvního stupně tak, že byla zamítnuta žaloba co do 478 000 Kč, a ve výroku IV, jímž byl změněn výrok IV rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalovanému smluvní pokutu za pozdní dokončení díla 149 000 Kč, jakož i v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení proto Nejvyšší soud napadené rozhodnutí podle § 243e o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.). Ve zbývající části dovolání ze shora uvedených důvodů podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.

14. V dalším řízení soud při hodnocení důvodnosti nároku žalovaného na zaplacení smluvní pokuty za pozdní zhotovení díla a nároku žalobkyně na doplatek ceny díla a zaplacení smluvní pokuty za pozdní zaplacení ceny díla znovu posoudí, zda žalobkyně byla skutečně v prodlení s dokončením díla, nebo zda jejímu prodlení zabránilo jednání žalovaného, přičemž bude na žalobkyni, aby prokázala, že byla připravena odstranit vadu způsobem vyhovujícím statickému výpočtu a žalovaný jí to neumožnil. Znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího.

Autor: -mha-