// Profipravo.cz / Smlouva o dílo 07.06.2022
Nesoulad urbanisticko-architektonické studie s územním plánem
Dílo má vadu, je-li zhotovitelem plněno něco odlišného, než plněno být mělo (srov. § 2615 odst. 1 o. z.). Při posuzování vadnosti zpracované urbanisticko-architektonické studie je třeba vycházet i z toho, že vlastnosti dluhovaného plnění mohou být ve smyslu § 1914 odst. 1 o. z. stranami nejen výslovně vymíněny, ale mohou též vyplývat z obvyklého funkčního určení předmětu plnění, případně z účelu smlouvy, je-li stranám znám. Strany smlouvy o dílo tak nejsou nuceny vlastnosti předmětu plnění vždy výslovně vymínit, ale mohou je sjednat i jen tím, že vycházejí z jeho zamýšlené funkce či účelu použití. Buď určité plnění sjednají s tím, že se k němu určitá funkce nebo účel váže obecně z povahy věci (a kdy konkludentně vycházejí z obvyklého způsobu užívání daného typu věci), anebo vymezí (nikoliv nutně výslovně) určitý specifický účel plnění, který se vztahuje jen k danému závazku. Uvedeným přímým či nepřímým způsobem mohou strany ve smlouvě o dílo sjednat i to, že zpracovávaná „urbanisticko-architektonické studie“ má splňovat (určité) vlastnosti vyplývající z požadavků stanovených právními předpisy veřejného práva o územním plánování a výstavbě.
Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 27 Cdo 2857/2019, vyslovil, že „[o]becně lze dovozovat, že hospodářským účelem závazku vytvoření (stavebního) architektonického díla je zásadně následné zhotovení stavby takového díla pro potřeby objednatele, jež je na objednávku objednatele autorem původně vyjádřeno a odevzdáno zpravidla v podobě architektonické studie. Pouze zcela výjimečně nastává situace, kdy architektonické dílo je objednáváno za účelem jiným než stavebním (např. za účelem výstavním, sbírkovým apod.)“.
Pro posouzení, zda dílo označené stranami smlouvy o dílo jako zpracování „urbanisticko-architektonické studie“ má splňovat (určité) vlastnosti vyplývající z požadavků stanovených právními předpisy veřejného práva o územním plánování a výstavbě (včetně požadavků stanovených ustanovením § 169 stavebního zákona), je tak třeba zohlednit, jaké vlastnosti díla si strany smlouvy vymínily, popř. jaké mají být obvyklé vlastnosti tohoto díla, aby bylo možné dílo použít podle smlouvy, a podle stranám známého účelu smlouvy. Nezbytnou součástí takového posouzení proto bude rovněž výklad projevu vůle stran smlouvy o dílo o vlastnostech sjednaného díla a účelu smlouvy podle § 555 a násl. o. z.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 692/2020, ze dne 28. 2. 2022
Dotčené předpisy:
§ 169 zák. č. 183/2006 Sb.
§ 1914 odst. 1 o. z.
§ 2615 o. z.
Kategorie: smlouva o dílo; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobkyně se podanou žalobou na žalované domáhá jednak vrácení peněžitého plnění v celkové výši 4 598 000 Kč s příslušenstvím, které žalované zaplatila na základě dvou smluv o dílo, od kterých později pro vady odstoupila, jednak smluvní pokuty v celkové výši 90 400 Kč s příslušenstvím za dobu od uplynutí lhůty pro odstranění vad díla do doby odstoupení od obou smluv. Konkrétně žalobkyně tvrdila, že s žalovanou dne 10. 10. 2014 uzavřela smlouvu o dílo na vytvoření projektové dokumentace – aktualizaci urbanisticko-architektonické studie „Kampus UK v Hradci Králové“ za sjednanou cenu 2 359 500 Kč (dále také „Smlouva č. 1“), a dále dne 14. 11. 2015 smlouvu o dílo na vytvoření projektové dokumentace pro změnu územního rozhodnutí o umístění stavby „Kampus UK v Hradci Králové“ za dohodnutou cenu 2 238 500 Kč (dále také „Smlouva č. 2“). Žalovanou zpracovaná dokumentace však podle žalobkyně trpěla vadami, které žalovaná ve lhůtě neodstranila, a žalobkyně proto dne 28. 8. 2017 od obou smluv odstoupila. Za dobu od uplynutí lhůty k odstranění vad do dne odstoupení od smlouvy žalobkyně požadovala na žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 15 600 Kč s příslušenstvím na základě Smlouvy č. 1 a smluvní pokuty ve výši 74 800 Kč s příslušenstvím na základě Smlouvy č. 2. Vady díla spočívaly podle žalobkyně v tom, že urbanisticko-architektonická studie vyhotovená na základě Smlouvy č. 1 a projektová dokumentace zpracovaná podle Smlouvy č. 2 nebyly v souladu s platným Územním plánem města Hradec Králové.
2. Okresní soud v Trutnově jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 10. 7. 2019, č. j. 106 C 7/2018-356, zamítl žalobu na zaplacení celkové částky 4 688 400 Kč s příslušenstvím (výrok I) a přiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
3. Soud prvního stupně zjistil, že předmětem Smlouvy č. 1 byla aktualizace urbanisticko-architektonické studie, která byla žalovanou zpracována na základě předchozí smlouvy o dílo uzavřené mezi účastnicemi dne 25. 5. 2009. Na základě Smlouvy č. 2 se žalovaná zavázala vytvořit pro žalobkyni projektovou dokumentaci pro změnu již dříve vydaného územního rozhodnutí. Soud měl dále za prokázané, že žalobkyně zaplatila žalované částku 2 359 500 Kč podle Smlouvy č. 1 a částku 2 238 500 v souladu se Smlouvu č. 2 a že žalobkyně následně žalované vytkla vady, které jak v případě urbanisticko-architektonické studie, tak projektové dokumentace měly spočívat v polohové kolizi umístění poslucháren na pozemku parc. č. 725/180 a parkovacího domu na pozemku par. č. 730/2, vše k.ú. Nový Hradec Králové, s plánovaným vedením pozemní komunikace VPS I/3 a VPS I/4 podle platného a účinného Územního plánu města Hradec Králové. Jelikož žalovaná vady neodstranila, žalobkyně od Smlouvy č. 1 a od Smlouvy č. 2 odstoupila a vyzvala žalovanou k vrácení poskytnutého peněžitého plnění, a následně také k zaplacení smluvní pokuty ve výši 15 600 Kč s příslušenstvím podle Smlouvy č. 1 a ve výši 74 800 Kč s příslušenstvím podle Smlouvy č. 2, na kterou jí vznikl nárok v důsledku neodstranění vad díla ve sjednané lhůtě. Soud prvního stupně dále zjistil, že v územním řízení vedeném na základě projektové dokumentace zpracované žalovanou podle Smlouvy č. 2 stavební odbor Magistrátu města Hradec Králové rozhodnutím ze dne 30. 6. 2016, č. j. MMHK/122022/2016/ST3/Ža, vydal územní rozhodnutí, kterým se částečně mění výrok původního územního rozhodnutí č. 333. Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že v průběhu odvolacího správního řízení, které bylo vedeno k odvolání osoby zúčastněné na řízení proti vydanému územnímu rozhodnutí, vzala žalobkyně žádost o vydání územního rozhodnutí zpět, neboť jí bylo sděleno pracovnicí stavebního úřadu K., že zpracovaná projektová dokumentace je v rozporu s Územním plánem města Hradec Králové, a tudíž stanovisko Krajského úřadu Královéhradeckého kraje jako odvolacího orgánu ke stavebnímu záměru bude negativní. Ke zpětvzetí návrhu na vydání změny územního rozhodnutí žalobkyní Krajský úřad Královehradeckého kraje vydané územní rozhodnutí zrušil a řízení zastavil. Soud rovněž zjistil, že rozpor projektové dokumentace, tedy umístění objektu poslucháren a parkovacího domu na pozemcích parc. č. 725/180 a 730/2, k.ú. Nový Hradec Králové, s Územním plánem města Hradec Králové byl shledán ve znaleckém posudku č. 7/2/2018 ze dne 1. 3. 2018 zpracovaném Ing. Petrem Prýmkem na základě požadavku žalobkyně, jakož i ve znaleckém posudku č. 003-05/2018 ze dne 23. 5. 2018 znalce Ing. arch. Martina Ondroucha, Ph.D., zadaném žalovanou.
4. Po stránce právní soud prvního stupně nejprve konstatoval, že žalobkyní namítanou polohovou kolizi spočívající v umístění poslucháren a parkovacího domu na pozemcích parc. č. 725/180 a 730/2, k.ú. Nový Hradec Králové, a plánovaného dopravního řešení pozemní komunikace VPS I/3 a VPS I/4 nelze hodnotit jako vadu díla, neboť soulad projektové dokumentace s Územním plánem města Hradce Králové byl aprobován v rozhodnutí stavebního odboru Magistrátu města Hradec Králové o změně umístění stavby ze dne 30. 6. 2016, č. j. MMHK/122022/2016/ST3/Ža. Soud rovněž uzavřel, že pokud žalobkyně vzala zpět svou žádost o vydání územního rozhodnutí v průběhu odvolacího řízení před správním orgánem, pak sama zapříčinila, že ve věci nemohlo dojít k pravomocnému rozhodnutí, zda stavební záměr podle projektové dokumentace byl v souladu s Územním plánem města Hradec Králové, či nikoliv. S ohledem na výše uvedené soud prvního stupně dospěl k závěru, že předmět a účel Smlouvy č. 2 byl splněn, neboť žalovaná jednak zpracovala a předala žalobkyni projektovou dokumentaci, jednak na jejím podkladě dosáhla vydání rozhodnutí o změně umístění stavby „Kampus UK v Hradci Králové“, a to mimo jiné i na dotčených pozemcích parc. č. 725/180 a 730/2, k.ú. Nový Hradec Králové. K odstoupení od Smlouvy č. 2 tudíž žalobkyně neměla důvod, a nutno je posoudit jako neplatné. Ve vztahu k urbanisticko-architektonické studii zpracované podle Smlouvy č. 1 soud prvního stupně uzavřel, že jde svým charakterem o koncepční materiál, kterým se posuzuje možnost využití určitého území do budoucna, a není tudíž vázán aktuálním územním plánem města, se kterým nemusí být ani v souladu. Soud s ohledem na výše uvedené neshledal důvody pro odstoupení žalobkyně ani od Smlouvy č. 2, a žalobu proto jako celek zamítl.
5. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 688 400 Kč s příslušenstvím (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
6. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně.
7. Po právní stránce odvolací soud nesouhlasil s posouzením věci soudem prvního stupně, který považoval za rozhodující, že ve správním řízení bylo správním orgánem prvního stupně vydáno na základě posuzované projektové dokumentace územní rozhodnutí. Podle odvolacího soudu tak soud prvního stupně v podstatě rezignoval na vlastní posouzení vad díla, neboť otázku, zda dílo vady má, či nikoliv, učinil zcela závislou na výsledku územního řízení. Soud prvního stupně měl ovšem nezávisle na výsledku vedeného územního řízení zkoumat, zda rozpor vyhotovené projektové dokumentace s Územním plánem města Hradec Králové představuje vadu díla. Ve vztahu k účelu Smlouvy č. 2 pak odvolací soud konstatoval, že ten nebyl naplněn již z toho důvodu, že rozhodnutí o změně umístění stavby ze dne 30. 6. 2016, č. j. MMHK/122022/2016/ST3/Ža, bylo v konečném důsledku, a to bez ohledu na to z jakých důvodů, zrušeno a územní řízení bylo zastaveno. Odvolací soud následně hodnotil, zda nesoulad projektové dokumentace, vyhotovené žalovanou, s Územním plánem města Hradec Králové představuje vadu díla sjednaného ve Smlouvě č. 2. V této souvislosti uvedl, že pokud projektová dokumentace měla být vypracována za účelem vydání územního rozhodnutí, pak tím, že byla zpracována v rozporu s platným územním plánem města, žalovaná porušila ustanovení § 43 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon (dále jen „stavební zákon“). Odvolací soud přitom odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 23 Cdo 5117/2009, ze kterého vyplývá, že za vadu díla je nutné považovat i rozpor díla se stavebním zákonem, tedy s předpisem veřejného práva. Ohledně urbanisticko-architektonické studie zpracované žalovanou na základě Smlouvy č. 1 pak odvolací soud uzavřel, že pro ni platí stejné závěry jako pro zpracování projektové dokumentace. Také urbanisticko-architektonickou studii bylo podle odvolacího soudu nutné vyhotovit v souladu s Územním plánem města Hradec Králové, a jestliže tomu tak nebylo, pak jde rovněž o dílo vadné. Odvolací soud v souladu s výše uvedenými závěry na rozdíl od soudu prvního stupně shledal důvody, pro které žalobkyně mohla od Smlouvy č. 1 a Smlouvy č. 2 odstoupit, za naplněné, a rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
8. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalovaná dovoláním, v němž klade tři otázky, které podle jejího názoru dovolací soud ve své rozhodovací praxi dosud neřešil. Konkrétně jde o otázky: 1) zda případný nesoulad urbanisticko-architektonické studie s územním plánem města představuje vadu díla, 2) zda kladné stanovisko odboru hlavního architekta Magistrátu města Hradec Králové ze dne 18. 5. 2018, sp. zn. 086341/15/HA/MT, představuje rozhodnutí o předběžné otázce ve smyslu § 135 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, z něhož měl odvolací soud vycházet, 3) zda při posuzování souladu stavebního záměru s územním plánem má být zohledněno také účelné využití území a koordinace veřejných a soukromých zájmů, když skutečná trasa VPS I/3 nemusí zasahovat do objektů kampusu UK a VPS I/4 nebude v navržené podobě nikdy realizována.
9. Žalovaná následně rozvedla k otázce ad 1), že požadavek na soulad urbanisticko-architektonické studie s územním plánem nevyplývá ani z právních předpisů, ani nebyl součástí Smlouvy č. 1. V daném případě žalovaná po dohodě s žalobkyní zpracovávala různé varianty možného umístění stavebního záměru žalobkyně tak, aby žalobkyně měla co nejširší možnosti pro své budoucí úvahy a rozhodování. Urbanisticko-architektonická studie nemůže podle žalované nahrazovat projektovou dokumentaci, neboť jde o koncepční dokument, jehož účelem je analýza možností výstavby v dané lokalitě, přičemž konečná podoba projektu se může od studie lišit. Případný nesoulad studie s územním plánem tak podle žalované nemůže představovat vadu díla provedeného podle Smlouvy č. 1. Ve vztahu k otázce ad 2) žalovaná doplnila, že při zpracování projektové dokumentace podle Smlouvy č. 2 vycházela z kladného vyjádření odboru hlavního architekta Magistrátu města Hradec Králové ze dne 18. 5. 2018, sp. zn. 086341/15/HA/MT, které bylo podle žalované vydáno jako závazné stanovisko v rámci vedeného územního řízení. V souvislosti s otázkou 3) žalovaná uvedla, že posouzení souladu stavebního záměru s územním plánem nelze redukovat na pouhé porovnání umístění pozemní silnice navržené v územním plánu s obrysy objektů v projektové dokumentaci, ale vyžaduje komplexní zhodnocení stavu území za účelem dosažení účelného využití předmětného území.
10. Žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání především konstatovala, že žalovaná nepředložila dovolacímu soudu žádné právní otázky, čímž podle ní nebyla splněna podmínka přípustnosti dovolání. Následně žalobkyně ve stručnosti zrekapitulovala skutkové okolnosti projednávané věci a vyjádřila se k jednotlivým otázkám položeným žalovanou v dovolání. Konkrétně uvedla, že žalovaná nepostupovala podle čl. 5.3 Smlouvy č. 1 a neupozornila žalobkyni na rozpor zpracované urbanisticko-architektonické studie s územním plánem. Takové jednání považuje žalobkyně v rozporu jednak s § 5 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jednak se standardy profesních výkonů a souvisejících činností vypracované Českou komorou architektů. V souvislosti s vyjádřením odboru hlavního architekta Magistrátu města Hradec Králové ze dne 18. 5. 2018, sp. zn. 086341/15/HA/MT, poukázala žalobkyně na to, že šlo o jeden z podkladů pro vydání správního rozhodnutí, proto nemůže jít o rozhodnutí o předběžné otázce dle § 135 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., a nadto jde o podklad zjevně nesprávný, neboť žalovaná svévolně a zcela v rozporu s územním plánem pozměnila vedení pozemních komunikací přes dotčené pozemky tak, aby se navržený záměr opticky jevil jako souladný s územním plánem. To samé měla žalovaná podle žalobkyně učinit také v projektové dokumentaci. Ve vztahu k třetí otázce žalobkyně ve vyjádření uvedla, že ustanovení § 90 stavebního zákona neumožňuje jakkoliv relativizovat nutnost souladu stavebního záměru s územním plánem, a to ani s odkazem na „komplexní zhodnocení stavu území“. Žalobkyně proto navrhla, aby dovolání žalované Nejvyšší soud odmítl, případně aby jej zamítl.
III. Zastoupení, včasnost a náležitosti dovolání
11. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.).
12. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky § 241 odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud rovněž shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř.
IV. Přípustnost dovolání
13. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
14. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
15. V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 537/03, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3157/2009).
16. Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
17. Tak je tomu i v posuzované věci, kdy odvolací soud rozhodoval o žalobou uplatněných nárocích jednak na vrácení plnění ve výši 2 359 500 Kč s příslušenstvím poskytnutého na základě Smlouvy č. 1 a ve výši 2 238 500 Kč s příslušenstvím na základě Smlouvy č. 2, jednak o nárocích na zaplacení smluvní pokuty za neodstranění vad díla ve sjednané lhůtě v částce 15 600 Kč s příslušenstvím podle Smlouvy č. 1 a v částce 74 800 Kč s příslušenstvím dle Smlouvy č. 2.
18. Dovolání v rozsahu uplatněného nároku na zaplacení smluvní pokuty v částce 15 600 Kč s příslušenstvím podle Smlouvy č. 1, o kterém rozhodoval odvolací soud, není přípustné s ohledem na ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť ohledně něj bylo odvolacím soudem rozhodnuto o nároku nepřesahujícím svou výší částku 50 000 Kč.
19. Dovolací soud se proto dále zabýval přípustností podaného dovolání v rozsahu uplatněného nároku na vrácení plnění ve výši 2 359 500 Kč s příslušenstvím poskytnutého podle Smlouvy č. 1, jakož i v rozsahu uplatněných nároků ve výši 2 238 500 Kč s příslušenstvím a ve výši 74 800 Kč s příslušenstvím souvisejících se Smlouvou č. 2.
20. Otázka ad 2), zda kladné stanovisko odboru hlavního architekta Magistrátu města Hradec Králové ze dne 18. 5. 2018, sp. zn. 086341/15/HA/MT, představuje rozhodnutí o předběžné otázce ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř., nemůže založit přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., neboť se odvolací soud při jejím řešení neodchýlil od judikatury dovolacího soudu. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1358/2020, shrnul dosavadní judikaturu k uvedené otázce a vysvětlil, že jedná-li se o rozhodnutí správního orgánu (tedy úkon správního orgánu, jímž jsou zakládána, měněna, rušena či deklarována práva či povinnosti určité osoby, případně je jím negativně zasaženo do právní sféry určité osoby, a k jeho případnému přezkumu jsou proto pravomocné soudy v rámci správního soudnictví), soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost takového rozhodnutí a nelze důkazem opaku vyvrátit správnost obsahu listiny. Jedná-li se však o jiný úkon správního orgánu, který není (správním) rozhodnutím ať již ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, části páté o. s. ř. nebo zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s. ř.“), je připuštěn důkaz opaku ohledně správnosti obsahu listiny. Takovými úkony mohou být též osvědčení, vyjádření, stanoviska, potvrzení a další úkony ve smyslu části čtvrté správního řádu.
21. Žalovanou namítané vyjádření odboru hlavního architekta Magistrátu města Hradec Králové ze dne 18. 5. 2018, sp. zn. 086341/15/HA/MT, nemá povahu rozhodnutí správního orgánu, jímž by byla zakládána, měněna, rušena či deklarována práva a povinnosti určité osoby a k jehož případnému přezkumu by byly povolány soudy ve správním soudnictví. Svou povahou jde pouze o vyjádření správního orgánu ve smyslu § 154 s. ř., z něhož soud není povinen ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř. vycházet a jehož obsahovou správnost je oprávněn v řízení samostatně posoudit. Odvolací soud tak postupoval v projednávané věci zcela v souladu s výše uvedenými judikaturními závěry, jestliže soulad projektové dokumentace s územním plánem města posuzoval i na základě jiných v řízení provedených důkazů, včetně znaleckých posudků Ing. Prýmka ze dne 1. 3. 2018 a Ing. arch. Ondroucha, Ph.D., ze dne 23. 5. 2018, přičemž dospěl k závěru o kolizi projektové dokumentace, zpracované žalobkyní, s Územním plánem města Hradec Králové (viz bod 14 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
22. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá ani otázka ad 3) týkající se posouzení souladu stavebního záměru s územním plánem města, neboť jejím prostřednictvím žalovaná pouze zpochybňuje skutkový závěr odvolacího soudu o polohové kolizi navržených objektů poslucháren a parkovacího domu na pozemcích parc. č. 725/180 a 730/2, k.ú. Nový Hradec Králové, s plánovaným vedením pozemní komunikace VPS I/3 a VPS I/4 podle platného Územního plánu města Hradec Králové.
23. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů ovšem v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž žalovaná k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). K tomu dovolací soud znovu opakuje, že k závěru o nesouladu projektové dokumentace s územním plánem města dospěl soud na základě provedeného dokazování, vedeného též znaleckými posudky, přičemž v odůvodnění napadeného rozsudku neopomněl zdůraznit, že o existenci této kolize nebylo sporu ani mezi účastníky (viz bod 14 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
24. Na základě výše uvedeného dovolacímu soudu nezbylo než dovolání v rozsahu nároku na vrácení částky 2 238 500 Kč s příslušenstvím zaplacené žalobkyní podle Smlouvy č. 2 a v rozsahu nároku na zaplacení částky 74 800 Kč s příslušenstvím jako uplatněné smluvní pokuty podle této smlouvy odmítnout podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné.
25. Dovolání je však podle § 237 o. s. ř. přípustné v rozsahu nároku na vrácení částky 2 359 500 Kč s příslušenstvím, zaplacené žalobkyní žalované na základě Smlouvy č. 1, ohledně otázky, zda nesoulad urbanisticko-architektonické studie s platným územním plánem obce představuje vadu díla, neboť uvedená otázka nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena.
V. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
26. Dovolání je důvodné.
27. Podle § 1914 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo plní za úplatu jinému, je zavázán plnit bez vad s vlastnostmi vymíněnými nebo obvyklými tak, aby bylo možné použít předmět plnění podle smlouvy, a je-li stranám znám, i podle účelu smlouvy (odstavec 1). Je-li splněno vadně, má příjemce práva z vadného plnění (odstavec 2).
28. Podle § 2615 odst. 1 o. z., dílo má vadu, neodpovídá-li smlouvě.
29. Podle § 169 stavebního zákona právnické osoby, fyzické osoby a příslušné orgány veřejné správy jsou povinny při územně plánovací a projektové činnosti, při povolování, provádění, užívání a odstraňování staveb respektovat záměry územního plánování a obecné požadavky na výstavbu [§ 2 odst. 2 písm. e)] stanovené prováděcími právními předpisy (odstavec 1). Výjimku z obecných požadavků na výstavbu, jakož i řešení územního plánu nebo regulačního plánu odchylně od nich lze v jednotlivých odůvodněných případech povolit pouze z těch ustanovení prováděcího právního předpisu, ze kterých tento předpis povolení výjimky výslovně umožňuje, a jen pokud se tím neohrozí bezpečnost, ochrana zdraví a života osob a sousední pozemky nebo stavby. Řešením podle povolené výjimky musí být dosaženo účelu sledovaného obecnými požadavky na výstavbu (odstavec 2). O výjimce z obecných požadavků na využívání území při pořizování územního plánu a regulačního plánu rozhoduje příslušný pořizovatel. O výjimce z obecných požadavků na využívání území při stanovení požadavků na vymezování pozemků a umisťování staveb na nich rozhoduje stavební úřad příslušný rozhodnout ve věci (odstavec 3).
30. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 23 Cdo 5117/2009, v poměrech zákona č. 50/1976 Sb. a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, vyslovil, že ustanovení § 138a zákona č. 50/1976 Sb. stanovilo povinnost postupovat při navrhování, umísťování a projektování staveb podle obecných technických požadavků stanovených prováděcími předpisy, ledaže v případech, v nichž to tyto předpisy výslovně umožňují, a za splnění stanovených obecných předpokladů, stavební úřad svým rozhodnutím povolil výjimku z obecných technických požadavků. Nebyla-li tedy povolena výjimka, vyplývala přímo ze zákona povinnost zhotovitele vypracovat projektovou dokumentaci pro územní rozhodnutí tak, aby ve všem všudy vyhověla obecným technickým požadavkům na výstavbu, stanoveným příslušným prováděcím předpisem. Jestliže projektová dokumentace pro územní rozhodnutí nevyhovuje obecným technickým požadavkům na výstavbu, z nichž nebyla stavebním úřadem povolena výjimka, jde o dílo, které má vady.
31. K výše předestřenému normativnímu a judikaturnímu rámci je ve vztahu k projednávané zapotřebí uvést, že
a) ustanovení § 138a zákona č. 50/1976 Sb., zrušeného ke dni 1. 7. 2006, bylo nahrazeno ustanovením § 169 stavebního zákona, který právnickým a fyzickým osobám stanoví povinnosti při územně plánovací a projektové činnosti, jakož i při povolování, provádění, užívání a odstraňování staveb;
b) předmětem Smlouvy č. 1 uzavřené mezi stranami dne 10. 10. 2014 nebylo zpracování projektové dokumentace (jako v případě řešeném v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 23 Cdo 5117/2009), nýbrž aktualizace urbanisticko-architektonické studie, kterou žalovaná vypracovala již na základě předchozí smlouvy o dílo uzavřené mezi stranami dne 25. 5. 2009.
32. Odvolací soud, vycházeje z citovaného rozsudku Nejvyššího soudu, založil své rozhodnutí na tom, že požadavky předpisů veřejného práva vztahující se na projektování staveb (projektovou dokumentaci) se uplatní rovněž ve vztahu ke zpracování urbanisticko-architektonické studie. Jestliže urbanisticko-architektonická studie byla vypracována v rozporu s územním plánem obce, jde podle odvolacího soudu o dílo, které má vady. S uvedeným závěrem odvolacího soudu však nelze bez dalšího souhlasit.
33. Pojem „urbanisticko-architektonická studie“, sjednaný jako předmět díla podle Smlouvy č. 1, není v platných právních předpisech nijak vymezen. Již z toho důvodu na urbanisticko-architektonickou studii nelze bez dalšího aplikovat požadavky stanovené veřejným právem pro územní plánování a výstavbu (včetně požadavků stanovených ustanovením § 169 stavebního zákona), nýbrž je nejdříve třeba zjišťovat, jaký je obsah stranami smlouvy sjednaného závazku spočívajícího ve zpracování urbanisticko-architektonické studie.
34. V odborné literatuře je poukazováno na to, že architektonický návrh stavby (architektonická studie) je prvotním graficky znázorněným prostorovým vyjádřením stavebního záměru; jedná se obvykle o tvůrčí (kreativní, uměleckou) činnost architekta, která se tím odlišuje od projektování, jež je činností odbornou (technickou), která zpravidla na architektonickou studii navazuje (srov. TELEC, I. Zakázková díla architektonická. Právní rozhledy, 2010, č. 19, s. 681 a násl.; BÁNYAIOVÁ, A. Zhotovení architektonického a projektového řešení stavby a práva k němu. Stavební právo – Bulletin, 2016, č. 2, s. 39; MAREK, K. Ke smlouvě o dílo podle nového občanského zákoníku. Bulletin advokacie, 2013, č. 10, s. 28 a násl.; HNILIČKA, P. (eds.) Standard služeb architekta a jeho dokumentace pro navrhování staveb. Česká komora architektů: Praha, 2018, s. 6).
35. Z uvedeného je patrné, že pro posouzení, zda zpracovaná urbanisticko-architektonická studie má vady, je rozhodující konkrétní obsah stranami uzavřené smlouvy o dílo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1060/2017).
36. Dílo má vadu, je-li zhotovitelem plněno něco odlišného, než plněno být mělo (srov. § 2615 odst. 1 o. z.). Při posuzování vadnosti zpracované urbanisticko-architektonické studie je třeba vycházet i z toho, že vlastnosti dluhovaného plnění mohou být ve smyslu § 1914 odst. 1 o. z. stranami nejen výslovně vymíněny, ale mohou též vyplývat z obvyklého funkčního určení předmětu plnění, případně z účelu smlouvy, je-li stranám znám (ve vztahu k projektové dokumentaci srov. ČERNOHLÁVEK, J. Vady projektové dokumentace, jejich právní následky a odpovědnost projektanta. Stavební právo – Bulletin, 2019, č. 1, s. 14). Strany smlouvy o dílo tak nejsou nuceny vlastnosti předmětu plnění vždy výslovně vymínit, ale mohou je sjednat i jen tím, že vycházejí z jeho zamýšlené funkce či účelu použití. Buď určité plnění sjednají s tím, že se k němu určitá funkce nebo účel váže obecně z povahy věci (a kdy konkludentně vycházejí z obvyklého způsobu užívání daného typu věci), anebo vymezí (nikoliv nutně výslovně) určitý specifický účel plnění, který se vztahuje jen k danému závazku (srov. ŠILHÁN, J. In: HULMÁK, M. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054). 1. vydání, 2014, s. 873, marg. č. 12). Uvedeným přímým či nepřímým způsobem mohou strany ve smlouvě o dílo sjednat i to, že zpracovávaná „urbanisticko-architektonické studie“ má splňovat (určité) vlastnosti vyplývající z požadavků stanovených právními předpisy veřejného práva o územním plánování a výstavbě.
37. K tomu je vhodné poznamenat, že Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 6. 4. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2857/2019, vyslovil, že „[o]becně lze dovozovat, že hospodářským účelem závazku vytvoření (stavebního) architektonického díla je zásadně následné zhotovení stavby takového díla pro potřeby objednatele, jež je na objednávku objednatele autorem původně vyjádřeno a odevzdáno zpravidla v podobě architektonické studie. Pouze zcela výjimečně nastává situace, kdy architektonické dílo je objednáváno za účelem jiným než stavebním (např. za účelem výstavním, sbírkovým apod.)“.
38. Pro posouzení, zda dílo označené stranami smlouvy o dílo jako zpracování „urbanisticko-architektonické studie“ má splňovat (určité) vlastnosti vyplývající z požadavků stanovených právními předpisy veřejného práva o územním plánování a výstavbě (včetně požadavků stanovených ustanovením § 169 stavebního zákona), je tak třeba zohlednit, jaké vlastnosti díla si strany smlouvy vymínily, popř. jaké mají být obvyklé vlastnosti tohoto díla, aby bylo možné dílo použít podle smlouvy, a podle stranám známého účelu smlouvy. Nezbytnou součástí takového posouzení proto bude rovněž výklad projevu vůle stran smlouvy o dílo o vlastnostech sjednaného díla a účelu smlouvy podle § 555 a násl. o. z.
39. Výklad právních jednání upravují (zejména) ustanovení § 555 až § 558 o. z.
40. Podle § 556 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odstavec 1). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odstavec 2).
41. V rozhodovací praxi dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017) je citované pravidlo vykládáno v tom smyslu, že základní (prvotní) pravidlo výkladu adresovaných právních jednání formuluje ustanovení § 556 odst. 1 věty první o. z. Soud nejprve zkoumá (zjišťuje), jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Skutečnou vůli (úmysl) jednajícího je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním) [srov. MELZER, F. In: MELZER, F., TÉGL, P. a kol. Občanský zákoník - velký komentář, Svazek III, § 419-654. Praha: Leges, 2014, s. 594 a 595, nebo HANDLAR, J. In: LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1989]. Ochrana dobré víry adresáta právního jednání pak vyžaduje (a § 556 odst. 1 věta první o. z. tak normuje výslovně), aby soud právní jednání vyložil jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi znám. Při zjišťování úmyslu jednajícího tudíž soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního jednání. Jinými slovy, pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího (která byla anebo musela být známa adresátovi), již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z. Ustanovení § 556 odst. 2 o. z. pak uvádí demonstrativní výčet okolností, k nimž soud při výkladu právního jednání přihlíží. Patří mezi ně nejen praxe zavedená mezi stranami v právním styku, ale i to, co právnímu jednání předcházelo, jakož i následné jednání stran, kterým strany daly najevo, jaký obsah a význam přikládají učiněnému právnímu jednání, je jedním z hledisek, jímž se soudy mají řídit při zjišťování úmyslu (záměru) stran (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 23 Cdo 3359/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2442/2018). Řečené platí jak pro vícestranná, tak i pro jednostranná adresovaná právní jednání.
42. V projednávané věci se však odvolací soud otázkou, jaké konkrétní vlastnosti díla si strany Smlouvy č. 1 vymínily, případně jaká byla stranami zamýšlená funkce zpracovávané urbanisticko-architektonické studie či účel jejího použití, jenž byl stranám smlouvy znám, blíže nezabýval. Přitom nelze přihlížet, že sjednání Smlouvy č. 1 předcházely dřívější závazky ze smluv o dílo mezi stranami (dle skutkových zjištění soudu prvního stupně mělo mít zpracování urbanisticko-architektonické studie podobu „aktualizace“ předchozí studie), jakož i nechat bez hodnocení okolnost, že strany následně (dne 14. 11. 2015) uzavřely Smlouvu č. 2, jejímž předmětem bylo vytvoření projektové dokumentace pro změnu již dříve vydaného územního rozhodnutí. Bez uvedeného posouzení však nelze uzavřít, zda požadovanou vlastností předmětu plnění podle Smlouvy č. 1, tj. urbanisticko-architektonické studie, byl rovněž soulad s územním plánem města, a tudíž ani to, zda poskytnuté plnění mělo vady, pro které byla žalobkyně oprávněna od smlouvy odstoupit. Nelze proto uzavřít jinak, než že právní posouzení odvolacího soudu je ve vztahu k závěru o vadách zpracované urbanisticko-architektonické studie neúplné, a proto nesprávné.
43. Vzhledem k přípustnosti dovolání Nejvyšší soud podle § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. dále zkoumal, zda řízení nebylo postiženo vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., respektive jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a shledal, že řízení před odvolacím soudem takovými vadami zatíženo nebylo.
VI. Závěr
44. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému napadený rozsudek odvolacího soudu ve výroku I v části, ve které bylo rozhodnuto o částce 2 359 500 Kč s příslušenstvím, včetně navazujícího nákladového výroku II, podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ve zbývajícím rozsahu dovolání odmítl, jak již odůvodněno výše (viz body 18 a 24 odůvodnění tohoto rozsudku).
45. Odvolací soud je ve smyslu § 243g odst. 1 části první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázán právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
46. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Autor: -mha-