// Profipravo.cz / Obecná ustanovení závazkového práva 08.08.2024
K námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky
Judikatura týkající se nemožnosti dlužníka vznést námitku neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky ve sporu s postupníkem, vychází z předpokladu, že dlužníkovi bylo postoupení pohledávky řádně oznámeno postupitelem. Prokazuje-li tedy postupník ve sporu s dlužníkem svoji aktivní legitimaci existencí smlouvy o postoupení pohledávky (když soudy dospěly k závěru, že dlužníku nebylo postoupení řádně oznámeno postupitelem), pak je na místě, aby soudy platnost takové smlouvy o postoupení pohledávky posoudily. Odvolací soud se proto v projednávané věci odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud za této situace uzavřel, že není třeba posuzovat (žalovaným namítanou) platnost předmětné smlouvy o postoupení pohledávky, neboť dlužníku nenáleží námitka neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 712/2024, ze dne 30. 4. 2024
Dotčené předpisy:
§ 1879 o. z.
§ 1882 odst. 1 o. z.
Kategorie: obecná ustanovení závazkového práva; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud v Táboře (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 4. 2023, č. j. 4 C 149/2020-333, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 91 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), dále zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 91 000 Kč za období od 16. 4. 2019 do 7. 7. 2022 (výrok II), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III).
2. Jednalo se v pořadí o již druhý rozsudek soudu prvního stupně, neboť jeho první rozsudek ze dne 19. 4. 2021, č. j. 4 C 149/2020-130, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 25. 3. 2022, č. j. 15 Co 14/2022-259.
3. K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 9. 11. 2023, č. j. 15 Co 210/2023-353, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I a ve výroku III (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
4. Soudy rozhodovaly o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky z titulu smlouvy o povoleném debetu, č. 8642//51765104/PD, uzavřené dne 15. 1. 2015 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, v níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 91 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžení prostředky se sjednaným úrokem ve výši 21,90 % p. a. vždy nejpozději do jednoho roku od čerpání úvěru. Mezi účastníky nebylo sporné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o povoleném debetu, jaký byl obsah této smlouvy a že její součástí byly produktové a všeobecné obchodní podmínky. Nebylo sporu ani o tom, že žalovaný porušil smluvní ujednání, neboť úvěr nesplácel.
5. Původní věřitel vyzval žalovaného dopisem (prohlášením o okamžité splatnosti) ze dne 20. 11. 2017 k okamžitému zaplacení dlužné částky. K tomu nedošlo, neboť žalovanému nebylo prohlášení řádně doručeno, když právní předchůdkyně žalobkyně doručovala zásilku na adresu trvalého pobytu žalovaného, ačkoli disponovala správnými údaji o aktuálním kontaktním místě, na které mu bylo možné doručovat, a to do Vazební věznice v Českých Budějovicích. Podle odvolacího soudu stejný závěr stran doručování platí i ve vztahu k doručování dalších zásilek žalobkyně a její právní předchůdkyně, které následovaly po prohlášení ze dne 20. 11. 2017. Žalovaný byl dle svého tvrzení ve výkonu trestu až do 22. 6. 2020. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní uzavřely dne 29. 8. 2018 rámcovou smlouvu o postupování pohledávek a dne 29. 4. 2019 uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, podle jejíhož obsahu a příloh byla postoupena na žalobkyni pohledávka, která je předmětem tohoto řízení. Postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému doporučeným dopisem ze dne 17. 5. 2019 zaslaným na adresu jeho trvalého pobytu.
6. Dne 7. 7. 2022 bylo žalovanému doručeno Prohlášení o okamžité splatnosti ze dne 4. 7. 2022 na podkladě článku 6 písm. a) produktových podmínek, který žalobkyni umožňuje jednostranně a s okamžitou platností ukončit oprávnění čerpat úvěr. Doručením tohoto prohlášení byl zhojen nedostatek řádného doručení v pořadí prvního prohlášení o okamžité splatnosti a úvěr byl účinně zesplatněn. Žalobkyně tedy prokázala splnění všech podmínek a vzhledem k tomu, že žalovaný nerozporoval výši dlužné částky, dospěly soudy obou stupňů k závěru, že dlužná částka byla vyčíslena řádně a ve správné výši.
7. Námitku žalovaného, která se týkala postoupení pohledávky a namítaného nedostatku aktivní legitimace žalobkyně, shledaly soudy nedůvodnou. Pro závěr o aktivní legitimaci žalobkyně plně postačuje, že žalobkyně příslušnými smlouvami prokázala, že na ni byla původním věřitelem postoupena pohledávka, která je předmětem tohoto řízení. S otázkou aktivní legitimace žalobkyně dle soudů nijak nesouvisí tvrzení žalovaného, že mu postoupení pohledávky nebylo platně oznámeno. Podle odvolacího soudu nebylo pro uplatnění nároku u soudu rozhodující, zda předtím žalobkyně či původní věřitel žalovanému oznámili postoupení pohledávky ve smyslu § 1882 o. z., nýbrž to, zda a na základě čeho k postoupení pohledávky došlo, což žalobkyně prokázala při soudním jednáním, při němž byl proveden důkaz smlouvou o postoupení pohledávky a kdy bylo zároveň postupníkem prokázáno postoupení pohledávky žalovanému. K námitce žalovaného, že smlouva o postoupení pohledávky je neplatná, odvolací soud uvedl, že jde o námitku, která dlužníkovi nepřísluší. V tomto směru odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4511/2009, podle něhož otázku, zda pohledávka byla postoupena a zda postoupení bylo platné, lze řešit jen ve sporu mezi postupníkem a postupitelem.
8. Odvolací soud proto námitku žalovaného ohledně nedostatku aktivní legitimace žalobkyně shledal nedůvodnou. Nadto uzavřel, že jde o námitku účelovou, neboť soud prvního stupně ve svém prvním rozhodnutí výslovně uvedl, že dle přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávky byla na žalobkyni postoupena pohledávka plynoucí ze smlouvy o povoleném debetu č. 8642//51765104/PD, kterou žalovaný dle provedeného dokazování skutečně uzavřel, a že v ní byla specifikována i výše pohledávky. Odvolací soud dodal, že pro identifikaci pohledávky není vůbec podstatné, zda byla zesplatněna či nikoliv.
II. Dovolání a vyjádření k němu
9. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný (dále jen „dovolatel“) výslovně v celém rozsahu včasně podaným dovoláním, jehož přípustnost spatřoval podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), v tom, že se soudy nesprávně nezabývaly tím, zda byla platně uzavřena smlouva o postoupení pohledávky mezi žalobkyní a její právní předchůdkyní. Dovolatel odkázal na judikaturu týkající se toho, že dlužníkovi nepřísluší námitka neplatnosti postupní smlouvy, oznámil-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 20 Cdo 484/2022), a namítal, že v projednávaném případě k oznámení o postoupení pohledávky nikdy nedošlo. Poukázal rovněž na to, že odvolací soud ve svém prvním zrušujícím rozhodnutí dospěl k závěru, že dovolatel nebyl právní předchůdkyní žalobkyně spraven o tom, že pohledávka byla postoupena. Dovolatel namítal, že smlouvou o postoupení pohledávek byly postoupeny pohledávky za dobu trvání smlouvy, nikoli zesplatněné či nedobytné, což je dle dovolatele v rozporu se všeobecnými úvěrovými podmínkami postupitele, ale zejména v rozporu s dobrými mravy a všeobecně používanými procesními postupy v takových případech u všech bank. Namítal, že odvolací soud měl posoudit smlouvu o postoupení pohledávky podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), jako neplatné právní jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje zákonu a narušuje veřejný pořádek. Odvolací soud údajně pochybil tím, že nepřezkoumal podmínky, za jakých byla smlouva o postoupení pohledávek uzavřena, ačkoli dovolatel vznesl návrh na doplnění dokazování.
10. Podle dovolatele byly pohledávky postoupeny zároveň v rozporu s § 1881 odst. 2 o. z. a smlouva o postoupení je tak neplatná i pro obcházení zákona. Zopakoval, že postoupení pohledávek v době trvání smlouvy na žalobkyni bylo neplatné pro rozpor se zákonem a žalobkyně tak postrádá aktivní legitimaci k podání žaloby. Poukazoval rovněž na to, že první jím zaznamenaná snaha o zesplatnění pohledávky byla provedena až po předchozím apelu odvolacího soudu, a to dne 4. 7. 2022; do té doby nebyl kontaktován ani právní předchůdkyní žalobkyně ani žalobkyní. Toto zesplatnění pak změnilo obsah pohledávek k tíži dovolatele tím, že až dne 7. 7. 2022 (více jak tři roky po uzavření smlouvy o postoupení pohledávek) obdržel dopis s prohlášením o okamžité splatnosti a s výzvou k uhrazení dluhu do 8. 7. 2022, čímž ztratil možnost splácet pohledávku v průběhu celého roku.
11. Dovolatel namítal, že došlo k porušení jeho práv jakožto dlužníka a že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe. Kromě judikatury Nejvyššího soudu odkázal i na nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. I. ÚS 2276/08, podle něhož může být v případě postoupení pohledávky dlužník ve sporu s postupníkem zbaven obrany zpochybněním platnosti smlouvy jen tehdy, pokud mu bylo postoupení pohledávky platně oznámeno postupitelem. Dále namítal, že mu bylo nezákonným postupem nalézacího a odvolacího soudu upřeno právo na spravedlivý proces.
12. Dovolatel rovněž v dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí, neboť dovolatel je závažně ohrožen ve svých právech a případný odklad se nedotkne jiné osoby než účastníka řízení. Závěrem navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žaloba se v celém rozsahu zamítá a přiznal dovolateli náhradu nákladů řízení. Alternativně navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
13. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že soudy obou stupňů shledaly nedůvodnou námitku žalovaného týkající se postoupení pohledávky a nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně. K tomu citovala konkrétní pasáž napadeného rozsudku a závěrem navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl.
III. Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, mající právnické vzdělání [§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.], posuzoval, zda dovolání obsahuje zákonem stanovené náležitosti a zda je dovolání přípustné.
15. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
16. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
17. Ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. stanoví, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
18. Tvrdil-li dovolatel, že soudy porušily jeho právo na spravedlivý proces, neuvedl v tomto směru žádnou konkrétní argumentaci, v čem mělo porušení jeho práva na spravedlivý proces spočívat. Dovolatel tak neformuloval žádnou otázku hmotného nebo procesního práva vztahující se k ochraně základních práv a svobod, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Ústavního soudu, když pouze provázání tvrzeného zásahu do základního práva nebo svobody s náležitě vymezenou otázkou ve smyslu § 237 o. s. ř. může založit přípustnost dovolání (srov. zejm. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16), ani tím konkrétně nevymezil žádnou tzv. kvalifikovanou vadu řízení mající přesah do ústavněprávní roviny.
19. Nejvyšší soud ovšem shledal dovolání přípustným pro řešení v dovolání vymezené otázky, zda lze ve sporu mezi dlužníkem a postupníkem řešit otázku platnosti postupní smlouvy, pokud dlužníkovi nebylo postoupení pohledávky oznámeno postupitelem. Odvolací soud se při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
20. Dovolání je důvodné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu při řešení shora uvedené otázky spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
21. Právní posouzení věci je činnost soudu spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná, či nikoliv.
22. Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
23. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
24. Podle § 1881 o. z. lze postoupit pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje (odst. 1). Nelze postoupit pohledávku, která zaniká smrtí nebo jejíž obsah by se změnou věřitele k tíži dlužníka změnil (odst. 2).
25. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
26. Nejvyšší soud ve svém rozhodování k dnes již neúčinné právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen „obč. zák.“), vycházel z toho, že smlouvou o postoupení pohledávky dochází ke změně v osobě věřitele, tj. do právního vztahu mezi věřitelem a dlužníkem nastoupí na místo původního věřitele (postupitele) věřitel nový (postupník), aniž by došlo ke změně v obsahu závazku. Není-li ve smlouvě o postoupení pohledávky dohodnuto jinak, dochází ke změně osoby věřitele již uzavřením smlouvy, bez ohledu na to, zda postupitel postoupení pohledávky dlužníkovi oznámil, popř. postupník postoupení pohledávky dlužníkovi prokázal; možnost dlužníka přivodit zánik svého dluhu vůči dosavadnímu věřiteli (§ 526 odst. 1 věta druhá obč. zák.) tím není dotčena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 61/2010, či v něm citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 29 Odo 360/2005).
27. Tamtéž Nejvyšší soud uzavřel, že ke změně v osobě věřitele přitom může dojít jen na základě platné smlouvy o postoupení pohledávky, kdy nový věřitel (postupník) nabývá nejen postupovanou pohledávku, ale spolu s ní též aktivní věcnou legitimaci k jejímu uplatnění a úplnému výkonu. Naproti tomu je otázka platnosti smlouvy o postoupení pohledávky nerozhodná z hlediska účinku splnění dluhu postupníkovi, oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel.
28. V nyní projednávané věci odvolací soud dospěl k závěru, že skutečnost, zda bylo postoupení pohledávky platně oznámeno dlužníkovi (žalovanému), nemůže mít vliv na aktivní legitimaci žalobkyně (postupníka), neboť ta v řízení prokázala existenci smlouvy o postoupení pohledávky. Zároveň však odvolací soud k námitce žalovaného, že postupní smlouva je neplatná, uvedl, že žalovanému jakožto dlužníku námitka neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky nenáleží. Odvolací soud tak učinil s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4511/2009, podle něhož otázku platnosti smlouvy o postoupení pohledávky lze řešit pouze ve sporu mezi postupitelem a postupníkem. Odvolací soud však pominul, že veškerá výše citovaná (i odvolacím soudem odkazovaná) judikatura týkající se nemožnosti dlužníka vznést námitku neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky ve sporu s postupníkem, vychází z předpokladu, že dlužníkovi bylo postoupení pohledávky řádně oznámeno postupitelem.
29. Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů přitom vyplývá, že žalovanému postoupení pohledávky nebylo řádně oznámeno, neboť oznámení ze dne 17. 5. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně doručovala žalovanému na adresu jeho trvalého pobytu, ačkoli žalovaný byl v té době ve výkonu trestu a právní předchůdkyni bylo známo, že aktuální kontaktní místo, kam mu lze doručovat, je Vazební věznice v Českých Budějovicích. Odvolací soud již ve své předchozím rozhodnutí ve věci (tj. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 25. 3. 2022, č. j. 15 Co 14/2022-259, konkrétně body 9 a 10 odůvodnění) dospěl k závěru, že listina Prohlášení o okamžité splatnosti ze dne 20. 11. 2017 nebyla žalovanému řádně doručena a neměl možnost se s ní seznámit, neboť tuto listinu právní předchůdkyně žalobkyně doručovala na adresu jeho trvalého pobytu, ačkoli věděla, že aktuálním kontaktním údajem žalovaného je Vazební věznice v Českých Budějovicích. Současně v témže rozhodnutí odvolací soud uzavřel, že stejný závěr je nutno učinit i ve vztahu k dalším zásilkám doručovaným po prohlášení o okamžité splatnosti, které byly rovněž doručovány na adresu trvalého pobytu žalovaného.
30. Z judikatury Nejvyššího soudu citované výše vyplývá, že ke změně v osobě věřitele může dojít jen na základě platné smlouvy o postoupení pohledávky. Prokazuje-li tedy postupník ve sporu s dlužníkem svoji aktivní legitimaci existencí smlouvy o postoupení pohledávky (když soudy dospěly k závěru, že dlužníku nebylo postoupení řádně oznámeno postupitelem), pak je na místě, aby soudy platnost takové smlouvy o postoupení pohledávky posoudily. Odvolací soud se proto v projednávané věci odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud za této situace uzavřel, že není třeba posuzovat (žalovaným namítanou) platnost předmětné smlouvy o postoupení pohledávky, neboť dlužníku nenáleží námitka neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky.
31. Posouzení platnosti předmětné smlouvy o postoupení pohledávky pak nepředstavuje ani konstatování odvolacího soudu, že podle přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávky byla převedena pohledávka ze smlouvy, kterou žalovaný skutečně uzavřel, že byla specifikována i výše pohledávky a že je nerozhodné, zda byla zesplatněna či nikoli (srov. bod 8 odůvodnění napadeného rozsudku).
V. Závěr
32. Dovolací soud s ohledem na výše uvedené důvody dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu není správné a dovolání je tedy důvodné.
33. Jelikož vzhledem k dosavadním výsledkům řízení není možné v dovolacím řízení o věci rozhodnout [§ 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř.], dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu ze shora uvedených důvodů podle § 243e odst. 1 o. s. ř. bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.), včetně závislého výroku o nákladech řízení, zrušil.
34. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud v odpovídajícím rozsahu rovněž rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
35. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i soud prvního stupně závazný (§ 243g odst. 1 věta první o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně tohoto dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se u něho řízení končí.
36. Se zřetelem k tomu, že bylo o dovolání v přiměřené lhůtě rozhodnuto, dovolací soud již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, který je návrhem akcesorickým ve vztahu k dovolání a rozhodnutím o dovolání se stal bezpředmětným (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
Autor: -mha-