// Profipravo.cz / Obecná ustanovení závazkového práva 27.09.2022
Odstoupení od smlouvy, která zanikla uplynutím doby
Uplynutím doby smluvní závazek (práva a povinnosti) podle § 603 o. z. zaniká. Je-li předmětem právního vztahu opakující se činnost – například povinnost platit periodicky nájemné či důchod, povinnost provádět pravidelně údržbu věci atd. –, nemá zánik práva vliv na jednotlivá plnění, na která za dobu trvání právního vztahu vzniklo věřiteli právo. Závazek zaniká uplynutím doby bez dalšího, a to i v případě, že na něj nebylo řádně plněno, jelikož zánik závazku uplynutím doby nemá vliv na právo věřitele domáhat se plnění, na nějž mu vznikl nárok za dobu trvání závazku.
V důsledku zániku jednotlivého závazku nedochází nutně k zániku celého závazkového vztahu, tj. všech práv a povinností, které tvoří jeho obsah. Závazek, jenž zanikl, může být v rámci celého právního vztahu mezi stranami pouze jedním z řady. Smlouva jakožto právní důvod (titul) vzniku závazku zaniká pouze za předpokladu splnění či jiného zániku všech dílčích závazků, které jsou obsahem smlouvy, resp. splněním či zánikem posledního z nich. Jestliže však závazek, k němuž se právo na odstoupení jakožto relativně samostatné majetkové právo váže, již zanikl z jiného právního důvodu (např. uplynutím doby), nemůže odstoupení od smlouvy vyvolat zamýšlený právní následek (zánik závazku); zjednodušeně řečeno, odstoupením nezaniká závazek, který již jednou zanikl.
V projednávané věci strany ve smlouvě ujednaly závazek žalovaného vyplácet příjemkyni důchod v pravidelných měsíčních částkách po dobu trvání oddlužení a s ním spojené relativně samostatné majetkové právo obou smluvních stran při jakékoli změně okolností oproti těm, které panovaly při uzavření smlouvy, od smlouvy odstoupit; žádné další práva a povinnosti obsahem závazkového právního vztahu nebyly. Zanikla-li povinnost žalovaného platit důchod zrušením oddlužení příjemkyně a prohlášením konkursu na její majetek, zanikl celý komplex závazkového vztahu, tedy i právo na odstoupení od smlouvy (§ 603 o. z.). Odstoupil-li žalovaný od smlouvy po zrušení všech práv a povinností, které byly stranami sjednány, nemá – ať ex tunc nebo ex nunc – takové právní jednání žádné účinky.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3563/2021, ze dne 21. 6. 2022
Dotčené předpisy:
§ 603 o. z.
§ 2001 o. z.
§ 2004 o. z.
Kategorie: obecná ustanovení závazkového práva; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 16. 6. 2020, č. j. 15 C 68/2020-51, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 81.540 Kč s 10% úroky z prodlení od 18. 12. 2019 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení a o povinnosti žalovaného k úhradě soudního poplatku státu. Žalovaný (plátce) a E. F. (příjemkyně) uzavřeli smlouvu o důchodu jen na dobu vymezenou trváním soudem schváleného oddlužení příjemkyně - dlužnice (§ 2701 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“). Se zánikem účinků oddlužení plněním splátkového kalendáře k 11. 12. 2019 – argumentuje soud prvního stupně – zanikl závazek žalovaného k placení peněžních dávek důchodu (§ 603 o. z.). Odstoupení žalovaného od smlouvy o důchodu poté, co závazkový vztah zanikl, nevyvolalo účinky stanovené v § 2004 odst. 1 o. z. I při závěru o možnosti žalovaného – v právním vztahu plátce, tj. dlužníka – odstoupit od smlouvy o důchodu po jejím zániku by účinky odstoupení působily do budoucna (§ 2004 odst. 3 o. z.). Žalobkyně coby insolvenční správkyně majetkové podstaty dlužnice po prohlášení konkursu (§ 229 odst. 3 písm. c/ zákona č. 182/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů) má právo na peněžní dávky důchodu do listopadu 2019.
Rozsudkem ze dne 27. 8. 2021, č. j. 83 Co 143/2020-106, Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci změnil ve věci samé rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud právně uzavřel, že závazek žalovaného (plátce) platit peněžní dávky na základě smlouvy o důchodu trval i po uplynutí doby, na kterou byla povinnost omezena. Změnou okolností panujících v době uzavření smlouvy (skončením partnerského vztahu) vzniklo stranám právo od smlouvy odstoupit, a to příjemkyni s účinky ex nunc podle § 2004 odst. 3 o. z. a žalovanému s účinky ex tunc podle § 2004 odst. 1 o. z. Odstoupení žalovaného od smlouvy o důchodu tedy přivodilo zánik závazku od počátku. Závěr soudu prvního stupně, podle něhož je se zřetelem ke specifickým skutečnostem i žalovaný jako dlužník oprávněn odstoupit od smlouvy o důchodu jen s účinky ex nunc, nemá oporu v zákoně. Smluvní strany sjednaly „široce pojaté“ právo odstoupení, využily smluvní volnosti dané dispozitivním charakterem právní úpravy a smlouvu uzavřely „v legitimním očekávání, že otázky smlouvou neupravené se budou řídit textem zákona a nemohly předpokládat, že tento text bude interpretační činností soudu měněn.“
V dovolání, kterým žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu, namítla (mimo jiné), že při řešení otázky odstoupení od smlouvy po jejím zániku se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu z 10. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 65/96). Prosazuje, že smlouva o důchodu zanikla 17. 12. 2019, kdy byl na majetek příjemkyně prohlášen nepatrný konkurz, tedy uplynutím sjednané doby (§ 603 o. z.). Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil, případně zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva – účinnosti odstoupení od smlouvy o důchodu, která zanikla uplynutím doby, na níž byl sjednán závazek platit příjemci pravidelné peněžní dávky –, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena [§ 237, § 239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)].
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 603 o. z. práva a povinnosti zaniknou uplynutím doby, na kterou byly omezeny.
Podle § 2001 o. z. lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.
Podle § 2004 o. z. se odstoupením od smlouvy závazek zrušuje od počátku (odstavec 1/). Zavazuje-li smlouva dlužníka k nepřetržité či opakované činnosti nebo k postupnému dílčímu plnění, může věřitel od smlouvy odstoupit jen s účinky do budoucna. To neplatí, nemají-li již přijatá dílčí plnění sama o sobě pro věřitele význam (odstavec 3/).
Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně.
Žalovaný (plátce) uzavřel s E. F. 20. 10. 2014 smlouvu, jíž se zavázal vyplácet příjemkyni důchod ve výši 3.200 Kč splatný k pětadvacátému dni každého měsíce „počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž bude soudem pravomocně kladně rozhodnuto o schválení oddlužení příjemkyně formou plnění splátkového kalendáře, a to po celou dobu trvání schváleného oddlužení, nejdéle však do právní moci usnesení soudu dle § 413 a 414 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb.“ (článek II odst. 1, 2). „Bude-li o oddlužení v jeho průběhu rozhodnuto jinak než pro splnění oddlužení, končí závazek plátce k poskytování důchodu v měsíci, v němž nabylo právní moci příslušné rozhodnutí. Příjemkyni nenáleží důchod za měsíc, v němž nabylo právní moci rozhodnutí, kterým se ruší schválené oddlužení (§ 418 zák. č. 182/2006 Sb.), byla-li již částka důchodu vyplacena, je příjemkyně povinna tuto vrátit plátci do 7 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí“ (článek II odst. 3). Podle článku III odst. 3 jsou žalovaný a příjemkyně oprávněni – bez sankcí – odstoupit kdykoliv od smlouvy, „a to při jakékoliv změně okolností oproti těm, které trvaly při uzavření smlouvy.“
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci: a) zjistil úpadek E. F. (dlužnice), povolil jeho řešení oddlužením a insolvenční správkyní ustanovil žalobkyni (usnesení ze dne 2. 12. 2014, č. j. KSLB 54 INS 28569/2014-A-9, zveřejněné v insolvenčním rejstříku 2. 12. 2014), b) schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře (usnesení ze dne 3. 2. 2015, č. j. KSLB 54 INS 28569/2014-B-5, zveřejněné v insolvenčním rejstříku 4. 2. 2015) a c) zrušil oddlužení a na majetek dlužnice prohlásil nepatrný konkurs (usnesení ze dne 11. 12. 2019, č. j. KSLB 54 INS 28569/2014-B-36, zveřejněné v insolvenčním rejstříku 17. 12. 2019).
Za dobu trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře žalovaný poskytl dlužnici důchod v celkové výši 104.060 Kč; nedoplatek do zrušení oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužnice činí 81.540 Kč.
Od smlouvy o důchodu žalovaný odstoupil 11. 2. 2020 z důvodu ukončení partnerského vztahu s E. F.. Odstoupení od smlouvy bylo doručeno příjemkyni i žalobkyni.
Uplynutím doby smluvní závazek (práva a povinnosti) podle § 603 o. z. zaniká. Je-li předmětem právního vztahu opakující se činnost – například povinnost platit periodicky nájemné či důchod, povinnost provádět pravidelně údržbu věci atd. –, nemá zánik práva vliv na jednotlivá plnění, na která za dobu trvání právního vztahu vzniklo věřiteli právo [HANDLAR, Jiří. § 603 (Zánik práv a povinností uplynutím doby), In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654) 2. vydání Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1938, marg. č. 10]. Závazek zaniká uplynutím doby bez dalšího, a to i v případě, že na něj nebylo řádně plněno, jelikož zánik závazku uplynutím doby nemá vliv na právo věřitele domáhat se plnění, na nějž mu vznikl nárok za dobu trvání závazku.
Odvolací soud správně upozornil, že v důsledku zániku jednotlivého závazku nedochází nutně k zániku celého závazkového vztahu, tj. všech práv a povinností, které tvoří jeho obsah. Závazek, jenž zanikl, může být v rámci celého právního vztahu mezi stranami pouze jedním z řady [srov. ŠILHÁN, Josef. § 1908 (Splnění dluhu), In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054) 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2014, s. 841, marg. č. 28-29]. Smlouva jakožto právní důvod (titul) vzniku závazku (§ 545, § 1724 odst. 1 o. z.) zaniká pouze za předpokladu splnění či jiného zániku všech dílčích závazků, které jsou obsahem smlouvy, resp. splněním či zánikem posledního z nich [srov. ŠVESTKA, Jiří, Jan DVOŘÁK, Josef FIALA aj. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V (§ 1721-2520), systém ASPI, Wolters Kluwer (cit. 2022-4-20), ASPI_ID KO89_e2012CZ, dostupné v Systému ASPI. ISSN: 2336-517X]. Jestliže však závazek, k němuž se právo na odstoupení jakožto relativně samostatné majetkové právo váže, již zanikl z jiného právního důvodu (např. uplynutím doby), nemůže odstoupení od smlouvy vyvolat zamýšlený právní následek (zánik závazku); zjednodušeně řečeno, odstoupením nezaniká závazek, který již jednou zanikl.
V projednávané věci strany ve smlouvě z 20. 10. 2014 ujednaly závazek žalovaného vyplácet příjemkyni důchod v pravidelných měsíčních částkách po dobu trvání oddlužení a s ním spojené relativně samostatné majetkové právo obou smluvních stran při jakékoli změně okolností oproti těm, které panovaly při uzavření smlouvy, od smlouvy odstoupit; žádné další práva a povinnosti obsahem závazkového právního vztahu nebyly. Zanikla-li povinnost žalovaného platit důchod zrušením oddlužení příjemkyně a prohlášením konkursu na její majetek, zanikl celý komplex závazkového vztahu, tedy i právo na odstoupení od smlouvy (§ 603 o. z.). Odstoupil-li žalovaný od smlouvy po zrušení všech práv a povinností, které byly stranami sjednány, nemá – ať ex tunc nebo ex nunc – takové právní jednání žádné účinky. Právo žalobkyně na doplatek důchodových plateb do zániku právního vztahu ze smlouvy o důchodu se opírá o její aktivní věcnou legitimaci insolvenční správkyně majetkové podstaty E. F..
Právní závěr dovolacího soudu činí predikaci otázek, zda odstoupením byl závazkový vztah zrušen ex tunc nebo ex nunc a zda právo odstoupit od smlouvy o důchodu svědčí i žalovanému (dlužníku), bezpředmětnou.
Protože odvolací soud rozhodl v rozporu s tím, co je uvedeno shora, tedy nesprávně, a jelikož dosavadní výsledky řízení ukazují, že o věci může rozhodnout přímo dovolací soud, Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu ve věci samé změnil (§ 243d písm. b/, § 243f odst. 4 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení před soudy nižších stupňů a řízení dovolacího bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, věty první, § 224 odst. 1, 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná a žalovaný je proto povinen nahradit jí náklady potřebné k účelnému uplatnění práva.
Ty v řízení před soudem prvního stupně sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za 4,5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, vyjádření z 11. 5. 2020, účast na jednání 16. 6. 2020 a jednoduchá výzva k plnění), která podle § 7 bodu 5 a § 11 odst. 1 písm. a/, d/, a g/ a odst. 2 písm. h/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, činí 4.380 Kč za jeden úkon právní služby, z paušální částky náhrady hotových výdajů za pět úkonů právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu), cestovní náhrady za 220 km na trase Liberec - Praha a zpět na jednání dne 16. 6. 2020 ve výši 1 449 Kč (31,8 Kč za litr nafty dle vyhlášky 358/2019 Sb., při průměrné spotřebě 7,5 l/100km a 4,2 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky 358/2019 Sb.), z náhrady za ztrátu času v trvání 6 x 30 minut ve výši 600 Kč a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a náhrad ve výši 4.884,39 Kč (§ 137 odst. 1, 3, § 151 odst. 2 o. s. ř.). Celkem činí přiznaná náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 28.143,39 Kč.
Náklady, jež žalobkyně vynaložila v odvolacím řízení, sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání), která činí 4.380 Kč (§ 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu), z paušální částky náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu) a z náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 982,80 Kč (§ 137 odst. 1, 3, § 151 odst. 2 o. s. ř.). Celkem činí přiznaná náhrada nákladů odvolacího řízení částku 5.662,80 Kč.
Náhrada nákladů dovolacího řízení v celkové částce 5.662,80 Kč sestává z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (sepis dovolání) ve výši 4.380 Kč (§ 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu) a z paušální částky náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu); součástí nákladů je částka 982,80 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1, 3, § 151 odst. 2 o. s. ř.).
O povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek z dovolání rozhodl soud podle § 2 odst. 3, 5 a § 11 odst. 2 písm. n/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v účinném znění, neboť žalobkyně (dovolatelka) je osvobozena od soudního poplatku a žalovaný, který není od soudního poplatku osvobozen, nemá proti ní právo na náhradu nákladů řízení.
Autor: -mha-