// Profipravo.cz / Obecná ustanovení závazkového práva 26.04.2021
Právní úkony postupitelem oznámeného postupníka vůči dlužníkovi
Vyrozuměl-li postupitel dlužníka v souladu s ustanovením § 526 obč. zák. o postoupení pohledávky na nového věřitele, je tento oznámený věřitel v zásadě oprávněn nejen od dlužníka přijmout plnění dluhu, ale i ke všem dalším právním jednáním, k nimž by měl právo postupitel, jestliže by nedošlo k oznámení o postoupení pohledávky. Takovým právním jednáním je i úkon postupníka směřující k zesplatnění pohledávky, jejíž postoupení bylo dlužníku postupitelem oznámeno. Stejně tak platí, že námitky, pro které má dojít k zániku nebo k zeslabení práva ke splnění dluhu, dlužník zásadně vznáší vůči postupitelem oznámenému postupníku. To se týká i případné námitky promlčení.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3474/2020, ze dne 2. 2. 2021
Dotčené předpisy:
§ 526 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 268 o. s. ř.
Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Okresní soud v Mělníku usnesením ze dne 11. 7. 2019, č. j. 4 EXE 63/2016-331, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce ze dne 8. 6. 2017, doplněný dne 22. 6. 2017. Po skutkové stránce uzavřel, že pověřením Okresního soudu v Mělníku ze dne 19. 12. 2016, č. j. 4 EXE 63/2016-129, byla soudní exekutorka Mgr. Z. S., Exekutorský úřad P., pověřena provedením exekuce pro uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 1 894 284 EUR na základě vykonatelného notářského zápisu ze dne 29. 3. 2011, č. NZ 467/2011, N 494/2011, a pro uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 8 849 156,26 Kč na základě vykonatelného notářského zápisu ze dne 31. 8. 2010, č. NZ 1271/2010, N 1369/2010, oběma sepsanými notářským kandidátem L. V. jménem notářky JUDr. J. V.. Mezi společností NLB Factoring, a.s., jako věřitelem a společností OLEO CHEMICAL, a.s., jako dlužníkem byla dne 22. 9. 2008 uzavřena úvěrová smlouva reg. č. 1045/TÚ2008, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 24 500 000 Kč, a dne 25. 10. 2007 úvěrová smlouva reg. č. 1032/TÚ/2007, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 6 989 148,43 EUR. K těmto dluhům přistoupil povinný M. U. prostřednictvím Dohod o přistoupení k závazku ze dne 31. 8. 2010 a ze dne 29. 3. 2010. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2012 uzavřené mezi NLB Factoring, a.s., jako postupitelem a oprávněnou RAVAK, a.s., jako postupníkem, došlo k postoupení předmětných pohledávek za dlužníkem OLEO CHEMICAL, a.s. Následně oprávněná vyzvala dne 6. 4. 2012 povinného k zaplacení dluhu a zároveň zbytek dluhu zesplatnila z důvodu prodlení s více splátkami. Poté byl dne 23. 10. 2013 mezi společností NLB Factoring, a.s. „v likvidaci“, jako postupitelem a společností RAVAK, a.s., jako postupníkem uzavřen Dodatek č. 1 ke Smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2012, kterým došlo k postoupení výše uvedených pohledávek i ve vztahu k solidárním dlužníkům M. U. (nynějšímu povinnému) a K. J.. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2015 bylo příslušenství z předmětných pohledávek oprávněné převedeno na J. V., narozeného dne XY, zemřelého dne 23. 12. 2018, a J. K., narozeného dne XY. Soud dospěl k závěru, že pohledávky vymáhané oprávněnou v tomto exekučním řízení nemohou být promlčené, neboť v době, kdy oprávněná celý dluh zesplatnila (dne 6. 4. 2012), nebyla k takovému úkonu aktivně legitimována. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2012 se nestala oprávněným vlastníkem (a tudíž věřitelem) pohledávek ve vztahu k povinnému, ale pouze ve vztahu k původnímu dlužníku OLEO CHEMICAL, a.s., a proto nemohla jako věřitel využít práva k zesplatnění celé pohledávky. K postoupení pohledávky i vůči povinnému došlo až dne 23. 10. 2013 Dodatkem č. 1 ke Smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2012. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 1277/2007, soud uvedl, že oznámením o postoupení pohledávky, adresovanému dlužníku, vyvolá postupitel změnu osoby oprávněné přijmout plnění a také na sebe bere riziko vyplývající z toho, že v případě neplatnosti (nebo dokonce neexistence) smlouvy o postoupení pohledávky, splní dlužník dluh třetí osobě. Samotným postoupením pohledávky však nedochází k jiné změně závazku než v osobě věřitele. V případě, že by smlouva o postoupení pohledávky byla neplatná, dochází k tomu, že k věřiteli přistupuje další osoba oprávněná přijmout plnění s účinky i pro (původního) věřitele; jiná práva ve vztahu k pohledávce ovšem nemá a nemůže tedy svým úkonem ani účinně způsobit zesplatnění závazku. K námitce povinného o nedostatku aktivní legitimace oprávněné soud uzavřel, že oprávněná je aktivně legitimována k vymáhání předmětných pohledávek na základě Dodatku č. 1 ze dne 23. 10. 2013 uzavřeného ke Smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2012. Postoupením pohledávek na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2015 z oprávněné na J. V. a J. K., přestala být oprávněná aktivně věcně legitimována pouze k vymáhání příslušenství těchto pohledávek.
2. K odvolání povinného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25. 2. 2020, č. j. 18 Co 110/2019-509, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatoval, že projev vůle oprávněné, jímž předmětné pohledávky zesplatnila, nebyl účinný, neboť ho oprávněná učinila v době, kdy nebyla věřitelem povinného. Nic na tom nemění ani skutečnost, že původní věřitelka, společnost NLB Factoring, a.s., povinnému oznámila, že došlo k postoupení pohledávek i vůči povinnému. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uvedl, že oznámením o postoupením pohledávek (byť k němu došlo na základě neexistující postupní smlouvy ve vztahu k povinnému jako dlužníkovi) vznikla povinnému povinnost plnit oprávněné (pohledávky, které byly splatné), i když k postoupení pohledávek vůči ní ve skutečnosti nedošlo; oznámením o postoupení pohledávek přitom nebylo založeno žádné jiné právo oprávněné než k přijetí uvedeného plnění. Právo na zesplatnění může realizovat pouze věřitel, na kterého (v případě platného postoupení pohledávky) přecházejí nároky z původního smluvního vztahu, včetně práva pohledávku zesplatnit.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku promlčení exekučně vymáhaných pohledávek, přičemž tato otázka dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena, případně je řešena rozdílně. Soudy obou stupňů v tomto případě hledí na postupníka jako na pouhé platební místo, ovšem tento jejich závěr je neudržitelný a vnitřně rozporný za situace, kdy Nejvyššího soud ve svém rozsudku ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, vyslovil závěr, že postupník je plně oprávněn vymáhat pohledávku v soudním řízení proti dlužníkovi, přičemž dlužník není oprávněn namítat neplatnost smlouvy o postoupení, a v usnesení ze dne 31. 10. 2016, sp. zn. 29 NSCR 85/2015, uvedl, že od okamžiku doručení oznámení o postoupení pohledávky dlužníkovi vystupuje vůči němu postupník v postavení nového věřitele (lhostejno, zda sama smlouva o postoupení pohledávky byla uzavřena platně či nikoliv). Na základě této judikatury povinný dovozuje, že je v zájmu zachování právní jistoty postupníka, dlužníka, i třetích osob, aby postupník mohl činit i hmotněprávní úkony související s vymáháním postoupené pohledávky, a to i v případě neplatnosti či neexistence smlouvy o postoupení pohledávky (za podmínky, že postoupení bylo dlužníkovi oznámeno postupitelem). Odvolací soud věc posoudil izolovaně a formálně, bez zohlednění příslušné judikatury Nejvyššího soudu. Pokud postupník může podat žalobu, i když na něj pohledávka nebyla platně postoupena, musí mít pro účel vymáhání pohledávky i právo pohledávku zesplatnit. Opačný výklad by zcela pominul, že postupník nezískává v důsledku oznámení o postoupení pouhé právo přijmout plnění od dlužníka, nýbrž i aktivní legitimaci k vymáhání postoupené pohledávky. Oprávněná navíc v rámci řízení o návrhu na nařízení exekuce argumentovala tím, že pohledávky zesplatnila a je tedy možné vést exekuci proti povinnému, ale nyní se účelově dovolává neplatnosti tohoto zesplatnění, aby zastřela promlčení jejího nároku vůči povinnému. V tomto směru lze shledat porušení § 8 obč. zák., dle kterého zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Dovolatel ve svém podání také zpochybnil aktivní legitimaci oprávněné k vymáhání předmětných pohledávek. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil Okresnímu soudu v Mělníku k dalšímu řízení.
4. Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že je přesvědčena, že odvolací soud dospěl ke správným závěrům. Namítá nepřípustnost i nedůvodnost podaného dovolání. Vzhledem k tomu, že v rozhodné době nebyla věřitelem pohledávek, nemohla je ani zesplatnit, a to i přesto, že jejich postoupení bylo postupitelem dlužníkovi oznámeno. Povinný směšuje hmotněprávní úkon zesplatnění pohledávky a procesněprávní úkony uplatnění pohledávky v nalézacím, insolvenčním či exekučním řízení a záměrně dezinterpretuje závěry judikatury Nejvyššího soudu. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl pro jeho nepřípustnost, případně zamítl pro jeho nedůvodnost.
5. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl Nejvyšší soud k závěru že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené usnesení je založeno na zodpovězení Nejvyšším soudem dosud v úplnosti nevyřešené právní otázky, zda v případě, že postupitel dlužníka v souladu s § 526 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2012 – dále jen „obč. zák.“ (nyní § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku – dále jen „o. z.“), vyrozuměl o postoupení pohledávky na nového věřitele (postupníka), je tento oznámený věřitel v zásadě oprávněn nejen od dlužníka přijmout plnění dluhu, ale i ke všem dalším právním jednáním, k nimž by měl právo postupitel, jestliže by nedošlo k oznámení o postoupení pohledávky. Konkrétně se v projednávané věci jedná o to, zda postupitelem oznámený postupník může vůči věřiteli uskutečnit právní jednání směřující k zesplatnění pohledávky, jejíž postoupení bylo dlužníku postupitelem oznámeno. Rovněž bylo na místě řešit, zda námitky, pro které došlo k zániku nebo k zeslabení práva ke splnění dluhu (zde jde o námitku promlčení), má dlužník vznést ve vztahu k postupitelem oznámenému postupníku, a nikoliv vůči postupiteli, i když nedošlo k účinnému postoupení pohledávky.
6. Podle ustanovení § 526 odst. 1 obč. zák. postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli.
7. Podle ustanovení § 526 odst. 2 obč. zák. oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení.
8. Z ustanovení § 526 odst. 2 obč. zák. se podává, že pro případ, že postupitel oznámil dlužníku postoupení pohledávky, dlužník se své povinnosti plnit dluh zprostí tím, že splní postupiteli. A to aniž by zákon po dlužníku požadoval nebo mu umožnil, aby zjišťoval a nárokoval, aby mu řádné postoupení pohledávky bylo prokázáno. Skrze toto ustanovení se mimo jiné chrání rozumné očekávání dlužníka, že pokud mu dosavadní věřitel oznámí, že pohledávku postoupil na nového věřitele, k postoupení skutečně došlo (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). Toto rozumné s zákonem ustavené očekávání dlužníka požívá ochrany do doby, než postupitel, jenž dlužníku oznámil postoupení pohledávky (nebo jeho právní nástupce), dlužníku prokáže, že k postoupení pohledávky ve skutečnosti nedošlo, případně dokud postupitelem oznámený postupník dlužníku neoznámí, že jeho věřitelem je i nadále postupitel. Postupitel je totiž ve vztahu k dlužníkovi poté, co mu oznámil postoupení pohledávky konkrétnímu postupníkovi, nikoliv v postavení věřitele, ale v pozici osoby, která je povinna dlužníkovi prokázat, že je věřitelem (srov. s § 526 odst. 1 o. z.).
9. Uvádí-li odvolací soud, že judikatura Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3341/2010, ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 23 Cdo 333/2012, ze dne 20. 5. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1656/2012, a ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007) směřuje pouze k tomu, že nový věřitel, jehož postupitel dlužníkovi oznámil jako postupníka ve smyslu ustanovení § 526 obč. zák., má právo přijmout plnění dluhu, i když smlouva o postoupení pohledávky je pouze zdánlivým nebo neplatným právním jednáním, ale že postupitelem označený postupník nemá právo vůči dlužníku uskutečňovat v postavení věřitele žádná jiná právní jednání (zde zezsplatnění pohledávky), není jeho výklad v souladu se směřováním předmětné judikatury. Ve zmíněných rozhodnutích se totiž podává, že účelem ustanovení § 526 obč. zák. (nyní ustanovení § 1882 odst. 1 o. z.) je ochrana dlužníka. Konkrétně se jedná o ochranu tkvící v tom, že dlužník má právo a podle zákona i povinnost pokládat osobu, kterou postupitel označí za postupníka, za osobu, která je novým věřitelem na místo postupitele, a proto je povinen jí plnit. Zjevným smyslem ustanovení § 526 odst. 2 obč. zák. je tedy vznik práva a povinnosti dlužníka pokládat osobu, kterou postupitel označil za postupníka, za nového věřitele. Dopad předmětného ustanovení tak nelze zúžit jen na to, že postupník má právo přijmout plnění dluhu a dlužník je povinen plnit pouze jemu. Smyslem ustanovení § 526 odst. 2 obč. zák. je naopak nastolit z pohledu dlužníka takovou situaci, jakoby postupník byl skutečně novým věřitelem se všemi právy a povinnostmi z toho plynoucími.
10. Je tedy na místě uzavřít, že vyrozuměl-li postupitel dlužníka v souladu s ustanovením § 526 obč. zák. o postoupení pohledávky na nového věřitele, je tento oznámený věřitel v zásadě oprávněn nejen od dlužníka přijmout plnění dluhu, ale i ke všem dalším právním jednáním, k nimž by měl právo postupitel, jestliže by nedošlo k oznámení o postoupení pohledávky. Takovým právním jednáním je i úkon postupníka směřující k zesplatnění pohledávky, jejíž postoupení bylo dlužníku postupitelem oznámeno. Stejně tak platí, že námitky, pro které má dojít k zániku nebo k zeslabení práva ke splnění dluhu, dlužník zásadně vznáší vůči postupitelem oznámenému postupníku. To se týká i případné námitky promlčení.
11. Jestliže odvolací soud své rozhodnutí postavil na opaku, není na místě jeho usnesení pokládat za správné. Dovolacímu soudu přitom prozatím nevznikl prostor se zabývat dalšími námitkami vznesenými povinným v dovolání, protože odvolací soud i soud prvního stupně své rozhodnutí opřely právě o zmíněný nesprávný závěr, aniž by se dalšími povinným vznesenými námitkami blíže zabývaly.
12. Vzhledem k tomu, že nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Mělníku) k dalšímu řízení (srov. § 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
13. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
14. O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Autor: -mha-