// Profipravo.cz / Odpovědnost za škodu 11.09.2025
Liberace provozovatele dopravy podle § 2927 odst. 2 o.z.
Byla-li újma způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu (tzv. vnitřní náhoda), nemůže se provozovatel dopravy zprostit povinnosti k její náhradě, a to ani poukazem na neodvratitelný čin třetí osoby. Např. způsobilo-li pád cestujícího počínání řidiče autobusu (prudké zabrzdění a zastavení), které je okolností, jež má původ v provozu, nemůže se provozovatel zprostit povinnosti nahradit cestujícímu újmu poukazem na to, že řidič brzdil kvůli chodci, který vstoupil do jízdní dráhy autobusu.
Obvyklým projevem provozu dopravního prostředku je jeho pohyb, při němž vozidlo samo působí na své okolí i na svou osádku, ale je též vystaveno působení ostatních účastníků silničního provozu, stavu komunikace nebo dokonce zvířat po ní se pohybujících. V daném případě šlo o náhle vzniklou dopravní situaci hrozícího střetu dvou motorových vozidel, kdy řidič autobusu prudce brzdil v reakci na nebezpečný pohyb jiného účastníka silničního provozu. Není tudíž pochyb, že újma poškozené jako cestující autobusu byla vyvolána zvláštní povahou provozu motorového vozidla ve smyslu § 2927 odst. 1 o. z., a to nežádoucím, ne zcela obvyklým, nicméně s ovládáním vozidla spjatým způsobem jízdy (prudké brzdění), tedy projevem takových vlastností vozidla, jež vyplývají z jeho povahy coby dopravního prostředku a mají původ v provozu. Uplatnění liberačního důvodu podle § 2927 odst. 2 o. z. je tím vyloučeno.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2259/2024, ze dne 24. 7. 2025
Dotčené předpisy:
§ 2927 o. z.
§ 6 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. ve znění do 31. 3. 2024
Kategorie: náhrada škody; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 30. 10. 2023, č. j. 33 C 225/2023-115, zamítl žalobu o zaplacení 1 543 669,50 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III). Rozhodl tak o nároku na náhradu újmy na zdraví, kterou žalobkyně utrpěla dne 21. 6. 2021 při nehodě autobusu provozovaného společností ČSAD Střední Čechy, a. s., pojištěného z odpovědnosti za škodu z provozu vozidla u žalované. Žalobkyně požadovala náhradu mzdy po dobu pracovní neschopnosti 120 186 Kč, náhradu nákladů léčení 11 024 Kč, náhradu za bolest 88 131 Kč a náhradu za ztížení společenského uplatnění 1 324 328,50 Kč, celkem 1 543 669,50 Kč, a dále náhradu nákladů na znalecký posudek ve výši 28 750 Kč. Žalovaná poskytla žalobkyni pojistné plnění v celkové výši 21 839 Kč (bolestné činilo14 244 Kč a náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti 7 595 Kč). Soud prvního stupně učinil skutkový závěr, že žalobkyně jako cestující autobusu upadla v důsledku prudkého brzdění, kterým řidič autobusu odvrátil střet s neidentifikovaným vozidlem. Jeho řidič jedoucí z vedlejší silnice nedal autobusu jedoucímu po hlavní silnici přednost na křižovatce a náhle mu vjel do cesty, načež z místa nehody ujel. Soud prvního stupně vyloučil, že by nehodu způsobil jiný činitel jako např. závada na technickém stavu autobusu, zdravotní stav, způsob jízdy či selhání řidiče autobusu. Po právní stránce věc posoudil podle § 2927 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a citoval rozhodnutí Nejvyššího soudu k náhradě škody vyvolané zvláštní povahou provozu (usnesení ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 25 Cdo 638/2005, a rozsudek ze dne 25. 10. 2023, sp. zn. 25 Cdo 154/2023). Dospěl k závěru, že příčinou nehody nebyly okolnosti mající původ v provozu autobusu, ale vnější vliv představovaný nesprávným počínáním řidiče druhého vozidla, který nebylo možné odvrátit jinak, než prudkým brzděním řidiče autobusu a tento vnější vliv zcela převládl nad běžnými vlastnostmi provozu autobusu. Soud prvního stupně uzavřel, že provozovatel autobusu učinil vše, co mohl, přičemž předmětná událost by byla neodvratná pro jakéhokoli jiného provozovatele na jeho místě, a proto je provozovatel povinnosti nahradit žalobkyni škodu zproštěn. Protože podle § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, účinného do 31. 3. 2024, dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu“, je povinnost žalované pojišťovny odpovědnosti závislá na existenci povinnosti provozovatele nahradit újmu, nevzniklo žalobkyni právo na plnění od žalované. Proto soud prvního stupně žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl, aniž by se zabýval existencí a výší jednotlivých dílčích nároků.
2. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 4. 2024, č. j. 19 Co 67/2024-143 potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Odvolací se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. V řízení zůstalo sporným, zda újma žalobkyně byla způsobena okolnostmi majícími původ v provozu, a zda je v takovém případě liberace provozovatele podle § 2927 odst. 2 věta prvá o. z. přípustná, či nikoliv. Odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 25 Cdo 638/2005, rozsudek ze dne 28. 1. 2003, sp. zn. 25 Cdo 282/2001) a dovodil, že za okolnost mající původ v provozu je považováno např. selhání brzd, vada materiálu, nedostatky na straně řidiče, tedy okolnosti „uvnitř“ vlastního provozu, které souvisí s organizací, řízením a realizací provozu. Naopak za okolnosti nemající původ v provozu jsou pokládány za tzv. „vnější vlivy“. Odkázal také na komentářovou literaturu, podle níž liberační důvod ve smyslu § 2927 odst. 2 o. z. je naplněn buď v případě neodvratitelné události přicházející zásahem zvenčí (např. přírodní událost, zásah třetí osoby či zvířete, pokud nevyvolalo neopodstatněnou reakci řidiče či jeho selhání), která při provozu dopravního prostředku vyvolala škodlivý účinek, jemuž nemohl provozovatel nikterak zabránit, anebo událostí spjatou s provozem, jíž nebylo možno předejít ani použitím dostupných opatření. Byla-li škoda způsobena okolností mající původ v provozu, pak nelze důvody naplňující liberační důvod uplatnit. Odvolací soud uzavřel, že příčinou nehody nebyla žádná z okolností majících původ v provozu, nýbrž zásah třetí osoby, tedy náhlé počínání řidiče druhého vozidla, nerespektujícího pravidla silničního provozu, a tak jedinou možností odvrácení nárazu a vzniku dalších škod, bylo prudké brzdění. Nehodě nebylo možno předejít a negativní účinek brzdění byl „nastartován“ vnější okolností natolik silnou, že převážila nad vlastnostmi provozu a převažujícím způsobem zapříčinila negativní dopad zvláštních vlastností spojených s dopravní činností. Vnější síla převládla při škodní události natolik, že zvlášť kvalifikovaná okolnost zakládající objektivní odpovědnost je v porovnání s ní bez podstatného významu. Uzavřel, že se provozovatel vozidla ve smyslu § 2927 odst. 2 věta druhá o. z. zprostil povinnosti nahradit škodu způsobenou žalobkyni, neboť prvotní příčina celého nehodového děje tkvěla nepochybně v silničním provozu (nepředvídatelné protiprávní jednání jiného účastníka provozu), nikoli v provozu samotného autobusu.
3. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost podle § 237 o. s. ř. dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, například rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2023, sp. zn. 25 Cdo 154/2023, v němž dovolací soud dospěl k závěru, že újma na zdraví cestující zraněné při prudkém rozjezdu tramvaje byla způsobená okolnostmi majícími původ v provozu motorového vozidla. V nyní projednávané věci bylo prudké brzdění autobusu vyvoláno reakcí řidiče autobusu na počínání jiného účastníka silničního provozu (řidiče vozidla, který nedal přednost a náhle vjel autobusu do cesty) a nepochybně tedy jde rovněž o okolnost mající původ v provozu. Za okolnosti, které nemají původ v provozu motorového vozidla lze podle judikatury považovat živelní události či extrémní povětrnostní vlivy, nebo s provozem nesouvisející jevy uvnitř dopravního prostředku (napadení řidiče přepravovanou osobou, konflikt mezi cestujícími, výbuch či požár látek přenášených pasažérem), a pouze v těchto případech se provozovatel dopravy či dopravního prostředku může odpovědnosti zprostit. Zavinění provozovatele je pro vznik odpovědnosti podle § 2927 o. z. bez významu. Dovolatelka dále nalézacím soudům vytkla, že se nevypořádaly se skutečností, že žalovaná žalobkyni vyplatila pojistné plnění bezprostředně po nehodě, ale liberačním důvodem ve prospěch provozovatele argumentovala až po podání žaloby. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
4. Žalovaná se ve vyjádření ztotožnila s právním posouzením odvolacího soudu a vyjádřila přesvědčení, že protiprávní způsob jízdy řidiče nezjištěného vozu je okolností (ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3742/2023) natolik silnou, že zcela překonala vlastnosti provozu autobusu a zapříčinila tzv. „negativní dopad“ nehmotného působení na osádku linkového autobusu. Škodlivý následek nebyl zapříčiněn výlučně touto okolností (k pádu žalobkyně by nepochybně došlo i v důsledku srážky s druhým vozidlem, pokud by řidič autobusu nebrzdil), tudíž provozovatel za újmu žalobkyně neodpovídá. Rozhodnutí odvolacího soudu považovala za správné a souladné s rozhodovací praxí dovolacího soudu.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., je přípustné a je i důvodné, neboť otázka liberace provozovatele dopravy podle § 2927 odst. 2 o. z. nebyla odvolacím soudem po právní stránce posouzena v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
6. Nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
7. Podle § 2895 o. z. škůdce je povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech stanovených zvlášť zákonem.
8. Podle § 2927 odst. 1 o. z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.
9. Podle § 2927 odst. 2 o. z. povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.
10. Podle § 6 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu, se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Podle odst. 2 nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením.
11. Ustanovení § 2927 o. z. lze aplikovat na nároky třetích osob proti provozovateli na náhradu škody jim způsobené provozem dopravního prostředku, tedy na nároky poškozených, jimž byla způsobena škoda zvláštní povahou provozu dopravních prostředků, došlo-li k nežádoucímu projevu takových vlastností vozidla, které jsou pro jeho provoz typické a vyplývají z jeho povahy coby dopravního prostředku, který se zpravidla motorickou silou pohybuje zvýšenou rychlostí, má vysokou hmotnost a kinetickou energii. Samotný pohyb či prudké brzdění, případně další s tím spojené projevy (např. selhání řízení, technická závada, oddělení části vozu, najetí na kámen a jeho vymrštění, vliv technické konstrukce či charakteru vozu apod.), představují faktory, s nimiž zákon spojuje zvýšené riziko vzniku újmy pro přepravované osoby či okolí. Právní úprava povinnosti hradit újmu způsobenou v souvislosti s provozem dopravy či dopravního prostředku nevyžaduje jako podmínku vzniku odpovědnostního vztahu porušení právní povinnosti, jestliže škoda je vyvolána zvláštní povahou provozu dopravní činnosti či k tomu využívaných zařízení, jež jsou souhrnně označena jako dopravní prostředky. Jde o odpovědnost objektivní, která je založena na působení zákonem zvlášť kvalifikované okolnosti (nikoliv na protiprávnosti počínání škůdce), která vyvolá škodlivý účinek, a to bez ohledu na zavinění škůdce, jak předvídá obecné ustanovení § 2895 o. z. (též tzv. odpovědnost za výsledek). Odpovědná osoba (provozovatel) se tedy nemůže zprostit povinnosti k náhradě újmy tím, že prokáže nedostatek zavinění, její odpovědnost je vyloučena jen při splnění tzv. liberačního důvodu. Liberační důvod je formulován v § 2927 odst. 2 větě druhé o. z. požadavkem na vynaložení veškerého úsilí, které lze po provozovateli požadovat, aby zabránil vzniku škody při své dopravní činnosti. Možnost zproštění se povinnosti nahradit škodu liberací je však omezena podmínkou věty první tohoto ustanovení jen na případy, kdy újma byla způsobena okolností nemající původ v provozu dopravy či vozidla. Pakliže byla újma vyvolána zvláštní povahou provozu, je nutné zkoumat, zda šlo o okolnosti mající původ v provozu samém (liberace je vyloučena) nebo o okolnosti se samotným provozem nesouvisející (liberace je možná).
12. Pojem „okolnosti, které mají původ v provozu“, je užší než pojem škoda vyvolaná zvláštní povahou provozu. Za okolnosti, které mají původ v provozu (které liberaci vylučují), je třeba považovat selhání nebo nedostatek činnosti osob použitých v provozu (např. řidiče), a to zaviněné (např. úmyslné poškození vozidla, útok tímto vozidlem, nebo porušení pravidel silničního provozu) i nezaviněné (např. je-li řidič stižen mrtvicí), ale i při něm k pohonu použitých zvířat, nedostatky nebo vady materiálu, a to i skryté nebo technický stav dopravního prostředku (např. selhání brzd) apod., tedy okolnosti uvnitř vlastního provozu, které souvisejí s organizací, řízením a realizací provozu (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3925/2013, uveřejněný pod č. 71/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále jen Sb. rozh. obč.“, a ze dne 26.10.2011, sp. zn. 25 Cdo 3434/2009, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 25 Cdo 5094/2009). Byla-li újma způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu (tzv. vnitřní náhoda), nemůže se provozovatel zprostit povinnosti k její náhradě, a to ani poukazem na neodvratitelný čin třetí osoby. Např. způsobilo-li pád cestujícího počínání řidiče autobusu (prudké zabrzdění a zastavení), které je okolností, jež má původ v provozu, nemůže se provozovatel zprostit povinnosti nahradit cestujícímu újmu poukazem na to, že řidič brzdil kvůli chodci, který vstoupil do jízdní dráhy autobusu [srov. PAŠEK, Martin. § 2927 (Škoda vyvolaná zvláštní povahou provozu). In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 17.]. Citovaná judikatura vztahující se k ustanovením § 427 a § 428 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, je s ohledem na prakticky shodné znění § 2927 o. z. nadále použitelná.
13. Naopak za okolnosti nemající původ v provozu (a tedy umožňující liberaci) jsou pokládány „vnější“ vlivy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 25 Cdo 948/2010). Pojem okolností, které nemají původ v provozu, naplňují pouze ti činitelé, kteří ať zevnitř či zvenčí působí takovou silou či způsobem, že dokáží vyvolat negativní projevy zvláštní povahy dopravního provozu, k nimž by jinak (nebýt těchto specifických okolností) nedošlo. Vnější síla musí převládnout při škodní události natolik, aby zvlášť kvalifikovaná okolnost zakládající objektivní odpovědnost byla v porovnání s ní bez podstatného významu. Musí přitom jít o okolnost natolik silnou, že překonala vlastnosti provozu a převažujícím způsobem zapříčinila jejich negativní dopad na okolí či dovnitř. Ustálená judikatura sem řadí zejména živelní události či extrémní povětrnostní vlivy nezvladatelně zasahující do pohybu vozidla, jejich důsledky působící vůči provozu vozidla (pád stromu či kamení na vozidlo, sesuv půdy), nebo s provozem nesouvisející jevy uvnitř dopravního prostředku (napadení řidiče přepravovanou osobou, konflikt mezi cestujícími, výbuch či požár látek přenášených pasažérem apod.), srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2023, sp. zn. 25 Cdo 154/2023 uveřejněný pod č. 77/2024 Sb. rozh. obč.
14. Ze zjištěného skutkového stavu (jehož správnost není dovolací soud oprávněn přezkoumávat, neboť způsobilým dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. je pouze nesprávné právní posouzení věci) nevyplývají ohledně průběhu škodní události žádné okolnosti nemající původ v provozu. Obvyklým projevem provozu dopravního prostředku je jeho pohyb, při němž vozidlo samo působí na své okolí i na svou osádku, ale je též vystaveno působení ostatních účastníků silničního provozu, stavu komunikace nebo dokonce zvířat po ní se pohybujících (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2024, sp. zn. 25 Cdo 3742/2023). V daném případě šlo o náhle vzniklou dopravní situaci hrozícího střetu dvou motorových vozidel, kdy řidič prudce brzdil v reakci na nebezpečný pohyb jiného účastníka silničního provozu. Není tudíž pochyb, že újma žalobkyně byla vyvolána zvláštní povahou provozu motorového vozidla ve smyslu § 2927 odst. 1 o. z., a to nežádoucím, ne zcela obvyklým, nicméně s ovládáním vozidla spjatým způsobem jízdy (prudké brzdění), tedy projevem takových vlastností vozidla, jež vyplývají z jeho povahy coby dopravního prostředku a mají původ v provozu. Uplatnění liberačního důvodu podle § 2927 odst. 2 o. z. je tím vyloučeno a nebylo namístě zkoumat, zda takovému působení vozidla mohl jeho provozovatel zabránit vynaložením veškerého úsilí, které lze po něm požadovat.
15. Dovolací důvod je tedy naplněn, napadené rozhodnutí je v řešení právní otázky náhrady újmy vyvolané zvláštní povahou provozu nesprávné a neodpovídá dosavadní rozhodovací praxi dovolacího soudu. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.).
16. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. Soud prvního stupně v novém rozhodnutí o věci rozhodne též o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Autor: -mha-